DMD

Posadili na osamocenou židli jako nějakého Josefa K., pokud by se dobral soudního jednání. Za stolem dlouhým jak předvýplatní týden svita přátel, známých, potkaných…
„Respektuj naše právo být zapomenuti,“ děl pivní kamarád, „že občas potkávám sám sebe ještě neznamená, že ze mě uděláš cvoka!“
„Dyť právě! Byls jenom inspirací!“
„Neodsekávej,“ sykla čarodějnice Róza, „nebo se neznám!“
„Tebe jsem si úplně vycucal… Nic neříkám!“
„A já,“ pravil kolega, „jsem se v kariérním zhrzenci neměl poznat?!“
„Vždyť jsem to psal jak o sobě…“
„Vymaž nás, chlapče,“ pokýval hlavou premiér.

„A mě si taky neber do úst,“ proklál mě pohledem černovlasý židovský mladík.

Jistě, někdy to asi všichni vidíme černě. A jak čas uplývá, je to stále horší, obavy narůstají, nervy tečou, a tím je teprve zaděláno na neštěstí. Protože to chce především klidnou mysl.
Proto věřme, že i když to tak třeba nevypadá, bude líp. Jednou, dřív nebo později, přijde. A možná nás zaskočí, zrovna když ho vůbec nebudeme čekat.
Tak už to nápady dělají. Myslíme na něco jiného a najednou ho tu máme. Nakonec se nějaký dostaví i na sebepodivnější téma. (A snad z toho nebude jen nějaké bé jé bé.)
No a potom… někdy… možná přijdou i komentíky.
Snad…
Určitě!

Čekám, čekám, kdy to přijde,
kdy už dnešní téma vyjde.
Čekám, čekám, dlouhá pauza,
duben bývá u nás kauza.
"Zase musíš psát?
Běž už radši spát."
Čekám, čekám, téma přišlo,
zkoumám, co by z hlavy vyšlo.
Čekám, čekám na nápad,
radši se jdu vychrápat.
Čekám, čekám do svítání,
ten čas už je k nepřečkání.
Nervozita, zda to přijde,
zda mi z hlavy něco vyjde.
Možná se i zadýmí,
čekám, čekám na rýmy.
Čekám, čekám na pointu,
házím to sem v rychlém sprintu.
Něco zplodím, jsem si jistá,
já, čekatel optimista.
Hodím to sem za moment,
pak jen čekám na koment.

Nejposlednější z posledních drabble je tu
říkám si, co asi dnes sdělím světu
napadají mě jen rýmy praštěné
zveřejnit je? to radši né
jsem jako kašpar, chechtám se tu pro zábavu
můj smích se ztratí v davu
mlčení a vážných témat
život je plný složitých schémat
ještě, že zde jsou témata různorodá, barevná
vtipná, smutná, drsná, jemná, tajemná
i když mi to letos nešlo
něco málo z toho vzešlo
a to stačí myslím a doufám
poslední verše napsat si troufám
a už mě to zase bere
teď zamířím do postele
a zítra bude máj
a tady
tady bude vždycky
ráj

Nejdříve se, milí přátelé, chvíli věnujme problematice komentářů. To u druhých identit není jen tak! Často odpovídají se zpožděním, úplně poslední z posledních, ale prosím, promiňme jim, není to nedostatkem vděčnosti! Jindy to zase vypadá, že si někdo přivlastňuje jejich zásluhy, ale nezlobme se, to je jen prozrazený autor!

Ve světle výše zmíněného jim pak jistě odpustíme i jejich jasnou asociálnost. Nediskutují, neúpí, ale důvody jsou snad pochopitelné.

A pak je tu otázka rodu, přátelé. Mohou používat královský plurál, být bezrodé a někdy i vícerodé! To však není krize identity, jen skupinová tvorba!

Zkrátka prosím, mějme pro ně trochu pochopení.

Zachovejte paniku, Mrk smrk na Sosáky. S radostí poslechli, neb z paniky vznikají ta nejlepší díla.
Dobrá rada od špatného rádce? Třikrát a dost!
Musíš to pořídit Hlavně levně! To už je Ženský úděl.
Plocha pro vaši reklamu zobrazí Kopr, bylinku vonnou i užitečnou, již vyžaduje Zdravá strava!
Jsou Malí a (ne)škodní, pokud se nepustí do Rekonstrukce. To pak Zpívá celá cela, v níž se spolu nakonec všichni sejdou a přemýšlejí, jak se to mohlo stát.
Sušenka stala se důvodem jeho Karantény. Nudil se v ní dlouho a úporně. Přesto Šifra nebyla rozluštěna a on šel Na Adama na Koncert zkázy.
„My se nedáme!“ zvolali jeho přátelé a zmátli nepřátele tak dokonale, že ani Detektor citů nezpůsobil jejich Držkopád.
Magické proužky však způsobily Splynutí uší.
Sázka na smrt nebyla dobrým Opatřením na podporu porodnosti, neb smrt ukázala se býti komplicem značně nespolehlivým.
Ačkoliv Masky vykonávaly Práci všeho druhu, nezjistily, kde je Zakopaný pes.
Jeho Prasečí tanec byl Totální krach a tak Ohleduplný sobec, aby nadále nebudil pohoršení a nedopouštěl se ohrožení mravní výchovy mládeže, začal na Trhu vyprávět Historky z podsvětí. Stejně byl Nejposlednější z posledních, neúprosný čas letošní DMD pomalu odvál do historie, legend a mýtů.
Na další DMD!

Nejposlednější z posledních?
Co to je?
Vezměmež to popořádku: začněmež definicí.
Nikdo se nehlásí?
Já sama, nemajíc technologického vzdělání, bych se tedy pokusila zcela laicky definovat pojem.
Poslední je to, co je poslední. Tedy na konci.
Konec je konečná,
dál není nic.
Řekněte ale:
může být konců víc?
Konců může být víc. Který je poslední?
Poslední téma DMD je to pro třicátý duben.
Ale každý další rok je další třicátý duben a další poslední téma.
Je poslední téma posledního DMD nejposlednější?
Kdy bude poslední DMD?
A jak tak hloubala, nějak jí vklouzla na monitor nejposlednější z posledních stoslovek. Zatím nejposlednější.

Už je tady zase téma
a já už jsem vyšťavená
nemám nápad, nemám nic
brzo půjdu do Bohnic

Hngh! Hngh!

Už je tady téma zase
ňákej tanec, cože, prase?!
Poezie jako pěst!
K čemu úpím ostošest?

Hngh! Hngh!

Zase je tu téma už
a zase to má dřív muž
nemám drabble ani bonus
zato v zádech pěknej tonus

Hngh! Hngh!

Zase už tu téma je
a já civím do kraje
v hlavě duto jako v kobce
ohleduplnýho sobce

Hngh! Hngh!

Téma už je zase tu
To je konec, odkvetu!
Jeden by nejradši zdrh
a pak si to přečte: TRH?!

Hngh!

Nikdo je nezná, tedy alespoň zpočátku. Žádné tajemství přece nevydrží věčně a většinou se o to ani nesnažíme. Ale ta doba, kdy nikdo netuší… ta nás baví. Je v ní nová příležitost, nový začátek, nová výzva. A taky tedy spousta práce navíc, ale to většinou zjistíme, až když jsme v tom až po uši.
Občas pak přemýšlíme, kdo vlastně jsme. Co nás vystihuje? Co je nám bližší?
Odpověď je většinou jasná - ta první, nejstarší, nejzkušenější. Ale i ty druhé (a třetí) nejsou k zahození. Skryté v maskách, alespoň na měsíc!
Je jich tu čím dál tím víc.
Naše další identity.

Napříč evropským kardiem, dokonce i v Brně, to otěhotnělo. Staré i mladé, prostě bům.
„Dobrá zpráva,“ dí bezdětná ministryně, „což o to, ale proč všechny tak najednou? Podle propočtů směřuje početí do jediného dne! Karanténa trvala dýl…“
„Nechci strašit,“ straší poradkyně, milovnice Johna Wyndhama, „ale jestli v tom nemají prsty ufoni!“
„Zjistili jsme,“ informuje vrchní analytik, „že dámy mají něco společného! Jsou tvořivé…“
„Nepochybně!“
„… a buď samy, nebo přes partnery spojeny s obskurní internetovou komunitou zneuznaných psavců!“
„Všichni jsme zneuznaní savci!“
„Psavců, paní ministryně! Toho jednadvacátého dubna dostali nesplnitelné zadání! Prohru šli vyplakat do náruče…“
„Najměte mi management té sekty!“

Mocný mág minul minotaura, míře mezi mocnější monstra. Měl málo magenergie. Malér! Místo měkké matrace má mumifikovat místní masožravé mutanty? Masakr! Moment. Měl myslet mozkem! Musí mrsknout magické proužky…
*
Pytel padal překvapivě pomalu. Pirát pohodlně překročil prkno, pytel plavně proletěl palubou.
„Pevniňáku podělanej!“ prskal postižený pirát psychopaticky, prstem prudce probodávaje povětří.
Přepad – propadák, přiznávám.
„Prosím, považte…“
„Prašivče!“
Pokus piráta překecat padá. Předat proužky magie…

„Mizerná písmena! Marná práce!“
Nahlédla mu přes rameno a matně se zasmála.
„Víš, aby to fungovalo, musela by obě slova začínat na stejné písmeno,“ zacvrlikala s něžnou škodolibostí.
Mrskl po megeře propiskou.
„Múzo pitomá,“ mručel přešle.

Starý dům jako z pověstí. Dřevo sténá pod vlastní tíhou, stíny tančí se závěsy větrný waltz a do oken se dobývají větve stromů, klepou na okenní tabulky jako neklidní mrtví.
Mrtvých je v domě dost, ale nemají jména. Jen názvy bojišť, na nichž padli. Azincourt, Bosworth, Corioli, Dunsinan... Karanténu už nepotřebují, ale místo ke spočinutí ano.
Jediný vzruch tu působí netopýři. Žije jich tu celá kolonie a daří se jim dobře.

Na osamělost a pochmurnost si při hledání útočiště nevsadili pouze netopýři. Neviathiel se uvelebí v křesle a otevře životopis profesora Vladimíra Nováka. Mrtvých se nebojí a netopýrů teprve ne.

Úpity - úp - úpity úpity - úp úpity
Téma témátko
Úpity úp úp - úp úpity - úp úpity úp úp - úpity úpity úpity
Téma témátko
Úpity - úp - úpity úpity - úp úpity
Téma témátko
Úp úp úp úpity - úpity úpity úp úp - úp úpity - úp úpity úp úp - úpity úpity úpity
Téma témátko
Úpity úp úp úp - úp - úpity úpity úp úp
Téma témátko
Úpity úp - úp úpity - úp úpity úpity úp - úp úpity - úpity úp úp - úp úp úpity
Téma témátko
Úpity úpity úp úp - úp úpity - úpity úp - úp - úpity úpity úpity úpity - úp úpity - úp úpity úp úp - úpity úpity úpity

Duben má být dobou půstu, své o tom ví, třeba Nieztze,
pro sosáky i sosačky zvláště, co se kachen týče.

Třikrát a dost je prevencí progresivní paralýzy,
sosáctví je návykové, způsobuje různé schízy!

Bez drabblení nevydržíš? Nemáš jiné útěchy?
Jsi obětí obsedantně kompulzivní poruchy!

V rychlotestu ověřte si, zda se vás to týká,
"myšlenky mám ulpínavé", postižený říká.

"Řeším pořád stejné téma, mám své rituály,
jsem posedlý/á jednou věcí, co mě v hlavě pálí.

Strach a úzkost pociťuji, když se deadline blíží,
a nutkání refreshovat nesmírně mě tíží."

Našli jste se? Nezoufejte! Pomůže vám půst.
Neriskujte fekálie padající z úst!

Vážení účastníci akce Duben měsíc drabble 2020, na poslední chvíli doplňujeme ještě tímto zadání Bonusu č. 1 pro 5 4. 2020 na téma: Třikrát a dost - fake news. Protože rozjezd byl letos opravdu jednoduchý a při tématech jste se evidentně ani nezapotili, tak abyste to tentokrát opravdu neměli jednoduché a trochu si protáhli mozky, rozhodly jsme se po zralém uvážení, že v tomto tématu budou přijaty a do bodování uznány jen první tři příspěvky, neboli drabble s nejnižším časovým kódem podání. Tedy čtvrtý a další příspěvek v tomto tématu již bude bez nároku na bod. Doufáme, že si bonus užijete!