DMD č. 22. pro 22. 4. 2019. Téma: Snílek

Obrázek uživatele Finde

Ráj

Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem váhala mezi dvěma drabblaty a sice:
http://sosaci.net/node/36266 Povzbuzení, protože si myslím, že veršovánka na Bicáčka se mi povedla (schválně pozná někdo na jakou filmovou písničku je to napsané?)
Bicáčku, bicáčku periferní!
Neotravuj sličnou děvu,
sic ti šlápnu do úsměvu!
Bicáčku, bicáčku periferní!

Ale pak zvítězil poetičtější Ráj na téma Snílek

Drabble: 

Snil o světle a o zářivých hvězdách, o stromech rostoucích do nebe a o květinách barev, tak oslnivých až oči přecházeli. Snil o plavání v čiré vodě a o létání s větrem o závod. Snil. Neměl nic jiného na práci než růst, spát a snít.

Až jednou ho probudila bolest. Zjistil, že jeho domeček je mu mučivě těsný. Pokusil se protáhnout, ale stěna praskla. Dovnitř proniklo světlo přesně takové, o kterém snil. Že by tam za tou stěnou bylo víc věcí z jeho snů? Zatlačil a domeček se rozpadl.

Na světlo ze skořápky vylezl malý zvědavý dráček. Budoucí dračí princ.

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Živé město

Fandom: 
Drabble: 

Petr se najednou objevil zpoza rohu a s viditelnou úlevou běžel ke skupince dětí. Všichni se zaradovali. Eliška, která byla nejstarší, si ale všimla na něm něco divného a zeptala se, co mu je.

„To město… mění se. Samo od sebe...“

Dost dobře to nechápala, ale napůl káravě, napůl šibalsky pronesla: „Ty jsi byl vždycky snílek. Stále s hlavou někde v oblacích.“

Pak se dohodli, že něco vyzkoušejí, aby ho uklidnili. Ohlédli se a viděli ulici s parkem, se světly, úplně obyčejnou městskou ulici. Zašli za roh a vrátili se. Před nimi zničehonic stála věž, která tam předtím vůbec nebyla.

Obrázek uživatele nektor

Touha po létání

Fandom: 
Drabble: 

Jako malému mi nejvíce uhranula letadla. Možnost být svobodný jako pták. Létat mezi mraky, vysoko nad loukami a lesy.

Celou školu jsem se soustředil na to, jak dokázat létat stejně jako ptáci. Letadlem jsem letěl několikrát v životě, ale ani větroně mi neposkytly ten vysněný pocit svobody. Pořád jsem cítil velké oddělení mezi člověkem a strojem.

Pomocí svých znalostí jsem vytvořil oblek, který mi pomůže létat jako pták. Mám za sebou úspěšnou řadu zkoušek v bezpečném prostředí, ale dnes mne čeká první let venku. Jsem nervózní, ale vím, že jsem udělal všechny potřebné přípravy.

Věřím že to dnes vyjde.

Poletím.

Epidemie snílků

Fandom: 
Drabble: 

Klíčům zašramoceným v zásuvce stolu nepřikládala Marie význam. Dokonce ani tomu, když při praní nechyběla jediná ponožka. Podezření začala mít ve chvíli, kdy v květináči místo máty vyklíčila brambora. Když pod postelí objevila hrad z písku, výrazně znervóznila. Telefon zvedla v okamžiku, když začal její kocour vrkat jako holub a místo srsti měl měňavě průsvitné šupiny.

„Dobrý den, tady Marie Ševcová, Palackého 73. Přijeďte prosím co nejrychleji. Mám doma snílky.“

Než se pracovníkům dezinsekce podařilo škodlivý hmyz kompletně vyhubit, dům měl komín z cukrové vaty a každá jeho stěna zpívala jinou píseň. Celková škoda: 1.045.000 Kč.

Nepodceňujte snílky. Volejte včas.

Obrázek uživatele Blanca

Nohama na zemi

Drabble: 

Hospody byly od toho, aby se v nich spřádaly plány a prostě jen tak vedly řeči.
Nikdo většinou nepřikládal tomu, co se vykládalo nad korbelem, příliš velkou důležitost.
Ještě méně naslouchali štamgasti nápadům mladé, hezké dívky, která jim korbely nosila.
Bianka ze Skalice nebyla výjimka. Její naděje, že Jindřich převezme řemeslo po otci a konečně se vysloví, skončily v popelu vyrabované vesnice.
Tereza si žádné iluze o tom, kterého vytáhla zubaté zpod kosy nedělala.
Věděla, že kovářem být nechce a stejně tak, že udelat z někoho počestnou ženu nemá v prioritách.
Ale u hospodského stolu se s ním sedělo dobře.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Chvíle před úsvitem

Drabble: 

“Zdálo se mi, že jsem husa. A když můžeš létat... Hranice přestanou dávat smysl. Čáry na mapě i čáry v myslích lidí..."
Artušovi dávno došly všechny rytířské příběhy a začal mluvit o věcech, co bratrovi neřekl, když byli ještě kluci.
“Já vím...” ozvalo se konečně, “záviděl jsem ti... Pořád závidím. Mně žádné sny nezbyly...”
“Uzdravíš se...”
Kai zavrtěl hlavou: "Budu žít. Ale to není totéž."
Bolelo to, jak pravda umí bolet. Ale právě kvůli tomu měl Artuš Kaie rád. Vracel na zem každého, kdo nechtěl vidět skutečnost.
“Mám dost snů pro oba, ale pokud mě nikdo neprobudí, nemůžu je uskutečnit.”

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Prokletý most

Úvodní poznámka: 

Je ti sice trochu BJB, ale přesto bych měla tímto poděkovat ČT2 za inspiraci, protože jinak bych asi byla úplně nahraná. :-D

Drabble: 

Zhluboka se napil kořalky a pohlédl směrem k Langstonskému mostu. Ta mizerná hromada kamení a trámů pořád stála netknutá na svém místě.
Tolikrát si představoval, jak se kamenné pilíře řítí k zemi a jak voda unáší trámy pryč po proudu řeky. Nebo jak suché dřevo olizují oranžové plameny a k nebi stoupá vysoký sloupec černého dýmu.
Mohl by to udělat, kdyby mu nescházela odvaha k neuposlechnutí rozkazu. Mohl by ukončit tohle nesmyslné přetahování. Zatím ale most dál stojí a muži umírají. Modří i šedí.
Zaburácely první výstřely děl. „Další útok, kapitáne,“ informoval ho pobočník zbytečně.
Tak jdeme zase na to...

Obrázek uživatele Champbacca

Nástřel a naivka

Úvodní poznámka: 

(mezitím na lodi a v jejím bezprostředním okolí)

Drabble: 

Zatímco na palubě se tvořil nemalý dav, Edvin si v moři jen pár desítek metrů od lodi užíval relativní samoty. Prakticky tam meditoval – ležel zády ve slané vodě, hleděl na oblohu a za poslechu velrybích písní jen pravidelně dýchal a přemýšlel.
Přemýšlel, proč ho vesmír pořád podrobuje nějakým zkouškám, když už léta nesní o ničem jiném než o světě, kde by mohl prožít normální dovolenou. O světě, kde by po něm nikdo nic nechtěl, o světě, kde by se drabbly psaly i jindy než v dubnu.
Snil by jistě o aktualizovaném Jedilandu, ale dřív ho do kolene trefila dvoumetrová harpuna.

Závěrečná poznámka: 

Souzení protentokráte shledávám redundantním.

Obrázek uživatele Owlicious

Jmenovci

Fandom: 
Drabble: 

Byl předmětem žárlivosti za to, že otec ho miloval nejvíc.
Trochu žárlil, protože jeho milovaná čekala dítě, které nebylo jeho.
Dostávalo se mu víc, než chtěl.
Byl schopen se postarat sám o sebe i o svou rodinu, nikoho o nic neprosil.
Ve snech se mu klaněly snopy, i slunce, měsíc a hvězdy.
Ve snu dostal pokyn se oženit a vychovávat dítě.
Sny ho dovedly do Egypta, do zajetí.
Sen je poslal do Egypta, do bezpečí.
Nakonec se všechny splnily a potupná přezdívka "Pán snů" zazněla respektem.
Nakonec pod nazaretským nebem snil jen o tom, ochránit "svého" syna ještě aspoň chvíli.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Život je krásný

Drabble: 

Dnes měl velmi dobrý den. Ráno vstal pravou nohou, pojedl vtipné kaše a vykročil vstříc zářné budoucnosti.
Na schodech prohodil pár slov se sousedem, u vchodu pochválil domovnici novou trvalou a dokonce zamával i popelářům. S písní na rtech si to zamířil dolů ulicí. Tu si pohladil pejska, tu se usmál na krásnou slečnu – kdekterá mu i dokonce úsměv oplatila. Na rohu si koupil noviny a ranní kávu a zamířil do parku. Cestou se kochal blankytnou oblohou a zpěvem ptáčků zpěváčků hnízdících ve stínu stromů.
Život byl nadmíru krásný. A tak si vůbec nevšiml výkopu předtím, než do něj zahučel.

Obrázek uživatele Finde

Ráj

Fandom: 
Drabble: 

Snil o světle a o zářivých hvězdách, o stromech rostoucích do nebe a o květinách barev, tak oslnivých až oči přecházeli. Snil o plavání v čiré vodě a o létání s větrem o závod. Snil. Neměl nic jiného na práci než růst, spát a snít.

Až jednou ho probudila bolest. Zjistil, že jeho domeček je mu mučivě těsný. Pokusil se protáhnout, ale stěna praskla. Dovnitř proniklo světlo přesně takové, o kterém snil. Že by tam za tou stěnou bylo víc věcí z jeho snů? Zatlačil a domeček se rozpadl.

Na světlo ze skořápky vylezl malý zvědavý dráček. Budoucí dračí princ.

Obrázek uživatele strigga

Stěny tam a tady

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Lejdynce, s poděkováním, protože mě ta bílá zeď nakonec fakt inspirovala. I když to teda není moc veselý, omlouvám se. Holt mi po včerejšku zase nějak vlezl do hlavy a nechce ven :)

Drabble: 

Někdy se tak dlouho dívá na jedno místo, až mu plesnivé, studené stěny cely začnou připomínat jiné stěny, a tehdy je zle, protože se roztočí spirála, kterou nelze zastavit. Tamty stěny jsou totiž tolik podobné, staré, kamenné, jenže vonící teplem ohně v krbu, studeným vichrem na chodbách, tisíciletou magií, skutečným domovem. Vonící nočními toulkami pod neviditelným pláštěm, lesem, tajemstvím, přátelstvím. Vonící světem, který není a nikdy už nebude.
Tehdy ucítí, jak obrázky jeden po druhém mizí, jak je z něj vysávají, jak z nich zbývá jen lezavá šedá mlha a chlad. Přitiskne se ke zdi a zavře oči, jako tolikrát.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Malé jarní rozjímání

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na http://sosaci.net/node/35007

Drabble: 

Tadeáš odzimovává zahradu. Pokolikáté už? Původně s rodiči, později se ženou, co jsou děti, tak sólově. Různé technické detaily se mění, ale stále se pohybuje ve stejných kulisách.
To jej přivádí ke vzpomínkám na nejrůznější sny, které se mu na tomto pozemku honily hlavou. Týkaly se ledasčeho, pracovní kariéry, osobního života, v neposlední řadě i samotné zahrady. Něco se mu povedlo vrchovatě, v něčem zapadl do šedivého průměru. A hlavně se nestal životním ztroskotancem, to se také počítá.
Sluníčko svítí, většina stromů kvete, jaro je prostě čas naděje. A dá-li pánbůh, třeba vyměknuvší Timea sem s ním pustí i děti.

Antonín, Tomáš a Jan

Fandom: 
Drabble: 

"Tomáši, pojď se posadit tady vedle Antonína," zvedl otec hocha, posadil ho na verpánek vedle staršího bratra a pohladil po vlasech.
"Já jsem švec a váš dědeček byl taky. Ale dílnička s verpánkem je těžký život, pro vás chci něco lepšího."

"Moji kluci budou mít taky takový komín. A budou šít boty pro celé mocnářství!"
Ostatní chlapi se jen smáli.

"Vidíš Tomíku, v těchto továrnách budeme šít boty pro celý svět. Budeme mít ty nejlepší stroje a ty nejskvělejší spolupracovníky."

Muž se rozhlédl po panenské jihoamerické krajině. Osud si s ním těžce zahrával, on ale viděl město, které tady postaví.

Obrázek uživatele Envy

Zlatá střední cesta

Drabble: 

Věčně s hlavou v oblacích,
krásu vidí v bodlácích,
nevyzná se v dnešním světě,
do své mysli klidně zve tě.

Sociální vztahy jsou jí cizé,
hodnotu má co je ryzé,
faleš a shon, špatná nálada,
to je vše co ona nerada.

Radši na obláčku houpala by se někdě,
ze světa kolem je celá vedle,
přijde jí, že lidem nerozumí,
těm zase, že ona nic neumí.

Možná měla by se vrátit zpátky na zem,
podívat se na svět jasným zrakem,
možná ostatní mohli by trochu zpomalit,
podívat se na svět skutečných realit.

Honit se není vše, snít pořád však také ne.

Obrázek uživatele Lejdynka

Nothing ever matters

Úvodní poznámka: 

Nebojte, je to česky.

Drabble: 

Lidé odpradávna sní o lepším světě.
Nebude válka, bída, hlad!
Zmizí smutek, neštěstí!
Sbohem diskriminaci, rasismu!
Respekt, a tolerance.
Náboženství, světonázor, chudí i bohatí, barva kůže nebude hrát roli.

Martin Luther King. I have a dream...
Nelson Mandela. I am the captain of my soul.
Mahátma Gándhí. To believe in something, and not to live it, is dishonest.
Matka Tereza. Peace begins with a smile.

Je to však ďábel pochybnosti, kdo vystřelí; Black lives matter, rok 2019. Komunismus, extrémismus, v Nobelově roušce. Odříkání, šílenost; proč? "Kristovo" utrpení, křest umírajícího hinduisty.

Všechna touha po lepším světě vždy končí nepochopením, a smrtí.

Obrázek uživatele Ness

Touhy

Drabble: 

Občas sním, že ty zprávy myslí vážně.
Občas sním, že mu chybím, jak tvrdí.
Občas sním, že je pravda, že sám a že mě stále miluje.
Občas sním, že nebyly žádné jiné.
Občas sním, že mě aspoň nějakou dobu miloval doopravdy.
Občas sním, že jsme pořád spolu.
Občas sním, že mu můžu věřit.
Občas sním, že jsem to zjistila dřív.
Občas sním, že mě večer bude čekat doma.
Občas sním, že se můžu k němu v noci přitulit.
Občas sním, že se to celé nikdy nestalo.
Vždycky vím, že tyhle sny jsou nebezpečné.
A všechny z nich si musím zakázat.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Každý den

Fandom: 
Drabble: 

Sní každý den s otevřenýma očima
je jako princezna na hrášku - unavená, nečinná
jen ve svých představách cítí se správně
chtít po ní dýchat je prostě marné
námahou se zadusí
myšlenkami zardousí
není krásná, není zlá
hořkým strachem prolezlá
když vykročí, tak upadne
je to pro ni nesnadné
pomalu se sune vpřed
život není žádný med

Tu se usměje, tu se rozzuří
nikomu nic nedluží
když zamyslí se, zhasne
už je vám to jasné?
vypíná se a zapíná
víc energie nemívá
vznáší se tu nad zemí
když se zeptám, tak neví
potkávám ji každý den
je to ale divný sen

Obrázek uživatele eliade

Zlatý sen a zlatá noční můra

Drabble: 

Křeččí snowboardista vyvolal rozruch prohlášením, že mu neznámý pachatel odcizil medaili získanou v obřím slalomu na olympijských hrách. Do policejního protokolu uvedl všechny detaily včetně svých výsledných časů v závodu.

Vyšetřovatelé však záhy objevili ve výpovědi zásadní nesrovnalost – křeček do zmiňovaného závodu ani nenastoupil.

Situaci vysvětlili až trenéři. Přestože se snowboardista na sezónu svědomitě připravoval, během října ho přepadla nepřekonatelná ospalost.
„Před olympiádou jsme se ho snažili vzbudit, ale vždycky se probral jen natolik, aby nám stihl sdělit, jaký má hlad."

Zklamaný sportovec nyní svaluje vinu na kuchaře.
„Určitě mi dali něco do sušenek. Takhle živé sny jsem nikdy neměl.“

Obrázek uživatele Rorico

Nový domov

Fandom: 
Drabble: 

Dva muži se lopotili do zalesněného horského srázu. Byli na cestě už velmi dlouho, za sebou nechali válku a pak i civilizaci. Po chvíli se ale vynořili na palouku ohraničeném od lesa potokem.
Seregil se rozhlédl a nadhodil, "mohli bychom tu zůstat tisíc let Aleku. Nikdo by nás tu nenašel. Byli bychom tu jen my dva a hory, žádná válka... víš, v klidu bychom tu zestárli."
Jeho talimaneos se rovněž díval kolem sebe a nápad zvažoval.
"A proč by vlastně ne?" usmál se na Seregila. A tak shodili krosny a jali se hledat přístřeší pro první noc v novém domově.

Závěrečná poznámka: 

Taková alternativa po které vlastně asi občas zatouží každý z nás.

Nade všemi v osamění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...trocha historického lyrizování.

Drabble: 

Hned napoprvé ho to krásné město s pyšným hradem nad řekou zaujalo. Dávné sídlo slavných králů, hrad vzdálený všednímu shonu. To nejlepší místo pro plnění snů.
Tady bylo možné se těšit z uměleckých předmětů, které přispívaly k lesku nejvznešenějšího dvora. Podivovat se dovedným výrobkům z těl legendárních tvorů. Rozjímat o vzdálených hvězdách i o nejniternějších tajemstvích hmoty.
Jenže netušil, že vstoupil do vosího hnízda, jehož rozruch předznamenával budoucí bouři.
Neustále nějaké spory, nátlak ze všech možných stran.
Samé povinnosti.
Snění umožňovalo uniknout.
Jenže nakonec zbyly jenom sny a hrad vysoko nad odcizeným královstvím.
Praha však na svého císaře nikdy nezapomněla.

Obrázek uživatele Aveva

Snít svůj sen

Fandom: 
Drabble: 

Snila. O strachu, který prostupoval každou částečkou jejího těla a rozechvíval ji k nesnesení.
Snila. O smrti, která přicházela a brala si ty, kdo měli zůstat.
Snila. O utrpení, kterému nikdo nemohl a nechtěl zabránit.
Snila. O nespavosti, která jí v temné hodině mezi psem a vlkem rozežírala útroby.
Snila. O věcech, o kterých se nemluví, protože jsou příliš hrozné a příliš všední.
Snila. O světě, kde pro ni nebyl ani kousek štěstí.
Musel to být sen, protože v bdění by tolik bolesti neunesla.
Snila, tím si byla jistá.
Děsila ji jen jedna věc. Z toho snu se nedokázala probudit.

Všichni blbý se mu smáli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když se řekne téma snílek, zjistíte, ze ti už tu byli od počátku věků a jsou tu dodnes. Jednoduše, kdybychom nesnili, nemohli bychom létat a já si vzpomněla na dobu svého raného mladí a ujíždění na Předscénách z osvobozeného divadla v+w a věty, které mi leží v hlavě desítky let, takže jsem si rekla, že to za drabble, alespoň pro mne stojí:

"Když loď, tak především na kopci."
"Na kopci loď! Ha, ha, ha."
"Všichni blbý se mu smáli tenkrát."
"Ehm,máte pravdu, když loď tak především na kopci."

No a tím je vše jasné. :)

Drabble: 

Jakmile první paprsky obestřely vrcholek kopce, políbil svou manželku a odešel.
Tam, kde večer práci zanechal, aby pokračoval.
Každý den.
Až do té doby, než hora skryla paprsek posledni.
Žena tomu přihlížela, a přestože jí to nedávalo smysl a několikrát denně se přistihla při pochybách, trpělivě se o něj a jejich tři syny starala, připravovala jídlo, ošetřovala rány způsobené prací se dřevem a s lítosti sledovala sousedy, kteří se jim začínali stranit, za zády je pomlouvaly a vysmívali se jim.
Proč?
Protože ho milovala a věřila mu.

...

Práce byla hotova a po dlouhých měsících sucha dopadla na zem první kapka.

Obrázek uživatele Saphira

První krok... přátelství

Drabble: 

Hermionu by nikdy nenapadlo, že se Snapem někdy navodí bližší vztah, než je mezi studentem a jeho učitelem obvyklé, případně mezi učitelem a ředitelem školy.
Ale teď ležel v jejím obývacím pokoji ve vypůjčeném pyžamu a ona měla pocit, že je v nějaké alternativní realitě.
Poslední týdny se trochu sblížili, a ona přišla na to, že Snape umí být občas i milý a pozorný, pokud se zrovna nevyžívá v sarkasmu ukryt v bezpečí své neproniknutelné skořápky.
Zasnila se. Jaké by to bylo, kdyby se se Severusem stali... přáteli?
Najednou jí ta myšlenka nepřišla tak cizí.
Vlastně... přišla jí velmi sympatická.

Závěrečná poznámka: 

Zítra bude muset na scénu přijít Clarissa, aby se nám z toho nestala Harlekýnka :)))

Obrázek uživatele Erendis

Tři a každý jiný

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Ač věděla, že Rada je jiného názoru, sama byla přesvědčená, že její mistr není špatný člověk. Prostě jen neuznával hranice – přesvědčení, které oba sdíleli. Vědět víc, vidět dál. Nechtěli nikomu úmyslně ublížit. Ten zavalený muž, ti ostatní… Kácený strom musí někam dopadnout.
Teď musí hlavně získat krystal. Kdyby jí ho tak přenechal dobrovolně. Nechtějí s ním přece napáchat nic zlého.
Věděla ale, že to neudělá, příliš silně důvěřoval názoru Rady. Ti by se pominuli, kdyby se krystal dostal mistrovi do rukou.
Musí jej získat, aniž by se jim to doneslo.
Chodba se opět dělila. Nalevo strmě klesala do zatopených pater.

Závěrečná poznámka: 

Následuje: Čtvrtý soupeř

Obrázek uživatele Smrtijedka

O...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když nevíš, zavolej proud vědomí.

Drabble: 

Sním... O čem sním? O dopsané diplomce. O načaté diplomce. O hodinkách s vodotryskem. O světovém míru. O těch tyrkysových botách, co jsem si zkoušela minulý pátek. O létě. O efefku. O kontrole pravopisu při psaní rukou do deníčku. O kapybarách. O stabilním politickém systému. O jahodách. O kamarádech, které jsem dlouho neviděla. O duhových vlasech. O létání. O Londýně. O římských básnících. O barvách. O fandomu. O lásce. O svém městě. O škole. O plavání. O brokolici. O nevypsatelné propisce. O obří posteli. O muzikálech. O rtěnkách. O literatuře. O velkých ideách. O všedních maličkostech. Sním si asi čokoládu.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Únik z reality

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Spoiler pro poslední epizodu čtvrté série!

Drabble: 

Odjakživa utíkal od reality do fiktivních světů. Když objevil Filorii, nepřál si nic jiného než projít hodinami, či telefonní budkou a zažít své vlastní dobrodružství. A to pošetilé přání mu zůstalo i v dospělosti. Samozřejmě věděl, že Filorie neexistuje, ale i tak doufal. Že jednou ho podobné dobrodružství zachrání ze zajetí klinické deprese.
A pak se stalo nemožné. Magie je prý skutečná a on ji bude studovat. A Filorie existuje a on se do ní podíval. Zabil monstrum. Stal se králem. Zamiloval se. Ale deprese nezmizela.
Obětoval se. Jako správný hrdina.
Nebo zkrátka jen našel způsob jak se konečně zabít?!

Závěrečná poznámka: 

Ne, nejsem v pořádku a naprosto s tím koncem nesouhlasím. Nedává to smysl, nechali toho tolik otevřenýho a zabili ho. Plus co to mělo být, že se jako dal znova dohromady s Alice?! Dělají si prdel?! Víc toxickej vztah jsem neviděla už... no, radši si to ani nebudu připomínat.

Uzlíček problémů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mrakoplaš a Dvoukvítek jsou hrozně legrační postavy. A určitě si spoustu legrace užily i během vzájemného putování.

Drabble: 

Byly chvíle, kdy Mrakoplaš zalitoval, že na Dvoukvítka promluvil. Ušetřil by si spoustu ožehavých momentů. Tenhle „turista“, co kdekomu nabízel své „pojí-štěnic“, mu posledních pár dní vážně lezl krkem. Vyžadoval dobrodružství, ale přitahoval problémy.

Chtěl si prohlédnout město, následoval útěk z hořícího Ankh-Morporku!

A to jeho Zavazadlo! Když se ho Mrakoplaš pokusil pootevřít nebo si ho prohlédnout detailněji, div mu neuraflo ruku. Obrázkový skřet, další problém, přitahoval až příliš zvědavých očí, když si Dvoukvítek tu a tam ten přístroječek nechal pootevřený.

Snílek! Šílenec!

Kdyby v tom nebyl zapletený sám obávaný Patricij, dávno by se Mrakoplaš na průvodcování po Ploše vykašlal.

Obrázek uživatele Owes

Pobertové II

Drabble: 

Ten největší snílek byl vždycky Náměsíčník. Často jsme ho vídávali na nádvoří u fontány, se sbírkou básní na klíně, zavřenýma očima a tváří nastavenou slunečním paprskům.
Tichošlápek také občas trpěl denním sněním. Zvláště v parných letních dnech, na břehu Černého jezera, kde si nechával zdát o divoké jízdě napříč Amerikou.
Ani Dvanácterákovi se fantazie nevyhýbaly. Ačkoliv u něj byly omezené výlučně na okamžiky, kdy kolem prošla krátká sukně.
Ti tři s oblibou říkávali, že Ostrodrápek je suchý jak strup.
Z těch tří jsou teď ukázkoví morousové, zatímco já lehávám v ovocném sadu, s tváří nastavenou slunci a hlavou v oblacích.

Jeskyně

Fandom: 
Drabble: 

Ledová jeskyně je u otvoru ve tvaru srdce zdobená bílými a modravými rampouchy, skrz které prosvítá sluneční záře a zpěv lesních ptáků. Hlouběji v jeskyni je ale studený klid a oblé ticho.
Ledová glazura mléčného zbarvení do sebe zamkla nekonečno vzduchových bublinek. Znaky natěsnané na stěnách pod ledem jsou jen tušené, nečitelné.
Na stěnách jeskyně se pod horkým dechem tvoří jednotlivé těžké kapky. Stékají ke dnu jezírka a po krátké fázi individuality opět splývají v jedno.
On a ona šeptají tlumená slova proti ledové stěně, dokud nevydá další znak, útržek minulosti. Sní o tom, že jednou se jejich paměť vrátí.

Stránky

-A A +A