DMD č. 30. pro 30. 4. 2020. Téma: Nejposlednější z posledních

Obrázek uživatele Carmen

Tenkrát v Godrikově dole

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Právě jsem si díky Faobově zmínce o Tenkrát v Hollywoodu a fandomu Tenkrát na světě uvědomila, že jsem zapomněla napsat něco, na co myslím půlku dubna a čekám s tím na poslední téma. *facedesk*
Tak aspoň naprosto NESOUTĚŽNĚ jeden zapomenutý nebodík, protože by mě mrzelo to nenapsat vůbec.
Hudební ťuk: tady
Teoreticky by to navazovalo na tohle.

Drabble: 

Petr jde pomalu po silnici. Vzduch voní neurčitě létem, smíchem a vypraným prádlem.
Něco zaslechne. Ohlédne se. Sirius ho zadýchaně doběhne.
„Červíčku,“ řekne, „neděje se nic? Přišlo mi... Nechci, abys měl pocit, že na tebe kašlem.“

Čas se přesype a přetočí a s vteřinovým zaváháním odbije jinak.

*
„Musíš o prázdninách taky přijet!“
*
„Péťo, podrž Harryho, přísahám, že jen u tebe nebrečí.“
*
„Bez tebe... Bez tebe bychom to nezvládli.“
*
Duben 1982

Jarní vzduch chutná slibem vzpomínek.
Na zahradě předvádí Sirius Harrymu triky na koštěti.
Petr něco říká. Remus se rozesměje.
Lily se opírá o Jamesovo rameno.

Všechno je, jak mělo být.

Obrázek uživatele Blanca

Epilogue

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, druhé v tématu, těžce po limitu, ale potřebovala jsem ještě něco doříct.

Díky všem, kdo četli, komentovali a fandili některé z postav.
Vážím si každého jednoho z vás. A doufám, že navzdory tématu tohle není to poslední, co si z tohohle příběhu budete moct přečíst.

Drabble: 

"Unfortunately, there will be no more reports from Cheetah," Wolf stated, opening a file.
"Meteorologists and various other experts are still scratching their heads about where all the extra water came into the Eufrates from. The citizens of Haditha thank any and all deities their dam held up."
He continued, looking at the two other directors.
"Anah township is recovering. The fortress... well, noone's going to search it without snorkel anytime soon. And we have preventive measures in place..."
"No survivors?"
"Total surprise. No time to evacuate."

Zaria, teacup in hand, sat in al-jida's kitchen, surrounded by family telling stories.

Závěrečná poznámka: 

Ok, tak teď víte, jak to dopadlo.
Na podrobnosti si budete muset počkat do románu, nebo mého pokusu o "Třicítku" ;)

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Školka pro geniální děti

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní

Jistě znáte vášnivou debatu dětí, které se předhánějí v tom, kdo zná největší číslo. Představme si skupinku malých géniů, kteří bleskurychle (byť poněkud vágně) dostávají nápady, na které lidstvo ve skutečnosti čekalo tisíce let.

Drabble: 

"Žádné přirozené číslo není poslední, vždycky jde přičíst jednička."

"Nekonečno?"

"Je to číslo? Kolik je nekonečno + 20?"

"Co množina všech přirozených čísel omega, ta by mohla být poslední, těsně za všemi přirozenými čísly?"

"Ale co omega + 1, omega + omega? Tyhle výrazy (ordinály) mají smysl, ale který bude poslední?"

"Uděláme stroj stále přičítající jedničku. Uvidí-li, kam to přičítání směřuje, skočí na ten limitní objekt (jako výše s přirozenými čísly). Tak najde všechny ordinály."

"A když všechny sjednotíme, dostaneme poslední!"

"No... skoro. Tahle obluda ordinál není, protože to není ani množina."

"To už je na mě moc. Ale aspoň nikdo není poslední."

Závěrečná poznámka: 

Ordinály (ordinální čísla) jsou jedním ze způsobů jak pracovat logicky správně (ovšem zdaleka ne vždy intuitivně) s představou "nekonečna", nějakého posledního nebo největšího čísla (zatím definovaných). Argument s přičítáním jedničky ale funguje i pro ně, takže není divu, žádný největší ordinál není (https://cs.wikipedia.org/wiki/Burali-Fortiho_paradox). Stroj z drabblu představuje transfinitní rekurzi (https://cs.wikipedia.org/wiki/Transfinitn%C3%AD_rekurze). A na závěr jeden hezký obrázek: https://en.wikipedia.org/wiki/Ordinal_number#/media/File:Omega-exp-omega....

Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 14

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ.

Drabble: 

Prosinec: Zubař, utopenci, zubař, Vánoce, kristepane, já jsem těhotná!
Leden: Zubař, ultrazvuk (to větší rozlišení!), turnaj v prší, alergická reakce kdoví na co, pohotovost, čtyři kapačky.
Únor: Teta má rakovinu, sakra.
Březen: To je ale krásný měsíc! Švagrová je taky těhotná.
Duben: DMD, jupí! Budeme mít kluka, jupí!
Květen: Teta s námi nemluví.
Červen: Koťata. Černého kocoura tu kočka nechala. Máme kotě doma, vím, jak to dopadne. Týden nespím. Zvrtnutý kotník - kombinace kotěte a marmelády. Manželovi zemřela babička.
Červenec: Spousta narozenin, oteklé kotníky.
Srpen: de Quervain útočí. Výstava květin, další den porod. A ještě další. Poslední z posledních problémů? Haha!

Závěrečná poznámka: 

Krásný 1. máj!

Obrázek uživatele Krajina sopek

Začátek příběhu

Úvodní poznámka: 

Je to trochu troufalé spojení a doufám, že z té směsky skutečného a neskutečného třeba někdy nějaký ten příběh doplácám.

Drabble: 

Vzpomínal s bolestí na urážky těch, kterých si tak vážil pro jejich původ a u nichž obdivoval vytrvalou věrnost své věci. Chudoba ho netrápila. Byl na ni zvyklý. Patřili ve Smyrně k nejchudším. Ona pocházela z podobně nuzných poměrů.
"Jsi bohat." četl v dopise od prvního z prvních a posledního z posledních a věděl, že tu nemluví o majetku.

Ještě to nebude snadné.

Díval se na barevnou armádu kolíčků, tančících ve větru spolu s kapkami deště a ručníky, které nestačily doschnout. Nejen oni byli svědky jejích modliteb.

"Nechceš dovnitř? Ať nepromokneš." zubila se na něj ze dveří, svetr nakřivo zapnutý.

Závěrečná poznámka: 

K vítězství vedou bitvy. Tak to je.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Oáza

Drabble: 

Popelem se táhla ojedinělá řádka stop. Vedla přes planiny od hor až k ruinám kdysi velkého města. Na jejím konci se vlekl muž v potrhaném koženém kabátu až na zem. Na zádech měl nacpaný batoh a pušku se známkami hojného použití.
Před ním se tyčily masivní kovová vrata, zasazená do betonového bloku. Nad nimi se tkvěl nápis: “Oáza”.
Muži stékali po špinavé tváři slzy. Konečně to dokázal, nalezl poslední výspu civilizace. Se skřípotem otevřel vrata bunkru a vstoupil do tmy.
Pod nohama mu zakřupaly kosti. V mihotavém světle baterky se rozhlédl po betonové hrobce.
Pustinou se rozlehlo osamocené burácení výstřelu.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Poslední statečný

Fandom: 
Drabble: 

Hiró Onoda byl odhodlaný se nevzdat. Nikdy. Přestože již roky neopustil džungli a byl zcela odříznutý od okolního světa. Přestože ho bombardovali letáky plnými lží. Přestože vojín Akatsu opustil své druhy ve zbrani a vzdal se nepříteli. Přestože místní přisluhovači Američanů zastřelili jeho zbývající dva muže. Přestože za ním poslali toho pomateného mladíka, který se ho snažil přesvědčit, že jeho boj je zbytečný.
Pak za ním ale přijel major Taniguči – tedy vlastně pan Yošimi Taniguči, knihkupec – ve staré, moly prožrané uniformě a předal mu své poslední rozkazy.
Psal se rok 1974 a pro Hiróa Onodu právě skončila druhá světová válka.

Obrázek uživatele Naughtilus

The Last Dragon

Fandom: 
Drabble: 

Once upon a time we thrived, when the world was filled with magic. But men and women had replaced us with new gods they created, willingly enslaved and chained their minds, killed us, killed each other in the name of the false gods, their own creation. They have forgotten us, and we faded into mere stories. My brothers and sisters, the dragons, were the last to fade away, hidden.
I am the last of the last, the last dragon. I did not hide. I planted the seeds of imagination in curious minds. I slept for eons, waiting.

It's harvest time.

Závěrečná poznámka: 

Or the first?

Obrázek uživatele Kahvi

The Last Stand

Drabble: 

"Y'know," Aziraphale slurred, his glass dangling precariously from his hand, "We're the last of them. The last of the last."

"The... the what?" Crowley narrowed his eyes. His glasses had gone... somewhere. It didn't matter. Usually, it did, but not now. That was important, for reasons unclear to him at the moment.

"Last," Aziraphale elaborated. "Of the... you know."

"Last," Crowley added. "Yeah. You said."

Aziraphale nodded heavily. "Exactly. We're... what do they say?"

"Who?"

"People! About things?"

"Dunno. Lots."

"Old school. We're the last angels left on Earth. And..."

"We'll be the last to leave."

Aziraphale smiled, sadly. "Yes."

Obrázek uživatele Tess

A Trap

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík.
Asi budu muset přidat ještě epilog mimo soutěž :)

Drabble: 

Arne woke up and shook his head. The memories... were back. Almost everything.
“Who are you?” he asked... Samantha.
“Did you lose your memory again?” she yawned.
“On the contrary. I remember now. The first time we met... you showed me from the cliff.”
“Sorry,” she said.
The next thing he knew, he woke up on the floor.
“What did you do?”
“Nothing. You just collapsed.”
The blackness. He needs to get through.
One last barrier he needs to break.
He didn’t realize he said that out loud.
“I know someone who can help with that...”
Swan will be thrilled.

Závěrečná poznámka: 

První a druhé Olympijské hry

Drabble: 

"Málo známou skutečností je, že se Cimrman při svém výzkumu dilatace času v Řecku (všiml si, že v řeckých kavárnách plyne čas pomaleji) zúčastnil také prvních Olympijských her v Aténách. Zvolil si disciplínu nejtěžší, tedy Maratonský běh.
Během osmnáctého kilometru ho ovšem osvítil nápad k problému s línavostí kamerunských ovcí, se kterým ho seznámil jeho dobrý přítel Emil Holub. Stopl si proto projíždějící vůz se senem a vydal se na cestu do Afriky.
Maraton úspěšně dokončil na pařížské Olympiádě, ovšem vlivem poruchy na vzducholodi dorazil pozdě na start i do cíle. Nevyhrál sice, ale alespoň se stal nejposlednějším z posledních."

Obrázek uživatele Envy

O šťastném lidu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ze série o Moudrém panovníkovi
Navazuje na: Moudrý tanec lidu http://sosaci.net/node/43868
Začátek: Moudrý panovník http://sosaci.net/node/40174

Drabble: 

A lidé se smáli a tančili, vždyť už ta situace byla tak absurdní, že jim snad ani nic jiného nezbývalo, než začít se upřímně radovat a těšit z každé chvilky, kdy mohou být spolu. A jak se tak radovali, nejprve si pomalu ani nevšimli, že lidé které již dlouho neviděli se najednou vrací. Stromů začalo zase ubývat, až dokud nebyli všichni, i ten nejposlednější z posledních v království upřímně šťastní. Radost vzniklá z krize, skutečná otevřenost srdcí lidi bylo to, co je dokázalo zachránit.
A co to znamenalo pro moudrého panovníka a jeho plány? To se dozvíme třeba za rok.

Závěrečná poznámka: 

tady už jsem nevěděla jak nacpat slovo moudrý do názvu drabble

Obrázek uživatele Rorico

Bytosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Duben 1945
České pohraničí

Drabble: 

Dlouhý průvod se vlekl opravdu žalostným tempem. Rychleji to ale opravdu nešlo.

Mohlo by, ale bylo tam příliš mnoho "kdyby". Kdyby bylo víc jídla. Alespoň posledních pár měsíců, když ne posledních pár let. Kdyby bylo vhodné oblečení. Kdyby byly nějaké léky. A ještě nespočet dalších kdyby.

Průvod se sestával z bytostí, které měly-li by tyto "kdyby", vypadaly by jako obyčejní lidé.

Doprovázelo je několik desítek bytostí, které jako lidi vypadaly, ale lidmi nebyly.

Ti, kteří šli poslední, vlekli své nohy ještě obtížněji než ostatní. A všem bylo jasné, že je jen otázkou krátkého času, než své nohy už nikdy neuzvednou.

Závěrečná poznámka: 

Tak to máme hotové. Nevím, proč jsem zakončoval letošní sezónu drabbly na taková témata, ale nějak mi to prostě přišlo na mysl.

Děkuji všem, kteří mě četli a komentovali (stejně jako všem, kteří si to třeba ještě přečtou :)), doufám, že jste si to užili a že jsem vás potěšil, pobavil, v patřičných chvílích zarmoutil a sem tam třeba dal námět k přemýšlení.

Těším se s vámi zase na další sezónu :)

P. S.: Slibuji, že se právě teď vrhám na vás a budu dohánět čtecí a komentovací resty. :)

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Poslední

Fandom: 
Drabble: 

Poslední nota symfonie se nese k uším publika
Poslední vánoční svíčka slabě zabliká
Poslední tóny houslí znějí do ticha
Poslední kapka rudé krve zasychá
Poslední stránka a poslední věta
Poslední hodiny tohoto světa
Poslední pohyb a poslední póza
Poslední drama a poslední próza
Poslední šance litovat hříchu
Poslední šance odpustit pýchu
Poslední šance napravit chyby
Poslední co by a poslední kdyby
Poslední budou první a první budou poslední
Poslední oběd o pauze polední
Poslední polibek
Poslední objetí
Poslední myšlenka do nebe odletí
Poslední nádech
Poslední výdech odlétá pryč na andělských křídlech
Poslední vina a poslední nevina
Poslední minuta
Poslední vteřina

Závěrečná poznámka: 

Díky prostě a jednoduše vám všem - organizátorkám, kontrolorům, úžasným dušičkám, které si našly čas na čtení a zanechávaly komentáře, a všem spisovatelům (a taky těm, na které jsem omylem zapomněla). Díky, že děláte DMD tak skvělé. Svůj vděk při svém současném stavu (rozmačkaného mozku z úmorného učení a únavy) nejsem schopna adekvátně vyjádřit, každopádně jsem si to letos opravdu moc užila :).
A teď přichází na řadu to všechno přečíst ;)

Obrázek uživatele Tess

Nový den

Drabble: 

Bolela ho hlava. Dotknul se jí a zasyknul. Na jeho ruce zůstala červená lepkavá krev. Píchání v zádech... pomalu mizelo.
Zvednul se a snažil se zaostřit.
Není jednoduché zabít Přeměněného... přece nemůže být jediný, u kterého výstřely minuly hlavu a páteř.
Přebíhal od jednoho k druhému, třetímu... až...
„Myšáku? Myšáku, žiješ?“
Myšák souhlasně zabublal.
„Drž se, kámo...“
Sehnat vodu. Narovnat kosti.
Než padla tma, Myšákovi už slušně dorostla spodní čelist.
„Žiješ? Seš si jistej, že žiješ? Protože tohle... co to bylo, tadyto?“
„Masakr,“ zaskřehotal Myšák. „Díky, Bledule.“
„Kdy tohle skončí?“
Brzy.
Nevěděli to, ale ležely tu úplně poslední Smrtonošovy oběti.

Závěrečná poznámka: 

Začátek < Předchozí Konec

Ještě jednou se omlouvám za trochu drastické zakončení. Celý duben jsem věděla, kam to potřebuju dostat.
V kapitole 47 Hraniční země udělá Smrtonoš ošklivou, ošklivou věc... a je to pro něj normální úterý.
Ale nemělo by být.
Protože i naše vedlejší postavy jsou lidi.
Tedy... Přeměnění.
A v duchu Ostrovů ráda končím v naději.

Obrázek uživatele Lejdynka

Poslední a první

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Podobenství. Asi maličko... nekonformní, vzhledem k tématu, sorry.

Drabble: 

Ohlazený bílý kámen hozen do tmy, rozpadl se, rozdrobil se, drobty snědli supi i holoubata, všichni vypili krev.

Tři dny se svět halí pláštěm noci, egyptská tma pro duši vítězů, poražených, klopýtavé bezčasí, že se nic nezměnilo... !

Klamavý sen zášti starých bohů, kteří je zkoušeli?

Pandořina skříňka, s nadějí hnijící na dně?

Zdálo se jim, že.. . že svět by mohl být pod ochranou napořád.

Sobota zvonkem probudí srdce čekajících. Jásavé ráno! Omyté světlem v očích těch, kteří se rozhodli, že žije.

Nejposlednější z posledních, nejchudší z chudých, nejubožejší z ubohých, nejvíc trpící, nejdřív umírající, vstává a vrací se jako král.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Poslední kobyla do stáje

Drabble: 

Zatahovat na Pankrác poslední znamená rozjet se krátce po první hodině ranní z modřanské smyčky, vyrazit prázdnou, temnou tratí k poliklinice, naslouchat hukotu větru a rytmickému dunění kol, potom spoře osvětleným úsekem do Braníka, míjet zastávkové sloupky na opuštěných refýžích, podél Vltavy na Výtoň, výhybka doprava, prosvištět nuselským údolím, vzhůru k Povstání a pak už jen podjet magistrálu a jsem doma.
Depák Zbyňa mi ukazuje, ať nechám tramvaj v myčáku a jdu.
Je 1:54 a za poslední herkou se zavírají vrata.
Nad vozovnou panuje mírumilovné ticho, kolejovou harfu zalévá oranžové světlo lamp a vzduch voní mazivem a kvetoucími kaštany.

Závěrečná poznámka: 

Tímto se s vámi loučím, přátelé. Děkuji všem, kteří mě letos četli, a hlavně těm, kteří nadšeně komentovali. Moc mě to povzbuzovalo a těšilo. Na vaše komentáře teď v následujících dnech budu odpovídat. A za rok tu možná zase s něčím zacinkám. :)

Obrázek uživatele kytka

Místo epilogu

Fandom: 
Drabble: 

Ulicemi pochodují legionáři, břeskné trubky, prapory, nažehlené uniformy a jásající davy.

Ze stínu ten rumraj pozoruje muž s unavenýma očima. Jako kdyby to nablýskané pozlátko mělo něco společného se skutečnou válkou. Jako kdyby to strašné nikdy nebylo, jako kdyby nebylo mrtvých a zmrzačených, zbyla jen sláva a hrdinské historky.

Na druhé straně ulice štíhlá žena s plavými vlasy a úsměvem, který se nezapomíná. K sukni se jí tiskne děvčátko, rozzářené oči, dolíčky ve tvářích. Jako kdyby to strašné nikdy nebylo. Jako kdyby budoucnost měla být už jen zářivá.

Poslední, který si ještě chce pamatovat, tiše odchází.
Žena ho smutně sleduje.

Závěrečná poznámka: 

Moc děkuji organizátorkám i čtenářům. Zase to s Vámi bylo moc fajn! Doufám, že se zase společně za rok sejdeme.

Obrázek uživatele Voldemort

Neideálně

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní

Drabble obsahuje jedno sprosté slovo (i když doufám, že to tu nikoho nepohoršuje).

Drabble: 

James Potter, jako typické stádové zvíře, špatně snášel samotu. Neustále potřeboval kolem sebe mít své lidi – kamarády, rodinu, ženy. Po rozvodu zkoušel chvíli randit, ale nikdy to nebylo ono, takže se nakonec ponořil (ještě víc, pokud to vůbec bylo možné) do práce a péče o Harryho.
Na rozdíl od jiných ani nevyhledával „vztahy“ na jednu noc. Potřeboval cítit víc než jen fyzickou přitažlivost. Jak se ale jednou zamiloval, byl ztracený. Jediný okamžik porozumění a někdy i roky slepé lásky.
Kdyby existoval seznam žen, do kterých by se ideálně měl zamilovat, Narcissa Malfoyová by byla rozhodně poslední z posledních.
A kurva.

Obrázek uživatele Dangerous

النهاية

Úvodní poznámka: 

No a ještě nemůžu završit DMD bez Ondry a Dana, o kterých jsem napsala svoje vůbec první drabble v úplně prvním ročníku DMD. Takže první a zatím i to poslední z posledních.

Drabble: 

Ondra vzhlédl od opravy slohových prací a se zájmem pozoroval Dana, jak s pečlivostí i pomalostí malého dítěte vykresluje na papír slova. Nepřestávala ho fascinovat Danova posedlost: nejdřív latina, díky za ni, potom řečtina, hebrejština, jako poslední arabština.
"Hotovo. Dopsal jsem to. Můj první arabský sloh! Tímhle tempem ale taky poslední..."
"O čem to je?"
Dan se pokrčil rameny. "Pojď se učit se mnou a uvidíš."
"To víme, jak dopadá... Co znamená to první slovo?"
Daniel se zarazil.
"Já ti zakážu pracovat do noci. Napráskám tě studentům. Zabavím ti kafe... To je poslední slovo, moje pointa."
"A co teda znamená?"

Obrázek uživatele Amy

Svoje sliby jsi zlomil, i moje srdce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Celý DMD jsem prostě musela zakončit hrozně optimisticky. *crying emoji*

Drabble: 

Tehdy

"Pokusím se tě nikdy neopustit."

Stáli nad nočním Gothamem, sleděli na milion třpytivých světel a Superman si klekl.

"Bruci, vezmeš si mě?"

Rty mu zkrášlil nenápadný úsměv. "Ano."

Políbili se.

***

"Bruci!"

Vykřikl jeho jméno. Ale pokud ho Batman slyšel, nedal to na sobě znát. Jeho oči se podezřele zatřpytily, když pohnul ústy: "Je mi to líto." Zašeptal.

A pak ho pohřbily trosky budovy.

Clark se nemohl pohnout kvůli kryptonitu, ale bylo to jeho srdce, které se rozpadlo na milion kousků.

Nyní

Po všech těch letech zůstal poslední.

Doufá, že ta bolest jednou odezní.

Nevěří však, že se to stane.

Obrázek uživatele Jan F. Rajm

Sam Otář

Úvodní poznámka: 

Z předchozích drabblů:
Měsíc puknul a svět zaplavila snová matérie.
Věci ožily a ovládly svět.

Drabble: 

Půlnoční dálnice na vysutém mostě nad městem.
Byla chladno, ale přesto měl na sobě jen tričko.
Nebylo proč se oblékat.
Nikde nikdo nezbyl.
Seděl na kapotě auta, které již roky nestartovalo.
Bylo jedno ze stovek, které tu zůstalo stát s prázdnou nádrží a bez šoféra.
Kdo mohl, tak odjel dřív, než došlo palivo.
Další pak už jen odcházeli.
Kamkoliv kde nebyly meteozvěsti.
Jenže ty se šířily po světě jako by jim patřil.
Nakonec našly všechny a všude.
On odmítal utíkat.
A tak jen seděl na kapotě auta, každý večer, a čekal.
Na co?
Že se něco změní.
Ale ono ne...

Obrázek uživatele Karin Schecter

V jednom ohni

Fandom: 
Drabble: 

Klidně stála a pozorovala jak končí svět. Domy padaly jeden po druhém a zabíjely. Země se otřásala a postupně se v ní rozevíraly obří rány, které rostly a polykaly všechno, co jim stálo v cestě. Ze vzduchu pomalu mizel kyslík. Kdo přežije dostatečně dlouho, udusí se. Slunce už dávno explodovalo a Zemi teď zasahovaly meteority různých velikostí. Lesy, které jejich malé městečko obklopovaly byly v jednom ohni. Ani tam nic nemohlo přežít.

Na asfaltovém parkovišti hořela vysoká vatra. Někdo tam zapálil stovky nevinných knih.

Smutně se usmála. Možná, že je hlavní hrdinkou, ale to jen znamená, že zemře jako poslední.

Závěrečná poznámka: 

A poučení, děti? Nepalte knihy. :D Pardon, za poněkud depresivní poslední drabble, ale viňte téma. Snad jste si letošní DMD užili a uvidíme se zase za rok. A děkuji všem, kdo jste četli má drabblata a extra vám, kteří jste zanechali i komentář <3

Obrázek uživatele Voldemort

V přístěnku pod schody

Drabble: 

Když bylo malému Harrymu úzko nebo smutno, schovával se v přístěnku pod schody. Na to, že měl dva milující rodiče a v možnostech doby i spokojený život, se to stávalo překvapivě často. Jenže táta pořád někde zachraňoval svět a máma měla svůj život a nemohla se o něj, rozpůleného a úředně přiklepnutého otci, starat pořád.
Dnes už se tam sotva vešel, přesto zalezl dovnitř. Posadil se na kbelík a obejmul si kolena.

To ta zatracená věštba nemohla být o mně? Já už bych tomu ministerskýmu kriplovi ukázal! A kdyby ne, jsem asi poslední, kdo by na tomhle světě někomu chyběl.

Závěrečná poznámka: 

Byl u nás, chudáček, opravdu tím nejposlednějším z posledních.

Obrázek uživatele Queen24

Pojďte domů!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moje poslední drabblátko letos :( To uteklo nějak moc rychle, na to, že sedíme tentokrát více méně pořád jen doma ne? I když na druhou stranu, je to samozřejmě fajn, že si člověk ty dlouhé chvíle mohl takhle krátit :) Děkuju za to! A vám všem, co jste psali, četli a komentovali! :))

Drabble: 

Rázovaly jsme uličkou mezi ohradníky k pastvině. ,,Zaženeme je už domů, i když asi je na ně ještě brzo." ,,V kolik tak choděj?" ,,Tak za hodinku. To už tady čekaj u vrat." Přišly jsme k, na první pohled prázdné, louce. Lucka otevřela bránu, hlasitě zapískala a zatleskala. Ozvěna se nesla do údolí. ,,Pojďte domuuuuu!"

Oblak prachu. Dusot kopyt. Stádo.

Stojíme každá z jedné strany, koně běží mezi námi. Lucka si mumlá jména.
,,Kde je Ajša? Ty vole, že vona porodila?!"
Náhle se za lesíkem vynořila valící se kulička. Zařehtala a popoběhla.
,,Tys mi dala! Tys chrněla viď? No, jen pojď!"

Závěrečná poznámka: 

Vždycky mě dostane nějakou hláškou xD Jsem sice zvyklá, že se každé jaro v Hřebčíně Viklan Kadov narodí 5-10 hříbat, ale upřímný zděšení v hlase a větu ,,ty vole že vona tam porodila??" prostě nečekáte xD Klisna měla termín až druhý den. Jen si asi dala šlofíka a zpozdila se tudíž za stádem no. Kam taky s tím břichem spěchat. :-)

Obrázek uživatele Ilian

Poslední část

Drabble: 

"To jsi celý ty, nemáš žádné ambice! Spokojíš se s nejnižším postavením na téhle lodi!"

"A co naše laboratorní myši? Ty mě vždycky poslechnou - Ano, pane Listere, rozkaz!"

Laboratorní myši na Červeném trpaslíku byly skutečně jediné s nižším postavením než Dave Lister. Jejich pozorováním se často bavil, ale občas se mu zdálo, že ho pozorují pozorněji než on je.

Velmi by ho překvapilo, že ty myši byli ve skutečnosti superinteligentní bytosti z jiné dimenze, které vytvořili Zemi jako počítač. Myši by zase velmi překvapilo, že se právě dívají na jedinou součást onoho počítače, která bude za tři miliony let naživu.

Obrázek uživatele Gilnar

1 0

Fandom: 
Drabble: 

Za Sikanů posílal Wota Okruhem každý týden trošku Plutanům. Věděl, že to dělají všichni, a že jejich trošky dohromady pomohou.
Po letech Sikani skončili. Zmizeli, a skončil i Okruh. Přišli Plutanové a nalezli Wotu.
Když zvedl oči od práce, byl překvapen.
„Jsi poslední,“ řekli. „Třicet let nežije jiný Sikan, a padesát let nikdo jiný nepomáhal.“
„Takže to bylo zbytečné,“ řekl Wota. „Myslel jsem, že je nás tolik.“
„Nebylo,“ poklonili se Plutanové. „Když šly Změny, věděli jsme, že na nás stále aspoň jeden pamatuje. Mnohokrát to zadrželo naši ruku. Protože jsi vydržel, jako poslední, teď můžeme začít jako první. Děkujeme ti.“

Závěrečná poznámka: 

A já děkuju za letošní DMD! Účastnil jsem se poprvé a bylo to skvělé. Za rok se budu těšit zas!

Obrázek uživatele strigga

Ukolébavka pro hvězdy

Úvodní poznámka: 

Tak ještě naposledy. Nějak mi přirostl k srdci. :)

Drabble: 

Poslední píseň je jen pro něj a hvězdy. Není smířená, protože není s čím se smiřovat; není hořká, protože není k čemu hořkost vztáhnout. Je plná touhy ještě jednou uvidět nebe, obrovskou, blikající temně modrou báň a pod ní spící kraj. Je plná bolesti, že není s kým se loučit. Je plná strachu z ticha, neznáma, z všeobjímající, dusivé nicoty kamenných stěn. Plná samoty, kterou ani sebenadšenější publikum dole pod oknem nezaplaší.
Je tichá a vzniká za pochodu, přímo při hraní, a přesto je nejlepší, kterou kdy složil.
Je to tak správně.
Smyčec se v ruce chvěje jen zimou, určitě.

Závěrečná poznámka: 

Děkuju moc všem, kteří jste tu letos byli a dělali DMD tím, čím je. Letos to pro mě bylo asi nejnáročnější ze všech mých dosavadních ročníků, byla jsem unavená, vyždímaná, padala jsem na ústa, lovila nápady z hlubin sežranýho mozku po jedenácté večer; navíc jsem nevím proč poprvé za všechny ty roky měla tu bláznivou ideu, že prostě chci napsat třicet a musím a basta.

A stejně jako všechny ty ostatní roky, a možná ještě o to víc, to zatraceně stálo za to a už teď se mi stýská.

Děkuju a zase napřesrok!

Obrázek uživatele Arenga

Tisková konference

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Končím trochu netradičně, mimo své obvyklé fandomy.

Drabble: 

„Co přijde v poslední vlně?“
„Ehm? Nerozumím vaší otázce, paní redaktorko.“
„Co bude uvolněno nakonec, pane ministře? Jaká opatření budou zrušena poslední?“ ptá se trpělivě.
„Tedy... Situaci pečlivě analyzujeme. Zatím se dá počítat s tím, že... že se nedá počítat s ničím.“
„Budou jako poslední otevřeny školy?“
„Školy, aha. Tedy... Situaci pečlivě analyzujeme. Chrumth. Školy rozhodně nejsou takovou prioritou jako obchodní centra. Chrumth. Malá lobby, víte?“ Rozpustile, skoro klukovsky se usměje. „A proč by děti vůbec potřebovaly školu, když mohou být v obchoďáku? Hehe. Chrumth.“

---

Bezskrupulózní byznysmen vztekle praští ovladačem o stůl. „Zatracený android, zase sa sekol. Krám jeden činskej!“

Závěrečná poznámka: 

Jakákoli podobnost osob či událostí zobrazených v tomto drabble se skutečnými osobami či událostmi je samozřejmě jen a pouze náhodná. Jak jinak také, že.

Díky moc všem pravidelným i nepravidelným čtenářům a obzvlášť komentujícím. Letošní duben byl náročný a přiznám se, že se mi nepsalo moc dobře a poslední týden už to šlo hodně na sílu. A skoro nic jsem letos nepřečetla, za což se všem spoluúčastníkům hluboce omlouvám. Naivně si ale pořád myslím, že snad aspoň něco doženu. Každopádně díky Vám všem, co píšete, čtete a hlavně se podílíte organizačně!

Obrázek uživatele Aveva

Tempus fugit

Fandom: 
Drabble: 

V jejich středu se objevil strašlivý chřtán. Vtahoval je do sebe jednoho po druhém. Nedokázali utéct. Docházel jim čas. Propadali se. Křičeli hrůzou, zatímco se, šlapajíce po zádech svých druhů, snažili zůstat co nejvýš. Ale jejich snaha byla marná. Souboj s gravitací nemohli vyhrát. Jejich těla klouzala jedno po druhém. Dolů. Do zvící propasti. Do zapomnění.
Jeden za druhým ztráceli pozice, až zůstal jediný. Poslední. Chvíli ještě doufal, ale jeho pokus udržet se na hladkém skleněném povrchu byl předem odsouzen k nezdaru. Sklouzl. Konec.
Zrnka písku ležela ve spodní části přesýpacích hodin.
Přišel člověk a hodiny otočil.
Všechno začalo znovu.

Stránky

-A A +A