DMD č. 16. pro 16. 4. 2020. Téma: My se nedáme

Obrázek uživatele Eillen

Rozdělení úkolů

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

předchozí část: http://sosaci.net/node/42512

Drabble: 

Auta zastavili ve vedlejší ulici. Jirka s Mirkem vystoupili z jednoho auta, Tomáš s Patricií z druhého.

„Takže, Pat dojede před barák, bude dělat, že hledá na mapě cestu,“ začal Mirek rozdávat úkoly. „Jirka se promění, vběhne do baráku a pustí Adama ven. Až s Pat odjedou, teprve se dáme do chycení těch dvou holek.“

Patricie předala vzkaz Adamovi. Nakonec neměl dělat rámus a být potichu.

„Jakmile odjedou, vyrazíme my dva. Zastavíme u baráku, vběhneme dovnitř, a když při nás bude štěstěna stát, jsme za pár minut venku,“ pokračoval Mirek.

„A když ne, tak nevadí. My se jen tak nedáme.“

Závěrečná poznámka: 

Tak a je to. Dokázala jsem doplnit i zbylá témata, byť na přeskáčku. Doufám, že teď už to půjde dál normálně...

Další část:

Obrázek uživatele MataPeprna

Palác hrůzy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

Přicházím na ono prokleté místo. Nade mnou šedé oblaky, pode mnou pevná špinavá zem. Bez hlíny, bez trávy, bez hmyzu. Ve vzduchu se vznáší pověstný zápach, který by musel srazit do kolen i toho nejotrlejšího skřeta. Dodávám si kuráž. Couvl jsem už mnohokrát, ale nyní se musím překonat.

Blížím se k menší poničené věžičce s točitým schodištěm. Nikde ani živáčka. Vybíhám po schodech nahoru a dostávám se na lávku přes příkop, z jehož stínů slyším nesrozumitelné skřeky neznámých stvoření. Snad si mě nevšimli.

Zelenkavá kopule paláce za příkopem se nade mnou výhružně sklání. Už jsem skoro tam... na Černém Mostě.

Závěrečná poznámka: 

Konečná stanice metra B Černý Most a její okolí jsou známy jako jedna z nejlepších ukázek toho nejhoršího, čím se české stavitelství prezentovalo v devadesátých letech. Chystá se jejich rekonstrukce.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Země nesužovaná bolestí

Úvodní poznámka: 

Org.: Zdržte se prosím orgovských komentářů. Vím, že nebudete bodovat.

Drabble: 

Málo se vídám s Aglûkem a Žígur. Kovárny mají napilno. Vojsko lidí z moře – Númenořanů – pochoduje k Hradebním horám.
Pohraniční oddíly hlásí mrtvé a Rašigúr se vrátila bez ruky.

„Copak jsi nehledala bezpečí?" podivuje se Mobhaš.
„Bezpečí,“ usměju se, „jen pro sebe, zatímco jiní pro mne umírají?
Chci, abyste měli kdy prožít alespoň tolik radosti, kolik jsem už stačila prožít já."
„Radost?" zaváhá Rašigúr.
Ano, Rašigúr, radost. Život Divokého není jen soustavným sledem strádání. Je v něm víc lásky, soudržnosti i potěšení než v poklidném Mordoru.
Ale to množství bolesti ji přesto zastiňuje.

Proto Mordor, země nesužovaná bolestí, nesmí padnout.

Obrázek uživatele Kahvi

Hope Springs Eternal

Drabble: 

Aziraphale approached the door with anticipation, then took a step back. Then another. He adjusted his waistcoat, and leaned back against the desk. No - far too nonchalant. He walked around it and sat down.

No. Too authoritarian.

He slouched back, one arm dangling. No, no; too nonchalant.

Muttering under his breath, he walked back to the front, having just had time to place himself with one hand on the desktop when the door dinged open, catching him off guard so he fell.

Crowley paused in the doorway, snorting. "What are you doing?"

"Nothing." He'd manage to seduce him. One day.

Obrázek uživatele MataPeprna

Legenda o Brnu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Příběh vychází z asi nejznámější Brněnské legendy, kterou mírně upravuje, aby byla realističtější. Legenda je k nalezení např. na Wikipedii.

Drabble: 

Náměstí Svobody, Štatl, 14. srpna 1645:

Ulicí přibíhá vyděšený voják. „Pane, pane! Útok je příliš drtivý. Naše obranné linie už dlouho nevydrží. Neměli bychom se vzdát?“

„To nepřichází v úvahu. Mám přímé rozkazy Brno za každou cenu ubránit,“ odpověděl rozhodně de Souches.

„A co máme tedy dělat, pane?“

„Sežeňte někde posily, potřebujeme pomoc. Vyzbrojte klidně i civilisty, třeba ty z Petrova.“

„Ale tam už zbyl jen kastelán, který se musí starat o kostel.“

„Tak půjde bojovat i kastelán, však kostel snad vydrží pár dní bez dozoru. Co tam ten lenoch vlastně dělá?“

„Přeřizuje hodiny. Předbíhají se o hodinu za den.“

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se za rýpanec a přeji všem Brňákům příjemný zbytek týdne. :)

Obrázek uživatele eliade

Nejsme žádná kopyta

Drabble: 

Prasečí plážové volejbalistky se rozhodly bojovat proti předsudkům.

„Plážovou volejbalistkou jsem se toužila stát už od dětství,“ vypráví jedna z nich. „Všichni se mě však snažili od zvolené disciplíny odradit. Prý není vhodné ukazovat sádlo v plavkách.“

„A dneska nám říkají, že máme libovou postavu,“ dodává druhá.

Narážky na vzhled ale nebyly zdaleka jediným předsudkem, s nímž se sportovkyně během kariéry setkaly.

Občas jim například odmítli poskytnout ubytování v některých hotelích.

„Prý se báli, že jim uděláme v koupelně chlívek. Přitom vůbec netuší, jak bahenní koupele prospívají pleti.“

K pomluvám, že je jejich trenér strašný kanec, se však vyjádřit odmítly.

Obrázek uživatele Owlicious

Partnerství

Drabble: 

Byla unavená, ale dítě nechtělo spát.
V kuchyni čekala hora nádobí a pomalu stydla její porce večeře.
Po podlaze mezi hračkami a neposbíraným špinavým prádlem hopkali prachoví zajíčci.
V rohu se tyčil Matterhorn čekající na vyžehlení.
Slzy, tekoucí ukolébavkou, omývaly pocit viny.

Byl utahaný, ale napětí mu nedovolilo vydechnout.
Jíst mu nechutnalo, možná proto, že u stolu seděl zase sám.
Za narůstající spánkovou deprivací se černaly deadliny, čekající na splnění.
Jako kontrapunkt k nim stály výčitky svědomí, že dítě vídává tak na pusu před spaním.

Když konečně vyšla z ložnice, otočil se od dřezu a objal ji.
Zvládnou to.
Spolu.

Obrázek uživatele Roedeer

Pomoc nejméně čekaná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další drabble do série o Lauře, navazuje na Hladový dům a Vlci na lovu.

Drabble: 

Spal, když do jeho království vtrhla jako velká voda potřeštěná bosá holka. Její příchod provázely zlostné výkřiky zvenčí a vzdálené burácení hromu.
Chvíli na něj zírala jako na zjevení; vypadal spíš jako prašivý toulavý pes než člověk, ona jako princezna.
Nakonec cizí řečí vyhrkla „Pomoc!“ a on jí tou cizí řečí odpověděl.
Když ji vedl na starodávnou půdu zapečetěnou masivním zámkem, všiml si na jejích rukou, že je spíš princ než princezna, ale panu Kloboukovi záleželo jen na tom, že se ho ta osoba neštítí.
„Na nás si nepřijdou,“ uklidnil ji, šťastný, že po dlouhé době bude někomu k užitku.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Šancím navzdor

Drabble: 

“Vzdejte se a darujeme vám život!”
Dva vojáci v pocvočkovaných brigandinách leželi v bahně za náspem a těžce oddychovali. Co mělo být rutinní průzkum se před okamžikem zvrtlo v boj o holý život. Nyní zbývali jen oni dva a nepřátelé měli přesilu pět na jednoho.
“Co budeme dělat?” zeptal se první.
“Musíme se probít skrz! Vidím odtud naše koně,” odpověděl druhý. Vyškrábal se na násep a divoce zamával mečem: “Nikdy se nevzdáme, slyšíte?! Nikdy!”
Vzápětí dopadl zpět do ďolíku a nepřátelské šípy z něj trčely jako z jehelníčku. Po další chvíli se nad náspem ve větru zatřepotal kus bílé látky.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Nedotknutelné

Úvodní poznámka: 

Je to taková blbost (skoro až BJB), ale možná pobaví... :-D

Drabble: 

Jsme věčné. Už tady ležíme miliony let a sotvakdy si nás někdo všiml. My se totiž nedáme.
Vešel muž s dredy. Chvíli se rozhlížel po prázdných regálech, až se jeho zrak zastavil na krabici až úplně dole v rohu. „Jsou tu jen nějaký instantní polívky,“ zavolal na někoho v chodbě.
Vytáhl jednu plechovku a prohlédl si etiketu. „Eeh, s kapustovou příchutí,“ zašklebil se.
Chvíli se rozmýšlel, ale pak se slovy: ,Dám tomu šanci‘ plechovkou zatřepal, čímž smíchal vodu se práškem a aktivoval samoohřev.
Po předepsané době plechovku otevřel a ochutnal obsah. „Do kosmu! To se fakt nedá!“
Co jsme říkaly?

Obrázek uživatele Tess

Switch

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík.

Drabble: 

Darn those white nights.
Sometimes, it’s hard to tell what day it is. Still Sunday? Or Monday already?
Just keep trying.
The man moved, reached into his pocket.
It was empty.
“Where is my book?” he asked.
He sounded... different.
“What book?”
“The blue notebook.”
“You didn’t have any book, when I got you out of the water.”
“Didn’t I look for it?”
“Well... no.”
The man closed his eyes.
“Then I had to have some reason for that.”
“What’s in there?” Risa asked curiously.
“Answers.”
“Then we’ll find it. Together.”
Something strange is going on. She’ll find the answers.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Rorico

Znamení ohně

Drabble: 

"Otto, vydrž," stiskl Joachim svému druhovi rameno a podal mu píku.

"My už je neodrazíme, viď?" pohlédl mladý voják na svého druha. Oči měl plné strachu a beznaděje.

"Stačí je zdržet. Král Jan s vojskem už brzy přijde."

Joachim se vydal dál obchůzkou bastionu. Nechtěl to přiznávat, ale Otta měl pravdu. Pokud se Sobiesky neukáže dnes, minéři Osmanů zřejmě odpálí hradby a Vídeň padne. Ze zvyku pohlédl ke kopcům na severu.

A srdce se mu málem zastavilo, když uviděl velké množství dýmu z nespočtu ohňů.

Všichni ve Vídni i před Vídní věděli co to znamená.

Jan Sobiesky přichází na pomoc.

Závěrečná poznámka: 

Tzv. Druhé obléhání Vídně probíhalo v létě roku 1683 od 14. července do 12. září. Osmanský vojevůdce Kara Mustafa se pokusil dobýt město s 200 000 muži a 300 děly, přičemž tato armáda k Vídni pochodovala přes 1 600 km. Naproti tomu Vídeň měla k dispozici cca 40 000 obránců včetně jezdectva a 92 děl. Její obraně velel Ernst Rüdiger von Starhemberg, zástupcem mu byl český šlechtic Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic.
Vídeň tvrdě odolávala obléhatelům, ale i přes veškerou snahu byla porážka otázkou času. Osmanům je podařilo vyhodit do povětří hlavní bránu vnějšího opevnění a jeden z revelinů, čímž vytvořili průlom do města. Jejich útok byl ale vytlačen ven a průlom v hradbách obránci zahradili.
Když se Kara Mustafa doslechl, že se na pomoc městu blíží polský král Jan Sobiesky, rozhodl se rozdělit armádu na dvě části, přičemž jedna měla finálním útokem za pomoci podzemních min dobít město a druhé zdržet pomocné vojsko. Obráncům se nicméně podařilo na poslední chvíli minu zneškodnit a tím odvrátili rozhodující útok a dost jistě i porážku Vídně.
Mezitím se vojsko krále Jana vrhlo ve třech proudech na obléhatele. Bitva trvala dva dny, 11. a 12. 9. a její součástí byl největší útok jezdectva v dějinách lidstva. 18 000 polských, litevských a německých jezdců udeřilo na osmanské jezdectvo a spolu s ním obrátilo na útěk celé vojsko včetně Kary Mustafy, který ze svého stanu utekl na poslední chvíli.

Pro dotvoření atmosféry doporučuji následující dvě videa:

https://www.youtube.com/watch?v=eWkrQQly6xU

https://www.televizeseznam.cz/video/slavnedny/den-kdy-se-viden-ubranila-...

Obrázek uživatele gleti

V lese

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bezprostředně navazuje na minulé drabble http://sosaci.net/node/42361

Drabble: 

Byly tři noci po úplňku. Měsíc svítil tak, že kluci, Arthur Weasley a Xeno Láskorád, nepotřebovali žádnou lampičku. Přesto každou chvíli zakopli o kořen stromu.
Více než nepohodlí Arthura trápily obavy z neznámého tvora.
„Xeno, jak toho cíťáka poznáme, když nevíme, jak vypadá?“
„Proto máme detektor příšer. Jakmile se k nám nějaká přiblíží, začne pípat. A když potkáme nějakou, co nezná, tak začne blikat.“
„Ale to tu příšeru varuje, že jsme tady a pak nám zlomí srdce jako strýcovi Bíliusovi.“
„Neboj, nám neublíží, protože my se nedáme. A navíc taťka ten detektor sestrojil tak, že ho příšery nevidí ani neslyší.“

Závěrečná poznámka: 

připomínám, že klukům v této minisérii (bude ještě jedno - minimálně) ještě není deset. A ano v kánonu nejsou stejně staří.

Obrázek uživatele strigga

Pořád jsme tu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Carmen, protože vlastně tak nějak volně navazuje na tohle její. Omlouvám se, že ti do toho lezu, ale nějak na ně myslím celej den...
Jo, a, ehm.. obligátně ♪♫♪

Drabble: 

Je tma a ticho a nad hradními hláskami pableskují hvězdy. Les mlčí, postříbřený sněhem, a on si nemůže pomoct, slíbil to, zatraceně, slíbil mu to a teď to nemůže porušit. Ne po všech těch letech, kdy ho ta vzpomínka řezala stejně hluboko jako všechno to, co přišlo potom. Proběhne chodbami jako stín, tiše a s bušícím srdcem.
Lehce se otře čumákem o zhroucenou postavu na posteli. Všechny ty jizvy let, kdy u toho nemohl být. Vrásky mnohem staršího a mnohem osamělejšího člověka.
Nezničilo nás to, Reme. Zatvrzelá, utkvělá myšlenka. Pořád jsme tu.
V krku se něco tak hnusně, hnusně sevře.

Obrázek uživatele Champbacca

Hrnky a hrdinství

Úvodní poznámka: 

(mezitím pořád v síči, protože je tam dobře)

Drabble: 

Fremeni byli vždycky národ odvážný, nepřátel se nebáli, na množství nehleděli a vody ke svému životu mnoho nepotřebovali. Měli tedy s Rickem i Edvinem dost společného, o sympatie nebyla nouze a když Rick v předchozím drabblu navrhl kalení, nebáli se toho.
Rozhodně v tom však byli zdrženlivější a skoro to vypadalo, že si to vůbec neužívají. Dva návštěvníci tak byli za dozoru třetí, nezletilé, nuceni zeptat se jich, jestli jsou jako sračky nebo co, že se bojí úplně obyčejného maratonu v chlastání.
To bylo najednou bití do prsou, to bylo najednou holedbání!
Nakonec vyvalili i sud s archivní vodou života.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Aveva

Láska

Fandom: 
Drabble: 

Držím tě pevně drahá moje. Nechci se smířit s rozlukou.
Držím tě, když nás skrápí provazce vod. Mé mokré tělo se vine k tvému.
Držím tě, když se bestie rozeřve. Svět obrací se vzhůru nohama.
Držím tě, když jsi mi v jediném okamžiku vyrvána. Jen tvůj děs a strach je roven mému.
“Znovu se shledáme!” snažím se překřičet řvoucí bestii. Voláš totéž.
Je to náš osud! To si slibujeme!
Vždyť krom tebe není jiné, co by mě byla rovna velikostí, barvou a provedením paty.
Až děsivá bestie zvaná pračka utichne, pak znovu nalezneme jedna druhou.
My dvě se rozdělit nedáme!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Naughtilus

Inquisition Strikes Back...or does it?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

She moved silently through the darkened warehouse. The heretics reportedly got hold of a shipment of the most blasphemous contraband.
Security measures, although quite heavy, were no problem. She was the top agent of the Italian Inquisition, after all.
And there it was. A medium-sized shipping container.
As she touched the lid, she suddenly found herself on the ground, twitching as waves of electricity ran through her body.
"I'm afraid our pineapple is not here." said a disembodied voice from a radio.
"We will prevail. And where you see one crate, I see four."
"Get it? C-4."
Everything went white.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Snowflakes

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Here we go again.

Drabble: 

"I have to tell you something," Lupin said softly. He was leaning against a tree. Sirius was standing in front of him. They were alone. "I-" he started when a big snowball hit him right in the face. Sirius burst out laughing.
"Where have you been?" James shouted. Peter was with him, carrying another huge snowball.
"Idiots," Remus replied, dusting off the snow but laughing as well.
Sirius quickly made his own snowball, then took Remus's hand and pulled him behind the tree.
"Let's get them," he giggled. Remus's cheeks turned red before he smiled.
"Perish, evil spirits!" they shouted.

Obrázek uživatele Tajiš

Boj s Kalliopé

Fandom: 
Drabble: 

Když vyhlásili, že školní docházka přece jenom začne, vyvolalo to záhadné navýšení nemocnosti mezi dětmi ve školním věku. Fronty u doktorů se prodloužily, nicméně nikdo nepřišel s klasickou bolestí v krku, rýmou, kašlem nebo teplotou. To by mohlo znamenat podezření na virus. Fantazie však byla nezastavitelná. Čím horší byla hrozba, tím obskurnější byly symptomy. Omluvenky ale nebyly jen tak. Na tyto strašné neduhy by se měla dělat vyšetření a užívat léky. Všechna muka zdravotních předpisů však dosáhla jen jediného výsledku: studenti a žáci navzdory všem překážkám drželi při sobě a statečně opakovali „My se jen tak nevydáme do spárů Kalliopé!“

Obrázek uživatele Tess

Smysl života

Drabble: 

V létě muchničky, déšť a někdy, zřídka, i vedro. Na podzim déšť, vítr a někdy, zřídka, i muchničky.
V zimě muchničky nejsou! Jen déšť, vítr a někdy, často, i sníh.
Sníh zůstává na zemi, když je dost zima. Mráz se zakusuje do kostí.
Mráz Přeměněným nevadí, říkají.
Není to pravda, ale komu na tom záleží.
Choulí se v kabině auta, přitištění k sobě. Motor neběží, topení nehřeje. Šetří benzínem.
Vevnitř je o něco tepleji než venku. Pára jejich dechu kondenzuje na skle. Je zamlžené.
Silnice je špatně, ale přece projetá.
Sem, tam jezdí skupinky Přeměněných.
Sváží suroviny, zdroje, potřebnosti.
Naději.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele kytka

2. července 1917

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle je nesoutěžní dvojče drabblete Na východní frontě klid.
http://sosaci.net/node/42453

Drabble: 

Sedíme v zákopu a čekáme na ofensívu. Artilérie duni od šírání a teď už bude devět.
Už aby to začlo. Všechno je lepší než to hrozné čekání. Mlčky kouříme. Nemusíme mluvit, všichni myslíme na totéž.
Jsme tu sami za sebe. Na Rusy není spolehnutí. Prý: "Svobóda, ničevó něnádo." Svoloč jedna! Klidně by nás v tom nechali. Ale ať, to zvládnem, Slávku. To zvládnem! Hlavně, aby tě nedostali Rakušáci, jinak budeš viset za dezerci.
Eh, je to divný pocit, že jsem loni tohle dobou byl na druhé straně.

Najednou je ticho. Ticho? Zdá se mi to nebo...

Bratři, do útoku!

"Huráá!"

Závěrečná poznámka: 

1. - 2. 7. 1917 proběhla bitva u Zborova, ve které proti sobě bojovali, aniž by to předem věděli, na obou stranách Češi. Legionáři proti domobrancům v R-U uniformě.
Za první republiky z bitvy propaganda udělala legendu, ze strategického hlediska nebyla ale významná. Díky vojenskému úspěchu však od té doby Rusko bralo legie vážně. Dodnes je to celkem kontroverzní téma.

Obrázek uživatele may fowl

Kráter

Fandom: 
Drabble: 

Mám kráter v kalendáři.
Kráter táhnoucí se od poloviny ledna do posledního březnového víkendu. Kráter, který spolykal všechny, kdo se bezelstně procházeli po jeho okraji bez jistícího lana. Kráter, ve kterém zmizely dva měsíce času, pět lahví vína, všechny nekonečné debaty o progresivním rocku, jedna opravdu vydatná večeře v japonské restauraci, moje soudnost, tři náplně do propisovačky a snad i kus mě samotné.
Stačilo se jednou probudit a zjistit, že jsem v pokoji sama. Bez ní - i beze slov na vysvětlenou.
Takhle se přeci nedá zakončit známost. Ne takhle dobrá známost.
My se přeci nedáme jen tak vyhodit do vzduchu.

Obrázek uživatele nektor

My chceme ven (po našem)

Fandom: 
Drabble: 

Jsme v malé místnosti. Já, Petr, Anička, Marcel a Lucka. Jediným zdrojem světla je žárovka u stropu, baterky i mobily nám sebrali.

Anička s Marcelem zkouší odemkout zámek, ale asi měli špatnou kombinaci. Lucka se věnuje místní knihovně (její specialita). Mezitím s Petrem zkoumáme zbytek místnosti, třeba jsme napoprvé něco přehlédli.

To je ale divná skulinka v boku knihovny.

Lucka najednou hlásí, že našla klíč v knize s dvojitým dnem. A přesně pasuje do té skulinky!

Zasouvám klíč.

Cvak.

Knihovna odjela do strany - máme další místnost!

Všichni se radujeme. Čas máme dobrý a věříme, že i odsud "unikneme po našem".

Obrázek uživatele Lejdynka

Povzbudivé povídání

Úvodní poznámka: 

Bjb, ale stejně jsem to potřebovala napsat.

PRO VŠECHNY.

Drabble: 

Pod frázi "doba je zlá" by se dalo shrnout leccos. Finanční problémy, rozchod, přírodní katastrofa (To víte, že na Islandu asi vybuchne sopka? Nevíte, co? Protože co? Protože to nikoho nezajímá)...
...nebo nouzový stav.
A právě proto, že toho už všichni máme plné zuby, brejle a jiné vnitřní a vnější orgány. Právě proto, že i těm statečným začíná hrabat. Právě proto, že už se málokdo bojí, a všichni se spíš otravují.

My se nedáme. Nás ty malé chundelaté věcičky s nožičkami (ne, nemyslím tím netopýry, myslím tím ty roztomilé plyšové bakterie a viry) nedostanou.

Zase přijde den.

Třeba hned zítra.

Závěrečná poznámka: 

Sorry, to téma už je fakt trapný. Já vím.

Obrázek uživatele peva

Búrka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Za úsvitu začala súťaž. A búrka. Nikoho to samozrejme neodradilo. Nejaká búrka si s rokom čakania na tento deň ani neškrtla. Malo to však následky. Polka účastníkov sa zranila tesne po vstupe na kameňoch vodopádu, tretina sa snažila použiť batoh ako dáždnik a nám so Soňou trvalo dosť dlho, kým sme našli dostatočne prijateľné miesto na kúzlo vyvolania spomienok. Už to skoro vyzeralo, že budeme musieť strácať čas hrubou improvizáciou, keď sme objavili malý skalný previs, kde sa voda nemala jak dostať.
Soňa vyslovila pár slov, o ktorých môžem akurát tak povedať, že zneli magicky, a potom ma obklopila tma.

Obrázek uživatele Envy

Pro mé milé v době krizové

Drabble: 

My se nedáme! A ten virus porazíme! Vyrazíme do boje, v naší roušce bojové! A na rukou RUKAVICE, z igelitu, do pranice! (Co na tom že na plastu se prý drží nejdéle? Nebo snad ne? Už to je zase vše jiné?) Vyzbrojeni dezifekcí, zdraví se nam tím prý zlepší. Ruce budeme si umývati, na nákupy v omezení chodívati. Kdepak, my se nedáme! A až to skončí, pak teprve si ruce podáme (a třeba taky se i zlíbáme). Dobwrej chleba upečeme spolu, usedneme zas u jednoho stolu, s přáteli, rodinou, tím kdo bude chtíti. K oslavě, že spolu můžeme moct býti.

Závěrečná poznámka: 

RUKAVICE a dobwrej chleba pro moje kamarádky :) Ony vědí

Obrázek uživatele Smrtijedka

Čistě preventivně

Úvodní poznámka: 

Vím, že mi to trvá, takže to už nikdo nečte, ale napsala jsem další díl své minisérie o očních bulvách, které kradou duše. Navazuje na [doplňte název].

Drabble: 

„Je to jednoduché,“ začal Ambrose bez vyzvání, „musíme najít prvního dendroptika a zničit ho, než stihne vysát duše celému městu.“
„Hm...“ potáhla Zelda z cigaretové špičky. „Nějaké tipy na jeho chycení?“
„Můžeme jít do lesa a upoutat jeho pozornost?“ Starobylé grimoáry praktickými radami neoplývaly.
„Geniální,“ utrousila Zelda sarkasticky, ale zvedla se a ze stojanu vytáhla nůž.
„Nepočkáme na tetu Hildu?“
„Není potřeba. V rámci prevence šíření nákazy jsem ji zabila a pohřbila ji na zahradě.“
Ambrose odložil knihu. Nadechl se k námitce. Všiml si krvavého otisku na dveřním rámu.
„Tak, synovče, jdeme! Nenecháme se přece zničit nějakou tupou oční bulvou.“

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé fandomu: sice došlo k vraždě, ale je to v pořádku, kanonicky se to děje v jednom kuse a Hilda stále žije.

Následuje Nad očekávání.

Obrázek uživatele Voldemort

Nikdy nepodceňujte Longbottomovy!

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní

Navazuje na události popsané v drabble Vánoce 1995 a Oběžník Ministerstva kouzel. Ale to jen pro kontext, drabble lze asi číst i bez něj :).

Drabble: 

„Kolik jich je?“ zeptala se Augusta vnuka, neboť až na konec předzahrádky nedohlédla.
„Tři,“ odvětil Neville vykukující zpoza kuchyňské linky.
„Pche! Myslí si, že se nebudeme bránit! Že půjdeme jako kluběnky na porážku!“
Neville se rozhodl nekomentovat bizarnost tohoto přirovnání – kdo by porážel kluběnky? – a raději pokračoval v plnění viál bolákovým lektvarem. „Už jsou za brankou, babi. Brzo to začne.“
Augusta si zamnula ruce a pevně sevřela hůl. „My se nedáme, milánkové. Nikdy nepodceňujte Longbottomovy!“

Zaměstnanci ministerstva vstoupili do zóny smrti (tedy vstoupili by, než Neville přesvědčil babičku jen k bolesti a ponížení). Hejno trpaslíků se jim vrhlo na kotníky.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Frajeři a hrdinové

Fandom: 
Drabble: 

Jeden mává kopím, druhý mlátí pěstmi, třetí nakopává zadky
Všude je bordel, ženy křičí, to jsou ale zmatky!
Sedm samurajů, jedenáct parťáků, tři mušketýři
Dravé napětí se vduchem šíří
Kolou ses polil, popcornem se dusíš
A teď si mokrá kaťata rychle sušíš
Hltáš obrazovku, jak to asi dopadne
Naštveš se, když potřeba tě přepadne
Drsná hudba, výbuchy a frajerský zírání
Oběť, zloduch, láska a trochu týrání
Když už to vypadá pro aktéry bledě
Když se ocitají na tenkém ledě
Vtom před smrtí uniknou jen o vlas
I kdyby sami udělali podraz
Nic je nikdy neskolí
Dokud jim autor přežít dovolí

Obrázek uživatele Scully

Nadějné vyhlídky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Někde mezi tímto a tímto.

Drabble: 

Izolace. Tři týdny. Jen on a Spock.
„Mrzí mě to,“ řekl upřímně Kostra, „nebudou to tři lehké týdny.“ Očkem mrknul na Vulkánce.
Kirk přešlápl. „Zkusím z toho vytěžit, co se dá,“ odkašlal si neurčitě.
Kostra na něj pořád soustrastně hleděl. „Tak běžte, ať tam nemusím s vámi. A to by nechtěl nikdo.“
„To rozhodně ne,“ odtušil Kirk pobaveně.
Spock čekal u dveří a přivítal ho pozvednutým obočím.
„Připraven, kapitáne?“
„Na něco takového se asi nedá připravit, pane Spocku,“ odvětil Kirk. „Ale my se nedáme.“
Měl z toho přirozeně obavy. Ty tři týdny mohly skončit velmi dobře… nebo taky velmi špatně.

Stránky

-A A +A