DMD č. 8 pro 8. 4. 2019. Téma: Pelyněk

Obrázek uživatele Wolviecat

Hořko na jazyku

Úvodní poznámka: 

Já ještě letos nepsala Hamiltona! Shame, shame.

Drabble: 

Seděl v posteli, upíjel čaj, a snažil se nešklebit nad jeho hořkou chutí. Pelyňkový, na uklidnění rozbouřeného žaludku. Poprosil by paní domu o cukr, ale hrdost mu nedala. Jednou chtěl bojovat za ideály, tak musel až do konce.

Hlava ho třeštila ze všeho, co včera vypil, z nevyspání a horečky. Nebyl už tu nikdo, kdo by ho zastavil, nebo se s ním alespoň podělil o pivo a o kocovinu.

Místo vedle něj bylo bolestivě prázdné.

Upíjel čaj, a snažil se nešklebit nad jeho hořkou chutí. Jednou chtěl bojovat za ideály, tak musel až do konce. Třeba sám a bez cukru.

Závěrečná poznámka: 

Pro vysvětlení: Laurens byl před svojí poslední bitvou v dezolátním stavu, nespal, chlastal a měl zápal plic. A abolacionisté nesladili, protože cukr se vyráběl z třtiny, a tu pěstovali otroci.

Obrázek uživatele Ampér

Marjánka, Kuba a Amálka

Fandom: 
Drabble: 

Víla Amálka seděla na břehu rybníka a najednou zaslechla od vrby sdrceryvný pláč. „To je Marjánka,“ špitla Amálka pro sebe a rozběhla se k vrbě. „Co se ti stalo?“ „Amálko, hejtman Nowatchek odvedl mýho Kubu na vojnu a dneska je přísaha.“

„Na přísaze bude i generál, tak hejtmanovi uděláme ostudu,“ řekla Amálka a obě dvě upalovaly k jičínským kasárnám. Doběhly včas. Hejtman právě vyjížděl před mužstvo, když Amálka jeho koni dala do tlamy hrst pelyňku. Zatímco jezdec podával hlášení, jeho kobyla se na generála zašklebila. Dle vojenských regulí dal generál hejtmana zavřít do basy. A Kubu si Marjánka odvedla domů.

Obrázek uživatele zirafice

Lesní stráž

Úvodní poznámka: 

Přepadla mě parádní viróza, takže jsem ráda, že jsem něco spleskla. Doufám, že se do tématu vejdu.
Kdo by nevěděl, absint je jiný název pro pelyněk pravý, který mimochodem tvoří jednu ze základních složek stejně nazvaného alkoholu. Toho pravého, nikoliv všelijakých náhražek :D.

Drabble: 

Z ohniště vyšlehne plamínek.
„Volové, je zákaz rozdělávání ohňů.“
„Nepruď a pij.“ Kolem ohně koluje láhev s olivově zbarvenou tekutinou. Počínající zábavu přeruší vrčení. Na mýtinu vystoupí vlk. Obrovský. Stateční zálesáci neváhají, prchají překvapivě hbitě.
„Volové stůjte! Tonda tam zůstal!“ Strašlivý predátor je nepronásleduje, ale Tonda chybí. Les je tichý. Začnou si připadat hloupě. Pomaličku se vracejí. U uhašeného ohniště sedí Tonda a brnká na kytaru.
„To byste nevěřili,“ hlásí vyjeveným kamarádům. „Normálně mě donutil uhasit ohneň a pak vodkráčel.“ Fero zdvihne odhozenou lahvev a podezíravě ji prohliží.
„Pravej Absint,“ mumlá. „Samý bylinky. Z toho přece nikdo halušky mít nemůže.“

Obrázek uživatele Saphira

Hořká pomsta

Drabble: 

Byť vzpomínky na roky, kdy ve svých nejlepších letech učil lektvary, nepatřily k jeho nejoblíbenějším, přesto se ve své staré učebně cítil nejlépe. Vaření lektvarů na něj působilo jako terapie, nejen když se cítil přepracovaný.
Do kotlíku odkapal potřebný počet kapek výluhu z pelyňku a přidal rozdrcený kořen asfodelu. Navrch ještě přisypal několik kořínků baldriánu. Kotlík naplnila tekutina barvy černého rybízu.
Pak fazolky z dřímalky. Rozmačkal je čepelí stříbrného nože, jelikož jak sám nejlépe věděl, takhle vydaly více šťávy.
O hodinu později držel v ruce flakon s čirou tekutinou.
Úplně zapomněl, jak opojné je mít moc někoho téměř navždy uspat.

Závěrečná poznámka: 

Tímto děkuji Iantovi, že mě svým drabblem přivedl na nápad :)

Obrázek uživatele Arenga

Chalupa na venkově, zn. levně

Úvodní poznámka: 

Tatáž Eliška, která vystupuje v drabble Stigma nevhodného původu a v drable Jít za plentu a svobodně volit.
Eliška je neteř Doramo Krásové, dcera její nejmladší sestry Haničky. Jako stará paní vystupuje v povídce Cizinec (Mlok 2017).

1972

Drabble: 

Dům je léta opuštěný, na okně však stále vázička s kytičkou černobýlu, snad proti mouchám, jejichž mrtvá tělíčka se válí okolo. Pavouk ská svou síť, lidí se nebojí. Vzduch čpí zatuchlinou. Okolo nevymetených kamen rozsypaný popel, v hodinách mrtvá kukačka.
Postel je však rozestlaná, na stole hrnek, jak kdyby bývalá majitelka jen odešla na nákup. Přes pelest přehozen pléd, na podlaze trepky.
„Musí se to samozřejmě dát do pucu,“ praví bodře prodávající. „Není tu elektřina, voda jen ve studni. Prateta byla staromilka.“
Eliška je ráda, že ji Alfréd drží za ruku. Něco se jí tu nelíbí, ale ještě neví co...

Obrázek uživatele winterpool

Objekt ukrytie

Fandom: 
Drabble: 

Geigerův detektor zapraská. Voják se zastaví několik kroků od kamionu. K železu nesmí, což mu mělo být jasné v momentě, kdy mu byly sděleny souřadnice a název mise.
Betonový chodník je bezpečnější, dojde po něm až k elektrárně. Je to měsíc, co tu nad čtvrtým reaktorem vyrostl “objekt ukrytie,” který měl navěky pohřbít selhání lidského faktoru.
Voják nezaznamená pohyb v okolí ani uvnitř. Před týdnem odsud odvezli poslední odklízecí četu biorobotů. Pokud nějaký zůstal uvnitř, už nežije. Geiger tu praská nepřetržitě. Voják ví, že sám má poslední minuty - pak nebude schopný se vrátit.
“Čisto,” ohlásí do vysílačky. “Končím misi Pelyněk.”

Závěrečná poznámka: 

Tohle mělo být na začátku úplně jinak, ale pak mi přišlo takový divný psát veselou odstřelovačku zmutovaných soudruhů na místě největší člověkem způsobené katastrofy.
Tak třeba jindy a jinde. Neříkám, že nepřijdou.
PS: bioroboti je označení používané pro vojáky odklízecích čet, které po výbuchu pracovaly přímo na střeše elektrárny.
PS2: Voják = Winter Soldier (ale myslím, že by tahle drabble mohla fungovat i pod fandomem krutý reality)

Obrázek uživatele Bilkis

Drobný detail

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/35732

Vykrádám sama sebe, achjo. Viz loňské drabble U Horymíra.

Drabble: 

"Chci vidět fotky z místa činu." prohlásila Veronika, když ticho trvalo moc dlouho. Kopecký vytáhnul složku a položil ji na stůl. Oba se nad ní naklonili.
"Vážně nevim, co sem uděal špatně," zamumlal doktor, složil hlavu na stůl a usnul. Slivovice ho dohnala.
"Jsme banda debilů," prohlásila Veronika. Matěj se na ni jen zmateně podíval.
"Vidíš ten kruh, co uzavírá pentagram? Máme to, co ho tvořilo?"
"Mají to technici, ale dali nám soupis," řekl Matěj a sáhnul po papíru ve složce.
"Meduňka, ostropestřec, pelyněk, šalvěj. Převážně. Říká ti to něco?"
"Musím si to ověřit, ale pelyněk je zatraceně špatná zpráva."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele TimeGirl

Absint

Úvodní poznámka: 

Nestydatě vytvářím tag pro vlastní knihu, protože to není první a ani poslední drabble s touto tématikou, které ještě uvidíte.

Drabble: 

Zvedla pohled od zelenkavého likéru ve skleničce a nedůvěřivě se podívala na barmana. "Absint. Tohle tady pijete?" povzdechla si.

"Chtěla jste to nejsilnější, co tady máme, ale jestli se vám to nelíbí, můžu to klidně zase odnést," odpověděl číšník otráveně a tvářil se, jakoby mu svou objednávkou ničila život.

"To nemusíte," zavrtěla hlavou. Obrátila dobrou půlku obsahu sklenice do sebe. "Až budu mít prázdno, prostě mi dolijte," instruovala a mávnutím ruky poslala barmana pryč.

Se známým pocitem tepla v břiše se zase obrátila do svých myšlenek. Doufala, že teď se všechno změní. Že se bude moct na Souostroví zase vrátit.

Obrázek uživatele Iantouch

Paříž

Fandom: 
Drabble: 

Odpolední slunce zlatilo Champs de Mars a obzoru vévodila Eiffelova věž.
Seděli v malé kavárně. V kouzelnickém světě se cestovalo snadno, ukradli si pro sebe dva dny v cizím městě a pohledy Pařížanů se nezdály být pohoršené.
„Pánové si dají absint.“ Číšníkova věta nezněla jako otázka.
„Dvakrát,“ přitakal Gellert.
Albus skepticky přičichl ke sklenici. Cítil anýz, fenykl…
„Pelyněk?“
„Podle všeho je to mudlovská varianta na elixír Euforie,“ zasmál se Gellert.
Albus, který o pár hodin později táhl téměř bezvědomého Gellerta domů, nabýval přesvědčení, že je to spíše mudlovská varianta Doušku živé smrti.
„Budeš zvracet?“ Byla to zbytečná otázka.
„Nenávidím Paříž!“

Obrázek uživatele Elluška

Hořkost až do dna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...ale je to celkem univerzální válečný trauma, který se mohlo stát kdekoliv.
Autorka má migrénu a lepší už to dneska nebude :)

Drabble: 

"Nejí, ale zvracela." Chraplavý hlas starého šermíře.
"Jaká je bledá..." Sametová slova jeho ženy.
"Uzdravíš ji?"
Nevěděli, že lidské nemoci se jí netýkají. Ještě nepotkali nikoho jako ona. A snad už nikdy nepotkají.
Suchá vrásčitá dlaň pohladila její zkrvavené prsty. "... jí pomůže."
Nepoznala to slovo. Poznala vůni. Její matka byla bylinkářka. Útroby znovu sevřela ledová křeč, tesáky děsu, vina. Za zavřenými víčky se zář z ohniště stala hořícím městem.
"Můžou čarodějky být..."
"I kdyby. Napije se, vyřeší se všechno."
To pro ně byla. Nesmrtelná. Bezvěká. Čarodějka.
Napila se zhluboka. Hořkost zahřívala. Když otevřela oči, hořkost už jí kolovala v žilách.

Obrázek uživatele Terda

Kdo nepracuje, ať nejí

Fandom: 
Drabble: 

„Ale já jsem...“ prostestoval pan Clifton.
„Na pevnině můžete být třeba císař pán, ale na téhle lodi jste akorát budižkničemu. Je na čase, abyste přiložil ruku k dílu. Počítat umíte. A od této chvíle budete spát s kadety.“
Nejraději by ho poslala před stěžeň. Ale lodníci by mu zpřeráželi žebra. V lepším případě.
„To nemůžete!“
„Pane Lynchi, vedu vám pomocníka. Pořádně ho zapřáhněte.“
Pan Clifton se tvářil jakoby spolkl odvar z pelyňku.

„Tohle se Vám může vymstít, madam“ prosnesl polohlasně pan Keith, když se vrátila na palubu.
„Možná.“
Odmlčela se. Něco ve vzduchu se změnilo.
„Přijměte mé pozvání k večeři.“

Závěrečná poznámka: 

Je zvláštní, kolik různých významů má pelyněk podle různých kěvtomluv. Např. výsměch, jenám souzeno se rozejít nebo staň se mi přítelem. Ten poslední se mi líbí nejvíc.

Obrázek uživatele Urrsari

The life of an adventurer

Úvodní poznámka: 

... or why she wants to take over Phandalin.
Pelyněk = wormwood. Pridával sa do medoviny ako korenie.

Preklad:
" ... dostanete 10% z výnosov," povedal trpaslík. Bolo to v ten deň, ako ho zachránili - a Sandra myslela len na to, ako ľahko zabudol na to, čím si prešiel, a ako nevďačne sa zachoval.
"Je mi ľúto, ale práve prešli sme peklom, a dostať sa k tej bani by bolo ešte náročnejši.e Keby ste ponúkli vyššie percento, mohli yb sme to zvážiť... "
Trpalsík pokrútil hlavo.u
Sandra stuhla. "V tom prípade, veľa šťastia."

"medovinu?"
"Áno."
"Palinu?"
Nie. To, čo Sandra musela stráviť, bolo iného druhu.

Drabble: 

" ... you get 10% from the profit we'll make," said the dwarf. It was the same day they saved him - and all Sandra could think about was how easily forgotten was what he went through, and how little gratitude he showed them.
"I am sorry, but we just went to hell and back, and to get to the mines would be even harder. If you offered a higher percentage, perhaps we might reconsider... "
The dwarf shook his head.
Sandra stiffened. "In that case, good luck."

"More mead?"
"Yes."
"Wormwood?"
No. What Sandra had to digest was of a whole other quality.

Obrázek uživatele Witch

Otravná alergie

Úvodní poznámka: 

Tak... Teď už ´normálně´ navazujeme na "Spravedlivé rozhořčení" - http://www.sosaci.net/node/35778 :D

Drabble: 

Dva kamarádi Galové proběhnou nadlidskou rychlostí lesem, přičemž vyděsí k smrti několik divočáků, a dorazí na křižovatku.
Psí čumáček zabrousí u země a za chvíli už štěkot hlásí správný směr.
„Na jih tedy,“ velí Asterix.
Stopa zlodějky však zanedlouho uhýbá z cesty.
„Co se dá dělat,“ krčí rameny Asterix a nechá Obelixe, aby mu razil cestu hustým porostem květinového pole.
Pak ho něco zašimrá v nose a mocně kýchne.
„U Tutatise, to je pelyněk! A na ten jsem alergický! Obelixi!“
„Hmm?“
„Co všechno jsi té podvodnici vykládal?“
„Jen to, na co se zeptala,“ nadme se Obelix. „Jsem přece slušně vychovaný!“

Obrázek uživatele Aries

Hra na schovávanou

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Rozhovor

Drabble: 

Televizní a rozhlasové přenosové technice vypadne signál.
Dějiště masakru zastře mlžná clona.
Zásahová jednotka dorazila.
Samopaly ani neprůstřelné vesty nevidět. Sůl, křišťály, zaklínadla, vykuřovadla z pelyňku a šalvěje jsou ty správné zbraně.
Vypudí Cosi z rozbitého vypůjčeného těla. Donutí ho ukázat pravou podobu.
Vzápětí se černá obludná silueta rozplyne jak dým a zmizí.
Speciální vůz odváží vážně raněného a zcela dezorientovaného laboranta.
Sanitky s posledními oběťmi se s houkáním rozjíždějí k nemocnicím.
Strážníci vyklízejí křižovatku.
Čumilové se rozcházejí.
Policejní mluvčí poskytuje rozhovor médiím.

Cosi se tiše chichotá v prasklině vypouklého zrcadla na nároží.
Těší se, jak jim pocit vítězství zhořkne.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Únik

Zelená čarodějka

Úvodní poznámka: 

Prostě mám chuť si napsat bylinkovou.

Drabble: 

V antických dobách rostlina zasvěcená Artemidě, paní divoké přírody, panenské měsíční bohyni. Mocná ochrana proti zlým silám a nemocem. Někdy odměna pro vítěze sportovních her, protože dobré zdraví je přece to nejcennější.
V křesťanské společnosti svatojánská bylina, plná tajemné síly. Jan Křtitel ji prý nosil při sobě na poušti na ochranu proti démonům a pokušení. Nezbytná rostlina pro všechny čarodějnice i na obranu proti jejich úkladům.
Časy se opět změnily. Smaragdově zelený nápoj září ze sklenic. Přináší opojení, roztodivné vidiny, inspiraci… delirium.
Zvláštní rostlina. Před všemi možnými zlými silami chrání, jenom s jednou je zřejmě velice zadobře. S démonem alkoholu.

Závěrečná poznámka: 

... i když se pelyněk užíval i proti kocovině, takže zase aspoň zahlazoval bezprostřední následky řádění tohohle démona.

Obrázek uživatele Eillen

Na konci toku (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/35643

Drabble: 

Magie vedla Česťu přes náměstí, podchodem pod vlakovým nádražím a stáčela se k Rašínovu. Česťu překvapilo, že i po tolika letech si pamatuje místní názvy.

Magický tok končil na rohu ulic Poděbradova a Štefánikova, kde se obtáčel kolem vilky. Česťa cítil, jak se část magie vsakuje do země a snaží se vrátit zpět tam, kam patří.

Česťa měl chuť se magického toku dotknout. Ten však před ním uhýbal.

"Zajímavé," pronesl a rozhlédl se kolem sebe.
Všiml si, že kolem vrátek je rozvěšený pelyněk a další trsy visí nad vchodovými dveřmi.

"Že by v Rokycanech byli zlí duchové?" pronesl zamyšleně Česťa.

Závěrečná poznámka: 

Tímto děkuji své drahé polovičce. Nebýt jeho, netušila bych jak téma zapracovat. I když jsem googlila skoro hodinu, nenašla jsem nic použitelného. Pak si k tomu sedne on a aniž by věděl, co za příběh píšu, našel hned informaci, která se skvěle hodí.

Pelyněk se údajně ve středověku používal k zahánění zlých duchů. Na dveře se vešel, aby duchové nemohli vstoupit do domácnosti. A pokud už tam náhodou byli, stačilo jen sušený pelyněk zapálit kouřem je vyhnat.

Obrázek uživatele Eillen

Zoufalství

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část: http://sosaci.net/node/35736

Drabble: 

Nela odvedla Tomáše do zasedačky a snažila se ho uklidnit.

„Přineste mu něco na nervy,“ houkla na Filipa s Mirkem.

„Máme tu gin, vodku, absinth nebo slívu,“ hlásil Filip od baru.

„Vodku!“ zavelela Nela a Filip jí podal rovnou celou lahev.

Po dvou panácích byl Tomáš schopný konečně promluvit.

„Něco se stalo,“ vydechl. „Jirka. On děsně trpí.“

Muselo se stát něco strašného, pronesla Nela v mé mysli.

„Jsou to jen emoce,“ pokračoval Tomáš a kopl do sebe dalšího panáka. „Hrůza, odpor, znechucení, nenávist,“ sypal ze sebe. „Nels, pomoz mi. Pomoz mi ho zachránit,“ rozbrečel se.

Nela ho sevřela v náručí.

Závěrečná poznámka: 

Pozto bez krmení časem slábne. A tak v dabou chvíli muskeo jít opravdu o silné emoce, jinak by je Tomáš nemohl cítit.

Pro jistotu dodávám, že jednou ze tří základních bylin, ze kterých je absinth vyroben, je právě pelyněk.

Obrázek uživatele Regi

Co je po jméně...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro neznalé kánonu: Hagridův kamarád Aberforth Brumbál je majitelem hostince U prasečí hlavy.

Drabble: 

„Hagride, co to neseš? Tys byl v lékárně?“
„Zdravíčko, Abe. Byl. Pro černobýl. Ten je na zkaženej žaludek nejlepší. Je mi zle, jak dyby mi v něm hryzali tlustočevi. Včera sem udělal hrnec škvarků a sněd je na posezení.“
„Černobýl? Neznám. Měli ho? Já si v takových případech vařím pelyňkový čaj.“
„Neměli. Dali mi todle,“ ukázal Hagrid pochybovačně na nápis na pytlíku: Arthemisia absinthium.
Aberforth se zamyslel. „Arthemisia… no, nevím. Ale absinthium? To bych věděl. Zrovna včera mi přišla zásilka hořkýho zelenýho likéru z Francie. Řeknu ti, ten má sílu! Vykašli se na odvar a pojď se mnou do hospody.“

Závěrečná poznámka: 

Dneska je poslední den, kdy pro jistotu celý den ani nezapínám počítač. Zítra už pomalu začnu dohánět zpoždění ve čtení. :-)

Chci zapomenout

Úvodní poznámka: 

Tak jo, pelyněk použit :D

Drabble: 

Claudius Horacius patřil mezi ty aspiranty, které si při obřadu v patnácti letech žádný Krystal nevybral. Jako každý neúspěšný adept směl zůstat a zastávat jiné profese, to ovšem byla chabá útěcha.
O zhruba dva roky později, si s Lucretiem spolu začali.
A v jednadvaceti se Luc rozhodl, požádat ho o ruku. Pracně sháněl pelyněk, květinu symbolizující věrnost a stálost, aby vše bylo přesně tak, jak to chtěl…
„Já… si to musím promyslet,“ vypravil ze sebe Claudius na jeho žádost a do týdne ze sídla mágů odjel.
Lucretias se pokoušel zapomenout, ale rozhodně se necítil na to, být s někým jiným...

Závěrečná poznámka: 

Byl to boj, ale popdařilo se mi napsat něco co navazuje :D :D :D I když opět jen trochou vysvětlování, no... Trocha historie nikdy neuškodí ;)

Mají oči a nevidí

Úvodní poznámka: 

Ještě jedno nesoutěžní.
Nedalo mi to. Muselo to ven.

Drabble: 

Pořád čekají na Apokalypsu. Na konec světa. Ale neberou ho dostatečně vážně. Než to nastane, přijdou přece různá varování, víme jaká, tak až přijdou, polepšíme se a bude to. Nás se konec světa netýká. My se ještě můžeme opájet pocitem nepřemožitelnosti, než přijdou ta první znamení, bude ještě dost času, my se toho nedožijeme, možná naše děti, no, spíš vnoučata. Nebo pravnoučata. A třeba někdo něco vymyslí.
Nechápou podobenství, nemyslí srdcem, vše berou doslova a proto povrchně.
Apokalypsa již nastala, dávno v ní žijeme.
Zřítila se z nebe veliká hvězda… A jméno té hvězdy je Pelyněk.
Dvacátého šestého dubna 1986.

Přítel z dětství

Úvodní poznámka: 

Zatím u Andriji stále zůstávám... : )

Drabble: 

V pěsti svíral přívěšek, který mu ten debil vtiskl, když umíral.
Zabili ho, protože Andrija nepřišel včas. Mohl ho zachránit, kdyby vzal všechna ta varování, ty náznaky vážně…
Ale Hectorovi přeci nic nedlužil! Nic mu neslíbil. Vlastně toho zpropadeného bylinkáře nesnášel! Andrija o žádné kamarády nestál. S tímhle kokotem trávil svůj čas na střední jen proto, že byl taky mág!
Nechápal, proč ho jeho smrt tak sere. Mělo by mu to být u prdele.
Scvakl zuby. Pohlédl k platu, na němž sušil pelyněk, který Hector té zpropadené noci sbíral.
„Pomstím tě,“ zasyčel. Tehdy svůj seznam smrti rozšířil o členy Bratrstva.

Obrázek uživatele Faob

Hořící jako pochodeň

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pozor - drastické výjevy.

Drabble: 

„Padá hvězda!“
„Něco si přej, synku.“

Už se mu nezvedá žaludek, když prošacovává mrtvá těla, ani nekontroluje, zda v některém ještě nedříme život. Jen unaveně hledá, jako krysa šmejdí… Gangy důsledné, oddělení nápojů jsou vyrabována do poslední kapky. Dnešním úlovkem je půllitrová láhev minerálky, nalezená v převrženém kočárku pod promodralým kojencem. Večer si lokne a zbytek nechá klukovi, snad ho to postaví na nohy. Musejí pátrat jinde, město je mrtvé a dokonale dehydrované.

„Mám žízeň, tati,“ prodere se rozpraskanými rty u další vypálené pumpy.
„Co sis to tenkrát přál,“ snaží se odvést pozornost, „když padala ta hvězda?“
„Prázdniny, nekonečné prázdniny.“

Závěrečná poznámka: 

Hvězda, která spadla, byla Pelyněk, který otráví třetinu vod...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Vinpike

Hořké nacenění domu Páně

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Tak na kolik to odhadujete?“ zeptá se Jeroným.
„Na rovinu,“ rozhlíží se pan Pelyněk, realitní makléř, „na bydlení to moc není. Zbytečně vysoké stropy, chladno, málo přirozeného světla, bambilión peněz za elektřinu a vytápění a to pochmurné vybavení, samej umučenej… To by se muselo komplet přestavět, tady by nezůstal kámen na kameni.“
„Stačil by kvádr nárožní,“ špitne kněz.
„A ještě vícenáklady na podmazání památkářů… Tak snad cena pozemku, zahrada okolo, ale ruku na srdce – kdo by chtěl bydlet u hřbitova? To je na tom církev tak špatně, že musí prodávat kostely?“
„Musím ručit za vůz…“
„Tu kraksnu venku?“
„Ne, autobus.“

Závěrečná poznámka: 

Následuje Primice na kolech.

Pohádka z Ypsilonie

Fandom: 
Drabble: 

Slyšeli jste pohádku o hastrmanovi, co měl chuť na vdolky ze mlýna?

Byla bouřka, blýskalo se, hastrman čichal vůni vdolků a polykal sliny. Voda ve strouze plynula, a hastrman dumal, kolik pokusů o krádež vdolků už vyplýtval. Chtělo se mu vzlykat. Pohlédl na svá lysá lýtka. Byla odřená od lýka, kterým ho posledně, když ho v kuchyni chytili přímo u misky, přivázali k lyžím, a pustili z kopce dolů. Skončil v potoce hlavou napřed, a když na to vzpomínal, sladká chuť vdolků mu zhořkla jako pelyněk.

Ale co to zkusit po dobrém? Slušně poprosit, přinést dětem nějaké hezké plyšové zvířátko...

Závěrečná poznámka: 

Možná trochu BJB, ale zrovna tenhle pelyněk byl ten první, který mě napadl.

A jestli neznáte hru Ypsilonie, aneb cesta do Vyjmenované země, můžu doporučit.

Obrázek uživatele Xantin

Rodině dochází nápady a dech

Fandom: 
Drabble: 

„A jméno té hvězdy je Pelyněk,“ praví Thea, „Zjevení Janovo.“
„Sví, sví,“ přijde se svou troškou do mlýna Viktorka.
„Hvězdičky svítí,“ vysvětluje Apolo, „stejně jako měsíček a sluníčko.“
„Tak jsme došli,“ procedí mezi zuby Filcin.
„Ahoj, babi,“ zná tátovy fóry Sikar.
„Připusťme,“ chytá se stébla Linkva, „že je to hořké téma. Ale nezapomeňme na vyjmenovaná slova! Viktorka si může hrát s plyšovým pelyňkem!“
„To už je mimo básnickou licenci,“ rozčileně rozjímá patriarcha, „takovou pitomost bych ani nedovolil koupit!“
„Nebo rozviňme Apokalypsu, taťko,“ uklidňuje Sikar, „to je koncentrované vraždění…“
„Trestání,“ opravuje Thea.
„Dá si někdo pelyňkový čaj?“ volá z kuchyně Taura.

Pelyněk nebo procenta?

Fandom: 
Drabble: 

„Vstávej, dělej, ať nepřijdeš pozdě!“
„Bolí mě hlava.“
„To spraví čistej vzduch, hni sebou.“
Strach ze zkoušení z fyziky teda čistej vzduch vážně nespraví.
Zakašlu. A znova a víc.
„To vyléčí med s cibulí,“ konstatuje máma. Podle mého dost sarkasticky. Ví, že tuhle fuj medicínu fakt nesnáším.
„Mám teplotu.“
Dává mi ruku na čelo.
„Nemáš, to se ti jen zdá. Teplá nejsi.“
„Bolí mě břicho. Asi budu blinkat.“ Při představě čtvrtletní písemky z matiky velmi věrohodně dávím. Máma znejistí a pak temně prohlásí: „Tak ti uvařím pelyněk.“
Lepší pelyněk než čtvrtletka.
Statečně tu hrůzu piju.
Hlavně že nejdu do školy.

Obrázek uživatele kopapaka

Tři tisíce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fandom je vlastně "Nesepsaná smlouva"
Původně drabble z DMD2012
http://sosaci.net/node/2383

Drabble: 

Poslední zelené postavičky utíkaly do spásného příšeří džungle.
Někde v dálce zaječela padající mina.
Cvakl natažený závěr.

"Je to vosum set metrů," zabručel pochybovačně mariňák u kulometu.
M čtrnáctka zařvala.
První postavička nedoběhla.
"Jen sedm stovek," opravil ho Ian.

Zbytek zásobníku vystřílel dávkou do zelené stěny.
Pušku odložil a konečně se ohlédl.
K zázraku nedošlo.

Clark pořád ležel v blátě.
Kolega a fotograf.
Jeden ze tří padlých.

"Kurva," zabručel Ian.
Jemu výstřel odstřelovače sotva lízl přilbu.
"Jo, kurva," souhlasil mariňák a pokropil okraj lesa.

Uběhla sotva půlka dne.
Zbývalo osm let války ve Vietnamu.
Necelé tři tisíce dní.

Vítězství zhořklo.

Klíč k pelyňku

Fandom: 
Drabble: 

„Co tady sedíš a dumáš? Myslel jsem, že budeš s ostatními.“

„No, potřeboval jsem být trochu sám. Nedá mi to pokoj. V té doktorově skříňce, co jste mi minule přinesli, byla tajná komůrka.“

„Opravdu? No a?“ zahnízdil se na barové židli příchozí.

„Našel jsem tohle,“ druhý muž ukázal na malý, časem zrezavělý klíč. „Nevím, k čemu to je, tak tady sedím a přemýšlím, jak to zjistit.“

Po odmlce se otočil: „Nedáš si? Pelyňkový likér, můj oblíbený.“ Ukázal na čirou, nazelenalou tekutinu ve sklenici.

„Proč ne…,“ dotázaný vytáhl druhou sklenici a položil ji na pult. „Takže klíč, jo? Co budeme dělat?“

Obrázek uživatele Nathanel

Artemisia

Drabble: 

Giulietta byla nenápadné vesnické děvče, nevinná jako kapka rosy na olivovém listu. Byla pohledná, ale nevěděla o tom. Byl to skrytý půvab, který v ní teprve někdo musel objevit a nechat rozkvést. Na svůj věk sedmnácti let měla poměrně značně vyvinuté vnímání krásy obrazu i slova.
Každou sobotu chodila do biografu Ráj snít o vzdálených časech, kdy se muži uměli chovat k ženám. Ve snech k ní pak filmoví hrdinové promlouvali jako duchové, aby ji vedli po správné cestě životem.
Vesnické dívky se jí stranily. Posměšně na ni pokřikovaly Artemisia, což značí pelyněk. Nejspíš si pak připadaly o poznání sladší.

Obrázek uživatele Aplír

Na trávě

Úvodní poznámka: 

Tentokrát mě inspiroval obraz od Václava Brožíka: Na trávě - Na senách
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_10262/zoom

Drabble: 

Vypadá to idylicky, co, panáčku? Jako kratochvíle. Přijedeš sem malovat, ale žít tady, to je dřina od rána do večera, abys věděl. Vstávat za úsvitu, obstarat zvířata, celý den na poli… To by ti zhořklo jako pelyněk, co za mnou sbírá paňmáma.

Jestli mne smíš namalovat? Ale můžeš. Jen jestli si ten vobraz někdo koupí? Koho by zajímala vobyčejnská ženská? Tož, bývala jsem krasavice, ale to už není pravda. I když šmrnc ještě mám, ale tyhle hadry ho maskujou. Když jsem po muži chtěla novou sukni, řekl: „Zlato, nač? Obracíme každou korunu a ještě by ti pak mužský nedali pokoj.“

Stránky

-A A +A