Bible

Obrázek uživatele Owlicious

Denní chléb

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos jsem měla spoustu drabblat, na která jsem hrdá. Nakonec vytahuju ze šuplíku jedno, které mě doslova přepadlo ze zálohy. Střípek, který patří na jedno bílé místo v prvních kapitolách Genesis.

Psáno na téma "Bodláčí"

Drabble: 

Byly tak krásné. Majestátní. Měly různé barvy i tvary.
Kdysi se na ně nemohl vynadívat.
Ale tehdy nebylo nic, co by se mu nelíbilo.
Zato teď...
Ve vzteku vytrhl rostlinu i s kořeny a hodil ji na rostoucí hromadu.
Odvděčila se mu poškrábanou kůží a několika kuličkami, uchycenými na oděvu.
Nevnímal to, už se skláněl k další, aby jí připravil stejný osud.
A další, a další.
Nakonec hromadu olízly plameny.
Otřel si z tváře pot a rozhlédl se.
Na malé ploše kolem něj se už krčily jen zelené stvoly.
Tentokrát snad přinesou úrodu...
Aby jeho těhotná žena měla co jíst.

Mapa života

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

protože jsem letos psala spíš nevážné pohádkové kousky a u těch vážnějších jsem odpočívala. jako poděkování svým dvěma, kteří mi dovolili psát, přestože času je stále míň a požadavků víc a zkrátka jsem sentimentálnější, když jsem to zaplňování bílých míst s nimi nedávno zažila.

Drabble: 

Kolena. Památka na dětství, bezdůvodný smích a bezedné touhy, nic není nemožné a život skýtá tolik možností, co asi přinese?
Ruce. Ty dobré ruce, upracované ruce, kolik už toho udělaly, kolikrát praly, stlaly, pekly chleba, kolikrát hladily muže, kterému je dala.
Oči. Letokruhy štěstí i strachu o bytí, slzy smíchu i slzy bolesti, viděly už mnohé a zavírat se nechtěly ani před tím, co by jiná vidět nechtěla.
Vlasy. Postříbřené lety, znamení stáří.
Břicho. Poslední místo na mapě, které zůstává nepoznamenané, celá léta bolestné připomínky nicoty, léta tužeb, léta proseb. Sára si břicho pohladí, něco se pohne. Bůh je dobrý.

Obrázek uživatele Owlicious

První budou poslední

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma: Tři krát tři

Drabble: 

Tři rybáři vystupují na horu Proměnění, netušíce, co je čeká.
Stanou tváří v tvář třem, kteří nezemřeli.
Duch k nim donese hlas Otce, který říká 'poslouchejte Syna'.
Po takovém zážitku se jim nechce odejít.

Tři přátelé přicházejí do zahrady, nevědouce, jak vážná je situace.
Třikrát usnou, ač mají být oporou ve zkoušce.
Noční vzduch je probudí hlasem přítele, zrazujícím slovem 'Mistře'.
Po takovém šoku se jim nechce zůstávat.

Tři učedníci slibují sdílet osud Mistra, nerozumějíce, jaký bude.
Tvrdou zkouškou jim budou tři temné dny beznaděje.
Vzkříšený jim posílá Ducha, aby jejich hlasům naslouchaly davy.
Po takové zkušenosti se musejí rozdělit.

Závěrečná poznámka: 

Úplně poslední letošní drabble, úplně po limitu. Ale chtělo být napsáno.

Budiž nám všem květen lehký.

Obrázek uživatele Owlicious

Kniha zákona

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle jsem nezvládla napsat v termínu, kvůli zdravotní indispozici. Ale nešlo to nechat nenapsané. Tak aspoň nesoutěžně.

Díky všem za krásný, psavý a zamýšlecí duben!

Drabble: 

Dobré a zlé.
Nikdy mu nepřišlo nijak těžké mezi nimi rozlišovat.
Hospodinův kult byl dědictvím. Tím jediným, které kdy fungovalo.
Proto se rozhodl opravit chrám.
Z dávno zapomenutého zákoutí mu velekněz přinesl knihu.
Tehdy zjistil, jak se mýlil.
Šok se rychle přetavil v to jediné, co ještě mohlo pomoct - pokornou lítost.
Ta dokázala posunout neodvratný rozsudek.
Chtěl, aby ta slova - hypotézy, dispozice, sankce - jasně slyšel celý národ.
Požehnání i zlořečení. Zaslíbení i hrozby.
Jejich přísahu zpečetil prachem rozemletých olářů model.
Když se v další generaci najde někdo, kdo půjde v jeho stopách, zkáza nepřijde.
Naděje Judska zemřela spolu s ním.

Obrázek uživatele JednoDuše

Bohoslužba

Fandom: 
Drabble: 

Ne, do kostela si rozhodně nemůžeš brát autíčka“, prohlásila. „To se prostě nesluší a navíc to není psáno.“ Naslinila si prsty a upravila mu patku. „V Leviticu o autíčkách nic není. Za tohle Ježíš rozhodně neumřel.“

Už zase. Člověk se nenaděje a znova koukaj. Krev, voda. Černý, bílý. Pravda. Lež. Pleš. Věž. Než. Než se naděješ, je z Tebe farář. Rozdělovat lidi na ty, co splňujou a nesplňujou, už mě nebaví.

Bratři a sestry, U Franců mají od devíti hodin otevřeno. Přemýšlím nad tím, jak by to Bohu slušelo jinde, než v kostelních lavicích.“

Jo, holt s autíčkem odejde Zákon.

Obrázek uživatele wandrika

Budú hľadať, ale nenájdu

Fandom: 
Drabble: 

„Urobil som všetko, čo si mi povedal, Pane. Kázal som po celom Izraeli, prorokoval som nespravodlivým záhubu, zastával som sa utláčaných... A pozri, všetko ide rovnako ako predtým. Chudobný človek sa nedovolá práva, bohatí si ho kúpia za pár drobných. Klamú, zdierajú a nikdy sa im nič nestane!“
„Myslíš, že tvoja práca nemá zmysel, Amos? Nevidel si, koľkí sa pri tvojich slovách obrátili.“
„Nebolo ich dosť!“
„Ale aspoň dostali šancu. Raz však príde čas, kedy viac prorokov nebude. Vtedy budú mnohí hľadať moju vôľu, ale nenájdu ju.“
Amos zrazu pochopil, že pôjde prorokovať znovu... aby šancu na obrátenie priniesol každému.

Závěrečná poznámka: 

Téma sa skrýva v tom, že s prorokmi odišla časť Starého zákona - stále môžete nájsť ich slová v knihách, ale neprídu za vami a neukážu vám názorne, v čom by ste sa mali polepšiť.
Inak Amosa sa oplatí prečítať :)
Aby som nezabudla, ďakujem za všetky témy, za drabble aj komentíky. Vždy som sa obávala zapojiť, myslela som, že to bude príliš stresujúce, ale išlo to fajn!

Obrázek uživatele Owlicious

Tetování

Fandom: 
Drabble: 

Hospodinova slova. Zákon.
To nejdůležitější, co si měli pamatovat.
Nestačilo je mít v hlavě. V paměti, která selhává.
Nestačilo věřit, že je lidské myšlenky a slova nepokroutí.
A tak lidé dostali příkaz.
Ta slova se mají třepat v třásních na jejich oděvu.
Ta slova mají mít na čele, neustále na okraji zorného pole, jako špičku nosu.
Ta slova mají omotat jejich ruce jako řemínky.
Ale nejvíc ze všeho měli ta slova mít vyryta ve svém srdci.
Tam, odkud je nikdo nemůže vymazat ani vyrvat.
Tam, kde mohou nejlépe působit a kde zůstanou navždy.
Kde neosloví jen myšlenky, ale celého člověka.

Obrázek uživatele Owlicious

Bojovníci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma "Ticho po pěšině"

Drabble: 

Izrael čelil ohrožení. Už zase.
Pelištejci překročili hranice a hrozilo, že obsadí další kus území. Nebo celou zemi
To nový král nemohl dovolit.
Shromáždil vojsko a vytáhl do pole.
Národ, který celou svou historii bojoval, neměl strach z boje.
Pak ale ze šiků nepřítele vystoupil jediný bojovník, větší než život.
Na jeho výzvu zavládlo v izraelském táboře to nejhlubší ticho, jaké kdo pamatoval.
Jediné, co je rušilo, byla klepající se kolena a cvakající zuby.
Na další výzvu izraelské řady jako by ještě couvly.
Nikdo nepředstoupil.
Odvaha byla ta tam.
Víra se ztratila.
Vrátí se v praku v ruce pastýře ovcí.

Obrázek uživatele Keneu

Zafenat-paneach

Úvodní poznámka: 

nejsem s tím spokojená, ale už se mi chce hrozně spát :(

Drabble: 

Ze strany východní vede od bohů most
Do země egyptské po něm šel vzácný host
Zachránce světa a znalec všech tajemství
Zří význam zbrklých snů které náš vládce sní

Díky žes rozluštil čtrnáct krav a klasů
Nenecháš zhynout v písku Egypta krásu
K nám nevpustíš hlad co v prázdných mísách hnízdí
A země bohaté nedostatkem hyzdí

Bez tebe každý by prožíval trampoty
Za skývu chleba dal poslední kalhoty
Tvá síla sila pro příští čas chrání
Pak spadnou zámky cink a nastane braní

Zafenat-paneach ty mocný pane náš
Drahocenné obilí levně prodáváš
Tebe velebíme tobě se klaníme
Pouze tvou zásluhou nehladovíme

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že je každému jasné, že píseň byla Josefem sakra rychle zakázána.

Obrázek uživatele Owlicious

Strasti prorockého poslání

Fandom: 
Drabble: 

Proroctví bývala málokdy lichotivá pro příjemce a příjemná pro toho, kdo je nesl.
Často mluvila o tom, co je špatně, občas vyhrožovala zkázou.
Vždycky se v nich skrývala i šance k záchraně, šance k nápravě.
Tohle proroctví bylo jiné.
Zpráva zněla standardně - obraťte se, litujte toho zlého, zachráníte si život.
Co bylo neortodoxní, byl adresát.
Jdi do hlavního města nejmocnějšího a nejnepřátelštějšího národa v okolí.
Na jejich ulicích kaž nabídku Boží milosti.
Pokud přijmeš ty i oni, bude tvoje proroctví rozsudkem smrti pro Boží lid.
Když přijmeš a oni odmítnou, zabijí tě.
A co když odmítneš?
Hospodin ti pošle velrybu.

Obrázek uživatele Aveva

První otázka

Fandom: 
Drabble: 

Byla tak nádherná, když se ho ptala. Její jemná kůže lákala k pohlazení a v očích se třpytilo něco zvláštního, tak lákavého. Vztáhla k němu ruku s jablkem a usmála se.
Řekl ne.
Bůh vyhnal Evu z ráje a Adam zůstal sám.
Občas se mu zastesklo. Anděl od brány mu vyprávěl, jak se Eva stala pramátí lidstva, jak její dcery rostou a prospívají.
Občas litoval svého strachu. Chyběla mu. Nikdy nepřestal doufat, že se vrátí. Anděl mu neřekl, kdy zemřela.
Nakonec se rozhodl jít za ní. Čekal na novou příležitost. Konečně se cítil připravený.
Ale ovoce poznání už znovu nedozrálo.

Obrázek uživatele Lejdynka

Poslední chvíle přes usnutím

Fandom: 
Drabble: 

Pro matku: Synu, činíš jak přáno je. Nádoba nerozhoduje, jaká božská mana vlije se do ní.
provobolestný srdcetrh, přitisknout

Pro otce: Synu, kdo jsi? Ač vychoval jsem tě, neznám tě o nic lépe, než bys mi byl cizí. Kdo jsi, než odejdeš, pověz mi to!
výmluvný vztek, touha po vlastním sklizeném ovoci

Pro milenku: Když musíš, jdi tedy. Vrátil ses kéž by nezraněný.
žít s třískou v srdci, na věky věků, trest pekelný

Pro přátele: Pane, milujeme tě.
vezmi nás sebou, nejsme slepci

Pro něj samotného...
jsem jen člověk, bolí mě být

"A co když řeknu ne"? pomyslel si Ježíš.

Závěrečná poznámka: 

Návazné na první téma, a můj první drabble.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Raději živým otrokem

Fandom: 
Drabble: 

Šuškanda, drby, pověry.
Napůl vážně míněné, napůl žertovně přehnané, snad aby ti, kdo je šířili, zakryli opravdovou starost.
Národ, který zlomil moc Egypta.
To, že pak na celou generaci zmizel v poušti, spíš legendám přidávalo, než ubíralo.
Historky o jejich bitvách cestou byly možná nadnesené... ale pak, proti všem očekáváním, dobyli i Jericho.
Egypt zůstal možná pošramocený a vyjedený... druhý břeh Kenaánu byl rozemletý na prach.
Teď se zkáza řítila směrem k nim.
Bylo jasné, že pokud chtějí přežít, mají jedinou naději.
Lstí Izraelce přimět, aby je nechali se k nim připojit.
Vždyť i věčná poroba je lepší než vyhlazení.

Obrázek uživatele Owlicious

Ze žrouta vyšel pokrm

Fandom: 
Drabble: 

Úděl zasvěcence, o který se neprosil, hlodal v jeho mysli.
Dlouhé vlasy byly jeho neustálou připomínkou.
Touha, které měl odolat, oždibovala jeho srdce.
Rodiče svému synovi nedokáží odmítnout ani tak jasnou chybu.
Vyceněné zuby zvířete nebyly důvod k starosti.
Nadlidskou sílu měl používat k lepším věcem, než šarvátkám se lvy.
Vyjídaná mršina se stala zdrojem hádanky.
Med v jeho ústech ještě osladil cestu na svatbu.
Vztekle vrčící tesáky lidských hrozeb vedou ke zradě.
Jeho nevěsta nevěří, že by ji dokázal ochránit.
Kousance mrtvého osla jsou odpovědí na lest.
300 obětí splatí prohranou sázku.
Nakonec stejně nejhůř hryzalo léta potlačované svědomí.

Obrázek uživatele Keneu

Anděl nad vodami

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

hrozná konina
teda velrybovina
a možná bude nějaká žabí přeháňka, ale já už jsem zvyklá

Drabble: 

„To se řekne, sežeň velrybu, ale kde? Když už je vševědoucí a celé si to tak pěkně naplánoval, mohl mi dát souřadnice.“
Anděl se rozhlíží nad vodami.
„Všechny se šly potápět. Já dolů nejdu. Víte, jak špatně schne prachové peří? A rozhodně se nebudu mazat tukem jak kachna, stačí, že jsem namydlenej, protože ta bouřka bude za chvilku a tady ani šupina.“
Anděl se rozhlíží usilovněji.
„Hurá! Krásná, černobílá, to se bude starýmu líbit, on je na ty jasně vymezený hranice... Tak pojď, miláčku, poplaveš hezky za mnou.“
*
Jonáš skáče do vln.
Kosatka ho překusuje v půlce.
A do háje.

Závěrečná poznámka: 

obsahuje drobnou narážku na vysvětlivky Cyklostezek
kosatka je predátor, lidi sice nežere, ale výjimečně to pro mě udělala ;)

Pomsta

Fandom: 
Drabble: 

Co nám to udělal? Proč je sem přivedl? A rovnou dva. Prý koušou! Nevěříme mu! Vydal sice příkaz, že se nás nesmí dotknout, ale kdo by mu v tomhle věřil; určitě zase hraje nějakou tu svoji hru. A proč vypadáme tak chutně? Máme tedy podle všeho být oběťmi.
Vidíme, jak ostatní hynou – chramst, chroust, a je to. Víme, že nejsou jako my, jsou nevědomí, avšak trpíme s nimi. Něco se chystá. Nějakou dobu se kolem nás ovíjí takový divný tvor …
Avšak, až budeme pohlcena, rozkousána na kousíčky, nedáme se – své poznání a svůj strach přeneseme na toho, kdo nás pohltí ...

Závěrečná poznámka: 

Vím, naprosto šílené ... jen jsem si tak představila opravdu inteligentní ovoce ...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Úskočná milovaná

Fandom: 
Drabble: 

Její bratr ji podvedl.
O sestře raději ani nepřemýšlet.
Jí se nezbaví, ale může se jí pomstít tím, že si udrží lásku společného manžela.
Jeho má brzy opustit.
Rodina, ve které byla vždycky tou poslední, se brzy nadobro rozloučí.
Mohlo by jí to stačit.
Vykročit vstříc životu, který snad bude šťastnější.
Dovolat se požehnání, o které se tak pevně opírá muž, jenž ji miluje.
Bůh... po těch dvaceti letech tak známý... a přece stále cizí.
Pomsta a touha po jistotě se spojí v ruce, která se natáhne pro domácí modly.
Hanba ženství je spolehlivě ukryje.
Bratr odtáhne domů s nepořízenou.

Obrázek uživatele Owlicious

Následuj mne

Fandom: 
Drabble: 

Bylo to paradoxní.
Ty tři a půl roku, které se zdály jako sotva pár dní.
Ty zázraky, o kterých všichni mluvili, ale málokdo opravdu věřil.
Ta banda lidí ze dna společnosti, kteří konečně mohli věřit, že něco znamenají.
Asi bylo naivní si myslet, že by to mohlo vydržet.
Ale nešlo se smířit s tím, že to skončilo.
Někteří z nich se chtěli zkusit vrátit k nějakému "předtím".
Jeho už stolek s penězi a pohrdavé odplivování procházejících nelákaly.
Ztratily smysl ve světle Jeho pozvání a života.
Nenabudou ho zpátky ve stínu hrobu.
Pro něj už není cesty zpět.
Už nebude výběrčím.

Obrázek uživatele Owlicious

דודי לי ואני לו

Fandom: 
Drabble: 

Jeho laskání je opojnější než víno.
Jako nejčistší vonný olej jeho jméno.
Kvítek šáronský, lilie mezi trním - má milá.
Její oči jsou podobny holubicím, ze rtů jí kane strdí.

Lahodný je jeho hlas, nejlíbeznější jeho slova.
Jeho láska je prapor nad mou hlavou.
Jako zahrada uzavřená je má nevěsta.
Sad s granátovými jablky, vydávající přesladkou vůni.

Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mne objímá.
Naše lůžko je samá zeleň, trámy má z cedrů, střechu z cypřišů.
Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi.

Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

Obrázek uživatele Owlicious

Na záchodě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma "Dobře naložený tučňák"

Drabble: 

V podstatě měl skvělou náladu.
Přemožené národy mu řádně platily a prokazovaly úctu.
Zrovna dnes mu izraelská delegace přinesla obětní dary.
Taková věc se nikdy neobešla bez velké slavnosti.
Ceremonie u obětního kruhu byla vyčerpávající a slunce pálilo.
Proto se uchýlil do chladu své soukromé místnosti.
Ani tam ovšem neměl klid dlouho.
Vůdce té delegace s ním prý chce mluvit o něčem důležitém.
Inu což. Zprávu od bohů je třeba vyposlechnout.
Zejména, když je určena jen jemu.
Odehnal všechny poddané.
K výjimečnému postavení si gratuloval příliš brzy.
Ve skutečnosti totiž byla Hospodinovou zprávou dýka, zaražená hluboko v jeho tlustém břiše.

Obrázek uživatele Keneu

Poběžíme spolu od betléma

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 18. 4. Terno

Drabble: 

„Tady by to šlo.“
„No jestli musíš, Františku... Ale já ženskou nehraju.“
„Panenka Maria není žádná ženská! Tuhle roli si vezmu já, jen si vyčešu z vlasů zbytky toho hnízda. A jsem panic.“
„Ty jsi ještě panic? Kolik ti je?“
„Kolem čtyř set let, ale to nemá s věkem nic společného. Stoupni si vedle té krávy a radši mlč.“
František položí do jesliček ranec, prsty si rozčeše vlasy a postaví se k oslíkovi. Za chvíli už svítí spokojeností.

„Táto, v chlívku hoří!“
Když je sedlák žene z vesnice, zasípe věčný Žid k Františkovi: „S tebou cestovat, to je fakticky terno.“

Závěrečná poznámka: 

drabble patří ke všem vánočním Cyklostezkám
První betlém vůbec zinscenoval svatý František v roce 1223.

Hodina pravdy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ne, fandom opravdu není Jára Cimrman, ale s názvem jsem neodolala :)
Náhrada za téma "Dcera svého otce"

Drabble: 

"Jsem dcera svého otce a je to můj muž, který mne zrodil, a já jsem jeho sestrou - dvojčetem stejné podstaty. A jsem také jeho matkou, protože jsem ho probudila z hlubokého spánku. Oba se podobáme našemu společnému otci. Mé jméno znamená život a stala jsem se počátkem smrti, a přesto - nebo proto - život předávám. Nemám žádnou matku. Šlapu po své tchyni a jím její plody. Jednou se svojí tchýní stanu, a stane se jí i můj muž. Jsem pěkná kost ...
Tak co? Uhádneš odpověď?"
"Já nevím, Evo ... co jsi jedla z toho stromu, tak ti nějak nerozumím. Dám se poddat."

Závěrečná poznámka: 

Vycházím z jedné starověké židovské hádanky.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Konec jednoho optimisty

Fandom: 
Drabble: 

Možná jsem byl naivní.
Mluvili jsme o tom s ostatními tolikrát, že bylo těžké čekat.
Nikdy jsem se nebál odpovědnosti.
Viděl jsem to, co ostatní přehlíželi.
Věděl jsem, že příležitosti je potřeba jít naproti a popadnout ji za pačesy.
Proč tomu ostatní nerozuměli, těžko říct.
Říkali o mně, že jsem netrpělivý. Zbrklý. Unáhlený.
Ale tím, že držíte pusu a krok změny nedosáhnete.
Oni chtěli čekat, já jednal.
Měl jsem za to, že takovou hrozbu nebude moct ignorovat, nebude před ní moct uhnout.
Nakonec mi měl být vděčný.
Vzájemně jsme se podcenili.
Jeho tvrdohlavost končí popravou.
Můj optimismus končí na stromě.

Kniha optimistova?

Fandom: 
Drabble: 

"Co bych chodil do Ninive? Stejně to dopadne jako vždycky: budu se snažit, namáhat, pobíhat jak blázen, křičet do ochraptění, ale Ty jim zatvrdíš srdce, zalepíš uši a nikdo mne neposlechne. Tůdle."
...
"Co mne budíte? Stejně se ta kocábka potopí."
...
"Tak co okouníte, hoďte mne tam!"
...
"Ahoj rybo."
...
"Hele, tak jo, já tam teda půjdu."
...
"Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno !!!" (splněno, padla, padám odsud)
...
"Hele křoví, stín. Ideální. Tady budu mít na tu zkázu dobrý výhled. Počkat, ještě popcorn ..."
...
"Blbej červ. To je vedro ... Cože! ono se to ruší?"

JONÁŠI !

"Dobře, vyhrál jsi. Tak odteď jsem už optimista."

Obrázek uživatele Owlicious

Ha'ir šel zahav

Fandom: 
Drabble: 

Byl majestátní, hrdý, vznešený a krásný.
Ve svých branách vítal krále, velmože, učence, ale i prosté lidi, zblízka i z daleka.
Obdiv a úctu přijímal s přívětivou pokorou, jako by na nich nezáleželo.
Nenávist, napadání a hádky pozoroval se stoickým nadhledem, jako by se jej netýkaly.
Stál ve středu a střetu zájmů, v samém srdci konfliktů.
Většině z nich nevěnoval pozornost.
Jeden z nich tragicky a krutě ukončil jeho dlouhý, šťastný život.
Celý národ jej bude oplakávat.
Jeho ostatek - drolící se zeď - bude ke vzdání úcty i truchlení přístupná po staletí, pod mohylou ze zlatých kopulí, vystavěnou cizí, uzurpátorskou tradicí.

Obrázek uživatele Kumiko

Pochopil

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Řekněte, existuje také krize středního psaní? Protože mně to letos vůbec, ale vůbec nejde.

Drabble: 

Neměl se špatně. Získal si docela dobré postavení, navíc pro svou horlivost v řešení toho nově vzniklého problému rychle stoupal. Vypadalo to, že má před sebou hvězdnou kariéru. Leckdo mu záviděl. Ale připadal si takový... prázdný. Cítil, jak mu něco velmi důležitého proklouzává prsty a on se pokouší chytit kouř. Býval proto zuřivý a mrzutý. Okolí ho nechápalo.

Pak přišel ten zvrat. Najednou šlo všechno rychle. Strach o život se stal jeho denním chlebem. Cestoval pouze pěšky, denně se musel skrývat a jen čekal na své zatčení. A přesto teprve od chvíle svého dočasného oslepnutí se stal Šavel pravým optimistou.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

...znají můj hlas

Fandom: 
Drabble: 

Tam, kde tráva bude zelenější.
Tam, kde voda bude čistší a studenější.
Tam, kde stín bude příjemnější.
Tam, kde kameny budou menší.
Tam, kde všechno bude lepší.
Tam, kam vedly vlastní oči a nos.
Ještě krůček, ještě skok, už jen kousek.
Nožka podjede, trs trávy se utrhne... a najednou už to nejde ani tam, ani zpátky.
Zbývá jenom volat.
Zbývá jenom litovat.
Zbývá jenom slibovat.
Zbývá jenom doufat.
Zbývá jenom čekat.
Šramot kroků, už je skoro tady.
Ruce se natáhnou, známý hlas konejší... síla pomůže zpět na pevnou zem.
Nezáleží na tom, jak hluboko se skutálíš.
On tě dovede domů.

Závěrečná poznámka: 

Tak trochu lyricky, a v originálu to je "ta ovečka", nicméně věřím, že to stejně platí i na berany a skopce.

První zkouška

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

volně souvisí s
http://sosaci.net/node/3329

Drabble: 

Když Bůh vystřízlivěl z radosti nad stvořeným člověkem, musel uznat, že to trochu přehnal. Možná měli andělé pravdu. Proč by je měl nutit, aby se Adamovi klaněli jen proto, že se tátovi podobá? Upřel na člověka své vševidoucí oko: pilně obhospodařoval ráj, ryl, zaléval, občas udělal "jů" a "kuku", ale moc velkou inteligenci nebo imaginaci zatím neprojevoval. Zkouška však byla stanovena.
Vymyslil tedy plán.
"Tak, Adame, jak se jmenuje tohle zvířátko? To, co teď kulím Z KOPCE?" Šťouchl do beránka, až se skulil přes okraj rajské hory ("No nic, udělám z něj souhvězdí.")
"Skopec!" hlásil nadšeně Adam.
"Výborně, za jedna!"

Závěrečná poznámka: 

Vychází z židovských výkladů prvních kapitol knihy Genesis. Bůh navrhuje stvoření člověka a obrací se na své anděly. Když se jej ptají, jaký Adam bude, poví jim, že bude moudřejší než oni. Andělé nevěří, Bůh stvoří Adama a jeho moudrost doloží tím, že udělá zkoušku: přivede zvířata, která andělé pojmenovat nedokáží, zatímco Adam ano. Dle knihy Eldada ha-Dáního Bůh nicméně Adamovi napovídá: každou otázku začíná písmenem stejným, jako je jméno zvířátka.

Obrázek uživatele Ampér

Oslava pod Sinají

Fandom: 
Drabble: 

„Co má znamenat ten halas,“ rozčílil se Mojžíš. „Snad jste si zase nevymysleli nějakého pseudoboha. Vědí, co dalo práce přesvědčit Všemohoucího, aby nás nepotrestal kvůli tomu teleti? Navíc, jestli teď rozbiju v pořadí druhý Desatero, tak se na vrchol Sinaje škrábou oni, Áron.“

„Nerozčilujou se, Mojžíš,“ odpověděl tázaný. „Slavíme deset let od opuštění Egypta. V rámci oslav probíhá taková soutěž ve stylu Superman. Každý soutěžící musí chytit v ohradě berana, svázat mu nohy, vynést ho nahoru do kopce nad táborem a pak ho po stezce skutálet dolů. Zvířata, která nepřežijou, obětujeme Hospodinu.“

„Pak je vše v pořádku,“ usmál se Mojžíš.

Obrázek uživatele wandrika

Zahrniem ťa požehnaním

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rýchlo využiť tento nápad, kým to nenapíše niekto iný!
Prvá veta je z kánonu.

Drabble: 

„Nevystieraj ruku na chlapca a neubližuj mu!“ povedal Pánov anjel Abrahámovi.
Abrahám zrazu uvidel baránka, čo sa zachytil rohami v kroví. „To bude obeta miesto môjho syna Izáka!“ pomyslel si. Vzal baránka, zviazal mu nôžky a vyložil ho na hromadu dreva na oltári.
Vtom však baránok zletel z oltára dolu, putá mu spadli a rozbehol sa preč.
„Abrahám, Abrahám!“ zavolal Pánov anjel.
„Tu som!“ odpovedal Abrahám.
„Nechápeš, že Pán nepotrebuje tvoju obetu? Tvoja poslušnosť je mu milšia než všetky zápalné obety sveta. Nechaj baránka ísť, jeho čas ešte neprišiel.“
Abrahám sa sklonil pred Pánom a nazval to miesto „Hospodin vidí“.

Závěrečná poznámka: 

Neviem, či ste si všimli, ale Boh vtedy nekázal Abrahámovi obetovať toho baránka, to bola jeho vlastná iniciatíva.

Stránky

-A A +A