DMD č. 13 pro 13. 4. 2019. Téma: Pořád spolu

Obrázek uživatele Terda

Na odchodu

Fandom: 
Drabble: 

Nervozita dosáhla vrcholu.
„Měli bychom se vrátit na loď.“
Slova zanikla v šumu.
„To by nebylo zvořilé. Ani vhodné,“ namítl Clifton.
„K čertu se zdvořilostí,“ zaklela. Pan Clifton ovládal diplomatické finesy. Ona měla svůj čich. Věrný druh, co nikdy nespal. A tady něco zatraceně smrdělo.
„Řekněte guvernérovi, že mám povinnosti. Nějak to zaobalte. To zvládnete. A vyřiďte mu mé pozvání k obědu. Řekněme zítra dvě hodiny po poledni.“
Do téhle nablýskané stoky už nevstoupí.

Z paláce je vyprovázel starý známý s knírem. Podkovy klapaly po dlažbě. Odpolední ruch města mlčel. Rychlý pohyb mezi domy. Ostré pobídnutí.
„Jeďte!“
Čich ji neklamal.

Závěrečná poznámka: 

Jsem paranoidní. Téma je schované jednak ve zmínce o čichu a jednak v posledním odstavci.

Obrázek uživatele Rebelka

Jak to bylo po dvaceti letech

Drabble: 

Dnes měli jít na výlet do Slunečních skal. Už zase.
Jindrovi Hojerovi se orosilo čelo potem, když se tajně snažil napěchovat svůj pivní pupek do červených kraťásků. Bohužel to knoflíček po dvaceti letech věrné služby konečně vzdal a s tichým “piiiif” odletěl k nástěnce.
“Doufám, že se vrátíme brzy,” mumlal Červenáček polohlasem. “Večer vezu kluka na trénink.”
“Proboha, neříkej MU, že máš dítě,” zděsil se Jarka. “I JEMU dojde, že jsi asi dělal ty věci, co tomu předcházejí, a odpáře ti třináctého bobříka!”
“My ho budeme muset zabít, že?” zaúpěl Rychlonožka, zatímco Mirek s písní na rtech vypochodoval z klubovny.

Obrázek uživatele Regi

Psí život

Drabble: 

Spím se svýma lidma v ložnici. Ráno jde on do práce, s ní jdu do obýváku pít kafe. Pak se jdeme venčit na zahradu. Dopoledne si zdřímnu před její dílnou. Po obědě jdeme na hodně dlouhou procházku. Odpoledne zase spím před dílnou. Večer se vrátí z práce on, a chvíli si společně hrajeme s mýma hračkama, a válíme se na gauči.
Někdy jedeme všichni na celý den na výlet.
Prostě normálka.
Občas ale odejdou moji lidi z domu oba, a na dlouho. Jasně, že nejsem nadšená, ale neštěkám a nevyju. Vždyť to není napořád. Vždycky se ke mně zase vrátí.

Závěrečná poznámka: 

Indy naštěstí tím, čemu se říka separační úzkost, rozhodně netrpí.

Obrázek uživatele Killman

Havran a poměnka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Elaysiaani a Tillialinea jsou sesterské lodě.
Doslova vyrůstaly vedle sebe.
Bylo jim určeno plout každá jiným, směrem.
Mimo možnosti jakéhokoli známého způsobu komunikace.
Než vypluly, vytvořili lodě každá jedno semeno, které si kapitáni předali a zasadili jej na zádi u základny posledního stěžně.
Z tohoto semene vyrostl malý fialový kvítek.

Elaysiaani vyplula z přístavu před více jak třemi měsíci.
Pluje po nekonečném modrém oceánu, který testuje odhodlání posádky.
Lodník Eliol cosi vzrušeně povídá druhému důstojníku.
Ten potom běží za kapitánem.
Kapitán Tinvaelen slézá do nejhlubšího podpalubí.
Zde spatří uvadlý kvítek.
Mráz mu přeběhne po zádech.
Jakoby slyšel vzdálené krákání havrana.

Závěrečná poznámka: 

Elfové této doby považovali havrana za posla smrti.

Obrázek uživatele Vinpike

Nedokonalosti obrazů Božích

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„A to jste pořád sám?“ odváží se pan Plch.
„Nemluv za jízdy s řidičem,“ huláká Strach, „nebo nás všechny zabije!“
„Nejsem sám.“
„Co?! To máte…“
„Boha. A ovce. Jsem kněz.“
„Jo táák. Já myslel starou… My jsme s mojí Mařkou furt spolu, třicet let v sobě, věřil byste tomu?! Třicetiletá válka!“
„Je to tyran a opilec!“ hůlkuje Chromajzlová.
„Se občas napiju, no, přijdu domů nadranej, a co myslíte, spí? Ne! Vezme mě válečkem? Ne! Jen se podívá krhavým pohledem! Musím pak sekat dobrotu, protože když se zlobí, pak nic není, rozumíte? My když nejsme dýl v sobě, jsem jak mrtvej...“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Faob

Autodafé autodestrukce

Drabble: 

Prolézá kolejemi železničního mostu, aby popíjel na pilíři, klátě nohama nad řekou. Vyskočí z jedoucí tramvaje, prodlužuje si tak cestu do hospody, zůstav ležet. U snoubenky seskakuje s balkónu na ten pod, ale nezachytí se… Přišlo mi to jako docela dobrý nápad, cituje Sedm statečných, ale nikdo mu nerozumí.
S dětmi přestane chodit na vnější straně mostních zábradlí, destruuje se strukturovaněji; do lecjakého pokušení strká hlavu jak do chomoutu. Přihlížím svobodě v čase, jíž sám nenadán.
Vím, že ve svém zítra klečí:
„Děkuji ti, anděli strážný, že jsi pořád se mnou a tolikrát zachránil! Odpusť, nemáš to se mnou lehké…“

Obrázek uživatele Xantin

Děti to nemají s rodiči lehké

Fandom: 
Drabble: 

„I kdybych šel temnotou rokle…“ ví Thea.
„Jinak ale v Písmu moc věrných párů není!“ ušklíbne se Sikar.
„Však taky píše o životě,“ ohradí se Linkva, „nikoli o vzdušných zámcích.“
„Pozdě! Propadlé téma!“ připomene Apolo.
Viktorka ani nedutá, solí boty.
„Ježto brzy zaklepu bačkorama,“ odbočí Filcin, „už to s maminkou asi nějak doklepu!“
„Ale já s tímhle hypochondrem nevydržím,“ obrací oči v sloup Taura, „umírá od té doby, co jsme se poznali, a skutek utek!“
„To by se ti líbilo,“ zavrčí hypochondr.
„A umřu první, abys věděl!“ je v ráži matka.
„Opovaž se!“
„Rodičové,“ žádají unisono děti, „nechcete změnit téma?“

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Kamenodomská paní

Úvodní poznámka: 

Takže další kousek mozaiky, dnes navazuje na drabble Návrat do Citadinu.

Drabble: 

Představená Kamenného domu vtrhla do návštěvnického pokoje krátce poté, co je uvedli.
Vroucí objetí Rotolf rozhodně nečekal – ani nevítal. Od všech, kromě svých sourozenců, si rád udržoval odstup, navíc byl neoholený, neumytý, celý zaprášený...
Vysvětlení dostal vzápětí: „Mysleli jsme, že jsi mrtvý! Vyslanec informoval knížete, že…“ Adelizin pohled utkvěl na dítěti, které se napůl schovávalo za synovcovými zády.
„Všechno ti vysvětlím,“ řekl Rotolf.
„Vysvětlíš. Ale nejdřív pošlu vzkazy Célině a knížeti, musejí vědět, že jsi naživu. Tobě,“ obrátila pozornost zpět k dívence, „nechám nachystat koupel a večeři.“
Yllanit razantně zavrtěla hlavou a přimkla se k Rotolfovi. „Chci zůstat s ním!“

Závěrečná poznámka: 

Célina je Rotolfova sestra, dvojče. Objevila se v drabble Nejbližsí člověk.

Co se mi do drabble nevešlo je detail, proč se Rotolf cítí tak rozpačitě, když ho jeho teta obejme (což mezi nimi nadto není zvykem) a on je celý špinavý - špína z cesty Rotolfovi osobně nějak nevadí, ale pointa je v tom, že všechny představené Kamenných domů vždy nosí oděv čistě bílé barvy.

Obrázek uživatele Rya

Neologismus

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní
... to se prostě nedá... :)

Drabble: 

Být spolu docela fungovalo. Bylo to lepší než nebýt spolu, a o moc lepší být proti sobě.
Být spolu nikdy nefungovalo. Je nejvyšší čas být sám, vyhřívat se ve slunci vlastní slávy, jít vlastní cestou.
Být spolu fungovalo na počátku. Ale vztah se vyčerpá, shoří, unaví, výhody pominou.
Bude lepší zůstat spolu.
Bude lepší se rozdělit.
Lepší.
Horší.
Zůstat.
Rozdělit.
Teď.
Potom.
Klidně.
Jakkoliv.
Ježkovy voči, už je úplně jedno, jak to dopadne, prostě to udělejme!
Nebo… že by se to dalo ještě vzít zpátky?
Nemysleli jsme to vážně!
No a?

V Česku se pro to ujalo nové sloveso.
Brexitování…

Závěrečná poznámka: 

...nyní odloženo do Halloweenu...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele KattyV

Kunčice tym žiju

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak zase zpět k pátrání.

Drabble: 

Vražda ve Vrbině, jak se jí začalo říkat, způsobila v Kunčicích náležitý rozruch. Mluvilo se o ní všude. Třeba v krámě, kam babička poslala Andulu pro chleba a mléko.

„Už ste slyšeli, kdo chodil s tym zabitym?“
Andula našpicovala uši.
„Myslite tu fiflenu s drdolem?“
Zbystřila ještě víc.
„Pry s nim byla furt. Ji se nedivim, bo taka, kere tahne na třycet, ta chňapne po každym.“
„A pak naraz měla utrum. Co by taky robil s taku staru. Se nedivim, že se na ňu vysmolil.“

„Kluci!“ přilítla Andula s očima navrch hlavy. „Už vím, kdo ho zabil. Naše soudružka učitelka!“

Závěrečná poznámka: 

Další dílek zde

Otec a syn

Fandom: 
Drabble: 

Dva poutníci, otec a syn, se trmácejí krajinou. Hledají nocleh, prosí o jídlo.

Marně. Krajina je krásná, ale je plná lakoty, pýchy, a hněvu.

"Zmizte odsud."

"Žebráky neživíme!"

Syn tvrdí, že neuspějí. Mýlí se. Otec zatluče na poslední vrata.

Otevřou jim staří, poloslepá a polohluchý.

Jen oni jediní ctí pohostinství, jen oni jediní zrcadlí v svých duších nádheru kraje. Uvítají poutníky a pohostí je jako krále.

Otec se synem oběma odhalí svá jména, a jedinou myšlenkou z krajiny vykoření vše zlé.

Pak otec starcům dovolí vyslovit přání.

Nepochybuje, že budou chtít vrátit zrak a sluch.

Ale tentokrát se mýlí on.

Závěrečná poznámka: 

Téma je doufám v nevysloveném přání.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele mila_jj

Přimkni se ke mně!

Drabble: 

Jak se na tebe těším! Našemu budoucímu spojení se přizpůsobuji od doby, co jsem na světě. Pro tebe se krášlím. Pro tebe podstupuji složité kosmetické zákroky. Pro tebe mne stvořili dokonalou. A nakonec splyneme v jedno...

Studentka zmáčkla razantně Delete. Takto na soutěži Falling Walls Lab o nové náplasti pro hojení střevních operací referovat nemůže. Tak znovu: náplast je unikátní tím, že je z jedné strany hydrofilní (přilne k ráně, pomáhá s hojením) a z druhé hydrofobní (izoluje střevní stěnu od břišní dutiny). Tělu vlastní materiál náplasti (kyselina hyaluronová) se po dohojení vstřebá. Aspoň u prasat to zatím tak funguje.

Závěrečná poznámka: 

Killman chtěl vědět něco o nanovláknech, tak malá exkurze do jejich světa. Tyhle budou součástí zmíněné náplasti.

Podrobnější článek je zde:https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/unikatni-naplast-z-nanovlaken-vyvinu...

Elektronový mikroskop byl pravděpodobně ke zkoumání nanovláken také použit, ale nejspíše se ukázalo, že nanovlákna před opracováním plazmatem (mění vztah nanovláken ke kapalinám z nesmáčivých na smáčivá) a po něm jsou vizuálně stejná. I to se mikroskopikům stává.

Obrázek uživatele Urrsari

With her

Úvodní poznámka: 

Téma trochu obskúrne, ale nevedla som odolať. Toto sa udialo v dnešnej hre a bolo to super. Viac v poznámke dolu.

"Poď so mnou," Sandra sa takmer zježili vlasy, keď jej do ucha šepkal ten desivý hlas.
-
Keď ju videla prvýkrát, Sandra sa kusla do líca. Nemohla byť staršia než ona - čo sa jej mohlo stať? Kto z nej vysal krásu?
-
"Pôjdem."
-
Vytiahla hrebeň z batohu a Agathine oči sa pri tom pohľade rozšírili.
-
Zaviedla ju do rozpadnutého domu. Sandra sa posadila, pripravená sa postaviť prípadnému pouku o psadanutie. A potom jej Agatha azčala rpečesávať vlasy.

Sandra pocítila niečo v hrudi - teplé a znepokojivé. Cítila, ako sa to nčiahlo.

Drabble: 

"Come with me." The eerie whisper in her ear almsot made Sandra's hair stand up.
-
When she first saw the banshee, Sandra pressed bit her cheek. She couldn't have been older than her - what could have happened to her? Who drained her of her beauty?
-
"I will."
-
She reached into her pack and Agatha's eyes widened at the sight.
-
She lead her into the ruined house. Sandra sat down, ready to brace herself at attempted possession. And then Agatha started running the comb through her hair.

Sandra felt something in her chest - warm and unsettling. She felt it reaching out.

Závěrečná poznámka: 

Neviem, prečo sa Sandra cítila tak spriaznene s duchom, ale... vyhli sa boju. Bolo to creepy stretnutie, a bavilo ma to. Agatha bola krásna, a hlas, ktorý DM použil, ako mráz.

Obrázek uživatele Aplír

Lichvářka

Úvodní poznámka: 

Zdroj inspirace - Jusepe de Ribera: Stará lichvářka
http://www.artmuseum.cz/reprodukce2_pohled.php?dilo_id=1810

Drabble: 

Jo, já vím. Cosi schované hluboko uvnitř mne, o čem jsem myslela, že je mrtvé, mi našeptává, že to není správné. Ta ženská má na krku deset hladových dětí. Muž jí zemřel na souchotě. Je na všechno sama.

„Kolik dělá úrok?“ ptá se vdova, hrdlo přiškrcené úzkostí.
„Že jste to vy, padesát procent na den.“ Stydím se, proto se na ni nedívám.
Malinko, co jí odvážím, neulehčí tíhu živobytí.

Radost z toho nemám, ale taky musím z něčeho žít. Život je tvrdý. Moc hořký. Jsem stará, opuštěná. Jen váhy jsou navždy se mnou. Váží mé hříchy a prokletí. Bože, odpusť.

Obrázek uživatele Kleio

Oblek

Úvodní poznámka: 

18+ (násilí)
Dobrou noc!

Drabble: 

Říkají o tobě, že máš jméno. Catherine. Královské jméno. Ale to už ti teď nepatří. Jsi To. Ono. Nic. Jestlipak máš hlad, moje maličké, sladké Nic? A hele, ono se to nehýbá, přece to neumřelo. I ne, Ono to trucuje.
Jsi vyděšená? Není důvod být vyděšená. Jsi moje larvička. Bude s tebe krásný motýlek. Pošlu ti tam dolů smrtihlava. Chceš? Ono to nechce motýlka? No tak, hýbej se. Hýbej se, ty malá mrcho. Nemůžeš chcípnout, ještě ne. Jsi můj poslední kousek. Oblek už je téměř hotový.
Jaký oblek? Přece oblek ženy. Všechny svoje ženy si obléknu. A budeme spolu. Napořád.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že klasiku většina z vás zná, pokud ne, tak věřte, že úchylný masový vrah svoje oběti stahoval z kůže a šil si z nich oblek, novou kůži, protože se chtěl sám stát ženou.

Obrázek uživatele Urrsari

With her

Úvodní poznámka: 

Téma trochu obskúrne, ale nevedla som odolať. Toto sa udialo v dnešnej hre a bolo to super. Viac v poznámke dolu.

"Poď so mnou," Sandra sa takmer zježili vlasy, keď jej do ucha šepkal ten desivý hlas.
-
Keď ju videla prvýkrát, Sandra sa kusla do líca. Nemohla byť staršia než ona - čo sa jej mohlo stať? Kto z nej vysal krásu?
-
"Pôjdem."
-
Vytiahla hrebeň z batohu a Agathine oči sa pri tom pohľade rozšírili.
-
Zaviedla ju do rozpadnutého domu. Sandra sa posadila, pripravená sa postaviť prípadnému pouku o psadanutie. A potom jej Agatha azčala rpečesávať vlasy.

Sandra pocítila niečo v hrudi - teplé a znepokojivé. Cítila, ako sa to nčiahlo.

Drabble: 

"Come with me." The eerie whisper in her ear almsot made Sandra's hair stand up.
-
When she first saw the banshee, Sandra pressed bit her cheek. She couldn't have been older than her - what could have happened to her? Who drained her of her beauty?
-
"I will."
-
She reached into her pack and Agatha's eyes widened at the sight.
-
She lead her into the ruined house. Sandra sat down, ready to brace herself at attempted possession. And then Agatha started running the comb through her hair.

Sandra felt something in her chest - warm and unsettling. She felt it reaching out.

Závěrečná poznámka: 

Neviem, prečo sa Sandra cítila tak spriaznene s duchom, ale... vyhli sa boju. Bolo to creepy stretnutie, a bavilo ma to. Agatha bola krásna, a hlas, ktorý DM použil, ako mráz.

Obrázek uživatele Rya

Sovátko by si ještě zdřímlo

Fandom: 
Drabble: 

Zatím mají v hlavě pavouky, ještě strčím hlavu pod křídlo, řeklo si Sovátko. Ode dne, kdy bylo téma ráno, si připadalo jako nevyspalý skřivan.
Zavřelo oči. Uši zavřít neumělo.
„Nikdy neříkej nikdy,“ mumlal Myšák. „Pořád říkej pořád. Vždycky říkej…“
„Cože to?“ houklo Sovátko trochu nevrle.
„Hra se slovy,“ pravil Myšák, „je znamením kreativní, verbálně zdatné mysli.“¨
„Nepochybně. A mohl bys být verbálně zdatný tišeji?“
„Pořád spolu. Párem volů. Spolu, spolu, s hejnem molů.“
„Když jsou lidi pořád spolu, začnou si časem lézt na nervy,“ poznamenalo Sovátko.
Myšák na ně upřel korálkové oči.
„To máme veliké štěstí, že nejsme lidi, Sovátko!“

Obrázek uživatele Aries

Běla

Úvodní poznámka: 

Retrospektivní vsuvka následující po Ankabě

Drabble: 

Před čtyřmi lety jí vpadl do života Mates Fuchs.
Hezký, veselý, ztřeštěný.
Šíleně se zamilovala. K pohoršení rodiny s ním utekla. Na svět přišel Matýsek.
Brzo zjistila, že život s liškomágem není žádný med. Ovšem ani nuda. Hádky a rozčilování střídaly chvíle vášnivého usmiřování. Nakonec vždycky odpustila, vzájemná láska všechno překonala.
Avšak co teprve začínalo, co mělo trvat celý život, rázem skončilo.
Na jaře Mates zahynul při střetu s Divokou honbou.
Ještě truchlila a už si musela hledat nové živobytí.
Rodiče nedokázali spolknout výčitky, o liščí vnouče taky moc nestáli.
Rozhodla se začít znovu, sama s Matýskem.
Jinde a jinak.

Závěrečná poznámka: 

Příště: Pro pomoc

Obrázek uživatele Tora

Za chyby se platí

Drabble: 

Dívala jsem se, jak odchází, a bylo mi hrozně.
První učitel, kterého mi přidělili, když jsem ke strážcům přišla.
Naučil mě vše, co umím.
Byl jako můj otec, má matka, má celá rodina.
Stál vždy u mne, pohotový, pevný jako skála.

Udělala jsem něco, co strážce prostě udělat nesmí.
Proto teď vidím jeho vzdalující se záda. Mám stažené hrdlo, je mi zle na duši.
Tolik let jsme byli pořád spolu.
V dobrém i zlém bok po boku.
Parťák nejvěrnější.
Teď odchází na další akci a já, vyřazená z kolektivu strážců, mu mohu maximálně popřát šťastný návrat.

Tak šťastný návrat, Gonny.

Stránky

-A A +A