DMD č. 24. pro 24. 4. 2020. Téma: Zakopaný pes

Obrázek uživatele Terda

Jezevčík zahradníkem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos mi to nějak nejde. Ještěže divá zvěř zachraňuje situaci.

Drabble: 

Člověk by řekl, že v jedenácti letech se bude Zvíře chovat jako důstojný starý pán. Zatím to však vypadá, že v sobě probudil rozjívené pubertální pako. Stačí, aby vrzly dveře a změní se v černou šmouhu. Zdrhnout. Ukrást. Oslintanou gumovou kost. Její původní barva dávno zhynula pod nánosy geologických vrstev. Zahrabat. Do záhonku mezi tulipány. Dřív než kolem postaví plůtek. Nebo k cibuli. Tam je v plůtku díra. Jak se dostal pod buksusy, je záhadou. Asi se v něm na stará kolena probudily nějaké kamzičí geny. Najít místo pro úlovek je kumšt. Nakonec ho nalezl. Při té příležitosti přesadil rododendron.

Závěrečná poznámka: 

Kdo někdy viděl jezevčíka při výkopové práci ví, že z něj velmi rychle kouká jenom špička ocásku.

Obrázek uživatele Tajiš

Základy podnikání

Úvodní poznámka: 

Ta knížka byla mojí oblíbenou, když jsem byl malý, a teď ji čtu dítěti.

Drabble: 

„Rozhodl jsem se, budu podnikat!“ prohlásil Ťapka.
„Podnikat? A kde na to seženeš peníze?“ ptal se ho Kotvička.
„Půjčím si je, třeba v bance.“
„V bance budou chtít vědět, jestli ty peníze vrátíš a jestli máš čím ručit. A ty máš jedině pušku a foťák. To ti nepůjčí.“
„Tak si půjčím od kamarádů. Třeba od Pecínka.“
„Ten ti taky nic nedá. Šetří si na moped.“
„Mohl by mi půjčit někdo jiný. Třeba ti chlapi s velkými řetězy, co vypadají jako buldoci, by mi mohli půjčit. Ti prý půjčují.“
„Těm když peníze nevrátíš, tak z tebe bude zakopaný pes!“ vyštěkl kocour.

Obrázek uživatele Klav

Druhá návštěva (a nebo taky ne)

Úvodní poznámka: 

Pokud ještě neznáte syna hlavní postavy, doporučuji nejdříve přečíst Návštěvu.

Drabble: 

Podíval se na zvonící telefon. Syn. První hovor po třech měsících.
Co to bude tentokrát?
„Ahoj tati.“
„Ahoj. Proč voláš?“
„Napadlo mě...,“ sluchátko se krátce odmlčelo, „jestli by sis k sobě nemohl vzít psy.“
Rezignovaně kývl. „Na jak dlouho?“
„Napořád. Nathalie je doma nechce.“

O týden později stál ve dveřích, v ruce dvě vodítka, a sledoval odjíždějící auto.
A tohle jsme z něj, Eliško, vychovali, povzdechl si v duchu. Možná je dobře, že to nevidíš.
Sklonil se ke psům. „To vás nemohl radši někde zakopat, idiot jeden?“
Zvířata neodpověděla a v dokonalé shodě přerozdělila jeho gauč.
Na poloviny, nutno dodat.

Obrázek uživatele Esti Vera

Jak voní svoboda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Uvěříte mi někdo, že tu postavu opravdu nemám ráda?

Drabble: 

Zhluboka se nadechl. Ve vzduchu cítil nedávný déšť.

Byl tak rád, že je naživu! Svět venku byl tak pestrobarevný, tak intenzivní, tolik voněl! Vjemy neustále útočily na jeho smysly, jeden střídal druhý. Myslel, že se z toho zblázní, a přitom si přál, aby to nikdy neskončilo. Jak mi tohle všechno mohlo někdy zevšednět?

Poslední roky strávil přemítáním o minulosti. Neustálé pochyby, neustálé výčitky, bolest a strach. Vždyť ho taky pohřbili zaživa, připravili o to nejvzácnější, co v životě měl!

Ale teď tu stál - čistý, volný, živý.

Je toho hodně, co musím napravit, pomyslel si Sirius a vydal se na cestu.

Závěrečná poznámka: 

Sirius se jako zvěromág přeměňuje v psa, „zaživa pohřbený“ beru jako zakopaný.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Oliver

Dlouhé pátrání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vždycky si to tu hrdinně otevřu, i když vůbec netuším, co budu psát.

Drabble: 

Anděl a démon stáli na útesech, do nichž bušily a narážely vlny chladného moře.
"Hm," zabručel Crowley. "Tak tady je ten zakopaný pes..."
Castiel se tvářil naprosto neutrálně.
Když se nic dalšího nedělo, pokrčil rameny a zmizel.

O dva měsíce a spoustu vysilujících honů za informacemi později na tomtéž místě anděl stanul i se Samem a Deanem. Moře pod nimi bouřilo, ale za odlivu by se měli dostat ke schránce s archandělskou čepelí.
"Byl jsem tu s Crowleym," přiznal Castiel.
"A to tě nenapadlo něco říct?!" štěkl Dean.
"Mluvil o psovi," řekl anděl tiše. "A my jsme přece psa nehledali."

Závěrečná poznámka: 

A asi je to na tom znát, ale... mám dobrej pocit, že jsem aspoň něco vyplodil. :D

Obrázek uživatele Hippopotamie

Úředně zahrabaní psi

Drabble: 

Stanice byla nedaleko. Policisté, mající plné ruce práce s prázdnou čekárnou, mne přijali za půl hodiny.
"Descending Monte Mario, I was bitten by two dogs..."
???
Ukazuji proděravělou nohu.
Pochopili. Dostala jsem formulář "ztratili jste / ukradli vám", škrtám, připisuji italsky "Dva psi mi sežrali nohu". Vnucuji papír, na který jsem vše anglicky sepsala (včetně mapy), kdyby se to přihodilo někomu dalšímu, nemusel by přežít. Vysvětluji lámanou italštinou, ale mám nezvratné tušení, že moje hlášení bude zakopáno do hromady jiných.
Ale jedno nevědí - ten incident mne změnil. Dvě malá kousnutí, a v Římě bude se dvěma psodlaky v řadách policie mnohem bezpečněji ...

Obrázek uživatele Kleio

Jak porazit draka?

Úvodní poznámka: 

Epický fajt začíná!

Drabble: 

Hrdinové s rytířem v čele se za hlasitého křiku vrhli na obludu a rozdělili si spravedlivě síly.
Pjernarkrach držel Smerga za jedovatý štíří ocas, Vúšvusulin netopýr křičel do drakova ucha, Blubka oslňovala drakovo jediné oko, Ukuk s hlemýžděm rychle svázali drakovi nohy řetězem, aby ani neuskočil, ani neuletěl. A Hynrek se oháněl přetěžkou olověnou sekerou, vyhýbal se drakovým silným prackám, zatínal ji do dračích šupin hlava nehlava. Drak sténal, krvácel, rozháněl se svými obrovitými křídly, ale rány se rychle hojily.
"To není možné!" křičel Hynrek. "Copak neexistuje něco, co by ho zranilo trvale?"
"Určitě existuje, jenom nevíme kde!" odpovídali ostatní.

Závěrečná poznámka: 

Téma leží v otázce: "Kde je zakopaný pes?" Tedy kde je to tajemství, které ho může konečně zabít. To mi projde, prosím prosím.

Obrázek uživatele Erenis

Nález psa

Úvodní poznámka: 

Dnes to vyšlo na niečo... extrémne brutálne a bohužiaľ realistické.
Handle with care, please.

Drabble: 

Zajtra pôjdem konečne na svoju prvú vraždu.
Trochu zvrátené, ja viem.
Hold je to moja práca.

„... keď tam prídeme, najprv ti ukážem, kde je zakopaný pes.“
Major zdvihol od volantu výstražne prst.
„Nie že mi budeš robiť hanbu a dogrciaš sa, zelené ucho!“ žmurkol.
Kvôli psovi? A vôbec, odkedy vyšetrujú vraždári psov?
Sklamanie...

Po príchode sme obhliadli mŕtvolu.
Bol to malý chlapček. Alebo dievčatko? To nešlo poznať.
Takú hrôzu som nikdy necítil.
Kým som si uvedomil, čo sa deje, ťahal ma parťák do kríkov.
Začal 10 minútový telefonát do Číny.

„Vraždarina je hrôza, zelenáč. Zvykneš si...“ súcitil so mnou major.

Obrázek uživatele Rebelka

Tučňák versus vlk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Před pár lety jsem v rámci vánoční sosácké nadílky napsala Harry Potter AU, kde se Sirius proměnil místo psa v tučňáka. (To jen, kdybyste se divili, co to je za ptákovinu.)
A poslechnout si můžete třeba tohle: https://www.youtube.com/watch?v=ipal8_S0RlI

Drabble: 

Tučňák udělá krok směrem k vlkodlakovi. Jelen, krysa i celý vesmír zadrží dech. Les je tichý a úplněk na všechny hledí jako rybí oko.
Vlkodlak naježí srst. Tučňák se zachvěje, ale necouvne.
„Posral jsem to,“ řekne tučňák tiše.
Vlkodlak natočí hlavu.
„Celou dobu jsem si myslel, že se proměním třeba ve velkého psa, abych ti byl k něčemu. Ale pes asi zůstal někde zakopaný. Mrzí mě to, Reme…“
Křídlo se dotkne vlčího čenichu a krysa vypískne. Potom vlkodlak (jako by ani neměl na výběr) padne na záda a nastaví tučňákovi břicho na podrbání.
„Asi tu ani nebudeme potřeba,“ usoudí jelen.

Památka psa mučedníka

Úvodní poznámka: 

Středověká pověst a pověry z východní Francie

Drabble: 

Někdy za nocí přicházejí matky churavých dětí do pustých lesů u řeky Chalaronny.
Tam, kde před dávnými lety stával hrad, je hrob nespravedlivě zabitého chrta. Páni ho jednoho dne přistihli potřísněného krví u převržené kolébky svého dítěte. Byl zabit dřív, než rodiče spatřili živé a zdravé dítě a opodál roztrhaného hada.
Po tomto neštěstí rodina odešla a hrad zanikl. Venkované však nikdy nezapomněli na věrného psa a uctívají ho jako svatého mučedníka.
Matky zanechávají děti pod stromy vyrostlými na hrobě a vzývají tajemné síly. Poté noří děti do ledové řeky. Věří, že tak získají požehnání a zdraví pro své potomky.

Závěrečná poznámka: 

S takovými zvláštními rituály se setkal ve 13. století francouzský (burgundský) kazatel a inkvizitor Štěpán Bourbonský v odlehlém kraji východní Francie severně od Lyonu mezi řekami Rhonou a Saonou. Byl šokován nejen uctíváním údajného svatého, kterým byl pes, ale také výrazně pohanskými kulty přírodních sil a božstev, ke kterým se pes jenom přičlenil jako další. A ovšem také poněkud nehumánním zacházením s dětmi, které vedlo asi mnohem častěji ke škodě než k uzdravení. Zakopaný pes byl potom vykopán a odklizen a veškeré kulty samozřejmě zakázány.
Varianty příběhu o nespravedlivě zabitém psovi nebo jiném zvířeti, které bylo obviněno z vraždy dítěte, ačkoliv ho naopak zachránilo, se vyskytují v různých zemích a kulturách.

Obrázek uživatele tif.eret

Zachránce

Fandom: 
Drabble: 

Zabloudil v lese. Šel kdovíkolik hodin a padala na něho únava. Slunce dávno zapadlo a tma ještě zhoustla.
Najednou uslyšel štěkání. Přibližovalo se a pak se mu něco otřelo o nohu. Velký bílý pes kolem poskakoval a vesele štěkal. Rozhodl se. Vydal se za ním a dával pozor, aby ho neztratil z dohledu.
Pak zahlédl rozsvícená světla nějakého domu. Byl zachráněn.
Pes zmizel mezi stromy.
Lidé uvnitř ho vzali mezi sebe. Když uviděl na stěně fotku bílého psa a zeptal se na něj, majitel domu smutně zavrtěl hlavou. „Ten pes umřel už dávno. Zakopali jsme ho v zahradě pod stromem.“

Obrázek uživatele Lee

Do třetice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Sousedka zatím urputně přemýšlela, zda a v čem je zakopán pes. (Nebo možná kočka či krysa soudě podle jejího výrazu.)
„Chtěl jsem vlastně jen říct, že jste hodná, že jste se přišla zeptat. Překvapilo mě to, protože sám jsem spíš sobec, který si hledí svého. Tak... kdybyste třeba někdy něco potřebovala, klidně dejte vědět, rád vám to nějak oplatím,“ zkusil to rezignovaně a vlastně upřímně ještě jednou. Do třetice všeho trapného.
„Dobře, děkuji vám,“ řekla rychle a k jeho úlevě se pousmála, „jsem Markéta Veselá, abych vám nedlužila jméno.“
„Těšilo mě, paní Veselá,“ vděčně se vrátil k bezpečné formální konverzaci.

Závěrečná poznámka: 

Následuje Nebyla neděle.

Obrázek uživatele wandrika

Na kaktusárskom diskusnom fóre

Drabble: 

Florian: Ahojte, prosím o radu. Jeden Ferocactus mi prestal rásť, odkedy som ho presadil. Lenže substrát má rovnaký ako ostatné kaktusy a nie je ani napadnutý škodcami. Neviete, v čom môže byť chyba?
Jirkaktus: Vitaj na fóre, Florian. Nepremiestnil si ten kaktus na iné miesto? Možno má iba málo svetla.
Florian: Nie, je na rovnakom mieste.
fanatik20: daj nejaku fotku, to bude jednoduchsie
Florian: DSC01813.JPG
Jirkaktus: Už vidím, kde je pes zakopaný! Samozrejme že v kvetináči, kde inde! Presaď ten kaktus do dačoho menšieho.
Florian: A to je všetko? To pomôže???
fanatik20: no jasne, vo velkom kvetinaci rast proste nebude!

Závěrečná poznámka: 

Toto ma na kaktusoch prekvapuje najviac. Oni nielenže neznášajú priveľa vody, ale aj priveľa pôdy v kvetináči! Mysleli by ste si, že v prírode majú pôdy ešte viac a nevadí im to. Lenže v kvetináči pôda nevyschne tak rýchlo ako v prírode. Nadbytok vlhkej pôdy núti kaktus vytvárať stále nové korene, tým sa vyčerpá a potom už nerastie nadzemná časť. Takže musia mať len taký kvetináč, do ktorého sa korene akurát zmestia.

Pre kontrolórov: názov súboru aj s príponou počítam ako 1 slovo, podľa pravidla pre webové adresy.

Obrázek uživatele Tora

Neveselé výsledky kontroly státních úřadů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Francie, rok 1633

Mimochodem, taky máte pocit, že se situace tak nějak pořád opakuje?

Drabble: 

„Ne, pane,“ klečel zplnomocněnec před kardinálem.
„Žádný úředník?“ ujišťoval se Richelieu.
Zplnomocněnec tiše odpověděl: „V přístavech nesídlí žádní přístavní úředníci. Z doků v Brestu zbyla obvodová zeď, v Cassiu zbyl jeden podnájemník, na obranu přístavu má dvě děla, z nichž jedno je prasklé. V Toulonu zůstal jen velitel a ten prý nedostal od vlastníka úřadu plat ani nepamatuje… Situace je katastrofální.“
„A výběrčí daní?“
„V Bordeaux jsme našli dva… ovšem ti vůbec nevěděli, jaké daně jsou nyní v platnosti. Vybírají podle šedesát let starých pravidel…“
Richelieu se zamračil. Prodej úřadů těm, kdo si víc zaplatí, zřejmě nebyl ten nejlepší nápad.

Závěrečná poznámka: 

Francouzská koruna si ve snaze zajistit peníze v 17. století sáhla k prostředku, který se jí později velmi vymstil – k prodeji úřadů. Zahrnovala možnost předplatit si úřad pro své dědice nebo jej volně prodat dalšímu zájemci. Kardinál Richelieu uvalil na prodej úřadů daň pět procent, ovšem tím se státní úřady staly oficiálně soukromým majetkem. A poptávka byla silná, velmi silná – stát musel vytvářet a prodávat stále další posty.
Ovšem držitelé těchto postů museli ze svých příjmů hradit i veškeré náklady na výkon této funkce. Platy byly nízké, a tak se všichni snažili vytlouci ze svého postavení co nejvíce. Korupce, defraudace, zanedbávání povinností – to vše v kombinaci s tím, že držitelé úřadů mnohdy postrádali jakékoliv schopnosti či vzdělání k výkonu své funkce vedly k žalostným koncům. Richelieu byl z výsledků kontroly, kterou vyslal na obhlídku úřadů v roce 1633, zděšen. Stát postupně vytvořil a rozprodal desítky postů, ale téměř nikdo z držitelů neplnil své povinnosti.
Snaha o reformu byla marná. Pokusil se o ni v roce 1648 kardinál Mazarin, ale neúspěšně. Podobná praxe přetrvala až do revoluce…

Zdroj: Tomáš Konečný - Kuriozitami novověké kultury

Obrázek uživatele Annie

Hon za zrádcem.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ženské se spikly a chtějí se pomstít, ale Geralt je trochu usměrní :D

Drabble: 

Geralt pádil za Hermínou, co mu nohy stačily. Musel uznat, že létá opravdu rychle. Přiběhl na mýtinu.

Stál tam sám Jochet, Yennefer a nově i Hermína. Všechny se vydaly za ním.
Jochet vzal nohy na ramena.

„Tak dost! Všichni se zastavte a laskavě mi vysvětlete co se tu děje. Naprosto
očividně je v tom zakopaný pes, tak se uklidněte!“ zavrčel Geralt.

Všichni se zastavili a přišourali se k němu- dračice popolétla- a sedli si na zem.

„Tenhle zrádce mě ošidil!“ začala Yennefer

„A mě zase zaklel!“ přidala se Hermína

„Chceme se mu pomstít!“ vykřikly obě naráz.

Geralt si jenom povzdechl.

Závěrečná poznámka: 

Zakopaný pes jsem použila jako slovní spojení, když je někde nějaký problém, o kterém postava neví.
Snad to bude uznáno :D

Obrázek uživatele Eillen

Smrt v poušti

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/43386

Drabble: 

Cestou jednoho ze strážných karavany bodl štír. Byl původem z kmene, kde muž nesmí dát najevo slabost a tak na jeho zranění přišli až ve chvíli, kdy se neudržel na nohou a padl do písku. Karavana se však nezastavila.

„Přeci ho tu nenechají chcípnout jak prašivého psa!“ vykřikl naštvaně Robin.

„Péče o něj by je stála mnoho sil,“ vysvětloval Brett. „Navíc, jemu už není pomoci. Můžeme mu maximálně podat jed a ukrátit mu trápení a bolestivou smrt.“

„A taky ho pohřbíme do písku,“ pronesl Sandrik, který by dříve byl proti. Nyní však sundal batoh a hledal bylinky na přípravu jedu.

Závěrečná poznámka: 

Kdyby to nebylo patrné, tak strážný zde byl myšlen jako hlídací pes karavany.

Další část: http://sosaci.net/node/43772

Obrázek uživatele Aplír

Rekruti

Úvodní poznámka: 

Další do sbírky obrazů:
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_1314/zoom
Rekruti, Vojtěch Bartoněk

Drabble: 

Mrholí. Pro rekruty smutný den. Jdou do sebe zavěšeni, posilněni alkoholem. Budí rozruch na tržišti. Některé ženy je sledují s pohoršením, jiné s lítostí. Dva naverbovaní zpívají. Spíš vyřvávají. Třetí se vleče zhroucený mladík. Proklíná asent. Má v Praze milou. V tom je zakopaný pes. Bude na něj čekat? Kamarád s doutníkem v puse a odevzdaným výrazem ho za rameno tlačí kupředu. Chceš, nechceš? Musíš.

„Ruku líbám, škyt,“ vrávoravě se pokloní poslední z odvedenců.
„Tys to přehnal, už nepij,“ dá ruce v bok prodavačka.
„Rozkaz!“ napřímí se pátý rukující. Skelný pohled maskuje kšiltem. Mladou paní očividně pobavili. Odmění je úsměvem.

Obrázek uživatele Lomeril

24. Hádanka

Drabble: 

Yaran vždycky poznal, když něco nebylo v pořádku, a neváhal se zeptat.
„Gormlaith, co se děje?“
Dlouze se odmlčela. „Asi jsem přišla na to, jak zastavit Běsy,“ řekla nakonec.
„A proto ses chtěla jít projít a zavzpomínat na staré časy?“ zamračil se podezíravě. „Tak jednoduché to není. V čem je zakopaný pes?“
Nedokázala mu přiznat celou pravdu, ale nedokázala lhát. „Vsázím všechno na jednu kartu a vůbec se to nemusí podařit. Našla jsem klíč k poražení Běsů, ale nevím, jestli ten klíč najde správný zámek.“
„Už zase mluvíš v hádankách.“
„Vždyť mě znáš,“ sklopila oči. „Nikdy jsem neodolala dobré hádance.“

Obrázek uživatele Elluška

Hyjé, psíčku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Tady jsem byl naposledy před válkou." Elrond se ze strmé stezky rozhlížel po skalnaté průrvě plné bílé vody, zakrslých smrčků a vůně ledu. "Děkuji, hoši, za takový únos."
"Pch!" udělal Elladan. "Nás bys na procházky vyháněl a sám nikam nejdeš! Proč? Aha?"
"Já už nikoho neunáším," zavyl zadýchaný Elrohir. "Je to moc do kopce."
Elrond se přemýšlivě zachmuřil. Vzápětí synka popadl a posadil si ho na ramena.
Elrohir zavýskl. "Hyjé, koníčku!"
"Táta není žádnej koníček, musí být Huan! Jako malým nám vždycky dělal Huana!"
Elrond se ohlédl na mlčenlivou chůvu.
"Kupředu, valinorský pse," ušklíbla se. "Beztak je to jenom lenost."

Závěrečná poznámka: 

Podle mě je Elrond zahrabaný v knihovně ne proto, že by ho štvaly děti, ale proto, že má paranoidní touhu mít všechno pod kontrolou. Takže neustále píše do Arnoru, Gondoru i Mithlondu, přepočítává ztráty a neuvědomuje si, že už je půl druhého století po válce. Tohle je takový jeho "aha!" moment. Tady je zakopaný pes.
Protože elfové si jinak čas s dětmi užívají nejvíc z celého svého života. Tak snad už bude odteď chodit ven :)

Huan byl proslulý pes jejich pra-prababičky. (Není to skvělý, takhle si to uvědomit? :))

Další část >>

Obrázek uživatele Mary

Joele, to byl jen slovní obrat...

Úvodní poznámka: 

Tentokrát chtěl být Joel hodný...

Drabble: 

Milý deníčku,
dnes by mi to ve škole přišlo poprvé trochu zábavné, jen kdyby to nezkazila
učitelka. Ode dneška vím, čím budu, hledačem pejsků, co zakopaly škodolibé
výtvarkářky.
Přišel jsem do školy a podíval se na rozvrh dne, bylo zvláštní, vidět pod průsvitným
papírem přeškrtaná slova, místo nich tam byl nápis: CELODENNÍ VÝTVARNÁ VÝCHOVA...
Odšoural jsem se do třídy.

„Dětičky, dnes nakreslete obrázek na téma: Kde je zakopaný pes."
Všichni vytáhly barvy. Mně v takové krizové situaci ani
nenapadlo malovat, vyšel jsem ven pejska najít a vykopat...
„Joele, to byl jen slovní obrat!!!" učitelka vykoukla z okna.

Nevěřil jsem jí.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tenny

Rozhodnutí tvého života

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nostalgie, lidi, nostalgie!

Drabble: 

Hleděla směrem ke studni a přemýšlela. Zatím horko těžko zvládala oba světy, i když složitě. Známky v škole byli čím dál horší, jenže když se soustředila na matematiku, lidé dole umírali.
Bude se muset brzy rozhodnout. A v tom bylo to jádro pudla, ten zakopaný pes. Nad tou myšlenkou se pousmála. Vskutku, zakopaný pes. I když Inuyashovi by se asi nelíbilo, že ho přirovnává k pudlům.
Moderní svět měl její maminku, bratra, dědečka... Také medicínu, teplou vodu a bezpečí.
Jenže minulost skrývala její druhou rodinu. Čistý vzduch, pocit dobrodružství, vědomí, že může něco změnit a lidem pomoci. A také lásku.

Závěrečná poznámka: 

Ach, kreslený seriál mého dětství! Inuyasha vypráví o 15leté Kagome, která se skrze studnu v chrámu propadne do středověkého Japonska, plného démonů a monster. Potká a zachrání tam Inuyashu, který je napůl člověk a napůl psí démon.

Je to děsně dlouhé a úžasné. :)

Obrázek uživatele angie77

Zakopat či nechat jít?

Drabble: 

Byli ostřílení bojovníci, mnohokrát hleděli smrti do tváře, zvykli si. Mnohokrát také viděli své spolubojovníky a přátele umírat, na to si nezvykli nikdy. Navíc… smrt Bouřňáka a Geslera byla výjimečná. Proto se sešli. Před skromnou mohylou obsahující dvě těla. Žádné dary, žádné ozdoby. Věděli, že ti dva, být živí, by se jako první vysmáli zbytečné sentimentalitě a hrobku vykradli.

„Co s tím psem?“ zeptal se kdosi. „Pohřbíme ho s nimi?“
„Není mrtvý, nevidíš?“ vyjel Šumař. „Snažil se jim zachránit život. A Gesler, jak jsem slyšel, potom zemřel, aby zachránil život toho psa…“
„Právě… vypadá, že by chtěl zůstat s nimi.“

Obrázek uživatele Blanca

The Name of the Game

Drabble: 

"Let us cut to the bone now," Mawhub said, accepting a cup of tea (and surreptitiously checking it for poison). "You had something quite powerful here. And I want to know what and where it is."
The sixteen year old - oldest surviving son of the house - measured him with serious eyes.
"I'll tell you about it, but the gist is, my father had it on him... when you threw a building on his head. So if you want it, I can show you where to start digging."
"Son of a dog," Farouk spit grabbing a pick-axe. "Better be telling truth."

Obrázek uživatele Alešandr_Veliký

Díra do světa (zatím ještě ne skrz)

Úvodní poznámka: 

Vypráví opět pes Šarik.

Drabble: 

Huf huf huf... z té díry už mi kouká jenom hlava. Začalo to myšičkou (dobrá byla) a jak jsem se rozmáchl. Jsem tady zakopaný jak v zákopu. Ale když jsem si tu tak hezky zahrabal, tak si to uhájím...
"Jendo, co to děláš?"
"Montuji Šarikovi do toho jeho zákopu samopal. Kulomet bych tam neměl jak připevnit. Úplná obsluha samopalného hnízda. Škoda, že nemám fotoaparát."
"Co když z toho opravdu vystřelí? Samopal dětem do ručiček a domácím mazlíčkům do tlapek nepatří! Každoročně takto u pluku docházím ke třem úrazům, z nichž je každý čtvrtý smrtelný!"
"Se slepýma stejně moc škody nenadělá."

Obrázek uživatele Dede

Mluv jasně!

Úvodní poznámka: 

Piškot je Alžbětin pes. Nezakopaný!:))
Brandy je dračice, který má tendenci brát Alžbětina slova doslova.

Drabble: 

Je to nutné a přitom nevím, jak to udělat. Určitě s tím nebude souhlasit. A právě v tom je, milá Brandy, zakopaný pes.
Alžběto! Tys zakopala Piškota? Proč? Vždyť se po tom útoku přece uzdravil?
Ale Brandy! Jasně, že ne. Chci říct, že právě v tom je jádro pudla.
Alžběto… varuju tě… pudla jsi nikdy neměla! A jaderného už vůbec ne! Mluv rozumně!
Dobrá. Klíčové je…
Kde se tam zase vzaly klíče?
Brandy… prostě chci říct, že než začneme jakkoliv bojovat s tou čarodějnicí, musíme někam schovat princeznu a Kaitlyn. Chápeš?
Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč jsi to neřekla rovnou?

Obrázek uživatele Tom_Peterson

Andulky jsou finančně náročné !

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes se podíváme na to, jak jsme vymýšleli pro malé andulky bydlení.
Ale je to finančně náročné vymyslet bydlení pro 12 andulek.
Jak to bude dál?
Počkejte si na drabblík.
Bavte se.

Drabble: 

"Pepíku, co to tam Tom počítá?" ptá se Honzík.
"Náklady na bydlení pro nás."
"Je to drahé. A to počítám dobře. A taky nevím, kam dám klec. Do obýváku. A vybavení.
Ty peníze snad rostou na stromě?"
"Do obýváku dvanáct andulek nepůjde," říká maminka.
"Tak je rozdělíme. K vám půjdou čtyři, k nám půjdou čtyři a do obýváku půjdou zbylé.
Ale ještě je tu jeden zakopaný pes. Problém. Které kam. Já vím. Pepíček, Coco, Béďa a Izzy půjdou k vám. Honzík, Kiki, Ferda a Čiko půjdou k nám. Pepinka, Bonnie, Karlík a Monclík půjdou do obýváku. A je po problému."

Závěrečná poznámka: 

Tak jsme je nakonec rozdělili a bylo jim dobře.
A mohli se stýkat při létání.
o bude zítra nevím,ale vím,že budou Pepíček,Honzík,Pepinka,Kiki a spol.ve fandomu
Andulkoviny.:-)
Jedna klec kterou jsme museli dokoupit by taková https://www.superzoo.cz/klec-bird-jewel-rozela-chromova-vinova/?gclid=EA...

Obrázek uživatele Borch

S náčelnickými poctami

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Vesnicí se rozléhal nářek a úpění. Kontrastoval se štěbetáním papoušků a vzdáleným řevem jaguára. Ten snad truchlil taky, se zesnulým nejednou skřížili zbraně.
Vesničané se shromáždili u Domu mužů. Z něho vyšel náčelník, nesoucí tělo. Za ním vyšel šaman, potřásající chřestítky z jeleních kopýtek a ječivým hlasem sdělující bohům všechny hrdinské skutky mrtvého. Tělo bylo umístěno na nosítka a průvod se vydal do hor. Tam, v posvátné jeskyni, je už připravená jáma, vyložená kameny a prkny. Mrtvý tam bude v klidu spát se vším svým majetkem. Pelíškem, miskami na krmení i nejnovější hračkou - míčkem, který mu udělal šestiletý náčelníkův vnuk.

Závěrečná poznámka: 

Dobře, v Jižní Americe kdesi v povodí Amazonky je/byl kmen, který svoje psy pohřbívá s náčelnickými poctami. Ale pravděpodobně ve skutečnosti skončí spíše jako uzené mumie, než v zemi... ale co. Předpokládejme imaginární kemn, který skutečně lozí po horách, aby pohřbil pejska.

Obrázek uživatele Owlicious

Drobky ze stolu

Fandom: 
Drabble: 

V té oblasti nebylo nic zajímavého. Možná se tam vydal jenom proto, že potřeboval pauzu, protože o nich nikdo neměl vědět.
To se dařilo, dokud se nezjevila ona.
Nejdřív ji jen slyšeli za sebou.
Když to přestalo být snesitelné, přiměli ho se zastavit a otočit.
Nazval ji psem.
Ať už si sami mysleli, co chtěli, od něj je to překvapilo.
Daleko víc je šokovalo, když tu urážku přijala a obrátila ve vyznání.
Přitakal její víře. S laskavým úsměvem, který předchozí povýšené odmítnutí usvědčil ze lži.
Splnil její prosbu a obrátil se k odchodu.
To ona byla účelem celé jejich cesty.

Závěrečná poznámka: 

Pro ty, kdo by si chtěli přečíst příběh, řeč je o Syrofeničance z Matouše 15:21-28 nebo Marka 7:25-30

Obrázek uživatele Elet

Poražen

Fandom: 
Drabble: 

Los je vytažen, bylo rozhodnuto. Otec hrůzou ustrne, i tep srdce se zastaví. Jeho dcera?
Marné je bránit se osudu, marné prosit o milost. V bázni před takovou silou pokorně sklopí hlavu. Modlí se ke všem bohům, které zná, ale žádný ho nevyslyší.
„Jdi,“ kývne na dceru, v očích slzy.

A pak se stane zázrak. Princezna je živá, dav vítá rytíře, draka vedou za sebou, zkrotlého jak psa.
Nabídnuté peníze muž přijme, druhý den je rozdá chudým.
„Zabiji draka a zakopu ho daleko za městem, když přijmete dar křtu,“ prohlásí rytíř.
Dvacet tisíc lidí se zřekne pohanství.
Drak je poražen.

Závěrečná poznámka: 

Podle legendy se u pramene řeky usadil drak, který od města požadoval oběti. Když došli ovce, losovalo se mezi lidmi. Jednoho dne padla volba na královu dceru, sv. Jiří ji ale zachránil a draka nakonec zabil. Později byl na příkaz císaře popraven a je považován za mučedníka.
Svatý Jiří je mj. i patronem skautů, pro které je jeho svátek připadající na 24. dubna jedním z nejdůležitějších dnů v roce.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele winterpool

Vyklízení oblasti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, nebodovací

Pokud jste mě až doteď měli rádi, nastal čas s tím skoncovat.
Oliver nečte, jako vždy, takže můžeme být pořád kamarádi.

Drabble: 

Procházíme prázdnou ulicí.
“Udělej to rychle. Jednou ranou. Miř na hlavu,” opakuje Igor.
Nechci to udělat. Tajně doufám, že puška, kterou mě vybavili ve výstrojním skladu kdesi v poli u Pripjati, selže. Koneckonců je sovětská.
“Co bude pak?” zeptám se.
“Pak?”
Nechci Igorovi vyprávět, jak jsme kdysi doma se sestrou a otcem pochovali fenku Mašku pod jabloň. Důstojně. Jako členku rodiny. Jenže Maška zemřela stářím na pohovce, nikdo jí nemusel mířit na hlavu.
“Normálně, náklaďák, kafilerka,” řekne Igor. A pak: “Dávej pozor, támhle jednoho máš!”
U vchodu do opuštěného paneláku sedí voříšek. S vodítkem. Když nás uvidí, začne vrtět ocasem.

Závěrečná poznámka: 

Ti, kdo viděli seroš, mají jistě v paměti čtvrtý díl, kde se mimo jiné řešilo co s radioaktivními mazlíčky bez páníčků.

Stránky

-A A +A