DMD č. 18. pro 18. 4. 2020. Téma: Sázka na smrt

Obrázek uživatele MataPeprna

Smutný pohled

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní. Je to už staré téma, ale když mě napadlo, dám to sem.

Drabble: 

Většina lamp svítí dolů. Měly by, aby svět nezanášely zbytečným světelným smogem. Ty historické a špatné svítí do všech stran a vábí můry z širého okolí. Na pomezí Vinohrad a Nuslí, v nepříliš hlubokém údolí potoka Botiče, které dalo text naší hymně, se ale nachází jedna lampa, která si ze světelného znečištění hlavu nedělá. Vzhlíží k nebi, na betonovou mostovku, která se ztěžka vznáší nad údolím. Stojí tam s otevřenou náručí, čeká na další poutníky znavené vlastní cestou a doufá, že je zvládne zachytit. Kdyby mohla křičet, křičela by. Kdyby mohla plakat, plakala by. Ale že dokáže jen svítit, svítí.

Závěrečná poznámka: 

Něco málo o popsané lampě tady a o hymně zde.

Obrázek uživatele Queen24

Na vlastní nebezpečí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bože tohle jsem stihla za minutu dvanáct, doslova :D
Snad to není takové Bjb, je to zcela ze života, z dnešního dne.

Drabble: 

,,Půjčíš mi prosím helmu? Jsem svojí zapomněla..."
,,Jasně," kývnul Martin, zatímco jsem dotahovala sedlo. Diego se tvářil znuděně a nevypadal, že by se mu chtělo cokoliv dělat. Bylo mi naprosto jasné, že tohle zvíře můžu odjezdit i bez helmy, třeba v plavkách a se zavázanýma očima. Ale tak, jistota je jistota...

Helma mi samozřejmě byla velká. Po několika minutách upravování řemínků jsem se smířila s tím, že lepší už to nebude, a nasedla jsem. Helma se mi hned svezla do očí. Když jsem o chvíli později začala klusat, skakala mi na hlavě sem tam.

Na cval jsem ji už sundala.

Závěrečná poznámka: 

Samozřejmě, že i z toho nejhodnějšího koně můžete spadnout, ano, uvědomuju si to.
Kdybych spadla hlavou na kámen nebo plot ohrady... Ale na druhou stranu, Diega znám už 5. rok a věřím mu. V tomto případě to byla spíš sázka na jistotu, než sázka na smrt ;-)
Na koně cizího, mladého, problémového... bych bez helmy nikdy nesedla! A ani se špatně padnoucí helmou, protože v případě, že poletíte salto vzduchem, je vám taková ochrana hlavy k ničemu...

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Sázka bez vítěze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Heh, o Neimoidianech jsem ještě nepsala. Nakonec mi místokrál poskytnul záchranu u tématu, kde jsem fakt nevěděla, co s ním (zlatý Splynutí uší, tam to bylo skoro hned...).

Drabble: 

„Kdo podle vás zemře jako první, místokráli?“ nadhodil Jango Fett.
„Bezpochyby královna Amidala,“ odpověděl Nute Gunray, nespouštěje oči z dění v aréně.
„Není Jedi, jistě,“ přikývl námezdní lovec, „ale Kenobi má proti sobě acklaye. Vsadím tisíc kreditů, že to bude on.“
Při zmínce o penězích se místokrál konečně odtrhl od začínající kruté podívané a pohlédl na Fetta. „Jen tisíc?“
„Dobře, tak dva.“
„Pět tisíc a plácneme si,“ smlouval Neimoidian.
Jango Fett se chvíli rozmýšlel, ale nakonec souhlasil. „Platí,“ řekl a stiskl místokrálovu ruku.
To už se ale situace v aréně začala vyvíjet úplně jinak, než si oba prominentní diváci představovali.

Obrázek uživatele nektor

Upsat se po zbytek života?

Fandom: 
Drabble: 

Pondělní večer. Slunce zapadá, vzduchem se nese štebetání ptáků.

Těžká otázka prochází Adamovou myslí. Otázka, která je úplně ortogonální k tomu co se děje venku.

Svítí na něj z monitoru. Obrazovka vykresluje onu otázku úplně banálně, jako by vykreslovala třeba obrázek kočky nebo přihlašovací obrazovku.

Adam si je ale moc vědom váhy této otázky. Na jednu stranu ušetří. Na druhou stranu, co když umře? Co pak bude s jeho ženou a synkem?

Ptáci dál nerušeně štěbetají. Adam ví, že by měl dát ano.

Vše stvrzuje finálním klikem.

"Vaše smlouva o Vašem životním pojištění k Vám dorazí do 14 pracovních dnů."

Obrázek uživatele gleti

Dýchej zhluboka

Fandom: 
Drabble: 

Cedrella spala tvrdě, když ji probrala cizí přítomnost. U postele stál stříbřitý lev. Láskorádův patron, uvědomila si.
„Arthur a Xeno měli nehodu. Přemísťuji je ke sv. Mungovi,“ oznámil jí přítelovým hlasem.

Převlékáním se nezdržovala, přes noční košili přehodila hábit a vydala se za nimi, rozhodnutá, že syn dostane zaracha až do dospělosti.

„Arthur Weasley, kde je?“
Léčitelka na příjmu se rozčilenou ženou nenechala vyvést z míry: „Paní Weasleyová, uklidněte se. Chlapci jsou v pořádku, pan Láskorád je přinesl včas. Měli velké štěstí, že Siréna byla mladinká, dospělá by je jistojistě zabila.“
To už ale Cedrella neslyšela, při slově Siréna, omdlela.

Obrázek uživatele Voldemort

Sex, naděje a smrt

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní
15 plus
odehrává se někdy mezi (Ne)zpívat a Kdo nepracuje

Drabble: 

Lidi v táboře drží při životě leccos. Většinou věci mnohem přízemnější než naděje. Třeba sex. Dělat to ze zoufalství je sice nejhorší způsob, jak provozovat lásku, ale Gideonovi je to fuk. Potřebuje tu trochu lidského tepla, potřebuje ty vzájemné doteky a vědomí, že někomu na světě na něm záleží.

Slezli se se Stanem na jedné posteli a teď v klidu leží, udýchaní, ulepení. Brzo v objetí usnou a stráví noc na lepším místě.

I v posteli nad nimi se děje něco horce ulepeného. Spoluvězeň to s nadějí dotáhl daleko. Jenže naděje vyprchala a jemu zbyla jediná karta, na kterou vsadit.

Závěrečná poznámka: 

Větu o lásce ze zoufalství jsem si půjčila od Petry Neomillnerové.

Obrázek uživatele Tess

A High Bet

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík.

Drabble: 

Risa only had a short moment.
Everything is the most important.
She run through the pages, fast reading. That didn’t help much. Everything was in a language she didn’t know.
Still, she understood something. Dates. Notes. A line after seven dates. Sometimes, rarely, a date missed.
A lot of dates missed on the last page.
When he couldn’t write.
He changed.
Is he... does he remember?
Will I bet my life on it? Lead him away? Maybe get him to Prague, easily?
And if it fails?
No worry. Safety is always just a portal away.

“I found, your book, partner!”

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Ancient Coffee

Pět let

Drabble: 

Když jí ta žena směsí maďarštiny a lámané němčiny řekla, že jí vede dceru jejího popraveného manžela na výchovu, neměla daleko k mdlobám. Pět let bez něj – myslela si, že může zapomenout, předstírat, že se nic z těch hříchů nestalo, že jeho smrt je vysvobození.
„To... není možné,“ skoro zašeptala. Stařena neztrácela čas, jedinkrát pohladila děvčátko po vlasech a bez dalšího slova zmizela. Nebyla schopná ji zastavit. Cítila v očích slzy.
„Madam?“ slyšela jako z velké dálky.
„Nemůžu...“ Zabouchla za sebou dveře ložnice. Jako ve snách zamkla a sesunula se na zem.
Jestli je to jeho dítě, všechno bylo zbytečné.

Obrázek uživatele Profesor

Stíny na kameře

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Tak dobře, ještě chvíli.

Drabble: 

Nepsaný zákon lidstva pravil, že v Noci Příchodu se nevychází. Za celou dobu existence Habitatu ho nikdo neporušil. Až dnes.
Temný stín se prosmýkl mezi listy sukulentů a….
… Snad to byla jen hra. Hra světla a stínů mezi mohutnými listy. Nebo vítr. Nebo snad vada kamery, která zaznamenala pohybující se skvrny temnoty.

Nikdo vlastně nevěděl, proč nesmí opustit obydlí. Nebyla to sázka na smrt, v Habitatu se zbraně téměř nepoužívaly a policejní příslušníci byli ve svých domovech stejně tak jako všichni ostatní. Ty stíny tedy musely být jen klam. Každá kamera je proto vymazala ze svých záznamů.

Každá kromě jediné.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Amy

Zabij mě něžně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Název podle jedné z mých oblíbených písní, protože myslím, že přesně takto by se Superman zachoval, a už dlouho jsem chtěla něco napsat o této verzi Batmana, která se objevila i v komiksech, tak snad se vám drabble bude líbit. :-)

Drabble: 

Temnota jeskyně ho obklopila jako hedvábná přikrývka. Superman se rozhlédl, ale Batmana nikde neviděl.

"Bruci?"

Ticho.

Clark neslyšel jeho tep, proto sebou trhl, když Batman promluvil. "Běž pryč."

"Ne."

"Nechci tě tady."

"Tak to máš smůlu," Clark ho našel. Batman stál nehnutě ve stínech, skoro jako socha. "Já tě neopustím."

"Sakra, Clarku!" Bruce konečně vystoupil na světlo. Ostré tesáky v jeho ústech nyní byly zcela zřetelné. "Hraješ si se smrtí!"

Clark ani nemrkl. "Jsem ochotný se vsadit, že mě nezabiješ," zaklonil hlavu a odhalil tak hrdlo.

Když mu Batman na krk přitiskl polibek smrti, Clark vážně zadoufal, že se nezmýlil.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Claremont

Fandom: 
Drabble: 

“Sázím diamanty proti ořechům, že se vám to nepovede.”
Bonhart se smál.
Dívka v aréně unikla výpadu a krátce sekla - útočník se zapotácel a padl.
“Nechci,rozumíte?! Nechci!” křičela Ciri.
Amarant si odplivl a přeskočil hrazení, následován dalšími dvěma zbrojnoši.
“Špinavá hra, jdou na ni tři!” bouřilo hlediště.
Ciri mezi ně vtrhla piruetou a sekla jednoho z nich do krku. Amarantův výpad do zad vykryla mečem. A potom kýchla.
Do vzduchu arény se rozprskl bílý obláček fistechu.
Gnómská Vlaštovka dutě zazvonila o zem. Druhý úder, který ji rozťal od ramene po bedra, už ani necítila. Písek se zbarvil Starší krví.

Obrázek uživatele Carmen

Nervy ze železa

Drabble: 

Vlastně se nebral jako jeden z nich. Zářivě se usmíval a podepisoval fotky, ale vždycky si připadal jenom jako člověk... s nějakým tím obvodem a hračičkama navíc.

Copak mohl?

A jak mu celý svět, Rogers zejména, nikdy neopomněl připomenout, byl přece egocentrický, arogantní blbec.

Mohl riskovat, že ztratí ještě víc... možná úplně všechno? On?

„Ale můžeš to nezkusit?“ zeptala se jemně.
Pomalu k ní zvedl svůj pohled. Oči se mu leskly.
„Konečně jsem... si zapamatoval, že jsi na maliny alergická,“ pokřiveně se usmál.
„Na jahody,“ sevřela jeho ruku.

Tony Stark vsadil všechno na jedinou kartu, která zbyla. Nemohl to neudělat.

Obrázek uživatele Profesor

Sbírky profesora von Draka 55.

Úvodní poznámka: 

Miluju dny, kdy mám tolik nápadů, že nevím, který si vybrat... Dnes tedy vyhrál tento.;-)

Drabble: 

Dobrý den, vážení studenti. Dnes je ve školním depozitáři poněkud mrtvo, budeme tedy mít snadnou práci. Při vaší poslední návštěvě jsme se zabývali buňkou, přesto bychom jí mohli věnovat i dnešní setkání.
Víte, že i buňky umírají? Děje se tak například nekrózou, o té jste již nepochybně slyšeli, či apoptózou.
Apoptóza je aktivní a energeticky náročná smrt buňky, jedná se v podstatě o buněčnou sebevraždu.
Někdy je to nutné. Je udivující, že se tělu vyplatí například vznik nadbytku neuronů a následné ponechání jen těch funkčně propojených. Na buněčnou smrt tělo sází i v případě tvorby protilátek či v embryonálním vývoji.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Zabij mě

Fandom: 
Drabble: 

Po smrti bratra jsem už nechtěl dál žít. Každou noc jsem hrál ruletu s vlastním životem. Opíjel jsem se do bezvědomí. Procházel jsem sám temnými uličkami, doufající v rychlou a bezbolestnou smrt. To přání se mi částečně vyplnilo.
"Zabij mě," prosil jsem. Seděl jsem na stejných schodech, na kterých si bratr zlomil vaz.
Ale nedokázal jsem to, bojoval jsem. Pobavilo ho to.
Jako milenci jsme tam leželi. Má hlava na jeho hrudi, jeho rty na mém krku. Směs vzrušení a bolesti, když se zakousl.
A pak jsem pil. Ještě to nebylo vše.
Musel jsem zemřít. Abych se mohl stát upírem.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele strigga

Kdyby

Fandom: 
Drabble: 

Nechtěl, aby se to stalo. Napadlo ho to, aby taky ne, když... ale neřekl jim to, ne aby nevzbudil podezření; prostě to tak bylo nejlepší. Když o tom oni nebudou přemýšlet, nehrozí, že by to vážně udělali. A dokud to nenapadne jeho... pořád je tu ta možnost, mihotavá naděje, že všechno dopadne nejlíp, jak může, a nikdo se nikdy nedozví, že on... uvnitř se děsil, jasně viděl tu zející černou propast. Ale mohl si ještě namlouvat, mohl tomu věřit.
Dokud Sirius neřekl tu jedinou pitomou větu. Nenáviděl ho za to.
"Poslyš, Jamesi, kdyby to místo mě vzal na sebe Péťa..."

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Sázky v podání elektrotechniků

Drabble: 

Při vývoji nového zařízení nastane okamžik, kdy se musí jeho prototyp poprvé zapojit do zásuvky. Protože kolegové z týmu jsou veselé kopy, baví se sázením na to, jak první připojení k síti dopadne. I když nejsem přítomen u podávání sázek, můžu s poměrně velkou jistotou podle jejich chování poznat, kteří kolegové si vsadili na smrt mého skvělého zařízení.
Ano jsou to ti kolegové, kteří se schovávají pod stoly, nebo si narychlo staví barikády kolem svých pracovišť. Kolegové, co si vsadili na to, že mi to bude fungovat zůstávají v klidu jen do chvíle, než vytáhnu i já svůj ochranný štít.

Obrázek uživatele saasa

Finále

Fandom: 
Drabble: 

Boj pokračoval s neslábnoucím odhodláním na obou stranách a chvílemi se zdálo, že meč i kosa jsou už jen nedůležitými rekvizitami v mnohem větším a osudovějším souboji vůlí.

Ysabell přejela pohledem z Keli na Alberta a zpět na zápolící dvojici. S úžasem si uvědomila, že slyší Alberta odříkávat cosi, co musel být jeho způsob modlitby.

"Ať už poslouchá kterejkoliv z vás, teď by se mi zatraceně hodila nějaká ta přímluva. Podívejte, dobře vím, že to mezi námi nebylo nikdy, ehm, srdečný, ale jestli ten můj teď prohraje, mám to spočítaný i já. A právě teď bych vsadil spíš na kluka."

Obrázek uživatele Čespír

Dům pro klidné čtení

Úvodní poznámka: 

Dům na přání.

Drabble: 

Starý dům jako z pověstí. Dřevo sténá pod vlastní tíhou, stíny tančí se závěsy větrný waltz a do oken se dobývají větve stromů, klepou na okenní tabulky jako neklidní mrtví.
Mrtvých je v domě dost, ale nemají jména. Jen názvy bojišť, na nichž padli. Azincourt, Bosworth, Corioli, Dunsinan... Karanténu už nepotřebují, ale místo ke spočinutí ano.
Jediný vzruch tu působí netopýři. Žije jich tu celá kolonie a daří se jim dobře.

Na osamělost a pochmurnost si při hledání útočiště nevsadili pouze netopýři. Neviathiel se uvelebí v křesle a otevře životopis profesora Vladimíra Nováka. Mrtvých se nebojí a netopýrů teprve ne.

Obrázek uživatele MataPeprna

O nedůvěřivém beranovi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že tohle nebude připadat smutné nikomu.

Drabble: 

Pádí skopec do kopečka,
před medvědem utíká.
Mladá šelma – tlustá bečka
zadýchaně naříká.

„Počkej na mě, ovce milá,
nebudu tě žrát.
Teď si hlídám svoje kila,
chci si jenom hrát.“

„Nejsem žádná blbá ovce,
co s ní dělá kdo chce, co chce.
Byl jsem beran, budu skopec
jako děda i můj otec.

A jak děda nebo táta
neznám v šelmě kamaráda.
Kdo čeká, na konec sází:
medvědi jsou jenom vrazi!“

„Co to meleš, kopytníku,
jakýpak jsem vrah?
Vždyť mám výron na kotníku,
jak můžeš mít strach?“

***

Je-li toto vyprávění
nereálné pro Tebe,
svoje zraky po setmění
otoč vzhůru do nebe.

Závěrečná poznámka: 

Beran a Malý medvěd jsou souhvězdí noční oblohy.

Obrázek uživatele Lejdynka

Celý život je smrt

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Je to AU, ale dneska se mi o tom zdálo, dokonce dvakrát. Takže tak.

Drabble: 

Sedí na pobřeží s dopisem, zírá na zpěněnou mořskou hladinu.

Psal zrovna máti, kterak je šťasten, bude z něj vikář, má krásnou bledou ženu, božské (?) dítě.

A přeci stín visí nad jeho hlavou, o kterém nikdy nikomu neřekl.

Zda žena jeho se vrátí,

když každý den s dcerkou odchází

do moře.

Zda druhý den ráno potom vstane,

či zůstane ležet v loži svém, s rozervaným hrdlem.

Zda toto je život

či jen propůjčený čas,

zda je Bůh příliš rozezlen,

zda smrt přijala sázku.

****

Mé srdce ovládla láska
nechci už ani pětník
jediný kdo mě potěší
je můj vtipný námořník...

****

SIRÉNO!

Závěrečná poznámka: 

Já si nemůžu pomoct, já jim prostě MUSELA napsat aspoň trochu šťastný konec. Ale když ono to vlastně není úplně jisté, že.

Pro ty, kdo se vůbec nechytají - díl Na vlnách podivna.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Voldemort

Pro dobrou reklamu

Úvodní poznámka: 

Pamatuje si tu někdo na Luciuse Malfoye, blondýnu s ambicemi pučisty?

Drabble: 

Lucius Malfoy miloval pozornost, v čele stolu se mu tedy sedělo více než pohodlně. Očekávání jeho „kolegů“ (ve skutečnosti lidí, kterých se zbaví, jak jen to bude možné) se dalo krájet. Ještě chvilka dramatického ticha...
„Pánové,“ (jediná dáma byla v nedobrovolné izolaci) „jak všichni víte, ministr věří té absurdní věštbě a to hraje v náš prospěch. Sami určíme, kdy se odehraje její rozuzlení – podpálit věž nemůže být lehčí. Až bude ztrácet čas tím děckem, přijde naše šance.“
„A to dítě?“
„Jestli přežije, dobře pro něj. Osobně ale sázím spíš na druhou možnost. Není nic lepšího než vládnout po vrahovi dětí.“

Závěrečná poznámka: 

Jediná dáma v izolaci je samozřejmě Bellatrix (Z temnoty smích) a věštba je Věštba.

Obrázek uživatele Elluška

Umřeš tu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Druhé dnešní, tj NESOUTĚŽNÍ

To takhle číháte s dvojčaty v knihovně a najednou máte flashback.
Nešlo to nenapsat, a vůbec - už to bylo celé moc idylické! ;)

<< Na začátek

Drabble: 

Jak dlouho vydržíš?
Jak dlouho vydržíš tady? Jak dlouho vydržíš tohle?
Moc dlouho ne, protože jsi slabá. Vidíme to na tobě, že jsi slabá.
Umřeš tu.
Vojáci se sázeli, komu se podaří zastihnout ji samotnou. Podařilo se to dvěma, na chvíli. Pak přišli jeden o ruku, druhý o krk.
Cink.
Skřeti se sázeli, kolik chlapů čarodějka ještě zařízne, než se jí začnou konečně pořádně bát.
Cink.
Velitelé se sázeli... Nenápadně... Kdo se vrátí z ochozu.
Ne ona. Určitě ne elfská čarodějnice. Ta poletí dolů.
Vrátila se. Přece slíbila, že přežije.
Cink.
Nevěděli, co všechno v ní umřelo, aby mohla žít.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Jan F. Rajm

Být za vola-n-tem

Úvodní poznámka: 

Z předchozích drabblů:
Měsíc puknul a snová matérie zaplavila svět.
Věci ožily...

Drabble: 

Vyjeli jsme si na vyjížďku.
Ona usnula a já teď řídím ospalý a unavený.
Město je na obzoru.
Vlna prachu zacinkala o čelní sklo.
Motor se vypnul.
"Co je?" probudila se.
"Nevím, teď to chcíplo."
Náhle se motor sám nastartoval a auto prudce vyrazilo vpřed.
"Co blázníš!?" vykřikla.
"Ale to neřídím já!" křičím na oplátku.
Auto se žene vpřed.
Vjíždíme do města.
Ona křičí.
Já křičím.
Motor řve.
"Zpomal!"
"Nejde to!"
Na semaforu skáče červená.
Vjíždíme do křižovatky.
Slyším troubení.
A ona brečí:
"Tohle nepřežijeme!"
Chtěl bych říct něco, co by ji uklidnilo...
Ale křičím jen:
"Tak to se vsaď!"

Obrázek uživatele Rorico

Shrňme si to

Drabble: 

V hospodě u piva proti sobě sedí dva muži, tiše hovoří a snaží se nevnímat hlasatele v rádiu hovořícího protivnou němčinou.

"Tak co říkáš? Půjdeš s námi?

"Rád bych si to shrnul. Mohu?"

"Povídej"

"Když půjdu s vámi a chytí nás na hranicích, tak nás zastřelí. Když to ale zvládneme a dostaneme se až do Záhřebu, tak budeme pokračovat do Francie a pak budeme bojovat a to asi taky nepřežijeme..."

"Jsi přeci voják."

"Ještě jsem nedokončil. Když tu ale zůstanu, určitě mě zatknou a to jistě nepřežiji.

"Takže?"

"Samozřejmě, že jdu s vámi. To je alespoň nějaká šance na život.

Závěrečná poznámka: 

Rokem 1938 bylo mnoho vojáků (a nejen těch) postaveno před velmi nezáviděníhodnou volbu. Je větší šance na přežití doma, ať už v aktivním odboji, či v roli pasivního občana, nebo odejít do exilu a čelit nepříteli v cizině? Pro vojáky první republiky v mnoha případech strach o život nebyl rozhodující činitel v této volbě, spíš jejich oddanost vlasti, ale i přesto bylo nutno šance na přežití do tohoto kalkulu zahrnout.
A přiznejme si, ani jedno z toho nebyly příliš lákavé vyhlídky ani z perspektivy, která v počátcích druhé světové války převládala, a sice, že válka bude krátká a nepřítel bude brzy poražen. Nikdo neočekával že se bude jednat o 6 let se vlekoucí nejhorší konflikt v lidských dějinách.

Obrázek uživatele Champbacca

Sekta a sebevrah

Úvodní poznámka: 

(mezitím před síčí)

Drabble: 

Nechali Stilgara spát, užili si zbytek noci a ráno zjistili, že jsou fremeni ještě odvážnější, než se večer zdálo. Naíbové totiž rozhodli, že plánovaný nájezd na nedalekou základnu harkonnenských vojáků navzdory kocovině přeci jen provedou, a jakmile poklidili těch pár nevysvětlitelně přítomných dopravních kuželů, šli se všichni oblékat a vybavit arzenálem přítele Ricka. Netrvalo dlouho a ze síče vycházel zástup odhodlaných bojovníků, s vycházejícím sluncem v zádech a jen trochou zbytkového alkoholu v žilách.

„Sto ku jedný, že všichni zhebnou,“ konstatoval Rick ležérně, jak se tak za nimi koukal, a Edvin nemohl nesouhlasit.
Přesto popadl filtršaty a vyrazil za nimi.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Dva dny či týden?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ten fandom jsem hledala tak dlouho, že jsem se už pohoršovala nad nehorázností, že tu vůbec není :D Ale našla jsem ho ;)
Každý všední den dávají v televizi Dr. House a já tuto pravidelnou hodinu nazývám (možná trochu moc vzletně) “přípravou na budoucí povolání”. :D Takže letos v mé sbírce fandomů House rozhodně nemohl chybět ;)

Drabble: 

“Hej, Wilsone!” vrazil House do Jamesovy kanceláře.
“Mám pacientku, která brzo umře. Sázíme se, kdy přesně. Foreman říká za dva dny, Chase týden. Cameronové to přijde nelidské. Já myslím, že je do zítřka po ní. Vsadíš si taky?”
Mezi řečí se se škodolibým úsměvem dobelhal k pohovce a svalil se na ni.
Wilson seděl za svým stolem se sepjatýma rukama.
“Teď si děláš legraci, že?” zeptal se unaveně, přesto však s mírným podezřením.
House se zašklebil: “No jasně, nejsem psychopat. Mám podezření na tumor v plicích. Potřebuju onkologa.”
Doktor Wilson odevzdaně vstal: “S tím psychopatem bych si nebyl tak jistý.”

Obrázek uživatele Tess

Zábava

Drabble: 

Myška je malá, roztomilá a dobře přenosná. Lasice ji chytil v Gerasdanu a teď cestuje s nimi.
Auto je malé, cesta dlouhá. Chumelí. Kazatel řídí, stěrače stírají vlhký sníh. Kopr laboruje s ovládacími prvky topení.
Vzadu, kam topení zepředu nedosáhne, sedí Terej s Lasicem, deku na klíně. Probíhá zábava.
„Myšičkaaaa...“
„Já říkám, že je po ní během pěti minut. Za chvilku jsme v hraničním pásmu.“
„Ba ne, ta vydrží až do Zóny. Pět liber na to.“
Auto prudce zastaví. Zadní dveře se otevřou a dovnitř vtrhne vítr, sníh a Kazatel.
Zabaví myš a vypustí ji do trsů trávy.
Do bezpečí.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Owlicious

Jom Kippur

Fandom: 
Drabble: 

Na oltáři hořely zbytky beránka.
Ve strouze pod ní se srážela krev.
Dým stoupal k nebi a dával naději.
Voda naposledy zazurčela ze džbánu do umyvadla.
Kapky na pozvednutých rukou se zaleskly v ranním slunci jako démanty.
Rolničky na třásních oděvu se rozezvonily do kroku.
Trocha radosti a odlehčení v jinak vážném a těžkém ránu.
Tiché shromáždění zadrželo snad i tlukot vlastních srdcí, když zašustil závěs, který se otevíral právě jen jednou do roka.
Několik mužů se připlížilo k provazu, který se táhl po zemi od veleknězova pasu.
Skoro omluvně. Vždyť jich zatím nikdy nebylo potřeba.
Hospodin zatím vždycky odpustil.

Obrázek uživatele Elet

Nekonečná fronta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

„Pojď se vsadit,“ navrhla první s úsměvem.
„Jako o co?“ odpověděla bez špetky zájmu druhá. Neměla náladu na sázky! Ani na hry. Ani na dobrodružství. A vlastně ani na nic jiného. Ale byla tu už dlouho. Čas tu běžel jinak, to jistě, ale přišlo jí to jako roky. Roky v jedné pitomé frontě!
„Že se sem vrátím později než ty.“
Přikývla. Vlastně proč ne.
„O co?“
„Pustíš mě pak ve frontě před sebe.“
Přikývla podruhé a obrátila se zpět. Řada byla nekonečná - pro každého představovala vidinu tepla a pravidelné stravy. Zájem o reinkarnaci do želvy zelenavé byl toho roku obrovský.

Obrázek uživatele Scully

Vůně odcizení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přichází ta depresivní část dubna. Se z toho snad brzo vypíšu.

Drabble: 

Dotek osamění
jako studená stužka ovíjející se kolem krku
pohled do prázdna, holé nitro
jen tikot hodin naplňuje tok času
A stará fotografie ztracené zahrady,
dávných časů, dávných minulostí
a lásek
Vyvolá slzy naplňující všechny současné smutky
jen tiše sedím a nechávám se nést
melodií
občas probleskne myšlenka na nicotu
ale takovou sázku nelze vyhrát
Vůně odcizení
připomene dotek teplého těla,
jak je to dávno, co to bylo přítomností
jen otisk zapomenuté vzpomínky
Touha po pohlazení
něhou
obklopení láskou a starostí
Tichý vzlykot po cestě jiných
Vzít se za ruku a vpíjet se do momentu propojení
Je to dlouho pryč

Stránky

-A A +A