Originální

Touha

Já se Té oblevy nedočkám kruci. Jana nakopla hromadu sněhu.
A sunula se do krámu pro rohlíky. Řekl, že až bude obleva tak si pro ně přijede.
Proč já proč… „Kolik máte těch rohlíků“ zeptala se pokladní otráveně.
„Jo deset ne moment já je spočítám.“ Tak osmnáct. „Jasně prý deset, to se to krade co.“
Co si myslíte, že sem vám chtěla ukrást rohlíky. A naštvaně po ní už zaplacený rohlíky hodila.
Vyběhla z obchodu běžela do parku tam jí došel dech. Cccccrrrrrrrrr Chvatně vyndala mobil z bundy. Ano přijedeš kdy ….. až bude obleva-Ježiš to si říkal. Tati slyšíš mě.

Fandom: 

mít kecy se nevyplácí: antikoncepce

„Miluno, co tam zase děláš“?
„ Nic mami.“
„Nekecej, to vidím,“ řekla matka, která se vynořila mezi dveřmi.
„Mami, nelez mi sem, já se krášlím, ale o tom Ty nic nevíš!“ A změřila si kriticky svou matku.
„No dovol!“
„No se podívej vlasy mastný, černý tečky na nose, no fuj mami a co to máš na sobě.“
„Mladá dámo to je zástěra a až přiložíš ruku k dílu, taky budu moci dojít na kosmetiku.“
„Já nikdy, ještě se starat o děcko nikdy!“
„Na tak na to si počkám.“
„Kdypak sis naposledy brala prášek?“
A vyndala z umaštěné zástěry nenačatý antikoncepční pilulky.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lady Aludnev

Vítejte do života

Úvodní poznámka: 

Taková blbost, ale byla jsem ráda, že mě konečně něco napadlo :D

Drabble: 

Její výtvor poprvé zamrkal v umělém světle sálu. Zkusmo pohnul prsty na rukou.
"Dobrý den, vítejte do života." usmála se a stvoření na stole jí úsměv plaše oplatilo. Ať si kdo chce co chce říká, zdvořilost je vždy polovina úspěchu. Chytla ho za ruku, aby se mohl snáze posadit. Dala mu sice dost svalů, ale ty ještě potřebovaly rozehřát.
"Nejdřív tě musíme zkontrolovat. Pak se půjdeme seznámit s ostatními."
Vytáhla poznámkový blok.
"Nos - sedí, ruce jedna, dva, tři a čtyři - sedí..."
Tužkou si odškrtávala jednotlivé položky zatímco se ujišťovala jestli jsou všechny součásti správně přidělány.
"Zadek - ten teď doslova sedí,"

Obrázek uživatele Envy

Po dědovi

Fandom: 
Drabble: 

"Slyšela jsi to už?" Zeptá se jedna kamarádka druhé, když se v neustálém kolotoči který představuje jejich život vyjímečně sejdou nad šálkem kávy.
"No jo, Danův děda prý před dvěma dny umřel"
"Jo jo, zajímalo by mě, jak to zvládaj. Vždyť on sám musel stále ještě vydělávat."
"Doslechla jsem se, že by to měl být pracovní ůraz, takže by jim něco mohli dát.
"Tak aspoň že tak. Ty jo, hele, já už musím běžet, za chvilku mi začíná druhá práce!"
"Mě taky, tak se měj!"
A obě běží svým směrem, musí vydělávat. Stát před třiceti lety zavedl daň za smrt.

Obrázek uživatele Queen24

Tlak stoupá

Fandom: 
Drabble: 

,,Prosím, to není fér! V pátek jdeme s dětmi do kina!"
Tak to budou muset změnit plány.
,,A příští měsíc odjíždíme do Itálie! Manželka se tolik těší..."
Kino, Itálie... a co tvoje povinnosti? Práce? Co daně za tenhle měsíc?
,,No... však k tomu bych se taky dostal... já to všechno doženu, slibuju!"
To sis měl rozmyslet dřív.
,,Kdy dřív, proboha?!"
Než jsi začal předjíždět ten traktor.
,,Prosím, hned jak přijdu domů, pustím se do těch daní. Ať to mám z krku."
No dobrá... co mám s tebou dělat...

,,Naskočil! Je zpátky!"
,,Tlak stoupá!"
,,Díky bohu! Zrevidujeme břicho a můžeme zavírat!"

Závěrečná poznámka: 

Snad je to k pochopení :D

Obrázek uživatele Nathanel

Quo vadis?

Fandom: 
Drabble: 

Elis rázovala sem a tam. Neposlušné kadeře rozvířené na všechny strany. Joachim se kabonil, tupě zíral do ohně.
„Proč nechceš zůstat?“ ptal se už posedmé toho večera „Takovej flek! Máš tu i ten svůj špitál...“
„Misii, to není totéž,“ opravila ho. Krev se jí nahrnula do tváří. Je to neuvěřitelné, odkud se brala veškerá její síla. Teď, když byla Matkou.
„Nebudu sedět na zadku, když se konečně všechno pohnulo. Tady už se nemám čemu víc naučit!“
„Tvůj zadek bude sedět přesně tam, kde ti tvůj manžel určí!“ obořil se na ni. Poznala, že zase pil. Cítila se najednou velmi sama.

Obrázek uživatele Aplír

Vodácká

Fandom: 
Drabble: 

Slunce pálí, řeka téměř vyschla a obnažila balvany. Kličkujeme s kanoí mezi nimi. Uzoučký potůček nám diktuje, kudy se trmácet. Ohnutá záda, držím se bortů, nadzvedávám loď. Boty plné písku čvachtají vodou. Ale vody v lahvi je po dně.
„Počkej, napiju se,“ žadoním.
„Vydrž, až bude hůř.“
„Hůř?! To lze?"
Konečně trošku větší proud.
„Nasedat!“ velí kormidelník. Odpichuju se pádlem ode dna. Po dvou metrech slyším: Zadek sedí. Vylézám z lodi. Po kolikáté?
„Už dobrý, nasedni.“ Konečně chvíli plujeme. Za ohbím napříč strom. „Obejdeme ho po břehu,“ rozhodne. V tom zaškobrtne a padne do kaluže. „Zadek sedí,“ hlásím tentokrát já.

Obrázek uživatele trundajorika

Dlužníkem v sobě

Fandom: 
Drabble: 

Možná, že jsem přece jen měl zvážit, kam v životě jdu, a to mnohem dříve, něž na smrtelné posteli v posledních týdnech své existence.
Nikomu už nic nedlužím. Nikomu, jenom sobě. Dával jsem si záležet, abych nic nežádal a nemusel nic vracet. Život jsem prožil v jistotě, že mě neohrozí cizí ruka, poněvadž k tomu neposkytnu příležitost. A pak jsem se zdevastoval sám.

Můj nejlepší přítel byl starý pán z vrátnice, jehož jméno mi není známo. Když mi přál dobrý den, věřil jsem mu, a bylo mi blaženě. Dnes přemýšlím, jaké by to asi bylo, troufnout si na vyšší city.

Obrázek uživatele Esti Vera

Kdo?

Úvodní poznámka: 

Pokus o poezii, posuďte sami, jestli máte odvahu to číst :D

Drabble: 

Kdo
Má sílu pohnout skálou
Najít pravdu
V sobě sama
Skrytou hlouběji
Než kdy mohl tušit?

Slyšíš?
Tvoje srdce bije
Možná naposled
Za tenhle svět

Možná naposled
Máš možnost přijmout
Tenhle květ
S jeho krásami
I trnitou ochranou

A taky dámu
Opředenou tajemstvími
Co nese jméno Smrt

Kdo dveře
Sám jí otevře
A pozve ji dál
Odchází klidnější

Ale cesta ke smíření
Je cesta dlouhá
Plná
Překážek
A daň za putování
Mýtné za průjezd
Je vysoké

Cesta dovnitř bolí
Přijmout sebe sama
Zrána
Je těžké
Protože
Nejsme dokonalí
A jednou všichni zemřeme

Ale ta cesta
Plná dobrodružství
Za to stojí

Bájné a náročné

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jé, první :)

Drabble: 

"Já vím, že to není váš způsob, ale věřte mi, máme s tím mnohou zkušenost. Dobrou zkušenost," Mimas krátce pohlédl na Gwen, která výmluvně zakroutila očima.
Já ti dám 'dobrou zkušenost' zaznělo mu v hlavě.
Potlačil úsměv a soustředil se na Amru. Toho bylo třeba přesvědčit.
Amra se mračil a otáčel v ruce kouskem plechu.
"Udělal bych to sám, ale víš, že budeme mít jinou práci. A z tvých chlapců jsi nejvhodnější."
Amra zavřel oči a pak kývl.
Nandat na něj kousky plechů a vycpávky bylo otázkou okamžiku. Amra se proměnil v zadní polovinu mýtického zvířete.
"Perfektní," řekl spokojeně Bennar.

Obrázek uživatele Carmen

Uzavření smlouvy na dobu určitou

Fandom: 
Drabble: 

"Dám ti lásku, ale za ni budeš cítit bolest. Dám ti naději i zklamání. Poznáš štěstí, ale seznámím tě se smutkem. Dám ti důvod ke smíchu; za něj i slzy. Dám ti radost a za ni úzkost. Nemůžu ti slíbit, kolik čeho bude. Budeš mít vlastní vůli, ale budeš muset žít s věcmi, které nedokážeš změnit. Dám ti celý svět - ty pochopíš, že nikdy nebyl tvůj a že tě přežije. Uvidíš tisíc zrození, zažiješ tisíc smrtí.
Za každý nádech mi odvedeš kousek času. Tisíc malých i velkých daní - a na konci smrt.
Určitě chceš?"

A úplně nová dušička rozechvěle přikývla.

Obrázek uživatele Finde

Náročná práce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

myslím, že +18

Drabble: 

Trvalo to.
Zmargod nespokojeně pozoroval dozrávající elixír. Přeměna z draka v člověka pravděpodobně způsobila, že princova krev nebyla tak mocná, jak potřeboval. Navíc jí měl výrazně méně. Pokud ho nechtěl vykrvit, a to nechtěl, musel šetřit každou kapkou.
Patrně přišel čas zvážit zda nepřistoupit k odběru další tělní tekutiny.

Armidovi se zdal krásný sen, Yvan ho nejprve něžně políbil a vzápětí mu jazykem zaplavoval boltce. Jejich údy se vzájemně proplétaly ve známém tanci až k vyvrcholení. Jenže najednou nad ním nebyl jeho milovaný, ale onen příšerný muž.

Černokněžník si mnul ruce. Nová přísada lektvar natolik posílí, že klidně zdaní smrt.

Obrázek uživatele ef77

Depo Hostivař

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Svým způsobem navazuje na: http://www.sosaci.net/node/27405.

Drabble: 

"Vstávej, Prcku," vyděšená Lucie jenom sípe, "byla jsem na Můstku. Muzikanti mi řekli, že Slepý Tom včera odešel do Depa a ještě se nevrátil. Já mám strach, že šel.. Dál. Ven."
Běží temným tunelem jako štvaní. Na konci cesty na kolejích malá schoulená postavička.
Prcek vezme Toma do náručí jako dítě. "Tohle nám nedělej," zašeptá, "kdo by zpíval všechny písně?"
"Ona," kývne Tom směrem k Lucii, která se marně snaží zadržet pláč, "ty svoje jsem jí už dal. Možná přidá další. O starém slepém bláznovi, který chtěl ještě jednou cítit slunce a vítr ve vlasech. A zaplatil vším, co měl."

Závěrečná poznámka: 

Už bych jim fakt měla vymyslet fandom...

Obrázek uživatele tif.eret

Odplata

Fandom: 
Drabble: 

„Už je tady!“ Děs v hlase nenechával na pochybách, o kom je řeč.
Vyskočila na nohy a třásla se strachy. Zase se to bude opakovat.
Vzápětí se dveře jejího pokoje rozletěly. „Ty děvko, je čas platit daně!“ Vrazil jí facku a začal si rozepínat kalhoty.
Když skončil, pohrdavě se na ni podíval. „Vy šlapky mi neutečete. Mám vás v hrsti.“
Po jeho odchodu zůstala ležet a cítila ponížení a bezmoc. Po tvářích jí tekly slzy.
Pak se v ní něco zlomilo. Takhle to přece nenecháme. Pomalu se posadila a začala promýšlet plán.
Oči jí zasvítily. Smrt. Nic jiného si nezaslouží.

Obrázek uživatele Roedeer

Výběrčí daně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Smrt tam je a Viktor bude platit, tak nikdo nemůže říct, že jsem téma nesplnil, ne? Ne?

Navazuje na drabble Kyselé vítězství.

Raději 18+

Drabble: 

Helena odjela na pohřeb své učitelky z dětství ještě za tmy a nechala za sebou v posteli jen voňavý důlek.
S prvním svítáním Viktora probudil pohyb. Teplé tělo pod peřinami a dotyk na stehně. Měl erekci a Helena se vrátila tak brzy...
Otevřel oči, aby pohledem i rukama našel její ňadra, a nad ním Jakub, zčervenalý, ale odhodlaný.
„Mlč,“ sykl a pevně, až výhrůžně stiskl Viktorův bezbranný úd. „Rodiče spí vedle.“
„Jaku–“
„Mlč! Nebo nebudu mlčet já a všichni se dozví, cos mi chtěl udělat.“
Jeho ústa si trochu s ostychem, a přesto zcela bez něj vzala, co bylo Viktorovo.

Obrázek uživatele Aveva

Ve frontě

Fandom: 
Drabble: 

Fronta pomalu postupuje. Čekající se nudí. Vyměňují si zdvořilosti. Fronta ožívá hlasitějšími útržky hovorů.
“Co letos, zase na poslední chvíli?”
“Obětinu daním paušálem, vyplatí se mi to. Obzvlášť když ani oni sami nevědí, co všechno tam naházeli.”
“Já vedu evidenci. Stejně mi většinou obětují jen ovoce, savce výjimečně a kdy se zmohli na lidskou oběť, to ani nepamatuju!”
“Ti uctívači už nejsou, co bývali.”
“Přemýšlel jsem, že si letos vezmu daňového poradce, ale znáte to, tyhle malé kulty nevynášejí tolik, abych si ho mohl dovolit.”
“Je to hanba!”
Okolostojící bohové souhlasně přikyvují. Hovor se stočí k počasí. Fronta pomalu postupuje.

Všechno něco stojí

Fandom: 
Drabble: 

Nameless opět plula vesmírem, nikoli na hladině, kluci měli armory, nikoli drátěné košile a přítomní Jediové měli meče, nikoli meče.
"V pořádku," hlásil Thon po důkladném proskenování lodi.
"V pořádku," vyhrabal se Berek z tajné čokoládové skrýše.
"E... HM..."
Všichni se obrátili k tomu nejistému odkašlání.
"Ano?"
"TOTO JE VELICE NEZVYKLÉ," řekla vysoká postava v černém, v ruce, tedy v kostech, svírající pevně srolovaný svitek.
"Nemíváte obyčejně kosu?"
"JÁ TU NEJSEM... PRACOVNĚ. POSLALI MĚ... POSLALI MĚ...," Smrť zamáchal svitkem.
"S čím?"
"SE SLOŽENKOU. DANĚ Z DOBRODRUŽSTVÍ. NOVÉ NAŘÍZENÍ."
Množství otázek, které měl zbytek týmu, předběhla Gwen.
"Nechcete s námi poobědvat?"

Závěrečná poznámka: 

Tak jako jo, je to trochu BJB, ale co by to byla za DMD bez BJB, žáno.

DzPFO 2218

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní :)
A originální? Tohle snad musí napadnout každýho, kdo to někdy vyplňoval! ;))

Drabble: 

Holoobrazovka neměla proč poblikávat, ale Haně se zdálo, že na ni škodolibě mrká.
"Daňový odpočet za dárcovství krve je letos... třináct set..."
"Zlato, prosím tě, jsi si jistá?" ozvala se Hanina manželka poněkolikáté.
"Mlč, máme jenom tři minuty!"
Prsty tančily po světélkujících klávesách.
"Poplatníku, dvě minuty do termínu," pravila virtuální úřednice.
Hana vytřeštěně zírala na zadané položky. Pokud odevzdá pozdě nebo udělá chybu, Nejvyšší Finanční Úřad ji VYŠKRTNE. Rovnou tady a teď.
"Poplatníku, přejete si přiznat se?"
Stiskla ANO.
"Poplatník neodečetl manželku."
"Doprdele! Proč jsi na mě mluvila!!!"
Klávesnice pohasla. Ze stropu zahučel bílý plamen.
Hana přestala být fyzickou osobou.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Haně Ch... Škoda, že si to nepřečte.

Obrázek uživatele Nathanel

Milionová daň

Fandom: 
Drabble: 

„Nastal čas platit, profesore.“
„Jak to myslíte?“ nervózně pomrkával postarší muž. Propadlé tváře, vypadané vlasy, podvýživa.
„Platit za smrt milionů.“
„Asi nerozumím…,“ roztřásl se mu hlas, „Byl jsem držen v zajetí…“
„Podívejte, profesore, jste zodpovědný za genocidu.“ Němá hrůza v očích.
„To naprosto odmítám. Princip fúzního prototypu byl vyvinut výhradně pro medicínské účely…“
„A vedl k nukleární válce.“
„Ano, to bohužel ano,“ uznal váhavě po kratší odmlce, „ale na bojové modifikaci jsem se nikdy nepodílel…“
„Váš případ ještě prošetříme, profesore Makove. Budete prozatím zbaven statusu občana a veškerých příslušných práv. Nebudete uvězněn, ale budeme vás mít nadále pod trvalým dohledem.“

Obrázek uživatele vatoz

24. století

Fandom: 
Drabble: 

Věda 24. století dokázala úžasné věci.
Vymýtila zácpy, nepříjemné šéfy, PMS, rýmu, ucpané odpady, spadlé připojení k internetu, připálená jídla, natržené šlachy, závist, nezodpovědnost, sexuální obtěžování, reklamu, fakenews, války, znečištění, tání ledovců, plešatost, puchýře, nadýmání, nadváhu, zubní kazy, smog, ponožky v sandálách, nevyžádané dary, krátkozrakost, pondělí, přesčasy, tchýně, mykózy, metal, alkoholismus, školní jídelny, maturitu z matematiky, politiku, kocovinu, bradavice, beďary, akné, alergie, červenání, zkažené jídlo, pubertu, revizory, malárii, crocsy, pomluvy, záplavy, hloupé vtipy, alzheimera, uragány, celní kontrolu, kanadské žertíky, pančovaný alkohol, modřiny jakož i další tisíce drobných příkoří, které nám život naděluje.
Zůstaly jen daně a smrt. A Murphyho zákony.

Obrázek uživatele vatoz

Cukrárna na náměstí

Fandom: 
Drabble: 

Rozprostovlasatělá cukrárnice klidně usrkávala kakao.
S elánem a grácií, mlékem a třtinovým cukrem, hověla v pohodlném křesílku před svou živností.
Indiánek, větrník, míša řezy, laskala jazykem každé slovo, jako by opravdu pojídala zmíněné. Na plastovém stolku před ní stál její dnešní mazlíček, košíček z ořechového těsta naplněný čokoládovým ganache.
Cukrářskou vidličkou ukrojila malý kousek, nadechla se a ochutnala. Do zavřených očí pálilo letní slunce, nijak nevnímala shon na náměstí panující.
Jeden dokonalý moment a jedno dokonalé sousto zatím nepojmenované cukrovinky.
Nebeský čokodort, říkala si v duchu, sladkobolný košík, letní svátek, lahodinka, čokokrál.
A jestli neumřela, vymýšlí v Miletíně název dodnes.

Obrázek uživatele Queen24

Piccolo neexistuje!

Úvodní poznámka: 

Vycházející slunce, vrčení kávovaru, štěbetání ptáků v zahradě a vůně kávy.

Drabble: 

,,Včera se mě nějaká paní ptala, v čem se liší filtrované kávy od klasiky." ,,A vysvětloval ti to už někdo?" Zavrtím hlavou. ,,Za barem jsem se zatím zaučovala jenom tak okrajově..." ,,V cajku. Vysvětlím," mrkne na mě Tom a sváže si dredy do culíku.

,,Takže ještě jednou. Filtry- French press, Aeropress, Batch brew. Jasný?" Kývnu.
,,Na základě espressa- espresso, espresso lungo- dolitý vodou, takže americano, double espresso- ze dvou shotů, potom ristretto- vyndavá se dřív, je nejsilnější, s mlíkem- capuccino, latté, Flat white- dva shoty a mlíko. Jasný?" Kývnu.
,,Kdyby se někdo ptal, momentálně máme Brazilskou, Honduras a Costa Ricu..."

Závěrečná poznámka: 

Což o to, slova jsou to opravdu malebná... :D no, tak snad se v tom časem budu bez váhání orientovat jako správný barrista ;)

Mimochodem, máme v kavárně na zdi plakát, kde jsou všechny ty kávy nakreslené a rozepsané i se všemi poměry kávy/vody/mléka, a dole v rohu je nápis ,,Piccolo neexistuje!" xD takže proto tenhle název ;-)

Obrázek uživatele Fred

Ticho mezi bouřemi

Fandom: 
Drabble: 

Vykreslím ti celý život a ty mi uvěříš, nebudu ti lhát ani nic zapírat a ty se ztratíš v mých upřímných slovech. Řeknu ti všechno od začátku do konce, můžu i naopak, jestli ti to uvidím na očích. Budu se na tebe koukat a ty neuhneš pohledem. I kdybys chtěla. Počkej na poslední výstřel, pak můžeš usnout. Budeš spát s otevřenýma očima a já ti ukážu svět, myslela sis, že ho znáš. Neznala jsi.
A potom odejdu, tiše a znenadání. Jenom mě doběhne, tvé tiché zavolání. Smutné je loučení jednoho člověka. Mraky se odtáhnou a vítr utiší žár letního slunce.

Závěrečná poznámka: 

Jela jsi zbytečně z rodného Chlumce :)

Obrázek uživatele trundajorika

Jeho slova

Fandom: 
Drabble: 

Občas usínám, když on zůstává sedět za stolem a tiše klepe svými dlouhými prsty do klávesnice. Ráda ho pozoruji a představuji si, jak se- právě teď- rodí další část báječného příběhu v příští z jeho knih.

Bože, kolikrát už jsem z postele sledovala temeno jeho hlavy a přemýšlela nad tím, co se v ní asi skrývá? Myšlenky sladké jako cukrová vata, která se mi nikdy neomrzí. Slova jsou nástrojem k jeho řemeslu. Pravidelně usínám s velikým natěšením na ráno, až si u kávy přečtu další kousek jeho díla. Dostávám nádhernou příležitost být první u brány do jeho fantazie, jeho světa.

Obrázek uživatele Peggy Tail

V sebeobraně

Úvodní poznámka: 

Nuže, drsné téma si žádá drsné drabble.
Ta jména se píší takto s dvojtečkou, ale jsou vždy jako jedno slovo
AC3

Drabble: 

Plíží se křovím jako stín, avšak rychle. Svého kamaráda už má na dohled. Potichu k němu přiběhne a překvapí ho zezadu. Přítel se lekne a ožene se po něm nožem. Connor uskočí stranou.

„Klid, Kanen'tó:kone!“
„Ratonhnhaké:tone, přišel jsi mě zabít osobně? Obrátil ses proti vlastním lidem!“
„To je nedorozumění. Přestaň!“ Prosí Connor.
„Přestanu jedině, až budeš mrtvý.“

Kanen'tó:kon uvěřil lháři a zaplatil za to strašlivou daň.

Leží tam. Ve své krvi. Connor nad ním klečí a pláče. Je večer. V dálce zavyl vlk. Jako žalostný vzlyk nese se ozvěna údolím Mohawků. Mezi stromy. Tam, kde si nejlepší přátelé tolikrát hrávali.

Závěrečná poznámka: 

Ratonhnhaké:ton je Connor. Je to jeho pravé, mohawské jméno. Jeho přítel Kanen'tó:kon uvěřil jednomu chlapovi, Charlesi Leemu, že se Connor obrátil proti jeho vlastnímu kmeni. Proto předpokládal, že ho Connor přišel zabít. Ten rozhovor byl ve skutečnosti delší. Connor přítele přesvědčoval a snažil se mu vysvětlit pravdu. Ale Kanen'tó:kon té lži uvěřil příliš pevně. Nedal si pokoj, zaútočil na Connora a ten ho v sebeobraně smrtelně zranil... Ach, co si jen Kanen'tó:kon myslel. Že by mohl přemoci Connora... Tolik jsem brečela, když jsem to hrála.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Hrstka zlepšovacích návrhů obrozencových

Fandom: 
Drabble: 

Užíváme osobní počítače, užívejme též poznámníky, destičky, jakož i chytré přenosné dálnozvuky. Mějme na klávesnicích Vstup a Unikni, oprašme z dob strojopisných přeřaďovač a zámek přeřaďovače. Můžeme míti klávesy Vlož a Vymaž, též Jinak, snad jen Ctrl se nám bude těžko do češtiny překládat.
Předchozí návrhy se týkaly tvrdovýrobků, i pro měkkovýrobky by se nějaká nová pojmenování našla. Třeba taková protipožární zeď.
Kdybych byl tytrubkářem, umístil bych na Tytrubko ohnivý projev, ve kterém bych se bil za čistotu jazyka. Kdybych byl na obličejovníku či podobné síti společenské, vedl bych tam na toto téma rozmluvy. Prozatím alespoň předkládám návrhy zdejšímu obecenstvu.

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě, jsem realista (safra, latinismus) a uvědomuji si, že se z toho neujme téměř nic, či ještě pravděpodobněji vůbec nic. Avšak přesto snažme se náš jazyk mateřský ku kráse pěstovati!

Obrázek uživatele Finde

Vyčerpaná mysl

Fandom: 
Drabble: 

Už nějakou dobu se potácel mezi spánkem a bděním. Nevěděl, kde je, jak se tam dostal. Jen vzpomínka na potok a bodláčí, pak nic, tma, tmoucí. Občas mu do snu, (nebo to bylo mámení) vstoupil hrůzu-nahánějící muž a mučil ho ostrými nástroji. Tehdy si umiňoval, že musí zůstat příčetný. Proto si připomínal Yvana a jeho písně - ráno, když probudí tě milá tvář, pak na cestu už netřeba slunce zář..... chránily ho před pomateností. Ale jejich síla slábla. Naštěstí, než se utopil v malomyslnosti, zjevil se spojenec, tedy spojenkyně. Ta, která ho proměnila, mu dodávala odvahu: "Vydrž princi, pomoc se blíží."

Obrázek uživatele Aveva

Pareidolička

Fandom: 
Drabble: 

Vždycky se dokázala zabavit. Hrála si s míčem, skládala kostky, převlékala panenky. Ale pak objevila kouzlo knih.
Začalo to nenápadně, na stránce se vlevo dole z části odstavce vyloupl ježek. Malý a bodlinatý. Když mrkla a podívala se pořádně, zmizel.
Naučila se dívat trochu bokem, aby nenadálé obyvatele prostoru mezi slovy nevylekala. Potkávala je čím dál častěji. Chtělo to jen vybírat knihy, ve kterých je co nejvíc textu a co nejmíň obrázků. Naštěstí měli takových doma dost.

“Vidíš to, co já?” zašeptala konsternovaná matka a otec se vzmohl jen na bezhlesé pokývnutí hlavou. “To dítě si čte ve sbírce zákonů!”

Obrázek uživatele Esti Vera

Tichá symfonie

Fandom: 
Drabble: 

Ohnutí dlaně, jemný pohyb ukazováčku, narovnání ruky. Obyčejný rozhovor po cestě domů.

"Jazyk je plný krásných, ... slov," začala žena. Dcera se zarazila.

Prudký, zvídavý pohyb.

"Co je tohle?" zaznakovala rychle neznámý pojem.

Jemné, klidné posunutí prstů. Lak na nehtech ze včerejška.

"Tohle?" pousmála se maminka. "Malebný. Něco jako hezký, krásný, víš? Čeština je malebná."

Zaražení se, ohnivá námitka.

"Ale co..."

Mírné ujištění.

"Co tvůj jazyk? Je taky krásný, věř mi. Každý jazyk je krásný. A ten tvůj, ten obzvlášť."

Nervózní, nejistý pohyb.

"Opravdu?"

Úsměv. Rychlý posunek.

"Opravdu."

Déšť za okny, přeplněný autobus a dvoje prsty, pohybující se v tiché symfonii.

Obrázek uživatele Aziz

A capella

Úvodní poznámka: 

Po Fieramente (a prakticky během Dolce, dolcissimo).

Drabble: 

BARTOLOMĚJ, DAVID: (společnými silami školníkovou sekerou rozmlátí piano. Když je po všem, tají dech, zda se věc podařila.)
BARTOLOMĚJ: ...Davide?
DAVID: Bartoloměji! (sevře ho v objetí, poskakují, výskají.)
BARTOLOMĚJ: Mluvíme! Mluvíme! My mluvíme!
DAVID: Zpropadený piáno.
BARTOLOMĚJ: V životě nezmlknu!
DAVID: Zatracený, zatracený piáno! Miluju svůj hlas!
BARTOLOMĚJ: Miluju tvůj hlas.
DAVID: (červená se.)
BARTOLOMĚJ: (rdí se.) Chci říct, že mi chyběl.
DAVID: (zlehka se dotkne jeho tváře.) Chyběly mi tvoje slova.
BARTOLOMĚJ: Miluju, miluju, zbožňuju svoje slova. Všechny. Ty hezký i ty i ošklivý jsou teď všechny nádherný. Libozvučný, geniální.
DAVID: Tvoje slova jsou úžasný. (vezme Bartoloměje za ruku.)

Závěrečná poznámka: 

Dost bylo jejich mlčení, na řadě je promluvit si (a doufám, že by na to ještě mohlo vyjít téma).

Stránky

-A A +A