Originální

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Splněný sen?

Fandom: 
Drabble: 

Půlmaraton. Dvacet dva kilometrů běhu. Pro někoho procházka, pro někoho nedostižitelný cíl. Mám na to? Chci to zkusit.
Tréninkový režim je jednoduchý. Běhat. Vyměřená trať deset kilometrů sice není dvacet, ale i ta polovička stačí. Každý den? Trať půlmaratonu má dvacet dva, tedy musím. Nemusím, ale chci. A když to každý den nejde, alespoň obden. Abych nevypadl z formy. Má to i vedlejší účinky. Když dobíhám na tramvaj, jsem o poznání rychlejší a méně se unavím.
Dvacet dva kilometrů. Uběhnu to? Třeba, třeba... AhA, už jsem na startu. Mám strach. Teď odstoupit? No to snad ne! Tři dva jedna. Start!

Obrázek uživatele Neferet

Snění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování drabble - Cesta

Drabble: 

Bim bam.
Zpozorním, když k mým uším dolehne kostelní zvon.
Půlnoc.
Čas jít.
Rozhlédnu se. Mám pocit jako by mě někdo pozoroval, ale nikoho nevidím. Jen na konci ulice se zastavila parta mladých lidí. Užívají si páteční večer.
Bezděky se zamyslím.
Jaké by to asi bylo v jejich kůži?
Bezstarostně žít. Užívat si každé chvilky, tak jak jsem to nikdy neuměla. Každý pátek navštívit jiný klub. Pít, kouřit, možná zkusit nějaké drogy abych věděla jaké to je...
Bim bam.
Povzdechnu si a vydám se domů
Tohle nikdy nezjistím, ale rozhodně nechci být v kůži toho, kdo okusí hněv mého stvořitele.

Obrázek uživatele estriel

In the Wrong Skin

Fandom: 
Drabble: 

When I was a child, I didn’t even realize that I was different - children are innocent like that. At least up until someone points out their shortcomings.

In my case, it was our neighbor.

“You’re wearing a skirt, dear,” she exclaimed, her curls bobbing as she shook her head. When I gave her a wide-eyed look, she clarified: “Skirts are for girls!”

“But I am a girl,” I said.

That night, my mom sat me down to explain. That was when I realized that I was in the wrong skin - that most girls didn’t look like boys on the outside.

Obrázek uživatele Maglynn

Psáno malým písmem pod čarou

Fandom: 
Drabble: 

"Cože?"
"No fakt!"
"To jako vážně?"
"Ty sis to nepřečetl co? Tak koukej," strčil jeden kolega druhému pracovní smlouvu až pod nos.
"V případě ukončení práce ze strany zaměstnance vyhrazuje si zaměstnavatel právo na uvrhnutí zaměstnance do pekelného kotle. To si dělají srandu, ne?"
"Hochu, pracuješ v pekle, co myslíš?"
"Ale nejsem čert."
"Čerti nemají smlouvu. Hele, já jen vím, že nikdy tady nikdo nedal výpověď," podotkl protřelý pekelník.
"Žabaři. To bude jen tak, aby vyděsili lidi. Koukej!" Stoupl si doprostřed kotelny a zakřičel: "Dávám výpověď!"

Pekelný personalista si povzdechl.
"Že si ti lidi nedají pokoj, dochází mi volné kotle."

Obrázek uživatele Anita

James O'Connel a jeho smlouva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: V textu je jedno sprosté slovo.
A mám strach, že to pár lidí nepochopí. Ale já vám věřím!

Drabble: 

„Jamesi, Jamesi…“ starý muž si protřel oči a unaveně vzhlédl. Před nosem si podržel smluvní podmínky a přes okraj pohlédl na svého zaměstnance.

„Že jsi tuhle podepsal důležitá pravidla, to víš?“ začal.

„Ano, pane,“ kajícně se přiznal James.

„A že jsme v právu ti udělat přesně to, co jsi –ač nechtěně- způsobil objektu, který jsi měl sledovat, to taky víš.“

„Ale on mě rozzuřil! Je to kretén!“ vykřikl James.

„Znovu – víš, že to smíme? Při nedodržení smlouvy?“

„Ano, pane,“ povzdychl si.

***

„Takže říkáte, že zaměstnanec James O’Connel vám z ničeho nic vběhl sedmatřicetkrát na nůž?“

Smlouvy se prostě dodržovat mají.

Príliš neskoro

Fandom: 
Drabble: 

Mladík sa v rýchlosti obzrel ponad plece. Len aby ma nevidel, modlil sa v duchu a bežal úzkou chodbou ďalej.

„ Ale ale, mláďa, máme naponáhlo?“ počul za sebou hromový hlas prenásledovateľa.

„Nnnnieeee,“ zaúpel chlapec, ale nespomalil.

„ Hádam mi nechceš utiecť. Máme predsa podpísanú dohodu.“

„Rád by som to odvolal. Už netúžim byť populárnym, chcem len svoju dušu. Nechcem umrieť,“ začalo mu kriviť ústa.

„ To je milé, a ja chcem svetový mier,“ zaškeril sa jeho prenasledovateľ. „Nabudúce si snáď dobre rozmyšlíš, komu čo sľúbiš. Ale vlastne, pre teba už žiadne nabudúce nebude.“

Potom chlapec pocítil, ako mu ruka pevne zovrela hrdlo.

Obrázek uživatele Erys

Rituál

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je to spíš BJB, nebo něco dobrého. Ani jestli si to zaslouží varování, nebo ne. Každopádně doufám, že se vejdu do tématu.

Drabble: 

Zatemněnou místnost osvětlují jen slabé, nejisté plamínky svíček. Voní vonné tyčinky a hraje podmanivá hudba.
Dávno kašle na miliony chytrých rad z Internetu a řídí se spíš svým citem. Stejně jde hlavně o to, aby se uklidnila. A naladila.
On je tady s ní. Jako vždy.

Už to budou tři roky, kdy polibkem zpečetila jejich dohodu. Tehdy slíbil, že ji nikdy neopustí. Že občas odjede, ale vždy se vrátí.

A vrátil se i tehdy, když ho srazil neopatrný řidič.
Ona nemusí věřit v duchy. Jeden ji provází den co den.

„Zbavuji tě tvého slibu…“

Některé sliby by se dodržovat neměly.

Obrázek uživatele se.id

Úcta k životu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Milé děti, dneska to pohádka nebude

Drabble: 

Mnohokrát jsem je slyšel řečnit o úctě k životu. Skláněl jsem přitom hlavu až k zemi a snažil se potlačit hořký smích.
Nikdy nikoho nezabili. Nepoddajné zajatce, kteří pomalu umírali v klecích, oplakali s nelíčeným zármutkem.
Nejedli maso a tvrdě trestali opovážlivce, kterým se při práci na polích podařilo ulovit zajíce nebo myš.
Nepotřebovali se oblékat, a tak jsme i my, jejich otroci, chodili nazí, pokud ovšem nepovažujete tetování služebníků a krvavé jizvy za oděv.
Nenosili nic z cizí kůže, ale my tu jejich nesčetněkrát cítili na svých zádech.
Biče, kterými nás učili slepé poslušnosti, pocházely z jejich vlastních těl.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Kdo s koho

Fandom: 
Drabble: 

„Belzebube, vypadáš hůř než samo peklo. Co se stalo?“
„Ó, velebný kníže pekelný, hrůza, hrůůůůza!“
„Někdo nevinný?“
„Hůř,“ zabědoval čert. „Vypadal jako standardní lidský červ. Smlouva Hříšník premium na pět let. Neomezené množství zlata a po pěti letech šup s duší do pekla.“
„A proč tu není?“
„Lhůta uplynula, tak jsem za ním šel, a že jako chci tu duši a on mi dal tohle!“ Čert zakvičel a vytáhl z hábitu galusku.
„A že prý to drobné písmo dole na smlouvě říká, že mu dlužíme ušlý zisk za léta, co se válel a nepracoval.“
„To je ďábel!“
„Kdepak, velebnosti, advokát.“

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Žít co to dá

Fandom: 
Drabble: 

„Ráno, to vám povím, to bylo nádherné. Krůpěje rosy a ten východ slunce! Krásnější jsem nikdy neviděla. Rosa pomalu oschla a oteplilo se, určitě jste si taky všimla. Pofukoval lehoučký větřík. Oběd jsem přeskočila, jídlu poslední dobou moc nedám, ale odpoledne se šlo za klukama, a to vám povím, to bylo něco! Takovou párty zažijete jednou za život. Pročpak nic neříkáte? Máte strach o děti? Nemějte, děti budou v pořádku. Já mám hodně dětí, říkala jsem vám to? Ve své poslední hodince doufám, že budou mít život krásný jako já. Víte, být jepicí má jednu velkou výhodu. Vše prožíváte naplno.“

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Co je komu po jméně?

Fandom: 
Drabble: 

Začalo to celkem nevinně a vypadalo to jako celkem dobrý nápad. Zkusit něco trochu jiného. Nejdřív to byly šaty. Krásné, nové, barva a styl, jaké neměla nikdy před tím. Cítila se jiná. Potom líčení – výrazné řasy, oči, rty. Cítila se krásná. Netrvalo dlouho a sehnala si paruku. Blond, protože vždycky chtěla být blondýnka. K nové tváři se hodilo i nové jméno. Monika bylo tak fádní, zato Christiane, to mělo zvuk i šmrnc. Ještě úžasné pevné silikony, Christiane přece nemůže být plochá.
Pak jí došlo, že může být i černovláska v kožené bundě. Říkejme jí třeba Liz.
A potom bude Marianne…

Obrázek uživatele Aplír

Síla empatie

Fandom: 
Drabble: 

Otevřeli dveře. Herda do zad jí pomohla přes práh. Měla rekord v počtu tepů, když uviděla bílý plášť a zamřížované okno. Stála bez hnutí, jen oči jí běhaly po místnosti.

Slyšela chlácholivý hlas. Nevěděla, co říká. Slova jí splývala. Připomínala těsto. V něm také nerozeznala původní ingredience.

Uklidnila ji tichá hudba. Konečně vnímala, co doktor říká.
„Jak se jmenuješ?“
„Hana.“
Podal jí zrcadlo.
„Vidím Lenku!?“ vylekala se.
„Když jste byly spolu. Co se stalo?“
„Svěřila se mi. Úplně jsem se vžila do její kůže.“
„Máš pravdu.“ odhrnul závěs. Za ním byla Lenka. „Cože???“ vyděsila se a omdlela, když uviděla Hanu.

Obrázek uživatele Gary Stu

Smlouva

Fandom: 
Drabble: 

Už to tu bylo zase. Sobota - posledních asi sto let vyhrazena na obnovování starých smluv. Otevřel obálku s dvěma kopiemi pracovní smlouvy na následujících šest dnů.

Po hodinách práce s pinzetami, UV lampou, mikroskopem, skalpelem a dalšími složitějšími pomocníky si byl v podstatě jistý, že objevil všechny vysvětlovací doložky a ostatní rafinovaně ukrytý text.  Bylo to divné - bude mít podezřele výhodné zaměstnanecké podmínky. Zlikvidoval zbytky zkoumané smlouvy a zamyšleně podepsal druhý výtisk.

O týden později už věděl. Nový trend - nejdůležitější věta nebyla v oblíbeném mousprintu uprostřed stránky ani v mikrotečce nad i. Nikdy by ho nenapadlo číst vlastní text smlouvy...

Obrázek uživatele Šmelda

Malým písmem (bjb)

Fandom: 
Drabble: 

Už když se vzbudil cítil se nesvůj. Doslova. Je to zvláštní pocit nebýt svůj, být někoho jiného. Ne romanticky, ne v řetězech jako otrok, to jsou jen vnější okolnosti. Ten jeho pocit přicházel zevnitř a vůbec se mu nelíbil.
Ne že by byl překvapený, tu část smlouvy psanou malým písmem (na jedné ze dvou slepených stran) objevil už chvíli po podpisu.
...nedodrží li signatář podmínky smlouvy, propadá jeho duše Oriaxovi, markýzi pekla, pánovi třiceti pekelných legií...
Podmínka byla nesplnitelná pro všechny kromě MacGyvera, vejce z omelety neuděláte.
V drahém zrcadle ve své koupelně spatřil, že už mu začaly rezavět vlasy.

Závěrečná poznámka: 

Možná si mě místní pobočka Ligy ryšavých gentlemanů podá, ale nic jiného mě nenapadlo:-)

Obrázek uživatele Taarg

Co vy víte?

Fandom: 
Drabble: 

Jako dítě jsem nebyl příliš oblíbený, kamarádi (pokud je tak mohu nazvat), se mi smávali, že bych neulovil zajíce, ani kdyby měl zlomenou nohu.

Snažil jsem se zesílit a když mi bylo patnáct, dokázal jsem vysledovat kance a skolit ho jedinou ranou oštěpu.

V šestnácti jsem potkal Ji, byla krásná, její oříškové oči se na mne smály a věděl jsem, že bude mou.

Když jsem se v pětatřiceti stal náčelníkem vesnice, měli jsme už deset dětí, každé bylo nádherné vlastním způsobem.

Teď tu ležím pod topolem s šípem v prsou. Jak si můžou lidé myslet, že jsem jen smrdutý ork?

Obrázek uživatele estriel

Nepřečtená

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Obávám se, že tahle dnešní česká drabble je spíš typu BJB. Tohle téma mi moc nesedlo.

Drabble: 

„A ještě podpis,” zahalasil jednatel a ukázal na řádku nadepsanou Pronajímatel.

Honza nejistě pohlédl na smlouvu, kterou si ani nepřečetl. Jednatel se výmluvně zadíval na obálku, čekající po jeho pravici. Honza tedy s povzdechem podepsal.

O pár minut později, s obálkou plnou peněz v kapse, Honza seděl v baru nad sklenkou whisky. Už už se chtěl napít, když do baru vrthl agent s pistolí namířenou na Honzu.

“Ani hnout,“ zaječel. „Konzumace alkoholu porušuje 4. paragraf, 13. odstavec Smlouvy o pronájmu orgánů, kterou jste podepsal. Smlouva se musí dodržovat!“

Alkoholik Honza vytřeštil oči. Co teď s všema těma penězma v obálce?

Obrázek uživatele Trigatron

Dohoda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování ze včerejška.

Drabble: 

"Dvacet!"
"Dvacet tisíc poprvé, podruhé..."
"Padesát!"
"Padesát tisíc tablet? Padesát poprvé..."
"Sto." Jediné slovo utišilo sál.
Kladívko odklepalo sto tisíc. Cenná relikvie, přenosný generátor, byl prodán.

"Jsi krásná," vrněl obchodník o pár hodin později do ucha jedné z místních společnic. Vyprávěl jí o svém domově a že ji tam odvede. Generátor zatím hlídali najatí strážci.

O tři dny později byla skupina přepadena a povražděna lupiči. Když zbraně ztichly, překrásná dívka vstala, otřela falešnou krev, potřásla si rukou s vůdcem gangu a řekla "Fajn chlapi, sundat vesty a jedem zpátky!" Mrtvému obchodníkovi už nevěnovala pohled.

Smlouvu s aukční síní opět dodrželi.

Obrázek uživatele horrorpop

Někdo mi něco namíchal

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Píšu o tom, co znám nejlíp - koncerty, kluby, kapelní dodávku, bary. Obětoval jsem svou duši punkrocku a tady vidíte, k čemu to sakra vede.

Drabble: 

„Hele kluci, vždyť to vidíte sami. Lidí moc nepřišlo, čekali jsme tu návštěvnost o dost větší. Vstupný jsme dali za stopadesát, to je tady mimo město holt moc. Vím, že jsem slíbil pro vás i volnej bar, nějaký panáky, ale prostě nemám z čeho dávat, tenhle kulturák je prostě mrtvej. Chápejte mě, jsme přece lidi. Ten hotel taky nějak neklapl, ale tady Fanda říkal, že můžete spát u nich ve zkušebně na zemi. Spacáky sebou máte ne? Topení tam je a vodu najdete v patře, docela Interkontinentál pro chlapce jako vy. Počkej, co to děláš? Ty mi močíš do piva?“

Závěrečná poznámka: 

Pojmenováno podle songu od Ramones - Somebody Put Something In My Drink

Obrázek uživatele Iswida

Dar

Fandom: 
Drabble: 

Říká se, že na počátku bylo slovo, ale tato pověst sahá ještě dál. Mluví o daru tak velkém, že na něm stojí celý lidský svět, a o smlouvě, která se k němu váže. Když bohové slovem vytvořili svět a člověka k obrazu svému, žárlivě střežili svou stvořitelskou moc. Jeden z nich však lidstvo natolik miloval, že jako Prometheus v řeckých bájích riskoval věčné zatracení, aby s nimi uzavřel smlouvu. Poskytl jim jazyk v jeho holé, netvořivé formě výměnou za slib, že nikdy nebudou pátrat po jeho pravé podobě. Od těch dob bohové trestají neštěstím ty, co se přiblíží. Básníky, vizionáře.

Obrázek uživatele Aplír

Pohádka

Fandom: 
Drabble: 

Žily, byly tři sestry, ale nenavštěvovaly se.

Nejstarší byla přísná, ráda sekýrovala, tak se jí ty druhé vyhýbaly. Další byla empatická, dělala si o sestry starosti, ale jim připadala vlezlá a její přítomnost nevyhledávaly. Třetí byla neobvykle hodná. Každému pomáhala a zároveň obšírně informovala, kde ji co bolí. Ostatní raději předstírali, že ji nevidí.

Ty sestry žily osaměle a život je přestával těšit.

Jednou se přihnala vichřice. Jedné odnesla střechu, druhé pobořila chalupu, třetí vzala chlívky se zvířaty.

Neštěstí jim paradoxně pomohlo.

Zjistily, že se potřebují. Nastěhovaly se k nejmladší, dodržovaly nájemní smlouvu a žily pak spolu šťastně a spokojeně.

Obrázek uživatele Erishika

Anthony Blake

Úvodní poznámka: 

Toto je biografie mé vlastní vymyšlené postavy pro Dreamer's Ship (=DS) svět. (Na mém profilu je odkaz na náš web.)

Drabble: 

Anthony Blake je hnědovlasý a zelenooký muž ve věku 27 let. Má přesně 163 centimetrů a je velmi přesvědčen, že růst už nebude.
Pochází z planety Zart a jeho rodiče umřeli při autonehodě, když mu bylo teprve 16 let. Ujala se ho jeho teta.
Místo jeho nejlepšího kamaráda momentálně obsadil Cris Tall, který mu zdemoloval dům ukradenou vesmírnou lodí. Anthony, který nerad opouští pohodlí svého domova a svojí knihovnu, se nakonec rozhodl, že pojede s Crisem na výlet po vesmíru. Bohužel z nich dvou je Anthony ten chytřejší. Také má prostřední jméno, které nikomu neříká, protože se za to stydí.

Závěrečná poznámka: 

Pokud se o něm chcete dozvědět víc -> http://dreamersship.blog.cz/1212/anthony-blake :)

Obrázek uživatele mo.om

Zkormoucený Kaštánek

Fandom: 
Drabble: 

Prvního dne seděl pan Kaštánek na chodníku, plakal a rozhazoval rukama.
Druhého dne rovněž seděl na chodníku a plakal, ovšem rukama už neházel, neboť když je předešlého dne rozhodil, seběhli se na ně toulaví psi a obě ruce mu snědli.
Třetího dne už byl natolik umolousaný a nevzhledný, že jej slečna Kateřina raději přikryla jakýmsi bulvárním plátkem.
Čtvrtého dne pana Kaštánka míjela paní Libuše.
"No toto...," pravila neskrývajíc pohoršení a přidala do kroku.
Pátého dne přijeli popeláři.
"Jiří, přece nemůžeme..."
"Musíme, vždyť máme smlouvu s městem."
Opatrně pana Kaštánka naložili a odvezli ho na skládku komunálního odpadu, kde pláče dodnes.

Obrázek uživatele Neferet

Cesta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování drabble - Smlouva na neživot

Drabble: 

Říká se, že každý se narodí jen jednou.
Zjistila jsem, že to není tak úplně pravda.

Poprvé jsem se narodila v jedné maloměstské rodině zrozená z lásky. Citu tak hlubokého až nad tím zůstává rozum stát.
Podruhé jsem se narodila ve starém opuštěném sídle hluboko v lesích zrozená z krve. Své vlastní, mého stvořitele a mé první oběti.

První část svého života jsem žila jako šedá myška, kterou nikdo neměl rád.
Druhou část prožívám jako lovec, který nemá nikoho ráda.

Vím kým jsem byla.
Vím kým jsem.

Jen nevím kým se stanu pokud dál půjdu cestou, kterou jsem se vydala.

Obrázek uživatele Voliéra

Čím může byt kousek nebe?

Fandom: 
Drabble: 

Co všechno se dá spatřit prťavým kouskem nebe? Pro mě, osobu mdlého rozumu, zavřenou v temné cele, je kousek modrošedé oblohy malým zázrakem, celým světem směstnaným do maličkého kousíčku ráje. Často přemýšlím, přestože člověk jako já toho prý není schopen, o tom, jestli bych si celého nebe, kdybych ho měl k disposici, vážil stejně, jako tohohle útržku. Koukal bych se na něj vůbec? Ne, vím to. Co bych dělal s celou oblohou? Zavíral bych se doma a zíral zkrze okno na podobný čtvereček, jaký mám tady. O tenhle kousek se nemusím s nikým dělit - nikdo jiný se na něj nedívá...

Závěrečná poznámka: 

Opravdu jsem netušila, kam tenhle svůj výtvor zařadit, takže jsem sáhla po uni Originální ;) Snad tedy nevadí.

Obrázek uživatele Neferet

Smlouva na neživot

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování drabble - Uspokojení

Drabble: 

"Uděláme dohodu..."
"Jakou?"
"Dám ti moc, po které tvá temná dušička touží."
"Co za to?"
"Nic velkého, myško. Jen zůstaneš navždy se mnou..."

Myslela jsem, že vím čemu jsem se upsala.
Že můj život bude mnohem lepší.
Myslela jsem, že nebudu schopná citů.
Spletla jsem se.
Čekala mě jen bolest, protože až na nebijící srdce jsem byla stejná a on byl mnohem krutější, než jsem ho do té doby znala.

Vytrvala jsem, protože jeho smlouvy se dodržují.

"Pacta sunt servanda."

Pošeptal mi do ucha ve chvíli, kdy jsem před ním ležela v krvi.
Potom, co jsem ho poprvé chtěla opustit.

Obrázek uživatele Maglynn

Hledač

Fandom: 
Drabble: 

Myslím, že jsem ho kdysi měl, ten kousek nebe, to neutuchající štěstí.
Ale tehdy se mi nezdálo dostatečné, chtěl jsem větší kus, jiný kus.
A tak jsem hledal. Hledal jsem celý svůj život. Hádáte správně, nenacházel jsem. A čím víc jsem hledal a čím dál jsem cestoval, tím méně pravděpodobné se zdálo, že najdu.
Škoda jen, že mi to nedošlo už tehdy.
Teď jsem příliš starý. Říká se, že láska a štěstí kvete v každém věku, ale není to pravda. Je to zoufalé pořekadlo příliš mladých a příliš starých.
A i kdyby to byla pravda, to moje nebe už není.

Obrázek uživatele Anita

Noc pod širákem

Fandom: 
Drabble: 

Dva leží vedle sebe a klidně oddechují. Spací pytel jim udržuje tělesné teplo.

První promluví.

„Když to vidím… Tají se mi dech. Tobě ne? Tolik hvězd a my neznáme jejich osudy. Tolik černě a my nevíme, kdo ji rozlil. Je to vzrušující, husina mi přebíhá po celém těle,“ polohlasem sdělí společníkovi a usměje se.

Chvíli zírá.

"Přemýšlím o tom, jestli bude vypadat stejně i za deset, padesát let. Jenom malý kus. A stejně tak krásný. Na co myslíš, když se podíváš na ten kus nebe?“

„Když se podívám na kousek nebe…“ načal, „myslím na to, že nám někdo ukradl stan.“

Smůla, chlapče!

Fandom: 
Drabble: 

Žár se přeléval po ulicích Quita. Lidé neměli odvahu pozvednout oči, paprsky bodaly i přes zavřená víčka. Azurová obloha s jediným bílým mráčkem visícím těsně nad obzorem se zdála být nekonečná.

V Londýně se zvedala mlha. Pár zbloudilých kapek tu a tam porušilo dokonale hladkou hladinu Temže. Pokud se člověk zadíval pozorně přímo nad hlavu, mohl mezi šedými mraky rozeznat náznak duhy.

V Tallinnu sněžilo. Z mokrých kopiček zašedlé břečky válících se po ulicích se stávaly nadýchané hromádky sněhu lehkého jako moučkový cukr.

*

"Já chci taky aspoň kousek nebe!"
Pluto se otočilo zády ke Slunci, aby ho nikdo neviděl brečet.

Obrázek uživatele vatoz

Nejvyšší vrcholky hor

Fandom: 
Drabble: 

Šplhá posledních pár desítek výškových metrů. Na vysoký kruh skal, který ze všech stran neprostupně obepíná jeho vesnici, se dostával přes měsíc, každý den o kousek prodloužil svou stezku ze skob a lan.

Náhle se na obloze, blankytné, co pamatuje, vyloupne velikánský černý hranatý mrak. Mrak? Ne, to kus nebe se odklopil kamsi vzhůru. Otvorem vlétá skupina bestií větších než stodola – skupina draků.

Ti se snáší k nic netušícím vesničanům, hází je bez ladu a skladu do velikého koše a po úspěšném výlovu odlétají.

Muž stojí na vrcholu skal a opírá se o kašírovanou oblohu. Pláče. Je v teráriu sám.

Obrázek uživatele Gwendolína

Slepý život

Fandom: 
Drabble: 

Šlápl jsi do louže a ani sis nevšiml nebe, které se v ní odráželo.
Jeho kousky se rozstříkly okolo, ale ty ses soustředil na své záležitosti.

Upil jsi ze sklenky a nevnímal jsi nebe, mihotající se na její stěně. Chtěl ses jenom podívat na dno.

Nebe čekalo i v displeji telefonu. Našel bys ho, kdybys chtěl. Ale ty jsi musel začít zuřivě datlovat.

V ciferníku hodinek už se odráželo jenom matně. Bylo mu předem jasné, že tě zběsile spěchající ručičky zajímají o tolik víc.

Když jsi se konečně, se zoufalstvím v očích, podíval přímo nahoru, nechtělo už nebe vidět tebe.

Stránky

-A A +A