Autorův výběr 2020

Obrázek uživatele sos

Autorův výběr 2020

Toto téma mohou využít všichni autoři, kteří se zúčastnili DMD 2020.

V průběhu měsíce května do něj můžete znovu vložit jedno drabble, na které jste nejvíc pyšní, které byste chtěli čtenářům připomenout nebo v jehož případě máte pocit, že se mu napoprvé nedostalo dostatečné pozornosti.

K drabble můžete také připojit poznámku, proč jste ho vybrali.
Do poznámky prosím rovněž uveďte i téma, na které bylo drabble napsáno.
Kromě fandomu daného drabble připojte také za čárku fandom Autorův výběr 2020.

Zdravíme Rebelku, která toto téma, jež se stalo nedílnou součástí DMD, vymyslela.

Chlubte se! Propagujte se! Objevujte, chvalte a komentujte drabble!

Platné do: 
31. 5. 2020
Obrázek uživatele Dangerous

Osmá planeta

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Není to drabble, na které jsem nejvíc pyšná, ale je to drabble, které je jako jedno z mála letos v češtině. A do knihy dám jiný. :)

Drabble: 

Byla tu ještě osmá planeta, kterou Malý princ navštívil, a já se to nikdy nedozvěděl, protože mi to buď zatajil, nebo na ni přicestoval až poté, co jsme se viděli naposledy. Na osmé planetě bydlel ohleduplný sobec.
Nepočítal nedosažitelné hvězdy, nepoměřoval se s ostatními, nezapomínal se napít a pil příležitostně. Věděl, že nemůže dávat druhým nic, co sám nemá. S něžností i disciplínou milujícího rodiče se staral sám o sebe, aby byl připraven nezištně dávat druhým.
Malému princi tento dospělý nepřišel vůbec divný. Divně se ale začal cítit on sám, a tak se rozhodl pokračovat dál na své cestě, domů.

Hmyz se nemění! Nikdy!

Drabble: 

"Blbý sosáci," připlácla si Saleen na ruce jednoho komára, který se ji snažil sát krev.
"Tys ho zabila! To ti nevadí?"
"Proč?"
"Je to živý tvor. Může být tvůj bratranec, ne?"
To neměla říkat. Saleen začala brunátnět v obličeji, rudnout a soptět.
"KOMÁŘI NEJSOU ŽÁDNÍ MOJI PŘÍBUZNÍ! Jak si můžeš vůbec něco takovýho myslet?"
"Protestuješ proti zoo a když má někdo domácí mazlíčky."
"ALE TO JSOU ZVÍŘATA, NE HMYZ! Animágové nejsou nikdy žádný hmyz! Hmyz je podřadnej, nemá mozek, neumí se měnit! A jestli mě ještě někdy budeš přirovnávat k ním, tak se proměním a pochutnám si na tvým mase!"

Závěrečná poznámka: 

Sice s Rowlingovou uvažuju při pojmenovávání bytostí podobně, ale animágové a zvěromágové jsou odlišné bytosti. Podobní, ale odlišní. Například v tom, že animág není nikdy hmyz.

Obrázek uživatele Julie

Primitivní metoda

Úvodní poznámka: 

Téma zdravá strava.

Drabble: 

Vepřová žebírka. Potřená medem a pálivým kořením. Lesknoucí se tukem. Voňavá a kouřící. Šťouchané brambory se štědrou dávkou slaniny. Kyprý bílý chléb. Čerstvý a voňavý. Na zapití piva, co hrdlo ráčí, a po večeři ještě koblížek. Veselý a kulaťoučký s trochou ovocné marmelády uvnitř.
Těžké jídlo na noc prý způsobuje noční můry. Vědcům v Institutu biochemické psychoanalýzy se to nejdřív zdálo až příliš primitivní.
Stáčitelný číslo Sedmdesát dva si prvních pár měsíců myslel, že z toho oproti svým kolegům ještě vyšel dobře.
Primitivní metody jsou někdy nejúčinnější.
Sedmdesát dvojka polykal maso a v jeho mozku se mísil požitek s odporem.

Závěrečná poznámka: 

Pokud vás zavařování snů zaujalo a chcete se dozvědět více, sledujte blog Mezi Eliškou a Julií, kde se zatím vyskytují dvě povídky, pár drabblů a nějaké všelicos okolo. Vzhledem k zatím celkem pozitivnímu vývoji zavařovací knihy, doufám, že se tam brzy objeví i nějaké zajímavější aktualizace.

Obrázek uživatele Mary

Totální ticho

Úvodní poznámka: 

Na téma trh
tohle drabble mám prostě moc ráda a ani nevím proč...

Drabble: 

Kawika se probudil do krásného a slunečného dne, byla neděle. Všechno bylo ale jiné než o normálních nedělích, obyčejně ho hned po probuzení zašimrala v nose vůně koření a čerstvého pečiva. Po otevření uší uslyšel hluk, to jak prodávající vyřvávali, aby si všichni kupovali právě jejich zboží. Nebo ho přišla probudit nedočkavá spěchající matka, které šlo o to, sehnat nejhezčí látku.

Tentokrát ale nic, žádné „Kůůůůpte si méloooouny." ani „Čéérstvá zééleniná."
Prostě totální ticho, velice se podivil, vždyť bydlí na nejhlavnějším náměstí, v horním patře nejvyššího domu.

Pak otevřel oči...
Ležel na seně, vždyť včera odjel k tetě na venkov...

Obrázek uživatele Tlegy

Obřad.

Úvodní poznámka: 

I letos jsem zabrousil do různých fandomů, které mám rád (Mach a Šebestová, Záchranná stanice záporných postav), trošku jsem pokračoval v psaní vlastního fandomu, který jsem loni rozepsal. Psal jsemi i pár příběhů o Geraltovi - volné pokračování loňských povídek, ale nakonec jsem si vybral první povídku z nového svého vymyšleného světa J-oh-ui na téma Splynutí uší. Pokud máte čas a chuť, můžete přečíst i ty další, neboť mne nakonec tento podivný svět začal moc bavit :-).

Drabble: 

Ten zvyk byl na J-oh-ui dávnověký. Nikdo se nepamatoval na žádný jiný.

I-onhe zlehka přistoupil k Y-elie. Dívka před ním poklekla. V I-onheově ruce se zableskla malá ostrá břitva. Lehce jí přitiskl za její čtvrté nejvzdálenější ucho a rychle řízl. Ukáplo jen pár kapek modrozelené krve. Její malé ouško zůstalo v jeho dlani.

Totéž o chvili později provedla i Y-elie jemu.

Ouška vložili do svých propletených rukou a přistoupili k vyhlídce nad údolím E-rinerey.

S vážnou a procítěnou citací "Mé ucho je do tvé duše okno" rozkývali ruce a odhodili části svých těl do vířící plasmy.

Právě se stali manželé.

Obrázek uživatele strigga

U okna

Úvodní poznámka: 

Já vám ani nevím proč, ale když přemýšlím nad výběrem, vytane mi vždycky tohle. Možná proto, protože tohle jsou pro mě prostě oni dva. A protože ve výběru mívám skoro vždycky něco potterovskýho. A tak přestože možná bylo nejhůř uchopitelný a pochopitelný z mých letošních (koneckonců je to taky součást příběhu, kterej jsem se nikdy neobtěžovala sepsat), přestože ho okomentovalo nejmíň lidí a tak.. mám ho prostě nejradši :-)

Psáno na téma Masky (doteď se divím, že mi to kontrolor uznal :-)).

Drabble: 

U okna je chladno, venku padá sníh. Přesto ho otevře dokořán a uchváceně se dívá ven - nevnímá špinavé šedivé noční náměstí, zaparkovaná auta, oprýskané stěny domů, přetékající popelnice ani tlumená světla zaprášených lamp. Jako by nahlédl pod masku toho všeho, najednou vidí úplně jiný svět - mihotavá světla v oknech hradu, věže a hlásky, temnotu lesa, jezero odrážející oblohu plnou hvězd. Skoro se usměje, i když mu něco říká, že tohle všechno je dávno pryč.
Na parapetu před ním přistane hrnek kakaa.
"Chybí ti to, viď?"
Nemá cenu nic předstírat, znají se příliš dobře. Dál se prostě jen mlčky dívají spolu.

Obrázek uživatele winterpool

Sergejův konec

Úvodní poznámka: 

Do autorskýho výběru zařazuju tady Sergeje, protože mi přišlo, že to nemá v životě lehký, a že by si zasloužil trochu lásky.
Téma bylo magické proužky

Drabble: 

“Ty životy,” zabručí Sergej. Jednou rukou balí jointa a druhou si škube za lem tepláků adidas. Ještě včera bylo všecko jinak. Tři proužky mu v partě zajišťovaly postavení vládce. Tak jako je mezi slepými králem jednooký, je mezi dvouproužkovými gopniky králem ten, který má proužky tři.
A králem byl Sergej. Vodka průzračná, holky veselý, cigára nekonečný a žigul sovětský - to byl život!
Teď je po všem.
Včera se objevil - Boris. Měl teplákovku. Holku. Ve špinavých prstech cigáro. Gopnik jako každý druhý. Jenže pak se prošel po place aby všichni viděli - jeho proužky byly čtyři!
A tak skončil Sergej, král gopniků.

Závěrečná poznámka: 

No a jinak díky za letošní DMD, byla to legrace. Piknik moc nevidim (uvidim), ale jestli všechno půjde jak má, sejdeme se zase za rok na tomhle místě v tenhle čas. Já už snad nebudu tolik dřenit ten Černobyl a místo něho by se mi mohl podařit ten slíbený seriál z druhé světové války, plný geneticky modifikovaných supervojáků, komiksových superpadouchů a homoerotického dusna.
Tak se mějte krásně, opatrujte se, ať na vás neskočí žádnej vir nebo virosa a papánek :*

43.7594444N, 11.2651153E

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vybrala jsem tohle, protože teď mi připadá náš lednový výlet s Tyfónkem do Itálie jako sen, a musím se usmívat, když si na to vzpomenu ...
A taky jsem to podstrčila jako šifru, i když to vlastně šifra jako taková není - nebo alespoň ta, která tam je, musela být v textu rozluštěna, aby jí vůbec někdo porozuměl :)
Místo je San Miniato al Monte, románský kostel nad Florencií (když prý svatého Miniata dole ve Florencii umučili, sebral svoji hlavu a vystoupal s ní až na tento kopec). Uvnitř jsou nádherné prapodivné fresky od Spinella Aretina ze života sv. Benedikta. Doufám, že se tam ještě někdy vrátím.

Děkuji za celé DMD, měla jsem to letos hodně náročné i pracovně, dokončuji jeden sborník, takže jsem moc nestíhala psát (taky mne mnohdy prostě nic nenapadlo) ani komentovat a odpovídat na komentáře, a ke čtení jsem se dostávala vždy jen na chvilku .... tak snad to postupně napravím. Ale byl to moc krásný duben; doufám, že se uvidíme na pikniku.

Drabble: 

Když jsme přišli, bylo zavřeno. Sedli jsme si na schody, Tyfónek vytáhl detektivku.
Kolem probíhá mnich.
„Buon giorno, a che ora apre …“
Tři prsty.
„A tre? Grazie!“
Usmál se, přikývl, běžel dál.
„Mami, to byl von!“ hlásí Tyfónek. „Kdo?“ „Ten, jak jsi mi o nich povídala.“ No jasně, cisterciák dodržující mlčení. Kdysi jsme si o nich prohlíželi knížku. „Tos mu měla říct …“ Vzápětí se oba pustíme do gestikulace: drbeme se za uchem, točíme prsty kolem spánků, foukáme si do dlaní a smějeme se.
(„Jsme Češi /= psi, pohani/. Pokud ti představený dovolí, nechceš jít s námi na pivo nebo na víno?“)

Závěrečná poznámka: 

Italské věty v textu: "Dobrý den, v kolik hodin otevírá .." "Ve tři".
Ta kniha je "Mluvit mlčky. Znaková řeč ve středověkých klášterech" od Radky Těšínské Lomičkové. Na konci je překlad některých středověkých "slovníků".
Když jsem si to předloni četli, tak jsme se s Tyfónkem bavili vymýšlením konverzace ... drbání za uchem na způsob psa opravdu znamenalo výše uvedené tři významy; moje paměť je bohužel děravá a kniha je teď ve fakultní knihovně, takže další upřesním, až to bude možné, ale kroužek kolem spánku znamenal myslím nějakou církevní funkci a fouknutí do dlaně jeden z uvedených nápojů ...

Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 7 aneb zpívá celá rodina

Úvodní poznámka: 

Proč právě tohle drabble? Asi proto, že jsem si letos psaní Zlomatky užila o něco víc než psaní Křivd. A taky proto, že je to drabble, z něhož je asi nejvíc cítit, jaký cvokhaus je v současné době naše domácnost. :D

Drabble: 

Hudba byla vždycky velkou součástí našeho života. Velkou. Člověk si ani neuvědomí, jak je hudbou odmalička masírován, dokud není zavřený doma s dítětem a manželem na homeoffice.
Tavaszi szél vizet áraszt, virágom, virágom... zní od manžela a jeho maďarština je strašná.
Du og meg e like som et par dråper vann... jedu já a moje norština není lepší.
Mama, just killed a man... zpíváme oba a není to zlé, jen falešné.
A. je ovšem dítě s názorem a nebojí se použít všech prostředků (především nemelodických) k jeho prosazení. Takže už tři týdny zpíváme Já jsem chňapík maličký krokodýl...
Mně jebne.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Kolikrát ještě?

Úvodní poznámka: 

Rozhodování, které drabble vybrat, bylo těžké. Bez komentáře se mi jich sešlo víc, byla i oblíbenější drabble, než tohle. Nejužší výběr jsem osekala na 10.
Tak nějak jsem cítila potřebu vyzdvihnout spíš něco silného než veselého a vtipného. Už už jsem byla rozhodnutá vybrat nějaké verše (které teda nakonec zařadím do e-knihy), protože ty jsou pro mě momentálně způsobem vyjadřování, který mi jde tak nejvíc ze srdce. Nakonec jsem se ale rozhodla pro tohle drabble z 4. 4. na téma Ženský úděl. Je tak nějak nejniternější a mám pocit, že moje máma si to prostě zaslouží.

Drabble: 

Ráno vstát před zazvoněním budíku.
Vypravit děti do školy.
Sbalit jídlo připravené den předem.
Snaha soustředit se na cestu z Ostravy na hematoonkologické oddělení Fakultní nemocnice Olomouc.
Předat sestřičkám balíček, možná se s ním vidět, cestu zpět do Ostravy jako by odřídil někdo jiný.
Osm hodin v práci.
Vyzvednout děti z kroužků.
Udělat s nimi úkoly.
Uklidit.
Uvařit večeři.
Uspat děti.
Připravit jídlo na zítřek. Vysterilizovat to.
Dodělat resty.
Umýt se.
Ležet sama v posteli a bodavě cítit to prázdné místo vedle sebe.
Děsit se dalšího okamžiku.
Snažit se usnout. Marně.
Vypsat to do veršů.
Dvě hodiny spánku.
Vstát.
Opakovat.

Obrázek uživatele Annie

Rvačka

Úvodní poznámka: 

Tohle jsem vybrala, poněvadž se mi povedlo asi jako jediné akční. Já sama mám v těch knihách ráda rvačky, protože jsou tam krásně popsané :)

Drabble: 

Zašel si na oběd do nejbližší hospody. Objednal si pečínku a pivo a sedl si do rohu. V hospodě někdo vystupoval, jeho zpěv se rovnal Marigoldovu, ale bard to nebyl.

Šenkýř mu donesl jídlo a než si stačil kousnout, muzikant odhodil loutnu a vytasil meč. Celé obecenstvo vyjeklo. Zaklínač tušil, že tu něco nehraje. Potichu zaklel. Útočník se oháněl mečem a začal zabíjet lidi kolem sebe.

Zaklínač neváhal, vystartoval a tasil meč. Běžel k němu, aby mu zabránil v dalším zabíjení. Osoba se zazubila a hned se po něm ohnala. Zaklínač všechny rány vykryl a přiložil mu meč k hrdlu.

Závěrečná poznámka: 

Téma bylo koncert zkázy

Obrázek uživatele Rebelka

Práce snů

Úvodní poznámka: 

Asi jsem letos napsala i lepší drabblata, ale tohle mě fakt bavilo psát. A navíc jako právník zaměřený na pracovní právo mám zvrhlou radost z nového důvodu zániku pracovního poměru, který mi zákoník práce může jen závidět :).

Drabble: 

Pracovní smlouva se uzavírá na dobu jednoho roku. Bude-li po uplynutí této doby zaměstnanec stále schopen výkonu práce, je možné pracovní poměr prodloužit o další rok.
Pracovní pokyny zadává zaměstnanci ředitel školy nebo Harry Potter (pokud bude opět potřebovat pomoci s otevřením Tajemné komnaty nebo jiným bojem proti Voldemortovi) nebo Hermiona Grangerová (bude-li Potter v bezvědomí).
Zdravotní pojištění se nehradí.
Pracovní poměr zaniká, vyroste-li zaměstnanci ze zátylku Voldemort...
Remus zvedl obočí.
„To jsem tam musel přidat po Quirellovi,“ vysvětloval Brumbál.
Remus se suše uchechtl a podepsal. Vždyť… jaká byla pravděpodobnost, že se Harry do něčeho namočí tři roky po sobě?

Závěrečná poznámka: 

Téma: práce všeho druhu

Obrázek uživatele Ancient Coffee

O kočkách a etiketě

Úvodní poznámka: 

Rozhodla jsem se do autorského výběru vybrat toto dramatu (téměř) prosté drabble, které lze číst i bez znalosti fandomu :).

Drabble: 

Lina Sternbachová celý svůj krátký život sledovala rodiče při vítání hostů, obvykle tajně, s jistotou tedy přistoupila k roli hostitelky v dětském pokoji.
„Jak se jmenujete?“ pronesla důležitě k návštěvnici.
„Jak se jmenuješ ty?“ řekla návštěvnice a rozšlapala společenskou strukturu.
„Já se ptala první!“
„Já se ptám druhá,“ založila si podospělácku ruce.
Lina si ji pečlivě změřila. Porušení etikety vyžadovalo netradičních řešení. „Dáš si čaj?“
Pokrčení rameny. „Mám radši kakao.“
„Hm... Chceš si vyrábět masky zvířátek?“
„Tak dobře,“ souhlasila nepředstavená. „Budu kočka.“
„Ne ne! Já chci být kočka!“
Vetřelkyně výhrůžně zamňoukala. Sepraly se. Ale nakonec v pokoji byly kočky dvě.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Koukej, koukej, duhový sál

Úvodní poznámka: 

Letos za nejpovedenější (a čtenářsky nejúspěšnější) považuji určitě drabble ze života, jedno (o mém boji s jógou) jsem už zařadila do e-knihy (Rady proklínané jogínky), do autorského výběru vám tedy přihraju jednu téměř pravdivou historku z mých poštovních dní :).

Drabble: 

Jsou zelené, modré, červené, jednou za uherský rok se zjeví fialový. Magické proužky na doporučených dopisech, elegantně osekané na doručenkách (pokud je někdo nerve jako vlkodlak ovci). Barvy do papírování vnáší trochu té radosti. Někdy až moc.
Kolegyně Veronika, pohybově nadaná mladá babička s rudou trvalou, stála ve frontě na kulaté razítko. Za horkého dne se ovívala svazkem pestrobarevných doručenek a tichoučce si cosi prozpěvovala pod vousy. S postupujícím čekáním rostla hlasitost.
„Jsem poštovní víla...“ Mávání doručenkami jako vějířem.
Vedoucí směny třikrát pomalu zamrkala. „Jdu pro testr.“
„Jsem poštovní víla!“ Baletní poskočení.
Vedoucí pobočky nemrkala vůbec. „Snad je pod vlivem.“

Závěrečná poznámka: 

Název drabblu je veršem ze zmíněné písně a zároveň odkazuje k místu, kde se drabble odehrává – na velké poště, kde jsem pět let brigádničila, se místnosti, kde sedí doručovatelky, říká sál.
Testrem se myslí samozřejmě testr alkoholový, který se v případě podezření z intoxikace používá i u pěších doručovatelek, nejen u řidičů.

Obrázek uživatele KattyV

Kopr přijede z Prahy

Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem váhala, který drabblík vybrat. Nakonec jsem si řekla, že tento je takový... aktuální. Psáno na téma Kopr.

Drabble: 

Plešatý tlouštík, kterého jsme potkali v hostinci U křivého kotlíku, byl sice odpudivé individuum, ale ukázal se být velmi silným kouzelníkem. Bohužel. Mudly nenáviděl víc než všichni čistokrevní britští kouzelníci dohromady.
Kouzlit dokázal i v silné opilosti, jen sebeovládání měl v těch okamžicích menší.
„Zabiju je, všechny je vyhladím…“ blábolil.
„Jak?“ zeptala jsem se opatrně.
„Pošlu na ně děsnou chorobu. Kouzelníci jsou na to odolný, ale voni vychcípaj. Sem ji vynalez.“
Máchl hůlkou.
„KOrona PRopukne!“
Na poslední chvíli se mi povedlo seslat zpomalující kouzlo. Odhaduji, že opozdí účinek o nějakých dvaapadesát let. To už si s tím mudlové určitě poradí.

Obrázek uživatele Apatyka

Jen pár jmen

Úvodní poznámka: 

Do výběru zařazuji tohle drabble hned ze dvou důvodů; jednak proto, že se nedočkalo žádného komentáře a taky proto, že ačkoli se mi některé jiné kousky líbí víc, tohle se napsalo úplně samo. A je pro mě hodně důležité.

Psáno mimo seriál na téma "My se nedáme".

Drabble: 

Pražské povstání, osvobození Prahy, oslavy vítězství… To všechno známe, o tom všem jsme se učili, to není nic nového.
Tak jenom pár jmen: Generál Sergej Nikolajevič Vojcechovskij (zemský vojenský velitel v Brně). Kníže Petr Petrovič Dolgorukov (politik). Geograf Petr Nikolajevič Savickij (člen eurasijského hnutí). Kníže Konstantin Alexandrovič Čcheidze (spisovatel). Plukovník Sergej Alexejevič Fjodorov (publicista). Architekt Nikolaj Pavlovič Paškovskij (projektoval například kostel sv. Anežky a patronů českých v Praze na Spořilově).
Ve skutečnosti byly po osvobození Československa do SSSR odvlečeny stovky emigrantů (z nichž část měla československé občanství (!)). Vrátily se jich řádově desítky. Někteří později spolupracovali s STB. Jiní raději zemřeli.

Obrázek uživatele Queen24

Dáš si kafe?

Úvodní poznámka: 

...protože jsem ten den byla zas konečně chvíli ŠŤASTNÁ.

Psáno na téma Práce všeho druhu.

Drabble: 

Nakoukla jsem do otevřených dveří kavárny, které momentálně slouží jako výdejní okénko. ,,Čaaau!" Kolega se rozzářil. ,,Dáš si kafe?" ,,Jasně!" ,,A chceš si ho udělat sama?" Nejkrásnější věta dnešního dne. Vzápětí jsem za kávovarem.

Sedím na stole, houpu nohama, usrkávám cappuccino a nemůžu být šťastnější. Kecáme, co je nového. ,,Hele já si odskočim, když tu jsi, jo?" Kolega zmizí v útrobách kavárny.

,,Dobrý den, já mám u vás objednaný dort. Na jméno Hrušková."
,,Dobrý den, prodáváte i zrnkový kafe? A namelete mi ho prosím?"
,,Poprosím vás jedno latte, děkuji!"
,,Zabalíte mi dva kousky toho cheescaku?"

Jsem opět ve svém živlu.

Obrázek uživatele mamut

Když se prohodí...

Úvodní poznámka: 

Děkuji za krásný nápad moci připomenout jedno z celého dubna,
i když je těžké vybírat které :)
Nakonec jsem se rozhodla pro DMD č. 4. Téma: Ženský úděl
My holky víme své, ale někdy se stane, že každý musí napřít síly a pak dělat, co je třeba.
A vůbec, vždyť hlavní je radost ze života, viď brácho :)

Drabble: 

Táta s mámou to nějak popletli.
Já seděla s pusou dokořán vedle rýsovacího prkna a poslouchala tátovo vysvětlování o normách pro zavěšení izolátorů na sloupech vysokonapěťového vedení a nebo s ním diskutovala o logice posloupností pracovních operací při zhotovení krmítka pro sýkorky.
Brácha šťastně v kuchyni hnětl těsto na koláče a nebo pekl křehké čajové banánky a linecké na vánoce. S mámou probrali uliční politiku i nákupy na příští týden.
Já se to vaření a pečení nakonec doučila.
Ale bráškovi ta ženská role nějak zůstala.
Když jej, pro jinou love, opustila žena, dokázal se sám postarat a vychovat svoje děti.

Obrázek uživatele Skřítě

Za sezóny okurkové drby, jouky, hlodky, daj se vyčíst například i z policejní svodky

Úvodní poznámka: 

Díky Rebelce za Autorův výběr 2020. Letos mám jednu premiéru - poprvé vkládám do Autorova výběru téma nikoli proto, že bych ho považovala za svůj nejlepší výplod, ale proto, že je mi ho líto, neb je to jediná dubnová povídka s nulou komentářů. Doufám, že příčinou je to, že zapadla, nikoli nevalný obsah... a to i z důvodu, že jsem ji původně věnovala bráškovi (zasvěcení ví). Tak tady ji máte... P.S.: Obsahuje i neobsahuje jeden sprostý výraz. Letos jsem byla jaksi od rány, co se vyjadřování týče. Asi stárnutím hrubnu, tak mě omluvte :-D

Drabble: 

Pomáhat a chránit znělo z policejní porady,
pár přítomných vyjádřilo ke své práci výhrady.

"Mám tu dělat zápisy a zatím..." kdosi kňourá,
"šéfové mě používaj jako uchošťoura."

"O razii u bezďáků jistě víte z doslechu,
po šichtě mám ještě melouch u majora v pelechu."

"Děláš práci všeho druhu, asi ti to láme tuhu,
politoval kdosi tužku. I pouta maj pěknou fušku -
- na smrdutých zápěstích i ve službičkách lásky,
nejtěžší je ale šichta pro výplatní pásky.
Tohle vůbec není k žití,
přináším prý čísla k zblití.
Vlčí vytí ozývá se z policejních hrdel,
když si se mnou na služebně vytírají... (B) "

Závěrečná poznámka: 

Povídka čítá jen 99 slov, sté si dle své fantazie doplňte sami :-)

Obrázek uživatele Jeřabina

Symfonie

Úvodní poznámka: 

Jsi lapen, smrtí chycen...
A já znám teprv dnes,
že pod vojenským límcem
bezbranné hrdlo měls.

Drabble: 

Cítím to hned – prasklá struna ve smyčcovém sólu.
Smírčí kámen puknul, vlákna kouzla leží přetrhaná. Srdce bubnuje na poplach.
Zrcadlo nemám - voda v tůni poslouží. Hledám.
Můj trhaný dech, šelest jeho tepu, vyděšené hlasy splétají ohlušující kakofonii.

Zabořím prsty do mechu. Rovnováha.
Hladina zrcadlí bledou tvář, pot a modřiny. Zkrvavený obvaz pod žebry.
Nepřežije noc, šeptá chór beznaděje. Selhalas.
Nasaju vůni Šumavy. Předivo kouzla nestihnu obnovit. Na dálku ho nevyléčím.
Váhám. Bojím se.
Jde o Martina.

Dotknu se hladiny. „Půl tvé krve. Půl bolesti.“
Chvíle zamrzla v jediném, čirém tónu. Magie zpívá.
Dál jen tisknu ránu pod žebry a sténám.

Závěrečná poznámka: 

Letos se mi psalo trochu blbě - najít, jak budu psát svoji malou artušovskou Šumavu, mi chvíli trvalo, příběh mi nějak přebujel, po dlouhé pauze jsem zapomněla na spoustu věcí v psaní drabble a tak vůbec. Z tohohle drabblu jsem ale měla radost - téma mi tam docela sedlo a ukazuje se v něm jak ta temnota a syrovost mojí magické Šumavy, tak to, že jejím základem je příběh o skutečné lásce dvou lidí, kteří možná nejsou kladní hrdinové, ale já je stejně mám ráda. I záporáci (chudáci nepochopení) si zaslouží někoho, kdo by za ně dýchal. :)

Obrázek uživatele Achája

O strachu a odpuštění

Úvodní poznámka: 

Napsáno na téma 14. Karanténa.

Drabble: 

Lesem se nese smích, jasný jako křišťálová srdce zvonků.
Běží ruku v ruce pěšinou. "Pojď, chci ti něco ukázat."
Plavé kadeře ověnčené. Pomněnky, rozrazil rezekvítek a slzičky panenky Marie.
Jsou jako koruna pro královnu.
Přiběhli na paseku, k ohradě.
"Co... co jsou zač?"
Podivná vyhublá stvoření, samá noha, samá ruka, šedá kůže, oči žádné. Ústa jako velká temná díra.
"To jsou naše strachy. Zavřeli jsme je tu, aby nás neplašili."
Modré oči hleděly na ně se stálým úžasem i láskou.
"Chodíme jim zpívat, vyprávíme o odpuštění."
Někteří byli trochu průhlední, roztřepení v okrajích.
"Víš, oni se pak rozplynou a zmizí."

Závěrečná poznámka: 

Mé oblíbené květiny. Slzičky panenky Marie se zvou odborně Hvozdík kropenatý a Rozrazil je lidově bouřka.

Letos jsem se svou tvorbou celkem spokojená a tenhle snový střípek byl můj oblíbený hned, jak vznikl. Při pročítání bylo ještě pár jiných v úvaze do Autorova výběru, ale vrátila jsem se k tomu prvnímu, jak to tak bývá :-)
Snad si v něm taky najdete něco pro sebe :-)

Obrázek uživatele Killman

Chvíle paniky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma bylo Došly kolíčky - jo to nulté téma :)
Zvolil jsem ho proto, že jinak jsem celou dobu psal příběh a nechce se mi z něj vytrhávat jedno drabble.

Drabble: 

Zástupce šéfa Cechu lovců Rollandis dorazil do práce.
Cestou do své pracovny se zastavil v dohledovém sále a pohlédl na mapu.
Vytřeštil oči a popadl se za hrudník, jak se o něj málem pokusil infarkt.
Přeběhl chodbu do spisovny, kde v poklidu sedělo několik činovníků: "Vyhlaste poplach! Pošlete posla na radnici a hlavně na magickou universitu! Patnáct spatření draka, to budou nejméně tři kusy!"
Starší administrátor Golflam odložil knihu a dýmku: "Zadržte, to nebude třeba."
Vstal, popošel k brunátnému zástupci a pošeptal: "Jenom nám došly kolíčky pro medvědy. Tak jsem vzal ty zlatý... Vždyť draky už tisíce let nikdo neviděl..."

Závěrečná poznámka: 

V Cechu lovců sledují výskyt různé zvěře v místním polesí.
Na medvědy se normálně používají žluté kolíčky...

Obrázek uživatele Tora

Vyznání

Úvodní poznámka: 

Téma bylo Magické proužky.
Když jsem projížděla moje letošní drabble, už tohoto jsem se zastavila asi na nejdelší dobu. Napsala jsem ho tehdy během pár minut, šlo to samo. Prostě vyznání.

Drabble: 

Stěna mého pokoje je plná magických barevných proužků.
Jsou tlustší, tlusté, tenké i úplně nejtenčí.
Jsou vysoké, středně vysoké i malé.
Hrají všemi barvami, když je jen tak přejedu očima, zahlédnu žlutou, oranžovou, fialovou, zelenou, modrou, červenou, bílou, černou…
Nehýbají se. Tiše, bezhlesně čekají na chvíli, kdy se k nim někdo přiblíží a vezme je do ruky.
Mám ráda jejich vůni, ráda se probírám jejich obsahem, pokud se do nich ponořím, nevidím, neslyším, čas dosáhne naprosto jiné dimenze – utíká mnohem rychleji, než jindy.
Jsou to mé brány do světů fantazie, do světů budoucnosti, do světů historie.
Jsou to mé knihy.

Obrázek uživatele tif.eret

Tóny

Úvodní poznámka: 

Proč? Protože se liší od mých ostatních drabble.

Psáno na téma: Detektor citů

Drabble: 

Myslela jsem si, že tě znám. Že poznám, jak se zrovna cítíš, jestli jsi smutný nebo veselý, i když to téměř nedáváš najevo. Každý tvůj pocit byl jako naladěná struna, která se rozezní a já poznám její tón.
Bylo krásné poslouchat zvuky tvých tónů, jak vytváří neslyšnou hudbu, která rozechvívala mé srdce. Každou nepatrnou změnu jsem vycítila, každým vláknem nervů ji registrovala. Bylo to jako cítit svěží vánek a hřejivé sluneční paprsky.

Proč už nic necítím? Utichly snad ty struny v tobě, že jejich hudba není slyšet? Ne. Tvá hudba zní dále, ale už to nejsem já, kdo ji slyší.

Obrázek uživatele gleti

Rozdílné názory

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

původní téma: nejposlednější z posledních

opět rodina Weasleyových
Cedrella (maminka) Septimus starší (otec), Septimus mladší (prvorozený) nejmladší - Artur Weasley.

Drabble: 

Maminky dobře ví, že děti milují drobnosti, kterých by si dospělí ani nevšimli. Ty nejmenší z nejmenších, nejposlednější z posledních, které podle maminkovských uklízecích pravidel patří do koše. Tam skončil i ošoupaný kamínek z pokoje pětiletého Septima Weasleyho. Ten řev, když to malý zjistil, si Cedrella bude pamatovat do smrti.

Aby jí starší Septimus vysvětlil, proč synátor vyvádí, vzal je do mudlovského muzea, (to je ta výhoda, když se provdáte za muže, který nemá omezené názory nějakou pochybnou čistokrevností). Tam ji ukázal podobné nepodstatné kameny s otisky pravěkých rostlin.

Na to si vzpomněla, když uklízela odřené mudlovské autíčko nejmladšího syna.

Obrázek uživatele Aveva

Otec

Úvodní poznámka: 

Téma: Na Adama

Rozhodla jsem se vložit do výběru drabble s nejmenším množstvím komentářů, protože já mám všechna svá drabble ráda stejně ;o)
V textu není všechno, co jsem do něj chtěla vepsat, hrdinův život byl příliš obsažný na sto slov. Ale jak se říká, lepší alespoň něco než nic :o)

Drabble: 

Děti vesele křičí mezi domy. Jejich hlasy uklidňují. Dnes je teplo, máme co jíst. Musíme si takové chvíle střádat do nelehkých časů.
Do časů, které nás obnaží na dřeň. Sedřou z nás všechny lži a líbivé představy. Ukážou nás nahé.
Miloval jsem všechny své děti. Trpěl každým jejich strachem i bolestí. A bál se, že zopakuju chyby svého otce. Proto jsem neupřednostňoval žádného ze svých synů. Právě to mi můj prvorozený vyčetl, než odešel za vlastním osudem.
Často na to myslím. Myslím na vlastní odchod z domova, na bratra, kterého jsem zabil. Myslím na otce, na bolest v jeho očích.

Obrázek uživatele Esti Vera

Není mrtev, jenom zavřený

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma Karanténa

Loni jsem do výběru dala drabble, které bylo nejupřímnější a nejotevřenější. Letos jsem se rozhodla udělat to stejně :)

Drabble: 

Zavřeli jsme Boha do karantény
Do prázdných vylidněných kostelů
Do prázdných vylidněných srdcí

Zavřeli jsme Ho do knihy
Do písem učenců
A debat teologů
Ale do modliteb ne

Zavřeli jsme Ho do nereality
Do kobky Darwinovy teorie
A útrob velkého třesku

Překroutili jsme Ho k obrazu svému
A zapomněli
Že mu tak předáme to nejhorší z nás

Zavřeli jsme Boha do karantény
Utekli na stezku agnocistismu
Z Vánoc udělali žranici
A z Velikonoc svátky opilosti

Bůh je mrtev, pravil Nietzsche
A my jsme ho zabili
Ale mýlil se - On není mrtev
My Ho jen zavřeli do karantény

Pustíme Ho ven?

Obrázek uživatele Elet

Uhasit svíčku pro oheň

Úvodní poznámka: 

Téma: Rekonstrukce

Proč tohle? Asi protože je o lásce a naději...

Drabble: 

Mladý muž ležel v trávě a sledoval oblohu.
„Kdybys mohl něco změnit,“ obrátil se na Společníka, „začít od začátku, všechno předělat - udělal bys to?“
Starší se usmál. Smutně. „Změnit - a neztratit Tě?“
Přikývnutí.
„Ne. Vím, že bych mohl, ale ne.“
Syn se usmál. „Hodně by se tím zničilo...“
„Ano. Svět by byl lepší, ale kolik dobra by pro něj skončilo v zapomnění? Představa, kolik svíček by muselo být uhašeno pro oheň... Dusí mě.“
„Tolik je máš rád?“
Jeho úsměv byl jako čistý vánek.
„Tolik mám rád to dobré, co jsi jim dal.“
Stiskl mu ruku.
„Jejich svíčky... planou silně, Tati.“

Obrázek uživatele Aries

Půlnoční schodiště

Úvodní poznámka: 

Tak třeba tohle. Je tam Praha a není tam moc velký spoiler

Drabble: 

Zlatozelené špice Svatého Víta zhasly. Vládu převzalo měsíční stříbro, přelilo se do starobylých luceren, stékalo po prejzových střechách, zrcadlilo se v kluzké dlažbě. Tmavomodré koruny hlohů vydechly těžkou vůni.
Ze schodů vesele sestupovala skupinka turistů. Vydatná večeře korunovaná řízným pivem vyšla neuvěřitelně lacino. Teď nešetřili spokojeným wunderbar a plnými doušky vychutnávali romantické kulisy jako zákusek zcela zdarma.
Zákrut plný husté tmy nečekaně vyplivl mrazivý chlad.
Na Němce padla tíseň. Zmlkli, nejistě se k sobě přimkli. Nespatřili neurčitý protáhlý stín, jenž vykročil ze zdi, ale rozjařenost byla ta tam. Chvatně sbíhali dolů.
Ve výklenku opodál vítězně zazářily liščí oči. Všechno viděly.

Stránky

-A A +A