DMD č. 8 pro 8. 4. 2019. Téma: Pelyněk

Obrázek uživatele mamut

U tabule

Fandom: 
Drabble: 

"Na úvod Květinářství si provedeme rozdělení květin."
Uchopím křídu a začnu vymalovávat písmeneka a odrážky na černou plochu.
"Květiny dělíme na venkovní a skleníkové.
Skleníkové to jsou hrnkové okrasné listem nebo květem a dále řezané květiny a zeleň"
Otočím se zdalipak kapišto.
"Venkovní dále rozdělujeme na letničky, jednoletě pěstované, balkónovky, dvouletky, trvalky, cibulnaté a hlíznaté květiny a na závěr okrasné trávy."
Dokončuji křídovou pavučinu zápisu.
"A co plevel, páňčko." ozve se zadní řada.
"Plevel? Ptačinec, peťour, pelyněk, lebedy a jiné nezbedy?
Ten si roste, kde chce. Dokud jej člověk nezačne pěstovat kulturně.
Pak s ním bude ámen. Jako se vším."

Obrázek uživatele Birute

Tisíc a jeden den

Fandom: 
Drabble: 

Šeherezáda se svezla na postel. Měla by se prospat, ale po každé noci, kdy vyprávěla příběhy, se třásla. Byla vyklepaná jako… Už ji nenapadala ani přirovnání.
Duchové jejích předchůdkyň se na ni zvědavě podívali.
„Pomozte mi,“ pošeptala jim. „Docházejí mi pohádky.“
„To chceš vyprávět historky z našeho života?“ nadhodila jedna. „Začne tě kritizovat, že mají stejné konce.“
„Ta moje je o touze dostat se na dobrou školu,“ dodala druhá.
„V mojí je odporná zrada. Ale taky kočky,“ přidala se třetí.
„Beru všechno,“ odpověděla Šeherezáda. Zdálo se, že je to potěšilo.
Vyprávěly si a v hlasech jim kvetla hořkost pelyňkových dívek.

Závěrečná poznámka: 

Z pelyňku jsem vytáhla aspoň motiv hořkosti Šeherezádiných předchůdkyň.

Obrázek uživatele TheFallingLeaves

Proč se háďátko vyhýbá Pelyňku

Fandom: 
Drabble: 

Nastalo léto a háďátko se radostně prohánělo po louce. Miluji léto. Běželo spokojenému háďátku v hlavě.
To teplo. Ta krása. Uvažovalo. Tak hezké květy, počkat... Zarazilo se háďátko. Všimlo si kytky, kterou zatím nevidělo, pelyňku.
Tak tahle kytka vůbec není hezká. Hned ji zkritizovalo. Avšak nevoní tak špatně. Pokusilo se zlepšit svůj názor.
Nevypadá pěkně, voní dobře, jakpak asi bude chutnat? Začalo háďátko přemýšlet.
Zatímco se rozhodovalo, tak svým pohledem pelyněk probodávalo.
Jedovaté to není, to vím, tak proč bych to nemohlo ochutnat? Rozhodlo se.
Utrhlo lístek. Ochutnalo.
„Fuj to je hořké!” zasyčelo a k pelyňku se už nikdy nepřiblížilo.

Obrázek uživatele Erendis

Kamenité vrchy

Úvodní poznámka: 

Předchází: Klid a bouře

Drabble: 

Rozloučili se hned ráno, poděkovali za stravu i nocleh. Zachráněný kupec ještě spal. Jeho dcera je pozorovala oknem.
Znovu kráčeli mlčky, ale tentokrát to bylo ticho napjaté. Oba věděli, že dál předstírat nemá cenu. Ale co přesně říct? Kolik toho říct? Kdo má začít? Když začnu já, bude mluvit i ten druhý?
Sešli z cesty, pryč od obydleného okolí kupecké stezky, stoupali dál do hloubi vrchoviny.
Zastavili se na prosluněné kamenité stráni. Léčitelka prohodila cosi o léčivkách.
Čaroděj si sedl na placatý kámen. Kámen příjemně hřál.
A zatímco ji pozoroval, jak sbírá hořké byliny, odhodlal se sám nakousnout kyselé jablko.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Lyžařův hořký den

Fandom: 
Drabble: 

Lyžař si nasazuje helmu na lysou hlavu a rozjíždí se po sněhu hebkém jako plyš. Neplýtvá časem. Polyká odlétající vločky sněhu. Míjí zlomený strom, z kmene zlověstně trčí lýko. Stále zrychluje. Jestli něco neudělá, napálí to do mlýna v údolí. Brzdí pádem. Pár kotrmelců, slyší rupnutí.
Vstát nedokáže, jednoznačná zlomenina lýtka. Vzlyká a volá o pomoc. Čas plyne, pomoc nepřichází. Noha v prachu, lyže též, ještě aby tam tak dostal zápal plic. Konečně se v dáli zablýskají světlomety záchranářského sněžného skútru, slyší motor. Je zachráněn.
Absint dnes nebude, v nemocnici se fasují jiné nápoje. Den je však hořký jako pelyněk.

Obrázek uživatele Voldemort

Zjevně zakázaná myšlenka

Drabble: 

Bylo jí třináct a půl, když se poprvé přistihla při úplně nové a zjevně zakázané myšlence. Od té chvíle ji pronásledovala všude.
Angelina Johnsonová, ve famfrpálovém dresu, tvář ošlehanou větrem, několik neposedných pramínků vlasů rámujících její zářivý úsměv.
Držet Angelinu Johnsonovou za ruku při procházce kolem jezera.
Mít hlavu v jejím klíně a dívat se jí do očí.
Líbat ji mezi schnoucími svazky pelyňku v rohu skleníku...

Vánoce u tety a strýce. Lin sedí před krbem a umírá hrůzou. Ale potřebuje – musí to někomu říct. Musí.
„Teto?“
Narcissa vzhlédne od knihy.
„Já myslím...“ Chvíli ticho. „Můžu se zamilovat do holky?“

Obrázek uživatele Lee

Mí průvodci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zadala jsem originální, ale je to Deml, možná bych mu už ten fandom měla založit. :)

Drabble: 

PELYŇKU, na pohled tak sladký, však v ústech hořkneš, proč se vypínáš? Nepřipadáš si najednou hrozně sám? Tvá hvězda padá, stále padá, tebe následujíc. Pozdě bude, až tě podetnou, plakat, že pohled zdola je o tolik hvězdnatější.

AGÁVE, když už přestaneš kvést jen sama pro sebe? Tvá krása je přece pro druhé. Nebo může žít květina, kterou nikdo neobdivoval? Zrno, které nezemře, zůstane samo. Zemři.

ŘEPENI, tak dobře tě znám, vždyť mě každodenně dusíš. Smiluj se, nekaž už půdu, dala život i tobě. Nech mé ruce zhojit alespoň dnes a můžeme spát vedle sebe. Vím, jak je těžké být nemilovanou.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, ale květinové téma! A když jsem to napsala, už jsem to nedokázala neposlat. (Schválně, kdo průvodce pozná.)

Obrázek uživatele Brygmi

Dvě přítelkyně a jedna cesta

Drabble: 

Jane se viděla s Ruby po delší době a rozhodly se vypravit na bylinky. Ruby totiž měla podrážděný žaludek a poblíž Vrbového jezírka rostl pelyněk, který by jí mohl pomoci.

„Škoda, že jsi včera nebyla na večírku, bylo to božské! Všichni chlapci se mnou chtěli tancovat, představ si to!" švitořila vesele Ruby, třebaže vyprávění bylo přerušované kašlem.

„Ruby, opravdu je to jen žaludek?" zajímala se Jane.

Kamarádka nevypadala vůbec dobře. Samosebou byla pořád krasavice, ale přeci jen o dost zhubla.

„Ale samozřejmě, co jiného by to bylo?"

Jane přikývla. Přesto si pomyslela, že tady bude i pelyněk krátký. Souchotiny poznala.

Obrázek uživatele Ghormoon

Gỏi cuốn

Fandom: 
Drabble: 

Při cestách Vietnamem se určitě, dřív nebo později, nevyhnete návštěvě restaurace, kde mají pouze Gỏi cuốn. Já jsem se při prvních pokusech o umotání rolky cítil jak ten pes v memu "I have no idea what I'm doing".

Obvykle dostanete nějaké opečené kousky masa, případně vajíčko, nebo krevety. Na další misce kusy zeleniny: mrkev, okurky a další. K tomu ještě bambusový tác plný listí. Od známých věcí, jako je ledový salát nebo máta po divný listí hořký jak pelyněk. To nežerou ani místní. Ale třeba to někomu chutná. Poslední nedílnou součástí je hromádka slepených rýžových papírů. Hodně štěstí je oddělit ...

Obrázek uživatele Tenny

Jak je důležité pamatovat si vlastní psaní

Úvodní poznámka: 

obskurní fandom, ale snad pochopitelné s poznámkou. :D

Drabble: 

"Je tu taková vzácná bylina, co by nám mohla zachránit krky," navrhl Letadlo.
"Beru cokoliv! Kytky, magický artefakty, svitky..."
"Jako, nezaručuju, že si to dobře pamatuju!"
"Můj život by byl o dost jednodušší, kdybys nebyl idiot a pamatoval by sis, co si sám napsal!"
Letadlo naštvaně zrudl. "Jak jsem měl tušit, že skončím ve vlastní knížce?"
"Co mám říkat já, když jsem skončil v cizí knížce a ještě tak mizerné? A jako záporák, kterého hlavní hrdina odkrágluje na cestě za slávou?"
"Když tak kytka bude fungovat, oba přežijeme! Jak se jmenovala... Pleblyněk?"
"Tímhle stylem už se vážně loučím se životem."

Závěrečná poznámka: 

The Scum Villain’s Self-Saving System je knížka o mladíkovi, který je vášnivým čtenářem a přečte si jednu z takových těch "hlavní hrdina má děsně smutnou a edgy minulost, je drsnej až na půdu a miluje ho tuna krasavic" knížek, načež knihu znechuceně odhodí. Jenom aby se pak probudil v těle postavy z dané knihy - a ne jako hlavní hrdina, ale jako záporák, kterého čeká v knize nepěkný osud! A teď se snaží v té knížce nějak přežít, potká tam i autora, který tam chudák taky skončil...

A ano, autor se opravdu jmenuje "Letadlo", respektive to byla přezdívka, pod kterou knihu publikoval. :D

Obrázek uživatele kytka

Svatojánská noc

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tonku to ještě nepustilo

Drabble: 

Noc voní senem. Tma je řídká, stříbřitá, dokonalá pro svatojánské čarování. Tonka se brodí mokrou kostřavou, rosa studí do bosých nohou. K hrudi tiskne svazeček devatera býlí.

Pelyněk, co svou hořkostí zahání hořkost osudu. Květ bezu, aby bezinky odehnaly jezinky. Kapradí, co ukazuje poklady a řebříček, co ukazuje cestu k lidem. Čarovník, aby přičaroval lásku. Řimbabu pro sílu. Zvonek, aby rozhoupal kostelní zvony. Čičmundíček tučmužíček, aby chránil před bouřkou i před hádkami. A řepíček, bylin tatíček, který je úplně na všechno.

Tonka je nedočkavá a trochu se bojí. S kouzly není radno si zahrávat.
Ale zítra, zítra bude mít jistotu.

Miluju tě jako . . . jako sůl!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble ze stejného světa jako: Zrcadla (a přátelé) nelžou.

Drabble: 

Kay ji nepřestával hladit po zádech, i když jí už slzy dávno došly. Nedotáhla se, právě naopak. Seděli, opření jeden o druhého, a čekali.
Klid se k jejich vzájemnému vztahu nehodil. Buď se hádali, anebo se líbali, ale nikdy nic mezi tím. Neuměli zpomalit, neuměli jeden druhému naslouchat, navzájem se utěšovat.
A přesto Lila stále dokola v duchu slyšela, jak jí Kay, vykreslující utěšující kroužky na záda, přirovnává k růži. Krásná, ale s trny.
„Ty . . . ty jsi jako pelyněk, víš?“ zašeptala, když se její tiché vzlyky konečně vytratily. Kay ze zkušenosti čekal, až vysvětlí své vrzení.
„Hořký, ale všechno vyléčíš.“

Obrázek uživatele Tyfónek

Co je to pelyněk?

Drabble: 

„Slyšet - mlýn - blýskat se - polykat - plynout - plýtvat - vzlykat - lysý - lýtko - lýko ... - plyš“ odříkal pejsek.
„No tak pejsku, snaž se, takhle tě ta vyjmenovaná slova nenaučím, zapamatuj si, že za „lýko“ je „pelyněk,“ napomenula ho kočička.
„Zatracenej pelyněk ... už popátý jsem na něj zapomněl, k čemu tam vúbec je?“ mračil se pejsek.
„K tomu, abys věděl, že se tam píše y, pejsku“ usmála se kočička.
„A vlastně jsme se tě chtěla zeptat, když píšete zítra tu písemku z přírodopisu, co je to pelyněk,“ nasadila vyptávací tón kočička.
Pejsek samozřejmě nevěděl, tak radši mlčel.

(mami, dodělej mi tam sedm slov, řekl Tyfónek)

Obrázek uživatele Gary Stu

Dějinné stopy

Fandom: 
Drabble: 

Ace Doktorovi ukázala obrázek s polonahou majestátní postavou. Klobouk byl povědomý; hůl, o kterou se opírala, vypadala podezřele jako nějaká vysoká kytka; světlým sakem připomínal spíše anglického gentlemana, ale kalhoty neměl; přes oko měl pásku.

„Je to ve středověké sekci omylem?“ zeptala se nevinně.

Doktor se tajemně usmál.

„Wodan... Cestuje mezi světy... Merkur, bůh obchodu... Mazaný šibal,“ mumlala Ace tak, aby jí Doktor slyšel.

Doktor si povzdechl: „Nemůžu za to, že jsem nejdřív nevěděl, jak byly alergičtí na pelyněk.“

„Kdo?“

Doktor ji ignoroval: „Vyhnal jsem je, ale někdo mě viděl.“

„Můžu za to, že si mě nárokují Anglo-Sasové i Římani?“

Obrázek uživatele Arengil

Zelená víla

Drabble: 

Pelyněk pravý postačí pro prožluklé potěšení pohříchu provinilého pána. Pouhých pět pint pelyňkového pití pomůže překrvit pánev, působit potrat přebytečného potomka. Ponejprv podráždění pokožky, porucha paměti, pochabnutí požeráku, podruhé poškození pajšlu - přichází poslední půlhodinka? Přiotrávený, poleptané půnebí, pomatený puls, pasivně přijímající pochybné požehnání proklínané pramáti pelyňkového patoku, pomlč před pány, prosím, protože předzvěst protialkoholní - později paliativní - péče příliš poděsí průměrného pivaře.
Prastará pramáti pokolení pitoreskních polonahotin petrolejově pableskujících před pianinem, pomyslný plode pelyňkově páchnoucích pixií, proč posloucháš pitomé průpovídky postaršího pijáka pelyňku? Povolej posly půvabně pránické poezie! Pojď, potrestej Palivce, protože pančuje pití, pelyněk pozvolna pozbývá pravosti. Pivaři poznají prd!

Obrázek uživatele Esti Vera

Obyčejné ráno, obyčejný večer

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět Poppy, tentokrát jako lékouzelnice v Bradavicích.

Drabble: 

„Dobré ráno,“ pozdravila madam Pomfreyová všechny kolegy a bez zaváhání zabrala volné místo vedle nejméně oblíbeného bradavického profesora.
„Severusi, donesl byste mi, prosím, odpoledne nějaký pelyněk? Potřebuji z něj odvar.“
„Jistě,“ přikývl muž a sklonil se ke svému hrnku čaje.

~ ~ ~

Stěží se dostal k bráně, Temný pán nebývá shovívavý k těm, kteří ho zklamou. Poppy se k němu přemístila téměř okamžitě a sevřela ho v náručí.
„Co ti to provedl?“ zhrozila se, její něžné dlaně tišily bolest lépe než mumlaná kouzla.
„To nevadí,“ usmál se vyčerpaně, „zasloužím si to.“
Neřekla nic.
„Promiň, Poppy,“ zašeptal, „ten pelyněk ti přinesu až zítra.“

Závěrečná poznámka: 

Inspiraci jednou scénou z Elysejského klíče od Alice O'Really přiznávám :)

Obrázek uživatele hidden_lemur

Pelyněk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fakticky tam je. Ověřte si.

Drabble: 

Jsem celebrita, víte? Mám portrét v kavárně Slavia. Sedím na něm na stole, skláním se k dalšímu intoxikovanému nebožákovi a samozřejmě přitom vypadám úžasně, zatímco kousek od nás nevhodně očumuje jakýsi pingl a nemá ani dost slušnosti, aby nám dopřál kapku soukromí.
Svět už není co býval.
Mnohem víc smradu.
Mnohem méně intoxikace.
Ovšem pozor - nemluvím o obyčejné otravě. Otrávit se totiž můžete kdejakým bejlím a maximálně se poblijete. Jen thujon vás ale přiměje, aby váš mozek vzplál a začal produkovat umělecká díla. Jen opravdový pelyněk zařídí, abych přišla blíž. A pište si, že na dvousetletou stařenku vážně nevypadám nejhůř.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí X.

Drabble: 

V osmé denní hodině je správce sbírek velice rád, že právě neučí.
„Siegfriede!“ zavolá a duch se objeví. „Co se tu stalo?“
„Vybíjená. Poplašňák byl míč,“ vysvětlí Siegfried.
„Dobrovolně?!“ pozdvihne správce obočí.
„Neptali se ho,“ připustí duch. Opomene již dodat, že to byl on, kdo poltergeista dočasně zneschopnil. Nemusí. Správci je to jasné.
Jedno ovšem Danielovi jasné není. Jak shledat rozházené kosti v horizontu vlastního života. Vyšle střelnou modlitbu ke svatému Antonínovi, pomocníkovi při hledání ztracených věcí.
Na stole v kabinetě leží kytice pelyňku pravého. Plánoval ji použít jako učební pomůcku. Nyní by z ní nejraději vyrobil slavný opojný nápoj.

Obrázek uživatele Elet

Stránky zbarvené krví

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Možná už tenhle námět někdo použil, zrovna tady ale opakování určitě neuškodí.

Drabble: 

Na stole leží dvě složky. Nechce se do nich dívat, připomínají jí její největší vinu. Ale musí. Pro tu nepatrnou kapku naděje.

První složka je červená. Červená jako krev, kterou všichni neseme na rukou. Má stovky, možná tisíce stran.
Tak velký je náš hřích? ptá se zděšeně. Chtěla by zavřít oči, ale neudělá to.

Druhá složka je černá. Černá jako smrt nevinných.

Střídavě prochází obě, snaží se zapamatovat si co nejvíce. Možná bláhově věří, že dokud na nás někdo vzpomíná, nemůžeme doopravdy zmizet.

Margaritifera margaritifera, Falco peregrinus, Spermophilus citellus, Artemisia alba.

Pláče. A déšť za okny bubnuje do vyprahlé země.

Závěrečná poznámka: 

Tzv. červené seznamy zahrnují ohrožené druhy, černé vyhynulé. Červený seznam lze najít na webu Informačního systému ochrany přírody. V současné době obsahuje téměř deset tisíc živočišných i rostlinných druhů.

Stupňů ohrožení je dle Mezinárodního svazu ochrany přírody několik, viz např. zde.

Margaritifera margaritifera (perlorodka říční) - kriticky ohrožený
Falco peregrinus (sokol stěhovavý) - ohrožený
Spermophilus citellus (sysel obecný) - kriticky ohrožený
Artemisia alba (pelyněk bílý) - kriticky ohrožený

Obrázek uživatele Apatyka

Jasné slunce nad Gallipoli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zdejší botaniky prosím o shovívavost. Já za to nemůžu. To téma :)

Drabble: 

Stan Červeného kříže, vedle něj roste osamělá Artemisia absintium. Kousek stranou uhnívají listy Artemisie abrotanum. Za latrínami několik trsů Artemisia dracunculus, ta roste i u nedalekého potoka. Vedle kuchyně uvadá Artemisia vulgaris. Artemisia ludoviciana roste v každé zahradě a na každé stráni v okolí.
Všechno to stojí, nebo možná plave, na odpudivé vrstvě mazlavého bláta. V bahně klečí muž středního věku a vyprošťuje ze země jednotlivé rostliny. Ve stanu je pečlivě očistí, vysuší, popíše a uloží do herbáře.
Netuší, že právě jeho herbářové položky sesbírané na Gallipoli se v Botanickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně uchovají až do roku 2019.

Závěrečná poznámka: 

Grigorij Ivanоvič Širjajev byl botanik. Účastnil se první světové a občanské války. Od roku 1919 sloužil jako důstojník v Bílé armádě. Roku 1920 byl evakuován z Krymu na Gallipoli. V roce 1921 tam vedl vzdělávací kurzy z biologie, pořádané Ruskou akademickou skupinou. Potom se různě pohyboval po Bělorusku a krátce ptacoval v Praze, až na 22 let skončil v Brně. Jeho herbářové položky z Gallipoli tam mají opravdu dodnes. Viděla jsem je.

Obrázek uživatele wandrika

Púštna medicína

Fandom: 
Drabble: 

Na predmestí Káhiry sa v slnečnej páľave krčilo niekoľko stánkov. Osamelý turista prehľadával suveníry, až kým nenašiel plechové škatuľky s nápisom „Anti migraine tea“. Oči mu zažiarili.
„I take it all!“ oznámil beduínskemu predavačovi.

***

V kancelárii bratislavskej firmy ostro rozvoniaval bylinkový čaj.
„Fakt to funguje,“ rozprával kolega. „Ale ostáva mi posledná plechovka a neviem, kde zohnať ďalší. Neviem ani, čo to vlastne je!“
„Švagrová vyštudovala farmáciu, možno to zistí,“ navrhol druhý.

***

Zuzka si obzrela pod lupou drobné lístky, nazrela do atlasu a ovoňala výluh.
„Je to palina,“ vyhlásila. „Kde to kúpil?“
„Vraj v Egypte, od Beduína.“
„Tak teda palina africká.“

Závěrečná poznámka: 

Fakt sa to celkom takto stalo.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Bez filtru by to nešlo soudruhu

Úvodní poznámka: 

Pro doplnění... Křemíkový wafer je 300um tenký plátek odřezaný z velkého monokrystalu. Ten se pak dále upravuje a na jeho povrchu vznikne několik desítek integrovaných obvodů. Vzhledem k velikosti spojů v řádech nm-um, dokáže tak i malé pylové zrno způsobit katastrofu ve výrobě a je potřeba striktně dodržovat čistotu.

Vypadá asi nějak takto: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/eb/12-inch_silicon_wafe...

Drabble: 

Je krásný den, v Piešťanech zrovna kvete pelyněk a vír roznáší jeho pyl po okolí. Pár zrníček pylu se doletělo podívat i do nově postavené továrny Tesly, kde se právě pokoušejí okopírovat integrovaný obvod dovezený ze západu.
Technici odbrousili ochranné pouzdro a pod elektronovým mikroskopem nasnímali vnitřní strukturu čipu, podle které nakreslili okopírovaný motiv pro výrobu. Ten potom s velkou radostí předali kolegům do výroby.
Jenže ouha! Všechny vyrobené kusy na drahém křemíkovém waferu jsou vadné. Zvědavá zrníčka pylu se totiž díky chybějící filtraci vzduchu dostala do struktury křemíku. Od té doby soudruzi věděli, že zanedbávání údržby filtrace se nevyplácí.

Závěrečná poznámka: 

A podle ukecaného učitele na střední se tohle opravdu mělo stát!

Obrázek uživatele galahad

Trvalé následky

Fandom: 
Drabble: 

Známy mi poradil na moje nechutenstvo čaj z paliny. Pil som ho teda každý večer a pozeral z okna kuchyne na mladé brezy, zarastajúce mi na pozemok a neďaleký tmavý les.

Zvláštne tiene mi kalili kraj zorného poľa a najprv som to pričítal tomu, že tak málo jem.

V starom herbári som sa dočítal, že palina môže mať halucinogénne účinky.

Keď som videl na kraji lesa otrhanú postavu, ktorá akoby vypadla z filmu o Jánošíkovi, vysadil som čaj, aj keď sa chuť vrátila.

Po mesiaci som sa snažil horúčkovito nájsť, či má palina trvalé následky.

Knihy však mlčali.

Les volal.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Dvojí kúra

Drabble: 

Objevil ji mezi žebráky a přivedl do Paláce.
První léčitelka.
Navštívila ho po měsíci.
„Hlavně artemisia, takže hořké. Ale na vaše nechutenství není nic lepšího.“
„Raději si ponechám své nechutenství, děvče.“
Ruka s pohárem bezmocně klesla.
„Jak se k tobě chovají kolegové?“
„Mluví se mnou blahosklonně a moje postupy je nezajímají,“ pokrčila rameny. „Chovají se stejně jako vy, můj pane.“
Vévoda strnul.
„Dej to sem!“
Vypil pohár naráz.
Ústa zkřivil škleb.
„Urazila jsem vás?“
„Nikoliv, paní,“ pousmál se „Poskytlas mi léčbu. Trpkou, ale věřím, že účinnou.“
Odpověděla mu rozpačitou úklonou.
Dal si záležet, aby ji oplatil s úctou a vážností.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Sezóna pelyňku

Úvodní poznámka: 

Minule jsem zmínila, že si Beatrix s Alexandrem nakonec sedli. Takže jsem je napsala, jak si sedli i fyzicky. Abych jenom nekecala do větru ;).

Drabble: 

Jednoho dne přišla nečekaně na návštěvu a upekla štrúdl. Pak udělala čaj a nehleděla na protesty. Neměla dnes co dělat. Zašla na hřbitov a zpátky domů se jí nechtělo. A pan Stern je milý mladý muž, ten neodmítne starou osobu. Tak mu to řekla. Vlastně mu to vůbec nevadilo.
„Tak mne napadlo,“ začal rozvláčně. Upřela na něj zelené oči jako lampiony. „Neznám vaše celé jméno.“
„Beatrix Marie Dvorak. Můj manžel byl Čech.“
„Čím se živil?“ Slušní lidé baží po bezpečných konverzacích.
„Byl krejčí,“ řekla. „Sezónně vařil pelyňkové likéry.“
„Zajímavé.“
„Ano.“
Podnětné hovory živí duši. Ty pelyňkové zase smysl pro absurdno.

Obrázek uživatele Skřítě

Než aby jí mlýn byl kobkou, bude radši zlatokopkou

Drabble: 

Zasnil se, když uslyšel dusot koňských kopyt,
nedíval se na cestu, o pelyněk klopýt.

Princeznu vysnil si z plyše a hedvábí,
mlynáři tvrdil, že jiná ho nevábí.

Před Eliškou chrupem blýskl, tehdy ještě ňáký měl,
plýtval silou, by dokázal, že je mužný všeuměl.

Lýkové střevíce obul si na paty,
kalhoty zakryly i lýtka chlupatý.

Chodil bosý, neb chodila vešla jenom do lyžáků,
jestli tehdy přece jenom neměl radši skončit v láku.

Jak čas plynul, oba stárli, Eliška dnes jenom vzlyká,
nerudný chlap s lysou hlavou je z jejího nápadníka.

Za hořký úděl prý pelyněk může,
dneska by volila jiného muže.

Závěrečná poznámka: 

A bonusový kvíz pro čtenáře, poznáte, na které vyjmenované slovo jsem zapomněla? :-)

Obrázek uživatele KattyV

Andula je zase v cajku

Fandom: 
Drabble: 

Bloumala po domě jako duch, nechtěla nikoho vidět. Pak se, sama nevěděla jak, ocitla na zahradě starého Bulhara. Pátravě se na ni zadíval, zavedl ji do svého polorozpadlého domku, z tyče nad kamny utrhl hrstku sušících se bylinek, rozemnul v dlaních a v květovaném hrnku zalil horkou vodou.
Hořkost pelyňku jí zkřivila ústa, ale současně pocítila úlevu. Rozplakala se. Starý pán ji rozpačitě poplácal po hlavě.

Hned za vrátky ji přepadli kluci: „Tys byla u Bulhara? Dyť muže byt vrah.“
„Ne!!!“ zaječela na ně. „Vrah je někdo jiný. A my vypátráme kdo.“
Kluci vydechli úlevou. Andula je zase v cajku.

Závěrečná poznámka: 

Další dílek zde

Obrázek uživatele ef77

Puškvorec a pelyněk

Drabble: 

Bylo to horké léto, kdy byl hostem na statku v zapadlé gubernii, kde lišky dávaly dobrou noc, kde světla Petrohradu byla jen vzdáleným tušením.
I ona byla horká a voněla mládím, ostružinami, pelyňkem, puškvorcem, když spolu leželi na louce, pod stromy, u řeky.
S podzimním deštěm odlétl jako tažní ptáci, na zimu do Paříže, Říma, Berlína.
Když se vrátil, po létech, byla mrtvá, utopená v řece, na jejímž břehu ji líbával.
Nečekal, že by jej dohnaly výčitky za její smrt, ale ony přišly, naléhavé, s chutí pelyňku v ústech, které se nemohl zbavit, ani když si drhnul rty do krve.

Co bych pro žáky neudělal

Fandom: 
Drabble: 

V září jdu poprvé učit na základní školu. Čerstvý, plný nadšení a elánu. Do tříd vcházím s vlídným úsměvem a srdcem otevřeným.

Žáci ale byli drzí. Vyrušovali. Neučili se.

Po půl roce jsem se psychicky zhroutil. Prý vyhoření. Pomohl mi zkušený kolega Kopecký. Na škole mu přezdívají Pelyněk, protože má tvář věčně staženou hořkostí. Nikdo ho nikdy neviděl se usmát. Žáci ho respektují.

Prozradil mi svůj osvědčený recept: Denně tři citrony, nať zeměžluče, odvar z islandského lišejníku, kořen blínu, četba černé kroniky a klasiků existencialismu. Poslechl jsem ho.

Už se neusmívám.
Žáci poslouchají jako hodinky.

Na hořkost jsem si zvykl.

Obrázek uživatele Wolviecat

Hořko na jazyku

Úvodní poznámka: 

Já ještě letos nepsala Hamiltona! Shame, shame.

Drabble: 

Seděl v posteli, upíjel čaj, a snažil se nešklebit nad jeho hořkou chutí. Pelyňkový, na uklidnění rozbouřeného žaludku. Poprosil by paní domu o cukr, ale hrdost mu nedala. Jednou chtěl bojovat za ideály, tak musel až do konce.

Hlava ho třeštila ze všeho, co včera vypil, z nevyspání a horečky. Nebyl už tu nikdo, kdo by ho zastavil, nebo se s ním alespoň podělil o pivo a o kocovinu.

Místo vedle něj bylo bolestivě prázdné.

Upíjel čaj, a snažil se nešklebit nad jeho hořkou chutí. Jednou chtěl bojovat za ideály, tak musel až do konce. Třeba sám a bez cukru.

Závěrečná poznámka: 

Pro vysvětlení: Laurens byl před svojí poslední bitvou v dezolátním stavu, nespal, chlastal a měl zápal plic. A abolacionisté nesladili, protože cukr se vyráběl z třtiny, a tu pěstovali otroci.

Stránky

-A A +A