Kytice

Obrázek uživatele ef77

Lilie

Fandom: 
Drabble: 

Neproklínej mně, synáčku, někdo musel zbořit tvůj hrůzný dům, pustit slunce do temných zdí, stínů, černě, temnoty, a kdo, když ne já, která si tě na Bohu vyprosila, v své náruči kolébala, a tak nemluv o hříchu, nevyčítej, že zemřela ta, která tě dusila, ovíjela jako had, vysávala, tebe svedla, ode mě odvedla, a proto neříkej, že to byla vražda, nezasloužili si tebe ani život, ona i to dítě, vždyť žádné požehnání nemohlo vzejít z toho bledého klína, jen prokletí, vím, že to pochopíš, že mi odpustíš, že odstraníš ty prokleté lilie, tu pekelnou vůni, mdlou a vlezlou k zešílení.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Hajej, dadej, synáčku

Úvodní poznámka: 

Ta rádoby poezie se tam dostala vlastně omylem.

Drabble: 

Světničkou neslo se matčino broukání. Spi synáčku, spi. Co jsem se natrápila, co se naplakala, šest dětí jsem pohřbila. Spi, synáčku, spi. Bylinky trhala, v škapulíř vázala, by vůně chránila. Spi, synáčku, spi. Rolničky koupila, na šňůrce nosila, cink cink, by nemoci plašily. Spi, synáčku, spi. První si voda vzala, druhé nemoc udusila, třetí se v lese ztratilo, čtvrté si hlavu srazilo, páté snad vzal si strašlivý duch, z šestého hrobečku odporný puch. Spi, synáčku, spi. Tebe si smrtka nevezme, jsi moje dítko líbezné. Tobě jsem stříbra leštila, tobě do kolébky vložila. Zrcátko hlídej, zlé duchy odrážej. Spi, synáčku, spi.

Závěrečná poznámka: 

Vzhledem k nedostatku asi tak úplně všeho se dlouho ochrana dětí svěřovala pouze pověrám a nadpřirozeným prostředkům. Běžně se nosily škapulíře s bylinkami, jejichž vůně měla plašit duchy, děti chodily ověšené rolničkami a cinkaly, aby odháněly duchy, a v postelích měli i dospělí malá zrcátka, protože kdyby přišel ďábel, duch, strašidlo, cokoliv, nastavili by jim odraz, oni by se lekli a utekli. Taková středověká dítka se musela velmi snadno hledat, protože cinkala na hony daleko.

Obrázek uživatele ef77

"Vstávej, umrlče!"

Fandom: 
Drabble: 

Desátá odbila a lampa svítí.
Tedy, já ležím v márnici potmě, studený a tuhý jako prkno. Ale můj vypečený bratr, ten si jistě na dědictví po mně pořádně posvítil, mizera.

Jedenáctá odbila a lampa stále svítí.
Stejně jako jeho povedená rodina. Od huby jsem si utrhoval, abych synovečka udržel na studiích. Honil jsem se jako vůl. Pro samou práci jsem se ani neoženil.

Dvanáctá odbila. Zhasla lampa?
Nebo ještě nemají dost?

První odbila. Najednou tu nejsem sám. Ale co já s ubrečenou holkou? Ať si ji vezme, vojáček, když o ni tak stojí! Já se už o nikoho starat nehodlám.

Obrázek uživatele ef77

Vrba

Fandom: 
Drabble: 

U potoka vrba s bílou kůrou, listy žlutavé, sklání se nad hladinou. Pije vodu. Pije jeho krev. Ve dne se na ni dívá, v noci ji proklíná, když leží vedle drahé, bezduché ženy a zírá do stropu. Pokud usne, v nočních můrách mu kořeny prorůstají hlavou. Budí se hrůzou.
Dokud nevezme sekyru a pilu, dokud neskácí hrůzný strom, nevypáčí pahýl pařezu.
Unavený se vrací domů, konečně volný, konečně svobodný. Štastný jako zítřky, jako společná budoucnost. Den je krásný, život úžasný a on se směje.
Dokud se nedozví, jak padla, padla jeho milovaná, život náhle přeťatý. Jako by ji pilou podřízl.

Obrázek uživatele Ampér

Polednice

Fandom: 
Drabble: 

„Dej sem dítě,“ ozvalo se venkovskou chalupou ode dveří. Ženská postava skloněná nad stolem se otočila a po chvilce odpověděla: „Řeklas nejsem dítě? No to poznám sama. Vypadáš tak na něco mezi osmdesáti a smrtí.“

„Říkám, osobo, dej sem dítě!“

„Nejsem dítě, to už jsi říkala jednou. Já ti to opravdu věřím. Hele, nejsi ty spřízněná s někým z Marvelu? Tam jeden pořád opakoval já jsem Groot. A jak na tebe koukám, měla bys změnit outfir, taky navštívit kadeřníka a manikérku.“

„Dej sem dítě,“ ozvalo se od dveří plačtivě.

„Jsi jak ohraná gramofonová deska,“ zareagovala paní domu. „A teď ven!“

Obrázek uživatele Keneu

Vyhodnocení nočního incidentu

Fandom: 
Drabble: 

Fyzická stránka osoby, která není já a kterou oslovuji za účelem vědeckého vyhodnocení nočního incidentu, se vyznačuje následujícími vlastnostmi: množství opálení je menší než malé, naproti tomu estetické požadavky jsou splněny a implicitně dokládají, že zmíněná osoba dosud neměla pohlavní styk.
Výše popsaná fyzická stránka byla vystavena riziku, viz prezentace na církevním pozemku. K prezentaci byly užity lněné textílie, jejichž původní určení se týkalo společenského úzu tzv. věna. Cílem je za prvé ukrátit osobě ženského pohlaví čekání na vhodnou osobu pohlaví opačného a za druhé poskytnout vznikající rodinné jednotce startovací majetek.

Tvé tělo bílé, spanilé, bylo by co ty košile!

Obrázek uživatele ef77

Holoubek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu OOC.

Drabble: 

„Jsem chudá vdova, mám jen to, co vidíš,“ řekla.
Pak mu celé svoje věno dala, o svatební noci, rty, ňadra, boky, nohy. Nikdy si ničeho necenil víc.
Pes, který na ni vrčel, pošel s pěnou u huby.
Jeho matka, která na ni nevražila, zemřela v bolestech.
Nocí ubývalo, zbyly jen noční můry, ve kterých blábolila o bílých holubech, až jí zacpal ústa, přitiskl ruce na krk a držel.
Pohřbili ji mezi žitná pole, zatímco holoubek v sadu strašně houkal a hodiny odbíjely „komu´s namíchala, ten už neprocitne“, dokud nevzal pohár, který mu ráno přinesla, a nevypil jej až do dna.

Rozhovor časopisu Top dívky s frontmanem skupiny Žabaři

Fandom: 
Drabble: 

Obvykle rozhovory nedáváte, proč jste kývl právě na náš časopis?
-- To víte, ten název, to je výzva. (úsměv)

Vítězství v soutěži vám pomohlo i v osobním životě, prý jste nemohl zavadit o práci …
-- Ano. V televizi si všimli, jak jsem „namakanej“ (zavlnění svaly), tak mi dali místo plavčíka.

Kdysi jste byl obviněn z domácího násilí …
-- Přece byste nevěřila tomu, co o mně napsal nějaký předpotopní pisálek …

Jste zadaný?
-- Nejsem. Každá má šanci. (mrknutí)

(Text byl nalezen na břehu Máchova jezera a po vysušení publikován. Redaktorka se dosud neozvala, ale předpokládáme, že využila příležitosti a dosud někde s fešným „žabařem“ flámuje.)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Kačeří douška

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že mě za tohle Erben nezatratí.

Drabble: 

Zvoní hrana. Na marách
kachnu vynášejí:
smutní drabblisti, planoucí svíce;
pláč, bědování, trouby hlaholíce
z hlubokosti znějí:
Miserere mei!

Zemřela kachna a do hrobu dána,
drabblisti po ní zůstali;
i přicházeli každičkého rána
a kachničku svou hledali.

Nevesely, truchlivy
jsou ty české kraje,
kde si mezi stoslůvkami
kachna už nehraje.

Ach vy štědrá odměno
kachny divoplodné!
Když si na vás vzpomenu,
k srdci mne to bodne!

Datlili jsme také tak
před rokem i dvěma:
a než rok se obrátí -
bude kachna celá?

Vždy lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli kachničky utratiti,
strašlivou poznati prázdnotu...

Sbohem, kačenky.

Závěrečná poznámka: 

Naštěstí jsou tu ještě komentáře, budu poctivě kachnit slovně. Kachna je mrtvá, ať žije kachna!

Obrázek uživatele Lejdynka

Ukolébavka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A stejně byl chudák. :(
(a taky psychopat, jasně, ale...)

Drabble: 

Na topole nad jezerem
seděl vodník podvečerem...

Hajej, dadej, mé děťátko,
můj chlapečku milý,
dneska já tu s tebou budu,
než se den k dni schýlí.

Hajej, dadej, mé děťátko,
rybky tiše plavou,
slunko zlatě, měkce svítí,
přímo nad tvou hlavou.

Hajej, dadej, mé děťátko,
nesmíš plakat, synku.
Nesmíš marně toužit v bahně.
Čekáš na maminku?

***

Hajej, dadej, mé děťátko,
plakej, sténej, křič,
musíš volat, musíš přivést
tu, která je pryč.

Hajej, dadej, mé děťátko,
půjdem' na procházku,
ukázati tvé mamince
moji, tvoji lásku.

Hajej, dadej, mé děťáko,
z vody vane chlad.
Moje žena zradila mne,
ty teď musíš spát.

Obrázek uživatele ef77

Vodníkova žena

Fandom: 
Drabble: 

„Tak zasejc spolu, děvče moje zlatý, jako zamlada, pamatuješ? Můj Francek si za tebou moh nohy uběhat, jenže tys pak zmizla a my sme si tak ňák zbyli. A když ses vrátila, užs to nebyla ouplně ty, však víš, a my měli tadydle Tondu a čekala sem Anču. Ale von je hodnej, děti má rád, peníze přinese, nepije, tak, když ti mámu pochovali, řikám: „Francku, dyť vona žádnou práci nezastane, pořádně se ani nenají, nemůžeme ji tam nechat samotnou, chuděru bláznivou.“ Tak nestuj a poď dál, těch necek se neboj, ty hloupá, nežs přišla, vylili sme z nich všecku vodu.“

Obrázek uživatele ef77

Už jedenáctá odbila

Fandom: 
Drabble: 

Lampa jasně svítila.
Stínová silueta dívky na zdi, skloněná hlava a sepjaté ruce. Vroucí modlitba zní téměř neslyšně.
Lampa poblikávala.
Stín se rozdvojí, tančí v bláznivém crescendu radosti ze shledání, smíchu a slz štěstí. Jásavý výkřik jako předzvěst společné budoucnosti.
Lampa zhasla.
Měsíc kreslí dlouhé stíny. Je čas jít, následovat muže tak, jak milující žena má, a ona miluje, miluje z hloubi srdce, které tak hlasitě, tak živě buší v hrudi.
Je letní noc. Vánek se nepohne, lístek nezašeptá, jen v dáli se ozve pes a přidává se další a další. Temnou nocí zní jejich vytí jako píseň na rozloučenou.

Závěrečná poznámka: 

...a vyli, vyli divnou věc...

Obrázek uživatele ef77

Cesta zpátky

Fandom: 
Drabble: 

Otec byl opilec, doma chrápal, v hospodě se svlíkal, nahej táhnul vesnicí, děti po něm házely bláto. Jeho bratr je blázen. Povídá si sám se sebou, povídá si s kočkama. Matka – pánbíčkářka, do kostela leze po kolenou. Vesnici pro smích. Její bratr nemluví vůbec. Hýká. Rodinná pole? Koukol, pýr, kopřivy a bodláky.
Může se mi někdo divit, že jsem chtěla vypadnout? Za každou cenu? Že bych šla s kýmkoli, kdo by mi slíbil, že mě dostane pryč?
A bylo to sladké, tu krátkou chvíli to bylo nebeské.
Už není.
Vracím se zpátky.
Je po všem.
Zabila jsem holoubátko, matko má.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Dobrý obchod

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Původní inspiraci mi přinesla vzpomínka na krásné drabble od ef77.
Pak jsem zjistila, že tohle téma tu stejně krásně zpracoval ve svém drabblu i se.id.
Moje zpracování je narozdíl od jejich spíš taková úchylná legrácka. Ale co, já se za ni nestydím :o)

Drabble: 

“Maminko dojdi do komory, jsou tam ty nohy naší Dory…”
Poslouchá za oknem. Raduje se. Plán vychází.
Převezme nenápadný balíček. Předá své zboží.
S balíkem na ramenou klidně odchází.
Chtěl by radostně poskočit, ale nechce dát najevo, jak výhodný obchod uzavřel.
Ty dvě hlupačky vyměnily to nejcennější v domě za trochu pozlátka, které se oloupe a oblýská během několika dní.
V lese, když si je jistý samotou, shodí z ramen svůj náklad a rozdělá oheň.
Když pečínka zavoní, s vděkem si pomyslí: Jojo, zlatý kolovrat je jen bezcenný krám, ale taková dobře uleželá noha, jak ta dovede zahřát v žaludku.

Obrázek uživatele se.id

Běží, běží lesem hoch

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za inspiraci děkuji Nifredil

Drabble: 

Po prvý se mi šíp do srdce zanořil, kdy se velkej pán v tobě zhlídl, děvče zlatý, ale přál bych ti štěstí, ve stínech bych se schoval, abych ti v cestě do světla nestál.

Po druhý se mi srdce v hrudi roztrhlo, když jsem shlídl, co ti udělaly, nebohá holubičko.

Po třetí mi srdce strachy pukalo, když jsem se do zámecký komory vloupával.

Tvý nohy mám přes ramena přehozený, ale ne tak, jak bejvávaly v dobách našeho štěstí. Tvý oči na těle cejtím, jenže jsou slepé, na mě se nedívají.
Jen abych tvý tělo našel, abych tě zachránil, Dorničko nejmilejší!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

Má milá

Fandom: 
Drabble: 

Hvězdy blednou a kdesi za obzorem se nebe barví do světle růžova. Noc se pomalu rozpouští na okolních střechách. Do ticha křičí ptáci. I vzduch voní jinak.
A ty se mnou pořád nemluvíš. Neslyšíš mé prosby. Jako bys zapomněla na všechno, co jsme spolu zažili. Protože to bylo fajn, víš? Tomu se, má milá, říká bezohlednost.
Obzor zlátne, má milá. Má touha po tobě roste, duše i tělo hladoví. A vím, že moje naděje umře s prvními ranními paprsky, takže už mi nezbývá moc času.
Třeba tě přesvědčí můj kamarád.
“Vstávej, umrlče, hola hou,
a podej mi sem tu živou!”

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Rodinný večer

Fandom: 
Drabble: 

Na nádvoří víří listí, nedávno ještě barevné, teď hnědé a zplihlé. Prší, vítr a déšť naráží do oken, lomcují okenicemi a podivně souzní s jeho vlastní náladou. Ale proč, k čertu? Je mladý, silný, král bohaté země. Všechen lid mu provolával slávu, když se vrátil z vítězné bitvy v čele hrdého vojska. Domů.
Není důvod, aby si ve vlastním domově připadal tak... nepatřičně. Cize.
V krbu praská oheň, v místnosti je útulno. Jeho žena, kterou si sám našel a vyvýšil, se chystá příst. V tlustém okenním skle se idylický obrázek podivně rozpíjí a křiví.
A pak se rozezpívá zlatý kolovrat.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Azereth

Sliby chyby

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm. To nějak samo. Nevím, co to je. :)

Drabble: 

Smutná uslzená tvář a psí oči.
"Pustím tě, pokud mi slíbíš, že splníš moji vůli."
"Pustím tě, pokud mi zapřísaháš, že se do klekání vrátíš zpět."
"Pustím tě, pokud mi řekneš, že neobejmeš jakoukoliv duši."
Transakce nabídnuta.

Slíbila, zapřísahala, řekla. Prý udělá všechno, co si bude přát.
Transakce přijata.

Večer a už téměř noc.
"Pojď už domů, již mám hlad." Nešla.
"Pojď už domů, již chci spát." Nešla.
"Pojď už domů, dítě pláče." Chtěla jít. Ale nešla.
Transakce pozastavena.

Zlostný řev její matky. Neochota a porušení dohody.
Na prahu v kaluži krve mrtvé tělíčko dítěte. Pak jeho hlava.
Transakce zamítnuta.

Obrázek uživatele Doktor

Zpovědnice a polednice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Želvík je stále líný. Košín dnes také. Takže to BJB zbylo zase na mně...

Drabble: 

U zpovědi dítě stálo,
panu faráři se smálo.
"Moc se nesměj, milé dítě,
přijde polednice, sní tě!"
Náhle - hle! u zpovědnice
objeví se polednice.
"Hříchy tíží moji duši,
jdu je vyznat, jak se sluší."
"Všechny hříchy opustí tě
když si vezmeš tuto dítě."
"Nelovím už děti malé,
jsou na mě moc vychytralé.
Ty jsi ale chlapík velký,
tebe kousnu do prdelky!"

Polednice po faře
honí pana faráře.
Praští dveře od světnice,
skácela se mešní svíce,
narazila do sklenice,
která z fochu u lednice
spadla až do popelnice.

Ve sváteční keramice
bublá farář na paprice,
mezitím bez nesnází
dítě domů odchází.

Obrázek uživatele ef77

Po tom všem

Fandom: 
Drabble: 

Když sní, slyší dětský smích, v nočních můrách ho trápí zoufalý pláč. Ráno se probouzí velmi opatrně, aby nevzbudil tu, která vedle něj už nikdy usínat nebude.
Pokusil se vysvětlit to svým rodným. Mluvili o tradici, o cti starobylého rodu, o dodržování prastarých řádů. Nepochopili.
Vyprávěl to svým služebníkům. Jen němě zírali. Neodpověděli.
Svěřoval se dokonce i svým vězňům. Šeptali o vlastních křivdách, o svém utrpení, o žaláři duší. Neposlouchali.
Rád by to řekl třeba i lidem, ale ti se jeho panství zdaleka vyhýbali. Nepřišli.
Na topole nad jezerem zpíval vodník podvečerem. Do písně vplétal smutné tóny, studené jako smrt.

Obrázek uživatele Skřítě

Touha, pro kterou se ženeš za něčím, co nedoženeš

Fandom: 
Drabble: 

Velení nech na mě, řekl ten muž dámě,
a ta žena slepě kráčí, přes kameny, přes bodláčí.
Vůně vábí její smysly, proč teď myslet na nesmysly?!
Nebezpečí nevnímá, v myšlenkách jen rozjímá
kdy uvidí milou tvář... On přec není pletichář!
K ňadrům tiskne symbol víry, vyvedena zcela z míry,
když tu náhle klopýtá o čertovská kopyta.
Úsměv čerstvě povadlý, v moci ďábla milý dlí.
Za úplňku na hřbitově tancuje na čerstvém rově.
Od soumraku do svítání po své milé dál se shání.
Střez se, dívko, toho muže, řeči voní jako růže.
Krásný květ, však stonek s trny, lépe býti opatrný.

Obrázek uživatele se.id

Pan Poledník vypravuje

Úvodní poznámka: 

Ačkoliv se to vyvinulo víceméně náhodou, stát se pohádkářem nakonec bylo neobyčejně zábavné. A když došla klasika (já vlastně moc pohádek neznám), ukázalo se, že Křemílek je více než ochotný stát se akčním hrdinou.
Ale nejraději mám tuhle. Už pro tu představu, jak dlouho asi trvá poledne v tom předlouhém polárním dni... ;)

Fandom: 
Drabble: 

Hnusný pomluvy! Kór s tím zalknutým dítětem!
Tahle rodina nebyla domov. Mlátili se navzájem, malýho mlátili voba. On si ji bral s outěžkem, děcko nenáviděli a pravej otec… no, hádám, že to „cikáně“ nebyl jen řečnickej vobrat.
Moje žena… prostě chtěla dítě. Nám nebylo přáno a Polednice se úřadům nezdála jako vhodná pěstounka pro žádnýho sirotka.
Neřikám, že tohle bylo nějaký čistý řešení. Jenže kdoví, jak by klouček dopadl.
Žijeme teď radši za polárním kruhem. Poledne bejvá většinou jen na hodinách, ale když přijde to pravý, táhne se pěkně dlouho.
Malej běhá po ledu a oči mu září jak Severka.

Obrázek uživatele petrulka

Letní čas

Fandom: 
Drabble: 

Ploužila se prašnou cestou a nasupeně funěla. Byla naštvaná. Poslední dobou jí k zešílení vytočené matky už nevolaly. Účinnější bylo zakázat dítku telku nebo počítač, než na něj volat Polednici. Tímhle tempem může se živností seknout. Za pár minut bude pravé poledne, poslední březnová neděle.
Najednou to zaslechla! Konečně si některá matinka vzpoměla na své vlastní dětství a běsnícímu potomkovi slíbila odnos a likvidaci zlou, šerednou Polednicí.
Otočila se a neomylně zamířila k domu, odkud volání zaznělo. Došla ke dveřím, vzala za kliku a čeká, že začne odbíjet poledne. "Cvak!" Zapoměla si přeřídit čas safra, je pozdě, pozdě, pozdě, pozdě!!!

Obrázek uživatele Ampér

Protokol

Fandom: 
Drabble: 

„Sepíšeme protokol,” pronesl kapitán Novák.
„10. dubna přibližně ve 12.00 jsem vstoupila na soukromý pozemek u domu č.p. 15 v Dolní Lhotě za účelem únosu dítěte manželů Romanových, jmenovitě pětileté Elišky Romanové. Po přivolání policie Pavlou Romanovou, matkou Elišky, jsem byla zadržena hlídkou PČR tamtéž. Ke svému činu se přiznávám v plném rozsahu.
Datum – 20. dubna 2013, tady mi to podepíšete,“ ukázal kapitán Novák vyšetřované. „To je pro dnešek všechno, můžete jít.“
Chudák ženská, pomyslel si Novák. Dostane tak pět let za únos. Jen nevím, jak státnímu zástupci vysvětlím její podpis. Na papíru bylo v příslušné kolonce kostrbatě napsáno Polednice.

Neviditelný fandom: 
Kytice
Obrázek uživatele se.id

Pan Poledník vypravuje

Fandom: 
Drabble: 

Hnusný pomluvy! Kór s tím zalknutým dítětem!
Tahle rodina nebyla domov. Mlátili se navzájem, malýho mlátili voba. On si ji bral s outěžkem, děcko nenáviděli a pravej otec… no, hádám, že to „cikáně“ nebyl jen řečnickej vobrat.
Moje žena… prostě chtěla dítě. Nám nebylo přáno a Polednice se úřadům nezdála jako vhodná pěstounka pro žádnýho sirotka.
Neřikám, že tohle bylo nějaký čistý řešení. Jenže kdoví, jak by klouček dopadl.
Žijeme teď radši za polárním kruhem. Poledne bejvá většinou jen na hodinách, ale když přijde to pravý, táhne se pěkně dlouho.
Malej běhá po ledu a oči mu září jak Severka.

Obrázek uživatele Profesor

Vodníkův pláč

Úvodní poznámka: 

Je to divné drabble, nejsem totiž právě romantická duše. Přesto doufám, že tam aspoň trošku romantiky najdete. Smrt je tam určitě.
AU.

Fandom: 
Drabble: 

„Nechoď dcero, nechoď na jezero,“ matka dceru zapřísahá.
Však vodník pohledný sladce líbá. Dívka vlasy splétá, prádlo v uzlík váže.
Šatečky z vodních pěn v den svatby obléká. Samodruhá.
Syn oči matčiny má. Kůži jemně zelenou.
Otec přešťastný rodičce lekníny dává, náhrdelník třpytivý.

***

V kraji nemoc děti kosí. Matka marně o pomoc prosí.
„S vodníkem, dcero, dítě máš. U něho pomoc hledej!“ stará ulevit odmítá.
Dítě umírá. Pohřební zvyk rodový zničí málem vodníkovo manželství.
„Ženo má, odpusť, žádám tebe. Krutý jest rod můj. Lepším ty děláš mne. Lásko má,“ vodník na kolenou žádá. Pláče.
Žena tváře uslzené hladí. Slunce zapadá.

Obrázek uživatele Skřítě

"Asi se půjdu utopit" aneb konec vodníků v Čechách

Od doby, co k mojí vodnický kolíbce přišly tři sudičky, znám datum svý svatby. Tak tu sedím a šiju zelený šaty (černý by mi slušely víc, ale normy jsou normy). Červený botky zdobím šupinkama. Budu štramák...
…Tu holku mi byl čert dlužnej. Přišla, já že jako udělám fórek, ať se zmáchá a ona neumí plavat! Pak povídá: „chci s tebou mít dítě.“ No a nakonec si zdrhne. Copak já v těch svých pazourách s plovacíma blánama udržím takový uzlíček?! Tak jí ho nesu na kojení a… však víte: „vrah!“ Byl jsi dobrý básník, ale tohle jsi mi neměl dělat, Erbene!

Fandom: 
Obrázek uživatele Wee-wees

Černá voda

Od té doby, co ji poprvé uviděl, začala voda studit. Cítí neklid, který nerozežene ani dlouhá procházka po břehu jezera, ani pohled na hvězdy a měsíc dorůstající k úplňku. Vodní tráva, kolébající se pomalu na vlnách, mu připomíná její vlasy. Bledý měsíc její bílé šaty. Třpyt hvězd její smích.
Pomalu se v něm rodí rozhodnutí. Musí ji mít a bude ji mít. Proč by si alespoň jednou nemohl prostě vzít, co chce?
Černá voda pod jeho nohama studí jako led.

Voda nikdy nepřestala studit. Pamatuje si teplo jen jako pocit, jako sen o čemsi krásném, kdysi dávno, v jiném životě. Bylo tam slunce a vůně a chuť, sladkost na jazyku, vítr ve tváři. Vzpomíná si, že se uměla smát, ale teď si nemůže vzpomenout, jak se to dělá. Vlasy kolem ní plují jako vodní tráva, promočené bílé šaty svítí jako břicha leklých ryb a ona zapomněla, jaké to je dýchat. Jaké to je cítit.

Říkal jí, že si zvykne. Že se naučí ho milovat a zase se radovat z vody. Nevěřila mu, ale doufala, že v ní něco probudí dítě. Ale její nitro, i když dalo život, zůstávalo studené a mrtvé.
Černá voda v jejím srdci dál studí jako led.

Fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Osamělost

Téma: V pasti
Fandom: Kytice (Vodník)
Poznámka: Já vím, rýmy občas trošku pokulhávají, ale napsat báseň do sta slov, to není jen tak ;), tak buďte, prosím, shovívaví…

Jsem lapená jak ryba v síti,
bezcitným mužem vězněná
a pološerem spletená,
bez lásky, zkřehlá, smrt už cítím.

Můj muž má ruce jako led,
srdce stejně studené,
celé tělo zelené.
Co hůř – nechce mi rozumět.

Dušemi mrtvých hříšníků
plní svoje hrníčky,
já přišívám pentličky
na krempy jeho klobouků

Samotou mi puká srdce,
tou nejhorší – samotou ve dvou.
Mlčím. A muž nemluví se mnou.
Osamělost chutná trpce.

V tomhle pekle bez ohně
strávím konec všech svých dnů,
než tu smutkem zahynu
uprostřed vodní zeleně.

Snad pykám za své vlastní chyby,
v žaláři jezerních vod
jsem zakletá do temnot.
Kdybych poslouchala… Kdyby…

Fandom: 
Rok: 
2011

Bílé jako sníh

Fandom: originální, verše jsou K. J. Erbena (Dceřina kletba, Kytice)

Zabila jsem holoubátko
Pomáhala tam, kde bylo třeba. Nikdy se neptala. Nikdy nesoudila.

matko má
Přicházely k ní, kruhy pod očima, třesoucí se kolena. Šeptaly o své hanbě.

zabila jsem holoubátko
Vždycky pomohla. Znala ty správné byliny a když bylo nejhůř, uměla zacházet s tenkou železnou jehlicí.

opuštěné jediňátko
Odcházely prázdné, rozbolavělé a krvácející. Dávala jim s sebou laudanum, aby bolest klidně odešla, a levanduli, aby duše tiše zůstala.

bílé bylo jako sníh!
Jen ony znaly cenu svého štěstí. V lepších časech, s někým jiným. Ty, které zaplatily příliš mnoho, přicházívaly k ní do učení. Vždycky pomohly, neptaly se, nesoudily.

Rok: 
2011

Stránky

-A A +A