Prokletý sníh

Obrázek uživatele Lomeril

Prokletý sníh

Román ze světa království Deabart.
Království Deabart sužují Běsi – nestvůry, které přicházejí v zimě a nechávají za sebou zkázu a smrt. Král, který už je jednou dokázal porazit, je nedokáže ani najít. Králův bratr, jediný, kdo útok Běsů kdy přežil, je v podezření, že s Běsy sám spolupracuje. Do tohoto spletence je vržena Tara, otrokyně ze vzdálené země, a je vědmou označena za klíč k poražení Běsů. Jenže Tara netuší, jak záhadu vyřešit a na čí stranu se postavit. Podzim se chýlí ke konci a pokud nebude Tara znát odpovědi, až napadne sníh, budou znovu umírat lidé…

Více o světě na http://www.lomeril.cz

Obrázek uživatele Lomeril

30. Návštěva

Úvodní poznámka: 

Epilog k příběhu Gormlaith.

Drabble: 

Kmen Ai Medbe Lígh rozptyloval popel svých mrtvých do větru. Gormlaith tedy neměla žádný hrob, ale Tara na ni chodila vzpomínat ke studánce v lese.
„Víš, Gormlaith,“ řekla nahlas, „když jsi mě sem přivedla, nebyla jsem nic. Otrokyně, které se objevila v cizím světě a neměla ani co na sebe. Nic jsem nevěděla, nic mi nepatřilo, a přesto ode mě čekali záchranu. Jak já jsem tě ze začátku nenáviděla!
A přesto… Přesto to nakonec dobře dopadlo. I když tomu ze začátku nic nenasvědčovalo.
Ale i po letech si lámu hlavu – jak jsi mohla mít jistotu, že tenhle šílený nápad vyjde?“

Závěrečná poznámka: 

Tak jsme doklopýtali na konec. Musím říct, že mě cesta s Gormlaith bavila víc, než jsem čekala, a chtěla bych poděkovat všem, kdo po ní kráčeli s námi.
Pokud by vás zajímalo, jak vůbec Gormlaithin plán vyšel, dozvíte se to v knize Prokletý sníh, k dostání (abych si udělala trochu reklamu) například zde: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/55381369/proklety-snih/

Obrázek uživatele Lomeril

29. Smrt jednoho znamená život jiného

Úvodní poznámka: 

Drabble se odehrává u Otcova kamene, cože je středobod celého království a jeho nejmagičtější místo. Pro to, o co se Gormlaith pokusila, se totiž musela spojit moc Otcova kamene, Studnice světů a vědmy...

Drabble: 

Gormlaith vypila vodu ze Studnice světů.
Pokud pohled do Studnice rozptyloval její pozornost, teď si připadala jako na přecpaném tržišti, kde do ní neustále někdo vrážel. Pohyb skrze světy ji stál veškeré soustředění a hrozilo, že se její mysl nadobro roztříští. Opakovala si, že nesmí polevit, a silou vůle prorážela cestu vpřed.
Tlak najednou zmizel a viděla tu dívku vznášet se v prázdnotě. Měla pocit, že mluví, ale neslyšela vlastní slova. Dokázala jasně přemýšlet jen dost dlouho na to, aby řekla to jediné, co říct chtěla:
„Pomoz jim, prosím.“
Vší silou dívku strčila směrem k Rícasealu.
Temnota ji něžně objala.

Závěrečná poznámka: 

Už nás čeká jen epilog.

Obrázek uživatele Lomeril

28. Poslední úkol

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble, přestože se mi vlastně docela hodilo, mě trochu zdrželo, takže si můžu jen držet palce, abych stihla všechno zakončit, jaksepatří.

Drabble: 

Gormlaith se nerozloučila s dcerou. Namlouvala si, že je to proto, že nechce Cerys působit bolest, ale její pravé důvody byly daleko sebestřednější. Cerys by ji přemlouvala, aby zůstala, a Gormlaith nechtěla čelit pochybám, které by to v ní vyvolalo.
„Brenno, Eoghane,“ zavolala svoje vnoučata.
Sledovala, jak se k ní blíží. Ona už měla věk na vdávání a Corannův kamarád Fian se kolem ní začínal točit. Eoghanovi táhlo na osmnáct a svět mu ležel u nohou. O ně se nebála.
„Uděláte pro mě něco?“ požádala. „Běžte ke studánce do lesa.“
„Proč?“ zeptala se Brenna.
„Najdete tam klíč k poražení Běsů.“

Obrázek uživatele Lomeril

27. Kovářova kobyla

Úvodní poznámka: 

Stále se proklínám, že jsem se rozhodla psát sérii. Už jen tři drabble...

Drabble: 

Byla nianou. Vítala děti na světě jménem Otce, a vypravovala mrtvé do Zámořských krajů, kde měli strávit věčnost opečováváni Matkou. O své smrtelnosti nikdy příliš neuvažovala.
Studnice jí ukázala mnohé. Viděla národy, které věřily, že po smrti je čeká věčná sláva na bitevním poli. Další se těšili na zahradu nekonečných slastí. Jiní očekávali podsvětní jeskyně plné zlata a drahých kamenů. Jediné ve Studnici nespatřila – skutečnost. Ve všech příbězích, kterých byla svědkem, nenašla žádné z věčné bitvy, zahrady slastí nebo bohatstvím překypujících jeskyní.
Vzala do ruky lahvičku vody z Ostrova Tkadlen. Věděla, co nechá za sebou, ale ne co ji čeká.

Závěrečná poznámka: 

Otec a Matka jsou dva bohové, kteří jsou v Deabartu uctíváni. Otec zařizuje věci jako štěstí v bitvě, ale i právo nebo řemesla. Matka má na starosti věci související s koloběhem života, takže kromě zrození a smrti i léčení, ale i chov zvířat nebo úrodu.
Zámořské kraje jsou říší Matky, posmrtným životem. Náboženství je popisuje jako poslední dat Matky jejím dětem - místo, kde si mohou konečně odpočinout od všeho světského trápení.

Obrázek uživatele Lomeril

26. Kruh se uzavírá

Drabble: 

Ve stínu staré lípy na kraji vesnice se dlouho mlčky drželi za ruce. Nakonec ji políbil, krátce, něžně, přátelsky. Na tom samém místě, kde se políbili poprvé, když jim bylo šestnáct.
Odešel beze slova, žádná už mu nezbyla. Sledovala ho, dokud jí nezmizel z očí, a pak ještě chvíli zůstala a pozorovala vesnici. Lidi, které naplňovala práce na poli a chov zvířat, nikdy nechápala, ale vždycky tvrdila, že někoho nemusíme chápat, abychom ho měli rádi.
„Pomůžu vám,“ slíbila jim. „To budou dřív prasata tancovat, než vás nechám na holičkách.“
Gormlaith už se rozloučila, zůstala jen Nejvyšší ranhojička a měla práci.

Obrázek uživatele Lomeril

25. Smíření

Drabble: 

„Nejvíc mě děsí ta nejistota,“ pokračovala Gormlaith. „Co když…“
„Jsi vědma, nikdo nezná všechna co když lépe než ty,“ přerušil ji. „Dvacet let jsi Nejvyšší ranhojičkou. Viděl jsem, jak smiřuješ rozhádaná knížata, pomáháš u porodů i u lůžek umírajících, hraješ si s vnoučaty, vymýšlíš nové léky, a tisíc dalších věcí. Nikdy jsem ale nezažil, že bys udělala něco, co by Deabartu nějak uškodilo. Věřím ti.“
„Odpouštíš mi?“ vyhrkla.
Podíval se jí do očí a pochopila, že Yaran možná neví proč, ale chápe, že se dnes loučí navždycky.
„Odpouštím,“ řekl tiše. „A ty mně?“
„Samozřejmě.“
„Pak můžeš jít s klidným srdcem.“

Obrázek uživatele Lomeril

24. Hádanka

Drabble: 

Yaran vždycky poznal, když něco nebylo v pořádku, a neváhal se zeptat.
„Gormlaith, co se děje?“
Dlouze se odmlčela. „Asi jsem přišla na to, jak zastavit Běsy,“ řekla nakonec.
„A proto ses chtěla jít projít a zavzpomínat na staré časy?“ zamračil se podezíravě. „Tak jednoduché to není. V čem je zakopaný pes?“
Nedokázala mu přiznat celou pravdu, ale nedokázala lhát. „Vsázím všechno na jednu kartu a vůbec se to nemusí podařit. Našla jsem klíč k poražení Běsů, ale nevím, jestli ten klíč najde správný zámek.“
„Už zase mluvíš v hádankách.“
„Vždyť mě znáš,“ sklopila oči. „Nikdy jsem neodolala dobré hádance.“

Obrázek uživatele Lomeril

23. Hra na lásku

Drabble: 

„My dva jsme před sebou nikdy nic nepředstírali, viď?“ zeptala se Gormlaith.
„Řekl bych, že ne,“ pousmál se Yaran.
„Nemyslíš, že možná proto nám to nevyšlo? Že kdybych já se snažila vypadat jako někdo, kdo od života nečeká víc než jen míchání bylinek, a ty jako někdo, komu ambice nevadí, že bychom spolu zůstali?“
„Žádná maska nevydrží navěky,“ zavrtěl hlavou. „A tvoje přímost se mi na tobě líbila vždycky nejvíc.“
Zastavila se a vzala ho za ruku. „Můžeme tedy předstírat aspoň teď?“ požádala. „Můžeme se na chvíli tvářit, že se pořád milujeme?“
Pohladil ji po tváři. „To přece předstírat nemusím.“

Obrázek uživatele Lomeril

22. Procházka

Drabble: 

Yarana našla, jak opravuje plot. Chvíli ho pozorovala, než si odkašlala. Otočil se a usmál se na ni. Proč se musel vždycky usmívat, když ji viděl?
„Pojď se projít,“ navrhla.
„Proč?“
„Copak nemůže žena požádat svého bývalého manžela o procházku a rozhovor?“
Zasmál se, uklidil nástroje a vykročili. Nepadlo mezi nimi jediné slovo, dokud nedošli ke studánce v lese.
„Na pití ze studánky, abys přenesla jiskru života do dalšího roku, je ještě brzy,“ poznamenal Yaran. „Nebo se ti nedaří otěhotnět a doufáš, že ti studánka pomůže?“
„Byl jsi vždycky takhle jedovatý nebo je to věkem?“ vypálila zpátky. „Pojď se posadit.“

Závěrečná poznámka: 

O svátku Lialla nag Lódh, která připadá na podzimní rovnodennost, přichází ženy a dívky ke studánce a pijí z ní, aby jim pomohla symbolicky přenést jiskru života přes zimní období. Ze studánky také chodí pít ženy, kterým se nedaří otěhotnět.

Obrázek uživatele Lomeril

Otázka nástroje

Úvodní poznámka: 

Volně souvisí se sérii o vědmě Gormlaith. Může být chápáno jako představení, na které náhodou narazí při svých cestách.

Drabble: 

„Co by mohlo porazit Běsy?“ ptá se herec oblečený jako král.
„Tohle, můj králi?“ ukazuje mu druhý obrovský meč.
„Ne, to nebude ono.“
„Nebo snad toto?“ vytáhne jeho kolega sekeru, kterou sotva uzvedne.
„Nebuď blázen, válečníku,“ ohrne král přezíravě nos. „Jak by nám něco takového mohlo pomoct?“
„Pane, přece nebudeme sedět v paláci a nedělat nic!“
„Jistěže ne! Jen potřebujeme najít tu správnou zbraň!“
Na scénu se vplíží třetí herec v kostýmu Lasičky, lidového hrdiny a chytráka.
„Co toto, můj pane?“ vytáhl z mošny suchar stejně přehnané velikosti jako zbraně.
„Toť náš zachránce! Svolejte válečníky, našli jsme zbraň proti Běsům!“

Obrázek uživatele Lomeril

21. Hlasy města

Úvodní poznámka: 

Za nápad děkuji Eillen.

Drabble: 

Gormlaith Rícaseal znala. Stačilo jí zaposlouchat se do jeho hlasu, aby věděla, jaká nálada ve městě panuje.
Šeptání skupinky žen, že o svátku Alry Diase pršelo, takže v zimě bude hodně sněhu a všichni víme, co to znamená…
Přemítání farmáře, jestli Běsy zastaví větší plot…
Burácivý smích válečníka, chvástajícího se, že jestli mu nějaký Běs zkříží cestu…
Děti, recitující říkanku o Běsech, a předstírající, že se nebojí…
Všechny hlasy se spojovaly do společného nápěvu, věštícího návrat strachu a krve na sněhu.
Dám vám naději, slibovala v duchu. Jen mi dopřejte ještě jeden den. To si snad zasloužím – jeden den navíc.

Závěrečná poznámka: 

Alra Dias byl mytický zakladatel kmene, na jehož území Rícaseal leží. Jeho "svátek" je výročí jeho vítězství nad nestvůrnou smečkou vlků.

Obrázek uživatele Lomeril

20. Úklid

Úvodní poznámka: 

Ufff, zkracovat ze 158 slov na 100? Nikomu nepřeju :)

Drabble: 

Doma usoudila, že by měla uspořádat svoje věci, aby po její smrti její dcera nenašla něco kompromitujícího. Prošla svou truhlu, jen aby zjistila, že nemá co skrývat. Ne že by se neměla za co stydět, ale její největší hanby nezanechaly důkazy.
Úplně na dně našla v plátěném sáčku tři zelené stuhy, památky na její nevydařená manželství s Yaranem. Když je sevřela v dlani, jako by se ve stuhách probudil nějaký drobet magie. Náhle uviděla život, jaký s Yaranem mohla mít – plný hádek, ale i vášně. Ne zrovna šťastný, ale zajímavý.
Najednou věděla, kam musí jít, aby svoje věci doopravdy uspořádala.

Závěrečná poznámka: 

V Deabartu má uzavírání sňatku dvě fáze. První tři měsíce se nazývají Zelené manželství a po jejich uplynutí se manželé buď rozejdou nebo vstoupí do trvalého manželství. Gormlaith a Yaran tuhle možnost v minulosti využili třikrát. Stuhy figurují ve svatebním obřadu, kde jimi laghan (kněz) svazuje ruce snoubenců.

Obrázek uživatele Lomeril

19. Návrat domů

Drabble: 

Srdce se jí sevřelo, když znovu uviděla Rícaseal. Celou cestu rozjímala, ale teď se musela pustit do práce. Pod hradbami náhodou potkala Fiana, Corannova nejlepšího přítele, a požádala ho o novinky.
„Aodhan mě vyhodil z královské družiny, teď mám na starosti stráže ve městě. Corann odešel z paláce. Přespával ve stájích, aby nikoho neobtěžoval.“
„Doufám, že jsi ho tam nenechal,“ zamračila se Gormlaith přísně.
„Za co mě máš? Jenže on teď potřebuje něco víc než bydlení. Aodhan dělá všechno proto, aby v našich životech nenechal kámen na kameni.“
„Neboj,“ stiskla mu rameno. „Vystavíte je znovu. Všechno se dá postavit znovu.“

Závěrečná poznámka: 

Rícaseal je královské sídlo.
Královská družina je skupinka vybraných bojovníků, jejichž úkol je chránit krále. Fian opustil svůj kmen, aby se k ní přidal.

Obrázek uživatele Lomeril

18. Oběť je pouto

Drabble: 

Pohled na vzdalující se Ostrov Tkadlen v Gormalith vyvolal pocit finality. Teprve teď, když nemusela před Liadan předstírat sebevědomí, si uvědomila, jak obrovský risk její plán znamená. Napadaly jí tisíce příležitostí, kde by stačila jedna malá náhoda a celá budoucnost se vydá směrem, kde umře spousta nevinných lidí.
Přesto Gormlaith neměla jinou možnost. Studnice jí ukázala jen jedinou nadějnou budoucnost a Gormlaith na ni vsadila všechno. I přesto, že tato budoucnost začínala její smrtí. Aby přivedla dívku, kterou ve Studnici našla, potřebovala kouzlo, a žádné kouzlo nebylo silnější než oběť. A žádná oběť nebyla silnější než dobrovolně obětovaný vlastní život.

Obrázek uživatele Lomeril

17. Loučení

Úvodní poznámka: 

Díky DMD zjišťuji spoustu nových věcí o bylinkách...

Drabble: 

Gormlaith a Liadan stály na kraji útesu a zasmušile pozorovaly blížící se loď.
„Vždycky jsi měla šílené nápady,“ řekla Liadan, „Pamatuješ, jak jsi ve škole vymyslela odvar proti bolesti v uších – babské ucho a… jak se jmenovala ta druhá bylina?“
„Popenec, nebo taky srnčí ouška,“ usmála se Gormlaith nostalgicky.
„Pak jsi ukázala ten lektvar nianám a tvrdila jsi, že se jmenuje splynutí uší. Vypadaly, že je trefí šlak.“
„Kéž by všechno šlo vyřešit smícháním dvou bylinek.“
„Kéž by. Budeš mi chybět, Gormlaith.“
Gormlaith přítelkyni pevně objala.
„V Zámořských krajích se všichni setkáme. Podívej, loď už bude přistávat. Je čas jít.“

Závěrečná poznámka: 

Dneska toho bude v poznámkách trochu víc.
Babské ucho, jak asi většina čtenářů ví, je název pro šalvěj. Další jinou bylinku s ušním názvem jsem nenašla, takže "srnčí ouška" je název smyšlený (od čeho máme fantasy, že?), nicméně popenec občas někdo na zánět středního ucha doporučuje.
Niany jsou kněžky, jejichž hlavní úlohou ve společnosti je léčitelství (hodně zjednodušeně :) ). Jak Gormlaith, tak Liadan jsou vystudované niany.
Zámořské kraje jsou deabartská verze posmrtného života.

Obrázek uživatele Lomeril

16. Starost o přátele

Drabble: 

Druhý den ráno se Gormlaith vydala zpátky k přístavu. Liadan se rozhodla, že ji doprovodí.
„Doufám, že se jí povede zastavit to, co se na pevnině teď děje. Bojím se, že jestli ne, tak přijdou sem,“ řekla Gormlaith.
„Běsi nebo Aodhanovi muži?“ pousmála se Liadan.
„Obojí,“ neváhala Gormlaith. „Oboje by mohlo napadnout, že vás zkusí využít.“
„Gormlaith, tenhle ostrov je plný vědem a besann,“ položila jí Liadan ruku na rameno. „Pokud přijdou, budeme o nich vědět dlouho dopředu a máme víc než dost možností, jak je nenechat byť jen vystoupit z lodi. Můžeš klidně spát, my se jen tak nedáme.“

Závěrečná poznámka: 

Besanny jsou deabartská obdoba čarodějek s velmi úzkou specializací. Například Gormlaithina vnučka Brenna dokáže předávat ostatním emoce pomocí zpěvu.

Obrázek uživatele Lomeril

15. Pro lásku a naději

Úvodní poznámka: 

Gormlaith a Studnice světů si vytvořily svůj vlastní vztah. Teď jí Studnice pomáhá utřídit si svoje vlastní pocity.
P.S. Pamatujete si, jak jsem si přála, aby bylo téma milosrdnější? Nebylo...
P.P.S. BJB

Drabble: 

Gormlaith požádala o prázdnou lahvičku a chvíli o samotě se Studnicí.
Hladina byla černá a nepřirozeně nehybná, jako zamrzlá. Vypadala stejně zatvrzele a prázdně, jako se Gormlaith cítila.
„To není všechno, a ty to víš,“ oslovila Studnici. „Moc dobře chápeš, co cítím, a že právě proto to musím udělat.“
Studnice jí ukázala tváře všech, které kdy milovala, její dcerou a vnoučaty počínaje, Yaranem konče.
„Ještě něco. Nezatajuj mi to.“
Obraz ženy a muže, kráčejících ruku v ruce ztichlým Rícasealem. Nepotřebovala jim vidět do tváře, aby je poznala.
„Tak vidíš, že cítím i naději,“ usmála se a ponořila lahvičku do vody.

Závěrečná poznámka: 

Detektorem citů je tu Studnice, která Gormlaith ukazuje, co se v jejím nitru vlastně děje, a pomáhá jí utřídit si důvody, proč musí udělat to, co musí.

Obrázek uživatele Lomeril

14. Nápady

Úvodní poznámka: 

Dost pochybuji, že ve světě na úrovni raného středověku znají karanténu, takže ji zavádím pouze pro účely tohoto drabble :)

Drabble: 

Odtrhnout pohled od Studnice byla jedna z nejtěžších věcí, které Gormlaith v životě udělala. Venku už se setmělo a v místnosti s ní byla jen Liadan.
„Viděla jsi něco?“ zeptala se.
„Víc, než bych ti dokázala vypovědět,“ řekla Gormlaith a pak jí vyprávěla o svém plánu.
Vždy vyrovnaná Liadan poprvé v životě vypadala otřeseně. „Nemáš nějaký lepší nápad? Třeba Coranna někam zavřít na celou zimu bez kontaktu s vnějším světem a počkat, jestli budou Běsi zabíjet dál?“
„Je podezřelý ze spolčení s Běsy, ne ze skvrnitého moru,“ odfrkla si Gormlaith. „Karanténou tohle nevyřešíš.“
„A nějakou holkou z cizí země ano?“

Obrázek uživatele Lomeril

13. Kanónenfutr

Úvodní poznámka: 

Nějak se mi tam ta strava nakupila ve více rovinách, názvech počínaje. Na to, že tohle má být drabble ústřední pro příběh, a že rozhodnutí, které tu Gormlaith učiní, ovlivní budoucnost celého království, je tohle téma peklo... ale nějak jsem se s ním poprala. Kéž je to příští milosrdnější.

Drabble: 

Nakonec se Gormlaith podařilo najít budoucnost, ve které Corann mohl přežít a zároveň byla zažehnána hrozba Běsů. Jen jí chyběl poslední dílek do skládačky, páka, která uvede věci do pohybu.
Tady musel nastoupit její zázrak.
Našla ji daleko, v zemi, jejíž jméno neznala. Zrovna upozorňovala svého pána, že se zabral do čtení a celý den jen zobal sladkosti. Přinesla mu zeleninu, aby se najedl něčeho pořádného. Pasovala do Gormlaithina plánu lépe než kdokoliv jiný.
Budeš pro ně těžko skousnutelná, a ještě hůř stravitelná, ale prospěšná , pomyslela si Gormlaith škodolibě. Jenže jak tě dostat sem? A co mě to bude stát?

Obrázek uživatele Lomeril

12. Nekonečno ve vodní hladině

Drabble: 

Najít ve vidinách nějaký smysl se jí dlouho nedařilo. Neustále ji rozptylovaly detaily. Dlouho její pohled přitahoval osud jednoho psa a nechápala proč, dokud nezjistila, že dotyčný pes splaší koně, kůň shodí na zem krále a král zemře. Bohužel se nejednalo o jejího krále, tahle příhoda se měla stát jindy a jinde.
Čím déle se dívala, tím více možností se jí otevíralo, o mnohých z nich se jí nikdy ani nesnilo. Začínala chápat nejen moc Studnice, ale i svou vlastní. V hlavě jí zazněla Myraelina slova o zásahu shůry.
„Spolu bychom dokázaly zázrak,“ zašeptala Studnici. „Takový úplně maličký, neškodný zázrak…“

Obrázek uživatele Lomeril

11. Přehlídka krásy a přízemnosti

Drabble: 

První pohled do Studnice byl jako kopanec do hlavy. Před Gormlaith se otevřel celý svět, krajiny, které si neuměla ani představit, a s nimi tisíce možných cest, kudy se mohla budoucnost ubírat. Viděla vzestupy i pády říší, které ještě neexistovaly, slyšela první slůvka dětí, jejichž rodiče se ještě nesetkali.
Stálo ji téměř nadlidské úsilí odtrhnout pohled od té přehlídky nádhery a hrůzy a soustředit se na Aodhana. Nakonec se Studnice podvolila její vůli, ovšem ukázala i trochu smyslu pro humor. Ukázala jí současnost – ve které Aodhan vstupoval do koupele.
„To jsem tak potřebovala vidět,“ zabručela Gormlaith. „Ukaž mi něco užitečného.“

Obrázek uživatele Lomeril

10. Průkopnice

Úvodní poznámka: 

Témata mi teda letos dávají...

Drabble: 

V místnosti se Studnicí světů seděla skupina žen, tkaly a zpívaly. Gormlaith se zaposlouchala se do melodie.
„Nikdy jsem nepochopila, proč jste se rozhodly zavřít se tady. Tahle místnost mi připomíná vězení,“ poznamenala.
„Tebe baví žít ve světě, ale ne každá jsme taková. To, co je pro jednoho vězením, může pro jiného znamenat svobodu,“ odvětila Liadan.
„Nebuď přemoudřelá,“ zafuněla námahou, jak si klekala ke kulatému poklopu v podlaze.
„Jsi si jistá?“ zeptala se Liadan. „Studnice ukazuje mnohé i obyčejným lidem, kdo ví, co se stane, když se do ní podívá vědma?“
„Někdo musí být první,“ řekla Gormlaith a zvedla poklop.

Závěrečná poznámka: 

Ostrov Tkadlen je útočiště pro vědmy, které chtějí mít svůj klid, které už unavuje žít mezi lidmi, kteří po nich pořád něco chtějí.
Studnice světů ukazuje lidem výjevy z jiných míst. Vědmy se ale všechny bojí do ní podívat - i bez ní toho vidí dost.

Obrázek uživatele Lomeril

9. Stará známá

Drabble: 

Tkadlena v šedé říze stála rovná jako proutek a měřila si Gormlaith přísným pohledem. Gormlaith neuhýbala očima a čekala.
„Zestárla jsi,“ pronesla Tkadlena.
„Jsi o půl roku starší než já, Liadan, a viděla jsi mě loni,“ odsekla Gormlaith.
Vzápětí se obě rozesmály a padly si do náruče.
Zbytek dne jí Gormlaith vyprávěla, proč přišla.
„Je to jako by se s námi utrhl sráz a řítíme se po hlavě do někam propasti. Jen čekám, do jakého hnoje se zaryjeme obličejem, až dopadneme.“
„A máš nějaký nápad, jak tenhle držkopád zbrzdit?“ blýskla Liadan očima.
„Ne. Proto se chci podívat do Studnice světů.“

Obrázek uživatele Lomeril

8. Příjezd na Ostrov

Úvodní poznámka: 

Tohle téma samozřejmě muselo přijít ve chvíli, kdy nejen že jsem ve světě na úrovni raného středověku přinejlepším, ale ještě se v sérii nacházím téměř doslova na konci dotyčného světa... No, doufám, že mi hodnotitelé budou milostiví :)

Drabble: 

Loď přirazila ke kamennému molu, jediné části Ostrova, kam Tkadleny pouštěly cizince. Tady probíhal obchod, jen tady mohly světu ukázat, co mohou nabídnout – a co se stane, když svět nebude hrát podle jejich pravidel.
Dnes tam na ně čekala žena v šedé říze a vedle ní se krčil vyděšený muž.
„Zboží si můžete prohlédnout támhle,“ ukázala za sebe. „A odvezete s sebou tohoto muže. Snažil se nás špehovat. Naštěstí nikomu nepoví, co tu viděl, že?“
Muž horlivě přikyvoval a opatrně se posouval směrem k lodi.
„Můžete všem říct, že Tkadleny mají nejlepší látky na světě, ale nemají rády vetřelce,“ dodala.

Obrázek uživatele Lomeril

7. Stará dáma ve člunu (o rybách nemluvě)

Drabble: 

Na tohle jsem už stará, napadlo Gormlaith, když se přístav začal vzdalovat. Myrael ji nechala odplout bez všetečných otázek, koneckonců to nebylo poprvé, co se Gormlaith vydala na Ostrov Tkadlen.
Někdo z námořníků otevřel sklenici nakládaných ryb. Gormlaith nakrčila nos, když ucítila ocet a kopr. Kopr vždycky nesnášela, i jako bylinkářka se mu vyhýbala, kdykoliv mohla. Teď měla nepříjemné podezření, že během několikadenní plavby budou nakládané ryby hlavním položkou na jídelníčku.
Jak se vzdalovali od pobřeží, loď se kymácela čím dál víc. Gormlaith si opřela hlavu o dřevěný bok lodi a povzdechla si. Na tohle jsem vážně už moc stará.

Obrázek uživatele Lomeril

6. Nečekaně zajímavý nápad

Úvodní poznámka: 

Gormlaith potřebuje najít loď a ví, že kdyby se paní přístavu dozvěděla, že má ve městě inkognito Nejvyšší ranhojičku, nastaly by problémy. Proto se rozhodla kněžnu navštívit.

Drabble: 

Gormlaith nechtěla kněžně Myrael vyprávět o Corannově ponížení, ale zatajit jí to nemohla. Kněžna, králova největší sokyně, sotva skrývala škodolibou radost.
„Aodhanovi se to začíná vymykat z rukou, že?“
„Netvař se tak nadšeně,“ zabručela Gormlaith. Začínala litovat, že návštěvu u paní největšího deabartského přístavu nemohla vynechat. Ale s Myrael bylo vždycky lepší jednat na rovinu.
„S králem teď už pohne jen zásah shůry,“ poznamenala Myrael.
Gormlaith se zarazila. Když došlo na Aodhana, nebyla Myrael zrovna nezaujatá, ale na jejích slovech možná něco bylo. Magie sice slábla a vytrácela se ze světa, ale možná jí zbylo dost na jeden malý zázrak?

Závěrečná poznámka: 

Království Deabart je vlastně aliancí devíti kmenů, každý z nich má svého knížete. Sněm knížat poté volí krále. Myrael byla Aodhanovou protikandidátkou a volbu prohrála. Jak je vidět, nikdy se přes to zcela nepřenesla...

Obrázek uživatele Lomeril

5. Sleva na seno

Drabble: 

„Eoghane?“ zavolala Gormlaith svého vnuka k mapě vypálené na jelenici. „Dostanu se odsud sem za den?“
Eoghan, povoláním jízdní posel, přelétl mapu pohledem. „Jasně. I za půl, s dobrým koněm.“
„A pěšky?“
„Babi,“ oslovil ji vyčítavě, „půjčíš si poníka.“
„Abych mu pořád musela kupovat seno?“ Zvedla řemínek, na kterém měla navlečené mince na cestu. „Není nekonečný, víš? Potřebuju šetřit na jiné věci.“
„To ty vždycky,“ zabručel. „Pokud chceš cestovat levně, tak jim řekni, že jsi Nejvyšší ranhojička. Dají ti cokoliv a zadarmo.“
Protože bych byla ráda, kdyby o téhle cestě vědělo co nejméně lidí, pomyslela si, ale nahlas neřekla nic.

Závěrečná poznámka: 

Deabartské mince mají uprostřed otvor a nenosí se v měšci, ale navlečené na řemínku.

Obrázek uživatele Lomeril

4. Cíl cesty

Drabble: 

Gormlaith často přemýšlela o tom, proč jsou vědmy téměř vždycky ženy. Za jejího života se nenarodil jediný muž s darem předvídat budoucnost. Bylo to proto, že muži by nesnesli tu nejistotu, kdy vidí všechny možné cesty, kterými se budoucnost může ubírat, ale neví, která z nich se doopravdy stane a která zůstane jako věčné možná?
Proč musela nést vidinu Corannovy smrti, ať už přemýšlela nad jakýmkoliv vývojem budoucnosti?
Pokud ho chtěla zachránit, potřebovala vidět víc, rozumět předtuchám, které ji pronásledovaly.
Odpověď se nabízela sama. Ostrov Tkadlen – místo, kam utíkaly vědmy, unavené vnějším světem.
Místo, kam chodí žádat o radu zoufalci.

Obrázek uživatele Lomeril

3. Přesměrovaná agrese

Úvodní poznámka: 

Název jsem si neodpustila a vypůjčila jsem ho z učebnice etologie...

Drabble: 

Další den Gormlaith našla Coranna v lese, jak odsekává větve z malé soušky s takovou zuřivostí, až třísky létaly široko daleko.
„Ten nebohý smrček za nic nemůže,“ prohlásila na úvod a když překvapeně zvedl hlavu, mrkla na něj ve snaze odlehčit náladu.
„Já taky ne a nikomu to nevadí,“ zavrčel. „Přijde zima, Běsi znovu zaútočí a pak jim nedostatek důkazů přestane vadit.“
„Coranne…“
„Přiznej si to, Gormlaith, jsem mrtvý muž.“
Vždycky Coranna považovala za svou rodinu, koneckonců byla kdysi vdaná za jeho strýce. Teď už mrkala proto, aby zahnala slzy.
Corann to neviděl, dál pokračoval v zuřivém sekání do větví.

Závěrečná poznámka: 

Běsi jsou příšery, které chodí vždy, když na zemi leží sníh.
A jen pro zajímavost - zákony Deabartu mají jakousi zkušební dobu manželství, kdy se po třech měsících manželé mohou buď rozejít nebo vstoupit do trvalého svazku. Gormlaith a Corannův strýc Yaran si vybrali tu první možnost. A to to zkoušeli třikrát.

Stránky

-A A +A