Historie

Antonín, Tomáš a Jan

Fandom: 
Drabble: 

"Tomáši, pojď se posadit tady vedle Antonína," zvedl otec hocha, posadil ho na verpánek vedle staršího bratra a pohladil po vlasech.
"Já jsem švec a váš dědeček byl taky. Ale dílnička s verpánkem je těžký život, pro vás chci něco lepšího."

"Moji kluci budou mít taky takový komín. A budou šít boty pro celé mocnářství!"
Ostatní chlapy se jen smály.

"Vidíš Tomíku, v těchto továrnách budeme šít boty pro celý svět. Budeme mít ty nejlepší stroje a ty nejskvělejší spolupracovníky."

Muž se rozhlédl po panenské jihoamerické krajině. Osud si s ním těžce zahrával, on ale viděl město, které tady postaví.

Obrázek uživatele Lejdynka

Nothing ever matters

Úvodní poznámka: 

Nebojte, je to česky.

Drabble: 

Lidé odpradávna sní o lepším světě.
Nebude válka, bída, hlad!
Zmizí smutek, neštěstí!
Sbohem diskriminaci, rasismu!
Respekt, a tolerance.
Náboženství, světonázor, chudí i bohatí, barva kůže nebude hrát roli.

Martin Luther King. I have a dream...
Nelson Mandela. I am the captain of my soul.
Mahátma Gándhí. To believe in something, and not to live it, is dishonest.
Matka Tereza. Peace begins with a smile.

Je to však ďábel pochybnosti, kdo vystřelí; Black lives matter, rok 2019. Komunismus, extrémismus, v Nobelově roušce. Odříkání, šílenost; proč? "Kristovo" utrpení, křest umírajícího hinduisty.

Všechna touha po lepším světě vždy končí nepochopením, a smrtí.

Nade všemi v osamění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...trocha historického lyrizování.

Drabble: 

Hned napoprvé ho to krásné město s pyšným hradem nad řekou zaujalo. Dávné sídlo slavných králů, hrad vzdálený všednímu shonu. To nejlepší místo pro plnění snů.
Tady bylo možné se těšit z uměleckých předmětů, které přispívaly k lesku nejvznešenějšího dvora. Podivovat se dovedným výrobkům z těl legendárních tvorů. Rozjímat o vzdálených hvězdách i o nejniternějších tajemstvích hmoty.
Jenže netušil, že vstoupil do vosího hnízda, jehož rozruch předznamenával budoucí bouři.
Neustále nějaké spory, nátlak ze všech možných stran.
Samé povinnosti.
Snění umožňovalo uniknout.
Jenže nakonec zbyly jenom sny a hrad vysoko nad odcizeným královstvím.
Praha však na svého císaře nikdy nezapomněla.

Obrázek uživatele Keneu

Sním, že jednou budeme spolu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Děkuji Tess za HiŤi
Sweet Dreams a fanvideo s první filmovou postavou ženského pohlaví, do které jsem se kdy zamilovala. Krom tohoto televizního filmu s úžasnou Helen Mirren jsem pak na tento pár narazila ještě ve dvou knihách (Kenilworth od Waltera Scotta a Dědictví od Susan Kay) a je jedním z mých historických OTP.

Drabble: 

Bess, Ty jsi fakt vedle? Kdyby nám oběma nešlo o život, byla by to vlastně legrace. Tvůj Rob.

Bess, gratuluju. Přísahu nechám na osobní setkání, klečet Ti zase jednou u nohou, nemůžu se dočkat... Doufám, že zůstaneme přáteli. Tvůj Rob.

Bess. Promiň. Já vím, že jsem Ti to měl říct. Takhle se přátelé nechovají. I když si mě nemůžeš vzít, tohle jsem neměl. Promiň. Tvůj Rob

Bess! Sedlám nejrychlejšího koně (Samozřejmě že to umím, byl jsem Tvůj podkoní, ne?) a jedu. Tvůj Rob
PS: Budu brečet, tak mě v tom nenech.

Bess, moje láska vždycky patřila jen Tobě. Tvůj Rob

Závěrečná poznámka: 

Navzdory civilnímu jazyku jsem se u toho dojala, takže jsem ráda, že jsem zrušila původní záměr psát to historizujícně nebo nedejbože sonetem.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Noční návštěvníci

Drabble: 

Xanthippos se rozloučil s milující manželkou a políbil své děti. Jeho nejstarší syn se dlouze díval, jak otec mizí na obzoru, dokud je oba neoddělila tma. Zatímco ženská část domu klidně oddychovala, trápili mladého muže tři noční návštěvníci.
Ráno o nich vyprávěl Damónovi, svému učiteli. První přišel krásný mladý muž, měl lesklou zbroj a přilbici. Druhá připlula pentéra plná zlata a obilí. Ale poté přišel vlk, měl krvavou tlamu a hlavu plnou boláků.
"To byli Morfeus, Fantasos a Fobétór, bohové snů," pravil Démonos.
"Snad mi přinesli vizi?" otázal se mladý žák.
"Snad, ale kdo ví, co znamená, můj milý Perikle."

Závěrečná poznámka: 

*pentéra = loď s pěti řadami vesel
Jinak je snad všemu rozumět. :-)

Obrázek uživatele Tora

Když už nezbyde nic, než snění

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Muž, kterého vám dnes představím, je výjimečný člověk, a přesto, že se nikdy nestal předmětem přehnané popularity, troufám si tvrdit, že jeho jméno znáte.

Drabble: 

Kůň Ruff kráčí vyšlapanou stezkou, v sedle veze starého muže, dobrodružným životem těžce poznamenaného. Revmatismus, struma a nepřítel nejzákeřnější, slepota. Přežil mnohé, poráží ho vlastní stáří.
Pes, doprovázející pána, zaštěká – kůň uhnul z cesty. Ruff se poslušně vrátí na naučenou trasu. To dcera Viktorie poradila otci, aby svůj vztek na nemohoucnost zklidnil v sedle.
Stařec smutně objíždí své pozemky a v duchu sní o překrásných krajích, které sám objevil.

Zanedlouho zemře a na jeho náhrobku bude vyryto:
Slavný lovec a průvodce
1824 objevil Velké Solné jezero
1825 Jižní průsmyk
1830 Yellowstonské jezero
1843 Založil Fort Bridger

1804 – Jim Bridger – 1881

Závěrečná poznámka: 

Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalérií jak krví rudne zem...
Kdo byl aspoň jednou u táborového ohně, píseň určitě zná. Život Jima Bridgera by však vydal na seriál.
Narodil se v Richmondu v Indianě, jeho otec však podlehl volání prérie, naložil ženu, syna a dceru na vůz a vyrazili do divočiny. Usadili se v malém městečku nedaleko St. Louis, ale brzy po příjezdu Jimův otec i matka zemřeli a Jim zůstal s malou sestrou sám. Pomohla mu teta, která se k nim přistěhovala, a čtrnáctiletý hoch začal shánět práci. Učil se kovářem, pracoval na farmách a pak začal převážet přes Mississipi vystěhovalce, trapery, lovce a hledače cest. Netrvalo dlouho a vyjížděl s karavanou na západ. V osmnácti letech podnikl první velkou výpravu a postupně se vypracoval na nejlepšího stopaře a hledače cest své doby. Byl obdařen neuvěřitelným instinktem a pamětí, celé měsíce byl sám v divoké přírodě, podobně jako zvěř dokázal nalézt studánky a nejschůdnější cesty.
List Missouri Republican o něm 24. října 1851 napsal:
... i když nemá vzdělání, je tento muž nadán neobyčejným smyslem pro vše, co se týká přírody. Nikdy nezabloudí v rozsáhlých prostranstvích, jimiž chodí. Ti, jimž sloužil jako průvodci, přiznávají, že kdykoliv se chtěli dát novým směrem, překročit horský průsmyk nebo se dostat od jedné řeky k druhé a nebyli si jisti cestou, obraceli se na neomylného Jima Bridgera. Pokaždé se dostal tam, kam chtěl, i když to bylo v končině, kterou dosud vůbec neznal.

Což si my, v době GPS, kompasů, buzol, map, chytrých telefonů a kde čeho už asi vůbec nedokážeme představit.

Zdroj: Joe Hamman, Po stopách divokého Západu

Obrázek uživatele Achája

Vojevůdce

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji č.20, Osamocen v davu.

Drabble: 

Kopec uprostřed ničeho. Zvlněná krajina táhne se do dáli. Aspoň tak mu to popisují.

Na kopci vyčkáme, vybudujeme hradbu.

Důvěřují mu svými životy. Tak jako už tolikrát.

Konečně přišel, ten druhý. Lopotí se se svými muži do kopce, výhodné to není.

Z vozové hradby vyletí salvy šipek, meče zařinčí, těla se srazí.

Napíná sluch, jeho věrný poskok je mu očima. Na statném koni, kmet pevný v sedle i ve víře.

Vnitřním zrakem přehlíží bojiště, byť ve tmě je sám.

Odhodláni, vzhlížejí ke svému Otci a bijí se za něj i za Mistra Jena. Za kalich.

Vedeme si dobře bratři, zvítězíme.

Závěrečná poznámka: 

Léta páně 1423 se udála u Hořic bitva mezi Husity, vedenými slepým Janem Žižkou a Divišem Bořkem z Miletínka proti vojsku panské jednoty Čeňka z Vartemberka.
Husité to samozřejmě na plné čáře vyhráli.
A my se včera zúčastnili rekonstrukce této bitvy na původním místě :-) Byť jsem byla tentokrát s dcerou mezi diváky, zážitek byl silný. Možná o to víc, že těsně před námi stál ten obrovský nádherný frýs a na něm hrdý jako majestát Žižka s černou páskou přes oči. Co na tom, že jsem přes ně skoro neviděla bitvu, ani svého muže, který střílel kuší z vozové hradby. Pohled to byl pěkný, pro nás husity :-)

Obrázek uživatele Keneu

Kterak Smil smilnil a s kým

Úvodní poznámka: 

jsem vymletější a vymletější

Drabble: 

Že jednou za uherský rok přijde přednostu kanceláře navštívit jeskyňka s jejich dcerou, to se k vám asi doneslo. Ale nevíte, kdo jednou za sto let navštěvuje rytíře Smila.

Etymologická vsuvka: píše se to s měkkým, což by Chvojka jako učitel dějepisu měl vědět. Smil Flaška z Pardubic nebyl žádný ořezávátko. To jméno znamená zbožný, o čemž mám pochyby já, Jaroslav Vrchlický i Smilův návštěvník. Protože k tomu jménu mnohem lépe pasuje slovo smilstvo.

Takže ten návštěvník. Jednou za sto let odvolá všechno zachraňování světa, focení pro charitativní kalendáře a flirtování s kýmkoli a čímkoli a se Smilem celou noc...

Závěrečná poznámka: 

A vy jste věděli, že Jaroslav Vrchlický napsal erotickou báseň, která by přiměla zrudnout i Jacka Harknesse? Jmenuje se to Rytíř Smil, je to na internetech, ale odkaz vám nedám, protože jsem slušné děvče. Občas.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Apatyka

Nedobrovolník

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 19 Hřích, který se neodpouští.

Drabble: 

Roku 1923 byl vypovězen z Ruska.
V roce dvacet šest se stal zakladatelem a čestným předsedou československé pobočky Mezinárodního hnutí křesťanského komunismu.
Ve třicátém pátem roce bylo na Zbraslavi otevřeno Ruské kulturní a historické muzeum při Ruské svobodné univerzitě, jehož ředitelem se stal. Sbírky tohoto muzea, zaměřenéo na ruskou porevoluční emigraci, obsahovaly sochy, obrazy a hlavně dary jednotlivých emigrantů z celého světa.
Během války, v roce 1944 bylo muzeum gestapem zavřeno a on nechal sbírky převézt do Prahy.
Po Vítězném únoru se vrátil do Ruska a zpravil soudruhy o rozsáhlosti muzea. Následujícího roku byly všechny sbírky převezeny do Sovětského svazu.

Závěrečná poznámka: 

Valentin Fjodorovič Bulgakov. Vegetarián, pacifista, spisovatel, dramatik, bibliograf, muzejní pracovník. V posledních deseti měsících života Tolstého dělal tomuto osobního asistenta. Byl to komunista, ale protože nabádal lidi, aby nevstupovali do (Rudé) armády, byl vypovězen. Odešel do Československa a usadil se v Chuchli...

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nazdar!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma "Nehlaste se všichni".

Drabble: 

"To byl kolikátý?" zeptal se kapitán rotného, který svíral blok a malou tužtičku.
"Tenhle byl v pořadí šestistý padesátý třetí," odpověděl rotný a zahleděl se k bráně do tábora. "A teď, jak vidím, míří k sem číslo šest set padesát čtyři," dodal a poznamenal si cosi do notýsku.
"Rotný, to není možné, měla jich být četa," kapitán nabíral barvu srovnatelnou s barvou hvězdy, jež zdobila jeho čepici.
"Velitel vyhlásil, že všichni zajatci mohou dobrovolně vstoupit do armády a přísahat věrnost carovi."
"A to se přihlásili všichni?! Co s nimi budeme dělat."
"Místo čety budeme mít rovnou celý prapor, zdá se."

Závěrečná poznámka: 

Nakonec se jich do Roty Nazdar přihlásilo 720, čímž zdaleka překonali i ty nesmělejší představy. Dobrovolnické vojsko československé se stalo základem legií v Rusku.

Vzpomínky staré dámy

Drabble: 

Když jsem byla ještě mladá, vyrazila jsem na cestu. Na hodně dlouhou cestu. Na cestu kolem světa.
Hladké asfaltové silnice brzo vystřídaly hrbolaté prašné cesty, ale vždycky jsem je zdolala. Horší to bylo v poušti. Písek, písek a zase písek. A to vedro. Málem jsem umřela žízní. Myslela jsem, že dál už to nepůjde, ale šlo.
A pak byla cesta zase snazší. Později plavba přes oceán a cesta horami a pampami. Nebála jsem se, měla jsem svoje lidi.
Takoví šoféři jako Jirka a Mirek se narodí jednou za sto let. Kdoví jestli.
Všechno nejlepší k jubileu, Mirku!
Vaše Tatra 87

Závěrečná poznámka: 

Dvojici Hanzelka + Zikmund jistě netřeba představovat. A sté narozeniny pana Zikmunda letos určitě zaznamenal každý.

Obrázek uživatele Šmelda

Dluhy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rád bych si nahradil téma #20, Osamocen v davu

Drabble: 

S hlubokým nadechnutím si naposledy urovnal plášť, do kterého byl zavinutý, a vykročil pravou nohou ze svého domu.
Březen byl právě v půli a bylo to důležité datum, datum, kdy splácely dluhy a den zasedání senátu.
Před divadlem už stál dav Římanů. Senátorů, obchodníků, jejich klientů, prosebníků a patolízalů.
Narovnal záda, aby se zapřel proti vlně, která se přes něj převalila.
"Prosím..."
"Kdybys..."
"Jen maličkost..."
Rozhrnoval vlnu odmítavými gesty levačkou a každým krokem se blížil k divadlu.
"Můj bratr je ve vyhnanství už dlouhá léta..."
Když se snažil odmávnout prosebníka jako hmyz, jejich ruce se srazily.
Ta cizí držela nůž.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Pro slávu Boží nebo tak něco

Fandom: 
Drabble: 

Původní skromný projekt podle tehdejší prapodivné experimentální módy získával další a další přístavby, aby se davy hrnoucí se za nejsvětější relikvií vůbec vešly.
O sto let později si někdo vzpomněl, že stávající podoba stavby je silně nevyhovující, a na jejím místě rostla nová. Větší. Lepší. Párkrát vyhořela, ale stačila.
Za sto let si na počest krále vysloužila příčnou loď. A nové svěcení.
Pak bylo ticho. Až trochu trapné ticho. Nastalo bourání a majestátní projekt podle tehdejší módy rostl. Rostl pomalu. Sem tam mu někdo něco přidal, ale moc často ne. Na dokončení čekal dlouho. Nějakých pět set osmdesát pět let.

Závěrečná poznámka: 

Dějiny svatovítské katedrály jsou velmi barvité a odrážejí ze všeho nejvíc touhu po prestiži mísenou z velkým nedostatkem peněz. Ale vždycky ji někdo oprášil. Zhruba tak jednou za těch sto let.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Elektrizující samotář

Fandom: 
Drabble: 

Měl všechny důkazy na své straně. Záznamy. Výsledky experimentů. Svědectví kolegů. Nekonečný zástup papírů se svým trochu neúhledným písmem, ovšem pečlivě odatované. Přesto se musel dívat, jak někdo jiný, ten nechutný zloděj, přebírá Nobelovu cenu za jeden z jeho stěžejních objevů. A co hůř, celá věděcká i laická veřejnost byla na straně toho lháře? Proč? Za ty úsměvy, které rozdával fotografům? Kvůli těm penězům, kterými mohl prosazovat svoje názory o tolik snáz? Jistě, co byl oproti němu zadlužený emigrant ze Smiljanu, kterého všichni považovali za blázna. Copak spravedlnost bude až tak slepá? Proč není alespoň jediný člověk na jeho straně?

Závěrečná poznámka: 

Nicola Tesla je krom jiného objevitelem radia, nicméně Nobelovu cenu za tento objev získal G. Marconi. Tesla s ním vedl dlouhá léta soudní spor, v jeho prospěch však rozhodl až několik let po Teslově smrti.

Obrázek uživatele strigga

Tady nejsi sama

Fandom: 
Drabble: 

Celý život si připadáš sama, jiná, příliš vzdálená lidem, s nimiž se stýkáš. Sama mezi intelektuály obklopujícími tvého prvního manžela; sama v blázinci, když nedokážeš vysvětlit svou touhu po krásných věcech. Sama, když sedíš u umírajícího Kafky, sama na svou bolest, závislost i ztrátu, sama, když se hroutí tvůj svět. Sama bez druhého manžela, s holčičkou, kterou málem neporodíš. Sama, když odcházíš ze strany, které jsi věřila, sama, když mizí jeden po druhém kolegové z Přítomnosti. Sama, topící se mezi rozjásanými davy fanatiků všech stran.

Jen tady v Ravensbrücku, tady sama nejsi. Poprvé; protože tady jste na tom všechny stejně.

Závěrečná poznámka: 

Před pár měsíci jsem si konečně přečetla knížku Ravensbrück: Příběh Mileny Jesensķé od švédského autora Steva Sem-Sandberga. Přesto, nebo možná právě proto, že jsem do té doby o Jesenské skoro nic nevěděla, mě ta kniha neskutečně zasáhla. Je nádherně napsaná; a když jsem viděla to téma, už jsem nedokázala Milenu a její osud vyhnat z hlavy.

Obrázek uživatele Apatyka

Na Zbraslavi

Fandom: 
Drabble: 

Chyběl mu starý samovar i dlouhé večery s čajem a Puškinem. Chyběli mu lidé. Nejvíce se mu ale stýskalo po ruštině. Když doma vyšel na ulici, slyšel řeč; kde zdražili chleba, kdo se s kým popral a koho si potom vzal. Když procházel městem tady, slyšel melodii - krásnou ale pro něho němou. Nerozuměl tomu jazyku a proč by měl? V bytě měl stále zabalený kufr a každý den očekával v novinách titulek hlásící, že bolševická vláda doma padla. Místo něj se dočkal jiné zprávy - v roce 1934 Československo oficiálně uznalo Sovětský svaz. Ruská pomocná akce definitivně skončila o rok později.

Obrázek uživatele Aplír

Nechci

Fandom: 
Drabble: 

Hitler je u moci.

Právě se spouští loď Horst Wessel v Hamburku. Události přihlíží dav. Dělníci jsou natěsnáni jeden vedle druhého. Jejich napjaté ruce toporně trčí jako bodáky bajonetů směrem k nebi. Působí to děsivě. Všichni jako jeden muž hajlují. Většina z přesvědčení, někdo ze strachu z následků, že nezdraví Vůdce. Obava jako silný kladkostroj vytáhne vzhůru paže těch, kteří vnitřně nesouhlasí.

Jeden je osamocen v davu. Nesnaží se být nenápadný. Ruce má zkřížené na prsou. Jasné gesto, kterým říká NE! Hajlovat nebudu. Mám rozum a svědomí. Nesouhlasím. Nechci s tím mít nic společného.

Obyčejný člověk a taková vnitřní síla.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Opravdu originální oslava maturity

Fandom: 
Drabble: 

Maturity jsou úspěšně u konce a Lojza a jeho spolužáci se vydávají na jižní Moravu pro víno. Aby to mohli řádně oslavit.
V jihomoravském městečku je právě na návštěvě pan prezident. I s manželkou. Lojza dostává šílený nápad. Sází se s kamarády, že sáhne první dámě na kotník.
Sázka je uzavřena, Lojza se nenápadně prodírá davem občanů až k pódiu s prezidentským párem.
Je na místě. Osměluje se a koná dle sázky. První dáma se usměje. Patrně se cítí být polichocena zájmem mladíka.
Píše se rok 1947. Je to nadlouho poslední rok demokracie, kdy si maturant může něco takového dovolit.

Závěrečná poznámka: 

Jedná se o naši rodinnou historku. Onen Lojza byl můj tatínek.

Obrázek uživatele Urrsari

O jeleňovi a vlkoch

Fandom: 
Drabble: 

Lačné tváre v záplave farieb. Hlasný šum sa utíšil až so zvolaním jeho mena. Kedysi ho sprevádzal opovržlivý tón, teraz už nie. Ale mnohí zradili. Pre moc, pre funkcie. Sám po žiadnych netúžil a predsa, tu stál, obklopený toľkými očakávaniami.
Ich tváre zatiaľ nekrivil hnev, len vypočítavosť a kakulácie. Nepochyboval ale, že to je to, čo ho čaká. Ak predtým nemal mnoho priateľov, teraz ich už nenájde.
Spomienka mu zahmlila pohľad. Netúžil po ničom viac, než ujsť. Nik dnes nesmútil viac než on. Ale vedel, že nebolo odkladu. Odteraz niesol zodpovednosť za všetkých.
"Nech žije kráľ!"
A viac už nebol.

Závěrečná poznámka: 

Nemám na mysli žiadneho konkrétneho, hoci ak poznáte nejakého, an ktorého to sedí, dajte mi vedieť :D

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Hříšný král

Fandom: 
Drabble: 

Odpustili mu, že nebyl válečník a raději jezdil na lodičkách.
Odpustili mu, že přivedl na trůn po svém boku francouzskou vlčici.
Odpustili mu, že královnu zanedbával.
Odpustili mu, že se pustil do konfliktu se Skoty a že prohrál.
Odpustili mu, že regentství věnoval Gavestonovi, se kterým léhal. (Jenom pro jistotu připravili Gavestona o hlavu.)
Odpustili mu, že pokazil diplomatická jednání s Francií a připravil Anglii o vliv v Gaskoňsku.
Odpustili mu všechno, dokud byl jejich z boží milosti král. Bez trůnu sečetli mu všechny hříchy. A kterým koncem proti přírodě konal, tím koncem neslavně skonal. Nebohý anglický král Eduard II.

Závěrečná poznámka: 

A všechno je to pravda.

Obrázek uživatele Lejdynka

Šest pozemských hříchů

Fandom: 
Drabble: 

Nedalas mi syna! sípe z krále touha,
Catherine ruce lomí, v hradě noc je dlouhá.

Nedalas mi syna! sípe z krále smutek,
Anne jen slibovala; ve dne skutek utek.

Jane mu dala syna, hned však smrtí v Pánu,
i šel král dobýti zbrusu novou bránu.

Snad by dala syna, kdyby byla hezká,
když by umem nyvým slula Anna Klévská.

Snad by dala syna, kdyby byla věrná,
když by Catherinu netla kápě černá.

Snad by dala syna, kdyby neumíral,
když by místo lýtka raděj' Catherine svíral.

Mohl mít víc synů, když by víc než ženských
hleděl si král Jindřich starostí pozemských.

Závěrečná poznámka: 

Jindřich VIII. měl syfilis, což je prý taky důvod, proč měl jenom jediného neduživého syna. Ehm. To mu možná měl někdo říct dřív než se začal rozvádět a popravovat...

Téma je vskutku snad jasné - nepovinutí syna byl pro Jindřicha zcela očividně hřích, který se neodpouští.

Ať už je klid

Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní zlomyslnost.
Je to ode mě strašně ošklivé - ale prostě mi to nedalo.

Drabble: 

Právo v dobách minulých většinou trestalo přísně, zvláště přečiny proti společenskému řádu. Nicméně občas se připouštěla i shovívavost. Zejména když provinilec příslušel k urozenému stavu.
Snad by se tedy vězeň mohl ještě zachránit. Kdyby ovšem nebylo té jeho nešťastné záliby.
Na hradě jako by strašilo. Ve dne i v noci se tam vznášely hrůzné tóny a zařezávaly se do uší i do mysli.
Lidé z okolí raději přinášeli jídlo, aby se vykoupili. Jenže nebylo spásy, nebylo úniku.
Až konečně padl rozhodující verdikt:
„Dost už! Utněte to!“
A tak byl rytíř Dalibor z Kozojed po právu odsouzen ke smrti stětím mečem.

Smysluplné využití přebytečné budovy

Úvodní poznámka: 

Zatím se mi nedaří naladit se na veselejší notu.

Drabble: 

Ve staré Praze se nacházelo opravdu mnoho kostelů. To je nezpochybnitelné.
V průběhu staletí měnily patronace, zaměření i vyznání. To se přihází.
Občas některý vzal zasvé, byl zbořen nebo se po požáru nedočkal obnovy. I to se stává.
Řadu jich zrušili. Jistě, časem začaly prostě být přes počet.
Co dál se zrušenými? Sloužily různým účelům. Někdy kulturní střediska, jindy sklady všeho možného. Mnohé byly prostě strženy nebo přestavěny k nepoznání. Smutné, ale úcta ke kulturním památkám nebývala v minulosti samozřejmostí.
Ovšem přeměnit v současnosti jeden z nejstarších pražských kostelů s hrobkou univerzitních mistrů v noční klub, to je opravdu příliš.

Závěrečná poznámka: 

Jedná se o kostel sv. Michala Archanděla u bývalého kláštera servitů na Starém Městě, na malém nádvoří mezi Melantrichovou a Michalskou ulicí. Moc pěkné místo. Foto: https://www.informuji.cz/data/201687190709.jpg
Noční klub už je naštěstí minulost. Počátkem devadesátých let byl bývalý kostel v dost špatném stavu, časem byl koupen a opraven poněkud obskurními majiteli, kteří ho bohužel začali využívat po svém. Po skandálu v roce 2013 ta silně kontroverzní hudební a erotická show skončila, uvažovalo se ale o dalším využití budovy, které by s sebou neslo další sporné přestavby interiérů. Mohla by vzniknout například nákupní galerie.
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/z-kostela-na-starem-meste-bude-galerie...

Obrázek uživatele Apatyka

Do škol!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

Československo podporovalo v rámci RPA především vzdělance a studenty. I proto záhy vznikla dvě ruská gymnázia, konkrétně Ruské gymnázium v Moravské Třebové a Ruské reformní reálné gymnázium v Praze - Strašnicích. Později vznikaly další školy, například Ruské reálné gymnázium v Praze na Pankráci.
Na těchto gymnáziích studovali žáci, kteří byli nuceni přerušit studia kvůli revoluci. Také zde ale studovalo množství studentů, kteří z Ruska emigrovali ve vyšším věku. Takže nebyl žádný div potkat v septimě sedmadvacetiletého studenta.
Ani laskavý čtenář ať se tomuto jevu nediví, neboť právě studenti se těšili velké podpoře a jen hlupák by si nechal tyto benefity uniknou.

Závěrečná poznámka: 

Ano, skutečně takové případy byly. Ale abych ruské školy a studenty jen nehaněla:
Československo bylo jedinečné nejen tím, že financovalo pestrou škálu škol, ale i tím, že se mu podařilo shromáždit vynikající pedagogické odborníky, kteří řídili a ovlivňovali emigrantské školství v celé Evropě. V Praze sídlilo Ruské pedagogické byró, Ústřední ruských učitelských organizací v zahraničí, Svaz pedagogů středních a vysokých škol v ČSR. V Praze se plánovaly a konaly pedagogické sjezdy a konference o aktuálních otázkách ruského školství v zahraničí a vycházel časopis Russkaja škola za rubežom (Ruská škola v zahraničí, Praha 1923 - 1931), který byl nejlepším ruským pedagogickým periodikem v celosvětovém měřítku.
Starším osobám umožnila pomocná akce důstojně přežít a mladším, dětem narozeným po roce 1918 mimo Rusko, rozvinout veškerý tvůrčí potenciál. Finance, vložené do výchovy a vzdělání, byly tak vráceny prací stovek úspěšných lékařů, techniků, geologů, botaniků, nadaných hudebníků, divadelních umělců a výtvarníků, kteří se stali nedílnou součástí české společnosti. Pokud tito lidé ČSR později opustili nikdy nezapomněli ve svých životopisech uvádět, že za své úspěchy vděčí československé pomoci.

Anastazie Kopřivová, PŘÍBĚHY EXILU Osudy exulantů z území bývalého Ruského impéria v meziválečném Československu (Památník národního písemnictví, Praha 2018, str. 82)

Obrázek uživatele Šmelda

Přiznání

Fandom: 
Drabble: 

"Kde je váš vůdce?" zeptal generál.
Odpovědí mu bylo ticho.
Všude kolem ležela mrtvá těla. Ranění povstalci sténali bolestí a byli doráženi vítěznými vojáky.
"Kde.
Je.
Váš.
Vůdce?"
Odpovědí mu bylo ticho od stovek přeživších povstalců.
Psal se rok konzulů Lentula a Oresta. Generál si přál, aby příští rok byl jeho rokem, rokem konzula Marca Licinia Crassa. A nějakého dalšího šaška. Chtěl si být ale jistý.
Desítky tisíc padlých těl v okolí neznamenaly téměř nic, bez Spartakova těla.
Zkusil to jinak: "Ten z vás, který najde Spartakovo tělo, odsud odejde živý."
Odpovědí mu bylo ticho, které rušilo jen stloukání křížů.

Obrázek uživatele Naughtilus

Once Upon A Time In Amtsgruppe Ausland...

Fandom: 
Drabble: 

"Hans, tohle musí okamžitě vidět Canaris!"
Zmíněný důstojník Abwehru přelétl očima zprávu, kterou mu jeho kolega třísknul o stůl.
"Ze Španělska? Řecko? Sardinie? Hmmm..."
Gruber znal Hanse a jeho 'hmm' víc, než bylo zdrávo.
"Verdammt, Hans, teď není čas na ty tvoje verrückttheorien! Co by tak Angláni asi mohli udělat?"
Hans to vzal jako pobídku.
"Sebrat mrtvolu bezdomovce, navlíct ho do uniformy námořnictva, vyrobit mu novou identitu se vším všudy, falešná přítelkyně atakdále, podstrčit mu padělanou tajnou depeši, dát ho k ledu, ponorkou ho zavézt ke Gibraltaru, vyklopit ho tam, Španělé ho najdou a pochlubí se nám?"
"Fick dich, Hans."

Závěrečná poznámka: 

Jenže přesně to se stalo, a Spojenci se vylodili na Sicílii, zatímco se Němci kopali do zadku v Řecku a na Sardinii. Historici se hádají, jakou zásluhu na to ona šaráda s mrtvolou vlastně měla, každopádně pokud se o tom chcete dočíst víc, vygůglete si Operation Mincemeat.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Carmen et error

Fandom: 
Drabble: 

Mramor se otřásal v základech. Nebe se zatáhlo, slunce dočista zmizelo z oblohy. Římané se zastavovali a vyplašeně hleděli vzhůru.
Básník vyběhl z paláce a jeho hodovní sandály nepřístojně plácaly dolů po schodech. Za ním se vyřítil tucet pretoriánů, brzy ho obklíčili. Nešťastně stál mezi nimi, slzy na krajíčku.
„Do vyhnanství s tebou! Za nepřístojné básně, pobuřování lidu, pomluvu principa!“
Odvlekli ho, ani se nebránil.
„Nikdo o tom necekne ani slovo. Je to jasné?“ zvolal ó budoucí božský.

No... Tak takhle to určitě nebylo. Historie většinou příčiny netají záměrně, jen jsme jí někdy tak daleko, že na odpovědi nedosáhneme. Bohužel.

Závěrečná poznámka: 

Básník v drabble je Publius Ovidius Naso, který byl v roce 8 n. l. poslán do exilu na pobřeží Černého moře. Dodnes nevíme, jaký k tomu byl důvod, a asi se to už ani nedozvíme. Sám Ovidius ve svých básních uvádí, že to zavinily "carmen et error", báseň a omyl.

Obrázek uživatele Lejdynka

Pustina

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

... Mno. Na poslední chvíli, jako poslední dobou ostatně vždy.

Drabble: 

Celý svět je pln hrozných, strašných tajemství.

A mlčí. Ze strachu, že naslouchající by zradil za pár korun, za měsíc svobody, za kostku másla, za křivý úsměv. Za rychlou smrt.

Lidský život je veliký náhrobní kámen budoucích a minulých skutků.

Kým být a nebýt, v těch nejčernějších nočních můrách?

Ostrůvky naděje, rozeseté po zelených lučinách, neodvažují se rozsvěcet majáky. Většina již je pustinou.

Jen jeden, dva majáčky pruhované, červené, modré a bílé, bliknou do dáli, když se nikdo nedívá.

A v jednom z nich hluboko uvnitř, uvězněná, ale jsouc symbolem svobody, volá Libuše úpěnlivě Johna, a šeptá mu všechna tajemství.

Závěrečná poznámka: 

Kdo pozná, dostane bonbónek.

Hořká chuť vítězství

Fandom: 
Drabble: 

Ta práce je vzrušující. Náročná, záludná, pohlcující.
Hodiny, dny a noci, týdny, měsíce. Tisíc výpočtů, tisíc omylů, tisíc slepých uliček.
Není možné se s někým poradit. Pracují v přísném utajení. Nikam ven nesmí a i v areálu je hlídají. A občas projevují nedůvěru a častují je despektem. Tým se zmenšuje, kolegové nedokážou snášet neustálé napětí, neúspěchy a odloučenost.
Vypětí, zoufalství z chybných předpokladů a pochybnosti si začínají vybírat svou daň.
Na poslední chvíli úspěch. Nesmí se o tom nikdo dozvědět, nic nesmí uniknout ven. Nikdo se nesmí dozvědět o prolomení kódu Enigmy. Je třeba nejvyšší obezřetnosti.
I proto Coventry hoří.

Obrázek uživatele Apatyka

Informace

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska na lehčí notu :)

Drabble: 

O Češích jsme věděli jen málo, jen že jsou to Slovani, sportovní národ, že vaří znamenité pivo a mají zbrusu nový samostatný stát.
Což, jak sami jistě uznáte, byla bída. Ale kde jsme, prosím pěkně, měli k nějakým znalostem přijít? V ruských školách se o Československu neučilo (jak taky, když ten stát existoval druhým rokem) a knih na tohle téma také nevycházelo nijak závratné množství (přesněji řečeno, vycházely životopisy Karla Čtvrtého a Jana Husa).
Vlastně je s podivem, že při všech nákladech na Ruskou pomocnou akci nevydalo Československo nějakou příručku. Praha není ve Vídni a byliny patří do čaje například.

Závěrečná poznámka: 

Úvodní odstavec je citace (Nikolaj Těrleckij, Curriculum vitae, (TORST, Praha 1997, s. 44))

Stránky

-A A +A