Bible

Getsemany

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble se tehdy na Zelený čtvrtek nějak napsalo samo (ani moc krátit jsem nemusela) a mám pocit, že je z toho, co se mi podařilo zatím napsat, asi nejpravdivější nebo nejopravdovější... Nevim...

Drabble: 

„Řekl: ,Bděte a modlete se!‘ A já už jsem tak unavenej.“ Zahledí se do šera na obrysy stařičkého olivovníku. „Ty už jseš pěknej dědeček.“ Přímo ze slupičky vykotlaného kmene vyrůstá úplně nová ratolest. „Jak je to možný? Z takový suchý větve. Nerozumim tomu.“ Ohlédne se, kam poodešel Pán. Zívne. „Nerozumím tomu. Vítali ho jako Mesiáše a on si nechá připravit beránka - prý poslední večeři - úplně stranou od lidí, dokonce nám myje nohy jak poslední sluha. Mluví o chlebu a vínu jako o svém těle a krvi. Taky mluví o zradě. A je tak sklíčen. Kdybych si mozek upřemýšlel, nerozumím tomu.“

Závěrečná poznámka: 

Jinak hlásím, že mi někdo ukradl i květen. K dočítání jsem se bohužel moc nedostala, snad budou prázdniny klidnější... Moc se na to těším :)

Obrázek uživatele Faob

Jméno jejich Nezasloužení, to jest Hospodin se stará

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Stoslůvko na téma péče, kterou si nezasloužíme, tak trochu shrnuje všechny tři mé identity: Foaba ráda a výběrově citujícího Písmo, magicky hravého Vinpika i mystifikačně autobiografického Xantina...

Drabble: 

Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž.
Uhlí do výhně a dříví na oheň – toť svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
Zatápěl pod tekoucí vodou, až dým do nebe stoupal.
Hospodin však na jejich obětní dar neshlédl.
Vždyť oba požehnáni bezpočtem dnů svých i rozmnoženým potomstvem!
„Hospodine,“ volaly děti, „za co nás trestáš? Proč jen jsi od nás odklonil svou tvář?“
I dolehl nářek dědiců země ke sluchu Hospodinově.
„Toto praví Hospodin,“ pravil Hospodin, „rozmnožím váš pláč a zastavím ty neplodné skutky svárlivosti!“
I obtěžkána byla žena, dceru porodila. Zabalili ji do plének a dali jméno Vítězství.

Obrázek uživatele Owlicious

Goel

Úvodní poznámka: 

Hodně jsem se rozhodovala mezi tímhle a druhým, které trochu zapadlo - Ty mě následuj
Nakonec vyhrálo to, které je trochu méně příběhové. Protože je to něco, o čem teď hodně přemýšlím. Něco, co je pro mě hodně důležité a málo se o tom mluví. Něco, co vyvolává radost, nadšení a je vzrušující, když se to promyslí do důsledků.

Psáno na téma č.16: Plán B

Drabble: 

Goel znamená vykoupení z otroctví, když dluhy nejdou splatit jinak.
Goel znamená šanci získat zpět ztracenou rodinnou půdu a s ní i obživu.
Goel znamená nestát před soudem sám a bezmocný proti obžalobě.
Goel znamená možnost pomstít nespravedlivou a předčasnou smrt.
Goel znamená naději na budoucnost a zachování jména v podobě dětí pro mrtvého.

Goel je ten, kdo věrně stojí po boku, když se celý svět staví proti.
Goel je jistota pomoci, zastání a pochopení, když všechno ostatní selže.

I když je pro ně často až tou poslední volbou, Hospodin se goelem svých věrných prohlásil už na počátku naprosto prvoplánově.

Závěrečná poznámka: 

Goel (גֹּאֵל) znamená nejbližší příbuzný - zastánce.
Jde o starozákonní koncept, kdy nejbližšímu mužskému příbuznému (typicky otci nebo bratru/švagrovi) byla uložena v drabbleti uvedená práva/povinnosti. Celý koncept vedl k tomu, aby z Izraele 'nemizely' rody a rodiny, protože ten, jehož jméno zmizí, se považuje za zapomenutého a zavrženého.
(Nejlepším příkladem působení goela je potom příběh knihy Rút, kdy se Boaz jako nejbližší žijící mužský příbuzný ujímá moábské vdovy Rút, získává s ní zpět rodinný majetek zemřelého a plodí syna, který dále ponese rodinné jméno)
Myšlenka Goela ovšem přesahuje čistě lidskou úroveň, protože sám Hospodin se několikrát prohlašuje za Goel-Jisrael tedy příbuzného-zastánce svého vyvoleného lidu.
V novozákonním kontextu je tato myšlenka umocněna v epištolách, kde apoštolové mluví o Ježíši Kristu jako o starším bratru věřících a o společenství církve jako o Božích adoptovaných dětech. Tím se koncept příbuzného-zastánce rozšiřuje ze starého Izraele na Izrael 'duchovní', tedy křesťanskou církev obecně.

Obrázek uživatele Kumiko

Malus

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Psáno na téma: Před tím a potom.
Letos mi druhá polovina nějak vůbec nešla. Tak tohle je něco ze začátků...

Drabble: 

Předtím. Nekonečné bezpečí. Nebeský klid. Spojovala je vzájemná láska a všudypřítomná bezstarostnost. V očích mu a zvláště jí hrála dětská důvěřivost. A nad tím vším stála blažená nevědomost. Usmála se a on ji to oplatil hezkým slovem. Podali si ruce.

Potom. Stud. Hanba. Žal. Rozežírající hledání viníka. Dívali se na sebe nedůvěřivým zrakem. Zatnul ruce v pěst. Semkla rty. Pak naráz sklopili oči a bok po boku se rozešli. Vstříc námaze, těžkostem, bolesti a smrti. Kráčeli pomalu vedle sebe, přesto mezi nimi zela propast. Jediný můstek je teď spojoval. Oba v nejhlubším nitru srdce bodala bolavá vzpomínka. Vzpomínka na Eden.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Ano, je to trochu recyklované, už dřív jsem psala podobná. Ale nějak jsem si k němu našla cestu. :-)
Ještě jednou děkuji moc za Duben! A doufám, že se se všemi uvidíme na pikniku.

Obrázek uživatele Aveva

Ona

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 6 - Před tím a potom

Drabble: 

Někdo by řekl, že předtím, než k němu přišla, byl jeho život skoro nudný.
Jenomže i nuda má svoje kouzlo a jemu vlastně nic nechybělo.
Svět tu byl jenom pro něj a měl tolik rajského klidu, kolik si jen mohl přát.
Vtrhla do jeho poklidné idylky jako velká voda. Krásná, jedinečná a nepřehlédnutelná.
Změnila mu život, to nepochybně.
Nejdřív to byly stravovací návyky. Pak trvala na úpravě šatníku. A nakonec se kvůli ní musel stěhovat.
Není sice dobře člověku samotnému, ale někdy si Adam říkal, oč jednodušší by život byl, kdyby měl všechna žebra stále bezpečně uvnitř svého hrudního koše.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Přijdu brzy

Fandom: 
Drabble: 

Nikdo nezná dne ani hodiny - jen Otec.
Válka, hlad, mor, oheň a síra.
Pronásledování, útisk, mučení.
Andělské fanfáry a oblak, na kterém sestupuje Spasitel.
Věrní, vystupující z hrobů a vzlétající Mu vstříc.

Psal se rok 1884.
Ti blázni, vedení Millerem, už zase stáli na kopci a hleděli k nebi.
Očekávali konec. Loni to byla chyba ve výpočtu, ale letos - letos se to určitě stane.

150 let poté malá církev stále používá výrazy jako 'Doba konce'
Možná je načase doříct, že i když se nedožijeme 'objektivního' konce světa, náš svět skončí naší smrtí.
Po ní už nejde změnit rozhodnutí.
Jsi spasen?

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem, kteří četli.
Ale především děkuji Bohu za Jeho inspirativní Slovo.
A za to, že mi dovolil psát.

Obrázek uživatele Owlicious

Mzdou hříchu je smrt

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma č. 9 - Tak za kolik?

Drabble: 

Ta cena byla stanovená od počátku samotným Hospodinem.
Nesmlouvalo se o ni. Ďábel do ní neměl co mluvit, jen ji využil.
Myslel si, že Nejvyššího zraní tím, že donutí lidstvo, aby ji zaplatilo.
Ale Bůh od počátku plánoval, že ji za neposlušné děti zaplatí sám.
Celou. Bez nároku na náhradu.
Všichni přihlíželi tomu, jak Pán Vesmíru obětuje sám sebe.
Ďáblův pocit triumfu vytlačila hrůza porozumění. Prohrál.
V bezmocném vzteku vymyslel způsob, jak všechny znovu podvést.
Jeho plán je přesvědčit lidstvo, že to nebylo všechno.
Že na spasení visí ještě skutky splatná cenovka.
Milosrdná Láska nabízí draze zaplacený věčný život zdarma.

Obrázek uživatele Owlicious

Vyvedu tě na poušť

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma č. 28: Emoční kolika

Drabble: 

Vzal si ženu, která byla poskvrněná a zvrácená.
Miloval ji, i přes to.
Věděl o každém jejím záletu.
Ani jedno z dětí, které vychovával, nebylo jeho.
Dávala svým milencům přednost, kdykoli mohla.
I když ji nechali napospas, hladovou a nahou.
Aby ji dostal zpátky, musel zaplatit - jako každý jiný.

Zavázal se lidu, jehož lásku přirovnal k ranní rose.
Miloval je, i přes to.
Věděl o každé cizí modle a oltáři.
O tom, že každý jeho čin připíšou kameni nebo dřevu.
Dávali přednost tomu, čím mohli manipulovat.
Nechal je projít hořkou uličkou hanby a bolesti.
Zaplatil za jejich svobodu, ne věrnost.

Závěrečná poznámka: 

Vidíte tam téma?

A jinak se jedná o příběh proroka Ozeáše. Izraelští proroci většinou měli zajímavý život, protože kromě mluvení obvykle byli pověřeni něco svému národu 'názorně předvést' - v Ozeášově případě přiblížot Hospodinovu lásku k nevěrnému lidu tím, že si vezme děvku.

Obrázek uživatele Owlicious

Zaslíbení z údolí

Fandom: 
Drabble: 

Suché kosti. Smrt. Konečná.
Slovo
Klapání a hluk, když se kosti začínají ukládat na místa.
Svědectví
Jako podivné šlahouny raší na kostech svaly, spojují je dohromady.
Proroctví
Hororově vypadající těla se potahují kůží.
Dech ve vánku
Padlí vstávají, naplnění Božím Duchem.

Obraz zkázy, měnící se v obraz naděje. Ilustrace síly Slova, jehož slyšení nemůže zůstat bez odezvy. Vidění, které říká, že ještě není pozdě... nikdy není pozdě. Působivý důkaz toho, že ten, kdo stvořil život, jej může navrátit. Varování, že bez Ducha zůstaneme mrtví.

Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?
Pane, řekni jen slovo... cožpak je pro Hospodina něco nemožného?

Závěrečná poznámka: 

Tentokrát lehce prorocky - konkrétně z knihy Ezechiel, kapitola 37, verše 1-14.

Prorok je ve vidění přenesen do údolí, plného suchých kostí. Dostane od Hospodina pověření prorokovat těmto kostem - ty se postupně pokryjí masem a kůží. Druhý pokyn pak zní, že má volat k Duchu života, aby na nově zformovaná těla zavanul, vstoupil do nich a oživil je. To se také vzápětí stane.

Celé vidění je metafora, která má dodat naději zajatému a zdeptaému izraelskému národu. Má jim připomenout, že jejich Bůh je všemocný a ochotný je vyvést třeba z hrobů, aby se k Němu vrátili a sloužili mu.

A pokud byste měli pochybnosti, zda tam je téma - tak ano. Je tam ultimátní Eso (dle křesťanského vnímání), kterým je Hospodin, ale také oživení/život skrze Ducha Svatého.

Obrázek uživatele Owlicious

Setřepte i prach toho místa

Fandom: 
Drabble: 

Hospodin měl něco na srdci.
Ale úzkost jeho vyvoleného kladla špatné otázky.
Jak malá hrstka spravedlivých stačí k záchraně zkaženého města?
Člověk byl spokojený, když 'umluvil' krutého Boha.
Deset.

Čtyři.
Bůh nehádal, nesmlouval, jen souhlasil.
Předem věděl, kolik v tom městě spravedlivých opravdu je.
Ale rodina synovce vyvoleného špatně chápe rozsudek.
Andělé je vyvedou skoro násilím.

Odsouzené město mají nechat za sebou, nevrátit se ani pohledem.
Jejich myšlenky mají dlít na Tom, kdo je zachránil.
Svá srdce mají s sebou odnést do nové budoucnosti.

Zvědavost je silnější.
Zkáza přitahuje neposlušné oči.
V půli kopce zůstane stát solný sloup, hledící zpět.

Závěrečná poznámka: 

Příběh Sodomy a Gomory je víc než co jiného příběhem Lotovy rodiny.
A je to příběh tak tragický, jak to jen Bible umí.

Čtěte 1. Mojžíšovu kapitoly 18 (od verše 16) a 19

(podrobnější vysvětlivky budou dodány později)

Obrázek uživatele Kumiko

Prozření

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

AU.

Drabble: 

"Ale chlapče drahý, kdes to vzal?!" vytřeštěně hleděla na dózu vydatných placek.
"Mami... Naše políčko usychá, úroda byla nizoučká, i kdybychom se postili, jak jen to jde, na zimu by nám to nestačilo. A jim to chybět nebude.
"Jen aby ti to nezůstalo... Kdo krade, ten vraždí."

Tehdy horlivě přikyvoval. Dnes na její slova vzpomínal s trpkým pousmáním. Časy se dávno změnily, ale jemu to zůstalo. A krádež lze utajit jen vraždou... Shlížel na dav pod sebou a nechápal, kde se v nich ta nenávist bere. Nešlo mu o sebe. Ale proč tolik zloby vůči němu?

"Ježíši, pamatuj na mne..."

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Lk 23,39 - 43
Vždycky mě tenhle příběh dojímal.
Musím říct, že sto slov je strašně málo! (Ano, právě jsem objevila Ameriku...)

Obrázek uživatele Owlicious

Stručná historie

Fandom: 
Drabble: 

Koutek země oddělený jen pro ně.
Bohatá pastva pro stáda a pole, která mohli obdělat.
Nomádi poznali pohodlí a dostatek.
Přivedla je sem nouze a láska.
Ale nebyl to domov.

Své místo ztratili, nové ještě nenašli.
Válečné vozy v patách a zrní padající z nebe.
Osvobození otroci táhnou přes žhnoucí písek a bouřící vody.
Pouští je vede plamen a oblak.
Cestu domů otevře meč.

Země zaslíbená a rozdělená, jejich.
Čas se usadit a znovu sít a sklízet.
Vyvolení vyhnanci však nedokáží odložit meče.
Pohromadě je drží zaslíbení a tradice.
Domov však není rájem, který čekali.
Ten může dát jen Hospodin.

Závěrečná poznámka: 

Jeden Izraelský národ a jeho oscilace mezi meči a pluhy.

Obrázek uživatele Lee

Pozůstalí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, psáno mojí tetou. :)
Autorka: Sto slov je nesnesitelně málo! Začínám chápat strohost drabblat a hojné užívání přímé řeči.

Drabble: 

Moře a déšť.
„Proč?“
„Měl bys být rád, bratře. Vždyť tě pronásledovali. Třeba spravedlnost konečně zvítězí.“
Netušil, že to budou jejich potomci. A spravedlnost?
Jeho žena neřekla nic. Jednou zdědí zemi. Promluvil třetí bratr. „Měli dostat další šanci. Nikdo z nich nebyl doopravdy zlý.“
Ani druhá žena nepromluvila. Chudá duchem, ale jinak, než se zdálo.
Přiběhla švagrová. „Přestaňte lelkovat! Do práce!“ Chtěli se ohradit, ale matka je předběhla. „Jistě, už jdeme. Snad také zapomeneme.“ Teprve teď si všimli zarudlých očí své činorodé příbuzné. Dře se, aby alespoň ve dne neplakala. „Šéme, Cháme, na zadní palubu. Jafete, ty pojď se mnou.“

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Téma je tam vlastně dvakrát. (Dobrá, možná spíš sedm z osmi, ale to by se snad dalo přijmout.) Pevně doufám, že je patrná i ta druhá sedmice. A že to dává alespoň trochu smysl i po brutálním krácení (první verze – a to jsem se snažila o stručnost – měla cca 180 slov; jenže už mi bylo líto toho nápadu :-)).

Obrázek uživatele Owlicious

O čem mluví písmo

Fandom: 
Drabble: 

פ - uzavřené ze dvou spojených rukou - ústa a jazyk. Spojení zjevného a skrytého, fyzického a metafyzického - mluvidel a řeči.
ז - ostré, posunuté, trhající se od spodní linie. Zbraň, která v sobě skrývá napětí, volbu a zápas - tíhnoucí vzhůru.
ה - prostupné, otevřené, tryskající chválou. Okno, jímž přichází poselství, pro dům, který ví, že světlo je potřeba přivést zvenčí.

Pe, zajin, het - tři písmena, dávající dohromady 87,5.

Spolu znamenají 'přečištěné zlato'.

Učí nás, že slova jsou zbraní.
Učí nás, že světlo uvnitř nás pochází ze zdroje, který je nad námi, a můžeme se k němu upínat.
Učí naše rty otevřít se chválou.

Závěrečná poznámka: 

Trocha téměř kabalistického hraní s písmenky...

Pro osvětlení:
každé písmeno hebrejské abecedy (tedy, každá z 22 souhlásek) má kromě fonetického i význam, který si nese ve svém 'názvu' a grafické podobě, a (aby toho náhodou nebylo málo) i přidělenou číselnou hodnotu. Prvních 9 písmen jsou jednotky, druhých 9 jsou desítky a poslední 4 jsou stovky.
Použití číslice 5 ve významu jedné poloviny (nebo 0.5) je možná poněkud troufalé, ale hebrajisté jsou v tomhle hraví.
Propojením písmen pak vznikají nejen možné číselné kombinace, ale také synergie primárních významů, které se mohou, nebo nemusejí, odrážet ve významu konečného slova.
Některá písmena jsou navíc ještě jakousi grafickou kombinací nebo spojením dvou jiných písmen - například v případě פ jde o spojení kaf (כ), které značí dlaň/otevřenost a jod (י), které znamená paži, ale také nadpřirozenou tvořivou sílu a tedy skrytost.
Symbolika je tak téměř nekonečná.

Obrázek uživatele Owlicious

Stvoř mi srdce čisté

Fandom: 
Drabble: 

Vyvolený.
Pomazaný.
Ten, kdo je v právu.
Ten, kdo odmítá vztáhnout ruku na toho, koho Hospodin vyvolil, i když od něj Hospodin svou pečeť zase odejmul.
Muž podle Božího srdce.

Padající.
Hříšný.
Ten, kdo provedl neomluvitelné.
Ten, kdo vztáhl ruku na nevinného, aby tím zakryl vlastní prohřešení, i když věděl, že Hospodinu neunikne nic.
Muž doufající v Boží milost.

Hospodin je neměnný a stálý.
Hospodin vyvolí, koho uzná za vhodné.
Věděl to.
Viděl to z té druhé strany.
Proto odmítá bojovat proti svému synovi.
Už dávno si není jistý, že nad ním Spravedlivý nevyřkl stejný ortel jako nad jeho předchůdcem.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o králi Davidovi.

Byl pomazán za krále ještě v době panování prvního Izraelského krále - Saula.
Ten jej kvůli tomu chtěl zabít. David měl několikrát příležitost mu toto jednání 'vrátit' - a jako nový pomazaný by i celkem byl v právu. Ale odmítl to udělat, protože jednou pomazaný znamená vždycky pomazaný a zabít pomazaného by bylo prohřešením se proti Bohu.
Bohužel v pozdější fázi života David nasekal několik závažných chyb a dokonce od samotného Hospodina dostává poměrně jasnou zprávu o tom, jak si stojí, když chce postavit chrám. Bůh mu to zakazuje s tím, že na jeho rukou je příliš mnoho krve a na jeho hlavě příliš mnoho války.
Ke konci Davidova života se královský post snaží získat jeho syn Abšalom. Celá situace zajde tak daleko, že táhne s vojskem na Jeruzalém za podpory lidu. David v tu chvíli odmítne bojovat - pravděpodobně proto, že může mít za to, že Hospodin Abšaloma pomazal (nechal pomazat) místo něho, a odmítá na potenciálního pomazaného vztáhnout ruku, stejně jako ji kdysi nevztáhl na Saula.
I přes všechny své nedostatky je David nakonec nazván 'mužem podle Božího srdce'.

Obrázek uživatele Kumiko

Lítost

Fandom: 
Drabble: 

Seděl na dece a vzpomínal. Před rokem touhle dobou obcházel své statky... A nadával. Byl znechucený svým okolím. Znechucený všemi těmi... lidmi. Všude kolem něj. Cizoložství, krádeže, vraždy, pýcha, lži... Bylo mu z toho zle. "Bože, jak můžeš tohle dovolit?" ptával se, když chodíval spát po dalším dni. Dni, v němž se setkal jen se samými špatnostmi. Tehdy se bál o své syny. To bylo před rokem. Teď se rozhlédl okolo sebe. Semkl rty a zaúpěl. "Ach Hospodine, copak nevíš, že jsem to takhle nemyslel?! Bylo to nutné?"

A Noe propukl v pláč. Vždyť za ním se temně tyčil Ararat.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Ztracení

Fandom: 
Drabble: 

Na pravidelném izraelském obcházení hradeb v naprostém tichu bylo něco děsivého.
Něco daleko výhružnějšího, než veškeré válečné pokřiky a řinčení zbraněmi.
Jako by svými kroky odměřovali čas, který ještě zbývá obyvatelům města.
Jako by věděli, že jim nikdo neunikne, ať už bude dělat cokoli.
Bylo něco, co mohli ti uvnitř dělat?
Spoléhat na to, že to Izraelce přestane bavit?
Spoléhat na to, že mlčení hradby nezboří?
Bát se?
Kát se?
Polnice, které zazněly po týdnu, byly šokem.
Proměnil se v chaos a zmatek, když se začaly drolit hradby.
Z okna jediného domu mává karmínová šňůra.
Nikdo mimo něj neunikne zkáze.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že se mi tam téma vešlo.

Obrázek uživatele Owlicious

V poslední chvíli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuje téma: Co v mládí nestihneš, musíš v stáří dohnat.

Drabble: 

Nikdy neměl příliš mnoho času na to, chodit do chrámu.
Nebo se zabývat jemnějšími významy starých spisů.
Jistě, dodržoval většinu z těch nařízení a předpisů.
Byl hrdý na to, že je součástí vyvoleného lidu.
Proto nemohl mlčky strpět římskou nadvládu.
Cožpak všichni zapomněli, jak mocný Izrael býval?
Mnoho v synagoze neposlouchal, ale tohle - tohle si pamatoval.
A začal jednat.
Času na Boha bylo stále méně.
Stále více ho zabíralo ohlížení přes rameno.
Stejně ho chytli.
Odsoudili.
Bojoval nadarmo?
Promarnil svůj krátký život?
Odpověď na všechna 'až někdy' visela na vedlejším kříži.
Posledním dechem dostal ujištění.
"Budeš se mnou v nebi."

Nezměrné milosrdenství Boží

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

O bloudění a nalézání cíle.

Drabble: 

Bůh je vyvedl mocnou rukou z Egypta a oni reptali. Celou jednu generaci Izraelitů nechal tedy bloudit pouští. Protože jej však milovali, zavedl je do země zaslíbené.
Usadili se v zemi zaslíbené, po čase však reptali proti Hospodinu, nedbali na jeho proroky, chodili za cizími bohy, dopustil na ně babylonské zajetí. Protože jej však milovali, nakonec je vysvobodil.
Přestože byli od Adama národem hřešícím, odpustil Adamovu vinu a seslal jim Mesiáše.
Pod křížem jej skoro všichni opustili, přesto se jim zjevil po svém zmrtvýchvstání. I Petr jej třikrát zapřel. Protože Pána miloval, byl určen pastýřem lidu božího.
Nezměrné milosrdenství Boží.

Závěrečná poznámka: 

Omluva: Jako humanitní nevzdělanec bojuju s velkejma písmenama. Tady fakt někdy nevim...

Obrázek uživatele ef77

Tomáš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez dnešního kázání by tohle nevzniklo, díky Dušane :o).

Drabble: 

Podpořil jej v úmyslu vydat se na cestu. Usnul, když ho nejvíc potřeboval. Utekl, když umíral. Bál se a skrýval po tom všem.
Od toho strašného pátku kroužily jeho myšlenky k zešílení. Podpořil, usnul, utekl, bál se. Dokola, bez začátku, bez konce.
Když se ostatní radovali, nemohl. Nešlo to. Potřeboval vidět a sáhnout si. On, jako kdyby věděl, mu to sám nabídl. Bludný kruh zoufalství se přetavil v těžkou hroudu studu.
„Zbytečně, Tomáši,“ tichý hlas a jemný úsměv, „k víře nevede jen jedna cesta. Není dobrá nebo špatná víra. A odpuštění, i když odpouštíme sami sobě, je vlastně taky zmrtvýchvstání.“

Obrázek uživatele Keneu

Ještě to dopijeme

Drabble: 

Byl fakticky šťastný, že ho bráchové poslali na ten jazykový pobyt. Ze začátku si dost máknul, ale pak mu jedna milá paní zařídila studijní volno. Pak už si dokázal v pohodě pokecat i s faraonem.
Když bratři přijeli za pár let na návštěvu, pohostil je, obdaroval a Simeona si tam dokonce nechal. Ať se ta mlátička taky něco naučí.
Až se uráčil dojet i Benjamin, párty zopákli. Pěkně se protáhla. Josef je ani nechtěl nechat odjet. Dokonce pro ně poslal vojáky, že vytáhl archivní víno a potřebuje pohár, který jim přibalil k darům, tak ať se jdou napít s ním.

Obrázek uživatele Owlicious

Kniha Knih

Fandom: 
Drabble: 

Modloslužebníci, rouhači, odpadlíci, zkorumpovaní kněží, nevděčné děti a špatní rodiče, vrahové a zabijáci, nevěrníci a chlípníci, zloději a loupežníci, pomlouvači a křivopřísežníci, závistivci a chamtivci.
Stovky, možná tisíce postav - dokonalý z nich byl jen Jeden.
Desítky rodin - všechny dysfunkční.
66 knih popisuje hloubku pádu lidské rasy a každou nectnost, která jej provází.

Rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid vydobytý, Boží přátelé, adoptivní děti dokonalého Otce, vykoupení, zachránění, milovaní, přijatí a požehaní.
Miliardy životů, jejichž nedokonalost přikrývá dokonalost Beránka.
Jedna rodina - Boží dědicové spojení Duchem.
66 knih ukazuje sklánějící se lásku Hospodina k lidem a oběť, která je vynese zpět.

Závěrečná poznámka: 

...a teď mi řekněte, že to není ultimátní Bestiář :D

Obrázek uživatele Owlicious

Co ti mám dát?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět prosím o ujištění, že v tom je vidět téma...

Drabble: 

Syn ukradené vdovy usedá na královský trůn.
Uzurpovaný lstí a krví.
Nejvyššímu staví chrám, o kterém se bude mluvit staletí poté, co jej srovnají se zemí.
Jeho nádhera stojí na sehnutých zádech zotročeného lidu a soupeří s oltáři a kulty jiných bohů.
Proslaví se, když jedné matce zachrání dítě.
Na řadu jiných, které padnou za oběť rozmáhající se modloslužbě, si nevzpomene nikdo.
Komponuje nejkrásnější milostnou poezii celé historie.
Zástup jeho manželek a milenek pašuje do vyvoleného národa cizí zvyklosti.
Za jeho vlády země nepozná válku.
Hned po jeho smrti se však rozpadne na dvě, které už nikdy neokusí dlouhodobý mír.

Závěrečná poznámka: 

Kdo nepoznal Šalomouna, najde si 1. Královskou (od 1. kapitoly dále), nebo 2. Paralipomenon (Letopisů) :)

Tenhle král se většinou maluje jako jednoznačně pozitivní postava, hrdina svého lidu stejný (ne-li větší) než jeho otec David. Když si ale záznamy o jeho vládě přečteme pozorněji, zjistíme, že to s tou jeho dobrotou nebylo nutně až tak žhavé.
V době jeho vlády sice království má největší rozlohu, nejvíce bohatství a zbrusu nový Chrám, ale zároveň se v něm rozmáhá modloslužba (nemalou mírou díky Šalomounovu zvyku sbírat manželky a milenky jako Pokemony po všech okolních zemích) a otrocká/nucená práce.
Po jeho smrti se díky rozmíškům mezi jeho syny království rozpadne na Severní - Izrael a Jižní - Judeu.

Obrázek uživatele Aveva

K obrazu svému

Fandom: 
Drabble: 

Než přišli, měl jsem představy. Jací budou, jak je vychovám. Jak ke mně budou vzhlížet.
Tak úplně se nenaplnily.
Od začátku to s nimi bylo těžké.
Neposlouchali dobře míněné rady, přehlíželi zákazy.
Prali se mezi sebou, odmlouvali mi, dělali hlouposti.
Ale já taky udělal pár chyb.
A tak jsme se učili navzájem a rostli spolu.
A já se musel naučit být tichou oporou a nezasahovat.
Bylo těžké dívat se, jak dělají chyby. Čekat, až se je sami naučí odčinit.
Dokázat brát lidi takové, jací jsou. Takové, jaké jsem je stvořil.
Je to těžké, ale přesto jsem šestého dne nikdy nelitoval.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Faob

Jméno jejich Nezasloužení, to jest Hospodin se stará

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Promiň, Bože.

Drabble: 

Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž.
Uhlí do výhně a dříví na oheň – toť svárlivý muž pro vzplanutí sporu.
Zatápěl pod tekoucí vodou, až dým do nebe stoupal.
Hospodin však na jejich obětní dar neshlédl.
Vždyť oba požehnáni bezpočtem dnů svých i rozmnoženým potomstvem!
„Hospodine,“ volaly děti, „za co nás trestáš? Proč jen jsi od nás odklonil svou tvář?“
I dolehl nářek dědiců země ke sluchu Hospodinově.
„Toto praví Hospodin,“ pravil Hospodin, „rozmnožím váš pláč a zastavím ty neplodné skutky svárlivosti!“
I obtěžkána byla žena, dceru porodila. Zabalili ji do plének a dali jméno Vítězství.

Co bylo ovoce stromu poznání dobrého a zlého?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fandom je přesněji midraš Genesis Raba, z něhož jsem skoro celé drabble (až na poslední větu) s mírným krácením přepsala (takže na bod mají spíše nárok níže uvedení učenci ...).

Drabble: 

Rabi Meir pravil: „Byla to pšenice“. Rabi Samuel ben Izák se zeptal Rabiho Zeira: „Je to možné?“ „Ano.“ „Ale je psáno „strom“?“ „Vyrostla vysoká jako libanonské cedry.“ Rabi Juda řekl: „Byly to hrozny, protože bylo řečeno „Jejich hrozny jsou hrozny hněvu … “ Rabi Abba řekl „Byl to etrog. Je psáno, „Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu.“ Uvaž, dřevo kterého stromu je poživatelné stejně jako jeho ovoce?“ Rabi Jose pravil: „Byl to fík. Jedině strom, s jehož pomocí se provinili, jim dovolil zakrýt jejich nahotu.“
Rabi Adam řekl: „Já už mám z toho studia Tóry hlad, nechcete někdo banán?“

Obrázek uživatele Owlicious

Muž moudrý

Fandom: 
Drabble: 

Naše tělo by mělo být chrámem Ducha.
Každý z nás je 'živoucím kamenem' v duchovní stavbě církve.
Svým způsobem všichni něco budujeme.
Zásadní otázka našich životů tak hebrejsky zní 'Banah an?'(בנה אן), což přeloženo doslova znamená 'kde (on) staví?'.
Protože i ty nejpevnější zdi drží jen tak silně jako jejich základy.
V čem kotví naše jistoty?
Stavíme si pevnou realitu, nebo vzdušné zámky?
Nestaví-li dům Hospodin, je marné lidské snažení.
On nám nabízí jako základ Skálu, o níž slíbil, že pokud se na ni postavíme, nepřemohou nás ani brány pekel.
Odmítá nás pustit, nenechá nás se zhroutit.
Banah an?

Závěrečná poznámka: 

Tak dneska trochu filosoficky, protože pašovat banány do Bible je teda fakt fuška. Věřím ale, že téma tam nakonec vidět je.

Obrázek uživatele Skřítě

Slyšte nápěv mojí písně a nesuďte ženy přísně

Drabble: 

Jmenovkyně pramáti maj úděl vskutku hloupý,
ten kdo je tak pojmenoval musel být dost skoupý.
S Adamem a Vánoci se totiž dělí o svátek,
žijí proto střídmý život, zbavený všech pozlátek.
Jako by to bylo málo další křivdě čelí,
za vyhnání z ráje můžou, což je výrok smělý.
Co když na té naší Evě je pácháno bezpráví
a všechno se stalo jinak než legendy vypráví?!
Prostá žena pod pohrůžkou plní přání svému muži,
přesto vina padá na ni a němou tvář v hadí kůži.
Důkazem, jež její pověst od všech hříchů čistí,
je, že prý snad prohlásila: "banány to jistí."

Obrázek uživatele Owlicious

Boží zasvěcenec

Fandom: 
Drabble: 

Důkazem jeho vyvolení byla síla.
Nepotřeboval armádu, ani výcvik - stejně porážel nepřátelské šiky po desítkách, stovkách i tisících. Jako zbraň holé ruce, nebo oslí čelist.
Jeho slabostí byly ženy.
Osud té první sloužil jako záminka k boji a pomstě. Ukázala však naplno jeho slabé místo, které využila ta druhá - nedokázal odolat dlouhému naléhání a slzám.
Svou smrtí dokonává pomstu.

Nepřítel obejde naše silné stránky, aby zaútočil na slabé.
Vyhýbá se místům, kde nás podpírá Hospodin.
Ví, že se silou Všemocného se nemůže měřit.
Najde to, co jsme chtěli ochránit bez Boží pomoci.
Sami se mu neubráníme.
Bohu díky, ani nemusíme.

Závěrečná poznámka: 

Jeden Samson - viz kniha Soudců, kapitoly 13-15

Samson byl dítě, které bylo zasvěceno Bohu už před narozením. Vnějším projvem tohoto zasvěcení bylo to, že si nestříhal vlasy. Bůh jej ustanovil nad Izraelem jako soudce v době, kdy byl Izrael pod pelištějskou (filištínskou) nadvládou. Jeho úkolem bylo tuto nadvládu zlomit.
Jako záminku Hospodin použil to, že se Samson zamiloval do jedné pelištějky, kterou si vzal za manželku - ona ho při svatbě, která trvala sedm dní, citovým vydíráním donutila, aby jí prozradil řešení hádanky, kterou dal místním chasníkům (a tak prohrál sázku, kterou s nimi uzavřel). To vedlo ke kolotoči událostí, které vyvrcholily jejím upálením a jeho pomstou, kdy pobil 1000 pelištějců oslí čelistí.
Stejný trik (citové vydírání až do úplného vyčerpání) následně použila druhá žena jeho života, Dalila, která na něm vyzvěděla tajemství jeho síly a zradila ho. Pelištějci ho zajali, oslepili a hodlali ho při hrách umučit k smrti.
Na jeho modlitbu mu Hospodin sílu vrátil, proto, aby na sebe a všechna pelištějská knížata mohl strhnout stavbu chrámu modly Dágona. Svou smrtí tak s sebou vzal více než 4000 nepřátel, kteří tam byli shromážděni.

Mazal a micvot

Fandom: 
Drabble: 

Mojžíš si myslel, že má výtvarné nadání. Kamenické práce ovládal obstojně, i s kovem to (podobně jako Áron) uměl, ale když vzal do ruky jemný štětec, byl jako medvěd. (Proto mu Hospodin nedovolil sepsat Desatero na papyrus, i když by to zabralo méně času a vše mohlo dopadnout jinak.) Jednou, ještě v Egyptě, přišel Hospodin k Mojžíšovi a zjistil, že se jej pokoušel namalovat. Byla to taková mazanice, že se okamžitě rozhodl přidat k plánovaným devíti přikázáním další. A jak byl naštvaný, tak se zařekl, že Židům nedá na cestu ani buchty ani mazanec, ale musí si vystačit s nekvašeným.

Stránky

-A A +A