DMD č. 13 pro 13. 4. 2019. Téma: Pořád spolu

Tchýně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nějak mi to holt nedalo.

Drabble: 

Pořád je tady. Pořád. Pořád ona.
Dokonce i když není přímo s námi, tak jako by tu byla.
Vždycky ta nejdůležitější, nejmoudřejší, nejzkušenější, vždycky má pravdu. Zvykla si poroučet a ani ji nenapadne, že by už mohla uvolnit místo mladší generaci.
A hlavně, ona ví nejlépe, jak vychovávat děti. Jen ať jí je nechám, ještě mi ušetří starosti. Kdyby na ně občas dohlédla, byla bych ráda, ale takhle? Ten starší už pořád jen babička tohle, babička tamto, a já nic. Aspoň že ten druhý je zatím můj.
Copak ta baba zatracená nikdy neumře?
Tak tedy dobře. Tunno, Gommone, pojďte sem!

Závěrečná poznámka: 

Divíte se té Drahomíře?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele JednoDuše

Asi to budu mít vždycky

Úvodní poznámka: 

Psala jsem to na mobilu. Omluvte proto, prosím, snížený výskyt diakritiky.

Drabble: 

"Děkuji Vám, drahý Zajíci. Je to od Vas tak milé, ale to jste nemusel." Usmála se na něj a pohled ji zklouzl zpět na mrkve, které byly vyskladany do tvaru kuřete. "To já rád, vážená Lisko". Oblizla se. Snad si toho nevšiml, pomyslela si. Asi to tak budu mít vždycky. Inu, mám na něj chuť. Zajíce to jen tak jemne znervoznilo. Asi to tak bude mít vždycky, prohopkalo mu hlavou. Uši mu mírně zastrihaly. "Známe se tak dlouho, přece bych Vas nezakousla."

Některé duše, když už se najdou, nerozdeli ani těla.
Usmál by se les pod fousy, kdyby nějaké mel.

Obrázek uživatele Lomeril

Setkání přátel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ryko a Irena se stěhují na Maurent, zmíněný tady: http://sosaci.net/node/34853

Drabble: 

Několik hodin poté, co do bran obnoveného Maurentu přijel poslední povoz s věcmi, se Ryko vytratil s pohárem vína a posadil se k malému zelenému kopečku pod hradbami. Pozvedl pohár a začal mluvit k hrobu:
“Tak jsme tu zpátky, Same a přivezli jsme s sebou i dceru. Taky jsme nečekali, že se vrátíme. Dlouho se nám sem ani moc nechtělo, oba si pamatujeme, že tady jsi umřel. Ale víš co? Nás se jen tak nezbavíš. Sofie se ti bude líbit, myslím, že z ní vyroste správná holka. Brzo ti ji přijdu představit. Jsem rád že jsme a zase budeme spolu.”

Nerozlučné dvojice

Drabble: 

Drahá Dezinvektilo,

jestli je v pekle odbor, který se může pochlubit opravdu skvělými výsledky, je to Odbor lingvistiky a jazykových asociací. Přišli mimo jiné na to, že kromě degradace významu pozitivních slov je také účinné přesvědčit pacienty, že určitý pojem má neodmyslitelného společníka.
Vhodným příkladem je „odpustit a zapomenout“. Nevěřila bys, kolik lidí (kromě toho, že mají dost pomýlenou představu o podstatě a smyslu odpuštění) si myslí, že odpustit znamená nutně i zapomenout, resp. že bez zapomenutí není odpuštění úplné. A protože zapomenout na ránu se jim zdá hloupé, brzy považují za stejně hloupé i odpouštění.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Obrázek uživatele estriel

A Christmas Epiphany

Drabble: 

"Isn't it a bit much?" Laura asks as they admire Madrid's Christmas lights. "Always training together - gotta be hard, no?"

Javi shrugs. "Yuzu's different. We can be rivals and friends."

"Didn't you say you even room together sometimes? How does that work?"

"It's... comforting. Knowing you're not alone." Javi is glad Laura cannot see him blush. They share a bed sometimes. Having a warm, familiar body to curl up against works wonders on both their sleep.

They walk in silence for a while.

"You're in love with him." It's not a question and Javi suddenly realizes Laura's right. As always.

Obrázek uživatele wandrika

Semenáčik bez nádeje

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Sľúbila som síce, že k vrúbľovaniu nedôjde, lenže potom sa tu objavila táto naskrze romantická téma a... no však uvidíte sami.

Drabble: 

Police v skleníku zapĺňalo desaťtisíc semenáčikov. Kaktusár Eiji Watanabe starostlivo prehliadal rastlinky veľké ako hrášky. Zdalo sa mu, že sa celkom uchytili.
Náhle sa zarazil. Medzi zelenými hlavičkami zazrel jednu tmavočervenú. Mohla to byť hniloba? Alebo sa mu medzi semiačka priplietla nejaká burina?
Nie. Bol to rovnaký kaktus gymnocalycium mihanovichii ako ostatné... ibaže očividne bez chlorofylu.
Watanabe si vzdychol. Rastlinka bola pekná, lenže bez chlorofylu nemala šancu príliš dlho prežiť. Taká škoda... nevadilo by mu starať sa o kaktus, ktorý by pre zmenu nebol celý zelený...
Pohľad mu padol na mladý hylocereus a rozhodol sa.
Tie dva budú rásť spolu.

Závěrečná poznámka: 

Takéto vrúbľované kaktusy, čo dnes bežne kúpite v kvetinárstve, pochádzajú z niekoľkých náhodne zmutovaných semenáčikov Gymnocalycium mihanovichii (vo svojej prirodzenej farbe napríklad tu). Ružový kaktus nie je schopný rásť sám osebe.
Fandom je tak trochu aj Historie, odohralo sa to v Japonsku počas 2. svetovej vojny.

Obrázek uživatele galahad

V hrobke faraóna

Fandom: 
Drabble: 

Pán ležal mŕtvy a všetci jeho najbližší sluhovia stáli okolo neho.
„Už nikdy nič nepovie, je mŕtvy,“ povedal do ticha Ahmes.
Niektorí na neho prísne pozreli. Takto hovoriť v prítomnosti pána, to už si dovolil príliš!
Ahmes si sadol, objímajúc svoje kolená.
Jeho kamarátka Takhat prišla k nemu a objala ho.
„Šššššš,“ šepkala mu do ucha a pomaly ho hladila po hlave.
Ahmes sa trocha utíšil.
„Nemusíš tu s nami čakať celý deň,“ povedala mu a podávala tabletku.
Sluha prikývol a so slzami v očiach ju prehltol. O niekoľko chvíľ bol mŕtvy.
Takhat mu nežne zatvorila oči a čakala ďalej.

Obrázek uživatele Ampér

Nedělní dopoledne

Drabble: 

„Budeme pořád spolu, to ti přísahám. Nikdy neopustíme jeden druhého. Jsi to nej, co mám, protože s tebou mám na světě ráj,“ ozvalo se z obýváku. Žena, která vedle v kuchyni připravovala nedělní oběd, nejprve nemohla uvěřit vlastním uším. Pak přímo vletěla ke svému choti a vrhla se mu okolo krku. „Romane, miláčku, po dvaceti letech manželství takové krásné vyznání lásky. Úplně jsi mě dojal.“

„Co vyvádíš,“ zareagoval její manžel. „No, jak jsi tady říkal, že je ti se mnou blaze a tak dál, “ opakovala Lenka. „Jo tohle,“ zabručel Roman. „To neplatilo tobě, to jsem mluvil k týhle plechovce piva!“

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 15. - I zahořel chrám

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Já nevím, ale pořád se nemůžu trefit do té správné noty...

Drabble: 

Po požáru ze dne 18. března roku 1933 zůstaly z kostela stát jen holé zdi.... Záře požáru prý byla vidět až na Rokycansku.
Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích

Po prohlídce varhan, na kterých poprvé zazněla Česká mše vánoční („A nejen ona,“ zdůraznil varhaník. „Je poněkud tristní, že je Jakub Jan Ryba znám jako autor jediné skladby. Napsal i velikonoční mši a další skladby.“) nahlédli poutníci do kostelní věže, kde ohořelý trám připomínal meziválečný ničivý požár.
„Již čtyři měsíce po požáru byly na věž instalovány zvony,“ vyprávěl varhaník.
„A od té doby spolu stále vyzvání…,“ zabásnil si Kněz.

Obrázek uživatele Eillen

Prosba o pomoc

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část: http://sosaci.net/node/36477

Drabble: 

Poté, co Tomáš zjistil, co se s Jirkou stalo, se snažil držet. V práci by na něm nikdo nepoznal, že se něco děje. Byl, tak jako vždy, precizní a i když se vedení snažilo najít důvod, aby ho mohlo z případu unášených kožoměnců stáhnout, nedával jim záminku.

Horší to ale bylo večer. První noc po poradě vzbudil Nelu telefon. Tomáš ji volal a prosil, aby k němu přijela, jinak to nezvládne.

Tak se k němu Nela nastěhovala. V práci i doma, pořád byla s ním.
Nebylo v tom nic romantického. Byli jen dva kamarádi, kteří si pomáhají v době krize.

Obrázek uživatele Keporkak

Den jako malovaný 2

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Den jako malovaný http://www.sosaci.net/node/36493

Drabble: 

Jak tento den pokračoval?
„Co to tu smrdí? AAAAAA vařím vývar nahoře v kuchyni."
Dým, okno není vidět, na sporáku černý hrnec a v něm zuhelnatělá hromádka kostí, nové koření se rozpadlo na popel.
Dnes, po čtrnácti dnech už v této kuchyni kouř cítit nebyl. Farmářka dala péct maso, vařit polévku, instruovala návštěvu, že stačí na vše lehce dohlížet a odjela za farmářem, cosi zařídit.
Volá návštěva: „V troubě to jiskří... Á, už to hoří."
Dle instrukcí našli pojistky a uhasili oheň.
Sporáčku náš milý, byl jsi s námi od svatby, tolik radosti přinesl a dnes jsi nás nadobro opustil.

Láska je silnější než smrt

Drabble: 

Teprve při svatební slavnosti zjišťuje, že ji dali za ženu starému Finnovi, kterého považovala za dohazovače pro svého syna. Navíc při pohledu na černovlasého válečníka poznává, že právě našla lásku svého života. Opije všechny hosty a společně prchají.
Mstou zaslepený Finn je štve celým Erinem.
Nekonečné roky na útěku. Často trpí hladem a zimou. Jsou však spolu.
Pak zasahuje král víl a nařizuje mír.
O pár let později padne do léčky a smrt kance zaplatí vlastním životem.
Král víl odveze Diarmaida do své říše. Grainne musí zůstat, děti ji potřebují.
Až přijde čas, v říši víl se opět setkají.
Navždy.

Závěrečná poznámka: 

Pověst o Diarmaidovi a Grainne patří mezi nejkrásnější irské legendy. Příběh o lásce tak opravdové a silné, že byla nakonec uznána za hodnotnější než dodržení daného slova. Svou láskou Diarmaid a Grainne dokonce vysvobodili ze zakletí děti krále Lira. I proto se mohli po smrti znovu a už navždy setkat v říši krále víl.
Sto slov je na tohle strašně málo.

Obrázek uživatele Urrsari

I carry her with me, I kept her light

Fandom: 
Drabble: 

When we first met, we both were new to this world. But as you would expect with a newly hatched star, we were pulled to each other and orbited each other from then on.

With her, I understood ancient heroes and works of classics who said there was no force greater than a love for a friend. She shone and in that light, the world seemed to be brighter.

In our endless spinning, I didn't realize how much of her light I consumed. As we got closer, the dance got faster.

I hope she is still there.

In my emptiness.

Závěrečná poznámka: 

Neviem, aké sú teórie o tom, čo sa deje v čiernej diere.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tenny

Šepot

Fandom: 
Drabble: 

Všichni tě opustili, jenom já ti zůstal věrný. Vyštvali tě, lži na jejich rtech, ale já s tebou zůstal.

Budeme spolu navždy, druhové ve strádání.

Jenom já ti rozumím, hlubinám tvojí duše, skrytým zákoutím a přáním. Jsem tvým věčným společníkem, tvým rádcem, tvým přítelem.

Jsem tvé všechno, jediná věc, na které záleží. Naslouchej mému hlasu a nech se vést.

Nepotřebuješ nic, jenom mně. Já jsem tvou žílou života, tvým jediným smyslem bytí.

***

Milášček byl pryč. Místo prázdné, jenom voda kapající ze stropu jeskyně.

"Žloděj, žloděj Pytlík! Nenávidíme ho až na věky!"

Byl najednou sám. A jaký zvláštní to byl pocit.

Závěrečná poznámka: 

Snažila jsem se zachytit, co asi Prsten šeptal Glumovi během tě dlouhých let samoty.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Důvěrně známé

Drabble: 

Jsou linky, na které se nedostanu, protože jsem nepodepsal souhlas s výjezdem z cizích vozoven. Třeba taková pětadvacítka. Nebo devítka.
Pak jsou linky, které jezdím jen ojediněle, neboť je vozovna Pankrác ojediněle vypravuje. Například dvaadvacítka, patnáctka anebo pětka.
Potom jsou tu linky, které mívám běžně. Čtrnáctka, jedenáctka, šestka, trojka. Mám na nich vypozorované světelné cykly jednotlivých křižovatek i zajímavé podniky.
No a nakonec jsou tady linky, na kterých jsem téměř neustále. Osmnáctka a sedmnáctka. Trasy, na nichž si všímám i takových věcí, jako jsou pořadová čísla sloupů veřejného osvětlení, odrazy zapadajícího slunce na hladině Vltavy nebo polední menu Holešovické sedmy.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Navěky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Znáte mě. Jsem romantika sama.

Drabble: 

Neexistuje nic lepšího, než vzbudit se takhle překotně. Za tmy. Pánbu mu pomoz, už to dělal zas. Vždycky to bylo stejný. Divné záškuby ve svalech. Trnutí v břiše. Pak, když nic z toho nezabralo, chladný úponek, co mu přejel po uchu.
Vztekle zafuněl, posadil se a stáhl ze sebe pokrývku.
"Máme nějakou dohodu, sakrapes!"
HLAD.
"Velký kulový. Jsou dvě ráno. Drž zobák a spi."
KUCHYNĚ, EDDIEEE. LEDNIČKA.
"Nic takovýho, hele. JÁ hlad nemám."
V žaludku významně zakručelo. Bolelo to.
SSSTEJK.
Eddie Brock se s povzdechem vyhrabal na nohy.
Někdy toho vesmírnýho vola, co se stal jeho neoddělitelnou součástí, fakticky nesnášel.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Skřítě

Dvakrát totéž není totéž, záleží, kdo třímá otěž

Fandom: 
Drabble: 

Optimista s pesimistou hádali se jak to bylo,
přesvědčeni o své pravdě vsadili by klidně kilo.

Jedna čára života proťala tu druhou,
farář lásku zpečetil, ruce spojil stuhou.
Netrpí už samotou tak jako v plotě kůly,
vzájemně si náležíce, coby půle k půli.
Vždycky ve dvou, nikdy sami u jednoho stolu,
i v případě odloučení vlastně pořád spolu.

Jedna čára života proťala tu druhou,
pro manželské okovy samota je vzpruhou.
Vzájemně si odcizení jako v plotě kůly,
pro den, který vzal jim rozum i svobodnou vůli.
Sedí svorně, přesto sami u jednoho stolu,
dík podpisu na papíře ještě pořád spolu.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Já vím...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na téma http://sosaci.net/node/36506

Drabble: 

Severus ji našel u bílé hrobky. Seděla na zemi a objímala si kolena. Posadil se vedle ní.
„Takže… Grodon,“ nadhodil po chvíli ticha.
„Jo,“ hlesla.
„Všechno v pořádku?“
Přikývla, ale vypadala, že má slzy na krajíčku.
„Albus by byl rád, Minervo. Chtěl, abyste byla šťastná.“
„Tak proč mám dojem, že ho zrazuju?“ Jedna slza se jí skutálela po tváři. „Přísahala jsem si, že mu budu vždy po boku… “
„A byla jste. Teď je na čase jít dál," řekl pevně.
„Bolí to,“ šeptla, naklonila hlavu do strany a spánkem se opřela o Severusovo rameno.
„Já vím,“ pronesl stejně tiše. „Já vím.“

Obrázek uživatele Apatyka

Stvořeni pro sebe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB a navíc cukrkandl

Drabble: 

Poprvé ji viděl na jednom z mnoha jí pořádaných večírků. Byla vdaná, měla děti. Rozvést se nemohla. Když potřebovala kvůli operaci odjet do Vídně, všechno pro ni zařídil.
Po operaci se už ke svému manželovi nevrátila, přesto stále odmítala rozvod. Teprve když její muž  zplodil nemanželské dítě, odjela do Ruska požádat o rozluku manželství.
Potom se konečně mohli vzít. Bydleli ve Vídni, navštěvovali milovanou vilu Barbo a žili jeden pro druhého. Po revoluci jim vilu vzali, ale co na tom? Zůstali v Československu. On politik, ona čestná předsedkyně Uspenského bratrstva.
Nakonec je oba pohřbili v kryptě chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice.

Závěrečná poznámka: 

Karel Kramář svou milovanou ženu Naděždu Nikolajevnu přežil o pouhý půlrok. Ona zemřela v prosinci roku 1936, on v květnu 1937.
Stran jejího rozvodu; v pravoslavné církvi platí zvyk, že po rozvodu se ten, kdo rozvod zavinil, nesmí znovu vdát/oženit. Takže Naděžda se postavila do role podváděné manželky a směla se znovu vdát.

Obrázek uživatele Brygmi

Dům na kopci

Úvodní poznámka: 

Zásadní spoilery k seriálu

Drabble: 

„Jsme zase rodina," matka tančila po chodbách.
Hill House zůstával mlčícím, velkolepým a zetlelým. Její tanec všichni sledovali. Hugh, Poppy s ironickým úšklebkem i Dudleyovi, malou Abigail nevýjimaje.
Všichni byli mrtví. Spokojení ve své prázdnotě a připraveni pohltit kohoholi, kdo vejde dovnitř.
Nell to cítila jinak. Celý život pro ni byl neustálou noční můrou a pokračuje to i po smrti. Je uvězněna ve své bolesti a jedinou útěchou je myšlenka na to, že sourozenci unikli ze spárů strašidelného domu. Alespoň na krátkou dobu. Vždy jsme žili v Domě na kopci. A všichni v něm musíme zemřít.

Alespoň matka bude šťastná.

Obrázek uživatele Wolviecat

... až mi bude tak sto deset

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Edit: z pokusných důvodů jsem se rozhodla změnit název

Drabble: 

Co to je? zasyčel hlas v jeho hlavě.
Prohrábl si vlasy. "Šedivým. Buď rád, že zatím neplešatím."
A tohle?
"Vrásky."
To se nám nelíbí! protestoval hlas.
"Mluv za sebe. Podle mě mi dodávají charakter."
Hýbeš se pomaleji, pokračoval hlas, a tvoje orgány nefungují správně.
"Stárnu, zlato." Usmál se, trochu posmutněle: "Možná by sis měl najít..."
NE, vykřikl hlas, až mu zazvonilo v uších.
"Neboj se" zašeptal "dobře vím, že se tě nezbavím. "

Víš, co by ti pomohlo? zašeptal hlas, Jíst víc...
"Jestli řekneš jíst víc lidí," zakvílel: "přísahám, že tě narvu do mikrovlnky!"
Zbabělče, zavrčel Venom.
"Parazite," usmál se Eddie.

Obrázek uživatele Lee

Nečlověk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma dalo tak zjevně, že jsem nemohla odmítnout. :D
Navazuje na Mobilního anděla.

Drabble: 

Chlapec zaraženě poposedl.
„Jakože fakt nevíš?“
„Proč bych měl? Nepotřebuju to.“
„Jenže..." urputně přemýšlel, k čemu by anděl mohl čas potřebovat, "nehodilo by se ti třeba vědět, kdy mi ráno zvoní budík?“
„K čemu? Jsem pořád s tebou.“
„Ale ty jsi přece říkal, že...“
„To, že mluvím s jinými anděly, nebo s Bohem, neznamená, že tě opouštím.“
„Takže jsi se mnou od narození vážně pořád?!“
„Jistě, od toho tu přece jsem.“
„Jak to můžeš vydržet?“
„Nejsem člověk,“ připomněl mu s úsměvem.
„Ale vypadáš.“
„Pochopitelně.“
Chlapec se na něj tázavě podíval.
„Kdybych se ti ukázal jinak, dost by tě to vyděsilo.“

Závěrečná poznámka: 

Ach jo, úplně se rozpomínám, jak se mi tenhle fandom líbí. Bylo by super, kdybych se k němu v dubnu ještě dostala.
Následuje Nejzářivější anděl.

Obrázek uživatele Peggy Tail

S výtlemem na tváři

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

První krásné téma!
Věnováno mé spřízněné duši, celoživotnímu partnerovi, člověku, kterému bych dost možná svěřila život, bytosti, které nejde nevěřit...
Věře, mé nejlepší kamarádce.

Drabble: 

První den a už jsou spolu
vrážejí hlavou do stolu
jak se nahlas řehtají
vesele se chechtají

Šest set dní a ještě spolu
teď se smějí hlavou dolů
zezdola je všechno snažší
v hlavě mají jenom kaši

Pár let přešlo, furt se smějí
strasti, ty se vždycky dějí
ve dvou se to lépe táhne
úsměv se jim nezatáhne

Bolesti už přešlo hodně
úvahy jsou občas sporné
zda to všechno stojí za to
někdy bída, někdy zlato

Jsou chvíle,
kdy tu nechci být
ušla jsem míle
chci mít klid

Šestnáct let
a pořád to za to stojí
s tebou přijímat podobojí

Obrázek uživatele Nathanel

Poprvé sami

Drabble: 

Konečně si připadali svobodní. Stačilo pár stanic vlakem. Město, kde je nikdo neznal. Giulietta kráčela zavěšena do svého milého, který ji oblažoval galantními duchaplnostmi okoukanými z filmů. Mhouřili oči proti slunci. Smáli se jako děti.
„Podívej ten krámek,“ vypískla nadšeně, „jako dívčí pokojíček… Takový útulný.“
Sám by si ho býval nevšiml. Přemýšlel, jestli by měl svoji milou fotit univerzální padesátkou nebo zvolit delší ohnisko.
„Tak se podíváme dovnitř,“ zaostřil pohled směrem, kam ukazovala, „koupím ti něco pěkného.“
Rozeběhla se nadšeně k výloze. Obdivovala dekorativní drobnůstky za sklem.
Vito za ní zasněně hleděl. Takové by to mohlo být už napořád. Bezstarostné.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

V dobrém i zlém

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Je to sladký jako cukrkandl, takže pozor na zuby. :-)

Drabble: 

Sňatek z lásky nebyl výsadou králů. Naštěstí byl "pouhým" vévodou, a proto byla politika ochotná o drobný krůček ustoupit milostným přáním. Smlouva hovořila o Margaretě, mladší dceři anglického krále, ale smrt si ji vzala jako děcko, za Kanálem zbyla pro mladého vévodu jediná nevěsta.
Snoubencům bylo sedmnáct, když jim v Londýně požehnali. Zamilovali se na první pohled. Čekalo je pár šťastných let v Heidelbergu, potom už moc ne. Šest měsíců v protestantských Čechách, mnoho let na útěku v exilu. Třináct dětí a dvacet společných roků. Stála mu větně po boku, psal jí zamilované dopisy.
Bohužel ho přežila o třicet let.

Závěrečná poznámka: 

Vévoda Fridrich Falcký (+1632) a Alžběta Stuartovna (+1662) byli velmi neobvyklým párem nejenom na tehdejší dobu. Nehovořili stejnou řečí, ona angličanka vzdělaná ve francouzštině, on Němec; neměli stejný stavovský původ, je s podivem, že dceři následníka trůnu dovolili sňatek s pouhým mladším synem saského kurfiřta.
Ale bylo to manželství velmi šťastné, všude ho doprovázela, i když byla několikrát ve velmi pokročilém stavu těhotenství. Počet jejich potomků je asi taky docela slušná nápověda o tom, jak dobře jim spolu bylo.
V těch vzácných chvílích odloučení si psali milostná psaníčka.

Obrázek uživatele Witch

Nerozluční přátelé

Úvodní poznámka: 

Navazuje na - "Naivní sny jedné zlodějky" - http://sosaci.net/node/36454

Drabble: 

Zlodějka nemilosrdně žene koně, ale její pronásledovatelé se přibližují. Napjatě se připravuje k boji.
Už slyší dusot nohou a odhodlaně se otáčí k úderu dýkou, když… Kolem proběhne neforemný tvar.
„Budli! Budli!“
Zlodějka zírá, zkoprnělý kůň rovněž.
Valící se kouli zastavuje až výkřik: „Stůj, Obelixi!“
Nohy obrovitého Gala vykrojí v cestě dvě brázdy a zlodějka rozeznává hlupáka, který ji dovedl k zrcadlu.
„Belene! Takový tupec jako ty mne dokázal vysledovat?“
Bílý čoklík v jeho rukou výhrůžně štěkne a z jeho zad sklouzává další Gal: „Dobře ti radím, neurážej mého kamaráda, Vlčice!“
No jo… Zas měl s sebou toho mrňavého chytrolína.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XVI.

Drabble: 

Jedenáctá hodina denní pomalu končí a Daniel von Drak s Jaroslavem L. stále vedou svůj rozhovor o Vraspírovi. Ani jeden z nich z něj nemá radost.
V tom se na scéně objevuje postava v kápi. Než zaklepe, tak nějakou dobu stojí za dveřmi kabinetu.
„Dále?“ tázavý tón správcova hlasu prozrazuje překvapení nad tím, že někdo dokázal projít sbírkami bez doprovodu až k jeho kabinetu.
„Přeji vám pěkný den, stateční bratříčci,“ pozdravil je muž v kápi.
„I já tobě, Vraspíre,“ opětoval pozdrav Daniel.
„Co ty tady?!“ zavrčí Jaroslav.
„Přinesl jsem Danielovi nějaké nahrávky,“ odpoví Vraspír. „Pořád spolu, co?“ zeptá se vzápětí.

Obrázek uživatele zirafice

Ach ta láska nebeská

Drabble: 

„Tak se pochlub.“
Je odpolední klid. Školčata spí a učitelky obklopily mladou kolegyni, vytahující fotku své známosti.
„Hmm, fešák.“
„Žejo? A píše mi básničky. Že budeme pořád spolu a tak.“
„To ten můj tvrdil taky. Teď je spíš pořád v hospodě,“ ušklíbne se starší kolegyně.
„Někdy je to lepší,“ kontruje druhá. „Ten můj nevyleze z domu a už mi jde na nervy.“
„Chce to rovnováhu,“ míní třetí. „Koukněte na Rebeku. Ten její dorazí na pár dnů a pořád jsou jak hrdličky.“
„Nekažte Janě iluze,“ směje se Rebeka. Ale Jana je stejně nevnímá. Nepřítomně kouká z okna a zamilovaně si brouká.

Ve stájích

Úvodní poznámka: 

Longina a Dominius, část 2 :D Našla bratra, je čas na dialog :D

Drabble: 

„Gino!“ zvedl hoch na sestru hlas. „Pomátla ses na rozumu?“
Dívka k němu přísně vykročila.
„A ty? Být ve stájích…, a sám! Co kdyby tě nějaký kůň kopl? Umíš si vůbec představit, co to s člověkem udělá?“
Dominius sestře věnoval nechápavý pohled.
„Na rozdíl od tebe, mě koně mají rádi,“ oponoval.
„Ano, ale jsou to stále jen zvířata… Nikdy nevíš. Mohou se leknout, co potom? Budeš smrtelně raněný a ani to nepostřehneš…“
Dominius si povzdechl. Copak se o něj nikdy nepřestanou bát? Nemohou přeci být pořád všichni spolu…!
„Nic mi není…,“ odtušil nedůtklivě.
Longina se na něho nakonec shovívavě usmála.

Závěrečná poznámka: 

S každým dalším pokořeným tématem si říkám, zatím to jde. A s každým se víc a víc hrozím chvíle, až to jednou nepůjde... :D

Obrázek uživatele Eillen

Spoutaný (2019)

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/36474

Drabble: 

Česťa se snažil dostat z magických pout, ale bylo to marné.

„Všechno je marné,“ pronesla žena. „Nepohnete se, dokud z vás nesejmu kouzlo.“

„Pusťte mne a pomohu vám. Nevíte, jaké následky to kouzlo bude mít,“ snažil se ji Česťa přesvědčit.

„Budeme už napořád spolu. Nebude mít důvod utíkat do posilovny, aby tam cvičením zaháněl výčitky svědomí,“ odsekla žena.

„Ale za jakou cenu? Město zanikne. Víte, kolik rodin se zde mohlo usadit? Kolik párů se tu mělo seznámit? Kolik dětí se kvůli vám nenarodí?“ snažil se jí promluvit do duše.

„Kouzlo bylo vyřčeno. Vypravěč odklizen. Vy jste svázán. Nic mě nezastaví!“

Stránky

-A A +A