Ze života

Obrázek uživatele mamut

Ludmila a Irena

„Nedělej ze mne hlupáka, Irenko.“
Paní Ludmila rázovitě přecházela po bytě.
„Určitě mi jí vzala ta pokladní, když jsem jí na chvíli položila vedle tašky. Půjdeš tam se mnou a buď mi jí dá nebo zavoláme policii.“
Irena zatím v kuchyni otevřela lednici, aby uložila mléko a maso, které matce přinesla.
„Mami. Mami, pojď sem!“
Z police v lednici na ní koukala peněženka.

„Nech mě, nic nepotřebuji. Nedělej ze mne dítě.“

Obrázek uživatele mamut

Slepičí spartakiáda

Úvodní poznámka: 

Házela jsem si korunou, jestli zařadit opět povídání o tatínkovi a nebo...
A pak můj manžel donesl přenosku s novými obyvatelkami našeho kurníku - krásné bílé sussexky.
Na počest babičky Pakitové - naší nejstarší slepičky, která nejen zodpovědně vajíčka snášela, ale i nás bavila, celých osm let.

Drabble: 

"Takže holky, připravit..."
kdák kdák kdák...
"... rychle křidélka, rychle, rychle! Dostat vztlak pod křídlo, Kropenatá, neulívala se!"
kdák kdááák kdák
"Lehce se rozběhneme, Hrabavá. Ne, nečumím tam jako sůva z nudlí, Popelečná. Všechny najednou á..."
kdák kdák kdááá kdák kdááá...
"Á šup!"
kdáaáaák

Na dvorku probíhá snad nácvik slepičí spartakiády.
Houf pobíhá ze strany na stranu a třepetá perutěmi. Ani žížaly, ani pšenka, nic je nezajímá.
Jen vzlétnout ladně jako labutě (ano labutě, to bylo to okouzlení, co o něm slyšely a už si to vymluvit nedaly).
Jen chudinky poněkud zapomněly, že jim pan domácí pro jistotu přistřihl jedno křidýlko.

Závěrečná poznámka: 

PS: italika - skutečné slyšené projevy slepičí

Obrázek uživatele Queen24

Tak vysvětlí mi to někdo?

Úvodní poznámka: 

Proč právě tohle? Nevím, asi prostě proto, že za poslední měsíce/roky jsem si díky nejrůznějším okolnostem uvědomila, že přátelství je něco velmi silného a nenahraditelného :)

Drabble: 

Vybíhám z domu. Sakra, proč UŽ ZASE prší?
Autobus mi ujel před nosem. Co jsem komu udělala??

Vcházím do posluchárny. ,,Dobrý den. Omlouvám se."
,,Dobrý den. Proč jdete pozdě?" A co je ti do toho...?

,,Můžete mi prosím vysvětlit, proč za tenhle příklad nemám body? Vždyť mám výsledek..."
,,Máte, ale špatný. Správně to mělo být takto."
,,Hm. Aha."

Fronta do menzy končí až na schodech. Co se dá dělat, počkám si. Za ten řízek to stojí.
,,Promiňte... ten řízek...?" ,,Není, slečinko. Došel." PROČ???

Sedíme s kamarádem na lavičce.
Mlčíme.

,,Jsi unavená?"
Přikývnu.
Neptá se PROČ.

Prostě mě obejme.
A mlčíme.

Obrázek uživatele Queen24

Něco končí, něco jiného začíná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Chtěla bych všem organizátorům i účastníkům moc poděkovat za letošní skvělé DMD, které jsme zvládli i bez kachniček (o to víc si všichni ceníme komentářů ;-) ), uteklo to pro mě až neuvěřitelně rychle, a těším se už teď na příští rok! :-)
DĚKUJU a mějte se krásně! :-)

Drabble: 

Rozhlížím se v davu spolužáků. Eliška, Markéta... kde je Týna? Jo, tamhle, objímá se s Domčou. Věra mi něco říká. Už zase brečíme. Zazvoní. Pro nás naposledy... Chodbou se rozlehne nadšený řev, jásot a potlesk. Průvod deváťáků se dává do pohybu. Děti i učitelé stojí na schodišti a všichni zvoní klíčema...
Vycházíme před základku. U hlavního vchodu si s každým z nás potřese rukou paní ředitelka a přeje nám hodně štěstí do dalších let...

Stojím v Betlémské kapli, spolu se spoustou dalších maturantů. Proslov ředitelky následuje potlesk, pak se rozezní první tóny Gaudeamus igitur, studentské hymny...

A příště? Snad promoce...!

Závěrečná poznámka: 

Něco hezkého končí, něco jiného začíná, tak už to zkrátka chodí.
Ale tradiční poslední zvonění a loučení (,,Co když se už nikdy neuvidíme?!" xD) se obvykle bez nějakých těch slz neobejde...
Kdyby snad někdo byl na pochybách- konec základky, konec střední. A k tý promoci se snad taky jednou dohrabu... xDD

Obrázek uživatele Erys

Začátek práce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já tu abecedu prostě neumím ^^;;
Co říct? Bylo to krásné, mám chuť říct krásnější, než si zasloužím.
Ovšem rozlučkové drabble bude doufám ještě v květnu.

Drabble: 

„Akce!“
Skupina před kamerou se rozejde a zmizí v dálce.
„Stop!“

Záběry mají.
Další fáze bude je ještě jednou zkontrolovat. Upravit ty, které to budou potřebovat nebo u kterých se to bude hodit. Doladit představy o jejich propojení a hudebním doprovodu. Obstarat doprovod. Nějakým způsobem sestříhat. Předabovat záběry, kde zvuk nedopadl dobře. Vybrat efekty ke scénám, které je potřebují. Všechno to slepit dohromady v nějakém šikovném programu. Vyrobit si titulky, protože ty ke správnému filmečku prostě patří. Vymyslet, komu, kdy a jak případně filmeček ukázat. Užívat si své drobné dílo.

Takový je život. Práce končí, práce začíná. Hlavně když baví.

Obrázek uživatele Aveva

Ona

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 6 - Před tím a potom

Drabble: 

Někdo by řekl, že předtím, než k němu přišla, byl jeho život skoro nudný.
Jenomže i nuda má svoje kouzlo a jemu vlastně nic nechybělo.
Svět tu byl jenom pro něj a měl tolik rajského klidu, kolik si jen mohl přát.
Vtrhla do jeho poklidné idylky jako velká voda. Krásná, jedinečná a nepřehlédnutelná.
Změnila mu život, to nepochybně.
Nejdřív to byly stravovací návyky. Pak trvala na úpravě šatníku. A nakonec se kvůli ní musel stěhovat.
Není sice dobře člověku samotnému, ale někdy si Adam říkal, oč jednodušší by život byl, kdyby měl všechna žebra stále bezpečně uvnitř svého hrudního koše.

Neviditelný fandom: 

Poděkování

Fandom: 
Drabble: 

A je to tu. Poslední drabble, pomyslná poslední klapka této úžasné show.
Letos jsem se účastnila poprvé a jsem za to moc ráda. Už se těším na příští ročník. Bylo to skvělé. Úžasné procvičení psaní a tolik potřebného seškrtávání zbytečných slov. Byla to zábava a občas challlenge, když se zrodilo téma tzv. Cože?
Moc děkuji všem, kteří si mé příspěvky přečetli, ...povzbudivě okomentovali, ...ale hlavně! týmu Bleskobrku, realizátorkám této skvělé akce. Klobouk dolů, zabralo to jistě spoustu času a energie. Patří Vám velký DÍK!!!
Týmu Bleskobrku i všem spoludrabblerům přeji skvělé náměty pro psaní, mnoho úspěchů a jen to dobré! ;-)

Obrázek uživatele Erys

X-krát zapomeneš, jednou najdeš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 28 – Emoční kolika

Drabble: 

Papíry čekající na roztřídění přesuneš ze stolu do šuplíku.
Spoustu různých papírů přestěhuješ ze šuplíku na poličku.
Vyhradíš krabici, do které odsuneš směs papírů, letáků a kdovíčeho.

A pak ten čas to všechno procházet najdeš.
Dětská kresba s neúhledným věnováním. Krásná vzpomínka. Na holčinu z rodiny, která kamsi zmizela. Vzpomínka zhořkne.
Velice milá margaretka od kluka, s kterým ses o tři roky později neznala a o dalších pět let později zhádala.
Několik fotek od človíčka, který to v životě asi vždycky bude mít těžký. Na fotkách se smějete, na pravdu fotky nehrají, nakloní váhy.
Hned sladce, hned smutně je ti.

Závěrečná poznámka: 

(Původně mi ani nedošlo, jak nejednoznačné je to názvové "jednou". Zjevně na mě diplomka nenechala až tak hrozné následky.)

Vygumováno

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji drabble z 28. 4. na téma Emoční kolika.

Drabble: 

Začalo pršet, stmívalo se. V zimě hned před Vánoci, uprostřed té bujaré sváteční nálady, vedle shonu po dárcích, mezi úsměvy cizích lidí, seděl na lavičce a pozoroval své boty v kaluži a bahně. Občas udělal „ťáp“, jen to mlasklo a kapky změnily úhel dopadu na leštěnou kůži. Seděl a čekal. Nebyla mu zima, nebylo mu nic. Nebyl smutný, ani veselý, byl dokonale prázdný. Emoce si vybavoval jen letmo. Všímal si však, že ho všechny bolí. Bolí a svírá ho smutek, stejně tak veselá vzpomínka.
„Ahoj. Jdu pozdě ...“ přisedl si kamarád.
„Ahoj.“ řekl prázdně.
„Co je? Máš emoční koliku?“
„Asi ano.“

Závěrečná poznámka: 

K zamyšlení....O tom, že občas se tohle prostě stává, zdánlivě bez příčiny. Přijde a zase odejde. Bolest prožívání veškerých emocí i pocit prázdnoty. Jako takový nutný reset. Příčinu to zřejmě má, tou je restart mysli, emocí, ... A nikdy nikdo neví, kdy ho přepadne, kdy si „systém“ prostě usmyslí, že je na čase „vyčistit disk“ a restartuje se. A bohužel ani nikdo nikdy netuší, jak dlouho celá operace bude trvat. Hodinu, pár minut? Den? U každého jinak, jde o to, jak moc je „harddisk“ přetížený tím vším, co do něj každodenně bezmyšlenkovitě instalujeme...

Obrázek uživatele Aveva

A tečka

Fandom: 
Drabble: 

Klap - Es. Klap - Té. Klap - Á. Klap - Eř. Klap - Í. Klap - Ká.
A tečka.
Se spokojeným úsměvem se autor odtáhl od klávesnice a pohodlněji se uvelebil v kancelářském křesle.
Poslední věta románu je za ním. Dobrodružství je u konce.
Prošel se svým hrdinou mnohé peripetie. Často se o něj bál. V noci zírával do tmy a přemýšlel, jak se jeho hrdina dostane z problémů. Ve dne hledal jeho rysy v každé tváři, se kterou se setkal.
Jeho hrdina - jeho druhé já.
Teď byl román hotov.
Poslední věta zněla: A tak umřel jako spokojený stařík.
Některé příběhy prostě musí skončit dobře.

Obrázek uživatele Kraken

Krásy a hrůzy čtení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doplňuji téma z 20. 4. - Krásné starosti.

Drabble: 

Sedím na posteli a je mi příšerně.
"Co se stalo?" zeptá se sestra.
"Můj život stojí za prd, dočetl jsem Pána prstenů!" odpovím.
"Neblbni, vždyť máš před sebou ještě spoustu krásných knih."
"Jaký třeba?"
"Například Volání divočiny, Pouští a pralesem, Ivanhoe, Dva divoši, Cesta kolem světa za osmdesát dní, Knihy džunglí, Hrabě Monte Christo, Ostrov pokladů, Tekumseh nebo Jezdci z pastvin..." dořekla sestra
"Přines mi nějaké!" poprosím.
Sestra přede mě položí hromádku knih... Nemůžu se rozhodnout. Když začnu třeba s Dvěma divochy, dočtu je jako první a bude mi to líto, ale když ne, budu muset začít s něčím jiným...

Obrázek uživatele Elrond

Lovecké taktiky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 12 Kapitální úlovek

Drabble: 

Nelovečtí psi mají zvláštní taktiku lovu. Srny a zajíci si jich všimnou první a psi se s nimi nemohou měřit v rychlosti. Jiné to je s hlodavci, ačkoli si myslím, že jejich výhoda spočíná ve štěstí a počtu. Která myš si nevšimne, že jí někdo nad hlavou kope jámu? Ovšem i tak měli na svém kontě pár skvělých úlovků. Třeba tchoře, kterého jsme identifikovali jen podle odéru, který se nikterak nezmenšil ani po důkladné koupeli. A snad úplně nejlepší úlovek byl zachycen pouze na fotce, kdy pes v pozadí hrdě třímal v tlamě celou končetinu, která dřív pravděpodobně patřila srně.

Děkuji

Fandom: 
Drabble: 

Sedím na pohodlné posteli.
Mohla bych napsat drabble.
Beru si telefon.
Já to nechci psát.
Zapínám mobil. Přemýšlím. Venku prší. Optimální.
Je smutný, že je tohle úplně poslední drabble. Sice jen pro letošek, ale i tak. Mně se to vážně nechce psát...
Než se mi načtou sosáci, vysvitne Slunce.
Nejhorší na tom je, že je to znovu až za rok.
Přihlašuji se.
Nejlepší na tom je, že je to znovu už za rok.
Opět přemýšlím.
O čem napíšu drabble? To poslední musí být něčím výjimečné...
Píšu drabble. Hlavou mi prolétají představy. Je to jako poslední klapka při natáčení. Definitivní konec.

Závěrečná poznámka: 

Vyjímečné není. Ani hezké, nic. Ale myslím ho vážně.
Jsem moc vděčná za celý Duben Měsíc Drabble 2017. Vážně. Byla jsem tu první rok a moc ráda se zase vrátím. Určitě. Bude to číst minimálně snad někdo z Bleskobrku, tak bych vám chtěla vyřídit, že vás neskonale obdivuju. Stejně tak i sosačky. A všechny, co tu píšou. Jsem ráda, že je tu tak skvělá komunita. Nevím, kdo to bude číst, ale i tak mám potřebu to napsat. Duben utekl jako velká voda a...nedokážu to vyjádřit slovy díků.
Občas mám ráda klišé.

Obrázek uživatele Viktorka

Kde dává liška dobrou noc

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Aries jménem celé rodiny. Bez tebe bychom duben nepřežili.

Drabble: 

Poslední klapka. Nikdo neslaví. Jsou dvě hodiny ráno.
Do pokoje vtrhnou Faob, Vinpike a Xantin.
"Faob, Faob, Faob, Vinpike, Vinpike, Vinpike, Xantin, Xantin, Xantin, všichni na něj kašlou!" překřikují se navzájem.
Svírám poslední zdrávas v desátku.
"Tátové," zasténám.
"Všichni na nás kašlou!" zahřmí trojice apokalypticky.
"Všichni určitě ne," snažím se vyjednávat.
"Všichni..." zahučí temně Faob.
"... na nás..." zavřeští unisono Vinpikův nos a uši.
"... kašlou! Uááá!" dodá Xantin.
"Běžte se podívat, určitě něco přibylo," škemrám.
Trojice se s ustavičným mrmláním, bručením a cvrlikáním odporoučí do pokoje. Vzápětí vypukne mnohohrdelní jásot. Otcové tančí kozáčka.
"Díky Bohu. Liška dorazila."
Vítězný tanec konečně utichá.

Házení žabek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 2 Neruš moje kruhy

Drabble: 

Hop, hop, hop, hop, hop. Jupí! Povedlo se!
Raduju se z povedené žabičky a sleduju vlnky tančící po hladině starého zatopeného lomu. Mé dospělé já se cynicky ušklíbne, jak kdyby mi tu chvíli chtělo pokazit, ale vlna vzpomínek se rozeběhne stejně nekontrolovatelně, jako ty kruhy po hladině. Támhle v té prosluněné zátočince bejvaly žabky se žabákama v „batůžku“ a pak pulci, co jim tak legračně rostou nožičky. A semhle jsme chodili lovit buchanky, to jsou krasavice náramný, když se strčí pod mikroskop. Směju se.
Hladina už zase klidně zrcadlí stromy, beru další oblázek a jdu si přikouzlit další báječné vzpomínky.

Závěrečná poznámka: 

Tohle je poslední letošní drabblík. Chci moc poděkovat, že jsem tu chvíli mohla zahodit starosti a prostě si jen tak hrát. Moc děkuju za všechny komentáře (opravdu, sama jsem jich moc napsat nestihla). A jdu pomalinku dočítat (ale zítra, dneska letím na vlak :).

Obrázek uživatele Aveva

Zůstalo jí to

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 27 - Jen ať ti to nezůstane

Drabble: 

“Co to čteš? Zas nějaké indiánky?”
“Nech tu detektivku, je to brak. Čti hodnotnou literaturu!”
“Snad ti to nezůstane!”
Sprásknutí rukou nad dalším dobrodružným románem.
*
Stará paní vychází z knihovny. Má nebo nemá popojet k metru autobusem? Zastávka je tady, jenže autobus tu staví jednou za půl hodiny a právě teď by tu měl být.
Už odjel, nebo teprve přijede?
Silnice jsou už suché, ale těsně u chodníku po ranním dešti zbyla hluboká kaluž. A z kaluže vede mokrá stopa pneumatik. Autobus už tu byl! Čekat půl hodiny na další nemá cenu.
Usměje se a pomalu vyrazí směrem k metru.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Když začneš, nejde přestat

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 23, Bludný kruh
Toto je skutečná koverzace, kterou vedu se svou kamarádkou na youtube.
Jde o pouhý úryvek. Opravdu to nebere konce.

Drabble: 

... "Ahoj, bezpohlavní ukrajinská uklízečko. Vyčisti si obočí fénem na prsa, to tvoje zpívání se už nedá jíst!!"

"No nazdar, to jsme dlouho nezalejvaly. Pamatuji si, že padaly dost vostrý hlášky. Kdy si založíme tu besedu o kotnících se špeky?"

"Nososuchá šlapajzno, právě sedím v práci, když si ostatní hrabou v polštáři hlavu. To víš, to jsme byly ještě zralý a šťavnatý kóči. Ale slova nám z huby padají pořád. Jsem pro to, založit klub shnilých a bezpohlavních kotníků!"

"Nosohlubko, teď musím zabořit nos do čistopleného polštáře. Ať ti chodí co nejmíň cizoplochých prostoduchů a čas letí s papouškem o závod." ...

Závěrečná poznámka: 

Ještě nutno dodat, že si navzájem rozumíme.
Peggy a Jenny.

O málo pizzách

Fandom: 
Drabble: 

Eso v rukávu.
Člověk se s něčím vytasí když jde do úzkých. Třeba se vtipem na skomírající párty. Nebo s tajným nožem při rvačce. Anebo s esem v rukávu. Někdo si schová eso do rukávu. A pak se s ním vytasí. Je to celkem jednoduchý.
Ale na dnešní párty moc vtipů nebylo. Nikdo neměl esa. Spíš byl nedostatek pizz. A moc lidí. A málo komunikace. Esem v rukávu se stala čirá naštvanost. Zloba. Hysterie. Odmítání jakékoliv domluvy.
Pak naštěstí odbila jedenáctá hodina a všichni jsme šli domů.
Ve finále to nebylo párty, ale spíš soiré. Přeci jen, jsme ve Francii...

Obrázek uživatele Lyta

Normální lidi bys pohledal

Fandom: 
Drabble: 

"Tos prostě měla fakt eso," řekl mi, když nám servírka donesla pivo.

"Jo, akorát v Prší. Tři roky jsem stála a pak dostala od všech ostatních přebiku nasyslených sedmiček," zhodnotila jsem situaci. "Jak jsem jen mohla být tak blbá."

"No já ti říkal už dávno, ať se na ní vykašleš a najdeš si někoho normálního."

"Já žádný normální lidi neznám, prosím tě."

"No, víš jak myslím normálního, jako jsme normální já a Hugo."

"Takový normální lidi bys ještě víc pohledal."

"Vždyť je hledat nemusíš, máš přeci nás dva," vzal mě kolem ramen. Pes do nás začal rýt čumákem. "Vlastně tři."

Obrázek uživatele Erys

Yen, sponka, karta, vzpomínka

Fandom: 
Drabble: 

Yen, dánská koruna, se svou dírkou uprostřed, a mince neznámého původu.
Už několik let neplatná kartička, s fotkou o kus mladší holky, s adresou, která tak nějak napůl platí a napůl neplatí.
Stará jízdenka z první opravdu samostatné výpravy přes půl republiky.
Karta, zalaminovaný kus papíru v té velikosti, v jaké karty bývají, se srdcovým áčkem, s nakreslenou kostlivčí dámou. Nikdy nepoužitá v karetní hře, a přesto využitá v postupce.
Když se to nasčítá, je to spousta místa a hodnota žádná, jen návnada pro zloděje.
A přece je v peněžence pořád nosím s sebou, ty připomínky různých drobných krásných chvil.

Závěrečná poznámka: 

Přiznávám, na to, aby to bylo opravdu ze života, by se muselo provést pár substitucí.

Obrázek uživatele Envy

V zápalu hry

Fandom: 
Drabble: 

V jídelně přibližně čtyřicet let staré komunistické budovy kam děti jezdí na školu v přírodě seděli čtyři studenti vysoké školy.
Teda ono jich tam sedělo kolem víc, ale my se soustředíme na tuto skupinku, která se nepřipojila k ostatním ve hře UNO!, ale hrála Prší.
Po pár kolech je ale Prší přestalo bavit, a začli hrát Kenta, jedna hráčka odešla a místo ní byl do hry vtažen student co zrovna strčil hlavu do místnosti.
Hra byla v plném proudu, zbývalo otočit poslední čtyři karty - a ejhle, jedna chybí. Hledali na zemi, po židlích, prozkoumali balíček, ale ztracené srdcové eso nenašli.

Závěrečná poznámka: 

To se mi stalo přesně před týdnem :D
Akorát hodnota a barva tý karty se liší, jen mi nedochází jak jsme si toho nevšimli dříve.

Životní hra

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Berte prosím s nadsázkou a humorem ;-)

Drabble: 

Jako rodič si uvědomíte, jak je důležité, mít minimálně jedno eso v rukávu. Spoluhráči jsou sice mrňaví, ale vynalézaví, „pokerface“ na ně neplatí. Prokouknou Vaši hru dříve či později. Pokud nevynesete karty rovnou na stůl, vynesou oni ty svoje a přidají pár žolíků ve formě roztomilosti, fňukání nebo srdcervoucího pláče. Je to na Vás. Přebít pátým esem, ale ani tak nemáte jistotu výhry. Sice neumí do pěti počítat, ale spočítají Vám vždy všechno.
Úspěšný rodič nosí vždy v rukávu králíka, nejméně pět es a doporučuji dostatečný počet žolíků. Ať už jde o převlékání, jídelní návyky, nebo o chvíli ticha doma.

Obrázek uživatele Aveva

Nic neroste do nebe

Fandom: 
Drabble: 

Věděla, že základům je třeba věnovat plnou pozornost. Drobné opomenutí, či neopatrný spěch mohou vyústit v katastrofu. Dala si tedy načas a věnovala jim veškerou péči, kterou si zasloužily.
Vrátilo se jí to, protože na základech, které si stvořila, se dobře stavělo a rozvíjelo. Byla to radost postupovat výš.
Nakonec zbývalo jen dosáhnout vrcholu. Nebála se, cestou k němu získala potřebnou sebedůvěru.
Přišel poryv větru. Nebo to byl nemotorný pohyb?
Domeček z karet se zhroutil k zemi a ona zůstala stát s tou poslední kartou v ruce.
Bylo to sice eso, ale s jednou kartou se nic pořádného postavit nedá.

Obrázek uživatele mamut

Můj malý strážce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letošní drabblení jsem začala povídáním o stínových bytostech a o jejich maličkých - Buláncích. Prožila jsem s nimi spoustu snů a vyprávěla jim spoustu povídání o našem světě.
A tak s Bulánky bych se letos i rozloučila, abych mohla zasednout ke čtení.
Už se těším na vše, co jsem v dubnu nestihla.

Drabble: 

Bulánci poskakovali po polštářcích mlhoviny.
Hráli si na koníčky v louce plné pampelišek, na velbloudy jdoucí Saharou.
Stavěli sněhuláky z mlhovinových obláčků a koulovali se mlhovinovými koulemi.
"Ty máš ale krásný svět." volali na mě, když jsem usedala mezi ně.
"Ale řekni nám. Kdo je to s tebou?"
Ohlédla jsem se zpět.
Na polštáři v mé posteli vedle mne ležel náš kocourek. Malý černý Zachi - Zachary Quinto Spock, jak zní celé jeho jméno.
Od chvíle, kdy jsem se vrátila z nemocnice lehával každou noc vedle mne a vrněl, kdykoliv jsem se pohnula.
Můj malý strážce.
Tehdy jsem viděla Bulánky naposledy.

Závěrečná poznámka: 

Dovětek, 23.5.2017
Když jsem psala tuto povídku, seděl mi náš Zachary na klíně a vrněl. Byl spokojený.
Dnes už vím, že, když mne po návratu z nemocnice hlídal, dal mi svých devět životů a jen čekal až budu v pořádku.
Dnes bezohledný řidič na malé úzké uličce, kde nikdo nejezdí rychle, ten jeho kočičí ukončil.
Měj se krásně, můj černý chlupáčku, a děkuji.

Obrázek uživatele Dia

Další hvízdání snad k radosti

Drabble: 

Vrabčáčku!

Hraješ karty, Vrabčáčku?

...

nehraju.

...

Vrabčáčku!

Zahvízdáš mi na cestu?

...

HVÍZD

...

Poletíme k nebi spolu
a pak z té výšky zase dolů
sama už ale jenom spadnu
a za tři týdny rychle uvadnu

HVÍZD

Tvé hvízdání ve mně naději budí
že někde ještě eso schované má můj sudí
a ten příběh se pak obrátí
až se moje duše k tobě vrátí

HVÍZD

Když naposled jsi vytáhl eso ty
měl jsi na sobě puntíkaté kalhoty
a řekl jsi tak „přestávka”
a pak sis dal další cigárka

HVÍZD

Moje eso to snad dál rozehraje

snad při tom neprohraje

...

My ale nehrajeme karty

Závěrečná poznámka: 

zítra letím do školy

Obrázek uživatele Esti Vera

Deníček třídního učitele (aneb necelé čtyři roky hrůzy)

Fandom: 
Drabble: 

Šestá třída, září (první kontakt) – Hodní, tiší, trochu vyděšení. Vůbec nezlobí.

Šestá třída, listopad – Usměvaví, plní energie, občas hlasití. Používají taháky.

Sedmá třída, říjen – Z loňska si nic nepamatují. Opisují.

Sedmá třída, únor – První návštěva ředitelny. Poprali se.

Osmá třída, listopad – Opět si nic nepamatují. Do ředitelny trefím i poslepu.

Osmá třída, leden – Použili pepřák. Do ředitelny jsem došel poslepu.

Devátá třída, září – Informace se opět vykouřili pryč. Ještě že už jenom rok! Používají taháky, opisují, radí si.

Devátá třída, červen – Konečně konec. Čtyři roky utrpení skončili a příští rok mám zase šesťáky. To bude klid. Oni jsou tak hodní...

Obrázek uživatele Esti Vera

Čtvrtá hodina (aneb čtvrtek děsí hlavně učitele)

Fandom: 
Drabble: 

„Dneska se pokusíme zjistit, jak působí přechod na druhý stupeň na psychiku žáků. Jací jste byli před tím a jací jste teď?“ ptala se vyučující občanské výchovy.

„Jsme silnější,“ ozval se Lukáš.

„Proč myslíš?“

„Protože když se popereme, tak se rovnou jede na pohotovost a školní lékárnička je nám k ničemu.“

Učitelka se zarazila a pak pokračovala: „Hm, dobře. Nějaká další změna?“

„Umíme lépe prosazovat své názory. Naše hádky jsou slyšet až do ředitelny,“ přihlásil se Petr.

„Víc spolupracujeme,“ ozvala se Katka.

„A kdy třeba? V jaké situaci?“

„No, nikdo vám neřekl, že na vaší židli je lepidlo, že ne?“

Obrázek uživatele Esti Vera

Třetí hodina (aneb ve středu je lepší zůstat doma)

Fandom: 
Drabble: 

„Jako dnešní jazykové rozcvičení se zkuste zamyslet, jaký je rozdíl mezi slovy mazanec a mazanice,“ zahájil vyučující hodinu češtiny.

Zuzka se okamžitě přihlásila: „Mazaný se jmenuje tamhle Petr a Mazaná bude Katka, pokud ten blbeček sebere odvahu a konečně jí pozve na rande.“

„Zmlkni,“ ohradili se ve stejnou chvíli oba jmenovaní, pak se na sebe otočili a jako na povel zrudli.

„Mazanice je souhrnné označení vyšších mastných kyselin,“ snažil se David ukázat, že jako jediný pochopil včerejší hodinu chemie.

Další to zkusila Klára: „Není to nějaké nářečí?“

„Zvedněte se, půjdeme do kuchyně. Ukázka mezipředmětových vztahů se snad obejde bez katastrofy.“

Obrázek uživatele Esti Vera

Druhá hodina (aneb úterky taky nejsou žádná sláva)

Fandom: 
Drabble: 

„Dneska nás čekají estery. Setkali jsme se s nimi už na laboratorní práci, takže doufám, že všichni víte, co to je,“ zahájila úterní hodinu vyučující chemie.

„Zakázaná látka, kterou karbaníci mění libovolné karty na esa?“ zkoušel to Filip.

„A proč by to dělali? To rovnou můžou použít jed,“ přidala se Katka.

„Nebo si můžou vzít toluen, to je taková ta droga chudých. Pak by jim nějaké karty byly úplně ukradené.“

„Ne. Všichni si zapište: estery jsou deriváty karboxylových kyselin vznikající procesem esterifikace, reakcí alkoholu a kyseliny.“

„A když do testu napíšu, že to jsou chemické sloučeniny, dostanu alespoň půl bodu?“

Obrázek uživatele mamut

Kradený

Fandom: 
Drabble: 

Dá se říci, že jak jsem chytrá, tak na některé věci jsem prostě poleno.
Třeba karty.
Naši nás již v brzkém mládí zapojovali do večerního hraní žolíka.
A zde nastal ten pověstný kámen úrazu.
Tatíček mi, malé pětileté cácorce, podával ne-ná-pa-dně pod stolem chybějící obrázky do postupky.
Takže dnes umím tak trochu prší a již zmíněného žolíka.
Jak mě potěšilo, když mě kamarádka naučila hrát kradeného.
Prostě si berete, dokud něco nemáte v ruce, a pak vykládáte a kombinujete a překládáte, až vám nezbude v ruce nic.
Ovšem, už se mnou hrát nechce.
Poslední Eso je vždy moje a za-ví-rám .

Závěrečná poznámka: 

Kradený, Zloděj, Loupený, jiný kraj - jiný název.
Jakmile se postavím nad stůl a začnu prohazovat a doplňovat, je to moje :D

Stránky

-A A +A