Prošel podél pelyňků. Příliš pobíhal, protože potřeboval pojíst podmáslí. Pospíchal.
Polesný překvapen povídá: „Příště, prosím, pomaleji. Plašíte ptactvo, pane“.
„Ptactvo? Promiňte. Příště patřičně přibrzdím. Podívejte, plevel!“ Pohledem pohladil pelyňky podél potoka. Ploštice popoběhly, ptáci poskočili.
„Prosím, přestaňte pokřikovat. Povídám přeci, plašíte ptactvo. Prachem poletují, pípají, plácají perutěmi. Prostě potřebují poklidně pobýt!“, přísně pronesl polesný. Puškou pokynul po ptactvu.
„Pobít? Prokristapána.“ Pohoršen potichu popochází po pěšině. Přemítá, proč polesný pobíjí ptáčky. „Prazvláštní postava“, pronáší potichu. Pohleďme, pelyněk. Podruhé. Přání potěšit plevel prostoupilo pánem. Prozpěvoval potichu pro plevel písničku: "Pelyněk, pýcha, pytel, pysk, pyl, Přibyslav".
Pelyněk postavě pěkně poděkoval.
Pán popil podmáslí.
