Historie

Obrázek uživatele Kumiko

Za rozbřesku

Fandom: 
Drabble: 

Třásl se v hábitu a drkotal zuby. Před chvílí přestalo pršet a on byl promočený na kost. A tu se v temnotě noci začal do mysli pokorného člověka dobývat ďábel.
Slyšel jsi o tom, ne? Nedaleko odsud je malá vesnice. Jistě tam přijmou zkřehlého poutníka.
"Mou službou je post. Nesmím si to ulehčovat."
Nemyslíš si, že už ses postil dost? Takhle se jenom zruinuješ! K čemu budeš lidem mrtvý?
"Nevím, ale je to tak správně."
Opravdu?
Náhle se objevily první paprsky ranního slunce a František, posílen, začal tiše odříkávat:
"Nunc dimitis..."
Ďáblova naděje na svedení jednoho svatého člověka právě zemřela.

Závěrečná poznámka: 

Edit: Já blbá jsem si právě uvědomila, že v ranních chválách rozhodně není Simeonovo kantikum. Nu což, s dovolením už to opravovat nebudu a všem pohoršeným se omlouvám.

Obrázek uživatele BC_Brynn

Nevoľníci

Drabble: 

Kohút ešte nezakikiríkal, no vstávať mi načim. Nad dedinou uslyším hlas fujary, ten srdce rozjarí – keď tu, odrazu, pieseň teskná, zvlhne oko a srdco puknúť ide. Úsvit sa zorí, rudý jak tá krv preliata statočná. Och, stonajú stráne, že tam, v Mikuláši najsvatejšom, Jánošíka Juraja, čo zbojcu a cisárstva odporníka rázu najhnusnejšieho, večerom včerajším na hák povesili.

Vydýchol naposledy na šibenici ten, čo krivdu napraviť najväčšmi túžil, čo jarmo na plecia svoje prijať odmietol.

Kostolné zvony Jurkovi do hrobu nezazvonia, nuž aspoň tá fujara umieráčik hrá, devy cestou na panské hlavy klonia a nariekajú.

Takto dokonáva porobeného národa slovenského nádej.

Obrázek uživatele Šmelda

Už jen chvilinku

Fandom: 
Drabble: 

Bylo chladné podzimní ráno, němečtí vojáci stáli ukrytí za zátarasem na silnici v Belgii.
Kulomet studil. Německý voják očima fixoval minutovou ručičku hodinek po tátovi. 10:57 11. 11. 1918.
Ještě tři minuty a bude po všem.

"K zemi!" zařval americký seržant.
Oddíl zalehl do příkopu. Henry Gunther si připevnil k pušce bajonet.
"Nikam vojíne!" zastavil ho seržant, "nestojí to za to."
Henrymu to za to stojí. Hodnost ztratil kvůli jedinému dopisu a teď ji chce zpět.
Vstal a dvakrát vystřelil.

"Co děláš ty hlupáku?" křičel německý voják.
Američan s bajonetem už byl nebezpečně blízko.
Kulomet zaštěkal.
Do jedenácti zbývala minuta.

Závěrečná poznámka: 

No spíš dopoledne než ráno.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Sufražetka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Díky všem, jako byla ona.

Drabble: 

"Pánové, ona už je tady zas!" zabručel sněmovní sluha a ukazoval směrem k oknu.
Ctihodní pánové poslanci ani nezvedli svá ctěná pozadí, aby se pokochali výhledem, jež za posledních pár let vídali téměř denně.
"Je vytrvalá, to se jí musí nechat," usmál se nejmladší z poslanců.
"Pojďme ji dát ještě měsíc; jestli vydrží, vyslechneme ji," zlomyslně navrhl Vrbenský.
Netušili, že nic není pevnějšího než tvrdohlavost paní Plamínkové. Za měsíc slavnostně přestoupila před slyšení.
"Vážení páni poslanci, volební zákon z roku 1861 v žádném ze svých nařízení nevylučuje ženy z práva volebního," oznámila neústupným tónem.
"A co tedy požadujete?"
"Své právo."

Rukojmí ve Freiburgu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Neveselý střípek z dějin rodu Habsburků.

Drabble: 

Se ztuhlými prsty se špatně píše. Dýchala na ně, pak si ruku zabalila do záhybu aksamitového pláště.
Na mnohé věci si v Německu nezvykla, především na zimu a na nepohodlné komnaty. A tohle byl jen hostinec. O tak vznešenou dámu se sice náležitě pečovalo, jenže majitel už dosti dlouho čekal na peníze.
Nezáleží na tom, že manžel nosí tu nejvznešenější korunu, pokud ujede z města bez zaplacení a fraucimor tu nechá jako rukojmí. A dluhy narůstají.
Zatím ke dvoru přijeli její strýčkové a ona by je tak ráda viděla. A manžel jí také scházel.
Kéž ho její prosebný list obměkčí.

Závěrečná poznámka: 

Bohužel se nedočkala včas.
Je to druhá manželka císaře Maxmiliána I. Marie Bianca Sforzová a příběh se odehrává počátkem 16. století. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, císař takto s manželkou, která mu přinesla královské věno, skutečně zacházel, opakovaně ji na cestách nechával v hostincích, které opouštěl bez zaplacení, a potom se k placení dlouho neměl. Když do Rakouska uprchli dva její příbuzní z Milána, císařovna čekala v hostinci ve Freiburgu - tedy na úplně opačném konci německé říše - a vrátit se směla, až když už byli pryč.
Jak je patrno, nebohá císařovna z pohádkově bohatého rodu si musela připadat nejen v téhle chvíli, ale prakticky po většinu svého manželství jako u snědeného krámu.

Obrázek uživatele Nora

Na jarmark

Fandom: 
Drabble: 

Sladká vůně koláčků se line celou světničkou, ve které rychle poletuje žena. Kolem pasu má bílou zástěru, tvář a ruce ještě trochu ušpiněné od mouky a rychle se snaží dokončit přípravy na jarmark.
Její muž bohužel nemá pochopení pro její starosti, ale za to sladká vůně čerstvého pečiva ho velice láká. A tak ne jen že jí překáží kdekoliv si stoupne, ještě ve chvílích, kdy si myslí, že ho nikdo nevidí, krade koláčky.
Brzy už má žena vlastního manžela plný zuby a plácne ho utěrkou pře nenechavé ruce.
"Ještě chvíli takhle pokračuj a můžem se přejmenovat na 'U snědeného krámu'!"

Obrázek uživatele Aplír

Kristallnacht

Fandom: 
Drabble: 

Ulice se jí rozpijí v slzách. Je vysílená pláčem. Večer zavřeli obchod. Teď jeho vchod zatarasila hromada střepů. Výkladní skříň je vymlácená. Ostré střepy trčí jako pár zubů z úst, co protestovaly. Vnitřek je tmavý, děsivě prázdný. Bojí se tam pohlédnout. Zboží je rozkradené.

"Jako u snědeného krámu," vzlyká stařenka a otírá oči do zástěry.
Oheň ze synagogy osvětluje tu zkázu.

"Holoto!" Namíří na ni bodáky. "Hybaj, kliď se!"
Klopýtá ve zbytcích křišťálu. Zuby jí skřípou jako sklo pod nohama. Chvěje se hrůzou a bezmocí. Naženou je do náklaďáků.

Tak krátký okamžik a všechno je napadrť: živnost i jejich naděje.

Obrázek uživatele Rebelka

Malý krok pro člověka

Fandom: 
Drabble: 

21. července 1969
Lunární modul se pomalu zvedl. Už nebylo co dodat. Památná věta byla vyřčena, otisk v písku připomínal vítězství lidí nad přírodou.
A najednou bylo všechno zase jako dřív. Měsíc se dál řítil nekonečným vesmírem a tak to bylo v pořádku.
Daleko na Zemi se lidé objímali a dojatě stírali slzy.
Neil Armstrong se vrátil zpátky do Apolla 11. Zavřel oči a nechal se unášet na vlnách Dvořákovy Novosvětské symfonie.
A mezitím na povrchu Měsíce vylezlo z kráteru cosi chapadlovitého a naštvaného. Za bublavého mručení se to přišouralo až k Armstrongově stopě a překrylo ji vlastním blanitým otiskem.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Ten, který kráčel ve stopách světce

Úvodní poznámka: 

Nemůžu se zbavit pocitu, že drabble obsahuje jednu setinu Harknesse. :)

Drabble: 

Následoval jsem tě, když jsi tajně utíkal pro svátost oltářní. Skrýval jsem tvé stopy vprostřed noci, zatímco jsi zarýval kolena do kamenné podlahy budečského kostelíka. Bděl jsem u tvého lůžka, abys mohl dopřáti oddechu svému vyčerpanému tělu. Jen my dva spolu jsme sklízeli obilí, jen já jsem ti pomáhal stvořit tělo páně.
Jedinkrát jsi mi nedovolil sledovat tvé kročeje, věděl jsi, že na jejich konci tě čeká smrt. Nechtěl jsi, abych ji spatřil.
Však já pomstil tvou prolitou krev. Nelituji života, který jsem položil pro tvou mučednickou smrt. A nejmilostivější Bůh dovolil mi spočinout i ve smrti po tvém boku.

Závěrečná poznámka: 

Kdybyste si chtěli rozšířit obzory, tak ten, který kráčel jako první ve stopách svatého Václava, byl blahoslavený Podiven, poměrně zajímavá postava české legendistiky spojená třebas s Palladiem země české.

Obrázek uživatele Ginger

Objevitelská horečka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Možná taky věda ve sto slovech? Možná ne...

Drabble: 

Henri zuřil. Vlastně - měl šílený strach.
Chlapci zmizeli před snídaní. Večeře byla studená, po těch třech nebylo ani památky. Dobře věděl, kde jsou. Řeka pod skalou konečně klesla. A ti blázni vyrazili na vlastní pěst. Jestli je zítra voda vyplaví na louku, nikdy si neodpustí, že jim na dobrou noc místo pohádek vyprávěl o jeskynních lidech.
Rozuměl jim, toužili po objevech stejně jako on. Ale tohle si odnesou.
Zaslechl povědomé vrznutí parket.
Přežili! Jsou tu! Haranti nevycválaní!
Zašel do pracovny pro rákosku. Na stole plála svíčka. Oheň zrcadlily krystalky křemene v pečlivě vylámaném otisku lidského chodidla.
Zkamenělina. Úlitba bohu. Otci.

Závěrečná poznámka: 

Jeskyni Tuc d'Adoubert a jeskyni Trois-Fréres (Tři bratři) v départementu Ariège v jižní Francii objevili v letech 1912 až 1914 tři synové Henri Bégouëna - Max, Jacques a Louis.
Vstup do jeskyně byl znemožněný vytékající řekou, ale chlapci si počkali na snížení hladiny, sestrojili si primitivní vor a dovnitř se tajně dostali i s výbavou a svítilnami. Prozkoumali několik kilometrů chodeb, našli slavnou komoru s plastikou bizonů a zdárně se dostali zpátky. Jako omluvu přinesli tatínkovi ze zkamenělého bahna vyloupnutý otisk lidské stopy pokrytý krystalky křemene - důkazem stáří nálezu.
Spolu s otcem pak pracovali na skutečném probádání celého jeskynního systému.

Obrázek uživatele Kemata

Na východě

Fandom: 
Drabble: 

Psí stopy ve sněhu nebyly nic zvláštního. Jedni je používali pro vše možné, druzí je chytali a dávali na ně výbušniny. Pes se vždy vrátí k pánovi. Do nepřátelského tábora. Vyčenichá stopu i na východní frontě.
Jenže najít stopu do toho správného domova, to už bylo horší.
Většinou nepotřebné - psi umírali jako lidé, jako koně, jako vše.
Ale občas se nějaký odolný pes s notnou dávkou štěstí našel.
Kam ho vrátit? Lidé, co ho vzali, často padli, co se psem...

U Baryka původního majitele našli.
Přesto byl překvapen, když se ke konci války objevili Němci - a vrátili mu jeho bernardýna.

Závěrečná poznámka: 

Pokud se rodinná paměť neplete, bernardýn mého pradědy se skutečně jmenoval Baryk. Němci ho odvedli na východ, a pak kupodivu skutečně vrátili.

Obrázek uživatele Doktor

Pekelný pes na stopě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Inspirováno drabble od Aries na dnešní téma.

Drabble: 

Říkalo se, že svůj talent dostal od ďábla.

Prý se vydal v noci na křižovatku s kytarou a nechal si jí od něj naladit. Splatnost směnky byla odložena, ale nebylo řečeno dokdy.

Nejdřív mu to nevadilo. Bral si od života co chtěl. Cestoval z místa na místo. Neměl problém sbalit ženskou. Hrál totiž jako ďábel.

Pak se začal ohlížet přes rameno. Nejdřív občas, potom stále častěji. Složil o tom písničku a čekal, kdy sekera dopadne.

Dopadla v jeho sedmadvaceti. Jeden podvedený manžel ho otrávil. Ale ďábel splnil i druhou část svého slibu.

Nejen písnička „Hellhound on my trail“ zůstala nesmrtelná.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Kemata

...fronty

Fandom: 
Drabble: 

Varhany hrály svůj part. Zvučně, až duněla zem. Kostely se bortily, když zazněly, a torza se stala smutnými pomníky ještě smutnějších osudů.
Bajonety se do těl zabodávaly s neharmonickým mlaskavým zvukem.
Kulomety štěkaly jako vzteklí psi.
Děla překonala bubny. Zabodávala je hluboko do země, pod nánosy bahna, zatímco se sama objevovala na povrchu.
Děsivá, hlučná.
Kakofonie orchestru, který se snažil ladit a dospět do určitého rytmu.
Marně.
Bylo tu něco, co veškeré snahy kazilo hned na počátku.
Linie, která se ocitala naprosto mimo.
Zpěv, který se nesl skrz a nad tím vším.
Prostupoval kůží, prostupoval duší.
Když zpívalo sténání umírajícího.

Obrázek uživatele Rorico

Dvorská zábava

Fandom: 
Drabble: 

Dvorskou zábavu měl velice rád.
Odpolední hon byl báječný. A zítra ho čeká zlatý hřeb celé slavnosti - turnaj!
Celou cestu do hodovní síně probíral s ostatními, kdo se s kým utká v boji. Tu se však sálem náhle rozlehl překrásný zpěv.
Mezi stoly stála nádherná dívka v zelených šatech. Měla rusé vlasy a krásným hlasem zpívala píseň Palestinalied.
Rytíři úžasem vypadla číše z ruky. Ač během svého života slyšel mnoho zpěvů, tato dívka ho zcela uchvátila.
"Pro ni bych žil, i bojoval" pomyslel si.
A když mu nazítří předávala věnec pro vítěze turnaje, už věděl, že jeho cit není jednostranný.

Závěrečná poznámka: 

Pro mou milovanou dívku s rusými vlasy :*

Obrázek uživatele Martian

Boží mlýny

Drabble: 

Ambice pana Fouqueta nebyly malé.
Bohatství, moc, příjemný život uprostřed přepychu…
Jako ministr a vrchní intendant financí to všechno měl.
A mnohem víc: zámek Vaux-le-Vicomte, překrásnou perlu, rámovanou smaragdy pohádkově nádherných zahrad.

Až příliš často však zaměňoval státní pokladnu za svou vlastní.
Tichý hlásek svědomí, nabádající k opatrnosti, umlčoval dalšími nákladnými slavnostmi…

Jeho pád byl nečekaný a strmý.
„Monsieur Fouquet, jménem krále…“
Nechápavě pohlédl na poručíka královských mušketýrů.
Pan d’Artagnan nenápadně pokynul svým mužům.
Zdánlivě nedotknutelný ministr z jeho rukou převzal zatykač.
Pochopil, že tohle je konec.
Konec sladké idylky. Konec velkých očekávání…

Boží mlýny tentokrát mlely až překvapivě rychle…

***
Závěrečná poznámka: 

Nicolas Fouquet (1615-1680) byl za zpronevěru kolosálních rozměrů odsouzen na doživotí. V jeho případě - i s tři roky trvajícím soudním procesem - to znamenalo necelých 19 let. Fouquetův osobní majetek propadl koruně. Mnohé umělecké skvosty z Vaux-le-Vicomte se dnes nacházejí ve sbírkách zámku ve Versailles.

Obrázek uživatele Šmelda

Přípitek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

"Historie" jako vždy.
Varování, je tam jedno sprosté slovo a hned dvakrát.

Drabble: 

Sral.
Není to hezké slovo, ale sedí. Zvuk jejích kroků ho neskutečně sral.
Nešlo jen o hlasitost, ale i o rytmus, a samotnou barvu toho zvuku. Ten zvuk znamenal, že se jeho žena blíží.
I hrůzostrašnost její chůze však bledla v porovnání s jejím hlasem. Už ho nezajímalo, co říkala, jenom chtěl, aby to říkat přestala. Zkrátka řečeno, způsobovala mu neuvěřitelný bolehlav.
Před sebou měl pohár, z kterého se vznesl zelený obláček, ten, než se rozplynul, na sebe vzal podobu lebky.
"Pohni, čekaj na tebe!"
Už aby to měl za sebou.
Vzal si pohár a vydal se na poslední přednášku.

Pečlivá hospodyňka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod - prostě přišel nápad.
Nestíhám pořádně číst, tak doufám, že tohle nenapadlo taky někoho jiného...

Téma: Vůně vyprané kočky

Drabble: 

Konečně jsem se dočkala! Dnes se stanu jeho ženou.
Někteří mě varovali, abych si nebrala námořníka, ale můj John není obyčejný námořník. Už je kapitán. Koupil krásný domek nedaleko přístavu a tam na něj budu čekat, až se vrátí z cest.
Můj John je úžasný. Když už s ním nesmím vyplout na moře (to by mě zajímalo, kdo vymyslel tak nelidské předpisy!), vezme mě na loď alespoň před vyplutím. Tajně tam spolu strávíme noc.
Trochu tady poklidím. A tahle divná kožená věc potřebuje taky pořádně vyprat.
Kapitán zaúpěl, když mezi vypranými vlajkami viděl i bič, který byl podivně cítit mýdlem.

Závěrečná poznámka: 

Devítiocasá kočka je druh biče, který byl původně sestrojen pro těžší tělesné trestání, konkrétně u britského Královského námořnictva a v Armádě Spojeného království. Tento bič se používal také pro soudně ukládané tělesné tresty v Británii a některých dalších státech.

Obrázek uživatele Smrtijedka

A co je sakra TARDIS?!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji Téma z 12.4. Udělátko.

Nedávno jsem viděla film An Adventure in Space and Time o počátcích Doctora Who. Všem tenhle snímek doporučuji, je ohromně zajímavý a strašně dojemný.

Drabble: 

„Zítra je školení. V pondělí nastupujete.”
„Víte, mně se to právě zítra moc nehodí,” řekl opatrně a v křesle se výrazně zmenšil.
Asistent produkce se zatvářil neurčitě. Později pochopil, že jde o výraz „jak myslíš, chytráku”.
„Dám vám naši příručku. V pondělí buďte naučený.”
I on nasadil výraz.
„Ano, myslím to vážně. Pošleme vám ji kurýrem.”

O pár hodin později mu na prahu přistála obluda. Byla plná pojmů, které by lépe vyjádřil slovy jako tentononc, támhleto, udělátko vlevo, hento, bazmek, věcička, knoflík, červená páčka. A co je sakra TARDIS?! Pracovat v BBC asi nakonec nebude taková zábava. Jde se pít.

Zjevení

Fandom: 
Drabble: 

Včerejší noci, když už jsem spal
náhle muž neznámý vedle mě stál,
kázal mi, ať ho hned následuji,
nocí mě přenesl k temné sluji.

Vstoupil jsem dovnitř a s hrůzou zřel
nespočet trýzněných, zmučených těl,
bídáky trpící za svoje hříchy
páchané z chtivosti, krutosti, pýchy.
Později viděl jsem hříšníky jiné,
těm ještě naděje na spásu kyne.
Nakonec spatřil jsem blaženou říš,
příbytek duší, jež Bohu jsou blíž,
setrvat déle mi nebylo přáno.
průvodce odved mě, než vzešlo ráno.

Viděl jsem všechno, co čeká nás
pekelné plameny, nebeský jas,
proto mé zjevení v paměti mějte,
především na spásu duše své dbejte!

Závěrečná poznámka: 

Téma pojaté trochu volně - ale musíme tam přece všichni.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Hazardní hráč

Fandom: 
Drabble: 

Bankéř s mírným úsměvem vyměnil muži v šedém obleku osm stovek za žetony a popřál mu příjemný večer. Nejprve se nedělo nic divného, potom ale neznámý muž s ledovým klidem vyhrával jedno kolo za druhým a přišel si na desítky tisíc.
***
Na burzu přišel jakýsi pán v šedém. Koupil si kolísavé akcie a pracovníkům z Wall Street byl poměrně k smíchu. Za tři dny měl na kontě tři sta milionů dolarů.
Když agenti FBI drželi jakéhosi Andrewa Carlssina za mřížemi, jenom se na ně usmíval a říkal, že pochází z roku 2204. Než se dozvěděli cokoliv dalšího, Andrew prostě zmizel.

Závěrečná poznámka: 

Nebudete tomu věřit, ale v roce 2003 se tohle v Americe doopravdy stalo.

Obrázek uživatele Eurydiké

Večeře na vsi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ukrajina roku 1940

Drabble: 

Tuhle šifru prostě nepochopil. Pro jistotu prolezl všechny baráky, kde byli živí. Pistoli nepotřeboval.
Hruševského děti chroustali žaludy. Andruchovyčovi sežvýkali řemen od gatí.
Starý Dovženko rozřezal a snědl sedlo.
U Pokalčuků nic. Oksana v hubě kus kožené holinky, děs v očích.
U Poljova sežrali i postroje na koně.
Napsal si ty tři slova na okraj PRAVDY, ve které měl zabalený chleba. Hned pod fotku soudruha Stalina.
„DESET DEKA SALÁMU“. Ten vzkaz nedával smysl.
Kde, TADY???
Nechápal to. K čertu, nikdy neměl vstupovat do NKVD. Ježov ho stáhne z kůže, doslova.
Lepší se rovnou oběsit.

Ale lidé snědli i konopné provazy.

Závěrečná poznámka: 

Hladomor na Ukrajině i jinde v Rusku byl strašlivý. Podle očitých svědectví lidi jedli i své vlastní děti. A miliony tun obilí přitom putovaly ve vagónech na západ, aby mělo sovětské Rusko peníze na milionovou armádu, hedvábí na parašutistické padáky a ocel na tanky, kterých měl Stalin ještě před válkou víc, než Hitler i spojenci dohromady. Tanky, které byly konstruované na moderní kvalitní evropské silnice, jaké v té době v SSSR neexistovaly. Kdyby je Hitler, jehož Stalin nazýval ledoborcem bolševické revoluce, nepřekvapil vpádem, Sověti by měli po válce možná Evropu celou. Tolik aspoň tvrdí Viktor Suvorov ve své knize Všechno bylo jinak.
----
A až teď si uvědomuju, že to asi nesplnilo přísná kritéria detektivky... tak holt bude bez bodu.

Obrázek uživatele Ginger

Počítání

Fandom: 
Drabble: 

"Po Kristu, po Kristu, no jo, pořád!"
Slovutný pan arcibiskup z Armagh zaklapl menší rukopis a hlučně jej odložil na stůl.
"Jako by se všechno důležité stalo až potom," rozčiloval se v přítmí své pracovny.
Jistě, máme tu Starý Zákon. Vyhnání z Ráje, potopa, exodus a jiné zábavné historky. To zná z kázání každý, to se ještě v kostele nespí.
Ale tuší vůbec lidé, co se dělo jiného? Tam, kde se Bůh nedíval, ač viděl?

"Pozdává se mi, že bych se měl opět pustit do práce. A začít pěkně od počtů."
Kain měl Enocha, Enoch Írada, Írad Mechíaela, Mechíael Metúšáela...

Závěrečná poznámka: 

Pán, o němž je řeč.
Kdyby to nebylo tak úplně jasné... stanovil datum stvoření světa na 23. říjen 4000 př. Kr.

Obrázek uživatele Šmelda

Šťára

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Prohlídka

Drabble: 

Plíce přítomných se zprudka naplnily úžasem.
"Agent Callaghan!" ozvali se přítomní unisono.
"A nikdo jiný," potvrdil.
Agent si sundal tmavou paruku a potřásl svými ryšavými anglickými vlasy. Pak se otočil k anglickému kapitánovi: "Kapitáne, skutečně jste věřil, že Španělé vezou Uhrům a Fritzům uzeniny?"
"Ano," sklonil hlavu kapitán.
"Salám Uhrům? Klobásy Němcům? Blbče!"
Obrátil se k španělskému kapitánovi: "Ukažte mi náklad!"
Otevřel krabici plnou mosazných poslů smrti.
"Víte, kdo se tímhle nažere? Velká Berta!"
Callaghan se zahleděl do dáli a prohlásil: "Tato loď je nyní v zajetí námořnictva jeho Veličenstva, a já nedopustím, aby prošla jakákoli jiná! Bůh ochraňuj Krále!"

Obrázek uživatele Šmelda

Prohlídka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Že já si na tu "Historii" založím po loňsku fandom...

Drabble: 

"Gott straffe England," odplivl si námořník.
Kapitán anglické lodi ho sjel pohledem a pak se rozhodl ho ignorovat.
Anglický kapitán měl štíhlou postavu, sebejisté vystupování a bohužel i bradu aristokrata.
"Věděl jste o naší blokádě?" zeptal se španělského kapitána.
"Sí, sí señor, pero..." následoval dlouhý výčet výmluv.
Anglický kapitán poslouchal přes tlumočníka, pak zachmuřil čelo a řekl:
"Vzhledem k tomu, že skutečně vezete civilní potraviny, rozhodl jsem se vás pouze pokutovat. Odevzdáte čtyři tisíce a necháme vás vrátit se do Španěl."
"Not so fast!" ozval se španělský námořník a shodil si z ramen námořnický plášť. Pod ním měl tvídové sako.

Závěrečná poznámka: 

Můj první čtyřjazyčný drabble!
Pokračování příště

Porada

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Říjen 1805

Drabble: 

Císař se rozhlížel po shromážděných generálech. Mlčeli. Vzduch v síni pomalu houstl.

"Není to ani tři roky, co s námi Britové uzavřeli mír, a ani ne za rok poté ho porušili," začal. "Vybudovali jsme největší flotilu, kterou kdy říše měla. Měli jste celé jejich loďstvo odlákat k Antilám, a pak se vrátit a pomoci při invazi."

"Admirál se o to pokusil, ale u Trafalgaru ho Britové dostihli. Jejich velitel sice padl, ale z naší flotily teď nezbylo vůbec nic."

Císař si povzdechl.

"Nu, co se dá dělat. Nebudu-li za čtrnáct dní v Londýně, musím být v polovině listopadu ve Vídni."

Závěrečná poznámka: 

A taky tam byl.

A poslední věta je citát.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Bílá hora

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hory nejsou, čím se zdají být.

Drabble: 

V poklidném, sněhem zachumlaném Chamonix málokdy docházelo k nějakému výraznějšímu pozdvižení. Pak ale jakýsi profesor Saussure vypsal mnohatisícovou odměnu pro toho, kdo pokoří Bílou horu.
V jednu chvíli se na horu drala snad polovina obyvatel Chamonix. Dál než nad sedlo se nepodařilo vylézt žádnému, motaly se jim hlavy a krátil dech. Zklamáni se vraceli do svých chudých chaloupek bez odměny, aniž by tušili, jaké měli štěstí.
Trvalo ještě pár let, než Bílá hora poprvé pocítila lidské stopy na svém hřbetě. A nakonec to opravdu byli rodáci z Chamonix, kterým se to povedlo. Roku 1786 Packard a Bamat zdolali Mont Blanc.

Závěrečná poznámka: 

Nejvyšší místo pod Mont Blancem, kterého bylo dosaženo před prvovýstupem, bylo ve výši asi 3800 n.m., takže vlastně nikdo nedosáhl těch 4000. :)

Obrázek uživatele Bilkis

Čtvrtá jáma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm :D Zpracovávat první nápady bych asi neměla.

Drabble: 

"Císař nebude potěšen!" prohlásil muž v nákladném rouchu při pohledu do prostoru zaplněného prachem.
"Nastaly komplikace, se kterými jsme nepočítali!" odvětil jeho společník.
"Bude velice, velice rozloben!" pokračoval muž v lamentování.
"Já vím!"
"Budou padat hlavy!"
"Ty už upadaly..."
"Naše hlavy, tupče!"
"Musíme prostě začít od začátku..."
"Bez čtyř tisíc?!"
"Je to poněkud hodně, ale když se nad tím zamyslím, žádné velké dílo nevznikne přes noc."
"To pověz císaři, až se bude ptát, kde je jeho armáda!"
"Myslím, že co císařské oči nikdy nespatří, to nebude nikoho stát život..."
"Takže?"
"Takže mu to neřekneme! Budeme dělat, že je zatím prázdná!"

Závěrečná poznámka: 

Aneb jak by to vypadalo, kdyby se část terakotové armády tak trochu rozsypala.

Obrázek uživatele Ginger

V bílé

Fandom: 
Drabble: 

Dvorní dámy nemají mít milence.
Všechny je mají.
Z poloviny je v tom politika. Z poloviny lidství.
Kathleen Christophera miluje. A jestli ne dost, rozhodně ji vzrušuje. Politiku vem čert.
Pyšná, rozmařilá... hloupá. Ukradla královně šaty.
"Miluj mě, jsem tvoje královna," směje se.
Bílé stuhy, perly a jemné krajkoví jí přidaly na náladě. Červené víno rovněž.

V koutech paláce je tma. Nevidí ji, ale kdo by pohrdl, královna nekrálovna.
Křičí.
"Tiše, miláčku, tiše, má královno, přijdou..."
Křičí dál. Ne, to už není z potěšení. Hlas se jí svíjí hrůzou.

Strážný s loučí vytáhne krev na světlo.
Francouzský dar byl otrávený.

Závěrečná poznámka: 

Brát mě na film Královna Alžběta, když mi bylo jedenáct, možná byl dobrý nápad, ale některé scény mi teda fakt utkvěly nadosmrti.

Obrázek uživatele Kemata

Eintopf

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Upřímně doufám, že žádná kočka skutečně nebyla vyprána.

Drabble: 

Na eintopf se netěšil nikdo, třebaže to bylo oznámeno jako radostná novina. Kdekdo marně přemýšlel, jestli v posledním dopise nežádal o jehly, někdo bádal nad tím, jaká je pravděpodobnost, že ty nedoručené brambory, o nichž se manželka zmiňovala, stále budou k jídlu.

Když konečně našel ten den, nikdo si moc nestěžoval. Bylo jídlo. To bylo dobré. Sice nechutné a člověk si ze zubů tahal jehly a zubní pasta chutnala nevyslovitelně hnusně uvařená s tvrdým chlebem, ale bylo.
"Chutná to jako vypraná kočka," komentoval to někdo, když se mu podařilo vytáhnout ze zubů špendlík. "Smrdí a dokonce to kouše jako kočka."

Obrázek uživatele Lejdynka

Mužské hračky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jestli nejsem originální, tak je mi to fakt jedno. :D
Tenhle drabble mi dal strašnou práci (hlavně přimyslet nejdřív 44 slov a pak ještě 6, tady by mi jich bohatě stačilo 50).
Inspirace jednou velmi známou písničkou, protože když mi do hlavy vleze nějaké blbost, tak tam většinou zůstane. Mám dojem, že tahle mi do hlavy vlezla i loni.

Drabble: 

Už je to udělátko,
už je to hotovo,
vezmu sklíčko na sluníčko,
a pak zas psát nanovo.

Už je to udělátko,
už je to hotovo.
Je dost lehké. A moc křehké.
Zkusím tam dát olovo.

Už je to udělátko,
už je to hotovo,
Z nebe zírá černá díra!
Toť jest dílo mistrovo!

Už je to udělátko,
už je to hotovo.
Co to září hvězdě v tváři?
Snad oko andělovo?

Už je to udělátko,
už je to hotovo.
Katolíci pálí svíci:
"Je to dílo ďáblovo!"

Teď mi tu krásnou hračku
černý kněz rozklove
lží pěstěnou. Na viděnou,
a EPPUR SI MUOVE!

Závěrečná poznámka: 

"Eppur si muove" znamená "A přece se točí." :) Tenhle divný drabble totiž popisuje to, jak Galileo Gallilei vylepšoval první dalekohled. A jak se to církvi nelíbilo, protože slunce není hvězda, rozhodně na něm nejsou žádné skvrny a země je placatá!

Stránky

-A A +A