Zkušenost exilu

Obrázek uživatele Apatyka

16. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Tak si říkám, že je na čase představit si trochu blíž maminku hlavní hrdinky...

Obrázek uživatele Apatyka

Zkušenost exilu: Botanik

Drabble: 

Druhý ucelený příběh z historického podfandomu Zkušenost exilu (a ještě něco navíc).
Mimochodem, víte...

...co v květomluvě značí lebeda?
...co byly Vyšší ženské kurzy?
...jaký je latinský název česneku hranatého?
...že ostrov Lemnos patřil ještě ve dvacátých letech minulého století Turecku?
...že v Nanuetu, ve státě New York, se nachází pravoslavný Novo-Divjejevský klášter?

Tady první díl
Tady odkaz ke stažení

Závěrečná poznámka: 

Pozn. Odkaz na stažení by měl fungovat, což ovšem neznamená, že skutečně fungovat bude. Kdyby byl problém, dejte prosím vědět a já to zkusím nahrát znovu :)

Obrázek uživatele Apatyka

Malý slovníček květomluvný

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ
Měly to být proklikávací odkazy, ale technika odmítá spolupracovat. Možná to o víkendu upravím :)
(edit: Jedná se o slovníček názvů k letošnímu seriálu, z nouze sem daný jako drabble, takže je to o dost delší, než by drabble mělo být :))

Drabble: 

0. Myosotis – pomněnka – „Nezbývá nám nic než vzpomínání.“
1. Rhododendron – azalka – „Dávej na sebe pozor.“
2. Atriplex – lebeda – „Nesu Ti dobrou zprávu!“
3. Galanthus – sněženka – „Jsi moje první láska.“
4. Linum – len – „Rodina a domácnost je mi nade vše.“
5. Aster – hvězdnice – „Zůstaneš mi věrná i v odloučení ?“
6. Calluna – vřes – „Kdykoliv jsem sám, myslím na Tebe.“
7. Datura – durman – „Miluj mne beze strachu z následků.“
8. Mentha – máta – „Čas zahojí i velké rány na duši.“
9. Freesia – frézie – „Nikdy neztrácej naději!“
10. Campanula – zvonek – „Kdy Tě zase uvidím?“
11. Aesculus – jírovec – „Ráda s Tebou trávím čas.“
12. Viola – fialka – „Má láska k Tobě přetrvá vše!“
13. Euphorbia – pryšec – „Naší lásce hrozí nebezpečí.“
14. Paeonia – pivoňka – „Doba naší lásky již pominula.“
15. Salix – vrba – „Naši lásku již odnesla voda.“
16. Crataegus – hloh – „Pohrdám vámi.“
17. Gerbera – gerbera – „Myslím vše upřímně.“
18. Juniperus – jalovec – „Čekej na mne, přijdu v pravý čas.“
19. Betula – bříza – „Léta míjejí a ty stále váháš se svatbou.“
20. Rumex – šťovík – „Nenech se odradit překážkami.“
21. Stellaria – žabinec – „Svému osudu neujdeš.“
22. Pinus – borovice – „Nenech mne dlouho čekat.“
23. Cerasus* – třešeň – „Mezi námi se rodí láska.“
24. Veronica – rozrazil – „Udělám pro Tebe cokoliv.“
25. Juglans – ořešák – „Dělej si, co chceš, jsi volná.“
26. Naděždino intermezzo: Fialová růže, oranžová lilie a růžový karafiát – „Stydím se za své skutky, odpusť mi; zanech nenávisti a nikdy nezapomenu.“
27. Onobrychis – vičenec – souvislost s tématem Š. disertační práce – „Já tě neopustím, důvěřuj mi.“
28. Arctium – lopuch – „Chci Tě přivinout na své srdce.“
29. Iris – kosatec – „Tichá voda břehy mele.“
30. Julijino intermezzo – XXX
31. Cedrus – cedr – „Cítím bolest s tebou.“
32. Cerasus* – višeň – „Znám Tvé myšlenky.“
33. Hepatica – jaterník – „Obdivuji Tvoji vytrvalost.“
*Třešně a višně mají (alespoň pokud se mi podařilo zjistit) stejný latinský název, ovšem význam v květomluvě je odlišný – proto nesou hned dvě drabblata jméno Cerasus – pokaždé jde o jiný strom s jiným významem.

Závěrečná poznámka: 

Zdrojů bylo plno, byť ne vždycky se mi podařilo najít přesně to, co jsem chtěla. Ale bavilo mě to, ne že ne :D
A to už je ode mě úplně, úplně všechno :)

Obrázek uživatele Apatyka

Hepatica

Úvodní poznámka: 

A jdeme do finále. Díky všem kdo četli a/nebo komentovali. Já sama jsem letos nestíhala ani číst, natož komentovat a o to víc si všech komentářů vážím. Doufám, že s někým se ještě potkáme u Padesátky a s ostatními zase za rok v dubnu – na počtenou!

Drabble: 

Od roku 1951 žili v New Yorku. Grigorij, snad kvůli pokročilému věku, nesehnal práci ve svém oboru. Střídal zaměstnání; byl zahradníkem, vrátným, topičem. Od roku 1953 se živil jako dělník v továrně na zápalky. Zemřel osmnáctého června 1954, ve věku dvaasedmdesáti let. Pohřben byl na ruském hřbitově v Novo-Divjejevském klášteře v Nanuetu.

***

V roce 2014 byl v Brně-Bohunicích slavnostně otevřen nový kampus Masarykovy univerzity. Když se do něj z Řečkovic slavnostně stěhovali studenti Přírodovědecké fakulty, uskutečnili průvod, v jehož čele nesli portréty pěti významných představitelů fakulty, včetně G. Širjajeva, aby s nimi duchové těchto velikánů zůstali i v novém domově.
Závěrečná poznámka: 

Druhé historické okénko (nebo spíš okno)
V roce 1921 byl Grigorij Ivanovič Širjajev na tureckém poloostrově Gallipoli a vedl zde vzdělávací kurzy z biologie, pořádané Ruskou akademickou skupinou. 1. prosince téhož roku odjel do Bulharska a odtud v červenci 1922 na pozvání Komitétu pro umožnění studia ruským a ukrajinským studentům v ČSR přijel do Československa. Krátce pracoval v botanickém oddělení Národního muzea v Praze, načež v lednu 1923 nastoupil jako asistent do Botanického ústavu Masarykovy univerzity v Brně. Kustodem herbářů zde byl příštích 22 let. Ve sbírkách ústavu jsou dodnes uchovány herbářové položky sebrané během jeho pobytu na Gallipoli a jsou používány při výuce (!). Zabýval se především systematizací rostlin, je autorem řady významných vědeckých prací a botanických taxonomických názvů. V r. 1927 obhájil disertační práci a získal titul doktora přírodních věd. V r. 1935 mu byla udělena venia docendi pro obor systematické botaniky, v září 1939 byl jmenován mimořádným profesorem. V dubnu 1945 odjel i s manželkou do Německa. V uprchlických táborech ve Füssenu a Schleissheimu se podílel na činnosti ruských kulturních a národních organizací a učil v ruských a ukrajinských školách. Nějakou dobu také bezplatně pracoval v mnichovské Botanické zahradě. V r. 1951 odjel do USA. Nezískal zde práci odpovídající jeho kvalifikaci, živil se jako zahradník, vrátný, topič a v posledním roce svého života jako dělník v továrně na zápalky. Zemřel 18. června 1954 v New Yorku. Je pohřben na ruském hřbitově v Novo-Divjejevském klášteře v Nanuetu ve státě New York.
Věra Ivanovna, rozená Chuďakova se narodila v roce 1893. Byla to lékařka. Studovala na Lékařské fakultě Vyšších ženských kurzů v Moskvě. 4. listopadu 1920 byla společně s Wrangelovou armádou evakuována na turecký ostrov Lemnos, kde sloužila jako mladší plukovní lékařka. 4. září 1921 odjela do Bulharska, od listopadu následujícího roku žila v Československu. Vzali se 1. února 1925 v Brně. Zemřela neznámo kdy, pravděpodobně v USA.
Julija Grigorjevna dostala v r. 1928 povolení k tříměsíční návštěvě otce a do SSSR se již nevrátila. Studovala na ruském gymnáziu v Moravské Třebové a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Vdala se, a to nejpozději v roce 1941. Za druhé světové války byla internována v německém koncentračním táboře, kde pravděpodobně zemřela.
Tak a teď ty slibované odkazy (ale moc toho letos není):
https://www.sci.muni.cz/botany/historie/hist_3_1.htm
https://www.sci.muni.cz/botany/historie/hist_3_3.htm
A pak ještě tištěné knihy, něco rusky, něco česky, dodám na přání :)
Ještě vyjde jedno „nedrabble“ – slovníček názvů drabblat, ale jinak je to ode mne všechno. Pokud máte jakékoliv dotazy, tak sem s nimi, prosím :)

Předchozí ~ Prolog

Slovníček

Obrázek uživatele Apatyka

Podtitul

Úvodní poznámka: 

Mimo seriál. Zeptala jsem se, kdo z emigrantů má něco společného s prasaty, ještě v drabbleti nikdy nevystupoval a byl by ochoten vzít tohle téma na sebe. A světe div se, našel se. Inspirací pro drabble byl nakonec Andrej Davidovič Karakoz – ovšem inspirací velmi, velmi volnou, takže snad nebude v hrobě (moc) rotovat.
Je to čistý dialog, což je u mě malý zázrak :)

Asi 50. léta 20. století.

Drabble: 

„Co třeba ‚Chov vepřů‘? Na titulní stránku obrázek nějakých prasat a bude.“
„Měsíčník Náš chov, podtitul Chov vepřů… To není nejšťastnější.“
„Máte pravdu. Jak by se vám líbila ‚Prasata v družstevním hospodářství‘?“
„A tím míníte ty nebohé vepře, nebo soudruhy pasáky?“
„Vám se člověk nezavděčí.“
„Ukažte mi ty fotografie… Podívejme, zabijačka. A soudruzi pasáci hned vedle.“
„Kolego, měl byste si dávat pozor na jazyk, už takhle to máte nahnuté…“
„Ovšem. To byla dobře míněná rada, nebo výhružka?“
„Přátelské upozornění. Co s tím podtitulem?“
„Jak se tak dívám na tu zabijačku a ty pasáky… Pojmenujte to Zaháknutý prasák a bude pokoj.“

Závěrečná poznámka: 

Andrej Davidovič Karakoz byl zootechnik a genetik, v Československu žil pravděpodobně od roku 1921, nejpozději 1922. Od roku 1951 byl odborným vedoucím Výzkumného ústavu pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí. Napsal skoro 160 vědeckých a odborných prací, publikovaných v ČSR i v zahraničí. A krom všeho ostatního byl taky členem redakční rady měsíčníku Náš chov, kterému se tímto omlouvám.

Obrázek uživatele Apatyka

Cerasus

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ
Varování: Tímto jste varováni.
Německo, 1947

Drabble: 

Byli ve Füssenu a ve Schleissheimu. Protloukali se, jak se dalo. Grigorij pracoval pro ruské organizace a v ruských a ukrajinských školách. Občas měl chuť najít nejbližšího soudruha a pěkně od plic mu říct, co si o tom jejich slavném marxismu-leninismu myslí. Ale… Byl přece jen poněkud starší než většina zdejších soudruhů, takže v případě fyzické konfrontace (protože ani soudruh si všechno líbit nenechá) by měl značnou nevýhodu. Kromě toho dávno věděl, že by to bylo úplně marné. Takže jim spílal jen v duchu a tajně při tom obdivoval české obrozence. Tolik nadávek by v ruštině nedal dohromady za měsíc!

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Z černé kroniky

Úvodní poznámka: 

Tak jedno neseriálové, odlehčené.
Praha, období první republiky

Drabble: 

Žila byla jedna Ruska, co po roce 1917 přijela do Československa. A že byla mladá, hezká a na peníze, vzala si pána starého, ošklivého a s penězi. Pak k němu přibrala ještě mladého a hezkého milence. Pročež usoudila, že peníze jsou hezká věc, ale milenec je milenec a uprchla za ním. Starý ošklivý majetný manžel to pochopitelně nenesl nejlépe, pročež se rozhodl, že svou ženu přivede zpět domů. Oba milenci zabarikádovali se v milencově bytě. Manžel usoudil, že nejlépe bude dveře vyrazit. Milenec se obával, že manžel, díky své tělesné hmotnosti, nebude mít s dveřmi velkou práci, neváhal a vystřelil.

Závěrečná poznámka: 

Střela škrábla manžela na hlavě, k vážnějším zraněním nedošlo. Při následném vyšetřování bylo zjištěno, že pistoli milenci poskytla milenka, která ji dostala od své přítelkyně, jejíž bratr se chtěl zastřelit, ale rozmyslel si to, a tak již pistoli nepotřeboval. Ještě jste se v tom neztratili? :D

Obrázek uživatele Apatyka

Cedrus

Úvodní poznámka: 

Konec dubna 1945

Drabble: 

Bylo mu šedesát tři let a Věře skoro dvaapadesát, když v dubnu roku 1945 odjeli do Německa. Julija s nimi nebyla – už dlouho o ní neměli žádné zprávy. Utíkali podruhé v životě a znovu před týmž nepřítelem.
Skončili v uprchlickém táboře nedaleko Mnichova. Dny nebyly tak zlé, ale večery v místě, které se teď na krátkou dobu stalo „domovem“, večery zatmívaly nebe i rozum. Vzpomínky, sdílené i soukromé, se proplétaly, stavěly mezi sebou mosty a zase se od sebe vzdalovaly do zdánlivě neexistujících souvislostí. Grigorijův Charkov, Věřina Moskva. Lemnos, Gallipoli, na chvilku Praha a nadlouho Brno… Kde je vlastně doma?

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli bydleli ve stanu, nebo nějaké budově, tak snad to takhle postačí...

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Městům

Úvodní poznámka: 

DRUHÉ drabble, bodík chci jen pokud první neprojde :)

Drabble: 

Věnuji městům, jež psala život kupce a železničního inženýra Nikolaje Nikolajeviče Ipaťjeva:
Moskvě, která chtěla být znovu hlavním městem a neslyšela ozvěny občanské války.
Petrohradu, který žil pro večírky a neslyšel bídu celé země.
Jekatěrinburgu, který v noci spal a neslyšel výstřely popravčí čety.
Irkutsku, který se stal jedním z cílů legionářů a neslyšel blížící se Rudé.
Jokohamě, která mu poskytla azyl a neslyšela, jak moc se chce vrátit domů.
Praze, která mu dala domov a neslyšela, že všechny naděje jsou marné, že bolševici jsou v Rusku napořád.
Zbraslavi, kde se konaly Zbraslavské pátky, a která toho slyšela až příliš.

Obrázek uživatele Apatyka

Julijino intermezzo: (záznam nečitelný)

Úvodní poznámka: 

194?

Drabble: 

Julija Grigorjevna (záznam nečitelný), rozená Širjajeva (narozena [záznam nečitelný] března 1913, zemřela [záznam nečitelný] [záznam nečitelný] [záznam nečitelný]). V Československu žila od roku 1928. V roce (záznam nečitelný) dokončila studium na ruském gymnáziu v Moravské Třebové. Posléze studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dne (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) byla zatčena a následně internována v německém koncentračním táboře. Další informace o (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný) (záznam nečitelný).

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Iris

Úvodní poznámka: 

BJB
30. léta 20. století

Drabble: 

V pětatřicátém roce byla Grigorijovi udělena venia docendi pro obor systematické botaniky. O rok později se Julija vdala.
On sám byl ve třicátých letech činný v mnoha ruských organizacích; byl, mimo jiné, členem Ruské akademické skupiny v ČSR, Svazu ruských pedagogů v Československu, Badatelské společnosti při Ruské svobodné univerzitě v Praze, a především pak předsedou Gallipolského krajanského spolku v Brně.
V září třicátého osmého roku přišla mnichovská dohoda a o půl roku později pošmourná středa patnáctého března. Na úrovni ryze osobní však ani rok 1939 nebyl zlý; v září byl Grigorij, na návrh prof. Podpěry, jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že téma je zřetelné. Tří (jmenovaných) organizací je Š. pouze členem, čtvrté je předsedou. Skoro bych řekla, že kdyby si měl vybrat jen jednu, dal by si tu čtvrtou... :)

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Arctium

Úvodní poznámka: 

Brno, 1928

Drabble: 

Některé okamžiky, jsou-li zvěčněny, oslovují celé generace. Jen někdy je ale přítomen fotograf a jen někdy jsou fotografie dostatečně ostré, aby měly to správné kouzlo. Oné neděle před oním domem se však žádný fotografický aparát nenacházel. Nezbývá tedy než si celou situaci představit.
Přede dveřmi stojí děvče asi patnáctileté, u nohou kufr. Po ulici přichází manželský pár; on asi pětačtyřicetiletý, ona snad o deset let mladší. A teď právě byl by příhodný okamžik pro fotografa – nejprve hledí na sebe poněkud zmateně, pak se muž usměje, rozpřáhne náruč a dívka, napůl se smíchem, napůl v slzách, mu vbíhá do náruče.
„Tatínku!“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

15. kapitola

Povídka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Onobrychis

Úvodní poznámka: 

Už jsme zase v Československu a trochu couváme v čase: Brno, květen 1927

Drabble: 

Třetího května 1927 obhájil Grigorij svou disertační práci, Onobrychis generis revisio critica, Pars I., a získal titul doktora přírodních věd. Věra soudila, že si to žádá oslavu. Když ovšem odmítl jak delší dovolenou (opustit herbáře?!), tak společnou večeři v restauraci (je mi líto, ale jediné tamější rostliny jsou buď určeny ke konzumaci, nebo dávno beznadějně uvadly), rozhodla se, že piknik by snad mohl být přijatelným řešením pro oba. V neděli osmého tedy vyrazili na Hády. S průběhem odpoledne byli oba plně spokojeni: Věra oslňovala kolemjdoucí v modrých šatech s řasenou sukní a Grigorij se mohl v poklidu věnovat rozkvétajícím vičencům.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Naděždino intermezzo: Fialová růže, oranžová lilie a růžový karafiát

Úvodní poznámka: 

Drabble z budoucnosti, úzce související s předchozím. Osobně ho považuji za jedno z drsnějších, ale na žádné větší varování nebo věkové omezení to není.
Rok 1932, Ukrajina.

Drabble: 

Když mi bylo deset, věřila jsem, že mě unese drak, přijede princ, draka zabije a ožení se se mnou.
Když mi bylo dvacet, věřila jsem, že se vdám a povedu klidný život.
Když mi bylo třicet, věřila jsem, že mezi mnou a Grigorijem je věčná láska, že dítě, které se nám narodí, bude zdravé, chytré a krásné, a že komunismus je skvělý.
Když mi bylo čtyřicet, věřila jsem, že po skončení války už budu navždycky žít ve svobodné zemi, že beztřídní společnost je spravedlivá.
Teď je mi padesát. Vím, že brzy zemřu, a děkuji Bohu, že Julija je daleko odsud.

Závěrečná poznámka: 

Pokud by si někdo nebyl jistý, proč Naděžda brzy zemře, zadejte si do vyhledávače "Ukrajina 1932". Ale není to čtení na dobrou noc...
Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Juglans

Úvodní poznámka: 

Na dvě drabblata opouštíme Československo. Máme konec prosince 1927 a jsme v Charkově. Naděždu a Juliju jsme naposledy viděli před šesti lety. Obě trochu zestárly, trochu zmoudřely a ztratily víc než trochu naděje. Zejména Naděžda.

Drabble: 

Zinaida Alexejevna má manžela a tři skoro dospělé děti. Naděžda si ji pamatuje jako neprůbojné děvčátko ze třetí lavice u okna. Přátelily se už tehdy. Zinaidu Alexejevnu, jejího manžela a všechny tři děti před dvěma týdny zatkli. Od té doby o nich nic neví. Chodila krmit jejich kočku; v neděli už to nevydržela a vzala ji k sobě.
Z dceřiny tváře ji pozorují Grigorijovy oči. Představí si, že by zatkli Juliju. Na dva týdny. A ona by o ní nic nevěděla. Měl jsi pravdu, Griško. Měl jsi pravdu.
„Zařídím ti povolení k návštěvě otce. Ať tě ani nenapadne se vracet.“

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že téma je tam vidět...

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Veronica

Úvodní poznámka: 

Součást seriálu odehrávající se kdykoli po prvním únoru 1925.

PS: Nenechte se zmást názvem drabblete, nejde o dívčí jméno :)

Drabble: 

Já jsem znal nějakýho Širjajeva a ten vám byl z takovýho toho vědátorskýho kmene, magistr botaniky to byl. A tenhlecten Širjajev byl v Brně kustodem herbářů v Botanickým ústavu. A von se vám děsně nechtěl ženit, že prej mu jedna ženská nadosmrti stačila, děkuju pěkně, a vůbec, akorát prej by pak neměl čas na ty svý kytky a na ty on teda spánembohem musí mít čas vždycky. No a pak vám potkal jednu doktorku, Chuďakova se jmenovala. A von se vám do ní tak zbláznil, že jí furt nosil kytky a kdovíco ještě vyváděl, až z toho byl najednou ženatej.

Závěrečná poznámka: 

Poslušně hlásím, že jsem se pokusila napodobit Jaroslava Haška a jeho skvělého dobrého vojáka Švejka. Snad se mi to aspoň trochu povedlo :) A pokud byste měli zájem, zkuste třeba i jedno hudební ťuk

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Cerasus

Úvodní poznámka: 

Jaro 1923, Brno.

Drabble: 

Natáhla se po svém čaji a dlouze vydechla. Když ji slečna s miniaturní oděrkou na koleni půl hodiny přesvědčovala, že ji musí odvést do nemocnice, protože jinak určitě dostane sněť, ještě to přešla s úsměvem. Ten ji přešel hned u dalšího pacienta. Sennou rýmu považoval za španělskou chřipku a skutečnost, že poslední vlna proběhla před asi třemi lety pro něj nebyla žádnou překážkou. Mlčky zadoufala, že dnes už všichni nechají diagnózu na ní.
Další pacient přišel s poraněnou rukou – prý si to přivodil při sběru rostlin a do rány se mu dostala hlína – a po ošetření ji pozval do čajovny.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Pinus

Úvodní poznámka: 

BJB jako Brno, ale jinak bych asi nehla s dnešním tématem.

listopad 1922

Drabble: 

Dvacátého osmého listopadu – gregoriánského kalendáře; překvapivě rychle se naučil myslet v jeho datech – pobýval v Praze už pět měsíců. Pracoval v botanickém oddělení Národního muzea, ale v lednu měl odejít. Získal místo asistenta Botanického ústavu Masarykovy univerzity v Brně. Na Vánoce se ale pravděpodobně bude muset do Prahy vrátit; v Brně, alespoň pokud mu bylo známo, žádný pravoslavný kostel ani chrám nebyl.

***

Patnáctého listopadu – juliánského kalendáře; přepočet na ten nový se stále ještě nedokázala naučit – konečně přijela do Brna. Vánocům věnovala sotva jednu myšlenku. Mnohem důležitější bylo zařídit všechny potřebné formuláře, potvrzení a hromadu dalších, více či méně zbytečných, papírů.
Závěrečná poznámka: 

Jak Grigorij tak Věra jsou příslušníky pravoslavné církve. Já jsem odkázána jen na internet a ten si protiřečí víc než obvykle – nicméně snažila jsem se a výsledky jsou zde. Pokud to mám blbě a někdo to pozná, prosím ozvěte se. Nemám u koho informace ověřit, ale nerada bych kecala :)
Tak tedy před Vánocemi se drží čtyřicetidenní půst. V gregoriánském kalendáři začíná 28. listopadu. Podle juliánského asi 15., ale možná taky 14. listopadu – tady si právě ty internety protiřečí. Nicméně počítala jsem to na kalendáři a vyšlo mi to na 15. listopadu. Tak snad... :)
A ještě jedna poznámka na okraj, tentokrát bez pochybností: V Brně je pouze jeden pravoslavný kostel. Jde o funkcionalistický kostel sv. Václava v Gorazdově ulici. Plány na něj vypracoval v roce 1928 – a to prosím zdarma – Petr Nikolajevič Levickij. Základní kámen byl položen v roce 1930.

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Stellaria

Úvodní poznámka: 

Na skok se vracíme do Charkova. Pořád rok 1921.

Drabble: 

Naděžda sedí u Julijiny postele. Její dceři už je osm. Chtěla pro ni lepší svět. Chtěla, aby nikdy nezažila žádnou krvavou neděli. Teď… neví. Julija viděla svého otce naposledy před čtyřmi lety. Dodnes se na něj ptá.
Naděžda vstane a přejde ke stolu. Připadá si prázdně, mrtvě. Občanská válka už je skoro u konce. Někde, daleko odsud, se ještě bojuje. Ale to je daleko. Občanská válka končí. Od teď – přesně od téhle chvíle – už bude pořád jenom lépe. Naděžda se usměje a potlačí neodbytný hlásek ve svém nitru. Hlásek, který zní až moc jako Grigorij a vůbec nevěří v komunismus.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Rumex

Drabble: 

Pro lepší orientaci podívejme se nyní na celou situaci poněkud z nadhledu.
Grigorij Ivanovič se nachází na tureckém poloostrově Gallipoli. Dostal se sem kvůli bolševikům a díky Wrangelově armádě. Nyní, tedy v roce 1921 zde vede vzdělávací kurzy z biologie. V prosinci odjede do Bulharska a odsud v červenci 1922 přijede na pozvání Výboru pro umožnění studia ruským a ukrajinským studentům v ČSR do Československa.
Věra Ivanovna pracuje jako mladší plukovní lékařka na tureckém Lemnu. I ona se sem dostala kvůli bolševikům a díky Wrangelově armádě. Čtvrtého září 1921 odjede do Bulharska a od listopadu 1922 bude žít v Československu.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

14. kapitola

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Léto 1922

Obrázek uživatele Apatyka

Betula

Úvodní poznámka: 

Jestli budou témata pokračovat v nastoleném kurzu, tak to letos nemám šanci dopsat :D

Prosinec 1921, ostrov Lemnos. Stále ještě Věra Ivanovna.

Drabble: 

Volné odpoledne tráví procházkou. V naoranžovělém světle brzkého zimního soumraku se jí dobře přemýšlí. V sedmadvaceti už bych vážně měla myslet na svatbu. Kdyby matka věděla, že touhle dobou budu ještě svobodná, nikdy by mi lékařskou fakultu nedovolila. Obrátí se a volným krokem se stejnou cestou vrací zpět. Ledový prosincový vítr k ní donese útržek hovoru dvou vojáků.
„Co je to za módu, ženská a doktor? Dyť nepozná ucho vod nosu a zlomený zápěstí diagnostikuje jako výron kotníku! Říkám ti, já se nechám vošetřit jenom vod chlapa, vod ženský nikdy!“
Možná bych si místo chystání veselky mohla vzít službu navíc.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Juniperus

Úvodní poznámka: 

Seriál pokračuje a už je načase představit si novou postavu :)

Leden 1921

Drabble: 

Věra Ivanovna sedí ve stanu, unaveně si protírá oči. Odmalička toužila být umělkyní. Obdivovala baletky i operní pěvkyně. Jenomže kde nic není, ani smrt nebere a komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Kariéru pěvkyně odepsala velmi brzy; sluch postrádala a hlas měla spíše žabí než slavičí. Tanec jí nevydržel o mnoho déle – pokud se baletky podobaly pestrobarevným vířícím motýlům, ona je jako ta žába pozorovala ze země a doufala, že jí křídla ještě dorostou.
Nakonec vystudovala lékařskou fakultu a teď slouží jako mladší plukovní lékařka tady, na tureckém Lemnu. Věra Ivanovna se slabě usměje a začne si tiše broukat.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Apatyka

Klášter

Úvodní poznámka: 

Zcela mimo seriál, jiná doba, jiný člověk. Ale na seriál nápad nemám a tohle muselo být napsáno.

Drabble: 

Až budete mít někdy cestu okolo Humpolce, najděte si chvilku a zastavte se v Želivi. Tamní premonstrátský klášter, barokní perla z dílny Jana Blažeje Santiniho, nabízí komentované prohlídky konventu a kostela Narození Panny Marie. Po domluvě a v dostatečném počtu můžete absolvovat prohlídku celého areálu kláštera.
Součástí prohlídky je i zastávka u jedné pamětní zdi, dvou pamětních desek, jednoho Ukřižovaného a jedné Okurkové monstrance. Zdejší klášter byl v padesátých letech peklem na zemi, internačním táborem pro kněží. Jedna z pamětních desek patří opatu Bohumilu Vítu Tajovskému, druhá lékaři a spisovateli Nikolaji Kelinovi.

Nikolaj Andrejevič Kelin zapomenut nebyl. Kolik dalších ano?

Závěrečná poznámka: 

Byla jsem tam a můžu říct, že málokteré místo na mě zapůsobilo tak silně. Slzy mi jdou do očí ještě teď, čtyři roky po mé návštěvě tam. Pokud by vás zajímalo víc, tak:
Nádherný článek zde.
Kelinova báseň Živá pochodeň (přednes Karel Kryl) zde.

Obrázek uživatele Apatyka

Gerbera

Úvodní poznámka: 

V životě jsme motivační dopis nepsala a kdykoli jsem o něm mluvili v rámci hodin ZSV a podobných předmětů, byla jsem z toho na prášky. Když mělo tohle drabble 47 slov, byla jsem s ním spokojená :D

1921

Drabble: 

Zástupci Ruské akademické skupiny:
Obracím se na Vás ve věci návrhu na pořádání vzdělávacích kursů z biologie v rámci ruské komunity na pol. Gallipoli.
Domnívám se, že jsem způsobilý k vedení těchto kursů. Mám široké přírodovědné znalosti, zejména v oblasti botaniky. Vystudoval jsem přírodovědné oddělení Charkovské univerzity, rok studoval ve Švýcarském Lausanne a posléze pracoval v oboru. Mohu nabídnout i jisté pedagogické zkušenosti.
Jsem přesvědčen, že vaše snahy o vzdělávání široké veřejnosti jsou velmi prospěšné a jistě se shledají s velmi dobrou odezvou. Rád bych k nim přispěl jak nejlépe budu umět.
S uctivým pozdravem
Grigorij Ivanovič Širjajev, v. r.

Závěrečná poznámka: 

(pol. a v. r. beru dohromady jako tři slova, doufám, že správně)
Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Crataegus

Úvodní poznámka: 

Jen upozorním, že pod minulým drabbletem bylo historické okénko. Raději to ještě připomínám, aby potom nedocházelo ke zmatkům :)

Listopad 1920, poloostrov Gallipoli

Drabble: 

Gallipolský poloostrov se v polovině listopadu 1920 skládal především z vody, bláta, uschlých bodláků a státních příslušníků zaniklého Ruského impéria. Pestrá směsice, sestávající z Rusů, Ukrajinců, Karaimů, Kalmyků, Osetinců, Adygejců a Kozáků, měla společného především nepřítele. Bolševiky, bláto a bodláky.
Takže asi čtyřicetiletý muž lezoucí po bahnem po kolenou a hledající zatím nezdupané rostliny vyvolával jistou pozornost. Ovšem ne příliš velkou, každý měl svých starostí dost a různých podivínů tu bylo… taky dost. Grigorijovi bylo srdečně lhostejné, jak na okolí působí. Hledal a nacházel, jednotlivé exempláře opatrně vyprošťoval ze země a ve svém stanu dlouho a pečlivě očišťoval a sušil.

Závěrečná poznámka: 

Pozn. Kozáky beru jako etnickou skupinu, tedy píšu s velkým K.

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Salix

Úvodní poznámka: 

Tak konečně se někam dostáváme. Mimo jiné ke slíbenému historickému okénku.

1919, 1920.

Drabble: 

Na Naděždin návrh byla důvodem rozvodu její nevěra. Ani o dva roky později si nebyl jistý, jestli skutečná, nebo smyšlená. I o dva roky později mu při vzpomínce na ní pěnila krev v citu nikterak vřelém. Kdyby byl praštil do stolu už v tom třináctém roce, mohlo všechno skončit jinak. Alespoň pro ně tři.

V roce 1919 byl důstojníkem v Markovově armádě. Ještě věřil, že vyhrají. Když ho třetího listopadu následujícího roku, společně s Wrangelovou armádou, evakuují z Krymu, je to fascinující zážitek. Před sto lety bychom tohle nikdy nedokázali… Před sto lety bychom nemuseli prchat před bolševiky. Zatracená práce!

Závěrečná poznámka: 

První historické okénko (nebo spíš okno)
Grigorij Ivanovič Širjajev se narodil 24. ledna 1882 v Charkově. Jeho otec se jmenoval Ivan a byl to kupec; matka se jmenovala Alexandra, rozená byla Astapova. Víc o nich nevíme :)
V roce 1901 maturoval Š. na 3. klasickém charkovském gymnáziu. Poté začal studovat na přírodovědeckém oddělení Charkovské univerzity. V letech 1902–1903 studoval ve Švýcarsku na Lausannské univerzitě, v téže době spolupracoval na herbáři Botanické zahrady v Ženevě. Studium na Charkovské univerzitě dokončil v r. 1907 a to s titulem „magistr botaniky“. Získal práci jako asistent v Charkovském veterinárním institutu, zároveň byl v letech 1907–1914 soukromým docentem Charkovské univerzity. V letech 1912–1913 spolupracoval na tvorbě herbáře Botanického muzea v Berlíně. Zúčastnil se první světové i občanské války. Od r. 1919 sloužil jako důstojník v Dobrovolnické armádě v armádě generála S. L. Markova. 3. listopadu 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli.
V březnu 1913 se mu narodila dcera Julija. Po revoluci v roce 1917 zůstala v Rusku. Její matkou byla Širjajevova první manželka, o které nevíme nic. Naděžda a její příběh je tak čistě dílem mé fantazie*. Nicméně, abyste nebyli ochuzeni: Vyšší ženské kurzy byly obdobou vysoké školy pro ženy. Ty zde mohly studovat na různých fakultách (lékařská, historicko-filologická aj.) a to stejně dlouho, jako dnes na VŠ. Obvykle 3-5 let, někdo si dal jen jeden rok, jiné dámy klidně i osm :). Bestuževovy Vyšší ženské kurzy v Petrohradě skutečně existovaly.

*Docela by mě zajímalo, koho jsem teď naštvala a komu se spíš ulevilo :D

Pokud máte jakékoliv dotazy, prosím ptejte se, pokud budu vědět ráda odpovím. Pokud jsem někde vyrobila zmatek, ptejte se taky, já budu chvilku tlouct hlavou o stůl a pak se opravím :)

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Paeonia

Úvodní poznámka: 

Prosinec 1917, Charkov. Grigorij je z Velké války zase doma. I když...

Drabble: 

Skleněná výplň dveří se nepatrně chvěje. Naděžda zadrží dech a v duchu napočítá do deseti. V Julijině pokoji je naprosté ticho – malá spí. To je dobře. Všechno jí vysvětlí zítra, v klidu. Ještě, že se toho nedožili rodiče, napadne ji. Rozvod by nepřenesli přes srdce.

***

Skleněná výplň dveří se nepatrně chvěje. Grigorij po paměti sáhne pro kabát a zamíří ven. Nechce vzbudit Juliji, jen proto nekřičel. I když už nebylo proč křičet. Naděžda odmítala poslouchat. Vzpomene si na dobu, kdy jako pětiletá Veverka doslova visela na každém jeho slově. Zasměje se. Dneska ani nevěří, že bych kdy mohl mít pravdu.
Závěrečná poznámka: 

Já jsem neříkala, že ho Naděžda začne poslouchat včas. Ani, že on má nekonečnou trpělivost.

Předchozí ~ Následující

Obrázek uživatele Apatyka

Euphorbia

Úvodní poznámka: 

(Pokud nechcete číst remcání, tak tenhle odstavec přeskočte a věnujte pozornost až tomu následujícímu, děkuji. :)) BJB. Mám zásek v padesátce, zásek v DMD a chuť to celé odpískat. Nejen proto, že postavy jsou čím dál víc OOC. Což je u psaní o skutečných osobách dost průšvih (ale blíží se historické okénko, tak si zahraju na Saturnina a budu samu sebe opravovat). Můžu mít krysu třetího týdne už dvanáctého? *hledá pastičku a nějaký ten KRYSOMOR*

Vzpomínáte jak jsem říkala, že začíná přituhovat? Máme léto 1915. Grigorij je na frontě, Naděžda s dvouletou Julijí zůstaly v Charkově. A tohle mělo být drabble z fronty, ale téma bylo proti.

Drabble: 

Naděžda sedí u stolu, píše dopis. Občas jedním okem zkontroluje svou dceru. Julija leze na zemi, v rukou dřevěného koníčka, a nadšeně žvatlá.
„Koníček, hnědý, anó? Pojede na pjocházku. Já taky na pjocházku, anó? Pojedeme koníčkem. Budeme hjedat kytičky. Lůžičky nekvjetou. Modjence kvjetou. Máme modjence. Móóóc modjenců. Dáme modjence mamice, anó? Pojedeme domů. Koníček má hlad, uvažit musím. Pánev nemám. PÁNEV NEMÁM, MAMÍ!“
Naděžda se rozhlédne po místnosti, zoufale hledá něco, co by mohlo nahradit pánev. Nakonec jí padne pohled na útlou knihu. Než ji malé podá, rychle zkontroluje, že nejde o nic důležitého. Snad ji Julija nedá nad oheň.

Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A