Broučci (Jan Karafiát)

Lovec a kořist

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes mi to kvůli rozhozené psychice moc nemyslí, takže je to holt trochu BJB.

Drabble: 

Věděla o něm. Snažil se uniknout, ale to bylo jen chvilkové zdržení. Však ho zase najde a pochutná si na tom výživnému soustu.
Věděl, že jde po něm, že ví přesně, kde ho hledat, že se neúprosně blíží. Jeho úkryt se stal pastí. Bezmocně se choulil v neproniknutelné tmě, věda, že ta ho neuchrání. Od jisté smrti ho dělily jen stěny, kterými ještě nepronikla, ale slyšel dobře, jak se k němu dobývá, jak se najisto přibližuje. Téměř už cítil smrtelný úder.
Příliš mnoho námahy, tohle sousto by se nevyplatilo. Odletěla.
Trvalo ještě dlouho, než se Kmotříček ztuhlý děsem odvážil ven.

Závěrečná poznámka: 

Jedna z nejděsivějších scén v dětské literatuře, na kterou si vzpomínám.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele King Kong

Na cestách

Drabble: 

Šestnácti proudá dálnice. Osm proudů tam, osm proudů na druhou stranu. Jezdí po ní různé druhy vozidel od stařičkých Fordů, před kamióny až po nepraktické ego zvyšující sporťáky.

D1 - tři proudy tam, tři proudy (když je dobrý týden) druhým směrem. Opět různé druhy automobilů.

Okreska, jedna cesta tam a jedna zpátky. Zase rozmanité druhy vozidel.

Polňačka. Traktory, staré auta, bloudící auta.

Pole, louky, lesy, lány – bez cest. Avšak i zde se dá narazit na čtyřkolky, motorky a podobné řvoucí stroje.

Přátelé, kamarádi, na všech těchto místech denně umírají tisíce našich hmyzích bratrů a sester, věnujme jim tedy jednu minutu ticha.

Vzhůru ke strojům

Úvodní poznámka: 

Tak jo, przním nevinné dětské sny.

Drabble: 

A byla zima. A spali a spali. Všichni broučci se uložili ke spánku pod ochranou hospodina.
---
Siréna, blikající světla. Broučci se probouzejí, chvíli nevědí, co se děje, nevěřícně mrkají očičkama. Ale pak se proberou a vzpomenou. Zima, nezima, ke spánku je jenom noc a to pouze do šesti nula nula! Brouček, Beruška, kmotříček, Janinka - to už je všechno pryč, dávno jsou z nich všech chudobky. Pápá lucerničky, pápá hospodine!
---
Rychle v mikrovlnce ohřát párky, během snídaně zkontrolovat novinky na facebooku, hodit na sebe mundúr a vzhůru ke strojům! Lidem posvítí na cestu do práce lampy. Ale ty se samy nevyrobí!

Obrázek uživatele Owlicious

V podvečer tvá čeládka

A/N:Mimo můj obvyklý fandom, ale tohle prostě chtělo být napsáno

Desetiletá holčička seděla v křesle, na klíně knížku s pohádkovým příběhem.
Konečně dočítala poslední stránky. Její napětí stoupalo, vždyť tady měly přijít všechny ty úžasné věci jako svatba, oslavy a šťastně až na věky.
Oči zhltly posledních pár odstavců, zastavily se, zúžily se otázkou.
Znovu. Stejné odstavce. Nevěřila, že je tam napsáno tohle...
…a tam pod jalovcem kvetlo dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s kraječkem jako krev...
Holčička zaklapla knížku, oči plné slz.
Nemohli přece všichni umřít... tak pohádky nikdy nekončí.
Knížka zůstala odložená dlouhá léta.
Vrátila se k ní, když dobrý konec přestal být tím nejdůležitějším.

Kurzívou je citace z knihy.

Obrázek uživatele Galadion

Nutná oprava

Pozor, je v tom násilí a Karafiát.

Přes husté provazy deště nebylo skoro vidět. Blesk pročísl oblohu a osvítil muže v plášti a klobouku. Muž se podíval na zápěstí. Složité digitální hodinky ukazovaly listopad 1870. Spokojeně se opřel o zeď a čekal.
Ze tmy proti němu se vynořila postava mladíka, který utíkal před deštěm.
Zastoupil mu cestu.
„Vy jste roudnický vikář?“ zeptal se tvrdým hlasem.
„Ano, co si přejete?“
Muž udělal rychlý pohyb a sevřel mladé hrdlo. Chlapec zahrabal nohama v bahně a vytřeštil oči. Po několika sekundách zrudl v obličeji, zaškubal sebou a bezvládně padl k zemi.
Vrah se ušklíbl. „To bylo za ty blbý Broučky.“

Obrázek uživatele Skřítě

Karafiát červený do klopy si vetkl, nervozitou přešlapoval, svačiny se netkl. Kmotříček byl sice formát, ale když jde o dcerušku, neznal budoucí tchán bratra, „zkus mi sáhnout na Berušku!“

Zkusmo protřepal si krovky,
zatřepotal křídly,
dveře už se otevřely, bere za vděk židlí.
Špatně se ta slova tvoří,
ač to před zrcadlem cvičil,
nelze sedět, musí chodit, od stolu se prudce vztyčil.
Připadal si jako v síti, co se do ní kdysi chytil,
nemít tenkrát velké štěstí, dneska by si nezasvítil.
Jenže teď by potřeboval rozsvíceno v hlavě,
pak by možná bez nápověd zvládl žádost hravě.
Takto místo aby řekl: „pantáto, chci vaši dceru,“
utekl jak malý brouček, no nekecám, na mou věru!“
Nakonec však přece měli spoustu dětí - holek, kloučků
na počest jich oslovujem dodnes svoje drahé „broučku.“

Obrázek uživatele may fowl

Sedmikrásková pomsta

A žili šťastně až do smrti.
Pisatel skepticky prohlédl tečku za pohádkou a zamnul si tučný krk.
Zavrtěl hlavou.
Otočil papír vzhůru nohama a zamžoural na něj zpod kulatých brýlí.
Nepomohlo to.
Podržel list na délku paže a větu přečetl nahlas.
Ani takhle to nešlo.
Dvěma ráznými pohyby vodorovně přepůlil kudrlinková písmena a chvíli zíral z okna, okusuje sladkou násadku tužky.
Na okenici zaklepal soused.
„Zdravíčko, faráři!“ zahalekal.
„Zdař Bůh,“ odpověděl kněz Jan.
„Co to píšete?“
„Pohádku.“
„Ha. Nechte mě hádat, jak skončí. ‚A žili šťastně až do smrti.‘ Nemám pravdu?“
Jan zrudl.
„Uhodl jsem, že?“
„Neuhodl,“ pravil kazatel temně.

Obrázek uživatele Ebženka

A pokoj broučkům

Byla tma a vlhko. Všem tvorům, kteří nešli moudře spát, byla větší zima než za vánice, protože vlhko zalézá pod peří i chloupky. Byly mlhy a deštivo a v noci ostré mrazíky zamykaly zem na sedm západů. Holá půda promrzala čím dál víc, až přestalo pršet - zbyl jen smrtelný suchý mráz, blátivý prach a rozšlapaná uschlá tráva. Zbytky ledové krusty vymrzly. Nic už nechránilo pupence a drobotinu před strašlivým chladem.

Pak sychravý vítr konečně přinesl sníh.
Bělavá peřina pokryla všechno široko daleko. A všem, kteří spali pod ní, bylo hned tepleji.

Spali a spali a spali.
Dobře se jim spalo.

Obrázek uživatele may fowl

Pohádka na dobrou noc

Fandom: Originální, s nádechem Broučků

„Dobrou noc, Beruško,“ říkávala maminka předtím, než zavřela dveře dětského pokoje. Barunka milovala ten večerní rituál. Nejdřív pohádka. Vůně staré ohmatané knížky, šustění křehkých nažloutlých stránek, maminčin hlas, ze kterého tak příjemně šimrá za krkem. A sotva se knížka zavřela, Barunka se ponořila do peřin a do maminčiny vůně. Pohlazení po vlasech, slůvka na dobrou noc – a pak už jen hřejivě hluchá tma.
„Dobrou noc, Beruško,“ říkávala maminka, když si prohlížela si nevinnou tvář své usínající dcerky. Působila tak křehce a zranitelně. Jako figurka z pohádkové knížky. Jako loutka, které zpřetrhali vodící nitě. Ale noc je ještě mladá a v kuchyni čeká hromada nádobí.
„Dobrou noc, Beruško,“ byla poslední slova, která se rozlehla domem. V kuchyni tlumeně hrálo rádio a do dřezu odkapávala voda. Maminka tam nebyla. Té noci znovu stála nad Barunčinou postelí a na úsměvem pokřivených rtech ji pálily slzy. Drobné tělíčko spícího děvčátka se dosud zdvihalo a klesalo v rytmu dechu, nad ním však visel napřažený kuchyňský nůž. Umytý obzvlášť pečlivě.
„Dobrou noc, Beruško,“ říkávala maminka předtím, než večer odešla ze hřbitova. Barunka spala. Jako Beruška. A na jejím hrobě mezi bílými kamínky kvetla sedmikráska. Jediná chudobička s kraječkem jako krev červeným.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Rebelka

Světlo budoucnosti

Nejdůležitější přikázání zní: „Dej lidem světýlko a naději.“
Tak mě to učili. Tak je to správné.
Takže... nadechnout se a letět. LETĚT!
Tma voní jarem a pupeny a mízou.
Křídla bolí, ale noc je ještě dlouhá a tak hustá a černá, že by se v ní lidé bez našich světýlek utopili.
Letět! Ještě chvíli to vydržím.
A potom najednou rána. Vesmír se na chvíli roztříštil.

Úryvek z dnešních novin
STOPROCENTNĚ EKOLOGICKÉ!
Tato nová lampička s pěti sty světluškami vydá stejné světlo jako žárovka.
Nepotřebuje elektřinu!
Nevydává teplo ani škodlivé látky!
Jedna náplň vydrží až týden!
Chraňte svoji planetu ještě dnes.

Rok: 
2011
-A A +A