Zkušenost exilu

Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Před tím a potom

Úvodní poznámka: 

Někdy během války.

Varování: 

Druhoválečné drabble, hlavní postava implicitně projevuje proněmecké postoje

Drabble: 

Před válkou její soubor – jako jeden z mála – sklízel úspěchy i na zahraničních turné. Perfektní tanec balancující mezi baletem a akrobacií, v čele souboru navíc dokonalá kráska, Kypris v těle smrtelnice. Navštívili Paříž, Berlín, Bělehrad. Ve třiatřicátém pak proběhlo americké turné. Do toho výjezdy po Československu.

Za války se svět zúžil. Vystupovala ve filmech, ale protektorát jí byl malý. A tak se svou skupinou znovu vyrážela na zahraniční turné. Zatím do Říše, ale až válka skončí a situace se stabilizuje, snad budou moct vyjet i do Francie. A ačkoli se publikum poněkud proměnilo, nesklízeli o nic menší úspěchy než dříve.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Abend

Úvodní poznámka: 

Navazuje přímo na minulé drabble.
24. června 1942, večer

Drabble: 

„Warten Sie auf jemanden? Darf ich Ihnen die Begleitung anbieten?"
„Vielen Danken. Ich warte auf meinen Verlobten. Er ist noch irgendwo drinnen.“
Jelizaveta postává před divadlem, napíná oči do tmy. Náhle se ze tmy vynoří František: „Omlouvám se, nemohl jsem se dostat ven, je tu moc lidí.“
„Díkybohu. Myslela jsem, že jsi odešel už na začátku, nikde jsem tě tam neviděla...“
„Neboj se, nejsem blázen,“ zasměje se. „Jenom do tebe.“

Ruku v ruce kráčejí zatemnělým městem: po Ufer dojdou na Karlsbrücke, pak dál po Brückengasse, doprava do Josefsgasse a za dalším rohem už je konečně Magdeburger Straße a Jelizavetin byt.

Závěrečná poznámka: 

Ad téma: Červen 1942, druhá heydrichiáda. Odejít předčasně z manifestace českých herců a umělců, na které měl projev i protektorátní ministr E. Moravec, by pro Františka (nebo kohokoliv jiného) pravděpodobně opravdu se životem slučitelné nebylo. Přinejmenším ne se životem na svobodě. Více viz minulé drabble a závěrečná poznámka tamtéž.

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Po šesté hodině večerní

Úvodní poznámka: 

24. 6. 1942

Varování: 

Opakuji dataci: červen 1942.
Významnou část drabblete tvoří citát z projevu Emanuela Moravce.
Závěrečná poznámka obsahuje bližší informace k okolnostem, za kterých se drabble odehrává.

Drabble: 

„Červen roku 1942, jak už se to dnes jeví, bude představovat veliký mezník v českém životě, mezník české sebezáchovy, sebezpytování a sebepoznání. S vámi sdílím Váš smutek a vaše rozhořčení, pokud jde o zločin a ztrátu, kterou Říše a s ní český národ utrpěli v státníku a vojáku Reinhardu Heydrichovi. Dnešek je zároveň zvláštní hrou osudu také prvou příležitostí, kdy jako člen vlády a ministr lidové osvěty mám před sebou představitele českého divadelního umění a české hudby.“
Jelizaveta naslouchá řečníkovu hlasu. Tváře jí vrásní žal a starost. Někde v davu ztratila Františka. Je tu ještě? A pokud ne... Žije ještě?

Závěrečná poznámka: 

24. června 1942 (tedy ještě v průběhu druhého stanného práva) se v ND konala manifestace českých umělců a herců. Emanuel Moravec na ní přednesl závěrečný projev.
Účast byla vzhledem k okolnostem de facto povinná.
Úředníci Sicherheitsdienstu ve své zprávě o průběhu manifestace v Národním divadle kritizovali, že čeští herci "přijímali viditelně celou akci jako nezbytnou povinnost".
O Rudolfu Deylovi, který přednesl/musel přednést hlavní projev konstatovala Trestní komise nalézací v lednu 1947, že činu kladeného mu za vinu (tj. projevu) se „dopustil pod nátlakem“. On sám tvrdil, že nebyl autorem onoho projevu a k jeho přednesení byl donucen pod pohrůžkou, že odmítnutí by znamenalo „schvalování atentátu“.

Na požádání dodám odkazy na zdroje. A slibuju, že válka v tomhle seriálu skončí nejpozději za dvě drabblata.

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Jak je důležité míti Františka

Úvodní poznámka: 

Podzim 1939.

Drabble: 

Rozhodně nemohl říct, že to byla láska na první pohled. Ba ani na druhý, na třetí... Tehdy pro něj byla jen učitelka, o deset let starší ježibaba pedantnicky lpící na dokonalém provedení každého krůčku, každé půlvteřinové figury. Až mnohem později – to už byli kolegové, byť ona jeho nadřízená – ocenil, že mu nemalovala baletní svět jen v barvách zářivého úspěchu, že nikdy nezatajovala obrovské množství dřiny a bolesti skryté za každým vystoupením. Ještě později zjistil, že deset let vůbec nemusí být velký věkový rozdíl. A ještě mnohem později pochopil, že do nejsvětlejších barev mu budoucnost nebarví věhlas a sláva, ale zamilovanost.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Co musí umět Jelizavetini žáci

Úvodní poznámka: 

Kromě mnoha jiných věcí je Jelizaveta také učitelkou ve vlastní baletní škole a navíc ještě i v baletní přípravce ND. Její žáci (tam i tam) toho musejí umět opravdu hodně. Nejen tančit, ale také znát názvy všech možných figur a pojmů s baletem souvisejících. Třeba...

Drabble: 

Assemblé
a) Skok, při kterém se nohy před dopadem do páté pozice spojí. Specifický prvek složený z několika jednodušších.
b) Pološpičky. Tanečnice stojí na bříšcích pod prsty.
c) Pohyb, krok nebo umístění paže nebo nohy za tělo.
Petit battement
a) Poskok na jedné noze.
b) Pozice s plně pokrčenými koleny.
c) Rychlý, drobný úder kročné nohy před nebo za stojnou nohou v poloze cou de pied.
Effacé
a) Chodidlo.
b) Póza, kdy trup je mírně otočený a linie nohou je otevřená směrem k publiku.
c) Póza na jedné noze, kdy druhá noha je zanožená a tvoří s tělem ladnou křivku.

Závěrečná poznámka: 

Správné odpovědi 1A; 2C; 3B

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Kariéra

Úvodní poznámka: 

Podzim 1939

Drabble: 

Je primabalerínou a baletní mistryní Národního divadla, a když bude jen trochu šikovná, může se brzy stát i uměleckou šéfkou baletu tamtéž. A nemuselo by to vlastně být ani příliš složité: Politicky se nikdy neangažovala, takže žádný škraloup z minulosti ji neohrožuje. Že byla vdaná za de la Cámaru taky nemůže škodit; nerozešli se sice v nejlepším, ale v těch podstatných záležitostech proti ní rozhodně nemůže říct křivého slova. A když se k tomu ještě stane členkou– no, na stranickou příslušnost je přece jen příliš svobodná duše, to raději ne. Zato do nějaké vhodné organizace, třeba Vlajky, by vstoupit mohla...

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Je toho tolik?

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble oficiálně začíná kapitolu Jelizavetina života, které jsem se bála už na začátku Padesátky – tak mi prosím držte palce.

Kdykoliv mezi 16. březnem 1939 a 1. zářím téhož roku.

Drabble: 

Když v dětství slýchávala zkazky o zlovolných vílách, jež v lesích utancovaly pocestné, netušila ještě, že jednou bude – stejná jak ty víly – utancovávat ukřičené hlasy svého svědomí: Že je zlá a sobecká, že nemiluje nikoho než sebe, že by obětovala duši ďáblu, jen aby se mohla točit na jevištích a před filmovými kamerami. Chce žít, být slavná, oblíbená. Chce být nejkrásnější, nejlepší. Co na tom, že občas musí něco (někoho?) obětovat. Tak to přece chodí; a pořád lepší Hitler než Stalin, ne? A že Múzy ve válkách mlčí? Ještě přece žádná válka není – a i kdyby, její Terpsichoré slova nepotřebuje!

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Sen noci horečnaté

Úvodní poznámka: 

Noc z 15. na 16. března 1939. Jelizavetě, přemožené událostmi uplynulých hodin, se udělalo zle, teď napůl spí, napůl blouzní... Čí vzpomínky se asi vkrádají do jejích?

Varování: 

Sebevražda.

Drabble: 

Moje nejsmutnější ráno? Moje nejsmutnější ráno? 26. říjen 1917. 16. srpen 1935. V předzimním oparu utopený Petrohrad. Nejtemnější moře, z jehož vln se vynořuje sluneční kotouč. Tehdy jsem ještě neznala život. Tehdy už jsem život nechtěl znát. Tehdy začala další etapa mého života. Tehdy skončila poslední etapa mého života. Milovala jsem. Miloval jsem. Už tenkrát jsem věděla, že jednou si podmaním svět. Tenkrát už jsem věděl, že se nikdy nebudu moct vrátit domů, do Ruska. Tehdy jsem žila tancem, víš? Tehdy mě radost z tance navždy opustila, víš? A proto jsem se rozhodla žít. A proto jsem se rozhodl nežít.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Předjarní

Úvodní poznámka: 

BJB, protože Bulkina Je Baletka. Časový skok, ale na přesnou dataci určitě přijdete sami.

Drabble: 

Jedenáctého se setkali na jevišti ve Faustovi a Markétě.

Dvanáctého strávili příjemný večer v opeře – na programu byla Rusalka – a po večeři v restauraci dostala od Františka nádhernou passifloru caeruleu, mučenku modrokvětou.

Třináctého ji vystrčila za okno, ať se tam plazí a zdobí ukrutně fádní fasádu domu. Skoro celý den potom zkoušeli; premiéra Šeherezády se kvapem blížila a nebylo času nazbyt.

Čtrnáctého začalo foukat, ale usoudila, že každá květina musí něco vydržet a venkovní trvalka zvlášť.

Patnáctého se probudila do běsnící vánice. Z květiny za oknem zbyly na dřeň promrzlé cáry rozbité k nepoznání – a z mladičké republiky vlastně taky.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Divadlo život

Úvodní poznámka: 

Krátce po předchozím.

Drabble: 

Rozkvétala v jevištních světlech, pozornost lidí – a mužů zvlášť – jí byla drogou. Milovala Andreje, samozřejmě, stejně jako před ním oba své manžely. Ale láska srdce a láska těla pro ni nebyly vždy totéž a on to odmítal pochopit. Žárlil, běsnil, křičel, trápil sebe a tím i ji. Ale ona dál tančila, smála se, milovala; srdcem jeho a tělem... Co na tom záleží, když představení sklízí úspěch a v šatně na ni s koši růží čekávají zástupy ctitelů?

A teď... František je kolega, bývalý žák (ale to už je dávno!) a chtěl by být mnohem víc. Zvládne to? On? A ona?

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Balada Manoně

Úvodní poznámka: 

To tak člověk dostane nápad a pak se hodinu pachtí při hledání slušné formy. A stejně s tím nejsem úplně spokojená.

4. 9. 1936, Praha, Kavárna Slavia

Varování: 

Implicitní odkaz na sebevraždu.

Drabble: 

Jelizaveta a František zabrali stolek pro dva, jen na chvilku, než se budou muset jít připravovat – vždyť večer hrají v premiéře. Jelizaveta se směje, baví, koketuje. Pak jí, snad z otevřeného okna, padne do očí ostrý odraz světla. Prudce je zavře. Vzápětí se jí za víčky zhmotní Andrejova tvář, žárlivostí zrůzněná k nepoznání. Jdi pryč, pomyslí si, jdi pryč, já za to nemůžu. Věděl jsi, kdo jsem, znal jsi mě, žárlil jsi zbytečně, přece jsi věděl, že se vždycky vracím za tebou, jenom za tebou! Věděl jsi to, viď?! A rozhodl ses sám, slyšíš? Sám! Sám! To není moje vina!!!

Závěrečná poznámka: 

A takhle to Jelizavetě a Františkovi ten večer na zmíněné premiéře slušelo.

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Sedmý den

Úvodní poznámka: 

Praha, 14. 3. 1936

Drabble: 

Jelizaveta stojí stranou, ani v zákulisí, ani v hledišti a už vůbec ne na jevišti. Za několik okamžiků otevřou první tóny další premiéru této sezóny – tentokrát opery Carmen. Pozoruje diváky. Nádherné róby, dokonalé obleky. Ona sama není oblečena o nic hůře, přesto se jí na rtech kroutí trpký úsměšek.
Sál potemní a ona si na chviličku připadá jako doma, v Oděse. Pak zazní ostré kornety, jemnější klarinety a fagoty... V jejích uších splývají do zvuků válečných trubek.

Je na premiéře. Je první choreografka Národního divadla. Je šťastná. Je to přesně týden, co Hitler vypověděl Locarnskou smlouvu a vtrhl do Porýní.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že mi internety nelhaly a ty nástroje se skutečně v předehře Carmen vyskytují – osobně mám dokonalý hudební hluch a končím rozeznáním klavíru od houslí (ale poslouchám hudbu ráda a často, to zase ano).

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Baletka: Vlakem do zapomnění

Úvodní poznámka: 

Zůstal mi tu malý dloužek, nedokončená předloňská padesátka o baletce Jelizavetě Nikolajevně Nikolské. Takže letos v dubnu se pokusím její příběh dovést až ke konci. Série asi na celý duben nevystačí, ale kdo ví. V závěrečné poznámce najdete stručné shrnutí předchozího děje, doporučuju číst až po drabbleti.

Měla bych taky přiznat, že Baletka byla můj první (a zatím i poslední) pokus o povídku delší než dubnový drabblový seriál a že je to na ní znát. (To jen kdyby někdo cítil nutkavou potřebu pročíst si to celé, tak aby věděl, do čeho chce jít :) )

Praha, 1935

Varování: 

Celý dubnový seriál se odehrává v rámci let 1935–1955 (primárně v Československu) se vším, co k tomuto historickému období patří.

Drabble: 

První vagon vykolejil v Petrohradě. Vezl její dětství.
Druhý takřka vzápětí v Oděse. Vzal s sebou jejího prvního manžela.
Ve třetím, pražském, skočil těžce pošramocený její sen o Národním divadle.
Ze havárie čtvrtého se ona i její druhý manžel zachránili bez škod na životě i zdraví; spravit ho ale bylo nemožné.
Pátý vyletěl z trati bleskurychle. Do vln Černého moře jí unesl nejmilovanějšího milence.
Teď lokomotiva ztěžka vleče poslední dva vagony. V jednom se radostně opíjí talent, sláva a všichni žáci Jelizavetiny školy. Ve druhém sedí ona sama, zírá do tmy a zahání noční běsy kratičkými vpády do horoucích lásek.

Závěrečná poznámka: 

Jelizaveta Nikolajevna Nikolskaja se narodila 24. října 1904 ve Vladivostoku. Maturovala na oděském gymnáziu, studovala na konzervatoři a v baletní škole Mariinského divadla v Petrohradě. Za občanské války působila v oděském divadle. Jejím prvním manželem byl pravděpodobně Vasilij Nikolskij. Jeho osud není znám – v povídce zemřel během revolučních bojů.
V r. 1921 společně s matkou emigrovala přes Polsko a Francii do Československa. V červenci téhož roku poprvé hostovala na scéně ND. O rok později se stala sólistkou baletu ND. Na konci října 1925 však kvůli sporům s choreografem Remislavem Remislavským podala výpověď a odjela do zahraničí.
V roce 1922 se provdala za spisovatele, novináře, překladatele a scénáristu Felixe Cammru (nar. 1897). (Ten si v roce 1924 změnil jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone a za druhé světové války aktivně kolaboroval s nacistickým režimem, za což byl v roce 1942 před Národním divadlem zlynčován rozlíceným davem). Jelizaveta se poté podepisovala jako hraběnka de la Cámare del Campo.
V letech 1930–1932 byla sólistkou baletního souboru Královského operního divadla v Káhiře. V roce 1932 se vrátila do Prahy a hned v následujícím roce se stala primabalerínou ND.
V roce 1935 se při divadelním výjezdu utopil (pravděpodobně šlo o sebevraždu, ale jistě nevíme) její dlouholetý milenec tanečník Andrej Drozdov.

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Plzeň, 17. 04. 1945, 04:06

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, NEBODÍKOVÉ.
Letos jsem nechtěla nic psát, ale tohle drabble přišlo samo.

Drabble: 

Před čtyřiadvaceti lety jsi přijel do Československa. Před devatenácti jsi maturoval. Potom jsi studoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT, a ještě potom pracoval ve Škodových závodech. Asi před dvanácti, třinácti lety tě sledovala policie – byl jsi podezřelý ze sympatií k fašismu. Před devíti lety jsi odešel do Bělehradu a před čtyřmi do Berlína. Před několika měsíci tě zatklo gestapo. Před několika týdny jsi se vrátil z koncentračního tábora. Máš ženu a jednoho syna. Je to málo, je to moc?
Svítat začne až za dvě hodiny, ale záblesky světlic už proměnily noc v den. Je ti třicet osm let.

Závěrečná poznámka: 

Kirill Dmitrijevič Vergun. A letecký útok na Plzeň. Nepřežil.

Obrázek uživatele Apatyka

31. kapitola: Andrejovo intermezzo

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

15+, sebevražda

Časový skok do roku 1935 a malá odbočka od Jelizavetina příběhu.

Obrázek uživatele Apatyka

30. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

1932 – 1933, Praha

Obrázek uživatele Apatyka

29. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

1930, Egypt.

S definitivní platností mohu prohlásit, že padesát kapitol to mít nebude. Ale pořád mám v plánu to do konce roku dokončit...

Obrázek uživatele Apatyka

28. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Hm. Nějak tak plním ŠESTÉ PŘEKVAPENÍ. Snad dobře.

Listopad 1929; Paříž.
Marná snaha, bude to hra se zpěvy. Za zapůjčení oněch zpěvů děkuji Oskaru Nedbalovi. A jestli chcete poslouchat, tak tady.

Obrázek uživatele Apatyka

27. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

1926–1929; Praha; Paříž

Obrázek uživatele Apatyka

26. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Železniční trať Praha – Paříž, začátek listopadu 1925.

Obrázek uživatele Apatyka

25. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Praha, konec října 1925.

Obrázek uživatele Apatyka

24. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Uf. Tak už mám jeden týden skluz... Chtělo by to nedělní bonus na doplnění :D

11. únor 1924

Obrázek uživatele Apatyka

23. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Vánoce 1923

Obrázek uživatele Apatyka

22. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Plním páté překvapení – ale nejsem si jistá, jestli jsem to drobátko nepřepískla...

27.–28. září 1923; Praha.

Obrázek uživatele Apatyka

21. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

1923, Praha

Obrázek uživatele Apatyka

20. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Plním čtvrté překvapení a používám homonyma.

Březen 1923, Praha.

Obrázek uživatele Apatyka

19. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Stále ještě se nevzdávám naděje, že to dopíšu...

Ráno po předchozí kapitole (cca polovina února 1923), Praha.

Obrázek uživatele Apatyka

18. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Kdo uhodne, na co naráží první odstavec, má významné plus :)

Cca polovina února 1923, Praha.

Obrázek uživatele Apatyka

17. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Tentokrát s větší dávkou autorské licence, nedařilo se mi najít tolik zdrojů, kolik bych byla potřebovala :)

Obrázek uživatele Apatyka

Stellaria

Úvodní poznámka: 

Nakonec pro mě zvítězilo tohle drabble. Popravdě ani nevím proč – asi, že mi Naděžda tak přerostla přes hlavu. Takže ještě jeden návrat do Charkova, do roku 1921. Psáno na téma Mrtvá schránka.

Drabble: 

Naděžda sedí u Julijiny postele. Její dceři už je osm. Chtěla pro ni lepší svět. Chtěla, aby nikdy nezažila žádnou krvavou neděli. Teď… neví. Julija viděla svého otce naposledy před čtyřmi lety. Dodnes se na něj ptá.
Naděžda vstane a přejde ke stolu. Připadá si prázdně, mrtvě. Občanská válka je už skoro u konce. Někde, daleko odsud, se ještě bojuje. Ale to je daleko. Občanská válka končí. Od teď – přesně od téhle chvíle – už bude pořád jenom lépe. Naděžda se usměje a potlačí neodbytný hlásek ve svém nitru. Hlásek, který zní až moc jako Grigorij a vůbec nevěří v komunismus.

Závěrečná poznámka: 

Název znamená "Svému osudu neujdeš!"

Stránky

-A A +A