DMD č. 23. pro 23. 4. 2019. Téma: Spoutáni časem

Obrázek uživatele vatoz

Phil a Thomas

Úvodní poznámka: 

au

Drabble: 

Nejen počasář Phil byl odsouzen opakovat ten samý den pořád dokola.
Tatáž časová hříčka čekala i na Thomase, drobného prodejce nářadí.
Ovšem Thomas se nijak nesnažil se v jednotlivých časových smyčkách změnit.
Každý den si dal stejnou snídani - křupínky s mlékem (kromě sedmých dnů, kdy měl sázené vejce). Každý den sešel do práce do krámu o patro níž.
Každý den prodal panu Jacobsovi lopatu na sníh, slečně Braggsové dvanáct pastiček na myši a panu Crumplhornovi litinový kříž na náhrobek.
Nikdy se nepodivil, že mu zákazníci chodí znovu a znovu.
Zůstával v časové smyčce, a znovu se probouzel do stejného dne.

Obrázek uživatele Carmen

Cizinka ve vlastním světě

Fandom: 
Drabble: 

Byly chvíle - na přednáškách mezi listy poznámek, v obchodě za krabicemi s cereáliemi, v kině někde během střihu - kdy bylo skoro snadné představit si život, ve kterém se nepotkali. Život, ve kterém jejich časy utíkaly jako linky, které se nikdy nemohly protnout, místo aby se stočily ve smyčce k sobě navzdory všem logickým argumentům.
Ale ona si to představovat nechtěla. Čas, který je rozdělil, je předtím stihl spojit tak pevně, že to stejně nešlo. I když se nikdy neuvidí a zbyla jen anachronická vlákna vzpomínek vpletená do každého dne.

*
Když zjistila, že přežil, pochopila, že celé ty roky jen čekala.

Závěrečná poznámka: 

Zjednodušeně: ona se omylem přenese do minulosti a potká jeho, romantické fidli fidli, ona se těhotná přenese zpátky do budoucnosti, protože on jde prakticky na jistou smrt do bitvy, a pak se x let snaží žít normálně ve své současnosti. Než zjistí, že to tehdy přežil a vrátí se za ním. Ano, zní to jako příšerná slaďárna. :))

Obrázek uživatele Tajiš

Dovolenou si zaslouží každý

Fandom: 
Drabble: 

Každý den jsou spolu. Každou hodinu. Vždy to samé. Pouto, které je drží pospolu, je váže už léta. Už si ani nemohou představit život jeden bez druhého. Měli vůbec nějaký život předtím? Čas už léta odbíjí za jejich zády monotónní rytmus a oni na něj reagují stejně jako vždy. Pohled před jejich očima se mění. Lidé plynou skoro souvislou řekou a i domy jsou o patro menší. Pouto je svírá pospolu. Jen je a čas. Jen tři dny v roce se jeden z nich odtrhne. Vždy o Velikonocích. Možná to dělá z tradice, ale jednou ročně si snad dovolenou zaslouží.

Závěrečná poznámka: 

Smrtka na Pražském orloji je odpojována na tři dny v roce. Mezi Zeleným čtvrtkem a Bílou sobotou.

Obrázek uživatele nettiex

Lapen

Fandom: 
Drabble: 

„Včera jsi nepřišel,“ vyčetl mu.
Chlapec si provinile povzdechl.
„Ariana měla špatný den,“ odpověděl. Unaveně si promnul oči.
„Bylo to špatné?“ zeptal se soucitně Grindelwald.
„Dost na to, abych váhal, jestli je ten správný čas,“ přiznal.
„Samozřejmě!“ vykřikl Gellert netrpělivě.
„Neváháš kvůli času, jsi spoután pochybnostmi,“ obvinil Albuse.
Brumbál sebou trhnul.
Černokněžník okamžitě zjemnil tón hlasu.
„Každičká minuta, kterou otálíš, je další minutou jejího utrpení, její nesvobody, Albusi. Copak mi nevěříš? Nevěříš... v nás?“
V Brumbálově nitru se ozval drobný, tichoučký záchvěv nečeho. Nevěnoval tomu dostatek pozornosti, aby to pojmenoval.
„Zítra si promluvím s Aberforthem,“ řekl rozhodně.
Gellert se usmál.

Obrázek uživatele Erendis

Čtvrtý soupeř

Úvodní poznámka: 

Předchází: Tři a každý jiný

Drabble: 

Musí si pospíšit.
I když se k cíli dostane jako první, zbývá ještě cesta zpět na povrch. Přes odpor těch druhých. Ani na chviličku nevěřil, že „vítěz“ tohohle nevysloveného „závodu“ odejde bez potíží.
Možná to bylo působením krystalu, nebo snad magií místa samého a zkušenostmi skálaře, ale najednou vnímal složitý propletenec chodeb a jeskyní, dóm, kde se skrývá krystal, zatopená spodní patra i alternativní trasy. Instinkt v propasti mu napověděl správně: šel jednou z nejkratších. Ta úplně nejkratší byla dostupná jen rybám.
Vnímal také rostoucí neklid ve stěnách.
Zanadával.
Jestli neodejdou brzy, zůstanou tady napořád. Všichni tři i s krystalem.

Závěrečná poznámka: 

Stále znovu (a až do soudného dne)

Fandom: 
Drabble: 

Nejdřív si myslela, že je to jen divný sen. Že se jí ten válečný zajatec líbí, a proto si namlouvá, že ho poznává. Byla dcera náčelníka, proboha! Nemohl se jí líbit zajatec.
Proti všem očekáváním se jejich životy spojily.
Byla chudá muzikantka. Při jednom z jejích představení se to stalo zase. To zvláštní, neustávající svrbění. Poznávala chlapce, který ji hodil růži. Byla šílená?
Oba je zabila morová epidemie.
Byla farmářskou, vzala si potulného rytíře. Pak ji a šlechtického synka oběsili za zakázaný vztah. A pořád dokola, až to konečně pochopila.
Ona si ho pamatovala napříč staletími.
Ale on jí ne.

Obrázek uživatele Urrsari

Kým nás ani smrť nerozdelí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Gobi, Mongolsko, pred 80 miliónmi rokov.

Drabble: 

Niekoľko zavalitých bylinožravcov sa popásalo pri napájadle. Vegetácia tu bola bohatšia, šťavnatejšia, chutnejšia.

A skrývala štyri páry vyhladovaných očí.

Keď zaznelo varovné trúbenie, mäsožravce si už vyhliadli svoju obeť - mladého samca na chvoste skupiny oddelili a ten sa otočil, aby si bránil život. Stádo zmizlo v oblaku prachu.

Dinosaury dychčali, inak sa súboj odohrával v tichu. Driapali hrubú kožu na cáry. Posledný mu skočil na chrbát. Smrtiaci pazúr sa ale pošmykol na krvi. Padol a protoceratos neváhal. Zobákovitou čeľusťou ho zovrel a už nepustil.

Ani keď mu pazúr velociraptora vnikol príliš hlboko do mäsitého krku.

Ani keď ich pochovávala duna.

Závěrečná poznámka: 

Odporúčam vyhľadať obrázky, je to znáama fosília.

Obrázek uživatele Birute

Změna rozvrhu

Drabble: 

Den. To je limit, který jim podle všeho byl určený. Je v tom jistá pravidelnost.

Ráno se Mitsuha z horského městečka probere v těle tokijského studenta Takiho. Ne, ještě pořád si nezvykla na to, co ji čeká, když potřebuje na záchod. Snaží se moc nepít, ale prostě se tomu nevyhne.

V to samé ráno si Taki v domě u svatyně fascinovaně zírá pod vršek pyžama.
„Mitsuho, co to vyvádíš? Jsi čím dál divnější,“ ozve se ze dveří holčičí hlas. Očividně teď k prsům ještě získal mladší sestru.

Další den se probudí každý ve svém těle.
Trochu změnění a pořádně zmatení.

Obrázek uživatele Owes

Léto III

Drabble: 

Letos si děti přijely pro děti už v půlce července.
Vyprovodili jsme je za protipřemisťovací bariéru, pěšinou vyšlapanou v levandulovém lánu.
Cestou zpět jsme hovořili o rybízovém moštu a třešňovém koláči, když si Hermiona lehla mezi trsy fialových květů a stáhla mě k sobě.
„Miluju tuhle vůni,“ řekla a mhouřila oči do slunce. „Léto, země, levandule.“
Vzal jsem ji za ruku.
„Pamatuješ, jak jsem ti jednou vyprávěl o magických zrcadlech na odboru záhad?“
Přikývla.
„Každé ukazovalo jinou realitu. A ve všech jsme si byli souzeni. Kromě jedné.“
„A v té jsem byla s kým?“
„S Ronaldem Weasleym.“
Zvonivě se rozesmála.

Obrázek uživatele Tess

Jediná možnost

Úvodní poznámka: 

Tak mi nové téma pomohlo rozseknout staré, přesně, jak jsem doufala.

Drabble: 

Zaťukání na dveře.
„Ano?“
„Máme problém,“ oznámil nový příchozí.
„Jakýpak?“ obrátila se k němu mladá žena.
„Bude potřeba doručit zásilku...“
„Od toho tu přece jsem.“
„... do Gerasdanu...“
„Je po cestě, žádný problém.“
„... nejpozději zítra ráno.“
„To jste nevěděli dřív?“
„Holub přiletěl před chvílí, že jejich generátor se začal sypat. Záleží na každé minutě. Nějak ho látají dohromady a my máme...“
„Generátor je priorita,“ přerušila ho. Pak potřásla hlavou a podívala se na pacienta. I on byl priorita. Nemůže ho spustit z očí – co kdyby – ona je tu ochránce... a on Přeměněný. Jenže si nemusela vybírat. Šlo priority sloučit.
„Zvládneš běh?“

Závěrečná poznámka: 

(doufám, že je dostatečně zřetelná časová tíseň, která nutí naše protagonisty k společnému běžeckému výkonu...)

<<< Začátek | < Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Nathanel

O touze a noci

Fandom: 
Drabble: 

Měsíc zpíval hvězdám. A hvězdy toužily po temných dálavách. Vito hleděl na totéž překrásné nebe jako jeho milovaná. Giulietta se zasněně usmívala na bledou lunu a šeptala jí nejniternější tajemství dívčího srdce. Oba je utěšovalo, že jsou alespoň v myšlenkách spojeni. Tento okamžik uchovaný v čase jim zůstane už napořád. Něha pokradmu uloupená věčnosti a všem navzdory, když je obloha tak modrá, že by v ní nejedno samotné srdce mohlo zabloudit. Stačilo by jen natáhnout ruku a ucítit teplo toho druhého a už by nebylo po čem víc prahnout. Jen spočinout v hebkém objetí a nechat se ukolébat do snů.

Podruhé na útěku

Fandom: 
Drabble: 

Útěk z dračí skrýše byl hektický a plný úzkostných ohlédnutí a čas začal fungovat v onom paradoxním režimu, kdy zároveň svištěl jako vítr a táhl se jako starý med. Kapitán by jindy proti šplhání po strmé skále vznesl námitky, zvlášť teď, zvlášť po posledním nepodařeném pokusu, ale neměli na výběr.
Kámen se drolil pod prsty a mech, který na skále rostl, vlhce klouzal. A každé zašumění listí jako by s sebou přineslo řev vracející se dračice.
Jen představy. A kvapící čas svíral plíce tak, že se málem nedalo dýchat.
Uplynuly vteřiny. Potom staletí.
Kapitánova chodidla se skoro nesměle dotkla země.

Obrázek uživatele Elrond

Stále stejná cesta

Fandom: 
Drabble: 

Arien se již po tísíkráte vydala na svou pouť. Začala prudce stoupat nad vrcholky hor Pelóri v Amanu a poté, co loďka dosáhla požadované výšky, se vydala směrem k západu.
Trasa byla jednotvárná a všude musela být ve stejný čas jako včerejšího dne. Vzpomínala na léta svého bezstarostného mládí, když ve Vánině zahradě zalévala zlaté kvítí a pletla si z něj zářivé věnce do vlasů. Přesto by neměnila. Dmula se hrdostí nad odpovědností, kterou dostala a těšilo ji kolik radosti každý den přináší svit květu Laurelinu.
A hlavně musela neustále dávat pozor, aby ji nedostihl Tilion, kterému pravidla moc neříkala.

Obrázek uživatele saasa

Kdyby

Fandom: 
Drabble: 

Kolik času potřebuje geniální mozek, aby se vyčerpal?

Kolik času potřebuje mocichtivá mysl, aby se nasytila?

Kolik času potřebuje zvědavost, aby se ukojila?

Čas jako nejpřísnější dráb i nejnesmlouvavější ochránce.

Čas, který znemožňuje možné, zastavuje nezastavitelné, ukájí neukojitelné.

K čemu by dospěli Newton, Leibnitz, Einstein nebo Hawking, kdyby jim čas nezastřel mysl?

Čím by se nakonec ukojili Traján, Čingischán, Stalin nebo Mao, kdyby se jejich touze po neomezené moci čas nevysmál? Ale byla by ona touha taková i při vědomí, že okovy času nepoutají tak pevně?

Jak by se choval každý z nás, kdyby měl na své činy všechen čas?

Obrázek uživatele Kitsune&#039;s Sun

Konečně spolu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Velšská pověst

Drabble: 

Stařec vzal vázu s vyobrazením páru v objetí.

„To jsou Rhys a Meinir, kteří se rozhodli vzít. V den svatby bývalo zvykem, že se nevěsta skryje před ženichem a on ji má najít. Meinir utíkala ke starému dubu, pod kterým rádi sedávali, a schovala se uvnitř vykotlaného kmene. Rhys ji hledal široko daleko, ale svou nastávající nenašel.

Po mnoha měsících, kdy se blížila bouřka, se potřeboval ukrýt. Schoulil se tedy pod známý dub. Z nebe se snesl najednou blesk a rozťal strom vejpůl. Záblesky osvětlily kostru ženy ve svatebních šatech, která se zapletla do úponů. Rhys byl na místě mrtev.“

Závěrečná poznámka: 

Staré irské, skotské nebo velšské pověsti a vyprávění lidové slovesnosti jsou skutečným pokladem, protože se naprosto vymykají tomu, co známe z našich končin. Pro toto téma jsem si vybral vyprávění tradované na poloostrově Llŷn v severním Walesu. Místo se kdysi jmenovalo Porth y Nant, jednalo se o osadu poblíž kamenolomu, a po druhé světové válce zůstalo opuštěné. Ten strom tam údajně stojí dodnes.

Obrázek uživatele Voldemort

Dokud nás smrt nerozdělí

Úvodní poznámka: 

Tohle vlastně nemusí vůbec být AU. Ale protože to píšu já, tak to do tohoto vesmíru zkrátka patří ;).

Drabble: 

Plameny v krbu zazářily zeleně. Minerva si pomyslela, že se jí něco zdá. Bylo ostatně odporně brzy a její mysl se stále nacházela v mírně vegetativním stavu. Příchozí osoba ji dojmu snovosti nezbavila.
„Mami?“ Isobel McGonagallová necestovala krby.
„Jsi vzhůru, to je dobře. Otec je po smrti.“ U nich doma se věci říkaly bez obalu.

O hodinu později rozprávěly nad šálkem čaje. Proběhl pláč, objetí, otázky.
„Zemřel ve spánku. Asi srdce.“
„Co budeš teď dělat?“
Mohla by žít ještě dalších sedmdesát let... Smíšené sňatky byly spoutané časem. Až do smrti znamenalo pro každého zcela jiné číslo...
„Koupím si nové koště.“

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě, že časově omezená jsou všechna manželství, ať už skončí jakkoli, tak to prostě je (pokud tedy nejste Time Lord). Tady mi šlo spíš o tu tradiční romantickou představu „vezmeme se, budeme mít kupu dětí, psa a dům s plaňkovým plotem, zestárneme spolu a tak nějak zaráz ideálně umřeme držíce se za ruce a hledíce si do očí za západu slunce“. A to se prostě u manželství mudly a čarodějky/kouzelníka často nestává (i když známe tu podezřelou úmrtnost v čistokrevných rodinách...).

A ještě jedna drobnost – Isobel dle Pottermore zemřela zbytečně brzy, to u nás netolerujeme. Naše heslo je vražda nebo šťastný dlouhý život, nic mezi tím.

Co je u člověka nemožné, to je Boha možné

Drabble: 

Drahá Dezinvektilo,

mladým ďáblům často nedochází důsledek dvojí podstaty člověka (člověk je duch i zvíře) totiž omezenost lidí časoprostorem projevující se v potížích pochopit, že Nepřítel takto spoután není.
Můžeš toho využít, pokud Tvá pacientka dostane chuť na metafyzické úvahy. Doporučuji klasické teze „pokud je Nepřítel všemohoucí, nemohu já mít svobodnou vůli“ a „pokud je Nepřítel vševědoucí, zná budoucnost, tedy budoucnost je pevně daná“. Nesmíš jí však dovolit uvažovat příliš, jinak by si mohla uvědomit, že všemohoucí ≠ všekonající, a že budoucí pro lidi, nemusí být budoucí pro Něj.
Ale nejlepší bude, když nebude přemýšlet vůbec.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Setkání

Fandom: 
Drabble: 

Když se jí podívá do tváře, zlolajné jazýčky v jeho mysli utichnou a vesmír se přestane otáčet. Čas uvízne na místě a brání v dechu. Pak Diana odvrátí pohled, vteřiny se znovu seřadí za sebou a bolestně odtikávají.
Režisér volá: „Karle, co tam stojíš jak svázaný! Prober se, čas běží! Přijdeš k Dianě, usměješ se, podáš jí ruku, odříkáš text, oba se podíváte do kamery a hotovo. Ještě jednou celé znovu!“
Po šestnáctém pokusu režisér ztrácí trpělivost.
Diana to nechápe. Takový sympatický mladý muž. A má říci jen: „Naše pojištění, vaše výhra! S pojištěním v nesnázích už vám úsměv neschází!“

Podobnost

Úvodní poznámka: 

Původně jsem chtěla psát něco jinému, ale k tomuto to sklouzlo tak nějak samo.

Drabble: 

Přijde mi zvláštní, jak nás občas dostihuje naše vlastní minulost a jak nám dojdou věci, které nám dřív nedávaly smysl až tehdy, když se s nimi později potkáme z jiného úhlu pohledu.

Víckrát jsem slyšela, že si má muž prohlídnout před svatbou matku své snoubenky, protože jaká matka, taká Katka a přišlo mi to přinejmenším podivné. Jenže když se čas překulí přes čtyřicítku a sami máme děti, tak najednou kolem sebe vidím tolik podobností dcer s matkami a mužů s otci, že to nebude jen náhoda.

Jsme všichni spoutáni časem a věřím, že ani naše děti se tomuto přirovnání nevyhnou.

Obrázek uživatele Finde

Jak na to

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Záhada smaragdu Nejzářivější Hvězda nedala Rokarovi spát. Jak se octl ve světě lidí, kdo za tím stojí?
Samozřejmě mohl prozkoumat stopy kolem jeskyně, kde Hvězdu našli, ale to by ohrozil její utajení. Anebo mohl prohledat svou knihovnu. Matně si vzpomínal na knihu, která pojednávala o kouzle, co by umožnilo čaroději vymanit se z pout prostoru a času. Jen ji najít.
Během půl dne prošel všechny spisy o časové magii. Neúspěšně.

„Potřebuju čaj,“ usoudil.
Ani nedopil šálek, když si vzpomněl na knihu o magické archeologii. Pomocí kouzla tillannanàm nalezne odpovědi. Jen musí nalézt pevné ukotvení, aby se vrátil do správné přítomnosti.

Obrázek uživatele Lee

Stále s tebou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NEBODÍK. Mimo pořadí, ale tohle téma! Kde bylo před týdnem? :D Tak trochu rozvíjí Nejzářivějšího anděla.

Drabble: 

Sevřel dětskou ručičku, která se natáhla z kolébky, a bolestně se usmál, jak sevřel chlapecké tělo sražené prudce brzdícím autem, strčil do mladíka, aby požádal svou dívku o ruku, a do křídel se mu zabodávala tvrdá slova dlouhého soužití, cítil prázdnotu vyhoření po padesáti letech i bolest v zádech ohýbaných kopyty časy, slabost třesoucích se rukou a rozplývajících se smyslů i tu konečnou samotu před krokem do neznáma. Poklekl u dětské kolébky a řekl chlapci:
"No a s anděly je to ještě mnohem složitější."
On sám nebyl spoután časem jako člověk, kterého chránil. Ale občas si zoufale přál, aby byl.

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Čas na rozmyšlenou

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Navazuje na drabble Co zamýšlí kamenodomská paní (3. část).

Drabble: 

Dala mu čas na rozmyšlenou.
Odmítl. Lhůty byly zbytečně svazující, svým rozhodnutím si byl jist. Za ta léta úzkých kontaktů s Kamenným domem věděl, že závazek, který je po něm žádán, mu nepřinese pouze povinnosti, ale také jisté, nezanedbatelné, výhody. Dosud prokazované služby nebyly postaveny na žádném závazku, šlo spíš o laskavosti, za něž zpravidla nežádal nic, co nebylo součástí poslání.
Jenže Adeliza na času na rozmyšlenou trvala.

Seděl na zídce v zahradě a přemýšlel. Hlavně o tom, kdo vlastně je – jak se ho Yllanit ptala cestou.
Kdo vlastně je? A kam směřuje?
Možná právě tohle bylo cílem té lhůty.

Obrázek uživatele Ghormoon

Milujeme byrokracii

Fandom: 
Drabble: 

Tak jsme konečně byli na tom imigračním. Oboum nám řekli, že to prodloužit nejde. V agentuře to pro mě jde (pro kámošku ne), ale trvá to 9 dní. To se nám tu čekat nechce.

Alternativně můžem někde po cestě zkusit visa run. ale to znamená někde týden tvrdnout, než nám vyříděj papíry. Nebo rychle dojet do Hà Nội a zkusit to řešit tam. Ale to znamená to fakt celé prolítnout za deset dní až do Hà Nội. Radši míň, ať je čas na vyřizování papírů. Teď jsme nad tím seděli čtyři hodiny. Porád nemáme výsledek. Aspoň zkusíme popojet do Huế ...

Obrázek uživatele Tlegy

Úvaha o čase.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Večerní zadumání o čase....

Drabble: 

Jsme spoutáni časem. Nemůžeme s tím bojovat, nemůže se o to přít. Čas to vyřeší za nás. Minulost prchá mílovými kroky a budoucnost? Můžeme jen..., co vlastně můžeme?
Moudří říkají, žij tady a teď. Prožívej každý přítomný okamžik, jako by to byl ten poslední...
A stačí jen máchnutí motýlími křídly a vše je jinak než před chvílí. Ale viděli jsme to máchnutí? Neutíkali nám někde myšlenky v čase a prostoru? Uvědomili jsme si tu krásu, která se už takto nikdy nebude opakovat? Jsme na to dostatečně soustředěni?

Prožívejme si to spoutání časem do posledního dechu, nepromarněme je.
Čas je dar.

Obrázek uživatele Roedeer

Dítě

Úvodní poznámka: 

Pamatujete si ještě Lucíu? Já už taky moc ne. Aby se mi do příběhu vešlo všechno, potřeboval bych ještě Květen Měsíc Dopisování.

Velmi volně navazuje na drabble Vyhánění ďábla.

Drabble: 

Babiččiny recepty nefungovaly.
Břicho jí začalo růst a ona musela kvůli svému outěžku hledat nové oblečení. Zahalovala se do pánských velikostí, ale i tak byla přesvědčena, že se její postupující těhotenství musí každou chvílí prozradit. Trpěla stihomamem, bála se toho, že ji odněkud neustále pozorují alespoň dva páry očí. A čím déle byla spojená se svým plodem, tím větší strach o něj a o sebe měla.
Čím déle s ním byla spojená, tím méně ho považovala za vetřelce.
Čím déle s ním byla spojená, tím víc litovala svého eskamotérského kousku s odvarem pelyňku.
Ještě že ne všechny babiččiny recepty fungovaly.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

V zápalu boje

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snarry (náznak)

Drabble: 

„Ehm…“ odkašlala si Minerva a se zájmem sledovala úkaz před sebou.
Dva členové profesorského sboru, Severus Snape, obávaný lektvarista, a Harry Potter, nejmladší učitel Obrany proti černé magii, leželi na podlaze tréninkové místnosti, oděni do soubojnických hábitů. Oba byli omotáni a tisknuti k sobě něčím, co vypadalo jako…
„Je to obrovská hodinová ručička?“ zeptala se nejistě.
„Minervo, mohla byste…“ zavrčel Snape.
„Jistě. A vysvětlíte–“
„Ne,“ zavrtěl Harry vehementně hlavou. „Radši ne.“
„Jak dlouho –“ zkusila znovu.
„Neptejte se,“ přerušil ji Snape.
„Fajn, fajn. Nechci vědět, co jste tu dělali.“
„Povídali jsme si,“ nadhodil nesměle Harry.
„No.“ Rázně přikývla. „Bylo na čase.“

Obrázek uživatele Remi

Dívka na koštěti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zase o někom trochu jiném. ;)

Drabble: 

Bylo jí šest, když koště vzala do ruky poprvé. Stálo ji to spoustu pádů, ale nakonec přece jen vzlétla. V jedenácti ji vzali do týmu.
I ‚sladkých šestnáct‘ znamenalo famfrpál. Před sebou slibnou kariéru, za sebou podporu skvělého týmu. S koštětem jí to šlo stejně líp než s podpatky a sladkými slůvky.
Přišly další pády. Bolavější. Tehdy zjistila, že koštětem se dá i zametat.
O dva roky později se dala na učení – to byla úplně jiná jízda.
Minerva s láskou pohladila tvrdé dřevo. Na zlatém plíšku stálo ozdobným písmem Pro Minnie, k narozeninám. Usmála se. Na staré přátele se nezapomíná.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Pevné body v čase

Fandom: 
Drabble: 

Známe je, ale vlastně máme uložena jenom jména. Při troše štěstí k nim můžeme přidat číslo. A někdy, velmi výjimečně přidáme i tvář. Ikonu, jež na nás hledí z lesklého plátna vyvedeného v olejových barvách, prázdný pohled se zatuhnutým úsměvem kamenných soch. Uvězněni v jediném bodu své existence, navždy připoutáni ke své době. Králové, generálové, duchovní, světci...
Ale v prachu pod nimi, pod našima nohama i ve vzduchu, který dýcháme, jsou defilující miliardy. Lidí beze jména. Lidí s pocity, které se nenávratně ztratily v čase. Co o nich víme, když jednou budeme jako oni? Nebo také skončíme zamrzlí v obraze?

Závěrečná poznámka: 

Dnes místo příběhu krátká úvaha o tom, že i ikony a sochy kdysi byli lidmi jako jsme my, plní emocí, snů a třeba i zášti. Dovedete si představit, že byste se jednou stali dějepisnou látkou? Nebo hůř, uvědomujete si, že se jí pravděpodobně nestanete?

Obrázek uživatele Brygmi

Zrození chaosu

Úvodní poznámka: 

Inspirováno filmem Spider-Man: Paralelní světy

Drabble: 

Tohle byla pro Kingpina katastrofa. I jeden Spider-man byl peklo a teď, aby se vypořádal s šesti!

Zablesklo se a před ním najednou stojí auto. Vylezla dvojice.
„U všech Skotů! A jaký je rok tohle?"

Ne, Kingpin se po nich nebude dívat. To je normální. To se stává.

Minul dva bílé králíky. Mluvili.
Bude to ignorovat. V New Yorku viděl šílenější věci.

Na ulici stojí ženy v šatech s vycpávkami na ramenou. Tichem se ozve hlas: „Tak jako písek v přesýpacích hodinách ubíhají dny našich životů."

Kingpin v tu chvíli přísahal, že už si nikdy nebude hrát s alternativními realitami.

Obrázek uživatele Kumiko

Už jdu zase pozdě!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

Lidé jsou hloupí.
Den co den. Sami si zapínají obojek. Heh. A pak to začne. Nervózní pokukování. Spěch. Stres. Dobíhání. Pocení. Omluvy. Já se bavím. Je to tak iracionální. A stejně, další ráno, zase obojek... Sami se svazují. Poutají. Já si to užívám. Ne že bych někdy slýchal vlídná slova. Ale ten pocit moci je fascinující. Návykový. Ten pocit, že je na vás někdo závislý... Že ho ovládáte. Je to nezapomenutelné. Někdy by mi jich bylo skoro líto. Ale což, každý svého štěstí strůjcem.
Lidé jsou hloupí. Nebo masochisté.
A každé ráno si mě, svá pouta, zase připnou na ruku.

Závěrečná poznámka: 

No, nešlo to tak, jak jsem chtěla... Ale podobnost obojku a náramkových hodinek bylo to, co mě k tomuto tématu přivedlo, tak mi bylo líto ho pustit.

Stránky

-A A +A