Otec Kondelík a ženich Vejvara

Nečekaný výsledek

Drabble: 

Vždycky si připadal nezajímavý, snad i nedosti hezký. Kterak by mohl doufat, že zaujme dívku svého srdce? A kdyby nakrásně získal její srdéčko, co na to řeknou páni rodičové? Zatím pokazil, co se dalo.
Až mu svitla naděje, když v ochotnickém představení dostal úlohu Břetislava. Pilně roli studoval, do zkoušek svědomitě docházel, rozhodnut zazářit jako hrdina.
Při představení čacký rek zakopával o meč, pletl text, ale statečně vytrval až do konce.
„Něco tak strašného jsem jaktěživo neviděl. Už o vás nemám strach, že byste zběhl z úřadu k divadlu. Můžete se o naši Pepču ucházet,“ řekl mu vlídně budoucí tchán.

Obrázek uživatele Carmen

Kterak pan Kondelík a Vejvara vyrazili za manželkami

Úvodní poznámka: 

(Ha! Jiný fandom! Ha! Ale krátit kondelíkovštinu ze 150 slov jest zapeklitá věc...)

Drabble: 

Pan Kondelík se v srpnovém slunku praží jako mandle a jeho nohy hořce žehrají na pražské dláždění.
„Jářku, Vejvaro,“ ucedí, „výtečný nápad, tahat tolik propriet takovouhlenc štreku!“
Vejvara mlčí. Zejména o tom, že většina zavazadel jest pana Kondelíka a dalece překračuje seznam paní Kondelíkové.
„Ovšem zase se člověk vcítí do pocitů soumara,“ Kondelík odsekává slova jako led.

*

„Bety určitě nepočítá s tím, co berem navíc,“ pyšně prohlašuje Kondelík v kupé.
Vejvarovi se cosi mihne koutkem mysli. Vyhlédne z okénka a zbledne.
„S takovou to máme spočítaný spíš my, Vejvaro,“ pronese Kondelík schlíple. Zavazadla se útěšně choulí na vzdalujícím se peróně.

Obrázek uživatele Carmen

Kterak měla Pepička znovu ráda kopretiny

Úvodní poznámka: 

NESOUTEŽNÍ NEBODÍK NAVÍC!

Drabble: 

„Těch kopretin! Máte také tak rád kopretiny?“ zeptala se nervózně Pepička.
„Jako děti jsme se jich natrhali! Snad znáte hru na otrhávání okvětních lístků – aby vám daly odpověď?“ dodal škádlivě.
„Pravda,“ vydechla Pepička.

Paní Kondelíková je dojatě pozorovala.
„Starouši, dobře to vypadá,“ strčila loktem do Kondelíka.
„Pravda. Jsme na výletě hodinu a zatím nás Vejvara nezabloudil ani nezkusil utopit, ale nechval dne, Bety...!“

*

Pepičce se třpytily oči.
„Slečno, snad byste neplakala!“ zděsil se Vejvara, „copak se přihodilo?“
„Ale... nic,“ odvrátila hlavu.
Na cestě zahlédl oškubanou kopretinu.

*

„Dovolil jsem si přinést jinou,“ odkašlal si, „a tuhle jsem přepočítal, aby vyšla... správně...“

Obrázek uživatele Carmen

Kterak pan Kondelík dbal o zdraví

Drabble: 

„Povídám ne! Bety, nalítali jsme se letos dost, holka nemusí tanečkovat všade. Já už taky nejsem nejmladší! Zdraví mi dvakráte neslouží, než bych ochuravěl docela...!“
Paní Kondelíková stiskla rty.
„Inu, Kondelíku, jak myslíš.“

*

„Co to je?“ Kondelík nevěřícně hleděl do talíře.
„Kaše, Kondelíku,“ odvětila paní Kondelíková.
„A ten plevel?“
„Salát, Kondelíku. Víš, přemýšlela jsem. Nejmladší opravdu nejsme... ještě abys ochořel! A strava jest půl zdraví! Tedy budeme i jísti zdravě,“ odkrajovala slova jako máslo.
Kaše se hrozivě škaredila.
„Inu, Betynko... Tak si říkám, že snad nebude tak zle. O ten jeden taneček...“
„Na plotně je svíčková, starouši,“ broukla paní Kondelíková.

Obrázek uživatele Carmen

Kterak paní Kondelíková ušetřila

Drabble: 

„Tento, Bety,“ povídá Kondelík, „co jsi jak mílius?“
„Co tě nemá, starouši,“ čepýří se manželka, „ale tak jsem ti chtěla říct, že jsem Pepičce obstarala...“
„To jsem si moh myslet! Vždyť ta holka by Vinohrady ošatila raz dva!“
„Ale starouši! Docela levně jsme nakoupily, tuhle pár pentlí...“
„Nemotej mě do těch nití, Bety. Hlavně když to tedy bylo levně a jen pár pentlí,“ zabručí Kondelík, ale rty mu hraje smích.
„Inu, starouši, u Sejkory měli rukavičky tak zalevno...“¨
„Že se skoro prohnula Sejkorova šrajtofle místo mojí?“
„I u švadleny jsme dobře pořídily...“
„Bety! Tys tak ušetřila, že budem o bramborách!“

-A A +A