Ze života

Obrázek uživatele Envy

Dilema

Fandom: 
Drabble: 

Tak jsem si myslela, že vím, co slovo "terno" znamená, a napsala drabble.

Ale protože mi to nedalo, řekla jsem si, že se podívám na pár drablat ostatních, a zkontroluju zda jsem to pojala správně. Podle několika z nich to tak vypadá, jistá si však nejsem.

Tak si řeknu, že zkusím gůgle, tam už bych dopověď najít mohla. Napíšu tedy slovíčko do vyhledávače a kliknu na několik odkazů, svět se mi zbortí.

Některé stránky mají jednu definici, jiné více, parkrát se to i překrývá, ale hlavně - žádná se neblíží tomu, co jsem si myslela že to je.

No co teď?

Obrázek uživatele Queen24

Asi mu přeskočilo

Fandom: 
Drabble: 

,,Zítra jedu pro toho novýho koníka." ,,A kam?" ,,Na Šumavu. Ještě neobsednutý valášek, z takovýho polodivokýho stádečka. Jsou mu teprve dva roky," trenérce nadšením svítí oči. ,,Bude s ním plno práce," zapochybuju. ,,Ale má to tu výhodu, že ho ještě lidi nezkazili. Můžu si ho přijezdit a vychovat hezky od začátku." ,,Já vím no... ale stejně... jsem na něj zvědavá."

,,Co se stalo?" ,,Jack se mi včera vytrhl... Eliška se mu postavila, ale on jí normálně převálcoval... vlítnul do stáje, pak skočil do žlabu, zaklínil se předníma, zkusil prokopnout okno... úplnej blázen," vydechne trenérka nevěřícně. ,,Co to do něj vjelo...!"

Závěrečná poznámka: 

Bláznivý zvíře :D nejspíš se tam venku něčeho lekl ale... absolutně žádnej pud sebezáchovy... koukali jsme na něj co vymejšlí, nikdo nechápal... fakt nám málem vylezl oknem (malým okýnkem ve výšce asi dvou metrů), sápal se do něj jako by mu šlo o život. Cvok. Pak skončil třema nohama ve žlabu odkud zas nemohl ven... A druhej den na vás nevinně kouká a přijde se mazlit. A člověk neví co si o něm myslet no.
Je a bude s ním ještě hodně práce, abychom mu mohli začít vážně důvěřovat...

Obrázek uživatele Peggy Tail

V hlavní roli dcera

Úvodní poznámka: 

Brzy k tvým narozeninám, tati. Asi vymyslím ještě jedno nesoutěžní, tohle nestačí.

Drabble: 

Dcera: „Koupilas špatnou směsku.“
Máma: „Vždyť je to přímo pro osmáky.“
Dcera: „Je to špatná značka.“

Máma: „Prosím tě, nezírej na tu vidličku a zvedni ji z tý země!“
Dcera: „Tak promiň, mami, já za to nemůžu.“

Kdokoli: „Takže se ti to líbilo?“
Dcera: „Ne.“
Kdokoli: „...“

Kamarád: „Nad čím tak přemýšlíš?“
Dcera: „Nad nesmrtelností chrousta.“

Učitel: „Příště to radši zakončete nějak optimisticky. Líp to pak vypadá.“
Dcera: „Mně je uplně jedno jak to vypadá.“

Táta: „Tak já jí koupím tu tašku.“
Máma: „Nekupuj ji, copak nevíš, že si ji musí vybrat sama?“
Táta: „Nojo, já zapomněl, že je po mně.

Vážně celá máma?

Fandom: 
Drabble: 

Prý jsem celá máma. Podoba jak přes kopírák, zájmy, povaha. Z táty nemám vůbec nic. A ta tvrdá palice? No vždyť jsem přece Beran, to bude tím.
Celá máma?
Tvrdohlavě šlapu s dvacetikilovou krosnou na zádech spolu se svou parťačkou ven z městečka na výpadovku. Dneska prostě ke Stonehenge dorazíme, přespíme tam a uvidíme, jak nad kamennými masivy svítá.
Zatínám zuby a v dešti šlapu k výpadovce z centra Birminghamu. Do toho Yorkshiru dojedeme a najdeme Jamese Herriota.
Zase jeden dlouhý den za námi. Vařím večeři, parťačka usíná. Ta místa prostě navštívíme všechna.
Táta provandroval s báglem Balkán.
Já Británii.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Když

Drabble: 

Když celý víkend prší a vy milujete déšť.
Když vidíte krásu tam, kde pro ostatní není.
Když nikdo nechápe, ale vy ano.
Když se řehtáte, zatímco ostatní se mračí.
Když pláčete, zatímco ostatní se smějí.
Když chcete něco, co nikdo nechce.
Když nechcete to, co všichni chtějí.
Když se nebojíte vyslovit tabu, zatímco ostatní dělají, že nic nevidí.
Když ostatní do svých protivníků kopou a vy je obejmete.
Když tancujete na ulici a lidé kolem na vás zírají jako na blázna.
Když jsou všichni někde zlití a vy si doma čtete knihu.
Když vystoupíte z řady a jdete jiným směrem.

Závěrečná poznámka: 

Být jiný je terno.

Když se zadaří

Fandom: 
Drabble: 

Placatit se v odpolední špičce přes neznámé město, to je fakt zážitek! Ještě že jsem si doma nakopírovala a zvětšila plán a vyznačila cestu. Stejně je to síla. Panebože, další blbec, copak ti Ukrajinci neví, k čemu je blinkr? Až vyjedu z Ternopilu, dám na modlení!
Konečně výpadovka, hurá, čtyři pruhy, musím předjet ten dýchavičnej náklaďák, než se to za městem zas stáhne do silnice, která připomíná naše okresky třetí třídy.
Policajti a stopka.
Jednaosmdesát na padesátce.
Omlouvám se ruštinou plynulejší než u maturity. Vyřídíme to na místě, prosím!
Policajti byli skvělí. Za dvacet dolarů mi práskli další dva radary.

Závěrečná poznámka: 

Původně jsem tomu chtěla dát poněkud drsnější, avšak tím výstižnější název, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat něžnou bytostí... vy si ten název domyslíte :-)))

Obrázek uživatele galahad

Prírodniny

Fandom: 
Drabble: 

Lahodné, šťavnaté a sladké plody malín zaliate slnkom. Stačí sa načiahnuť, je ich tam toľko.
Alebo pozri pod nohy, pozor kam šliapeš! Sú tam lesné jahody.
Znie to neuveriteľne, ale na kopci na lúke rastú truskavky, ich ešte sladšie príbuzné.
Ráči sa niečo ostrejšie? Nech sa páči, medvedí cesnak na jaro prečistí. Zapite bazovým sirupom.
Gaštany sa zosypú na jeseň, pozor na tŕne! Orechy ich našťastie nemajú.
Bedle, hríby, uchovce bazové, hlivy... Počas celého roka sa niečo nájde.
Na túre v Tatrách? Pri ceste rastú čučoriedky! Modrý jazyk ochranárovi prezradí, čo ste mali na desiatu, tak rozprávajte opatrne.

Cena?

Zadarmo!

Obrázek uživatele mamut

Blondýna

Fandom: 
Drabble: 

Dlouhé roky jsem tiše záviděla všem svým tmavovlasým kamarádkám.
Dívčí blonďaté, se sklony sluneční paprsky spíše odrážet, jsem i na konci prázdnin vypadala jako v prosinci - bledá.
V dospělém uvědomění jsem objevila krásu barev nejen na řasy, ale hlavně na vlasy.
Ohnivou liščí, mahagonovou či bordó jsem prokládala černými konci a kouzlila tak se svou skoro bílou pletí vizáž Morticie.
Před pár lety, s příslibem šedin, jsem se vrátila poslušně do lůna blond.
Jak moudré rozhodnutí.
Když jsem (tele) zapomněla sundat v myčce anténu z auta, půl zlomené antény vyletělo z myčky napřed.
A já hrdě vyjela za ní. Blondýna.

Závěrečná poznámka: 

Nakonec býti blondýnou je opravdu terno.
Na křižovatkách se mě chlapi bojí a silniční kontrola se vždy pěkně usmívá.
To moje kolegyně, brunetka, má už nějaké ty bodíky v úschovně.

Obrázek uživatele Envy

Jak šel čas

Fandom: 
Drabble: 

Jako malá se proháněla po lese na kopci a po přilehlých loukách. Všude bylo plno stromů na které mohla lézt, plno stezek co mohla objevovat a také plno květin, které mohla obdivovat a kochat se jimi. Tak se také poprvé setkala s bodláčím, jakožto krásnou květinou.

Později když se vrátila do města a byl školní rok, dočetla se v knížkách, jak se ta rostlina jmenuje, a že může bodat a přiháknout se na někoho. I tak se těšila na léto, až ji zase uvidí.

Dnes akorát vytahuje kuličky z chlupů psa, který stoupne kdekam, včetně bodláčí roztoucího mezi chodníky města.

Obrázek uživatele Queen24

Vzpomínat i zapomínat

Úvodní poznámka: 

Trocha poezie k večeru.
Není to láska, není to zlo... Jenom se nám to nepovedlo. Vzpomínat i zapomínat, a voči při tom zavírat...

https://www.youtube.com/watch?v=hA5HWeg_Il0

Drabble: 

Marně se otáčí
hledí mu do očí
On už ji nevnímá
na jinou se usmívá

Byla to asi
iluze, chyba, sen?
Přání snad
aby měl ji rád

Tisíce bodláčků
teď nosí v srdci
však svoji porážku
neuzná přeci

Je vítězkou
co prohrála
Už tehdy
když naivně
maličké bodláčky trhala

Marně se otáčí
v srdci má bodláčí
To srdce
ztěžklo velice

Kam se asi poděla
louka plná podběla
a dalšího kvítí
Zmizela
Docela

Umřela

Slunce pořád svítí
kam zmizelo kvítí
Zbylo jen bodláčí

Jeden pohled nestačí
tak se pořád otáčí
Hledí mu do očí
a místo slunce

vidí v nich bodláčí

Obrázek uživatele George

Královna

Fandom: 
Drabble: 

Roste u cesty na kraji pole, za ní stovky nudných žlutých řepek.
Je vysoká, tmavě zelená se sytě fialovým květem.
Má pichlavé listy, pichlavý stonek, dokonce pichlavé květní lůžko.
Po cestě chodí spousta lidí, někteří se zastaví, zaujati výraznou barvou a svérázností, s jakou se rýsuje na žlutém pozadí.
Podívají se, možná se i nakloní blíž.
Nikdo ji však dosud neutrhnul, sem tam to někdo zkusí, pro pichlavé ostny a nepoddajný stonek to však po chvíli vzdá.
Není to moc vázová kytka.

Znám krále, který se v trnech vyzná, třebas někoho pošle, třebas se dostaví sám.
Mám ten bodlák ráda.

Obrázek uživatele Danae

Rituál

Fandom: 
Drabble: 

Pěší cesta s batoletem má své rituály, neopominutelná zastavení. Letos to jsou sklepní okénka a, samozřejmě, kanály. Loňské jaro to byly spáry v chodníku a bodlák. Rostl dva metry od asfaltové cesty a růžice jeho tmavých listů dobře kontrastovala s rašící trávou. Každý den jsme zkoušeli, jestli pořád ještě píchá, a pozorovali, jak se jeho základna po každém dešti rozrůstá. Pak vyhnal dva stvoly. Sledovali jsme, jak závodí o světlo a vzduch s rychle rostoucí okolní trávou. Díky neshodám Prahy 8 s firmou udržující zeleň jsme měli na svá biologická studia celé dva měsíce. Pak do romantických lučin vyrazily sekačky.

Paní H.

Fandom: 
Drabble: 

Jela k moři sama. Přidala se k nám na výletě.
„Nebaví mne bavit se s ostatními důchodci. Mluví jen o nemocech, pořád si stěžují.“
Na archeologické naleziště vlezla dírou v plotě, bodlák nebodlák.
Řidič tam jí prodal dražší lístek. Zatímco se to kamarádka marně pokoušela vysvětlit řidiči busu zpět, oslovila ho česky a jemně poklepala po ruce. Okouzlen, dovezl by ji zdarma kamkoli.
Místní ji pozval na ouzo. Zdráhala se („Jsem a zůstanu ženou jednoho muže“), nakonec se sešli. „Trochu se divil, když jsem prozradila svůj věk.“

Také bych chtěla zestárnout, aniž bych v duši nesla bodlák podezřívavosti a strachu.

Obrázek uživatele mamut

Starý zahradník

Fandom: 
Drabble: 

Důvěrně znám jeho vůni.
Voní jako starý skleník, kde zahradník polévá vodou nejen uličky, ale i zídky u postranních stolů, aby zvýšil rostlinkám vzdušnou vlhkost.
Přichází pozvolna po krásných dnech zalitých sluncem.
Není hravý jako májový deštík, který dychtivému mladíku odhalí, co skrývá jeho milá pod blůzkou.
Není ani dravý jako bouře, která ve své divokosti bere vše okolo sebe.
Vydatně nasytí půdu, opláchne listy stromům, dá napít květinám i bodláčí.
Vytváří malinké tůňky v dolíčcích záhonů, kam chodí ptáci pro vodu.
Déšť. Tichý a vytrvalý.
Starý zahradník.
Zbudou po něm drobné kapičky na listech a nezapomenutelná vůně vlhké půdy.

Obrázek uživatele wandrika

Tí najvytrvalejší

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

burina=plevel

Drabble: 

Ukážu sa vždy, keď na záhradku trochu zaprší, spoľahlivejšie než švajčiarske hodinky a vytrvalejšie než maratónci.
Žltnica pochádza z Peru, ale nečakajte žiadnu exotiku. Jej jedinou dobrou vlastnosťou je, že sa dá ľahko vytrhnúť aj s koreňmi.
Púpava je stará známa. Jej koreň siaha hlboko, ľahko sa trhá a keď ho v zemi ostane čo len kúsok, po čase dorastie.
A nakoniec bodliak, kráľ všetkých burín – naučil sa od púpavy jej fintu s dorastaním a obrnil sa pichliačmi proti záhradkárom. Na jeseň rozsieva chuchvalce semien z okolitých pasienkov.
Dobre vie, že tú zem máte od neho iba na chvíľku vypožičanú.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Výprava

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak trochu BJB.

Drabble: 

„Au!“
„Co je?“ houkla jsem na druhou polovinu výpravy.
Terka naštvaně zavrčela: „Co bys čekala, když se prodíráme jenom trnitým křovím a bodláčím? Nějaká ostružina mi oholila půlku lýtka i s kůží.“
Když jsem neodpovídala, dodala ještě sarkasticky: „Vybrala jsi fakt skvělou trasu. Po normální cestě jsme šly tak pět minut.“
Znovu jsem se koukla do mapy: „Tady to už někde musí být. Neboj, bude to stát za to!“
Rozhrnula jsem křoví, které mi bránilo ve výhledu. Usmála jsem se. Byly jsme na místě.
Posadily jsme se a kochaly se krásným výhledem do údolí.

„Stálo to za to,“ připustila Terka.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Jak primus kruhu úspěšně věštil

Drabble: 

"Kdo letos vyhraje Stanley Cup?" padla mezi spolužáky otázka.
"Pittsburgh, protože tam hraje Jágr," odvětil primus kruhu. Pravda, byl v tom lokálpatriotismus, neboť onen spolužák, ač Jihočech z podhůří Šumavy, v Čechách fandil Kladnu. A jak známo, Jaromír Jágr pochází odtamtud. Nicméně Pittsburgh s Jágrem trofej opravdu získal.
Příští rok se spolužáka ptám:
"Opět věštíš, že vyhraje Pittsburgh?"
"Je to možné," odpoví opatrně.
A Pittsburgh jde opět do finále.
V onen čas jdu jednou ráno na zkoušku, primus kruhu náhodou též. A hlásí mi:
"Vyhráli jsme, je hotovo!"
Jako fanoušci Jágra, potažmo Tučňáků, jsme dobře naloženi, zbývá jen zvládnout zkoušku.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je mužstvu NHL Pittsburgh Penguins, tedy česky Tučňáci. Příběh se odehrával v letech 1991 a 1992, tedy v prvních dvou sezónách Jaromíra Jágra v NHL. Jaromír Jágr byl tehdy sice už výrazný talent, ale všechny své velké úspěchy měl teprve před sebou. Věštit tehdy, že se stane hlavním strůjcem vítězství, bylo přinejmenším odvážné. Nicméně mému spolužáku tyto věštby vyšly, někdo má holt talent a schopnosti nejen na studium.

Oblek

Fandom: 
Drabble: 

„Tatiku, pořídíš si novej oblek.“ oznámila rezolutně.
„Ale maminko. Že jsem si musel koupit šaty, když jsem se musel ženit, to byl spravedlivej trest, ale teď se žení můj syn a za to já vážně nemůžu.“
„Tak si je zkus, že se do nich nevejdeš!“

Vrátil se poněkud topornou chůzí, těsně napěchovanej do obleku.
„No, mohl bych v tom jít za tučňáka.“
Vrhla po něm pohled.
„Jsem pěkně černobílej a tučňák určitě taky pod vodou nemůže dejchat.“
„Simtě, sundej to!“
Odložení saka odkrylo bělostnej pupík orámovanej nedopnutýma kalhotama a vykasanou vestou.
Mamka se složila smíchy: „Ta vesta vypadá jak podprsenka!“

Obrázek uživatele mamut

Krmička

Fandom: 
Drabble: 

"Tučňáky! Copak neslyšíš? Ale spíš tuleně, podle fotek." hulákám přes půl baráku na svého muže.

To bylo před rokem.

Naše mládí - syn se snachou se vydali do Vancouveru. Chytit štěstí za pačesy nebo mu jít aspoň na proti.
Ta naše mladá si tam domluvila stáž v nějakém tom zařízení pro mořské živočichy.
"Takže krmí tuleně a honí tučňáky, na talíř jim nakládá uleželý tuňáky." smál se manžel.
"Tak nějak. Kosatky jsou jinde."
"No, ale takový těstovinový salát s tučňákem, to by bylo. Tučňák v oleji." plácal se drahý do stehen.

Mládí se nám vrátilo a tučňáci naštěstí zůstali, kde byli.

Ve změně je život

Fandom: 
Drabble: 

Zatracená mizerně udělaná okna. Ty řemeslníky aby čert spral. Sotva zafouká, hned v nich něco praská nebo rovnou shazují věci z parapetu. I do zavřených místností táhne. Ale zjišťujte odkud, když je možných škvír tolik! Sotva utěsníte jednu, objeví se dvě další. Tohle už snad není bezpečné ani pro zdraví.
Takže dost, přátelé. Zavírám okna, což není jednoduché, neb některá jsou skříplá, jiná - zejména ta vícekřídlá - musejí jít v určitém pořadí, jinak je prostě nezavřete. Taková blbost a je to pomalu jak hlavolam.
Konečně mám hotovo a mohu změnit prostředí. Rebootuji do Linuxu. Ten usměvavý tučňák mi vždycky zvedne náladu.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení pro ne-IT čtenáře: operační systém Linux má ve znaku tučňáka.
A trochu se omlouvám se za takový primitivní, jednorozměrný fórek, ale snad ajťáky aspoň pobavil. A komu došla pointa již v prvním odstavci, má u mě jednu neexistující, virtuální kachničku.

Obrázek uživatele Eurydiké

Co to bude dnes?

Fandom: 
Drabble: 

Zvrhnutý okurkový salát? Stažený ubrus ze stolu? Vyházené knížky z knihovny? Roztrhaná Ronja, dcera loupežníka?
Byt jako dobyté území toho nejmrňavějšího. Běhá, huláká, vyžaduje, rozhazuje. Skřípá si prsty do zásuvek, hází piškoty do špinavého prádla, kramaří v nezavřených skříních, vytahuje bleskurychle ven z pračky oblečení, které dávám prát. Na balkoně strhává přikolíčkované ponožky, z květináčů vyhazuje hlínu, šplhá na zábradlí. Je hned tam a hned jinde. Všude roztahané oblečení, boty, drobky, vysypané tašky, odhozené hračky, vytahané hrnce.

Člověk nechápe, jak mohl ještě před pár týdny s pohledem na rozzářeného, pomalu se kolébajícího tučňáčka NADŠENĚ volat:
„Honem sem pojďte, Viktorka chodí!!“

Obrázek uživatele Dia

Černobílá noční víla

Fandom: 
Drabble: 

Co se mi honí hlavou?

Budeš tomu rozumět?

Nevím.

....

Jsem položená
napůl zvíře, napůl žena
ve vlastní krvi naložená.

Trochu odložená.

Jsem černobílá
uvnitř polednice, zvenčí víla
součást vlastního uměleckýho díla.

Předstírám, že je ve mně síla.

Jsem milovnice muže i ženy
uctívač pivní pěny
platič vlastní měny.

Uzavřená mezi vlastní stěny.

Jsem modrá zimou
snažíc se myslet na jinou
pohlcena vlastní vinou.

Všechny smysly mě minou.

Jsem pohlcená ničím
tučňák ve mě barevnost ničí
lépe se mi v metaforách líčí.

Temnost ve mě klíčí.

Jsem na zemi položená
napůl dívka, napůl žena
v myšlenkách naložená.

Vždycky odložená.

....

Rozumíš tomu?

Tady se nedá pracovat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak dnes jsem si také moc vymýšlet nemusela, protože Tyfónek opravdu ve škole referát na tučňáka asi před měsícem měl :)

Drabble: 

"Potřebuju na počítač. Mám referát na tučňáka."
"Čerpej z knihy."
Z dědova pokoje rádio pěje: "Nad rozlitou louží raněný orel krouží ..."
"Tam není všechno! Musím přesně znát dobu sezení na vejcích."
"Chci dokončit překlad, už na něm sedím strašně dlouho. Nepustím. Stejně bys zase skončil u stříleček."
"To není fér! Dostanu pětku!" ... atd.
Děda to přeladil. "Mám fůru času, a tak spím v obilí ..." Pořád lepší dobře naložený tučňák než raněný orel, ale stejně doufám, že to vypne.
"Tak začni knihou, pak tě na chvilku pustím."

Druhý den se dobře naložený Tyfónek vrátil s jedničkou z referátu na tučňáka kroužkového.

Závěrečná poznámka: 

Bude-li třeba, dodám odkazy na orla i na tučňáka.

Tučňáci a jiná zvířena

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tahle konverzace se nikdy neodehrála. Ale mohla by!
Bacha, bjb jak noha

Drabble: 

Scéna: dospelé osoby čučia do obrazoviek, dieťa pobieha po byte

Amaranta (infantilne): Jéé, čučňák!
Aries: Ježíšmarjá, jakej čučňák, pak má to dítě mluvit normálně!
Amaranta: Tak pardón, tučniak.
Štefík (behá okolo stola, necháva za sebou záludne nastražené kocky Lega a pokrikuje): Čučňák! Hučňák! Mučňák!
Aries: Neřvi, nejseš v Antarktidě.
Štefík (zastaví sa): Teto, a jakej tučňák?
Amaranta: Dobre naložený! Mám o ňom napísať drabble. A nič ma nenapadá! Čo by si mi poradil?
Štefík: Napiš drabble o ťave.
Amaranta: To nejde, musí to byť o tučniakovi. Nakladanom. Teda naloženom.
Aries: No tak naložíš tučňáka na ťavu a máš to, ne?

Na dně

Fandom: 
Drabble: 

Stává se mi to pořád. V narvaném krámu. Ve frontě na příměstský autobus. Když mě zastaví revizor (a já zrovna nejvíc spěchám). Za mnou se vesele tvoří (nebo roste) fronta, lidi nadávají (Sakra, to je doba!), pronáší moudra (To ste měla mít připravený, slečno!) nebo mlčí, nebo tam třeba další svědci ani nejsou a jako debil si připadám zcela sólově, když se tak přehrabuju v batohu a odhazuju stranou knihu, druhou, třetí, flašku s vodou, svetr, papír od svačiny, ponožku (ponožku?!), nabíječku na telefon, a říkám si, sakra, proč peněženka v batohu musí vždycky zapadnout až úplně dočista na dno?

Obrázek uživatele Lady Aludnev

(Ne)mrtvá duše

Drabble: 

Svět se pomalu řítí do prdele. Nebo už tam možná je.
Nevím, jestli to ostatní trápí, tak jako mě. Koneckonců nejsou tak přecitlivělí jako já.
Je možnost jak to vyřešit? Nemyslet na ten strach a prázdno co cítíš uvnitř?
Poddat se tomu?
Někdy si přeju prostě přestat existovat. Šlo by to i bez konečné smrti?
Už zase moc přemýšlím. To je můj problém. Kdyby mi bylo všechno jedno, tak nejsem tak na dně.
Možná to ale nakonec nemusí být tak složité. Možná že nakonec potřebuju jen jednu věc.
Někoho vedle sebe. Někoho kdo by mě přivedl zpátky k životu.
Kdoví?

Závěrečná poznámka: 

Takové popkulturní přirovnání k mým pocitům (protože s tou knihou/filmem se ztotožnuju na mnoha různých úrovních)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Erendis

Samá voda, samá voda

Fandom: 
Drabble: 

Psací stůl, druhý šuplík. Hromada papírů, pár pravítek, prázdný sešit. Nic.
Polička na zdi. Všemožné knížky, přání k Vánocům, sešit o drhání. Nic.
Druhá polička. Lahvičky a šminky. Figurky koček a jiné zbytečnosti. Padající antiperspirant (chycen všas). Nic.
Ošatka na okně. Hromada tužek, krém na ruce. Nic.
Šuplíky v obýváku. Další tužky, další papíry, bordel. Inkoust do plnicích per, pletací jehlice. Zase nic.
Skříňka v nábytkové stěně. Učebice a cvičebnice, z matematiky, fyziky, němčiny. Poznámky z přednášky z roku 1983. Nic.
Stůl v obýváku. Staré časopisy, dávno neplatné reklamní letáky. Kočka. Další papíry. A úplně vespod...
Hoří!
Hledaný objekt nalezen.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Cesta pro kompot

Fandom: 
Drabble: 

(rachot padajících věcí)
Zuzana: (naštvaně) Do pr… háje!
Maminka: (starostlivě) Zuzko, jsi v pořádku?
Zuzana: Ne! (tříštění skla) Ten pitomec určitě vyhodil jističe! Proč ho necháš se v tom hrabat? (vztekle) Markuuu!
Marek: (zdálky) Joooo?
Zuzana: Okamžitě pojď sem! Vyhodil jsi jističe ve sklepě!
Marek: Žádné jističe jsem nevyhodil.
Zuzana: Vyhodil! Kdybys je nevyhodil, nespadla bych ze schodů, ty kriple!
Marek: Jak jsem mohl vyhodit jističe, když jsem u sebe v pokoji dělal prezentaci, hm?
(cvaknutí vypínače)
Zuzana: Jak se to sakra?
Maminka: Použila jsi ten vypínač vedle. Ten, který k ničemu nevede.
Zuzana: ...
Marek: (vítězoslavně) Užij si úklid sklepa!

Jestli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma č.11 Upřednostňuji osobní setkání

Drabble: 

Jestli se nesetkáme, nebudeme se moci okouzlit. Nepostavíme si spolu vzdušné zámky, nepoletíme na křídlech lásky vysoko nad hlavami kolemjdoucích, zemdlených všedností, připoutaných k zemi osidly lhostejnosti. Neprožijeme spolu věčnost okamžiku a prchavost věčnosti. Nepoznáme, jaké to je, zahlédnout cizí duši, téměř nehmotnou a roztřesenou ve své obnaženosti. Nebudeme moci mluvit pohledy a křičet těly, ztrácet se a nalézat se v sobě samých, stále znovu a přesto pokaždé jinak. Nepůjdeme vedle sebe, bez sebe, k sobě, od sebe, do sebe, nepochopíme nic z toho, co každý tuší, ale málokdo ví. Nezměníme se, ale přesto se nepoznáme. Nebudeme se moci zklamat.

Obrázek uživatele Aveva

Černá krasavice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma č.11 - Upřednostňuji osobní setkání

Drabble: 

Při pohledu na ni tane na mysli jediné slovo - dokonalost.
Celé hodiny bych mohla sledovat její ladné linie. Hladké a zvoucí.
Dokázala bych se ztrácet v její exotické vůni. Ponořila se do ní a pokusila se v ní hořkosladce rozplynout.
Zlehka bych se jí dotýkala. Dívala se jak sladce taje pod mou horce roztouženou dlaní. Nechala bych na sobě ulpět odlesk její dokonalosti.
Tak to je.
Mohla bych se jen dívat.
Mohla bych k ní jen vonět.
Mohla bych se jí jen zlehka dotýkat.
Ale když jde o tabulku kvalitní čokolády, upřednostňuji co nejosobnější setkání a prostě ji celou sežeru.

Stránky

-A A +A