DMD č. 10 pro 10. 4. 2019. Téma: Periferní bicáček

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Gusta

Drabble: 

Když přijel do Rotterdamu, stával se často terčem posměšků. Nikdo o něm nikdy neslyšel, smáli se jeho podsadité postavě, nadávali mu do zběhů. A když o sobě hrdě tvrdil, že je Čech, jenom přilil olej do ohně.
Prázdný svalovec z neznáma.
Když ovšem došlo na zápas, museli pochvalně mručet i největší posměváčci. Neznámý řeznický učeň odnikud vyhrál mistrovství Evropy.
Jel domů jako šampion, ale zjistil, že ani doma na něj nečeká přívětivá náruč. Jeho místo mezitím nabídli mladému Němci. Celý zklamaný opustil Brno.
Štěstí se na něj usmálo až po roce, kdy mu bratránek Varel dohodil práci řezníka v Litovli.

Závěrečná poznámka: 

Gustav Frištenský to v počátcích své kariéry neměl lehké, ještě, že měl laskavého bratrance Varla Frištenského. :-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Pitomý jaro

Fandom: 
Drabble: 

Slunce kouzlem promění sešlou mansardu v pohádkový prostor. Champs Elyseés rozkvete vůní žlutých narcisů, lavičky v parku září novým nátěrem. První Café nesměle vystrčí stolečky na ulici a naplní ji vůní máslových croissantů.

Tehdy spisovatel pookřeje a alter ego ustoupí egu.

Proto tu teď leží ve stoce, špinavý a opuštěný. S rozbolavělou duší, krvácejícím srdcem a podvrknutým kotníkem, poražen mizerným chcípáčkem s bicepsem jak oteklá nit, sražen k zemi postranním kopem, který by za běžných okolností vykryl jedním malíčkem.

Bob Saint-Clair se s námahou zvedne a kulhavým krokem raněné šelmy odbelhá do nejbližší nálevny. Už aby skončilo to pitomý jaro!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Taarg

Cvičením ku zdraví

Fandom: 
Drabble: 

Medvídek Pú dnes neměl svůj den. Nejdřív ho probudil Tygřík svým skákáním a halekáním a teď po něm Prasátko chtělo, aby šel cvičit. Prý je ve skvělé formě díky posilování.

Jenže Pú si žádné změny nevšiml. Ručičky mělo stále stejně tenounké a hlavně to znamenalo pohyb, tedy jeho, z čehož vždycky dostával hlad.

Otevřel si med a zamyslel se. "Prasátko, vždyť ti svaly nerostou!" pravil po hodině spánku kamarádovi, který s ním lomcoval.

"Podívej, jak je mám vyrýsované," odvětilo.

"Ale vždyť to nakreslilo propiskou!" obvinil ho.

"Pero silnější meče," oponovalo. A tak si Pú také propiskou nakreslil svaly na bříško.

Obrázek uživatele Rebelka

Sklepmistr vrací úder

Úvodní poznámka: 

Navazuje na tohle: http://sosaci.net/node/36034. Komu se to nechce číst - Azirafal s Crowleym pijí Sklepmistra, kterýžto je červeným vínem. Nic víc, prostě jen červeným vínem.

Drabble: 

Kdyby někdo zdokumentoval všechny nezřízené pitky, podivil by se, jak často v nich figuruje jistá věta. Přichází většinou nad ránem, jako by se, mrcha, schovávala na dně lahve. A nikdo ji doopravdy nechce slyšet.
“J-á ti cho chsi ukázat!” zadeklamoval Azirafal s nevídanou rozhodností. “Mám cho velkej z knišek.”
“To ale opravdu… á, tys to fakt vytáhl,” zaúpěl Crowley, ale potom se zarazil. “Co to je?”
“To jeeee můj bicák. Ze svedani knišek.”
“Já nic… aha, počkej, teď jsem něco zahlídl.”
“Ty jen sáávidíš!”
Crowley vrhl vyčítavý pohled na muže na etiketě prázdné lahve. Jako by na něj Sklepmistr zamrkal.

Obrázek uživatele Šmelda

Showman

Fandom: 
Drabble: 

"Za co?"
"Za vraždu, co ty?"
"Dezerce," odpověděl druhý odsouzenec. Nad jejich hlavami duněly tisíce Římanů.
"...Commodus Augustus, reinkarnovaný Herkules zůstává na písku, aby přinesl smrt dalším lítým šelmám. Poděkujme imperátorovi, že nás poctí svou přítomností!"
Koloseem se rozšířil potlesk a výskání.
"To zabíjí i lidi?" zeptal se Aulus.
"Odsouzence ano, gladiátoři mají rozum a vzdávají se."
Další troubení, další aplaus a nadešel jejich čas.
Aulus vystoupal po schodech. Čekal, že ho pohled na imperátora oslní.
Oslnilo ho ale jen slunce, pod kterým stál muž oblečený ve lví kůži. Commodus vystavoval ochablé svaly a mával na senátory uťatou hlavou pštrosa.

Závěrečná poznámka: 

Bohudík za ta římská jména, vždycky vím, co promazat.

Obrázek uživatele Tenny

Kdo by nezáviděl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle téma je plodné, napadli mě asi 3 věci... No dáme nějaký známější fandom.

Drabble: 

Gondorské dámy se skrývaly za svými vějíři a nenápadně házely očkem.
"Věříte tomu? Takové jsem snad nikdy neviděla."
"Ještě s takhle odhalenýma rukama! To určitě není podle poslední módy."
"Já slyšela, že v Rohanu to také mají, ale tady...?"
"Asi zezelenám závistí. Podívejte, jak se vlní!"
"Pšt, vždyť vás uslyší!"

Dámy se uctivě uklonily, když kolem prošel král s královnou. Královna Arwen na ně mrkla a ženy zrudly jako zralá rajčata.

"Proč se tak usmíváš, drahá?"
"Zapomněly, že mám velmi dobrý sluch a obdivovali moje nové šaty."
"Myslíš tvoje úžasné svaly? Pozvi je na svůj trénink a nebudou muset závidět!"

Závěrečná poznámka: 

Arwen jezdí na koni a ohání se mečem, ta svaly určitě má! :D

Obrázek uživatele strigga

Na důkaz dobrých vztahů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já se fakt omlouvám. Je to rouhačský (a to tam ani není Harkness) a vůbec, ale nemůžu to vyhnat z hlavy! Ani na manžela to tentokrát nesvedu, sice mi tu historku vyprávěl on, ale ten nápad je bohužel opravdu můj. Pardon. :D

Drabble: 

Zdar Vašku, ty stará vojno!

Řeknu ti, jsem fakt rád, že jsme ty naše vztahy nějak vyšmoulili. Jaks posledně nakráčel na sraz pozdě s celou tou okřídlenou suitou, to byl gól, to bylo entrée, o to bych fakt nechtěl přijít! Škoda že seš z takovýho zapadákova, moh bys jezdit častejc. No nic, posílám ti do těch vašich kotěhůlek aspoň Vítkův bicáček. Řek bych, že už ho nebude potřebovat.

Zdraví
Jindřich

P.S. Na bráchu se vykašli, je to suchar!

Kníže Václav zíral na dopis a seschlý pahýl, který s ním přišel.
Ale tak co, ten kostel už chtěl dlouho postavit.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Poslední deníkový zápis Marka Watneyho

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu BJB

Drabble: 

Sol 97
Celý den jsem strávil přemýšlením. Poslední dobou je to moje druhá nejoblíbenější činnost hned po „snažit se neumřít“. (Třetí místo si zatím drží „sepisování tisíce způsobů přípravy brambor, když jediné, co máte, je horká voda“.)
Jdu si hrát na chemika.

Sol 98
Zavzpomínal jsem na léta dospívání a vydestiloval si alkohol z brambor. Je mi skvěle!

Sol 99
Ok, byla to volovina.
Neměl jsem psát do lodního deníku úplně namol. Doteď nechápu, jakým překlepem se mi podařilo vytvořit periferní bicáček.
A taky jsem se neměl zkoušet vrátit na Zem pěšky. Mars totiž obzvlášť rád likviduje lidi bez skafandrů.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XII.

Drabble: 

Na prahu desáté hodiny denní se otevřou dveře na konci deváté uličky. Vystoupí z nich postava, kterou lze označit za antropomorfní pouze kvůli tomu, že počet odstávajících částí jejího těla je plus mínus stejného tvaru a počtu jako u lidí. Další čtyři ji následují. Ani jedna z nich není člověk. Jsou Sklepmistr a jeho parta.
Správce sbírek je očekává. Na nic nečeká a hned začíná vysvětlovat.
„Jedná se o deset koster, které je potřeba shledat a složit. Foto je zde, kosti všude. Nic nesežrat.“
„Nejsme blbý!“ zavrčí vůdce postav.
Daniel mlčí. Periferním pohledem zavadí o Sklepmistrovy bicepsy a rozloučí se.

Obrázek uživatele Keporkak

Pár slov o muži

Drabble: 

Muž rozumný, vtipný, pracovitý, velmi vytrvalý (vlastnost, která se hodí nejen do zemědělství, ale hlavně do manželství). Jeho zdravý selský rozum jen podtrhuje osobnost. No a potom ty jeho svaly! Biceps, triceps, kvadriceps, to vše tam je.

V zárodku vztahu budoucí farmářka věděla, že kdyby si mohla vybrat, volila by variantu bez farmy, ovšem, kdyby byl výběr buď tento muž s farmou nebo kterýkoli jiný, brala by tohoto. A i tehdy (spíše periferně) tušila, že kdyby tento muž nevyrostl na farmě, neměl by vlastnosti, kterých si ona tolik váží. Možná by ho nechtěla.

PS: Nikoho mu nesháním, jen se chlubím.

Tajná slabina náčelníka Apačů

Fandom: 
Drabble: 

Nšo-či poočku pozorovala, jak Vinnetou přivedl Old Shatterhandovi nádherného vraníka a slavnostně pronesl: „Jmenuje se Hatátitlá, Blesk.“

Nšo-či Vinnetoua milovala. Její bratr byl bystrý a silný a ušlechtilými rysy jeho tváře prosvítala moudrost a odvaha. Muži i ženy kmene Apačů k němu vzhlíželi. Jeho pověst se nesla po celém Divokém západě.

Jenom ona věděla, jaká je Vinnetouova jediná slabina. Její bratr strávil několik bezesných nocí vymýšlením vhodného indiánského jména pro oba hřebce. Výsledek byl tristní.

Byla ráda, že k ní nakonec přišel pro radu.

Jinak by teď Old Shatterhand držel uzdu Mucnatého kopýtečka a vedle by pofrkával Vinnetouův Periferní bicáček.

Obrázek uživatele Wolviecat

Přehlížená muskulatura

Fandom: 
Drabble: 

Steve se poskrábal na hlavě. "Thor?" Ten zavrtěl hlavou. "Díky za pochvalu, ale tohle je určitě Clinton."
"Moje to není," ozvalo se z ventilace "jsou na tom rukávy."
"Jste banda sexistů," ušklíbla se Natasha: "to je stoprocentně Carol."
Steve se trochu začervenal.
"Co tu řešíte?"
Všichni odskočili od počítače.
Tony se sklonil k obrazovce. "superheromuscles dot tumblr dot com? Co to je? A proč je tam můj biceps?"
Strhnul se nevěřícný řev.
Tony vytáhl že skříně krabici nářadí a lehce si ji hodil na rameno. Svaly se mu pod tričkem zavlnili.
"Tohle v posilovně nenaženete, saláti. To je od práce."

Závěrečná poznámka: 

Někde na internetu bylo video, jak herci z MCU mají hádat, komu patří biceps. Hádali se navzájem, ale RDJ nikoho nenapadl.

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Služebník svého knížete

Úvodní poznámka: 

Druhé drabble.
(Bodovat tedy prosím pouze v příapadě, že by první drabble nebylo uznáno jako tematicky dostatečné - což snad, alespoň doufám, nenastane ;-))

Částečně předchází drabble na téma 01 - Desátá hodina odbila a lampa ještě svítila - Rotolf z Rohova – Téměř tichá noční ulice , částečně na něj navazuje.

Drabble: 

Byl-li členem nějakého diplomatického poselstva, Rotolfovi vyhovovalo zůstávat na okraji. Vyhovovalo to i knížeti, který štíhlého, nenápadného pana z Rohova zpravidla pověřil nějakým jiným úkolem, než měl „hlavní“ vyslanec.
Nejinak tomu bylo i v Berseně. Zatímco pan Žernovský jednal s vladařem, Rotolf zjišťoval stanoviska lacinijského kancléře. Tentokrát oficiálně, vyslanec o všem věděl. Proto se na to Rotolf vymluvil i večer, kdy se vydal plnit úkol svěřený mu knížetem mezi čtyřma očima.
Teprve o několik dní později Rotolfovi došlo, že požár v domě Qanterských vypukl právě v době, kdy tam měl být i on.
Kdo všechno to věděl?
Existovala zde souvislost?

Obrázek uživatele Hippopotamie

Slavia: Arsenal 12:0! Hráči zázrak připisují Josefu Bicanovi ...

Drabble: 

...který se zjevil v šatně a požehnal míč.
Na Vyšehradě se kupí votivní šály. Množství koučů klečí a prosí o zázrak. Exhumace zjistila, že pravá noha byla zázračně zachována.
Kardinál Antonini prohlásil, že žádný periferní bicáček („il bizzaccino marginale“) nemůže aspirovat na to, aby se stal světcem katolické církve; patronem fotbalistů je přece svatý Pavel, jehož hlava po setnutí poskočila třikrát, než trefila koš. V noci však uslyšel „Proč mne pronásleduješ?“ a ucítil mocný kopanec do zadku. Na pyžamu objevil zřetelný otisk kopačky.
Spor Vatikánu a kardinála Duky o ostatky slavného fotbalisty bude vyřešen přátelským utkáním kněží nad 75 let.

Závěrečná poznámka: 

To bych netušila, že jednou budu psát o kanonizaci fotbalisty .... ale téma je téma :)
Patronem fotbalistů sice není Pavel, ale blíže neznámý Maurontus z Marseille, ale příběh o Pavlově hlavě jsem si nevymyslela: v opatství Tre Fontane na kraji Říma je možno vidět tři fontánky (nyní vyschlé), které prý vytryskly po každém dopadu.
To fotbalové utkání kněží nad 75 let mám z Otce Teda.
Moji italštinu prosím berte s reservou (nejlépe s tou v láhvi:) , v tvoření deminutiv, pro které má tento jazyk veliké množství možností, se moc nevyznám.

Obrázek uživatele kytka

Ze všech nejbožejší

Fandom: 
Drabble: 

„A tady todle je Džony, babi,“ ukazuje fotku v mobilu.
„Pěkný chlapec. Tak trochu… seladon, ne?“
„Se co? Sé la ví? To nevim, já na citáty moc nejsem.“ Hodí fialovou patkou. “Ne, že bych po něm jako jela, mám ho na periférii. Takovej bicáček, víš.“
„Bijáček? A na co půjdete do toho biografu?“
„Ale ne, myslím, že je namakanej. Ale jinak je to řepa.“
„Jo, to jsi mi připomněla. Usmažila jsem řepánky, dáš si?“
„Že váháš, babi! … Hmmm! Ty jsou mrtě dobrý!“
„Ba ne, miláčku, mrkev tam není.“
„Já vím, ale jsou výborný. Ty jsi stejně ze všech nejbožejší, babi!“

Obrázek uživatele Saphira

V nebezpečných dobách je třeba budovat sílu

Fandom: 
Drabble: 

Geralt, Marigold a Zoltan Chivay seděli u Rozmarýnky a tymiánu a dopřávali si piva.
„Víte, začal jsem trochu pracovat na své fyzické síle,“ prohlásil Marigold najednou.
„Nepovidaj, synku,“ uchechtl se Zoltan.
„No vážně,“ ohradil se básník. „Podívejte.“ Vyhrnul si rukávy kazajky a ve světle svic předváděl své mrzké bicepsy.
Geralt se Zoltanem se rozesmáli.
Marigold naštvaně shrnul rukáv a zamračil se. „Jen se smějte. V dnešní době není radno zanedbávat sílu svalů.“
Zoltan na něj zamrkal. „Když sa ale pozrem tutaj z periférie, tak tam daký malý bicáčik vidím. No ba, šak sa neboj, na krysy v stodole to stačí.“

Obrázek uživatele Birute

Ta paměť

Fandom: 
Drabble: 

Po mnoha dobrodružstvích a občasném zlomeném, či kůlem prohnaném srdci hrdina doputoval zpět tam, kde to všechno začalo – do městečka Spielburg.
Nasál povědomou vůni jablek, pach pochybných individuí a hnoje, který k němu nesl vánek z hradních stájí v připomínce starých časů.
Aby toho sentimentu nebylo málo, v hostinci uviděl starého známého Drtiče. Od minula mu narostly další zuby a svaly.
„Heslo?“ zavrčel Drtič.
„Vždyť se známe!“ namítl hrdina.
„Heslo.“
„É… perfektní tataráček? Perfidní panenka?“
Vážně si to heslo měl napsat, když mu ho řekl náhodný podloudník na začátku výpravy, ale tehdy měl pocit, že něco tak bizarního nemůže zapomenout.

Závěrečná poznámka: 

Quest for Glory! Kdo si ho pamatuje?! Lokiho lokti, ta hra je pořád skvělá. A skvěle přeložená.

Obrázek uživatele Albia

Studené slunce - Horko v laboratoři

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Uuuuuf, co je tohle za téma? Nicméně jsem to nějak napasovala do univerza připravované knížky Studené slunce. Třikrát hurá!

Drabble: 

Doktor Marzes se otráveně díval na extrémně těžké olověné bloky ležící v kabinetu. Chtěl zavolat mladou doktorandku, která mu pomáhala, ale ta by olovo neuzvedla.
Pohled z okna napověděl. Venku se poflakoval Raiuken.
„Hej, ty! Potřebujeme tě tady!“
Tomo se s radostí pustil do práce.
Doktorandka zkoumala cosi mikroskopem, když v tom se začala podivně protahovat a nenápadně pokukovat stranou.
„Problém s výzkumem?“ vybafl doktor. Potřeboval výsledky rychle. Beri zčervenala a zavrtěla hlavou.
Teprve pak to doktorovi došlo. Tomo si na těžkou práci sundal triko a pod zářivkami se mu leskly zpocené bicepsy.
„A ven!“ Raději si to odtahá sám…

Závěrečná poznámka: 

Kdyby to náhodou nebylo jasné, Beri zkoumá bicáky periferním pohledem :D

Obrázek uživatele KattyV

Adonis se svaly z ocele

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No to je tedy téma. Co s bicáčkem v 50. letech? Beru to tedy přeneseně ve smyslu namachrovaný svalovec.
Parta se pouští do pátrání.

Drabble: 

Pro začátek se rozhodli vyzpovídat místní. Na ulici potkali Ivana s vyhlášenou krasavicí Jitkou.
„Ivan, co si mysliš o tom zabitym? Znal ses s nim?“ ignoroval Jitku Jožka.
Dívka se zatvářila vyděšeně a přitiskla se k urostlému Ivanovi. Andula si, na rozdíl od Jožky, nevšímala mladého muže a fascinovaně zírala, jak to s ním Jitka umí.
Ten dívku majetnicky objal paží, na které jen hrály lesklé svaly, a uklidňoval ji: „Kdyby si na tebe jakysi baraba cosi zkusil, dam mu po papuli.“ Na kluky zavrčel: „Zmizte, nevidite, že to soudružce nerobi dobře?“
Teprve mnohem později si uvědomili, že jim neodpověděl.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je jasné, že onen svalovec je v daném okamžiku zcela na periferii Andulina zájmu.
A ocelové svaly? Jaké jiné by měly být u mladého muže pracujícího v hutích.

Další dílek zde

Obrázek uživatele winterpool

Stížnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nebe nad Brooklynem, 191-
Kancelář pro odesílání duší na Zemi

Drabble: 

Duše: “Bože, mám stížnost!”
Pánbůh: “Á, Steve Rogers, naše oblíbená dušička, statečný hrdina, obránce spravedlnosti… Ty ses poved, kluku ušatá!”
Duše: “Pochybuji.”
Pánbůh: “Ale copak? Nějaká reklamace?”
Duše: “Bože, dals mi šedesát kilo, skoliózu a astma. Jak přesně očekáváš že budu bránit spravedlnost?”
Pánbůh (mentorsky): “Silná vůle jest nejlepším prostředkem!”
Duše: “Jdou mi vidět žebra!”
Pánbůh: “A krásná!”
Duše: “Bože, žádám svaly. Aspoň něco. Postranní bicáček. Nenápadný deltoid? Irelevantní trapézek! COKOLI!!??”
Pánbůh: “Hm. Co takhle pěkný zápal plic?”
Duše: “…”
Pánbůh: “STANIŽ SE!”

Pánbůh (spokojeně): “Tak rád pomáhám lidem…”
Pomocný anděl (k Pánubohu): “Někdy jsi vážně svině.”
Pánbůh: “Však já vím.”

Závěrečná poznámka: 

A tak je to se vším.

Obrázek uživatele Lejdynka

Cvičení na periferii

Drabble: 

"Raz a dva, raz a dva, uf, uf, uf, uf!"
"Rimmere, víš, že hologram svalovou hmotu nabrat nedokáže, že jo?"
"Náhodou, abys věděl, Listere, za týden jsem na bicáčcích nabral centimetr na každé straně!
"Myslíš na těch suši špejlích?"
"Moje bicáčky jsou PERIFERNÍ! Nevidí je každý trouba jako ty!"
"Myslíš... externí?"
"Myslí neviditelný, stejně jako někdo, kdo si v 25. století oblíkne tohle!"
"Jdu pryč! Vy mé strasti zneuznaného sportovce nikdy nepochopíte!"
"Až ty tvoje periferní bicáčky potkáme, dáme vědět, že se ti po nich stýská!"
"A nezapomeň vyhlásit pátrání taky po svým vkusu, v těch legínách vypadáš hrozně!"

"Maaaaagoooor!"

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 11 - Úcta a nukleové kyseliny

Úvodní poznámka: 

A máme tu tradiční salesiánské drabble. Rozhovor, o kterém vypráví se opravdu stal. Naštěstí se nevešly jeho naturalistické podrobnosti.

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

"31. ledna, ve dvě v noci, Don Bosco končil pozemskou pouť."
Teresio Bosco - Don Bosco

Během polední pauzy se hovor stočil na úctu k relikviím.
„Já tenhle ostatkový byznys nikdy nechápala,“ přiznala Lovec.
Kněz pokrčil rameny. „Rozumím, ale víra v moc relikvií je v církvi odedávna.“
„Vím, ale když byla v republice socha Dona Bosca s kostí z předloktí, myslela na to, že by z ní šla extrahovat DNA Dona Bosca,“ zaculila se Lovec. „S kamarádkou jsme přemýšlely, jak tu kost získali. On není mrtvý tak dlouho, aby na ní nebyly zbytky svalů. Nějaký nejen periferně viditelný zbytek bicepsu třeba.“

Obrázek uživatele Terda

Nesmíme ztratit ani minutu

Fandom: 
Drabble: 

Zakotvili u nevelkého ostrova. Pobřežní městečko nepůsobilo vábně. Ale mohli doplnit zásoby. Získat informace.
„Spusťte čluny! Pan Lynch a pan Clifton půjdou se mnou. Pane Keithu, máte velení.“
Třeba jeho vzdělání bude konečně užitečné.

Vrátili se v pozdním odpoledni. Vezli pár koz a pěkného čuníka. Panu Lynchovi se podařilo vyhandlovat několik soudků místní pálenky. Ovšem zprávy, se kterými se vrátil pan Clifton byly méně příznivé.

Muži se opřeli do vratidel. Rovníkové dusno tížilo. Holá záda se perlila potem. Jednolitý rytmus hrubých hlasů. Skřípot lan a řetězů. Hra svalů v koutku oka. Plachty lapající po větru. Pokusí se dohnat ztracený čas.

Závěrečná poznámka: 

Jsem zvědavá, zda-li mi to projde. Ale ty svaly tam jsou. A priferie taky. Nehledě na to, že se pohybují na "periferii světa".

Obrázek uživatele Voliéra

Díky za trauma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Připrava na sloh

Drabble: 

Voliéra spořádaně seděla na hodině zeměpisu a jako obvykle zodpovědně koukala do blba, když tu náhle... jí začalo škubat oko. Alespoň si to v první chvíli myslela, dokonce podnikla příslušné kroky k zastavení tiku, než si uvědomila, že nepřirozené záškuby přichází od sousedů. Ara, se kterým se Voliéra velkodušně dělila o osobní prostor, se rozhodl vypěstovat úctyhodné svalstvo a zatínal jako magor.
"Nemůžeš toho nechat?" zajímala se hlavní hrdinka, zatímco se její mozek rozhodoval mezi záchvatem smíchu a strachem o život.
"Koukej dopředu, to pak nemůžeš vůbec vidět, vole," doporučil kamarád.
Voliéra se po zbytek hodiny pokoušela vypnout perfierní vidění.

Závěrečná poznámka: 

Tímto bych ráda poděkovala spolužákovi, který mě nepřestává inspirovat. Ani před maturitou.

Obrázek uživatele wandrika

Začiatok

Drabble: 

Erik sa posadil na šikmú lavicu. Solídna železná konštrukcia zastonala pod náporom jeho 180 kíl. Začal sa dvíhať a snažil sa ignorovať zvedavé aj súcitné pohľady ostatných.
Však on im všetkým ešte ukáže.
Pár krokov od neho trénovali dve steroidové hlavohrude. Vo veľkom zrkadle sledovali každý pohyb svojich dokonale vypracovaných bicepsov.
On sa do zrkadla radšej nedíval. No dobre, niekedy áno, ale len tak tajne, kútikom oka. Netešil ho pohľad na to prevísajúce brucho a bledú pokožku podloženú vrstvou slaniny.
Keby sa však pozrel v tej chvíli, všimol by si prvé nesmelé povrázky svalov, čo sa napínali pod nánosom tuku.

Závěrečná poznámka: 

O tomto chalanovi som nedávno čítala článok. Chcel sa po schudnutí vyhnúť operáciám na odstránenie prebytočných kožných záhybov (neviem, ako sa to volá odborne), a tak sa rozhodol vyplniť prázdny priestor svalmi. Zdá sa mi, že to dopadlo celkom úspešne.

Obrázek uživatele Regi

Je to Bruno!

Drabble: 

Oni jsou dobří. Když je normální téma, tak ho přede mnou moji lidi zatají. Jenže s touhle ptákovinou nechtěl nikdo nic mít, takže ji hodili na obojek mně.
Víte, co mi dalo práce zjistit, co to vůbec znamená? Ale zvládla jsem to.
Nejdříve periferie. To je někde daleko od centra. Teda od místa kde bydlím, protože střed světa je přece náš dům.
Potom bicáček. Prý je to takový namakaný svalovec.
Takže už to mám! Jednoho totiž znám. Bydlí od naší vesnice daleko, jezdí k nám jenom na návštěvu, a svaly má jako hrom. Jmenuje se Bruno, a je to pitbull.

Závěrečná poznámka: 

Že je Bruno opravdu svalovec, se můžete přesvědčit na téhle fotce.

Obrázek uživatele Witch

Past

Úvodní poznámka: 

Tak tohle téma mi včera skoro nedalo spát. XD
Nevím, jestli to projde, ale nic rozumnějšího asi nevykoumám...
Navazuje na "Lákavé pozvání" - http://www.sosaci.net/node/36017

Drabble: 

„Dané soudky jsou úplně vzadu!“ navádí hostinský a vzápětí zabouchne vyztužená dvířka. „Tenhle obchod se mi vyplatil,“ soudí spokojeně.
První část odměny za zdržení Galů vyptávajících se po jeho krásné zákaznici, už mu cinkala v kapse. A až ohlásí, že ti hlupáci jsou…
„Co to?“ otáčí se po skřípavém zvuku.
Vzápětí se ozve praskot, zadunění a on jen těsně uhne před pokřivenými dveřmi, jež vyletí z chodbičky.
„To snad…!“
„Můžu mu dát ťafku, Asterixi?“
„Ne. Toho si vychutnám já.“
Hostinský sotva koutkem oka zahlédne letící pěst.
„Páni… Sem si nevšim, že má ten prťous takový svaly…“ mumlá ležíc na podlaze.

Obrázek uživatele Eillen

Na koberečku

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část http://sosaci.net/node/36050

Drabble: 

Místo toho, aby bylo vedení rádo, že je Jiří naživu, začali nás popotahovat za pití v pracovní době.

„To si dělají prdel!“ vyprskl Filip, když otevřel mail.

„Vašku, tohle už přehánějí,“ otočila se na mě Nela.

„Jdeme tam najednou. Fakt nemáme tolik času, aby se ztrácel na takové hovadiny,“ rozhodl jsem. Celý tým se zvedl a vyrazili jsme.

V kanceláři na nás čekal upír s kožoměncem. Ten vypadal, že je mu trapně. Zato upír, boreček, si situaci užíval.

Postranním pohledem jsem zahlédl, jak se všem napnuly svaly.
Tentokrát jsem je nehodlal krotit.
Jen ať tomu parchantovi arogantnímu někdo jednu vrazí.

Závěrečná poznámka: 

Docela bych potřebovala téma, které by mi pomohlo se posunout v ději zase trochu dál... Takhle ten příběh v dubnu nemůžu se stihnout

Obrázek uživatele Jackie Decker

Pokušení

Úvodní poznámka: 

Nechápu jak sei to povedlo sesmolit, ale popravdě jestli to nebude stačit tak opravdu netuším co psát :D

Drabble: 

Líbilo se mu na něm, že přes jeho evidentní severský původ, ať už pocházel z Arbonady, Zaumarie nebo Tarsu, nebyl žádný bicáček. Nic proti urostlým sexy mužům, ale Florian preferoval atletické typy. Opravdoví svalovci s rameny přes celá záda a pažemi o síle jeho stehen se nacházeli spíše na periferii jeho preferencí. Každopádně Lucretias se svými světlými vlasy, alabastrovou pletí, šedomodrýma očima v rudé róbě, svírající jeho mužnou hruď, byl pro Floriana velikým pokušením…
Musel přestat malovat. Podvědomě se mu mág vkrádal do myšlenek. Mohl by ho ještě začít malovat… A to má čas. Lucretiuv act namaluje až bude čas…

Obrázek uživatele Faob

Strašidlo nejstrašnější

Fandom: 
Drabble: 

Šmejdím v postranních uličkách, putykách, polorozpadlých průjezdech mezi paneláky. Bedlivě vyhlížím beďary, raduji se z robustních hrudních rozpuků i prkenného vyčkávání, z tvrdých štětin jedináčků pod nosem, ze všech přebytků a nedostatků těl.
Miluji periferní bicáčky, ty nádherně rachitické kluky, kteří by tak rádi byli svalnatými drsňáky, ale skořápka se brání, škodolibý skelet vzdoruje. Hladím zpocená čela, líbám koktající ústa, šeptám do špičatých uší, jako kukačka kladu kameny do srdce.
Jsme jen pro sebe, oproštěni od světa, rostu a sílím v něm, jediná jeho mohutnost, hnací motor, sval.
„Ukaž jim, kdo jsi,“ zavelím, když přijde čas.
Mé jméno je Křivda.

Stránky

-A A +A