Drak Mrak: Dejte mi princeznu, nebo… (usilovně vzpomíná) nebo… ji sním!
Král: Tím chcete, pane draku, naznačit, že pokud vám moji… ehm, princeznu dáme dobrovolně, že ji nesníte? Ona sice ráda zkouší nové věci, ale zrovna tohle by si myslím ráda odpustila.
Princezna (králi): Nejsem tvoje princezna, jsem tvoje dcera!
Královna (tiše): Tím bych si nebyla tak jistá, zlatíčko.
Král: Tím, že ji nesní? No samozřejmě, že si tím nejsi jistá, jak bys taky mohla, když nejsi drak? Pan Mrak to určitě ví, proto se taky ptám jeho, že je to tak?
Princezna (královně): Cože? On není můj otec? Mami!
Královna pokrčí rameny a omluvně se usměje.
Drak Mrak: No, teda abych byl upřímnej, pane králi, já si taky nejsem stoprocentně jistej.
Král: Cože? Jste drak! To snad musíte vědět, tohleto, ne?
Drak Mrak: No ono je to poprvé, co si jdu pro princeznu, já s tím ještě nemám moc zkušeností. (šeptá) Neporadil byste mi, jak na to?
Král: Jak to mám vědět?! Jsem snad já drak?
Drak Mrak: To nejste. Ale víte, technicky vzato je to podobný… Královna byla taky dřív princezna a vy jste ji získal, takže je teď vaše.
Královna: Tím bych si nebyla tak jistá…
Princezna (královně): Ale mami, to když nejsem jeho dcera, tak asi nejsem princezna, ne?
Královna přikývne.
Princezna (drakovi, omluvně): Pane draku, mně je to moc líto, ale vyšly najevo nějaké nové skutečnosti a já bohužel nejsem čistokrevná princezna. Takže se po ní asi musíte porozhlídnout někde jinde.
Drak Mrak (zklamaně): Tak to je škoda, no. Co se dá dělat. (odchází) Tak se mějte.
Princezna (obejme královnu): On mě nesežral! Děkuju, maminko.
Královna (šeptem): Není zač. Ale tatínek podrobnosti znát nemusí, co myslíš?
Král (nechápavě): No to je mi vychování, takhle odejít uprostřed rozhovoru… Co si o sobě myslí? Stráže, chyťte ho!
