Dobrý voják Švejk

Prst plukovníka Schrödera

Úvodní poznámka: 

Jsem vůbec rád, že jsem to stihl do půlnoci a do 100 slov. Drabble patrně jen pro znalce tématu a ty doufám aspoň maličko pobaví.

Drabble: 

Prst plukovníka Schrödera se popaměti posouval po velké stolní mapě bojiště.
„Also, meine herren, toto je jediná část fronty, kde neznáme sílu ani složení nepřítele. Tudíž je třeba provést zde důkladný průzkum našimi nejlepšími jednotkami.“
Zamlčel se, shlédl hlouček přítomných důstojníků a pokračoval:
„Na tomto místě, pánové, máme rozhodující šanci k průlomu.“
Několikadenní tiché úvahy bez korekce vyvrcholily ve velké rozrušení plukovníka Schrödera.
„Zde Železná brigáda prolomí frontu a naprosto změní situaci ve válce s Ruskem a tím i ve válce celkově!“ vykřil plukovník Schröder a vehementně udeřil prstem do kočiččího lejna, zanechaného v mapě předešlé noci kocourem písaře Zwiebelfische.

Cesta do Písku

Úvodní poznámka: 

První pokus o tematický drabble.

Drabble: 

Závodčí byl tak opilý, že ztratil pojem, kde je. Domnívaje se, že je stále na četnické stanici, počal hostinského oslovovat „pane vachmajstr“. Švejk s hostinským zvedli závodčího ze židle a vytáhli ho ven, kde ho trochu probral studený vítr. Závodčí se napřímil, zasalutoval proti větru a snažil se vánici překřičet starou prušáckou písní „Ostwind wird uns nicht stoppen“.
Švejk se hostinského vyptal na cestu do Písku, dloubl závodčího pod žebra, ten hekl a takto se namáhavě vydali vpřed.
Vraceje se do tepla hostince, nabral hostinský několik polen, přiložil do kamen, a nechal celou tu zatracenou válku ve vánici za dveřmi.

Návrat nejlepšího přítele

Úvodní poznámka: 

Vybral jsem své první drabble a zároveň podle ohlasů také čtenářsky nejoblíbenější. Rád bych touto cestou poděkoval za všechny komentáře, kachničky a podporu, kterou jste mi dali. V neposlední řadě patří dík organizátorkám za to, jak to zvládly. Byl to nádherný měsíc...
Ke konci dubna jsem nebyl doma, natožpak u kompu, tudíž si do příštího roku slibuju, že tohle napravím, napíšu víc drabblat a ne na poslední chvíli jako obvykle.

Téma: Už je tady zas

Drabble: 

Zapálil si a klidně se uvelebil. Baloun mu sežral oběd, ale proti starostem se Švejkem byl prázdný žaludek ničím.
V tu ránu vběhl do kanceláře Švejk.
„Ani nezačínej se svým:»Poslušně hlásím«, mizero mizerná.“ vyštěkl nadporučík Lukáš.
„...“
„Že se nestydíte, Švejku. Takhle se ztratit. Za zaběhnutí vám hrozí polní soud. Víte to, Švejku?“
Švejk zapanáčkoval a podíval se na nadporučíka psíma očima.
Nadporučík pohladil Švejka po srsti a řekl: "No jo, ty chlupáči, já už se na tebe nezlobím, ale vícekráte mi neutíkej!". Nasadil jezevčíkovi vodítko a oba vyrazili na špacír k magacínu, kde se fasovaly konzervy pro důstojnické psy.

Obrázek uživatele Galadion

Cigaretka o páté

Drabble: 

„Budete si přát?“
„Švejku, stačila by mi ta cigareta.“
„To ve Všenorech bejvala jedna pradlena, Růžena se jmenovala. Ta chodila s místním pekařem a bratr jejího nebožtíka muže měl ve Vonoklasech trafiku...“
„Ta cigareta, Švejku!“
„Jistě, pane obrlajtnant. V té trafice pracovala jeho tchyně a to vám byla ženská, kterou znali kuřáci od Černošic až po Řevnici.“
„Švejku...“
„Když jí jednou jeden pobuda z Jíloviště nezaplatil viržinko, běžela za ním až do Karlíku a tam mu jich na náměstí nandala tolik, že mu začali říkat Pohlavkář.“
„Tak, Švejku. Teď si zbytek té cigarety můžete nechat a zapalte mi rovnou novou.“

Návrat nejlepšího přítele

Úvodní poznámka: 

Prvotina. Proto doufám, že budete s případnou kritikou mírní a chválou štědří. Ani jsem netušil, že budu muset tolik škrtat, abych se do sta slov vešel...

Drabble: 

Zapálil si a klidně se uvelebil. Baloun mu sežral oběd, ale proti starostem se Švejkem byl prázdný žaludek ničím.
V tu ránu vběhl do kanceláře Švejk.
„Ani nezačínej se svým:»Poslušně hlásím«, mizero mizerná.“ vyštěkl nadporučík Lukáš.
„...“
„Že se nestydíte, Švejku. Takhle se ztratit. Za zaběhnutí vám hrozí polní soud. Víte to, Švejku?“
Švejk zapanáčkoval a podíval se na nadporučíka psíma očima.
Nadporučík pohladil Švejka po srsti a řekl: "No jo, ty chlupáči, já už se na tebe nezlobím, ale vícekráte mi neutíkej!". Nasadil jezevčíkovi vodítko a oba vyrazili na špacír k magacínu, kde se fasovaly konzervy pro důstojnické psy.

Obrázek uživatele Galadion

Dlouhá cesta

Drabble: 

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem tu. No, jak jste mě ráčil poslat do toho hostince, abych se podíval po tom kabátu, co jste tam ráno zapomněl.“
„No?“
„Představte si, je tam. Visí pěkně na věšáku hnedle vedle lahve s vokurkama.“
„Ale my už jedeme!“
„Taky bylo na čase, pane obrlajtnant. Vlak má skoro tři minuty zpoždění.“
„Já vás roztrhnu jak hada!“
„Poslušně hlásím, že roztrhnout hada není jen tak. U nás na Žižkově bydlel nějakej Fouska co choval hady...“
„Švejku! Co teď hodláte dělat?“
„Poslušně hlásím, že v Kolíně budeme až za hodinku. Mohl bych objednal něco k snědku.“

Obrázek uživatele Birute

Štěstí

Harcký kanár v klícce spokojeně cvrlikal, kočka se neméně spokojeně motala kolem nohou.
Její pán se k ní za pobrukování nejnovějšího šlágru „Oh, meine Liebe“ sklonil a podrbal ji za ušima.
Poté přivoněl k dopisu, který ráno obdržel. Papír voněl po růžích a milostném očekávání.
Jindřich si byl jistý, že nezklame, a připsal si čas schůzky do zápisníku.
Ze středečního randez-vous mu zbyla upomínka v podobě podvazku. Copak asi jeho sbírku obohatí v sobotu?
Dnes ho čekal vyloženě pánský večer: kvalitní nápoje, partička karet, komické výstupy opilého feldkuráta.
„Štěstí ve hře, štěstí v lásce,“ broukl s úsměvem Jindřich Lukáš.

-A A +A