DMD č. 14 pro 14. 4. 2019. Téma: Vítr ve vlasech

Obrázek uživatele Peggy Tail

Snový jezdec

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já nevím, co bych k tomu dodala. Neberte to vážne :D

Drabble: 

S větrem o závod se žene. Sedí pevně v sedle. Dav žen v dáli chtíčem omdlévá. Je tak sebejistý, nic ho nezastaví! Bujný oř pod ním hrdě tryská, však i on je fešák! Dav kobyl v dáli chtíčem omdlévá. Když ve zpomaleném záběru uhání stepí s odhalenou hrudí, bicepsy se mu potem lesknou v horkém slunci a havraní vlasy rychlostí jízdy sladce tančí. Jeho snědé prsní svaly a velké mužné bradavky ve cvalu poskakují, jak se žene vysvobodit svou vyvolenou. Odněkud. Někam. Kvůli něčemu. Kvůli lásce! Jasně! Láska a odvaha popohání toho hřebce na hřebci kupředu. Jen vpřed, snový jezdče!

Obrázek uživatele Keneu

Prázdnou základnou se prohání vítr

Fandom: 
Drabble: 

Zvedá se vítr.
Zatím ho necítíš.
Jedeš si autem v uniformě, co ti nepatří, a je ti skvěle.
Až na takový zvláštní pocit v zátylku, tam kde máš vlasy vyholené strojkem.
Zpátky na základnu se dostaneš bez problémů. Vystoupíš z auta, ten vítr se do tebe opře a obejde tě mráz.
Něco je strašně špatně.
A souvisí to s tím větrem.
Vběhneš na svoji ubikaci.
Prázdno.
A venku řvou motory a vítr a ty běžíš, kanady dusají po asfaltu, tak jako před chvílí, když tudy prošli všichni ostatní chlapci s krátkými vlasy.
Letadlo ti proletí nad hlavou.
Všechno je špatně.

Závěrečná poznámka: 

Já se musím přiznat, že jsem ten film viděla jen jednou, protože se mnou ten konec strašně otřásl. A pak ještě jednou, když mi došlo, že není nefér, že do Vietnamu odletěl Berger, který tam nechtěl, ale že je nefér, že tam odletěl a umřel tam KDOKOLI.

a věřím v Boha a věřím, že Bůh věří ve mně

PS: A pak je ještě jedna scéna, která obsahuje tuhle písničku a spolehlivě mě vždycky rozbrečí. Najdete ji v Elysejském klíči.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Svojanovská

Foukej, foukej větříčku...

Fandom: 
Drabble: 

ŠOKUJÍCÍ ODHALENÍ!

Aprílové počasí odhalilo tajemství sexbomby z království Za sedmero horami a sedmero řekami. Při romantické procházce s princem z Nemanic překvapil princeznu Zlatovlásku náhlý poryv větru. Nejen, že idolu mnoha mužů několikrát nadzvedl sukni, ale nakonec jí odvál i příčesek. Podle svědků si Zlatovláska zakryla hlavu sukní a prchla.

Vyjádření paláce se nám získat nepodařilo, pouze chůva se svěřila, že vztah Zlatovlásky s princem z Nemanic je prý pouze přátelský. A pokud nebyl, po takovéto blamáži již zcela jistě bude.

Co na to princ z Nemanic? Vyjádří se zámek? Čtěte již v pondělí!

Čtenáře deníku Plesk informuje: SVO.

Už jenom 75 dnů a 12 minut!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno všem účastníkům Festivalu Fantazie a Klubu přátel chotěbořského větru.

Drabble: 

Klára cítila kouř.
Pak taky cítila levnou whisky, přesto, že ji spláchla lokem drahé whisky.
Cítila kamínky v asfaltu, jak jí do zadku obtiskávají vzorek.
Cítila Gábininu hlavu na svém rameni. Ta holka fakt nic nevydrží.
Cítila, že jí pod vstupenkou na zápěstí štípe kůže, ale milovala svou vstupenku skoro tak jako jeho, takže to bylo jedno.
Cítila, že usíná.
A že jí zas lezou vlasy do pusy, ačkoliv si je zastrčila za ucho před vteřinou.
Zvedal se vítr. Klára se zhluboka nadechla. I ve tři ráno voněl jako hnojůvka.
Jako léto.
Jako láska, která není vidět, ale je cítit.

Závěrečná poznámka: 

"Vítr je jako láska - není vidět, ale je cítit. Chotěboř." je oficiální městskej slogan. Fakt.

Obrázek uživatele Aveva

Seznam škod

Fandom: 
Drabble: 

V pondělí to byl jenom plakát o víkendovém výkupu králičích kožek z obecní nástěnky.
V úterý už to odneslo oba vývěsní štíty hospody U Pecháčků.
Ve středu to nevydržela ta velká hromada chrastí připravená na táborák u požární nádrže.
Ve čtvrtek si vzal do prádla dresy místního fotbalového družstva mladších žáků přímo ze šňůry.
V pátek postupně odloupl třiatřicet nově přibitých šindelů ze střechy kostela Panny Marie.
V sobotu přičinlivě očesal všechny něžně růžové jabloňové květy z Rundojc sadu.
A v neděli, po krátkém nerovném boji, odletěla do dálky Novákojc kadibudka.
Vítr byl prostě při průletu obcí Vlasy stále ofouklejší.

Obrázek uživatele Iantouch

Dopis

Fandom: 
Drabble: 

Albus stál u okna a upřeně hleděl na potemnělou tabulku, která odrážela jeho tvář. Byl bledý, vypadal jako socha.
„Stalo se něco?“ zeptal se Gellert.
„Dostal jsem dopis. Od Elfiase.“
Gellert pohlédl na pergamen v Albusově ruce.
„Je teď v Řecku. Potkal chiméry,“ dodal Albus a hlas se mu zlomil. „Proč mi o tom píše!“ To už křičel a přes víčka se mu hrnuly slzy zoufalství a vzteku. „Byl jsem nejlepší! Měl jsem sny! Chtěl jsem jet kolem světa!“ Schlíple se posadil. „A teď trčím tady.“
Gellert nevěděl, co říct.
„Hniju ve vězení vlastní zodpovědnosti.“
Gellert ho políbil do vlasů.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Plnou traťovou

Drabble: 

Komořansko-modřanský koridor, zkráceně KOMOKO, dopraváky někdy přezdívaný lochneska, je vysokorychlostní trať s bezžlabkovými kolejnicemi vedoucí z Braníka na Sídliště Modřany. Tramvaje tu mohou jezdit maximální povolenou rychlostí, což činí 60 km/h.
Drtivá většina řidičů si tuhle trať pochvaluje. Zastávky na znamení, kde občas opravdu nikdo nechce vystoupit; dlouhé úseky samostatného tramvajového tělesa, kam je chodcům vstup zakázán a auta sem nemají kudy zabloudit; sedmý rychlostní stupeň, hukot přejížděných pražců, vítr ve vlasech...
Vteřinu nato periferně zachycená šmouha, rána jako prase a něčí vlasy ve zbytcích rozbitého čelního skla.
Na tuhle trať je sice chodcům vstup zakázán, ale sebevrahy cedule nezastaví.

Obrázek uživatele Esti Vera

Takový normální den

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Obsahuje trochu krve a zraněné dítě, které ale ve zdraví přežije

Drabble: 

Je mi zima! chtěla bych křičet, ale nemám na to sílu. A oni se nezeptají.
Země je ledová a studený vítr se dostane všude - do vlasů i pod pět vrstev oblečení. Bolest zraněného břicha to nepřehluší.
Maruška chodí sem a tam. Rána na hlavě jí krvácí - měla by si sednout dřív, než sebou sekne. Tak už jí někdo pomozte!
Kačka nedýchá, malé tělíčko bezvládně leží v trávě. Co jí je!?
Klárka jenom řve. Ten hluk mě děsí - trhá uši a ruší klidné umírání.
Já chci domů!
Všichni okolo křičí a země pomalu rudne.
A pak - konečně - přijde vysvobození.
„Konec simulace!“

Závěrečná poznámka: 

Takový normální den figuranta na zdravotnickém kurzu :)

Obrázek uživatele Skřítě

Když se slunce osmělí a o život podělí

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík, každopádně tuhle jsem chtěla původně napsat... svěží, lyrickou, optimistickou a podařilo se až napodruhé... tedy doufám, že podařilo :-)

Drabble: 

Kdosi řekl jednu větu, jako tehdy, na počátku,
kdosi řekl: "jaro je tu a rok teprv na začátku".
Rozběhnu se nazdařbůh, až sotva chytám dech,
cítím vůni předjaří a vítr ve vlasech.
Pozoruji zázrak zrodu svěžích listů z pupenu,
les kvete a voní jarem, jak zahrada v Edenu.
Stromy s jarem oděly se do zelené řízy,
náhle plné energie, v žilách pramen mízy.
Kořeny živiny čerpají z hlíny,
za jedním (o)bludným nechávám splíny.
Trable i starosti na chvíli zahodím,
s jarem se duševně podruhé narodím.
Tělem proudí energie, vše je nové, čisté,
na jaře mám vprostřed světa svoje místo jisté.

Obrázek uživatele Tenny

Dostaveníčko na mrakodrapu

Fandom: 
Drabble: 

"To jsem ale vybral krásné místo, že? Vítr ti fouká ve vlasech, je tu pěkný výhled, západ slunce..."
"Hmmmm."
"Jsme tu ale vysoko, že? Je to hodně daleko dolů."
"Hmmm!"
"Jak to tam vypadá, když to vidíš vzhůru nohama, což? Už jsi připravený mi říct, co potřebuji?"
"Hmmm..."
Strhl mu izolepu z úst.
"Nic ti neřeknu!"
"Copak, nebojíš se výšek?"
"Superhrdinové mají pravidla proti zabíjení! Jenom machruješ a snažíš se mě vystrašit!"
"Tak já se zeptám někoho jiného."
Odpovědí mu byl zoufalý výkřik a odporné křupnutí dopadu.
"Asi si myslel, že jsem Spidey, příště se musím představit," povzdechl si Deadpool.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Nepříjemné zajištění

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí část http://sosaci.net/node/36639

Drabble: 

Určitě znáte ten pocit, kdy vám vůbec nic nejde a ztrácíte optimismus. Kdyby vám v tu dobu někdo řekl, že brzy bude lépe, jen byste se mu vysmáli.

Jenže pak najednou přijde obrat. Jako by svěží vánek čechrající vlasy přinesl příslib lepších dní. A vám jde najednou vše od ruky.

Přesně tak jsme se cítili i my. Den za dnem jsme byli blíž odhalení skrýše P.A.V.O.U.Ka.

A pak přišel ten den. Věděli jsme, kde se ukrývají.
Místo oslav nás však čekala studená sprcha.

"Ty vole, jak se dostaneme dovnitř?" pronesl Filip za nás za všechny.

Obrázek uživatele Owes

Bez obav

Drabble: 

Bývala doba, kdy jsem se bál výšek. Měl jsem strach z bolesti a smrti.
Jako dítě jsem trpěl závratí při šplhání na nejvyšší polici matčiny knihovny.
Na první hodině létání jsem marně překonával svalovou paralýzu.
(Sirius se mi smál. James kroutil hlavou.)
Všechno se zlomilo krátce před mými sedmnáctými narozeninami.
Dodnes netuším, jaká tajemná síla zpřetrhala okovy strachu.
Jisté je, že spolu s ním zmizel i pud sebezáchovy.
Přišel jsem na to prvního májového večera roku 1978, kdy jsem prolétával bouřkovými mračny.
Necítil jsem nic než šlehání větru a elektrické výboje.
A vzrušení.
Strach z bolesti a smrti už nikdy.

Obrázek uživatele kytka

Jako Jehu

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na Čtvrtou zimu.
Paní Blaha už se objevila loni. Je to bodrá Češka narozená v Americe.

Drabble: 

Saně letí po jiskřící pláni, rolničky divoce vyzvání. Paní Blaha kočíruje jako Jehu: divoce, šíleně. Na jeden bezdechý okamžik jedou po jediné sanici, paní Blaha jen bujaře zavýskne.
"Není nad to, cítit větry ve vlasech," žduchne bodře do Nany, když saně s buchnutím znovu naberou stabilitu.
Nany omámeně přikývne.
"Ale no tak, děvenko, hlavu vzhůru. Na tohle trápení stačí jen trochu frešnýho povětří, uvidíte."
Tomu Nany při nejlepší vůli nevěří.
"Fajnově si spolu ten týden užijeme!" těší se Jehua.
Spíš se jí chce Jakub zbavit. Nany bodne osten křivdy a lítosti.
Teprve později zjistí, že jí Jakub věnoval neocenitelný dar.

Obrázek uživatele Rebelka

Zakázané ovoce

Fandom: 
Drabble: 

Obecně vzato, koně jste mohli mít buď dobrého nebo špatného. Jeho kůň nespadal do žádné z těchto kategorií. Jeho kůň byl nejlepší ve vesmíru.
Povolil otěže a vychutnával si ten okamžik. Bujné kadeře mu vlály kolem hlavy. Neznal nic lepšího než cítit vítr ve vlasech. Bohužel si to mohl dopřávat jen potají, jinak by se dostal do řečí.
Práce ale všechno pokazila.
“Kdo sakra jste?”
Zatvářil se jako přistižený školáček. Bleskurychle si strhl z hlavy paruku a snažil se ji nacpat do kapsy. Truhlík zafrkal, jako by se za něj styděl.
“EHM… OBÁVÁM SE, ŽE SE NEVYHNEME JISTÉ MÍŘE TRAPNOSTI…”

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Skřítě

Dokud dýchám, nedoufám, že se někdy uzoufám

Drabble: 

Křičím, než mi dojde dech,
blažen v lehu na zádech.
Slyšíte to?! žiju.

Dělám výdech, nádech,
bez opory v zádech.
Ochutnávám, žiju.

V tichu, které tají dech,
prošlapávám měkký mech.
Ohmatávám svět v němž žiju.

Běžím, než mi dojde dech,
cítím vítr ve vlasech.
Cítím, že žiju.

Umím chvíli zklidnit dech
a zvednu se po pádech.
Vidíte to?! Žiju!

Chytám, zdá se, druhý dech,
utápím se ve svých snech.
Vím, že žiju.

Už brzy mi dojde dech,
sotva vyjdu po schodech.
Myslím ještě žiju.

Už mi zcela došel dech,
smutně ležím na zádech.
Nevím, jestli žiju,
brzy v hlíně shniju.

Obrázek uživatele hidden_lemur

S větrem ve vlasech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Potřeba cítit vítr ve vlasech nemá absolutně co dělat s věkem. Tisíckrát potvrzeno.
Věnováno Tomovi (ze špitálu Na Františku), a taky té dámě, co mi vysvětlovala, že prdí na sedánky s kámoškama u dortu, neboť každý víkend trénuje na drakkarech.

Drabble: 

Není těžké je oblbnout, věděla. Prostě mají v hlavě nějakej obrázek a ten musíte udržet za každou cenu. Chce to praxi.
Hlavně se nerozbulet, páč plakat u doktora, to dělají akorát děcka a senilové. Zas to nepřehnat.
"Mno," řekl doktor Šebek a prozkoumal snímek proti světlu. "Jednoduchá zlomenina zápěstí, dva měsíce a budete zas fit."
"To ty pitomý schody," zaskuhrala.
Měl pěkný svalnatý předloktí, to měla ráda. Byla by ho laškovně štípla, jenomže to by ten obrázek rozbila. Křehká stařenka. Takže kuš, babo!
"Opatrujte se, je vám osmdesát!"
Slíbila mu to. Sobě slíbila, že příště ten pitomej skejt uřídí líp.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Jsem vinen!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snarry. :)

Drabble: 

„Harry, vaše vlasy se pohybují, dokonce i v místnosti. Čím to?“ zajímala se Minerva.
„Netuším.“ Pokrčil rameny. „Asi vítr?“

Vešel do sklepení a zezadu objal svého muže.
„Severusi, neměl bys to dělat,“ řekl Harry, očividně potlačující smích.
„Nevím, o čem mluvíš, Pottere,“ odpověděl odměřeně. Otočil se a probodával jej pohledem.
„O tvém novém lektvaru.“ Políbil jej. „Kterým se měníš ve vítr.“ Další polibek. „A vískáš mě ve vlasech…“ A ještě jeden.
„Nějaká další nehorázná obvinění?“ Vrátil mu polibek Snape.
„Hrozně moc mě miluješ,“ zavrněl Harry. „Řekneš něco na svou obhajobu?“
„Ne,“ zapředl Snape do polibku. „Jsem vinen v plném rozsahu.“

Závěrečná poznámka: 

Mé obrovské díky za inspiraci patří Mecháčkovi. :)

Obrázek uživatele Wolviecat

Nespoutané kadeře

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Odehrává se v té krásné realitě, kde všichni hrdinové bydlí spolu ve věži a žádná Civil War nebyla. MCU nechť se jde vycpat.

Drabble: 

„Která z vás,“ zvedl Tony v prstech vlásenku: „nechává všude povalovat tyhle věci? Před chvílí mi jedna vyzkratovala brnění!“

„Mě vlasy drží magií.“ povzdechla si Wanda.

„Nenosím je, nefungovala by mi přilba!“ houkla Carol.

Shuri zatahala za jednu sponku v účesu: „Bez hesla se nehnou.“

„Za ztracenou vlásenku nás v Red Roomu ostříhali na ježka. Mám je všechny do teď.“ Nikdo se neodvážil hádat, jestli Natasha mluví pravdu.

Než stihl Tony cokoli dodat, vstoupil do místnosti Bucky, vlasy zapletené do komplikované změti copánků. Ježily se vlásenkami.

„Může mi někdo říct,“ hlesl: „kdo je to Pinterest a jak ho můžu zabít?“

Obrázek uživatele wandrika

Vlasy vo vetre

Drabble: 

Mestom zavial prudký vietor, rozstrapatil jej vlasy a vzal ich so sebou.
Nedobrovoľne holohlavá, rozbehla sa za nimi. Hnedý chuchvalec vlasov uletel prirýchlo a stratil sa v bludisku ulíc.
„Nevideli ste tu vlasy?“ spýtala sa v kaderníctve. Ukázali jej dlážku plnú rôznofarebnej ľudskej plsti, ale jej vlasy nikdy neboli fialové, modročierne ani peroxidovo vybielené. Pobrala sa ďalej.
„Preleteli cez kvetinový záhon,“ prezradil jej deduško na lavičke. „Vynorili sa plné bodliakov. Potom šli tamtým smerom...“
Dobehla k autobusovej zastávke.
„Nevideli ste tu také vlasy plné bodliakov?“
„Pred chvíľou nastúpili do autobusu.“
Rezignovane pokrútila holou hlavou. „To už teraz môžu byť kdekoľvek!“

Obrázek uživatele Birute

Babí léto

Drabble: 

Někdy se vydává mezi lidi. Starým ženám málokdo věnuje pozornost. Kromě strážců, kteří ji nenápadně sledují, když prochází tržištěm.
Zaslechne, jak jedna holčička říká druhé: „Koukni! Máš ve vlasech babí léto.“
„Né!“ vzteká se mrně. „Já nechci na hlavě pavouky!“
„Ty hloupá, to jsou vlasy královny Dany. Ty, co tenkrát ztratila v pohřební hranici,“ vypráví starší děvčátko a vyčesává maličké prsty nitky z vlasů. „Létají sem přes moře.“
Malá se uklidní a trpělivě drží.
„To nebudou ony. Shořely mi,“ opraví dívku v duchu stará královna. Ale ta pověst je hezká.
Uhladí si křehké bílé vlasy, které jí vytrvale cuchá vánek.

Obrázek uživatele Nathanel

Zaostřeno na krásu

Drabble: 

Moře zpěněně naráželo do ohlazených kamenů přístavního mola. Vzduch byl prosycen vodní tříští. Ulpívala jim ve vlasech. Giullieta si přidržovala klobouk a rozpustile se usmívala. Neposlušné kadeře jí poletovaly kolem hlavy.
Vito poklekl na jedno koleno, aby získal stabilitu a hledal úhel. Polocelek. Stín v obličeji, světlo na dekoltu. Zaostřil. Její mandlové oči se na něj smály. Skrytý za fotoaparátem, mohl si ji dle libosti prohlížet. Obdivovat ladnou křivku její šíje. Příjemně ho při tom zašimralo v břiše. Probouzela se v něm touha, neodbytné puzení odhodit fotoaparát a celičkou ji zlíbat.
Ještě ne. Nesmím to pokazit. Ještě je příliš brzy...

Nepatřím k vám (a jsem za to ráda)

Drabble: 

"Sčesej si ty vlasy jinak, rozšiřuje ti to obličej."
"Stáhni břicho, ať se vejdeš do šatů."
"Kristepane, ty neumíš používat řasenku?"
"Usmívej se!"
V tanečním sále bylo příliš mnoho lidí. Dívky s tolika make-upem, že člověk nerozeznal původní tvar jejich obličeje. Vtipní, uhlazení chlapci, jež přitahovali pohledy druhého pohlaví jako magnet. Smích, hlučná hudba, klepy a pomluvy.
"Vidíš tu blondýnu támhle? To si půjčila šaty od prababičky?"
"Ta rusovláska...nemá na nohách holínky?"
Utekla jsem po půl hodině.
Venku padaly drobné vločky sněhu. Z obličeje mi smyly poslední zbytky řasenky. Nafénované vlasy mi rozcuchal noční vánek.
"Jsi dokonalá," zašeptal měsíc.

Obrázek uživatele Tora

Zážitek? Jak pro koho...

Úvodní poznámka: 

Jsme v období, kdy Sheila díky svému prohřešku nemůže vykonávat práci strážce rozhraní. V době, o které se zmiňuje drabble, pracuje jako referentka v nejmenovaném muzeu.

Drabble: 

První, co udělal nový šéf, byla povinná víkendová teambuldingová akce.
Adrenalin! Zážitky! Zábava! Stmelení týmu!
Připadala jsem si jak kdysi na rekreaci, šéf mi velmi připomínal tehdejší soudružku kulturní referentku.
V sedlech koní, voděných po jízdárně, dřepěli utrápení referenti, držící se madel zuby nehty. Domluvit se s hlavním stájníkem naštěstí nebyl problém. Přidělil mi koně a poslal se mnou jedno z děvčat.
Bylo krásné moci opět rozjet hřebce do trysku a slyšet vítr hvízdat ve vlasech. Adrenalin, konečně!
Nemůžu za to, že šéf čučel s otevřenou hubou a pustil se madla.
Dopad byl tvrdý.
Další teambuilding se už nikdy nekonal.

Závěrečná poznámka: 

Trochu bjb, vím. Ale v domě návštěva a času pomálu :)

Obrázek uživatele Bilkis

S větrem ve vlasech

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/36686

Trochu přituhne, ono je to téma vlastně boží.

Drabble: 

Zámky prasknou, vlna magie se prožene celou budovou, vysklí okna, lidi srazí k zemi. Bedny se překlopí, obsah se vysype. Napůl rozložené tělo se odprostí od svalů, jejichž úpony nevydržely. Kosti se poskládají, ústa se otevřou.
Pokusili se ho zabít, rozsekali ho, zavřeli, ale on se vysvobodil. Zbytky rukou se připojí k tělu, nohy následují. Protáhne se, kosti zakřupají. Vyrazí ke dveřím. Kouzelné pečetě jsou popraskané, žádná překážka. Vyjde z pitevny na chodbu, kterou se honí čerstvý letní vánek. Pročísne zbytky vlasů na jeho hlavě, pár jich odletí chodbou a přistane na podlaze. Nezajímá ho to.
Svobodný. Konečně. A nepřemožitelný.

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Problém Lichů je ten, že čím jsou starší, tím jsou silnější. Aspoň tak to vidím já. Rozsekání ho jen zpomalilo.

Obrázek uživatele zirafice

Nás nic nezastaví

Drabble: 

Jezdec vyráží na trať, překonává první muldu a řítí se vpřed, vítr ve vlasech …
„Půjč mi skejta.“
Vilda se zamračí.
„Řekni si o vlastní. Třeba k narozkám“
„Ty jsou za dlouho. Jestli mi ho nepůjčíš, řeknu mámě, že jezdíš bez helmy,“ vytáhne Tilda trumf. Vilda si pohrdlivě odfrkne, ale raději neriskuje.
„Co tak najednou?“ zajímá se, pozorujíc sestru, jak se pokouší rozjet prkno, aniž by sebou plácla na zem.
„To Tobias. Že prej holky na skejt nemají buňky.“ Vilda povzdechne. Něco takového Tilda jen tak nepřejde. Teď nepřestane, dokud nebude přinejmenším mistryně světa.
„Máš blbě rovnováhu,“ utrousí. „Víc se nakloň.“

Ve stájích - část 2.

Úvodní poznámka: 

Rozhovor pokračuje.

Drabble: 

Bráška už se na ni nedíval.
„Ty, Gino…?“
„Ehm,“ zamručela.
„Ty si chceš vzít prince Quintilla?“
Zaskočil ji.
„Zvažuji to,“ odpověděla. „Ačkoliv se mi nechce po zbytek života sledovat Caesovy žárlivé pohledy, po reakci princezny Eprie musím takovou možnost připustit.“ Ta holka ji štvala. Jenom proto, že má ráda svobodu a vítr ve vlasech, se mame omezovat?!
Dominius se mračil.
„To nezní jako: ‚Ano, toužím se stát jeho ženou‘.“
Longina na něj nechápavě pohlédla.
„Quintillus je inteligentní. Ctí povinnost, což prokázal rozchodem s naším bratrem. Je schopen okamžitě zastat povinnosti vládce…“
„Tak jsem to ale nemyslel.“ Dominius si založil ruce.

Závěrečná poznámka: 

alespoň jeden rozumný následník :D

Obrázek uživatele galahad

Vlajúce šály

Fandom: 
Drabble: 

Vždy miloval rýchlosť a slobodu. Keď bol malý, tak jednoducho utekal. Potom jazdil na motocykle.

Existoval však vyšší stupeň voľnosti.

Prihlásil sa k letcom. Najprv sa mohol len sa pozerať. Posadili ho do staručkého aeroplánu s fotoaparátom v ruke. O pár mesiacov sa dočkal svojich krídel.

Myslel si, že hore sa mu nič nestane. Že všetko to šialenstvo prebieha pod ním, v rozdrásanej krajine, kde sa ako jazva tiahne škaredá hnedá čiara.

Potom na neho niekto vystrelil. Naučil sa vyhýbať lietadlám. Neskôr prišiel technik a na jeho stroj mu namontoval guľomet – jeho obojok.

Voľnosť sa utopila v horúcom olove. Padal.

Obrázek uživatele Regi

Odměna za práci

Úvodní poznámka: 

Říkala jsem si, že letos budu dělit témata mezi Indy a Hagrida spravedlivěji než loni. Spočítala jsem, že Hagrid jich měl už osm, a Indy jen pět. Takže si další téma zaslouží. Navíc běhá border kolie opravdu rychleji než Hagrid. :-)

Drabble: 

„Indy, lehni, nehýbej se, polož hlavičku, zůstaň, pomalu…“
Tohle slyším, když chodím k dědečkům a babičkám, abych jim udělala radost. Poslechnu, protože to těm stařečkům dělá dobře. Mají nemocné nohy i ruce. Když mě hladí, někdy se netrefí, a strčí mi prsty do očí nebo do nosu.
Všechno klidně vydržím. Protože jsem hodná holka, a taky proto, že pak dostanu pamlsek.
Ale hlavně vím, že po práci půjdeme na louku. A tam uslyším můj nejblíbenější povel: „Máš volno!“
Vystřelím jako z praku. Polykám vítr, on mi češe kožíšek a obrací uši dozadu, já s ním závodím, a běžím a běžím…

Obrázek uživatele Erenis

Solární vítr ve vlasech andelů

Fandom: 
Drabble: 

Sjíždí se, andělé zdáli.

Privoláni vábením, jemuž nelze odolati. Svázáni dávnym slibem, pricházejí pod jeho vlivem. Opojné světlo s sebou nosí, když jdou, tak jdou bosí.

Vlasy plující temnotou Vesmíru, rozčechané větrem solárním.
Zdálo by se, že slyšet je jemné zvolání.
Možná jednomu z andělů stalo se cosi nemilé.
Vítr ve vlasech? Z toho se nehyne. I když je solární.

Blaženi a opojení svetlěm a teplem. Nyní jsou na místeě, čekajíc na další instrukce.
Copak pro nás pripravila paní dneska? Proč zrovna před pulsarem?
Jeho vítr nehladí, jako od jiné hvězdy. Andelé premýšlí, hledají odpoveď.
Najednou strhnou se.

Paní přichází!

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Všechno zlé je k něčemu dobré.

Fandom: 
Drabble: 

Možná byste to do mě neřekli, ale vždy jsem byl optimista. Nemluvím teď o svém neochvějném přesvědčení, že všechno půjde přesně tak, jak jsem si naplánoval, ani o smíchu, kterému se nedokážu ubránit, když se ukáže, že jsem se nemýlil. Myslím tím, že se na věci dívám z té lepší stránky. Musím čekat na zprávy od podřízených? Nevadí, aspoň mám čas přemýšlet. Kuchař připálil maso? Výborně, salát je stejně zdravější.
Říkáte si, co může být dobrého na tom, když prohrajete bitvu a váš nejbližší služebník vás zradí a shodí do sto kilometrů hluboké šachty? Nádherně vám fouká vítr do vlasů.

Závěrečná poznámka: 

Trochu jako monolog Franka Underwooda z House of Cards, ale když se nad tím tak zamyslím, tak je to trochu podobný typ postavy...

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A