Ze života

Obrázek uživatele Aveva

AZ-85

Fandom: 
Drabble: 

Jedna plus jedna rovná se dvě. Sedmnáct procent z devíti. Devět z osmnácti. Materiál osvobozený od daně. Který materiál, která daň?
Tak znovu. Jedna plus jedna rovná se tři. Nebo možná čtyři. Jak chceme, aby nám to vyšlo?
Tak ještě jednou. Jedna plus jedna rovná se šest. Dopadne to špatně, když jsme nenasytní, ale proč to nezkusit?
Al Capone si setře pot z čela a začne znovu od začátku. Stejně nemá co jiného na práci. Může hledat, kde v těch daních udělali chybu.
Dohromady jedenáct let.
Možná, kdyby byl býval na své účetní milejší, tak by teď neseděl v Alcatrazu.

Závěrečná poznámka: 

A protože nechceme skončit jako Al Capone, tak hledáme někoho, kdo se bude o naše účetnictví dobře starat. Pokud k tomu máte kvalifikaci, můžete to být klidně i vy!

Obrázek uživatele mamut

Filozofie u hrnku

Fandom: 
Drabble: 

"Máš hrnek?"
"Jo..."
"A je plný?"
"Jo..."
"A máš v něm kafe?"
oči se jemně přimhouřily a koutky úst nazvedly do úsměvu
"Mám v něm kafe, dobré..."
"Tak vidíš. Když už si tak povídáme" udiveně nazvednuté obočí "No povídáme, jen se nedělej. Vím, že mě vnímáš." souhlasné pokývání hlavou "Tak když už si povídáme, přiznej si: jsi zdravá, tedy díky hrstce prášků po ránu, ale jsi. Máš rodinu, máš práci, máš kde spát, co jíst, večer si pustíš telku." takové to nojo kývání hlavou "Když to sečtěme, máš... Cože? Břicho? Však nejsi modelka."

Tyhle sčoty má má hlavička dobře nastavené.

Závěrečná poznámka: 

Občas (často) si má hlavička najde chvilku na pokárání. Abych nezapomněla, co je v životě důležité.
Chtěla bych někdy trošku víc, ale také bych nemusela mít nic, tak, tak :)

Obrázek uživatele mamut

Podhrabávač

Úvodní poznámka: 

Když jsem se zamýšlela, které drabble z těch 33 a jednoho plakátu sem dát, nakonec jsem vybrala tohle.
Jak správný píšící jsem dychtivě večer 14. vyhledala téma pro další den a způsobně zaúpěla: který měl takový nápad - Bujaré strkanice =O
A pak jsem se koukla do pošty mamutí a musela si přiznat, že já - já si to navařila :D
Tak se moc nestrkejte, pěkně si sedněte a kdo chcete, ještě jednou přečtěte =)

Drabble: 

Je-li (Hopsa hejsa) plot výše k zemi položený, stane se ti (do Brandejsa) náležitě prodražený.
Máš-li (Skákal pes) pod plotem skulinku, přijdeš o (přes oves) prašule za chvilinku.

Takhle bychom mohli porovnávat naše a psí říkanky (štěkánky), co se našeho plotu a vzájemných sousedských vztahů týče.
Náš nalezenec Andy usoudil, že je-li setrem - Gordonským, měl by se zabývati pernatou zvěří.
Bohužel se odmítl podrobit jakémukoliv výcviku vedenému člověkem (mnou) a rozhodl se pro samostudium.
S nasazením strkal čenich i tlapy pod náš plot, až došlo v sousední zahrádce na bujarou strkanici - cíl uhoniti si slepici.

Zakoupeno sousedovi - 9 kuřiček nových.

Závěrečná poznámka: 

Původní poznámka k drabble:
Je pravda, že kromě nových slepic, jsme museli zakoupiti i 10 kusů kari sítě, nastříhat, plot odkopat, sítě nainstalovat, upevnit a přihrnout.
Když tohle děláte v čase únorovém, pěkná kosa i makačka (moje, viz: "ty jsi chtěla pejsky")
A pak to vzrušení, když si sousedova dcera dovezla štěně rotvajlera.
Se smutkem mi onehdy sdělovat: "A teď si ty slépky musím zaplatit sám."

Obrázek uživatele MataPeprna

Na věky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 14: Ježek v peci

Drabble: 

„Vážně je dobrej nápad sem lízt? Co když nás chytnou?“ ptal se bázlivě Franta, vyhublý blonďák s kraťonkým účesem.

„Neboj, v neděli v noci tady neni ani hlídač,“ odpověděl jeho o trochu starší kamarád Roman.

„A jsme tady“ pokračoval po chvilce, z regálu vylovil sklenici a její kašovitý obsah vylil kamarádovi na hlavu.

„Co to na mě plácáš, dyť to je jak písek s vodou?“

„Neboj se. Chceš mít to háro napořád? Tak nesejčkuj!“ prohlásil už trochu netrpělivě Roman a otevřel dvířka, za nimiž se objevil oheň.

„Počkat, je tvuj táta vůbec holič? Tohle nevypadá jako kadeřnictví?“

„Dělá v porcelánce.“

Obrázek uživatele Naughtilus

U pódia

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Neco takoveho jsem chtel napsat na Hluk ticha, nez me napadlo postrasit lidi, ze zabiju Hanse...

Drabble: 

Jak nám Raconteurs zpívají, že je mnoho odstínů černé, tak je spousta příchutí ticha. Asi nejvíc na mě působí ticho po koncertě. Do uší se nahrne ticho, co vlastně ticho není, ale spíš úplně slyšitelná prázdnota, co odráží prázdnotu, když se dav před pódiem vytratí, poslední reflektor zhasne, zbyde jen vakuum a technici, co balí aparát. Má to svoje zvláštní melancholické kouzlo, Kolikrát jsem takhle stál u pódia a jen se koupal v té atmosféře, ten pomíjivý okamžik, uši pořád ještě zalehlé, malinko zvonící. A pak je čas pomoct kapele naložit věci do dodávky a moment je pryč. Do příště.

Na posedu v lese.

Fandom: 
Drabble: 

Seděla tiše na posedu a trpělivě čekala, až začne svítat. Obloha na východě začínala blednout. Hvězdy na obloze se začínaly pomalu ztrácet. Za chvíli zhasne poslední a na mýtince, která se rozprostírala pod místem, kde seděla se objevila skupinka daňků a začala se pást. Dech se jí zatajil nad tou krásou. Dívala se na ně a málem zapomněla na to, že si je chtěla vyfotit. Slunko se vyhouplo nad obzor a jeho teplé paprsky se prodíraly skrze listí na stromech a nabízely úchvatnou podívanou. Najednou si vzpomněla, že v ruce drží fotoaparát. Nafotila hodně fotek. Určitě se všem budou líbit.

Mám počítat do tří?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Při přečtení tohoto tématu, jsem se okamžitě vrátila do dětství. Kdy mi můj starší bratr dával "sodu" a dělal si ze mě svého "otroka" :D.

Drabble: 

"Jdem spát."
Poslušně se zvedám z gauče a jdu udělat večerní rutinu.
Už ležím.
Brácha, vchází do pokoje. Zhasl a šel si lehnout.
"Nezhasl si v obýváku."
"Běž tam ty."
"Tys nezhasl..."
"Běž tam!"
Obava, že vylezu z postele. Zhasnu a půjdu po tmě zpět, je horší než hněv bráchy, který přichází do puberty.
"Proč jako? Tys šel poslední. A poslední má zhasnout."
"Běž."
"Ne!"
"Mám počítat do tří?"
"Počítej!"
"Jedna."
Nejdu nikam.
"Dva."
Už natahuju.
"Dva a půl."
Mám záchvat breku.
"Dva a třičtvrtě."
Vyskakuju z postele. Srdce až v gatich. Zhasínám a utíkám zpět.
"No vidíš..."
"Tlustoprde jeden!!"

Obrázek uživatele Peggy Tail

Vzpomínky

Fandom: 
Drabble: 

Svoje vzpomínky počítám
ty hezké, ty hebké, ty něžné
jako knížku v hlavě si pročítám
ty zábavné, ty napínavé, ty úžasné
jako album si prohlížím
ty krásné, ty barevné, ty světlé
když je mi ouzko, ve své hlavě se rozhlížím
a jako symfonii je poslouchám
těm humorným, těm bláznivým, těm dojemným naslouchám
tak dlouho, jak to jen jde
protože není nic jasné
jednou i poslední vzpomínka zhasne
a do té doby jako film budu si přehrávat
ty velkolepé i ty nejmenší
ať mám co vyprávět až někdo bude se vyptávat
třeba o kouzlu sta slov a jak nás témata nešetří

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem. Jste boží.

Obrázek uživatele Naughtilus

Já a školství

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Náhrada za téme č. 24

Drabble: 

Budete se mnou asi leckdo nesouhlasit, ale moderní školství je taková hodně nepovedená drezura. Nějaké ty zkušenosti z první ruky taky mám. To jsem takhle byl na jedné vejšce, a vyučující na termodynamiku odcházela na mateřskou. A já se nachomýtnul už nevím jak k tomu, že jsem ji nahradil v jejím druhém zaměstnání, učitel fyziky a chemie na nedaleké základce. První půlrok dobrý, sice hodně limitovaný rozpočet a vybavení, ale bavilo. Ale pak přišel nový školní rok a ŠVP a další neskutečné píčoviny. A kladlo se důraz na to, aby se látka prosvištěla, ne aby se pochopila. Tak přišel konec.

Závěrečná poznámka: 

Na tohle bych se klidně rozepsal i víc, ale proste není prostor a trochu se mi to vymklo.

Obrázek uživatele Esti Vera

Experimentální upřímnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní (Chci bod? Nechci bod? Chci... nechci.)

Drabble: 

Je to tady. Už hodinu sedím před počítačem, napsala jsem dvě drabble, ale ani jedno nezveřejnila. Nelíbí se mi, nejsou dost dobrá. Co jsem kdysi psala s lehkostí, teď nezvládám.
Mezi textem psaným od srdcem a textem psaným na sílu je jen tenká hranice, čtenář ji nejspíš nepozná. Ale já bych věděla. Dala jsem si to jako cíl už kdysi - psát pravdivě, psát upřímně. Kolikrát jsem během let zradila sama sebe, sesmolila dohromady pár náhodných slov? Nevím, radši nepočítám. Pořád se honím za body, toužím po uznání. Tak tedy tentokrát, alespoň v závěru, to chci zkusit jinak. A poslední zhasne.

Závěrečná poznámka: 

Díky moc všem za letošní ročník, už teď mě chytá nostalgie a to před sebou ještě máme celý květen, výběry, dočítání... :)
Těším se (snad) na pikniku (a nejpozději za rok v dubnu).

Obrázek uživatele Aveva

Před patnácti lety...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
nahrazuji téma č. 29 - Držte mě
Drabble: 

Držte mě, vykřikla jsem. Nebo se obrátím a budu utíkat proti proudu času tak daleko, až bude jenom prázdno. Protože nejsem nic.
Držte mě, vydechla jsem zmučeně. Nebo se propadnu tak hluboko, že nikdy nikdo nespatří mou tvář. Protože nikoho nezajímám.
Držte mě, zaskřehotala jsem. Nebo se ztratím v té nejtemnější chvíli. Neboť jsem nedostála tomu, čemu jsem dostát chtěla. Nedokázala jsem ještě nic.
Držte mě, zašeptala jsem plačtivě a ony se kolem mne semkly a řekly: “Neboj se, příští rok uspořádáme DMD, to tě zaměstná a nebudeš mít čas myslet na to, že na tebe padají depky z narozenin.”

Závěrečná poznámka: 
A víceméně takhle to opravdu začalo ;o)
Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Brno 2

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes poslední procházka mou milovanou poštovní budovou, kde jsem pět let trávila léto, a odkud už nejspíš nikdy nevyjde žádná doručovatelka (a ani tam nevejde, není to horor :D).

Drabble: 

Vcházíš z ranního šera, těžké dveře za tebou zapadnou a ztlumí hučení posledních rozjezdů a zvonění prvních šalin. Vystoupáš po schodech a vedle dveří na číselníku vyťukáš kód ve tvaru vánočního stromku. Procházíš chodbičkou s levným linoleem, které pamatuje nejspíš ještě Husáka, a slyšíš, jak se probírají tiskárny, hlučné a třesoucí celým světem uvnitř. Cítíš vůni papíru, na stěnách míjíš plakáty na pojištění, hezkou dovolenou v podnikové chatě a varování před chemickým útokem. Všechny vypadají stejně zašle. Pohladíš umakart a chladný kov z první republiky, odejdeš stejnou cestou a dolů se svezeš páternosterem. Někde za tebou poslední pošťák naposled zhasne.

Závěrečná poznámka: 

Mějte se tu krásně, tak zase za rok :).

Derniéra

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Malé nakouknutí do zákulisí divadelní scény.

Drabble: 

Nejprve přichází vzrušení, když dostanete do ruky nový scénář. Seznámení s ostatními, vyměňování zkušeností. První čtené zkoušky. Zjistíš, kde přidat a kde ubrat. Postupné pronikání do postavy, čím komplikovanější, tím větší výzva pro herce to je.

Pak začíná kolotoč skutečného nacvičování. Kulisy, kostýmy, interakce s dalšími herci. Chodíš domů vyčerpaný, ale přesto šťastný. Piluješ choreografii, dikci hlasu, gesta, všechno musí dokonale sedět.

Vládne všeobecná nervozita. Přichází generálka. Poslední možnost dopilovat chybičky.
A pak samotná šou! Pochyby odpadají, odměnou je potlesk. Jednou, dvakrát, pětkrát, desetkrát... mnohokrát. A bolestné rozhodnutí, že už stačilo. Derniéra. The show must go on! A poslední zhasne.

Závěrečná poznámka: 

Důstojné rozloučení za letošním DMDčkem ;-)

Obrázek uživatele mamut

Až poslední hvězdy zhasnou

Fandom: 
Drabble: 

Nadechni se.
Zklidni mysl.
Představ si něco krásného.
Koho máš ráda.
Pro koho tady chceš být, pro koho musíš žít...

Poprvé
mě polechtala jen tak peříčkem.
Bylo mi deset. Ještě zastavila to auto, když jsem utekla bráškovi, že budu na předehrávkách houslí první.

Podruhé
vztáhla prst a zahrozila.
Naštěstí doktor našel nádor včas a já se vyléčila. Třicet je málo a doma dva
kluky.

Potřetí
mi ukázala svůj svět.
Mezi hvězdy, do mlhovin. Bylo mi tam dobře.
A v občance jen padesát, ne se smrtí si nechceš hrát.

Na rozloučenou tiše zašeptala: "Máš čas, až poslední hvězdy zhasnou, přijdu zas."

Závěrečná poznámka: 

Žijte, veselte se a smějte. Občas plačte, truchlete, ale svou cestu k s srdci najděte.

Tak zase příště, mí milí.
Děkuji Vám všem.

Obrázek uživatele Naughtilus

Another!

Fandom: 
Drabble: 

When someone yells at you to hold them, there's a great many reasons for it. Could be that they're about to get into a kerfuffle with someone they don't really want to fight but this way they'd save face, being held back. Could be that they're about to be swept by a stream, could be they're about to keel over, drunk. Could be they just want to be held.
I want to say that never have I imagined yelling that at someone because I really want to buy another spider and I shouldn't but that would be a total lie.

Šok

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Co se stane, když štěně zkouší sílu svých zoubků.

Drabble: 

Otevřela dveře do obýváku a zůstala stát, jako když ji přilepí. Nevěřícně zírala na místo, kde stávala dřív luxusní sedačka, na které si tolik zakládala. Teď tam bylo jen torzo čehosi, co sedačku nepřipomínalo ani zdaleka a kolem byly kousky kůže a výplně a u toho sedělo černé štěně německého ovčáka a tvářilo se jako neviňátko. Jeho pohled říkal, že si za to sedačka může sama, že on je v tom nevinně. "Držte mě, nebo za sebe neručím!" Rodinu přilákal mámin křik a když uviděla tu spoušť, tak nevěřícně zírala na to dílo zkázy a psíka, tvářícího se jako neviňátko.

Obrázek uživatele Rya

Konec civilizace a vůbec všeho

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble neobsahuje názory autorky.

Varování: 

Homofobie, rasismus, sprostá slova, dezinformace, zvrácené politické názory.

Drabble: 

Svět se v prdel obrací. Neomarxisti, ušáci a Brusel. Totální likvidace. Probuzených je málo, lidi jsou ovce. Stádo bezmozků. Třeba za covidu. Každej tečkovanej, do pěti let je po nich.
Ale zas tak málo nás neni, na Václaváku minule nejmíň milion! Voní to do tý prolhaný ČT nedají, kdepak. Policejní stát prostě.
A ten Netflix! Lidem jako nevadí, kdo tam hraje? Anglickou královnu prej černoška! A teplá k tomu!
Slušnej člověk si nevodpočne. Měl jsem rád přírodu, ale co se teď děje! Černej čáp s bílým! Dvě čápice spolu! Bordel, tohleto.
Jestli nás Rusko nezachrání, tak konec, sbohem a šáteček.

Závěrečná poznámka: 

Jediná pravda je informace o čápech. A holky čápice mají ze všech hnízd nejvíc vajec! Držím jim palce, aby jich pár bylo oplodněných. Na černobílá čápata jsem taky zvědavá, i když tam je to pravděpodobně slepá vývojová větev.
Čápům zdar a napřesrok nashledanou! :)

Banální příběh

Fandom: 
Drabble: 

Vím o tobě. Od chvíle, kdy ses objevil u nás doma, tě tady cítím, vím, že tu jsi, i když tě zrovna nevidím. Představuju si tě a pak se na tebe snažím zapomenout, chvíli plná odhodlání a pak zase výčitek, chvíli blazeovaně lhostejná a pak z tebe nemůžu spustit oči. Ty a já, to bude vždycky ambivalentní vztah, touha a odříkání. Jak se blíží večer a ze světa se vytrácejí barvy, začíná mě to k tobě táhnout čím dál silněji, přitahuješ mě a já začínám podléhat, banální milostný příběh. Příběh o popcornu a ženě, co se snažila po večerech nežrat.

Závěrečná poznámka: 

no...vysokou literaturu už asi letos nezplodím :)

Punková matka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma č. 27 Známka punku

Drabble: 

Žákovskou podepisovala třemi křížky,
myslela, že je to známka punku.
Na třídní schůzky si brala kostým Žižky,
myslela, že je to známka punku.
Dětem oblékala roztrhaný tepláky,
myslela, že je to známka punku.
Na svačinu dostávaly sladkosti a květáky,
myslela že je to známka punku.
Ale děti říkaly,
že punk je jinde.
Ale matky říkaly,
no to snad není možný!
Děti ráno budila v osm hodin,
myslela, že je to známka punku.
Na oběd je posílala do jiných rodin,
myslela, že je to známka punku.
Ale děti říkaly,
že punk je jinde.
Ale matky říkaly,
no to snad není možný!

Závěrečná poznámka: 

rodičovství je vždycky trochu punk, no ne?

Obrázek uživatele Peggy Tail

Cítím se jako Fidorka

Fandom: 
Drabble: 

Asi upadám
Na kvalitě
Tak jako banánky v čokoládě od Orionu
Jako brambůrky Bohemia
Jako Opavia piškoty
Jako ty největší dobroty
Pomalu mizím
Cítím se
Jak v těle cizím
Držte mě
Asi upadnu
A rozdrobím se
Jako sušenky Disko
Plazím se
Tak nízko
Prasknu jako lanko
Ubydu na váze
Jako Granko
Jako Fidorka
Bude mě méně
Až se rozbiju
Úplně
Co se mnou bude
Jestli ze mě ještě něco zbude
Jako v Kubíkovi nezbylo žádné ovoce
Co když nebudu taková jak se tvářím
Jako vanilkový cukr od Vitany
Co když to bude bolet
Až všechno upadne
A slunce navždy zapadne

Obrázek uživatele mamut

Jelínek

Fandom: 
Obrázek: 
Drabble: 

"Klucí, já se bojím. Držte mě."
"Neboj, brácha už taky skočil. Nic to není."
"Ale já se tuze bojím, co bude pak."
"Neboj, všichni skočí."
hop
...
"Děcka, podívejte jaké krásné kaštany. Vezmeme si tady nebozízek, nůžky a špejle." začínám hodinu Zahradnictví s PŠ2A.
"Vzpomeneme si, jak jsme byli malí, ano. Dělali jste někdy zvířátka? Ne? Tak si to ukážeme."
Beru do ruky nůžky a stříhám špejli tak, abych měla stejně dlouhé tyčinky na jedné straně trochu zkosené.
"A teď ho to trošku píchne, trošku zavrtám, ale nebojte se. Nakonec se mu to bude líbit."
...
Malé stádečko si vyšlo na mýtinku.

Závěrečná poznámka: 

Miluji podzim a kaštany, žaludy, šípky a kde jaké bukvice a podobné.
Vždycky, když jsme byli malí, vzali jsme s bráchou krabici od jarmilek a vystříhali do ní okýnka a dveře, místo venkovní lampičky zapíchli misku od žaludu na dlouhé stopce a z kaštanů a žaludů si dělali postavičky a zvířátka a hráli si na město. A z šípků a z jeřabin jsem měla vždy ty nejkrásnější korále na světě :)

Obrázek uživatele Owlicious

0

Fandom: 
Drabble: 

Když slova znamenají život, nejde je nepustit ven.
Jenže slova chtějí být čtena, slyšena, vyžadují reakci.
A co když ta nepřijde?
Kolikrát můžete v komentářích slyšet jenom cvrčky, než se začnete ptát, jestli opravdu máte ještě stále co říct?
Když to nikdo nechce slyšet, je snad proto lepší mlčet?
Kolik hlasů takhle zmlklo, když se jim nedostalo odpovědi?
A co s těmi děrami, které po nich zůstaly?
Faobe, Lee, Kumiko... vaše slova chybí. Ne jen pro ně samotné, ale i pro reakce v místech, kde jiní už dávno otupěli.
Snad se zase někdy, až zmlkne zbytečný hluk, uslyšíme v dialogu.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Board Game Evening

Fandom: 
Varování: 

Misgendering

Drabble: 

"So, I will go here and get... twelve points," they counted. It was going well so far.
"Look at her, she'll end up winning!" said a guy across the table. Everybody laughed. Then they stopped and continued playing the game. Everybody except them. For them, it felt like silence. But somehow, it was too loud. Overwhelming. It was pumping inside their brain. "They," they said. Everybody was quiet, looking at them, confused.
"They, not she," they clarified.
"Oh, okay," said somebody. All of them returned to the game. Everyone except them. Because they knew they would soon be misgendered again.

Závěrečná poznámka: 

It happens all the time and honestly, it's so frustrating, I had to write a drabble about it :/

Nádherně hlučné ticho

Fandom: 
Drabble: 

"Dobrou noc, mami", říká mi syn a za chvíli slyším jeho pravidelné oddychování. Usnul. Domem se rozprostře ticho, nádherně hlučné. Měla bych jít spát, vím. Už je dost pozdě. Miluju ten čas, když ztichne celý dům a já mám pocit, že čas se na chvíli zastavil. Tuhle chvíli mám jen sama pro sebe a nehodlám se s nikým o ni dělit. Sednu si do křesla. Nechám svítit jen malou lampičku. Ticho a přítmí jsou v tuto dobu mí nejlepší kamarádi. Chodí každý večer na návštěvu. Sedíme spolu mlčky. Není třeba slov, rozumíme si i bez nich. Je nám spolu dobře.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Přímo přede mnou

Fandom: 
Drabble: 

Světla se utlumují.
Tma.
Jásavý křik.
Aréna se otřásá.
Stále ticho.
Čím víc je ticho a tma, tím více se ve fanoušcích probouzí světlo.
Hluk ticha je přerušen zvukem zapojujícího se reproduktoru.
Tma je přerušena barvami pódia.
Oslňující zář zalije zraky přítomných, tak jako je zalité světlem jejich srdce.
Někteří čekali třináct let. Někteří i déle.
Všechny reproduktory najednou spustí. Rozsvítí se obří obrazovka a začne hrát intro.
Tma i ticho jsou ty tam.
Všichni nadšeně skákají se slzami v očích.
Přichází kapela.
Dav spustí veliký potlesk.
Sál opět zaplní bílé světlo.
Jenom mrknu a stojí tam. Přímo přede mnou.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Zapálené týpí

Drabble: 

Jako táborová vedoucí se vždycky těším na polední klid. Poklidnou hodinku, během které aspoň trochu doženu spánkový deficit. Obvykle se ale právě po obědě děti rozhodnou hulákat s kytarou, mlátit o sebe dvěma kameny či jinak vyvádět a halekat.

Dnes se rozkošnicky rozvaluju na sluníčku. Už skoro spím, když tu náhodou mě silný sluchový vjem vystřelí zpět do bdělosti. Je ticho. Podezřelé ticho.
Ostatní vedoucí jsou zalezlí. Je to na mně.
Nevrle hledám děti. Osnují plán převratu a svržení vedoucích? Vydali se do vesnice vykoupit sladkosti? Zapalují týpí?
Všichni jsou sesedlí u ohniště a civí do telefonů.
Zlaté zapálené týpko.

Závěrečná poznámka: 

Přesně tato scéna se nestala. Ale mohla by.

Jo a nechci znít příliš moralisticky, jen jsem potřebovala pointu.

Obrázek uživatele Tenny

Drát

Fandom: 
Drabble: 

Nikdy nejste v absolutním tichu. Cítíte, jak vám buší srdce?
Tikot hodin. Závan větru. Hluboký nádech.
Pak se vše přetrhne. Mozek zoufale hledá ztracený zvuk, vytváří si vlastní árii.
Šepot. Syčení. Šustění.
Rozřízneme kost, zasuneme drát a magnet. Krev stéká po spánku.
Ticho tančí ve svých odrazech. Téměř hmatatelné, roste, slábne. Rozšiřuje se, zmenšuje se. Získává obrysy. Ticho křičí a šeptá.
"Slyšíte něco? Musíte se víc snažit."
Napni drát. Zapoj mozek. Upleť z ticha a hluku příběh. Nauč se poslouchat.
Nakresli z frekvencí slova, ze slov věty, z vět píseň. Zas a znova.
Slyšíš to?
To je tlukot tvého srdce.

Závěrečná poznámka: 

Velkou část ztráty sluchu doprovází tinnitus, takže být neslyšící je fakt hlasitá záležitost.
No a nedávno jsem dostala kochleární implantát. Je to dost jiný typ poslechu.

Ticho a čas

Fandom: 
Drabble: 

Od dupotu v 5 ráno přes smích, házení a hraní na předměty, křik, hádky, neustále mluvení, k 294. otázce proč a jak tohoto dne, jedno dítě vydává průměrně tolik zvuků, kolik 30 podnapilých Angličanů v centru. Když dítě zmizí, nastává wellness pro uši, člověk se v tichu koupe, nechá se jím ovívat a rochňá se v něm. Dokud to nezačne být divné. Po pár hodinách je ticho smutné, prázdné a depresivní a hlásí se o pozornost víc než hluk. Pět minut poté, co se dítě vrátí, začnete po tichu opět toužit. Ticho a čas, dvě nejvzácnější a nejrelativnější komodity rodičovství.

Obrázek uživatele mamut

Jen chvilku...

Fandom: 
Drabble: 

Měla bych jet domů.
Odložit tužku, vypnout počítač, zasunout židli, zamknout dveře...
Jenže to nejde.
Cítím se šíleně vyčerpaná, jako bych přecházela celé pohoří And od severu k jihu.
Ten pocit, že už nezvládnu ani zvednout ruku, natož sebe.
Poslední už také odešel.
Zavřít okno a sednout si.
Na chvíli.
Na chviličku. Slibuji. Pak půjdu.
Jen z dálky ke mne doléhá tlumený hluk z křižovatky. Dnes obzvlášť rušné, bude dlouhý víkend, všichni jedou pryč.
A já poslouchám uklidňující klepání klávesnic ťuk... ťuk ťuk ťuk... ťuk ťuk jak vyklepávám své myšlenky třemi prstíky.
Ten klid a ticho...
Jemný podtón ticha...
Teď.

Závěrečná poznámka: 

Dnešek byl obzvlášť náročný.
Jako by blížící se květen rozpoutal všechny erupce světa. Ke zkoušení a dohánění učiva nám z hůry spadl i školní požární poplach, k požárnímu poplachu řešení problémové situace mezi dětmi. Děkuji rodičům, že byli vstřícní a ochotní přijít a řešit vše hned.
Ale přesto si připadám jako vyždímaný mamut, co projel bubnovou ždímačkou.
Tak na chvilku klid. A pak půjdu.
Domů.

Obrázek uživatele Aveva

Ticho

Fandom: 
Drabble: 

Mlčím, protože se to přece sluší. Vždyť kdo by mě poslouchal?
Mlčím, protože uvnitř mám příliš mnoho slov, která se pokoušejí být vyslovena najednou. Jak mám rozhodnout, které má být první?
Mlčím, protože jsou místa, kde nikdy nebudu prorokem. Proč bych tedy měla poslouchat, že mi nadávají?
Mlčím, protože jinak bych musela vykřičet všechnu nespravedlnost světa. A k čemu by bylo, kdybych se rozpustila v slzách?
Mlčím a ticho se ve mně vzpíná a burácí jako přílivová vlna. Boří přístavní hráze a splachuje do svého oceánu domy na pobřeží. Ticho pustoší.
Mlčím tak hlasitě, až všem okolo praskají ušní bubínky.

Stránky

-A A +A