DMD č. 14 pro 14. 4. 2019. Téma: Vítr ve vlasech

Obrázek uživatele Gwendolína

Na větrné hůrce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na okamžik zase zpátky k Dracovi.

Drabble: 

Draco věděl, že může sebe i svého syna vystavit nebezpečí, ale právě pro to, co jim hrozilo, ho tak zoufale potřeboval vidět.
Za těch pět let si spolu vyměnili hodně zpráv, ale nikdy se nesetkali.
Věděl, jak je pro Scorpiuse těžké tajit, že jsou spolu v kontaktu, a nechtěl ho do toho zatahovat víc, než bylo nutné.
Zvlášť, když je Scorpiusovým partnerem Potterův syn.

Draco vystoupal na vrcholek kopce a spatřil synovu štíhlou siluetu.
Rozběhl se a prudký vítr mu cuchal vlasy a šlehal ho do tváří, ale on to nevnímal, běžel... a pak ho chytil a dlouho, dlouho nepustil.

Obrázek uživatele Roedeer

Zvedá se vítr

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Devět tepů srdce.

Drabble: 

Zvedal se vítr a čechral Jackovi vlasy. Bude pršet, pomyslel si, hleděl do nebe a uvažoval, jestli tam odcestovala Alanova duše a zda jeho tělo opustila tím lepkavým otvorem v hlavě. Seděl vedle něj v trávě a držel ho za ruku.

Zvedal se vítr a čechral mu vlasy. Bude pršet. Neměl moc času. K oranžovému domku patřila i kůlna, tam najde rýč. Není kouzelník, probudit z mrtvých Alana nedovede, tak ho alespoň řádně pohřbí.

Zvedal se vítr. Bude pršet, ale i tak půjde dál. A to místo, které s větrem ve vlasech vykope vedle záhonu růží, si bude vždy pamatovat.

Obrázek uživatele Remi

Sladkej podzim

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já nevím, co se to letos děje. Pardon...
Pusťte si soundtrack, prosím! ;) ♪♫♪

Drabble: 

Celý svět zářil barvami. Venku slabě svítilo podzimní slunce a vítr proháněl po zemi chomáče spadaného listí. V krbu plápolal oheň, ale okno bylo chladem zamlžené.
„Je tady krásně, ale zima,“ poznamenal Remus, když vyšli před hradní bránu, a přitáhl si svetr blíž k tělu. Studený vítr mu pocuchával vlasy, ale kupodivu to bylo docela příjemné. Vzduch voněl deštěm a jablky.
„Mám být gentleman a nabídnout ti bundu?“ povzdechl si Sirius s úsměvem.
„Znám lepší způsob, jak se zahřát,“ navrhl Remus tiše a tváře mu zrůžověly nejen chladným vzduchem. A o tom vlastně byl podzim. Spojené ruce a plaché úsměvy…

Obrázek uživatele Ghormoon

Zpátky na cestě

Fandom: 
Drabble: 

Po dvou dnech válení se v hamace jsme se zase vypravili kousek dál. Tentokrát je to jen hodinku do Qui Nhơn, ať jsme co nejseverněji před šíleným přejezdem do Quảng Ngãi.

Nikam jsme nespěchali, takže vůbec se vypravit trvalo do tří. Konečně jsem nemusel vstávat ráno, to se pak řídí o dost líp. Svěží vítr od moře, umočněný rychlostí z té cesty dělá fakt příjemnou projížďku. Akorát musím každých deset kilometrů počkat na kamarádku, co se plazí šedesátkou. I ten můj prdolet dá osmdesát. A když je človek vyspanej, tak mu to ani nepřijde. Tak já počkám u další odbočky ...

Obrázek uživatele Zuzka

Trhlina v dramatu

Drabble: 

Proklínal vlastní proradné úmysly. Jen si přál být co nejdřív doma. Byl si vědom pokání, které mu osud udělil, víc ho ale zajímala horká polévka a plameny v krbu. Měl téhle bouře doslova plné zuby a s každým krokem litoval nápadu vydat se na cestu v okamžiku náhlého hnutí. Bolestivá touha spatřit její tvář ho však táhla kupředu.
Jeho kůň podobné touhy zjevně nesdílel. Edward měl tedy dvakrát koho proklínat.
Když konečně otevřel dubové dveře Thornfieldské haly, zbýval mu dech na jediné bezhlasé “Jane.”
Snažila se udržet vážnou tvář, ale noc v okamžiku prolomil zvonivý smích.
Užasnul.
“Vaše vlasy, pane.”

Muž ve větru

Fandom: 
Drabble: 

Jsi idiot, Hopewelle. Jsi idiot a teď na to konečně dojedeš.
Kapitánovy prsty křečovitě svíraly skálu, noha naslepo pátrala po dalším výstupku. Opatrně se zapřít - přenést váhu - nesmírně pomalu posunout ruku - pustit se do dalšího hledání. A pořád dokola.
A do toho ten proradný vítr.
Studené poryvy cloumaly s mužem zdolávajícím skálu a z mraků na obloze se začaly řinout slzy deště. Nad kapitánem se výsměšně černalo ústí jeskyně. Mokrý kámen se smekal; skoro se na něm nedalo udržet.
Skalní výstupek, za nějž se Hopewell držel, se náhle vylomil.
Kapitánovy sklouzly ruce po šedém kameni.
V náručí ho sevřel vítr.

Závěrečná poznámka: 

Troška dráma takhle navečer :D

Obrázek uživatele Taarg

Půlka dubna

Fandom: 
Drabble: 

Byl pozdní večer, lásky čas, jenže teprve půlka dubna.

"Dokážeš ještě někam uplacírovat nástěnnej kalendář? Jsou na něm zvířátka, a občas i traktor."

"Dyť je půlka dubna, co s kalendářem v dubnu?"

"Mno, ale jsou tam ty zvířátka..."

Pomalu jsem se nadechla.

Ubožák se za mnou svíjel ve snaze přibít do stěny skobičku.

"Víš, Franto, dneska asi nakonec nebudu mít večer čas, mám ještě práci."

"Aha, tak to teda promiň, jestli jsem obtěžoval, ale hele, už visí."

Být venku, dýchat vzduch, opustit prokleté Stodůlky.

"Tak se měj, třeba příště."

Nadechla jsem se z přístroje. Snad to vyjde v dalším životě.

Závěrečná poznámka: 

Už se těším na výlety a vandry, už mám v pácu aspoň tři!

Obrázek uživatele Elrond

Poník

Fandom: 
Drabble: 

„Mám pro tebe dárek,“ řekl Elrond Arwen. „Pojď se podívat z okna, je na nádvoří.“
Arwen se podívala ven na poníka a poděkovala, protože byla dobře vychovaná.
Otec se zatvářil překvapeně.
„Doufala jsem, že dostanu velkého koně. Jezdit umím!“
„Obávám se, pane, že slečnu Arwen učili jezdit na koni pánové Elrohir a Elladan,“ ozval se z rohu Erestor, kde jako obvykle splýval se stíny.
„Miluji to, tati! Miluji vítr ve vlasech, když jedu po loukách. Prosím, nezakazuj mi to.“ žadonila úpěnlivě Arwen.
„Jsem rád, že se vše dozvídám jako poslední," povzdechl si Elrond a zamyslel se nad svou výchovou dětí.

Lety s přibývajícími léty

Fandom: 
Drabble: 

Svoboda, rychlost, vítr ve vlasech a svistot vzduchu kolem uší, krajina ztrácející svoje obrysy, život nabývající v nebezpečí nové dimenze, za mlada to prostě milovala. Ne, že by byla přímo do větru, ačkoliv kdo ví, nebylo to s kým potvrzovat ani vyvracet. Ale jak stárla, lety ztrácely na své vzrušivosti a nabývalo jejich nepohodlí. Kolena v chladivém vánku bolavě tuhla, vlasy se cuchaly, celé jaro prokýchala, kyselé deště jí ničily šaty, nad městy aby se vyhýbala dronům a tak vůbec, všechno se to nějak komplikovalo a ztrácelo to lehkost bytí. V mrazivých ránech ji na koště už nikdo nedostane. Tečka.

Obrázek uživatele Tlegy

Vzpomínky na dětství

Úvodní poznámka: 

9.6.2224 pozdě večer
Navazuje na http://sosaci.net/node/36716

Drabble: 

Naše vesmírná projížďka skončila. Pavouk stojí zpět ve své "garáži".

"Díky, bylo to opravdu fajn," loučí se.
"Takže?" napjatě, s očekáváním.

"Bylo to, jako když jsem byla malá, s mámou a tátou, poprvé na kole, vítr ve vlasech, letmý strach. Děkuji, Jacku. Ozvi se mi, až budeš moci, já… ráda tě uvidím."

Polibek na mou tvář, lehounký.

Odchází, krásná, něžná, milá...

A já, maličký, běžím s tátou a mámou jarním lesem, vysokou trávou, cítím to dětské štěstí a tolik jí rozumím.

Je krásné být s někým, s kým je vám dobře.

A moc, moc toužím být opět brzy s ní.

Obrázek uživatele eliade

Většina ani nepípla

Drabble: 

Dudčí cyklista protestuje proti nařízení mezizvířecí cyklistické asociace, které ukládá závodníkům povinnost nosit ochrannou přilbu.

„Pokud necítím vítr ve vlasech, jezdím mnohem pomaleji,“ vysvětlil. „A navíc – kdo má na hlavě číro, musí jít trochu proti proudu.“

Svou nespokojenost s předpisem vyjádřil i páv korunkatý, jenž se nechal slyšet, že si po každém závodě musí svou chocholku rovnat žehličkou, a sýkora parukářka, kterou kvůli helmě svědí kůže pod parukou. Oba se však rozhodnutí cyklistické asociace podvolili.

Sám dudek prý má kvůli boji s úředníky špatné spaní.
„Až mi povolí výjimku, budu konečně zase spát jako dudek,“ dodal k celé záležitosti cyklista.

Závěrečná poznámka: 

Navrhuji, aby se dudek stal maskotem DMD. Samečci se prý od rána do pozdního večera ozývají tlumeným „up up up“ a jeho latinské jméno zní Upupa epops.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 16. - Vlasy větrem cuchané

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Žalm 22;1

V parném letním odpoledni byly hlavní dveře kostela otevřené a vchod do kostela přehrazovala jen zdobená mříž. Mírný vánek se skrze ni proháněl sem tam do nitra chrámu a zpátky. Čechral vlasy poutníků, kteří pozorně naslouchali výkladu regenschoriho a kostelníka v jedné osobě.
Světec stál poněkud stranou pod křížem. Tvář měl vážnou a oči přivřené. Zničehonic se mu v mysli vynořily verše dvaadvacátého žalmu. Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí. Šklebí rty a pokyvují hlavou…
Nevědomky sevřel rty a prohrábl si kratičké vlasy, které se větru zpřeházet nepodařilo.
Obrázek uživatele Naughtilus

Easy Rider

Fandom: 
Drabble: 

He didn't remember when was the last time he took the bike for a ride to nowhere deciding where to go at every intersection, every junction, not knowing where he would end up. There would be nothing but the sun, the wind, the road, the roar of the machine beneath.
Still reminiscing, he mounted his bike. The engine awakened with a cough that became a deep, thrumming roar. With a sigh, he set off. He missed the feeling of the wind blowing through his hair, and he would never experience that sensation again.
The sun reflected off his bald head.

Obrázek uživatele Apatyka

Léto dvacet pět

Fandom: 
Drabble: 

Vzduch se tetelí horkem, na poli češe vítr zlátnoucí obilí, potok tiše zpívá bublavou písničku. Za lesem houká vlak. Tmavě zelený automobil se staženou střechou projíždí třešňovou alejí. Vzadu sedí tři ženy, ta vlevo je nejspíše matkou zbylých dvou. Místo vedle šoféra náleží vysokému tělnatému muži, zřejmě hlavě rodiny. Nejmladší dívka se směje a marně se snaží vrátit své vlasy do uhlazeného drdolu. Nakonec se raději vzdá a nasadí si hnědý klobouk. Ta starší něco říká, ale vítr jí bere slova z úst. Matka se klidně usmívá, pozoruje krajinu. Otec vypadá zamyšleně.
Nejbohatší emigrantská rodina míří na prázdniny do Kolodějí.

Závěrečná poznámka: 

Vladimir Popov, jeho žena Sofie a dcery Marusja a Gali.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XVII.

Drabble: 

V hodině dvanácté se nepozvaný návštěvník pohodlně usazuje na úzkém lůžku, jímž je kabinet vybaven. Naprosto přitom ignoruje Jaroslavovu zjevnou nevoli. Marek toho však není schopen.
„Co je to za nahrávky, Danieli? Tedy, jestli nejsou tajné,“ pokusí se nejmladší pedagog změnit téma.
Daniel se rozesměje. „T-to sotv-va,“ zakoktá se. „Sperma tunelových mloků. Dělal mi je jeden doktorand na centrále.“

V kabinetě se rozhostí ticho. Tentokrát rozpačité. Než ho stačí někdo přerušit, rozrazí se dveře.
Závan větru rozevlaje dlouhé vlasy profesora biologie a takřka odhalí Vraspírův obličej. Ten však stačí kápi zachytit, aby nesklouzla. Do kabinetu se vkutálí špulka černých nití.

Dovolená

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já už se tak těším na dovolenou. Už ji hezky pomalu plánuju.

Drabble: 

Konečně bylo léto a my jsme se vydali na každoroční dovolenou. Na tyhle chvíle jsem se těšila celý rok. Miluju cestování, teplo a moře a tohle místo splňovalo všechno. Kochala jsem se výhledem na bouřlivě se převalující vlny a užívala si vítr ve vlasech, který trochu zmírňoval teplo okolo a já se těšila na aspoň částečný odpočinek. Děti sice byly náročné jako obvykle, ale člověk nemusel vařit a uklízet.

Bohužel dovolená trvala jen dva týdny a po nich nastal obvyklý kolotoč v domácnosti, ale stálo to za to. Trošku toho sluníčka a krásného pocitu jsem si vždycky odvezla s sebou.

Obrázek uživatele gleti

Létání, létání všechny smutky zahání

Fandom: 
Drabble: 

Běhání milovala už jako malá. Utíkat, co síly stačí s větrem o závod. V Bradavicích pak sedla na koště a létání prohlásila za novou nejoblíbenější činnost. Když ji však vyzvali, ať se přidá k famfrpálovému družstvu, odmítla. Na to byla velká individualistka. A pak, při famfrpálu jste se museli soustředit na soupeře a hlavně na míče. Nevnímali jste vítr ve vlasech.

Po čtvrtstoletí dlouhé pauze u sv. Munga netrvalo dlouho a nasedla na koště. Zpočátku se trochu obávala, když jí Ron se slovy: „Neboj, Alice, to dáš, tohle se nezapomíná,“ podával svůj Nimbus 2020. Sotva vzlétla, dala mu za pravdu.

Poutající nespoutanost

Drabble: 

Drahá Dezinvektilo,

když uvažuješ, jak co nejlépe pokoušet svou pacientku, neměla bys opomenout jistou touhu, která se v určité podobě skrývá bez výjimky v každém člověku: touhu po svobodě. Lidské představy o svobodě jsou často roztomile zábavné – cválající divoký lichokopytník s větrem rozcuchanými žíněmi. Velmi si jí však cení, natolik, že jsou si sami před sebou ochotni leccos omluvit, když cílem je svoboda – surově zpřetrhané vztahy, nesplněné sliby, opuštěné povinnosti, zasazené rány. Vše je povoleno, když svoboda je konečným cílem.
Velmi trefně to vyjádřil jistý libanonský pisálek: i sama touha po hledání svobody se stane jhem.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Obrázek uživatele Carmen

Jednou to bude pryč

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tuhlenc Muddy Waters, kdyby někdo chtěl něco do ucha.

Obsahuje 2 vulgární slova.

Drabble: 

Cítí vítr ve vlasech, v rukou křídla a v srdci nekonečno. Je mu osmnáct a má všechno před sebou.

Pak ho povolají.

Uteče to, říkají všichni. Máma statečně zadržuje příliv v očích.

Nezlomí ho!
Jednou to bude pryč, bude to jen záblesk historky, stužka k jednohubkám a starejm fotkám.
Načančaná služba vlasti.

Pak vidí v očích mrtvejch dětí válku bez mejkapu.

Hra na vojáčky mu přijde kurevsky debilní - asi jako hra na mor.
Vítr nemá v čem cítit, ruce ztěžkly zbraní a v srdci má leda spoustu slaný krve.
Je mu dvacet, za sebou má všechno.
Před sebou nevidí nic.

Obrázek uživatele ef77

Vítr

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když je dnes Květná neděle...

Drabble: 

Vítr, který se prohání Betánií, přivál z Galileje. Přinesl sebou vůni jezera, chaluh, pečených ryb, vůni trávy a polí, pach rybářských sítí, pocit domova.

Na Olivovou horu fouká od moře. Mírný vítr s tušením slané chuti, křiku pelikánů, dálek a hlubin.

V kamenných uličkách Jeruzaléma se točí a míchá pach oslů a stok, nekvašených chlebů, sladkých vín, jehněčích pečení, hořkých bylin i kyselých vín.

Pak začne vát z Judské pouště. Prudký vichr sebou nese písek a kamínky pouště, suchý a neživý. Zmírňuje jen pomalu, do lehkého vánku, který čechrá vlasy a něžně hladí po lících.

Cítíš jeho letmé polibky, Jidáši?

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Oprava fénu na vlasy

Úvodní poznámka: 

Přemýšleli jste někdy jaký by byl život se šíleným elektrikářem, který má neustále potřebu něco rozebírat a upravovat?
Uděláme si tady takové okénko, jak by to mohlo vypadat.

Drabble: 

Verunce se pokazil fén na vlasy!

„To je teda obrovský průšvih…“ pomyslel si šílený elektrikář Martin. „Musím ten fén nějak opravit, přeci nepůjde spát s mokrými vlasy…“

Martin se tedy dal do práce. Rozebral fén a zjistil, že motor ventilátoru je úplně zničený.

„Doprčic! Druhý motor teď neseženu, to chce záložní plán! Na tu televizi se stejně nedíváme, potřebuju z ní vysokonapěťový zdroj a pár špendlíků.“

„Proboha, jak pomocí toho chceš opravit fén?“

„No to je jasné ze špendlíků a vysokonapěťového zdroje vytvořím iontový vítr, který bude foukat přes stále funkční topné těleso a ty si budeš moct vyfénovat vlasy!“

Závěrečná poznámka: 

Komerčně dostupné iontové fény stále používají ventilátory, protože si nikdo netroufne pustit do fénu čtyřicet tisíc voltů, aby ten iontový vítr za něco stál :D

Obrázek uživatele estriel

The Moon, The Stars

Úvodní poznámka: 

It’s everything. For him to do that, it’s like body, mind, the moon, the stars. Everything. – Brian Orser.

Yuzu and his quaxel (quad Axel, 4.5 rotations). Nobody has landed it yet, he's obsessed with it. Nemohla jsem si pomoct, takže oficiální drabble je v políčku na drabble, druhou část dodávám do závěrečné poznámky jen tak pro zábavu - double drabble (přesně 200).

Drabble: 

"How are you today, Yuzu?" Brian asks him after warm-up.

"Good," Yuzu responds. His warm-up triples felt solid. "Nothing hurts."

Brian hums, then nods. "Quad Axel?"

Yuzu all but bounces. "HAI!"

"Get in the harness, then."

Yuzu frowns. He doesn't do harness. It's embarrassing. "But - "

"No buts. Safety first."

He grumbles, but obliges. Once in the harness, Brian signals for him to go. He picks up speed. Air whips through his hair, exhilaration pumping through his veins. He jumps. One, two, three, fou-

The harness straps bite into his sides, holding him up to avoid the crash.

"Again," says Brian.

Závěrečná poznámka: 

*

"Good!" says Brian.

Yuzu grins. This one was clean, with only the slightest tug from the harness.

Brian chuckles. "Go on, then."

Yuzu wastes no time getting out of the contraption.

He gives it his all, flying through his cross-overs. It's strange, setting up the normal Axel entry, but that's okay for now. He feels nothing but the wind, hears nothing but the blade as he leaps.

It feels like he's airborne forever.

Jason squeals.
"Wow!" yells Zhenya.
Gabby claps.
Brian high-fives Ghislain.

Yuzu stumbles down onto the ice, laughing, heart aflutter, so happy he could die.

"Again!" calls Brian.

Obrázek uživatele Witch

Nečekaný zvrat

Úvodní poznámka: 

Dneska vážně, ale vážně nic rozumnějšího nedám...
Navazuje na - "Nerozluční přátelé" - http://sosaci.net/node/36606

Drabble: 

„Tak co, podvodnice? Vydáš nám zrcadlo dobrovolně?“ táže se po dobrém Asterix.
„Ani náhodou!“ zavrčí zlodějka.
„Jenže náš přítel Trubadix ho moc chce zpátky.“
„Vždyť stejně není jeho!“
„Cože?“
„Sehnal ho u překupníka! Kdybyste jen tušili, komu to zrcadlo ve skutečnosti patří…!“
„Tak nám to řekni!“
Odezva zlodějky se ztratí v náhlém poryvu, ve kterém se vznesou i Obelixovy copy.
Asterix se opře o svého kamaráda, aby ho vichr neodnesl: „Ehm, šéfová…? Co to vyvádíš?“
„Co asi?“ prská obrýlená mučitelka pobíhající kolem tří obrovských větráků. „Vyrábím vám vítr ve vlasech, u Tutatise! Větší pitomost si taky při neděli vymyslet nemohli!“

Nezapomeňme snít

Drabble: 

Muž volá na přítele za sebou.
"Sire Nikolasi, přidejte! Musíme si pospíšit. Lady Jane na mne čeká, abych jí uštědřil jeden za svých vroucích polibků."
"Sire Charlesi, nemůžu přece uštvat svého oře." pokřikuje jezdec za ním, zatímco koleny svírá boky svého koně a kotníky pobízí ke cvalu.
"Sire Nicholasi, víš, že když nedorazím včas, čeká mě peklo."
Ještě více se přitiskne k hřbetu svého koně a přimhouří oči proti větru, který teď povlává i s jeho vlasy.
Stojím opodál, pozoruji muže a závidím jim.
Může jim být přes třicet a vůbec jim nevadí, že ten kolotoč je pro malé děti.

Obrázek uživatele Keporkak

I větrníky zakázali!

Drabble: 

Jednoho srpnového dne začalo náhle foukat. Opravdu pořádně. Dokonce pršelo nahoru. Vítr bral vše, co nebylo přitlučené. Sklo ze skleníku, plech ze střechy (část odletěla asi 70 metrů daleko), jednu stěnu boudy pro jalovice, stromy padaly po desítkách. To vše během dvanácti minut. Nikomu z lidí ani zvířat se nic nestalo, ale bylo to o fous. Rodiče farmáře jeli zrovna autem, strom spadl přes silnici pár metrů před nimi.
Druhý den naběhli úžasní přátelé a příbuzní a pomáhali odklidit škody. Báječní lidé!
Několik týdnů byly zakázány hračky foukačky, účes foukaná, větrovky (bonbony i bundy) a fráze jako „to je fičák".

Pod širým nebem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jenom trocha lyrizování a pocitů spojených s tímhle tématem.

Drabble: 

Konečně nahoře.
Tohle není jenom kousek předměstské zeleně. Nikde v blízkosti ani dům.
Rozlehlá planina na vrcholu kopce. Kam oko dohlédne, vlní se další návrší. Támhle les, zelené louky se střídají s hnědými poli a mezi nimi se táhnou pásy křoví postříkané zelení a prozářené kvetoucími trnkami.
Nad hlavou jenom široké nekonečné nebe. Spíše šedé než modré, ale nevadí. I ty tlumené pochmurnější barvy mají svůj půvab.
Zvedá se mírný větřík a opírá se do vlasů. Nastavím mu tvář a rozpřáhnu ruce. Je to skoro jako letět. Jen okamžik a poletím doopravdy.
Volná! Svobodná…
Jak mi tohle celou dobu chybělo…

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Přízračná noc

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Navazuje na drabble Sny měnící se v můry.

Drabble: 

Co se dělo po zbytek noci, vnímala jako v mrákotách. Dům, v němž se narodila, stál v plamenech. Sousedé a městská stráž už začali hasit, či alespoň zabránit rozšíření ohně do okolí.
Její zachránce ji zatáhl do jedné z bočních uliček, teprve později si uvědomila, jak se snažil, aby je nikdo nezahlédl.
„Jmenuji se Rotolf, kdybys nevěděla,“ řekl jí nad ránem, když kdesi sehnal jednoduchou halenu a nohavice a zastřihoval jí ohořelé konečky vlasů. Jestli je pustí po větru nebo hodí do vody, bylo v tu chvíli Yllanit naprosto lhostejné. Všechno, čím byla až do včerejšího večera, bylo v troskách.

Obrázek uživatele Elet

Konec kruhu

Fandom: 
Drabble: 

Stojí v dešti, kapky jedna po druhé padají do vlasů, valí se dál a dál, v nekonečné neměnnosti se řítí k zemi.
Jaké to asi je, letět s vědomím, že se dole roztříštíte na kousíčky? Je to s hrůzou očekávaný konec vlastního já, nebo je pád do kaluže jen návratem do matčiny náruče?
Vítr chce odnést vše, co mu přijde do cesty. Tahá za vlasy, oblečení, bere vše.
Kam se tak řítíš? Bojíš se bezvětří, nebo se na něj těšíš? A až pomineš, jaké to pro tebe bude?
Kapky ani vítr neodpoví.
To jen my, lidé, se bojíme konce kruhu.

Obrázek uživatele Gary Stu

V hospodě U džbánku a druhého džbánku, část druhá

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování http://sosaci.net/node/36821

...Zapped je nový britský sitcom a věřte, že je výrazně lepší, než toto drabble naznačuje ;-)

Drabble: 

„Vysoký?“ řekl Herman.

„Je vyšší než Steg, který je půl-obr.“

„A půl-trpaslík,“ opdověděl Herman. „To mi připomíná válečnou kampaň...“

„Teď ne Hermane,“ řekl Steg. „A nebuď rasista.“

Howell šáhl do kapsy: „Tohle tě udělá neodolatelnou. Pět penízků.“

„Vlající vlasy taky pomůžou,“ dodal a vytáhl hůlku. „Dva penízky.“

Barbara se navoněla a Howell mávnul hůlkou. Prudký závan větru Barbaru málem srazil.

Dvě světélka najednou vlétla do hospody. Proměnila se v mohutná chlapiska s křídélky na zádech.

„Víláci! Ani hnout! Zachytili jsme zakázanou magii!“

Vílák stojící v cestě větru pohlédl na Barbaru a najednou zjihl.

„Protilátka?“ zeptal se Howell nevinně. „Pět penízků?“

Obrázek uživatele mamut

Balón

Fandom: 
Drabble: 

Snad za to může pan Verne, snad bratři Montgolfierové, snad má duše toulavá, nekonečně zasněná.
Už je zase tady ten čas.
Po ránu nebo k večeru, kdy jsou vzdušné proudy nejpříznivější, objeví se na obloze malý bod.
Stává se, že zastavím u krajnice, vystoupím z auta a kochám se pohledem na tu krásu.
Ne, nemám na mysli velkolepé srocení desítek balónů, které hromadně startují nebo manévrují.
Jen ten jeden. Pomalu se pohybuje nad krajinou. Tiše pluje pod oblaky, ze strany ozářený paprsky slunce.
Jednou do něj nastoupím a nechám se vynést vzhůru. Jako pták.
Jen vítr bude hvízdat do uší.

Stránky

-A A +A