Originální

Touha

Já se Té oblevy nedočkám kruci. Jana nakopla hromadu sněhu.
A sunula se do krámu pro rohlíky. Řekl, že až bude obleva tak si pro ně přijede.
Proč já proč… „Kolik máte těch rohlíků“ zeptala se pokladní otráveně.
„Jo deset ne moment já je spočítám.“ Tak osmnáct. „Jasně prý deset, to se to krade co.“
Co si myslíte, že sem vám chtěla ukrást rohlíky. A naštvaně po ní už zaplacený rohlíky hodila.
Vyběhla z obchodu běžela do parku tam jí došel dech. Cccccrrrrrrrrr Chvatně vyndala mobil z bundy. Ano přijedeš kdy ….. až bude obleva-Ježiš to si říkal. Tati slyšíš mě.

Fandom: 

mít kecy se nevyplácí: antikoncepce

„Miluno, co tam zase děláš“?
„ Nic mami.“
„Nekecej, to vidím,“ řekla matka, která se vynořila mezi dveřmi.
„Mami, nelez mi sem, já se krášlím, ale o tom Ty nic nevíš!“ A změřila si kriticky svou matku.
„No dovol!“
„No se podívej vlasy mastný, černý tečky na nose, no fuj mami a co to máš na sobě.“
„Mladá dámo to je zástěra a až přiložíš ruku k dílu, taky budu moci dojít na kosmetiku.“
„Já nikdy, ještě se starat o děcko nikdy!“
„Na tak na to si počkám.“
„Kdypak sis naposledy brala prášek?“
A vyndala z umaštěné zástěry nenačatý antikoncepční pilulky.

Fandom: 
Obrázek uživatele Páťáci

Tichá voda, kdosi cosi mele a hned se něco semele

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní

Drabble: 

Jednou jsem šel na procházku podél Tiché vody, jdu dál a najednou potkám své dva kamarády, kteří se koupali ve vodě. Jeden se jmenuje Jakub a má přezdívku Hrošík a druhej Tomáš a jeho přezdívka je Bobr. Pozdravil jsem je a šel dál. Po 500 metrech jsem potkal opravdového bobra a po dalších 500 metrech opravdového hrocha. Trošku jsem se bál, koho potkám po dalších 500 metrech, protože tady evidentně ožívaly mé největší noční můry. Ušel jsem dalšího půl kilometru a minul hrošici Sofii. Zamířil jsem domů, protože jsem si chtěl zahrát Fortnite a tam mě paradoxně zabil skin hrocha.

Závěrečná poznámka: 

Povídku napsali žáci pátého ročníku: J. A. a T. F., redakčně upravila pančelka Skříťa.

Obrázek uživatele Páťáci

Identita neslučitelná se životem

Fandom: 
Drabble: 

Byl jednou jeden podivný chlapec jménem Sklo. To jméno mu dali rodiče, protože si pořád hrál se sklem. Jednoho dne, kdy už se chlapec stal plnoletým mužem, jel autem a jelikož byl zrovna večer a on byl ospalý, nedával pozor na cestu. Při řízení si navíc opět začal hrát se sklem, jak bylo jeho zvykem. Naboural do obchodu jménem Guczi a ten obchod měl skleněné dveře. Narazil přímo do nich. V nemocnici lékaři zjistili, že má plno malých střípků v hlavě a že už mu není pomoci.

Tohle byla povídka o klukovi, který se jmenoval Sklo a to ho zabilo.

Závěrečná poznámka: 

Povídku vytvořili žáci 5. ročníku, kteří se neumí podepsat, a redakčně upravila pančelka Skříťa

Obrázek uživatele Elluška

Hrůzný nález v Krkonošském národním parku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Normální, not cursed drabble budou zas, až skončí Comic Con Prague, promiňte :))
BJB!

Varování: 

Volný verš
True crime

Drabble: 

Největší radost, když bloudím cestami prastarých lesů
Stíraje nohama rosu z měkké trávy
Je keška.

Koordináty mě neomylně vedou ranním stínem,
A nad obzorem, svítáním ověnčená
Pne se Sněžka.

Nejspíše víte, kam směřuji, vy, kdo nalézáte
Smysl života v dubnu - ano:
Spatřil jsem ježka.

Vzácné setkání. Hle, není tu sám - s ním druhý ježek,
Třetí, čtvrtý, a mezi nimi
Na zemi běžka.

A nejen běžka. Bota. A ta zpráva vzduchem
Že v botě vězí víc, než by se zdálo.
Dýchám ztěžka.

Ježek je
Hmyzožravec
A když sešel sníh
Odhalil děsné věci.
Vůkol to zabzučelo.

Zastavil jsem se až v Peci.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Nejlevnější sauna na světě

Drabble: 

"Tady já nebudu," pronesl rozhodně táta.
"Já ale musím ujet dvě stanice, to se mnou snad tu chvíli vydříš, ne?"
Tátovi se nechtělo, ale pro svou dceru to udělal.

Hrozných 7 minut plných pocení, křiku dětí, cizích těl nedobrovolně se dotýkajících, uslintaných zvířat, štěkajícíh zvířat, roztahujících se zvířat, smradlavých podpaždí (i těch vlastních), sítnici vypalujícího slunce, náhlého zastavování, rozjíždění a zatáček, při kterých se zvířata, děti i dospělí po sobě válí, zběsilého drnčení na trouějící auta, opilých individuí s lihovým dechem a životního příběhu paní Chlebové sdíleném v telefonním hovoru.

Jak lahodný zážitek to je
v létě cestovat narvaným MHD.

Obrázek uživatele kytka

Čumbrky

Fandom: 
Drabble: 

Po škole jsme se sešli, my klucí, za obecní ohradou, kde rostly báječné lopuchy, úplná plantáž lopuchů, mezi kterými se dalo nenápadně plížit a navíc - a to bylo nejdůležitější - které plodily senzační munici, totiž arzenál pichlavých ježků, zvaných čumbrky.

Toho odpoledne strhla se za ohradou bitva, čumbrky jako déšť skrápěly nepřítele i přítele mohutně podporovány naším Olínem, který byl pro tu příležitost jmenován armádním psem, štěkal a lítal v lopuchách jako šílený.

Doma ovšem nastalo velké lání a místo večeře musel jsem Olína odčumbrkovat, což bylo pitomé. A navíc jsem všechny vypreparované ježky musel spálit. Toho střeliva co přišlo nazmar!

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Oko času

Fandom: 
Drabble: 

Kapka po kapce. Jedna miniaturní cihlička za druhou propadající někde seshora přes průrvu nebo připluvši po podzemní řece. Tak vzniká jeskynní krása plná chodeb a dómů. Sintr vytváří roztodivné obrazce a výzdobu a klidně by se mohl utkat s kdejakým umělcem. Závoje a krajky se blyští pyšně v koutě. Ze stropu se natahují stalaktity, ze kterých stéká tichá krůpěj, tikající jako krasové přesýpací hodiny. Dole rozsypané jeskynní sněhobílé perly krášlí lesklou podlahu. Stalagmit představuje němého svědka dějin, rozvážně pomalých, ale přesto okouzlujících. Labyrint temně mlčí, jen občas prostor protne písknutí netopýra. Tisíce let skryté v malebném soukolí zkázy a novotvorby.

Nejmocnější živel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snad jsem to pochopila dobře :)

Drabble: 

„Nejmocnější přírodní živel, opět ukázal svou obrovskou moc. Má na svědomí stovky životů…“
„Tyhle bláboly odmítám poslouchat!“ Ovladačem mířím na televizi. Jak mohou tvrdit, že nejmocnějším živlem je voda?
Ukážu vám ten nejmocnější živel! A ten bude mít na svědomí NE stovky, ale tisíce životů!
***
V mých rukou dřímá ta největší síla světa.
Škrtám.
Ukázal se plamínek.

„Dobrý den, má lásko.“
Ukážeme světu tvé schopnosti.

Přikládám ho k hromadě klestí.

„Žij, má lásko!“
Ukaž, jim co umíš. Pracuj pilně, aby o tobě mluvili roky!

„Dokážeš to, má lásko!“
Zab je všechny, ať shoří v tvých mocných plamenech.

„Hoř, má lásko!“

Obrázek uživatele Blanch

Konspirace

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jako vážně, napsat něco jinýho než hovadinu mě prostě nenapadlo. Ale na FB je jedna taková inspirativní dáma, doporučuji, pokud se chcete zasmát.
Nebo už znáte Renátu Hambálkovou?

P.S. fakt neberu drogy

Drabble: 

„Tak si to shrneme, mozku. Nebudeme polemizovat o tom, že nebe bylo dřív modřejší a tráva zelenější. A už vůbec ne o tom, že nacpat tohle do stovky slov je krajně nemožné.“
„Tak to bych se hádal, tráva rozhodně byla dřív zelenější. A nebe modřejší. Za všechno může chemtrails a toxické pesticidy.“
„Jasně a Diana vstala z mrtvých. To ví i Franta, analytik kávové usedliny z vysoké školy života, oboru selský rozum.“
„A jak ty víš, že se to nestalo?“
„Vůbec se o tom nebudu s tebou bavit. Přetékáme do basketbalu. To se sem nevejde.“
„Ale vejde.“
„Ah…“
„No vidíš.“

Závěrečná poznámka: 

Holt jsme malí skřeti neustále, stát obrům na ramenou nic nezmění, protože ve své aroganci člověk nemůže tvrdit, že už je na vrcholu pokroku a věci se nezmění. Dřív bylo všechno lepší? Nebylo? Byla vážně tráva zelenější?

Obrázek uživatele kytka

Stabilní

Fandom: 
Varování: 

Je to blbina

Drabble: 

Rád bych upozornil, že na ramenou obrů není a nemůže existovat žádný stát, neřku-li království!
Jak si vůbec zastánci této myšlenky takové království představují? Postavil snad nějaký národ na obřích šíjích města? Vztyčil na nich věže a brány? Udusal cesty?
A i kdyby ano: Neotřásá se takové království v samých základech při každém obrově kroku? Nekácí se hradby při každém jeho pšíknutí?! A když obr ulehne k spánku, nezavalí ulice obrovská masa jeho masa těla?

Ne, pravím vám, není takového království! A proto vzdávejme díky, že náš stát je vystavěn na pevných základech. Neboť co je stabilnějšího než krunýř želvy?!

Obrázek uživatele Tlegy

A tohle měla být porada

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, dnes druhé drabble.
Přímo navazuje na:
Čekám na úspěch

Varování: 

Sprosté výrazy, alkohol.

Kdybych měl varování napsat jako reklamu = upozornění na mladou milující se dvojici.

Drabble: 

Šéf se vztekal.

„Co tedy jako víme? Jen jméno a jinak nic? Bydliště někde v Kolodějích, na místě kde už dávno bydlí někdo jiný, zaměstnání neznámé. Čím se živí, s kým šuká, co pije, kde jí…nevíme. Bordel na bordel. Nasáváte do sebe tyto kusé informace jako houba, ale je nám to úplně k ničemu. Kdybyste se ožrali laciným pivem, třeba by z vás něco rozumného vypadlo. Nebo byste na mě aspoň vyjeveně nezírali. Neříkejte mi, že už nic jiného nevíme a nevymyslíme. Prověřte všechno znovu. Kowalski ty vyraž se Schneidrem znovu na místo činu. Třeba jsme něco přehlédli. A fofrem."

Balada sladovnická

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Aneb když nevíš co, zkus to dát do veršů.

Drabble: 

Jak příjemné by bylo pět
o stromech v jarním sadu,
obdivovat třešňový květ
pučící v dešti, chladu.

Však jinak velí dnešní den,
nyní přebírá vládu
spíš poetika šenkoven
a pivovarních skladů.
Zelenají se klíčky jen
ječmene, který připraven
je na výrobu sladu.

V sladovně zrno nasává
ohromné množství vláhy,
do tří dnů ječmen nazrává,
klíčky vyraší záhy.
Pak ale zrno musí schnout
podle všech předpokladů,
teprve, když je jako troud,
vytváří základ sladu.

O tomhle zkouším veršovat
jenom tak pro parádu.
Kdo viděl ječmen vodu sát
v pivovarnickém skladu,
mnohem lépe by mohl znát
retenční schopnost sladu,
retenční schopnost sladu.

Obrázek uživatele tif.eret

Nádrž

Fandom: 
Drabble: 

„Co teď s ním?“
„Musíme se ho zbavit.“
„To vím taky! Ale jak?“
„Tady ho zahrabeme.“
„Cože? Do betonové podlahy?“
„Ne, ty hlupáku. Do toho obilí tamhle!“
„V té nádrži je obilí?“
„Jasně.“
„Hm, je nějaké divné… Nejsou to otruby? Nebo ovesné vločky?“
„Ne. Je to slad. Z ječmene.“
„Na výrobu piva?“
„Asi. Dost řečí. Pojď mi s ním pomoct, ať ta krev není všude.“
„Nějak rychle šel ke dnu. A nezdá se ti, že ten slad trochu šumí?“

„Zvláštní. Ten slad má načervenalou barvu. Nechám tu nádrž vyprázdnit.“
„Hm. Nic jiného v ní není.“
„Nejspíš nějaká nová odrůda ječmene.“

Obrázek uživatele Peggy Tail

Sunoucí se sen

Fandom: 
Varování: 

Mám pocit, že na něco musím upozornit, ale nevím na co. Asi, že nejsem v pořádku. To je u mě ale standard.

Drabble: 

Nesu papriky
a brambory
lezu po hlavě do nory
mučím se stístěností mokřadů
kdy asi přijdu o hlavu
z paprik lečo stává se
mhouřím oči
dívám se
dopředu
pomalu se sunu
vylézám ven
na kameni luštím runu
ploštice kolem tančí
jsem na cizím ranči
kostela
na cizí lézt
to se nedělá
díra za mnou zmizela
já jsem z toho zhrzená
teď musím jít za nosem
promluvím s tím kosem
je to kos?
pták odletěl
teď v dáli vidím tura
chci zakřičet hurá
přede mnou otvírá se brána
nad ní letí bílá vrána
jsem vrána tvého otce
sděluje mi černá ovce

Závěrečná poznámka: 

Možná ta vrána tu ovci spletla. Těžko říct.

Obrázek uživatele Albia

Tohle je válka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod
Nesoutěžní, neb jsem téma nestihla včas, ale dneska se mi hodí do příběhu.

Příběh na pokračování o městě, které za pandemie strávilo několik měsíců v přísné izolaci a rozvinuly se tam poněkud zvláštní jevy. Psán bez ladu a skladu na přeskáčku. Protože jsem rebel a žiju život na hraně.
Artur sem zvenčí přivedla práce - pátrání po záhadné truhle. S úkolem mu pomáhá místní podivín Neklan.

Předchozí:
Jdou po mně, jdou, jdou, jdou…

Drabble: 

"Jak bych jim zmizel? Najdou mě. Ze Strachova pryč nemůžu a je to tu malé. Dřív nebo později…"
Artur se ztěžka posadí a opře se o Ladin náhrobní kámen.
"Co najít tu… bednu, pro kterou tě poslali. Můžeš pak vyjednávat."
"Tohle je válka, Neklane, ty naivko. Jestli mě chtějí dostat, dostanou mě."
"Za zkoušku to stojí."
"Za dva týdny tady jsem se v pátrání nikam neposunul, a v téhle napjaté situaci to mám vyřešit?"
"Zkusme si zopakovat, co už víme. Moje máma si to vždycky zpívala, že pak mozek funguje lépe."
"Ani omylem nebudu zpívat, když mi jde o krk!"

Obrázek uživatele peva

Obsluha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bjb

Drabble: 

"Číslo desať, prosím." zvolala slečna veselo. Nikto sa neozval.
Zopakovala. Potom zas. Stále nič. Tu jej zasvietilo šibalsky v očiach
"Vyhráva objednávka číslo dééėsať!" zavolala šťastne.
Trochu ju zaskočilo, keď sa skoro okamžite zdvihol pán v zadnej rade.
"Ja som vyhral? Čo som vyhral?"
"No..vašu objednávku, pane" povedala čo najnevinnejšie.
Pánovi sa nebezpečne zúžili oči. Slečna sa nedala.
"U nás vyhráva každý!" podala mu hrdo tácku s prekliato dobrým kuraťom.
Pánovi našťastie zapol zmysel pre humor, ale slečna si zotrela kvapku potu, keď smejúc odchádzal. Fakt to chvíĺu vyzeralo,že sa jej mentálne snaží uštedriť zranenia nezlučiteľné so životom...

Obrázek uživatele Peggy Tail

Myšlení neslučitelné se životem

Úvodní poznámka: 

Jen taková parodie na lidí, které jistě taky někdy potkáváte. Říkají „vole“ za každým druhým slovem a na všechno nadávají a vy si říkáte: Jak můžou vůbec žít, když se zlobí i na samotné Slunce, že svítí?... xD

Varování: 

Sprostá slova

Drabble: 

Do píči vole, posunuli zastávku, vole. Musím jít o několik kroků dál, vole. Tramvaj přijela dřív, vole. Ještě, že jsem tu už čekal, ty vole. Vole, tady je lidí, vole. Dej si ten kufr do hajzlu, vole. Si myslíš, že jsi jedinej, kdo jede tramvají, vole. Je tu narváno, ty vole. Má ti ten kufr levitovat, ty vole. Neumíš vycvičit svůj kufr k levitaci, vole? Jak jako, že to tam nejede, ty vole! To si ze mě dělaj prdel, ty vole. Tak to já vystupuju, vole. Debilové, vole. Že si vůbec dovolujou něco opravovat zrovna, když já někam jedu, vole.

Nezkušený vyšetřovatel

Fandom: 
Varování: 

Trochu nechutností :)

Drabble: 

Vyšetřovatel obchází tělo oběti a tváří se, že každou chvíli svým obsahem žaludku znehodnotí ostatky.
„Žena utrpěla zranění neslučitelná se životem.“
Pohlédla jsem na vyšetřovatele otráveným pohledem.
„Jak tuto práci děláte dlouho? Mám dojem, že vám po bradě stéká mléko! Tohle není vaše náplň! Myslíte si, že to na první pohled nevidím?“
Dívám se na tělo a kroutím hlavou.
Dívka leží v necudné poloze. Genitálie má pořezané, v břiše má obrovskou díru, ze které vylézají vnitřnosti. Ale především její hlava drží na posledních milimetrech kůže.
„Žena je mrtvá….“
Plácla jsem se rukou do čela: „Bože, pošlete mi sem někoho jiného!“

Obrázek uživatele Peggy Tail

Než jsem tě potkal

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma číslo 3 – Milujeme tvoji ženu.

BJB
předchozí: „Hádka“ https://sosaci.net/node/54865

Varování: 

Eeemmmm...

Drabble: 

Ulisná zmije
vkradla se mezi ně
ona ji snad zabije!
když pochopil
začal se kát
když on ji má tak šíleně rád
nikdy předtím neměl štěstí
ta před ní
byla bez česti
začal o těch trenýrkách
jak ta před ní
ho nemilovala
jen mu ubližovala
jenže ji pár lidí milovalo
ještě mu řekla
že prej jí to za to stálo
úděsný žití
bylo to k zblití
pak byl dlouho sám
jenom zradu znal
pitím hojil rány
zanevřel na všechny své plány
pak jednoho rána
uviděl ptáčka letět
rozhodl se
že bude cestovat
po světě
v tom létě
potkal jsem tě

Závěrečná poznámka: 

Ježiši, to je depresivní, co jsem to napsala :D Aspoň, že to asi dopadne dobře.

Obrázek uživatele peva

Moc Ducha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu bjb.. nič lepšieho dnes nevymyslīm...
Nadväzuje na https://sosaci.net/node/54493

Drabble: 

Keď bol svet ešte mladý, šamani Imaí používali moc Ducha. Poskytoval im náhľad do budúcnosti i minulosti, dokázali meniť tvár sveta len myšlienkou. Avšak prišli nezhody, katastrofy, a Moc sa úplne vymkla kontrole. Zem sa chvela, skaly pukaly a rieky sa vylievali z korýt.
Vtedy sa šamani rozhodli. Šesdesiat ohňov zaplálo, šestdesiat hlasov sa ozvalo. Plamene sa spojili a na mieste, kde plápolali, začala vznikať hora. Obrad trval štyri dni, kýmn Hora osudu poňala celú Duchovu moc.
Od tej doby na Horu osudu chodia pýtať na budúcnosť len šamani, pomaľovaní znakmi sveta, aby bol svet pred jeho silou v bezpečí..

Nečekané

Drabble: 

Trvalo to dlouho, ale nakonec se léta trpělivého hledání vyplatila. Ve své pracovně ještě naposledy důkladně prohlédl značně zašlý povrch a porovnal se všemi dostupnými materiály. Nebylo nejmenších pochyb: byla to ona.

Myslel na všechno možné i nemožné, od hromad zlata, přes stavbu paláců, až po cestování na kraj světa. Chvějící se rukou lampu přetřel.

Strop pracovny se rozletěl na kusy, střecha zmizela, zdi se vyvalily ven, a zahrada obklopující dům se změnila v ohromný doutnající kráter. Roztřeseně vzhlédl vzhůru k nebesům, odkud na něho shlížely planoucí oči osvobozeného džina.

Teď už nemyslel na nic, cítil jen hrůzu a děs.

Závěrečná poznámka: 

Jestli jste o džinech četli něco jiného než pohádky, tak víte, že jeho osvobození vypadá spíš takhle. Holt se nemůžeme řídit podle pana Disneyho. Tisíc a jedna noc jasně naznačuje, že zjevení se džina bylo o zdravý rozum...

Obrázek uživatele Peggy Tail

Nekonečný hlad

Fandom: 
Drabble: 

Válku v sobě svádím
bolavou
tak krásný
že nemám slov
múzu svou mlhavou
marně honím
osamotě
slzy roním
došla mi slova
už nevím kudy kam
vidím tě, kam se podívám
snažím se marně napsat, co cítím
a tak slova skládám náhodile
za sebou
vybírám ta správná
jaká vlastně správná jsou?
ta, co marnost nenesou?
pak by mi žádná nezbyla
pravda naději zabila
šedomodrá
hnědozlatá
hlava moje paličatá
vzala si do sebe
chce tě mít pro sebe
taky tělo, duše
civím do prázdna
suše
v nitru boj
nějaká nemoc?
nebo černý humor vesmírný...
stav je to vskutku nesmírný
jako nekonečný hlad

Obrázek uživatele kytka

Dům u starého nádraží

Fandom: 
Drabble: 

Tady strávili svou poslední noc, neklidnou noc plnou úzkosti, která ještě byla, a přece už nebyla svobodná. Ještě se utěšovali, ještě doufali. Zalykali se bezmocí a zlostí, báli se o své blízké, báli se o sebe. Ráno je odvezli do Teresienstadtu a odtud dál do Osvětimi a Bergen-Belsenu.
Ale jejich vzpomínky žijí dál, prorůstají zdmi spolu s vlákny plísní, sytí se novými strachy, zoufalými i malichernými a za sychravých dnů vzlínají spolu s vlhkostí na povrch, drolí se z opadávající omítky a v zrncích prachu se nechávají unášet v proudech průvanu.
A ty je vdechuješ, rozpouští se ti v krvi.

Pozvání od zámeckého pána

Fandom: 
Drabble: 

Zámek vypadal poměrně udržovaně, ale momentálně opuštěně.
Když jsem nahlížela do zahrady, zčistajasna se otevřela branka. Jakýsi milý, elegantní prošedivělý pán mě zval dál. Říkal si Bernard.
Provedl mě zajímavě zpustlou zahradou, dokonce i komnatami. Vyprávěl nespočet zajímavostí z dávných i novějších dob. Posledním majitelům dovolili komunisté setrvat jako správcům, ale hrabě vadil místním funkcionářům natolik, že mu tropili naschvály včetně nehody, která snad nechtěně způsobila jeho smrt. Což se utajilo.
Nezapomenutelný zážitek.
Nedávno zámek zpřístupnili. Prohlídka ušla, ale nic pozoruhodného do momentu. kdy průvodkyně ukázala portrét onoho posledního, prý náhle zesnulého hraběte. Vypadal velmi povědomě.
A jmenoval se Bernard.

Obrázek uživatele tif.eret

Trojice

Fandom: 
Drabble: 

Vzpomínáš, jak jsme se seznámili? Byla to láska na první pohled. Usmál ses, až se mi kolena podlomila. V mých očích jsi byl ten nejúžasnější muž na světě.

Trávili jsme spolu tolik času! Zdálo se, že to nikdy neskončí.

Pak jsi začal trávit víc a víc času jinde. Protože se objevila ona. Ta čarodějnice Mia. Tak tě omámila, že ses rozhodl odstěhovat. Zlomilo mi to srdce.

Stojím na srázu a dívám se dolů. Z tvého auta, kterým jsi jel s Miou, šlehají plameny. O nefunkčních brzdách vím jen já.

Už tě nikdy neuvidím, ale vzpomínku na tebe si uchovám navždy.

Tvůj den

Fandom: 
Drabble: 

Vyšel jsem brzy, abych došel včas. A konečně se blížím k tomu správnému místu, o kterém vím jen JÁ. A které najdu v tomhle lese jen a jen JÁ!
Roztahuju sáček, ve kterém je pro ni ten dokonalý dar. Dar, který díky ní pokvete dál.
O jejeeej, cesta ji dala zabrat. „Vypadáš dost zmučeně, Mučenko.“
Klekám si. Kypřím hlínu a vkládám do jejich útrob kořeny té dokonalé květiny.
„Víš drahá, ten název mi tě připomněl. Pevně doufám, že máš radost, že jsem nezapomněl na tvůj významný den…Den tvého výročí.“
Usmívám se na neoznačený hrob.
„Uvidíme se zase za rok, drahá.“

Obrázek uživatele Saphira

Zlomená

Drabble: 

Otáčela mučenku mezi prsty a snažila se nezaobírat tíživými myšlenkami. Krásná květina se točila v barevném víru sem a tam a hypnotizovala její pohled.
Druhou rukou chránila prázdný podbřišek. Bylo to nevědomé gesto, které ženské tělo i za ta staletí ještě nezapomnělo.
Ztratily naději. Ona i ostatní ženy, které toužily po mateřském naplnění.
Nechtěla myslet na to malé, které mělo za pár týdnů zaplnit jejich dům zvuky rodinného štěstí. Nechtěla myslet na ty malé prstíky, které by ji stiskly a daly jí pocit, že je máma. Konečně.
Grace si ztěžka povzdechla. Vstala.
Mučenka v její ruce ochabla – stonek se rozlomil.

Závěrečná poznámka: 

Abych vás trochu uvedla do situace - příběh se odehrává v budoucnosti, ve které společnost už dospěla k takovému vývoji, že ženy nemusejí být těhotné, aby mohly mít děti. Je to dáno jednak technologickým rozvojem, jednak čím dál rozšířenější neschopností párů společně počít dítě, jednak tím, že postupem času bylo ženské tělo doslova "zneschopněno" porodit zcela samo, jak se intervence u porodu stále více stupňovaly, navíc možnost nemuset rodit je a byla svým způsobem lákavá. Jenže jak už to bývá, vždycky se najdou tací, kteří si věci chtějí dělat po svém a "po staru", a tedy se v budoucnosti vyskytují i potomci několika generací takových lidí, kteří žijív enklávě na severní polokouli Země a kteří si udrželi schopnost počít a porodit své potomky přirozeně. A jak se zdá, možná budou jedinou nadějí lidstva, jak nevyhynout.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Osud marakuji

Varování: 

Tragický osud ovoce.

Drabble: 

Je tu děsné dusno
nejde se hnout
pomeranč se mě snaží zalehnout
jak sebou mlátíme, již zmučená jsem
na chvíli jsem usla, zdál se mi krásný sen
jak hřeji se na ostrově teplém
jela bych zpátky domů za světlem
unáší mě kamión po D1
do zadku tlačí mě plastová bedna
a ten pomeranč je vážně otravný
říkám si pro sebe: nadskoč a vypadni
čeká mě dlouhá smrt, pomalá
když jsem ještě byla na stromě, kámoška říkala,
že nejhorší je skončit v Albertu
možná mohla bych zemřít jako výplň dezertu
místo toho mě s tím pomerančem rozmixují
proč já vůbec existuji

Obrázek uživatele kytka

Pod kaštany

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Obsadíme všechny tři stolky pod kaštanem.
Hospodská Lída má černou sukni a bílou zástěrku s laclem a ten lacl jí drží nějakým zázrakem úplně sám na dokonale vyklenutým poprsí.
Všichni čumíme na ten lacl nebo spíš tak o cenťák vejš, do výstřihu hlubokýho jak Macocha a ten výhled je tak závratnej, že se skoro nedá vydržet.
"Vsaďte se, že mi dá," řekne Fanouš, když hostinská zapluje do lokálu.
"Leda tak po hubě její starej," usadim ho. Kluci se zasmějou.
My o vlku, vlk za námi. Praští tácem o stůl, že sebou skleničky třískou o sebe.
"Kdo tady chtěl tu limonádu?!"
.

Stránky

-A A +A