Bible

Obrázek uživatele Owlicious

Otázka následnictví

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma č. 13: "Pořád spolu"

Drabble: 

Měla to být jen jedna noc?
Možná.
Přestalo na tom záležet ve chvíli, kdy se projevily následky.
Přišla o muže, protože měl příliš silný morální kompas.
A z jedné noci byl celý život.
Nové manželství, ve kterém nebyla ta jediná.
Ale byla královna.
O první dítě přišla.
Další už si nenechala vzít.
Strávila s ním zbytek života.
Věřila, že ji miloval?
Byla pro něj připomínkou selhání, věčnou otázkou, zda milost je dostatečná.
Když ho opustily síly, byla po jeho boku.
Do jeho uší šeptá dávný slib, který možná nikdy nevyslovil.
Tvůj syn bude králem Izraele.
...protože jsi se mnou zůstala.

Obrázek uživatele Owlicious

Království za názor

Fandom: 
Drabble: 

Nebyl královské krve.
Vedl řemeslníky na dvoře nejmoudřejšího z králů.
Očekávalo se, že bude mlčet a makat.
Ale on nemohl.
Nemohl zazdít vchod do chrámu, který ještě voněl novotou, jen aby jeho pán mohl další ze své sbírky manželek postavit sídlo.
Promluvil.
Pak musel utéct.
S Božím zaslíbením, že jeho hlava ponese korunu.
Vrátil se a znovu promluvil, když se k moci dostal nový král.
I tentokrát jeho žádost - o zrušení nucených prací - padla na hluché uši.
Vzbouřil se.
Deset kmenů vzal s sebou.
Místo Boha jim udělal ne jedno zlaté tele, ale dva zlaté býky.
Sever proti Jihu.
Navždycky.

Večeře v Emauzích

Úvodní poznámka: 

Na závěr jednu uměleckou. Rozdělení (se) a panování tam svým způsobem je.
Obraz Večeře v Emauzích od Caravaggia.

Drabble: 

Trojice poutníků sedí v hostinci u jednoho stolu.
Večeře prostá, ale ne úplně chudá, rozeznáme pečínku i košíček s lákavým ovocem.
Neznámý pocestný, dlouhovlasý mladík v rudé tunice, se jme rozdílet chléb.
Rozlomí ho a přežehná, tvář zalitá světlem se zdá být soustředěná jen na ten úkon a povznesená nad okolní svět.
A tu ho oba poznávají. Nyní vypadá mladší, jaksi nedotčený světskými útrapami. Ale je to on, jejich Mistr! Navrácen ze smrti!
V úžasu prudce rozhazují rukama a vyskakují, zatímco hostinský na to s podivem hledí.
Nelze už pochybovat, že Mistr je skutečně tím, jemuž náleží vláda nade všemi.

Závěrečná poznámka: 

Tento Caravaggiův obraz je pozoruhodný i tím, že je tam Ježíš namalovaný poněkud netradičně jako bezvousý mladík. Je to ovšem už Ježíš po zmrtvýchvstání, když už neměl žádný konkrétní věk.

A jinak - my se tady celý duben dělíme o svoje nápady, prožitky, pocity, a komu se to podaří pěkně napsat, ten to tady opanuje. Samozřejmě i o tu pozornost ostatních se vždycky dělí s mnoha dalšími, protože zajímavých a krásných nápadů se najde nespočet. A díkybohu je tu také nespočet príma lidí, kteří se neváhají dělit o zájem a radost a potěšit svými komentáři. A tak tady nakonec v důsledku panuje radost. Ne snad?
Děkuji moc všem, kteří se tu letos s námi dělili o to i ono a také samozřejmě všem, kteří se na tom jakýmkoli způsobem podíleli! Bylo to tu s vámi moc hezké!

Obrázek uživatele Owlicious

Socha

Fandom: 
Drabble: 

Otázku "co bude dál?" většina lidí klade jako řečnickou. Vždyť budoucnost nikdo nevidí.
Ještě večer to měl stejně.
Jistě, jako vladař měl starost o pokračování svojí říše. Ale zároveň věděl, že mu nezbývá, než si počkat, až se věci vyvinou...
Teď měl neodbytný pocit, že ať už se mu zdálo cokoli, bylo to důležité.
Proto povolal svoje přední mudrce a hvězdopravce, vykladače snů i mistry magie.
"Povězte mi, o čem jsem snil... a co to mělo znamenat."
Všichni se ukázali jako neschopní. Měl by je dát popravit...
Pak se ozval ten mladý hebrej.
"Bohu se zalíbilo vyjevit ti budoucnost, králi."

Obrázek uživatele wandrika

Temná

Fandom: 
Drabble: 

V opálovom svite hmloviny prebleskovali zárodky hviezd. Stvoriteľ sa na ne zadíval a spokojne sa usmial. Boli to dobré hviezdy, vo všetkých možných veľkostiach, svietivostiach a farbách. A tešil sa na planéty, jemnú a precíznu manuálnu prácu. V predstavách videl miliardy kombinácií materiálov a vlastností...
Zrazu v prázdnom priestore o čosi zakopol. Pod nohami našiel zhluk dokonale temného materiálu. Jasné, odložil si ho tam, že sa mu neskôr na niečo zíde, ale už si vôbec nevedel spomenúť, čo to malo byť. Po žiare hviezd pôsobila hmota fádne a nezaujímavo.
Rýchlo ju zastrčil za hranice galaxií. Tam isto nikomu zavadzať nebude.

Závěrečná poznámka: 

Jednou z veľkých záhad vesmíru je temná hmota. Na základe pohybu galaxií a iných javov sú vedci presvedčení, že vo vesmíre je veľké množstvo hmoty, ktorú zatiaľ nedokážeme nijako priamo detekovať a preto ju nazvali temná. Hľadajú ju už od roku 1884.

Obrázek uživatele Owlicious

Mág

Fandom: 
Drabble: 

Celé Samaří mu leželo u nohou.
K židům v tom městě nikdy nechovali nějakou náklonnost, takže když tam přišel ten nový, moc se nebál.
Jenže tenhle byl jiný než všichni před ním.
Mluvil s obyvateli bez předsudků - a jeho činy? O těch se mágovi mohlo jenom zdát.
Uzdravovat nemocné ještě zvládl, ale ochrnutí a chromí... do toho se vůbec nepouštěl.
A posedlí démony? Od těch se radši držel pěkně daleko. Nebyl blázen.
Když ho nemohl porazit, rozhodl se k němu přidat.
A když se pak ukázali jeho "kolegové", svitla mu naděje na comeback.
"Prodejte mi tuhle vaši 'božskou moc', pánové..."

Obrázek uživatele Aplír

Buřič

Fandom: 
Drabble: 

Les se stal bojištěm. Nemilosrdná řež vzbouřenců proti královu vojsku. Kmeny stromů se zděšeně rozestupují. Mezi nimi bojovníci živí i mrtví.

"Tohle se dělá, postavit se otci? Usilovat o jeho život?" hučelo ve větru větvoví. Vykrákám tě za vlasy." Lačně mu hráblo do husté, bohaté kštice. Drželo pevně. Katapultovalo ho ze sedla. Bezmocně se zmítal ve vzduchu, zatímco mul šel dál.

"Idiot," sykl nenávistně Joab, "ale okouzlující. Tolik lidí získal na svou stranu. Očaroval je krásou, uměním lichotit, podbízivými sliby. Nebezpečný králi i mně. Je zákon ho zabít? Pche!

"Zbytečně prosíš, tentokrát ti nepomohu."
Srdce, snadný terč pro vojevůdcova kopí.

Obrázek uživatele Owlicious

Legie

Fandom: 
Drabble: 

Zbytky vědomí berou do ruky kameny a drásají kůži.
Přece musí být způsob, jak se toho, co ho žere zevnitř, zbavit.
Je na to sám, lidé se ho bojí.
Zpřetrhal řetězy, rozbil klece. Nespoutaný, nespoutatelný.
Vyhnali ho, protože nedokázali vyhnat to zlé v něm.
Mezi hroby straší hůř, než jakýkoli nemrtvý.
Nikdo se nepřiblíží.
Až dnes.
Ten, co taky není úplně člověkem.
Vědomí, které není lidské, se uvnitř zachvěje strachy.
Pamatuje si Jeho hlas z doby před úsvitem času.
"Už jednou jsi nás vyhnal... z nebe na zem. Nech nás být... nech nám aspoň ta zvířata."
Člověka opustí.
Vepře utopí.

Obrázek uživatele Owlicious

Atun nura jakudta

Fandom: 
Drabble: 

Slunce pálilo a na tvářích přítomných perlil pot.
Nástroje zazněly obrovskou plání nepřeslechnutelně
Tři mladíci si vyměnili pohled. Jejich tváře, stejně zpocené jako ostatní, byly trochu moc bledé.
Táhlý tón ještě nestihl doznít a zástup klesl na kolena.
Najednou na ty tři, co zůstali stát, bylo až příliš dobře vidět.
Jejich oči se znovu setkaly a jejich záda se ještě o kousek víc napřímila.
Pak se jich chopily stráže a odvlekly je před krále.
Poslední možnost, poslední pohled, poslední zkousnutí rtů a zavrtění tří hlav.
Trestem bude rozpálená pec.
Když do ní král nahlédl, dívalo se na něj očí osm.

Obrázek uživatele Owlicious

Osamělost velení

Fandom: 
Drabble: 

Čtyřicet let jako princ.
Čtyřicet let jako pastýř.
Všechno, aby se stal vysvoboditelem.
Teď stojí v čele desetitisícihlavého (svéhlavě tvrdohlavého) davu.
Vyjít bylo jednoduché.
Vést je den po dni bude těžší.
Rozsuzovat jejich rozmíšky, stanovovat předpisy a dohlížet na jejich dodržování, učit, ale zároveň plánovat a určovat směr, připomínat cíl, uklidňovat... znovu a znovu obracet zpět k Bohu, který je vyvolil.
Sám na všechno, sám na všechny, sám proti všem.
Nese to statečně, nejtišší z lidí.
Do rostoucího zoufalství promluví moudrost tchána.
"Nevyčerpávej sebe i je. Řeš jen velké věci. Ve zbytku nad nimi dosaď neúplatné, bohabojné muže za správce."

Obrázek uživatele Owlicious

Synové Izraele

Fandom: 
Drabble: 

Byly čtyři. Ta první z nich byla nejplodnější - a nebylo jí to moc platné.
Ta druhá porodila až jako poslední, poté, co tu třetí použila jako inkubátor.
Ta čtvrtá byla jaksi do počtu, snad proto, že ta první chtěla ukázat stejné odhodlání, jako ta druhá.
Děti vychovávaly všechny, protože konec konců, na každé dítě potřebujete vesnici.
Snažily se jim namluvit, že mezi nimi nejsou rozdíly.
Pak ale přišel otec s barevnou suknicí.
Pak ale synové vyrostli a začali vnímat.
Pak se vraceli "domů", kde číhalo nebezpečí a otec je seřadil podle toho, jak moc je byl ochoten ohrozit.
Podle matek.

Drahý Otče ...

Fandom: 
Drabble: 

... syn právě vynalezl písmo (je ale šikovný, náš Sét). Vím, nemohu Ti přijít na oči, ale jedno chci vědět. Mám nějakou matku?
Dle Evy mám dokonce dvě, ducha a panenskou zemi, ale ona má velkou fantazii; někdy mi dokonce říká, že je mojí matkou sama.
Sét povídal, že to byla Tvá Moudrost (které jsi navrhoval „Stvořme člověka“), v tak vznešený původ však nevěřím.
Oproti tomu Kain zastává názor, že jsi mne uplácal z toho, co zbylo po stvoření.
Had prve tvrdil, že moje matka byla opice. Těch v zahradě jsem se dotazoval, ale uvedl jsem je tím nejspíše do zmatku.

Závěrečná poznámka: 

Volně souvisí s http://sosaci.net/node/20279 a http://sosaci.net/node/31878
"Duch a panenská země" jsou Adamovy matky ve Filipově evangeliu.

Obrázek uživatele Aplír

Dilema

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rozhovor dvou porodních bab.

Drabble: 

Děsivé nařízení! Nemohu tomu uvěřit. Je mi špatně.
Je neslýchané, co po nás chce. Přeci máme pomáhat maličkým na svět a ne je zbavovat života.
Taková nehoráznost! Je přesvědčený, že je všemohoucí.
Bodá mě u srdce to hořekování, zmatek a zoufalství nastávajících matek.
Třeba by se ustrnul, kdyby slyšel jejich pláč a kvílení.
Nic ho neoblomí, je krutý.
Co budeme dělat? Poslechneme?
To nedokážu.
Mám strach z faraonova trestu, nezná soucit.
Taky se bojím, ale víc Boha. Smrt novorozeňat si nevezmu na svědomí. Doslova jim pomůžu k životu.
A co když to zjistí?
Hm... Řekneme: Izraelitky porodí dřív, než přijdeme.

Obrázek uživatele Carmen

Důsledky šalamounského rozhodnutí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm. Omlouvám se. Já si prostě nějakou strašnou blbost musím napsat, no. :D

Drabble: 

"To dítě je její."
"Ne, její!"
Moudry král pocítil, že dostává tik do oka.
"Ani jedna to dítě nechcete?" ujistil se.
"Jen na svátky. Dohoda zněla, že náš muž bude dítě letos hlídat..."
"S tebou!"
"Co na to muž?" Spásná myšlenka.
Nejistě se ošily.
"On tedy... Není k nalezení."
Nedivil se mu.
Posel ex machina rozrazil dveře. Státnické záležitosti - výborně!
"Manželka prosí o radu - dítě nechce spát," napsal velký vojevůdce za uctivé pozdravy.
"CO TO MÁ ZNAMENAT?! Co pořád máte všichni s dětma?!"
"Ženský říkaly, že se vyznáte," řekla jedna z nich.
"Ale jestli nevíte, tak si Davídka hlídejte sám!"

Obrázek uživatele Owlicious

Lidský věk

Fandom: 
Drabble: 

"Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.
...
Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce."

Čtyřicet let výchovy.
Objektivně vzato to nebylo zase tak daleko.
I se všemi oklikami měla cesta trvat kratší dobu.
Vypadalo to, jako by je v té poušti držela neviditelná hraniční zeď.
Pouta prokletí, vysloveného proto, že ti, kdo byli vysláni, neměli víru, je pochytala stejně jako oni do sítí chytali zázračně přilétající křepelky.
Z těch, kdo z Egypta vyšli jako dospělí, do zaslíbené země vešli dva.

Závěrečná poznámka: 

...tak nevím, nakonec mi to vyšlo trochu dada. Asi spánková deprivace :)

Obrázek uživatele Elet

Vždycky

Fandom: 
Drabble: 

“Někdy mívám pochyby. Trvá to tak strašně dlouho, než najdu alespoň malou jiskřičku lásky! Není… není ta cena příliš vysoká?”
Nechat se spoutat časem, přírodními zákony, nechat se ponížit, pocítit bolest a pak-
“Není,” přerušil ho prudce Věčný společník, “je přesně taková, jaká být musí. To já jsem ten, kdo bude trpět a strádat. A jsem na to připravený.”
Naposledy ho objal, usmál se a odešel. Zůstalo po něm nepříjemné ticho, prázdno a slabá vůně dřeva.
Mýlíš se. To milující rodič nejvíc trpí, když ubližují dítěti.
Někdy.... mívám pochyby.
Ale pro ty malé jiskřičky lásky - budu s Tebou, Synu.
Vždycky.

Závěrečná poznámka: 

Fandom mi sice není úplně vlastní, ale ten nápad jsem prostě nemohla dostat z hlavy.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

V mém jménu

Fandom: 
Drabble: 

Bylo to jako vrhnout se z útesu na ostré skály a doufat, že ho někdo zachytí.

Pochyboval. Pro mistra to snad bylo snadné. Snadné žít jako by nebyl spoután časem, jako by po příčině nenásledoval důsledek, jako by voda byla zemí, smrt spánkem, ale... on takový nebyl. On - oni byli spoutaní, uvěznění v příčinnosti, topící se a umírající. Lidé.

Dav se před nemocným prudce rozestoupil. Viděl svou třesoucí se ruku, ale nedokázal ji uklidnit. Bál se. S úpěnlivou modlitbou za druhého i za sebe se malomocného dotkl. Síla, která z něj vyšla, ho málem porazila.

A pak ho někdo zachytil.

Závěrečná poznámka: 

Já nevím... asi je to pitomě napsané, ale hrozně se mi chtělo zpracovat ten motiv (který mám z úžasného zpracování evangelního příběhu od Dorothy L. Sayersové), jaké to bylo, když byla učedníkům dána moc vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné. Muselo to být strašlivé i ohromující zároveň.

Obrázek uživatele Owlicious

Jmenovci

Fandom: 
Drabble: 

Byl předmětem žárlivosti za to, že otec ho miloval nejvíc.
Trochu žárlil, protože jeho milovaná čekala dítě, které nebylo jeho.
Dostávalo se mu víc, než chtěl.
Byl schopen se postarat sám o sebe i o svou rodinu, nikoho o nic neprosil.
Ve snech se mu klaněly snopy, i slunce, měsíc a hvězdy.
Ve snu dostal pokyn se oženit a vychovávat dítě.
Sny ho dovedly do Egypta, do zajetí.
Sen je poslal do Egypta, do bezpečí.
Nakonec se všechny splnily a potupná přezdívka "Pán snů" zazněla respektem.
Nakonec pod nazaretským nebem snil jen o tom, ochránit "svého" syna ještě aspoň chvíli.

Všichni blbý se mu smáli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když se řekne téma snílek, zjistíte, ze ti už tu byli od počátku věků a jsou tu dodnes. Jednoduše, kdybychom nesnili, nemohli bychom létat a já si vzpomněla na dobu svého raného mladí a ujíždění na Předscénách z osvobozeného divadla v+w a věty, které mi leží v hlavě desítky let, takže jsem si rekla, že to za drabble, alespoň pro mne stojí:

"Když loď, tak především na kopci."
"Na kopci loď! Ha, ha, ha."
"Všichni blbý se mu smáli tenkrát."
"Ehm,máte pravdu, když loď tak především na kopci."

No a tím je vše jasné. :)

Drabble: 

Jakmile první paprsky obestřely vrcholek kopce, políbil svou manželku a odešel.
Tam, kde večer práci zanechal, aby pokračoval.
Každý den.
Až do té doby, než hora skryla paprsek posledni.
Žena tomu přihlížela, a přestože jí to nedávalo smysl a několikrát denně se přistihla při pochybách, trpělivě se o něj a jejich tři syny starala, připravovala jídlo, ošetřovala rány způsobené prací se dřevem a s lítosti sledovala sousedy, kteří se jim začínali stranit, za zády je pomlouvaly a vysmívali se jim.
Proč?
Protože ho milovala a věřila mu.

...

Práce byla hotova a po dlouhých měsících sucha dopadla na zem první kapka.

Obrázek uživatele Owlicious

Dvakrát

Fandom: 
Drabble: 

Milostivé léto.
Každých sedm let opakující se cyklus, který se posedmé dovršuje návratem majetku do původních rukou.
Protože není správné, aby z Izraele mizela jména.
Protože Boží lid má být milosrdný.
Protože osvobozený národ už nikdy nemá zakoušet trpkost otroctví bez naděje na vysvobození.
Protože tahle země byla zaslíbená všem bez rozdílu.
Protože tak to Hospodin nařídil

Symbol, který se zopakuje dvakrát za století.

Většina za ním vidí jenom pole a pozemky.
Milostivé léto ale bylo především o rodinách, vztazích v komunitě a duších.
Proto právě tenhle obraz používá Hospodin v proroctví.
Ve Spasiteli přichází léto milosti nejen pro Izrael.

Obrázek uživatele Owlicious

Zasvěcený

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma: Vítr ve vlasech

Drabble: 

Má hlava je podivně lehká, zbavená tíhy, kterou nosila celý život.
Matka o ně vždycky pečovala, pokaždé mi vyprávěla, jak jsou důležité.
Zlomilo by jí srdce, kdyby mě teď viděla.
Ale - možná jsem její srdce zlomil už dávno.
Nic mi neodepřela a já toho zneužíval.
Je příliš pozdě?

Hospodine, už dávno jsem se k tobě neobracel. Neprosím o život. Slepý a vysmívaný... už chci jenom jedno. Dovol mi pomstít se na nepřátelích Izraele.

Řetězy zarachotily.
Že ho vyvlekli ven poznal, protože jeho holou kůži pohladil vítr.
Vzápětí pocítil známé šimrání konečků na tvářích.
Jeho modlitba byla vyslyšena.
Trhnutím skácel sloupy.

Obrázek uživatele Carmen

Královská chyba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma č. 20 - Osamocen v davu

Drabble: 

V davu je síla i naděje - aspoň nezemřou sami, ale bok po boku, bratr vedle bratra. Když nebudou mít dost štěstí, aby se dočkali zítřka, aspoň snad přežije někdo z druhů - a řekne blízkým mrtvých, že na ně v posledních chvílích mysleli, že bojovali statečně a že smrt byla ve své prudkosti dost milosrdná.
Nebýt sami ve smrti je konejšivá útěcha, když se strhne krvavá bouře.

Jeden z nich zůstane náhle osamocen v davu nepřátel, kterému ho jeho druhové na povel nechali napospas.
Urijáš umírá zrazený a sám, protože jindy hrdinný král potřeboval skrýt vlastní hříchy pod vrstvou jeho krve.

Závěrečná poznámka: 

Urijáš/Uriáš byl manžel Batšeby.

Obrázek uživatele Danae

Amnestie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Veselé Velikonoce!

Drabble: 

Peklo se zavázalo, že jednou za sto let propustí jednu z duší do nebe. Muselo se samozřejmě jednat jen o lehčí trestance z předpeklí a vše bylo nutno úředně ošetřit. Hříšník sepsal žádost v šesti kopiích, ta musela projít třemi komisionáními schvalovacími koly v peklu, očistci i nebi, být opatřena všemi dvaadvaceti nezbytnými razítky a čtyřmi dobrozdáními. Nakonec byla samozřejmě vyřazena pro formální nedostatky. V zásadě šlo jen o další muka pekelná a všichni to věděli.
Proto to pozdvižení, když poslední příchozí rozmlátil brány pekelné tupým koncem kříže, seřval personál na tři doby a vyvedl několik milionů duší na svobodu.

Závěrečná poznámka: 

Denominace ani teologické směry se neshodují na tom, jak a kde Kristus trávil Bílou sobotu. Někteří věří, že po Kristovo "sestoupil do pekel", jak se říká ve Vyznání víry, znamená, že už v pekle nikdo nezůstal.

Obrázek uživatele Owlicious

Znovu narozený

Fandom: 
Drabble: 

Plížil - ne, neplížil se, prostě šel - noční ulicí Jeruzaléma.
Členové Sanhedrinu se ostatně městem mohli pohybovat kdykoli bez omezení a bez obav.
Přesto se rozhlédl, než zahnul za poslední roh.
Chvíli váhal se zaklepáním.
Ne, že by se bál, to rozhodně ne... ale.
Konečně, s odhodlanou tváří, vstoupil.

Někteří z kolegů si možná ráno všimli kruhů pod očima, ale většina z nich spíš zaznamenala, že ty oči svítí novým odhodláním.
Někteří snad viděli novou ustaranou vrásku na čele, ale většina spatřila nové odhodlání v jeho tváři.
Své odpovědi měl.
Co na tom, že nikdo z nich o nich nechtěl slyšet.

Obrázek uživatele Keneu

Mocní, nadaní, osamělí

Drabble: 

Být mezi lidmi a přece sám, na to byl Josef dávno zvyklý.
Doma, to kvůli snům a plášti.
U Potifara, to kvůli víře v lepší zítřek.
Ve vězení, to kvůli pravomocím a šeptandě.
A teď? Proč je sám teď? Má krásnou ženu, dům plný lidí, celý Egypt na povel… No dobrá, možná právě proto.
A pak dostane nápad. Příští schůzka s faraonem nebude přísně formální „Ano, Egypt funguje, děkuji za optání,“ tři úklony a nashle za měsíc.
Tentokrát si budou povídat. Dva mocní, nadaní, osamělí. To by bylo, aby z Egypta neudělali lepší, Bohu milejší místo.
Aspoň na malou chvíli.

Závěrečná poznámka: 

Thomas Mann přiřknul Josefovi jako snícího faraona Amenhotepa IV. neboli Achnatona. Jo, to je ten, co se rozhodl vyměnit egyptské bohy za boha jednoho.

Obrázek uživatele Owlicious

Kolikrát

Fandom: 
Drabble: 

Mohli by toho o něm říct hodně, ale nebyl neupřímný.
Občas ho obviňovali z přílišné přímočarosti, tvrdosti a zbrklosti.
Když se mu něco nelíbilo, dal to provinilému patřičně najevo.
Na druhou stranu, občas člověk musí projevit i trochu velkorysosti.
V určitých hranicích, samozřejmě.
"Kolikrát mám odpustit tomu, kdo se proti mě proviní?"
Samotná otázka zní stroze, nevstřícně. Proto dodá trochu nesměleji: "...snad až sedmkrát?"
Číslo plnosti, to by mohlo stačit.
"Sedmdesát krát sedm krát," přišla uzemňující odpověď a pohled příliš laskavých očí.
Ten samý pohled, který se k němu otočil při kohoutím zakokrhání.
"Ještě alespoň jednou, Pane," zaprosily hořké slzy.

Obrázek uživatele Keneu

Co odpustím a co už ne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: rouhačské drabble, ale nemohu jinak

Drabble: 

„Synu! Konečně! Už tě nikam nepustím.“
„Pokud jsi zase nepřepsal Nevýslovný plán, budeš párkrát muset. A víš, co jsem ti říkal o jeho přepisování, když nejsem doma.“
„Řekl jsi: ‚Ještě jednou na to sáhni a zakládám si vlastní církev.‘ Než zase zmizíš, chce s tebou mluvit Jidáš.“
„CO TADY DĚLÁ JIDÁŠ?!“
„Dopoledne se oběsil na osice.“
„A neprosil jsem tě, ať na něho dáváš pozor? Jak ho vůbec osiková větev mohla unést?“
„Kdybys svoje lidi krmil manou, nebyli by tak vychrtlí.“
„A dost. Končím. Beru Jidáše a jdu dolů založit křesťanství.“
A Bůh si v Nevýslovném plánu odškrtnul další bod.

Trpící Kristus

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak po dlouhém zápolení s editory a upravovacími programy ...
Hezké Velikonoce!

Keneu vděčím za to, že komiks předělala do přístupnějšího formátu :)

Drabble: 
Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Ten sloup je v Římě v Santa Prassede, a je opravdu mrňavý.
Nápad vykládat zobrazení "Krista trpícího" jako "Krista mobilujícího" je Tyfónkův :)

Obrázek uživatele Owlicious

Koho pošlu

Fandom: 
Drabble: 

Spasitelem světa by chtěl být každý, je to ostatně prestižní práce.
Ti, které zachráníte, vám budou vděční a budou vás oslavovat.
Všichni vás budou znát, budete středem pozornosti.
Dostanete do vínku nějakou superschopnost, takže není čeho se bát.
Nedělejte žádné bláznivé plány, vezměte to jednoduše.

Proto se pán veškerého světa narodil mladé dívce jako bezbranné dítě.
Proto vyrůstal prakticky nepovšimnut jako tesař.
Proto dostal tři a půl roku v přísně omezeném prostoru.
Proto ty tři a půl roku využil ke službě.
A proto na jejich konci zemřel smrtí zločince.

Protože tak si všichni Spasitele představují, ne?
Chtěli byste tenhle džob?

Obrázek uživatele wandrika

Prekážka v boji

Fandom: 
Drabble: 

„Pane, tu je dvesto najlepších vojakov, ako si žiadal,“ povedal veliteľ Joab a uklonil sa pred kráľom.
Dávid sa zadíval na zhromaždených mužov.
„Poznáš predpisy Tóry?“ spýtal sa.
„Áno, pane,“ odpovedal Joab rázne, no tušil, že sa schyľuje k nejakému maléru. Bol predsa len vojak, nie prorok ani levita.
Dávid ukázal na jedného z mužov. „Asael je zasnúbený, ale ešte sa neoženil. Joram stavia dom a Jehuda kúpil vinicu.“
Menovaní vojaci si bez slova vzali kopije a pobrali sa domov. Takéto veci sa v izraelskej armáde diali bežne...
Hospodin mal rozhodne veľmi netradičné názory na to, ako správne viesť vojnu.

Závěrečná poznámka: 

Kniha Deuteronomium prikazuje poslať pred bitkou domov tých vojakov, ktorí sa boja, tých, čo sa zasnúbili, ale ešte neoženili, tých, čo si postavili dom, ale ešte sa v ňom nezabývali a tých, čo si založili vinicu, ale ešte z nej netrhali hrozno. Trochu som sa zamyslela, ako to asi vyzeralo v praxi.

Stránky

-A A +A