Krutá realita

Obrázek uživatele neviathiel

Vůdcem snadno a rychle

Úvodní poznámka: 

Drabble vystihuje téma mého letošního seriálu.

Drabble: 

Nabídněte dle vlastního výběru: bezpečí, útěchu, čest, tradici, upřímnost, pravdu, bohatství, politickou nekorektnost, řešení, smysl a možnost bojovat.

Přimíchejte: elitu, vzory, zářné příklady, příběhy úspěchu, kterým se řadoví bez dostatešné snahy nevyrovnají, ale přesto je bezpodmínečně upřímně milujete a uděláte pro ně první poslední.

Pozor na ty ostatní, marnící své pusté životy na diskotékách, ovce, nevědomé, pohodlné, v nefunkčního vztazích s partnery z diskotéky, ale spojovací články se světěm venku. Nemějte obavy, většina časem odpadne a ty ostatní prohlásíte za kořen všeho zla.

Občas je třeba někoho veřejně ponížit a potrestat nebo vyhnat. Je to pro dobro jeho i přihlížejících.

Závěrečná poznámka: 

Sekta původně označovala odnož převažujícího náboženského směru a mnohdy zárodek nové církve. Ksždfá církev začala jako malá sekta. Před 2000 lety se objevila židovská sekta, věřící, že její charismatický vůdce umí chodit po hladině vody a je syn Boží. Později by zavražděn, neboť náboženská nesnášenlivost je stará jako lidstvo samo.

Sekty v negativním slova smyslu se často formují kolem manipulativních egoistickách jedinců, dost často opilých mocí, s psychickou poruchou nebo závislostí, nebo rovnou vším dohromady. V našich končinách je to například sekta takzvaného Syna člověka Emanuela Parcivala, známá díky angažovanosti dcery herečky Mileny Dvorské jakožto paní Mesiášové. Patrně jste slyšeli o hromadných sebevraždách členů zhoubných kultů, např. Jonestown v Guatemale, nebo ke konci 20. století členů sekty Heaven’s Gate. Tohle jsou extrémní případy zhoubného vlivu na jedince. Většina sekt za sebou zanechává množství psychicky a ekonomicky zničených jedinců, kteří jen těžko znovu navazují kontakt s lidmi.

Tento způsob fungování je nejvíce znám u sekt náboženských, ve skutečnosti však totožně fungují extremistická politická uskupení a podvodní finanční schémata.

Videonávod: https://youtu.be/mnNSe5XYp6E

Obrázek uživatele Skřítě

Vydali se hledat štěstí a dostali leda pěstí

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík.

Opět se omlouvám všem se vztahem k této knize :-)

Drabble: 

"Nejsem dítě", zařval Olle, "nebudu si hrát!"
Lasse s Bossem už ho začli neskutečně štvát.
Do světa se každý vydal,
Lasse krávám mrvu kydal.
Bosse si založil firmičku s chlastem,
bohužel podlehl finančním pastem.
Těžko říct zda bručí nyní v C-dur nebo moll,
soudili ho kdesi v Čechách v kauza Metanol.
Olle ty dva teplé bratry neviděl už věky,
má váženou klientelu a odsává špeky.
Liposukci potřebuje taky Britta s Annou,
Lisa dělá uklizečku a je starou pannou.
Anna vede jistý podnik,
dřív šlapala před ním chodník.
Neklaďte to osudu za hřích nebo vinu,
prostě štěstí neměly děti z Bullerbynu.

Závěrečná poznámka: 

Dodatek aneb co se do povídky nevešlo:

Britta učí ve škole místní malé zmetky,
už má syndrom vyhoření, rozdává jen pětky.

Obrázek uživatele Skřítě

Jak nakládat s hvězdičkami - stručný návod - suďte sami

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík

Nevhodné pro srdcaře s pozitivním vztahem k tučňákům :-) Omlouvám se předem a rozhodně jim takový osud nepřeji... ale krutá realita je krutá realita... a to nakládání s tučňáky k tomu vyloženě vybízelo :-D

Drabble: 

Madagaskar navštívili jistí badatelé,
pro vědecké účely toť místo dokonalé.
Zdejší akční tučňáci vítali je zpěvem,
což se vědcům zdálo být zajímavým jevem.
O své velké expedici sepsali i knihu,
tučňáky tam naleznete - naložené v lihu.

Happy Feet byl chybou tisku přejmenován na Fooda,
v hospodě to glosovali - že snad zvláštní odrůda.
Když to slyšel místní kuchař, hned ho dal na svoje menu,
"tučňák dobře naložený" restauraci zvýšil cenu.

A co Pingu malý?
Toho do ZOO dali.
Má tam jen bazének maličký
prudí ho uřvané dětičky.

Co příčinou bylo vší té neskutečné krize?
Mediální hvězdy že z nich dělá televize.

Obrázek uživatele Kumiko

Bezmoc

Úvodní poznámka: 

Psáno na téma: Co když řeknu ne?

Drabble: 

„A co když řekneme ne?“ rodiče nevěřícně zírali na ošetřující doktory.
„Budeme se soudit.“
Maminka pohladila chlapce po hlavě. Nechápala to. Nikdo přece nemůže dát nemocnici za pravdu. Snaží se je soudním procesem jen zastrašit? Možná. Ale oni neustoupí.
---
Nevěřila svým uším. Opustila soudní síň a rozplakala se manželovi na rameno. Nerozuměla tomu. Měla pocit, že je to vše jen zlý sen. Copak jejich názor nikoho nezajímá? Copak má stát právo jen tak zabít nevinného člověka? Nemohla tomu uvěřit.
Rozsudek zněl jasně. „Není v nejlepším zájmu dítěte pokračovat v léčbě, ani jej za tímto účelem převážet do zahraničí.“

Dnes zemřelo.

Závěrečná poznámka: 

Alfie Evans byl britský chlapec, který trpěl vzácnou neurologickou poruchou, nebyl schopen v podstatě žádné komunikace, jíst etc. a zlepšení se nepředpokládalo. Liverpoolská nemocnice rozhodla proti vůli rodičů, že je v nejlepším zájmu dítěte odpojení od přístrojů - tzn. jeho smrt. Toto rozhodnutí poté potvrdily všechny soudní instituce včetně Evropského soudu pro lidská práva. Chlapec neprojevoval žádné známky toho, že by pociťoval nějakou bolest. Itálie mu udělila občanství a rodiče usilovali též o jeho převezení do vatikánské nemocnice, která nabídla jeho další léčení. Soud to zamítl a chlapec byl odpojen. Dnes zemřel.

Nemohu uvěřit, že je v nejlepším zájmu dítěte smrt.
Nemohu uvěřit, že hlas rodičů neznamená vůbec nic.

Obrázek uživatele Bilkis

Jan Šlapák 1948-2018

Úvodní poznámka: 

Protože jeden Honza se uzdravil (a já jsem za to denně neskonale vděčná), zatímco druhý odešel. Mnoho z nás v něm ztratilo otce, bratra, dědečka, poradce, přítele...

Napsáno na bonusové zadání - nekrolog.

Drabble: 

Jeník, kterému nikdy nikdo, možná kromě matky, neřekl jinak než Gejza, odešel tiše po zákeřné nemoci v únoru tohoto roku.
Kdo ho znal, vzpomíná na něj v nejlepším. Jeho mottem byla slova: Když můžu, pomůžu. A pomáhal, i když už vlastně nemohl. A nikdy nechtěl nic na oplátku, to nebyl jeho styl.
Mnozí si mysleli, že je to obecní blázen, ale on byl virtuoz mezilidských vztahů. Nic ho nedokázalo zlomit, nic mu nesmazalo úsměv z tváře, měl rád lidi a život.
Rád zpíval, rád tančil na stole, rád pil a strašně rád žil. Čest jeho památce!
Masaryk nás svolává, svolává...

Obrázek uživatele L.P.Hans

Úplné znění

Drabble: 

„Hele, je to nutný?“ ozvalo se z hloučku lidí skloněných nad papírem.
„Tady,“ dotázaný poklepal na ohmatanou brožurku z edice ÚZ, „se píše, že to musíme mít na papíře“
„Píšou, že musíme mít jednatele. Kdo to bude?“ zeptal se další.
„Já, byl to můj nápad a zakládací listinu píšu taky já.“
„Hele, jak ty? Na tom jsme se nedomluvili,“ přidal se třetí.
„Jó, hlasovat! Jednatele musíme zvolit, podle zákona,“ v hloučku to začalo vřít.
„Žádný volby, šéf budu já!“
„Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít!“
„Taky půjdu, ale se mnou půjde zákon!“ prohlásil a vyrval z knížečky relevantní paragrafy.

Neodejdu!

Úvodní poznámka: 

Přála bych si nějaké veselé zakončení, ale celkově jsem se včera dostala do takové hodně melancholické nálady a téma také nezní moc povzbudivě. Ale nebojte, tohleto dopadne dobře!
A jakákoliv podobnost s žijícími osobami je čistě záměrná.

Drabble: 

Kdybych se zřekl svého křesla,
úroveň by tu velmi klesla,
chaos by nastal místo práva,
proto je jistě dobrá zpráva,
že s odchodem nehodlám spěchat
a svoji funkci si chci nechat.

Kdybych opustil svoje křeslo,
přestalo by tu platit heslo,
že chráníme své vlastní zájmy,
bruselští by nám vládli sami,
proto jsem dostal vaše hlasy
a chci tu být na věčné časy!

Kdybych se měl vzdát svého křesla,
celá zem by to těžce nesla,
nikdo by lid nechránil více
a chyběly by investice,
hned by skončila prosperita,
kdybych odešel od koryta!

Ve zdraví i v nemoci
udržím se u moci!

Závěrečná poznámka: 

Tímto musím dodatečně poděkovat KaTužce a Nifredil za hymnové téma - po dlouhé době mě přinutily psát básničky, a ono to jde.

Letos splněno

Drabble: 

Za ty roky co se účastním DMD, se občas někdo zeptal: už zase píšeš takový ty krátký příběhy a kdy to bude a můžeme si to přečíst nebo se přidat? Všichni jsou zvědaví, plní elánu, ale když přijde duben, tak krom pár (opravdu pár) nadšenců klasicky nikdo nemá čas, chuť a tak podobně.
Mít někoho, s kým píšete a motivujete se navzájem, je fajn, ale kdyby se nás 2. dubna maminka nezeptala, jestli už zase budeme psát brablísky, letošní účast by nejspíš dopadla bledě.

Takže celý měsíc čekáme na ten poslední nahrazovací speciál, po kterém bude platit: všechno nebo nic. :)

Závěrečná poznámka: 

Náhrada za DMD 1: Všechno nebo nic.

Taky vám přijde, že ten 2018 strašně utíká? :(

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Číslo

Úvodní poznámka: 

Založeno na skutečné události.

Drabble: 

"Dědečku, proč máš na ruce to číslo?" zeptala se zvědavě Viktorka a ukázala na hřbet dědovy ruky.
Starý muž chvíli nevěděl, co říct.
"To je složité na vysvětlení, princezno,..."
"Já jsem si jednou kreslila fixama, taky takhle na ruku, a mamince se to vůbec nelíbilo. Umyla mi to potom kartáčkem. Hrozně to štípalo," rozpovídala se dívenka, "Proč si to číslo taky neumyješ, dědo?"
Viktorčin dědeček zkřivil obličej, jako by ho něco hodně bolelo.
Vybavily se mu tvrdé postele.
Tupá bolest prázdného žaludku, kterou se naučil nevnímat.
Tolik lidí, které miloval, a které ztratil.
Po tváři mu stekla jediná slza.
"Víš..."

Obrázek uživatele galahad

Holubia

Úvodní poznámka: 

To je asi najväčšia hlúposť, čo som kedy napísal. Verše mi nejdú, mega BJB varovanie.

Drabble: 

Holubí národ velebný,
nad mestom vznáša sa.
Kto nás kopancom odmení,
Na jeho gate môžem vy…

Hrkú hrkú hrkú!
Zaspievame vrkú!

Hniezdiť na strechách!
A natriasať naše perie!
Dá sa lietať v budovách!
Človek nás poženie!

Hrkú hrkú hrkú!
Zaspievame vrkú!

Možno zbrklý uletím,
avšak ja si pamätám,
Kam srdcom patrím!
Po sochách bude ta, tam!

Hrkú hrkú hrkú!
Zaspievame vrkú!

Lacno nás oni nakŕmia,
omrvinky starého chleba.
Cudzinec povie, ó mía!
Nuž padlo to na teba.

Hrkú hrkú hrkú!
Zaspievame vrkú!

Holubí národ vznešený,
nejaké cink nás neplaší,
umelý dravec vyvesený,
vojnu nám nevyhlási!

Hrkú hrkú hrkú!
Zaspievame vrkú!

Obrázek uživatele galahad

Hotový zázrak

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma: DMD č. 26. pro 26. 4. 2018: Pozor kouše

Drabble: 

Celá rastlina sa dá využiť, vrátane koreňa.
Má vysoký obsah vitamínu C a iných prospešných látok.
Pre jej výborné vlastnosti sa pridáva aj do krmiva pre domácu hydinu.
Osviežte si s ňou jedálniček, pridajte do šalátu, plnky, špenátu, polievky. Vraj aj semená sa dajú zjesť. V Británii z nej robia pivo.
Zdravotné ťažkosti? Je aj liečivá.
Dá sa z nej vyrobiť papier (nič extra), dokonca aj upriasť priadza (bohužiaľ tiež zlej kvality).
Môžete si z nej urobiť šampón.
Rastie od nížin po kopce. Často vo veľkých množstvách. Nikomu nebude vadiť, keď si ju odtrhnete.

Má to len jeden háčik.

Hryzie.

Vodníkovo jezírko

Úvodní poznámka: 

Asi není nijak zvlášť výjimečné, ale ten vztah k němu prostě mám.

Drabble: 

To jezírko v lomu patří k mým nejoblíbenějším místům.
Malebně zasazené do prstence vysokých žulových skal, obrostlých břízkami a osikami, úplně nahoře orámovaných tmavými borovicemi. Vepředu široká skalní terasa jen kousek nad vodou, nalevo naopak srázná, skoro hladká stěna. Ve škvírách rostou fialové zvonky.
Většinou je tam živo, ale někdy, když jsem ve vodě sama, mám dojem, že mě v příští chvíli zatahá vodník za nohu.
Jenže.
Na čelní stěně se skví oranžový sprejový nápis. Pár tlustých písmen, rozhodně žádné veledílo.
Potetovaná skála. Počasí na tohle nestačí, odstraňovat to nikdo nebude.
Ale kdoví, třeba má už i vodník nějaké tetování.

Takovouhle ránu nemá ani Ronaldo

Drabble: 

„Peťásku, tak tam nejezdi.“
„Mami, když nepřijedu, bude nás málo a prohrajeme kontumačně.“
„Ale Peťásku, už nejsi nejmladší, nemáte někoho jiného?“
„Mami! Nemáme, jinak bych fakt nejezdil!“
V poslední větě Petr trochu lhal. Fotbal miloval a nevynechal jedinou příležitost nastoupit k soutěžnímu utkání. Věděl, že v devětatřiceti jich na něj už moc nečeká a byl rád i za hraní v nižší soutěži.

Jeho máma dlouho nechtěla uvěřit, že Petrovi ukončil zápas zásah bleskem. Znělo to jak špatný vtip.
Před naložením do sanitky mu stáhli triko a odhalili na umírajícím těle kérku.
„Co tě nezabije, to tě posílí,“ sdělovala jim odhodlaně.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Vinpike

Ráno, odpoledne i večer

Drabble: 

Občan zjevně exhibicionistický masochista, dlouholetý muž sadistky.
Na každém kousku jeho jenom otrenýrkovaného těla nějaká malinká jizva, od hlavy k patě pokryt roztrhanou pavučinou, sítí nespojitých narudlých čar, hieroglyfická hydra vypadlá z Boschova obrazu.
„Kdo vás sem vpustil?!“ nasadí ostrý tón starosta, ale nevyzní to, na chvostu trochu osičí.
„Moje propustka,“ ukáže návštěvník kuchyňský nůž, dosud skrývaný za zády.
„Co mi chcete?“ rozdrnčí třasořitka i okenní tabulky.
„Přestaňte už!“ prosí úpěnlivě tetovaný, „Za každou vaši lež, abych sám nezapomněl, řízl jsem se do kůže! Taková čárka za pivo. Jenže jsme v polovině volebního období a já už nemám kam psát!“

Závěrečná poznámka: 

Dovolím si zdůraznit, že politiky mám rád a jejich práce si vážím, jen mi vadí ti nestydatě ulhaní.

Obrázek uživatele Erendis

Nabídka, která se neodmítá

Drabble: 

„Podívejte,“ tajemník úřadu se natáhl v křesle a přehodil si nohu přes nohu, „je to docela jednoduché. Jste náš dlouhodobý stálý dodavatel. S vašimi produkty není žádný problém. Naše vztahy byly vždycky dobré. Tak proč to teď všechno kazit? Vám to dává smysl?
Prostě stáhnete tu stížnost na náš údajný nezákonný postup v tamté kauze a my vám přihrajeme zakázku za miliony. Nebo nestáhnete a už si tu v životě neškrnete."

Podnikatel, pan Pilavý prohlásil, že si to musí ještě promyslet.

„Promýšlejte, ale ne moc dlouho.“

Když přišel pan Pilavý za týden zas, měl v saku ukryté policejní odposlouchávací zařízení.

Chvalozpěv na Velkého dárce

Úvodní poznámka: 

Možná trochu laciné, ale některá ta zadaná slova mi prostě asociovala nákupy a obchoďáky.

Drabble: 

Chvalme jeho, Pána svého!
Dá nám vše, co duše ráčí,
sotva vybírat si stačí
rodinka ve volném čase.
Cink cink, zvoní mince v kase.
Když jsou prachy, všechno máš!
Bůh hojnosti – dárce náš!

Chvalme jeho, Pána svého!
Jeho tvář se na nás směje,
když nastanou výprodeje,
zbrklý dav mu chválu vzdává,
že kalhoty levně dává.
Za pár babek všechno máš!
Bůh hojnosti – dárce náš!

Chvalme jeho, Pána svého!
Tam, kde velké sklady mají,
kde reklamy blikávají,
kde v regálech hnízdí zboží,
vždy je znát přítomnost boží.
Když si půjčíš, na vše máš!
Bůh hojnosti - dárce náš!

Velký Konzum - vládce náš!

Obrázek uživatele Kumiko

Bezmoc

Drabble: 

„A co když řekneme ne?“ rodiče nevěřícně zírali na ošetřující doktory.
„Budeme se soudit.“
Maminka pohladila chlapce po hlavě. Nechápala to. Nikdo přece nemůže dát nemocnici za pravdu. Snaží se je soudním procesem jen zastrašit? Možná. Ale oni neustoupí.
---
Nevěřila svým uším. Opustila soudní síň a rozplakala se manželovi na rameno. Nerozuměla tomu. Měla pocit, že je to vše jen zlý sen. Copak jejich názor nikoho nezajímá? Copak má stát právo jen tak zabít nevinného člověka? Nemohla tomu uvěřit.
Rozsudek zněl jasně. „Není v nejlepším zájmu dítěte pokračovat v léčbě, ani jej za tímto účelem převážet do zahraničí.“

Dnes zemřelo.

Závěrečná poznámka: 

Alfie Evans byl britský chlapec, který trpěl vzácnou neurologickou poruchou, nebyl schopen v podstatě žádné komunikace, jíst etc. a zlepšení se nepředpokládalo. Liverpoolská nemocnice rozhodla proti vůli rodičů, že je v nejlepším zájmu dítěte odpojení od přístrojů - tzn. jeho smrt. Toto rozhodnutí poté potvrdily všechny soudní instituce včetně Evropského soudu pro lidská práva. Chlapec neprojevoval žádné známky toho, že by pociťoval nějakou bolest. Itálie mu udělila občanství a rodiče usilovali též o jeho převezení do vatikánské nemocnice, která nabídla jeho další léčení. Soud to zamítl a chlapec byl odpojen. Dnes zemřel.

Nemohu uvěřit, že je v nejlepším zájmu dítěte smrt.
Nemohu uvěřit, že hlas rodičů neznamená vůbec nic.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Závislák

Drabble: 

Rázně pochodoval po pokoji s telefonem u ucha. Už asi hodinu mu nešel Internet a on z toho začínal být mírně nervózní. Už zkusil vše, co ho napadlo – resetovat modem, zkontrolovat kabely nebo přeinstalovat ovladače. Nic nepomohlo. Teď se marně snažil dovolat na zákaznickou linku poskytovatele služeb, ale nikdo neodpovídal a z čekací hudby se mu začínalo dělat nevolno.
Položil telefon a šel do komory pro šroubovák – ještě se zkusí podívat do rozvodné skříně v suterénu. V tom ucítil, jak se pod ním zakolébala zem. Strhnul z okna alobal a zamžoural do jasného světla.
Na obzoru zpozoroval několik atomových hřibů.

Obrázek uživatele Queen24

Přípravy před odjezdem

Drabble: 

Prsty hbitě přebíhají po klávesnici.
Otevřít soubor... stáhnout soubor. Klik. Uloženo.
Otevřít... stáhnout. Klik. Další. Klik. Znova. Klik.
Poslední. Klik klik.
Teď otevřít mail. Heslo. Prezentace. Stáhnout soubor. Klik.
Zamyslí se. Chov zvířat, Mechanizace, Statistika... Ekonomika! Sakra.
Nová záložka. Přihlásit se. Klik klik. Prezentace. Stáhnout. Klik. Uloženo.
Znovu se zamyslí. Potřebuje ještě něco...? Ze školního webu a z mailu si vše potřebné stáhla. Prezentace z přednášek má uložené. Seznam plemen na poznávačku...? Ten je na webu. Sakra, aha.
Klik klik. Otevřít... načítání... uložit.

Zaklapla notebook a vložila ho do tašky, sbalené na chalupu.
Čekaly ji krásné čtyři dny... bez internetu.

Závěrečná poznámka: 

Aneb když se rozhodnete, že ty čtyři dny volna, kdy mizíte do milovaných jižních čech, využijete k učení na zápočtové testy... jenže bohužel jaksi většina našich životů už se dnes odehrává online.
A já prostě online nebudu no. Sorry jako. :D

Ale drabblit budu, vyběhnu si navečer s mobilem na kopec k lesu, kde je signál celkem slušný, a to půjde! ;-)

Č* D*

Drabble: 

Výlet byl čistě spontánní nápad. V pátek jsme zabalili a že si na sobotu ráno koupíme jízdenku na vlak 1, 2 a 3.

Najednou šok!

Vlak 2, kterej vždycky jel, na idosu nebyl.
Ok, čeknu ofiko stránku českejch drah. Vlak nikde.
Volam na místní čd pokladnu. Návaznej vlak nejspíš nejede, ale neví.
Volam do výchozí stanice aka krajské město. Přípoj nejede, nejspíš, asi.
Volám hlavnímu výpravčímu. Myslí si, že vlak nejede.
-
Musíme jet dřívějšim, abychom třetí vlak vůbec stihli. Bohužel si na něj dvě hodiny počkáme.
A zatímco otráveně čekáme, kde se vzal tu se vzal, přijel náš neexistující přípoj!!!

Závěrečná poznámka: 

Ještě mě bere čert, když si na to vzpomenu!

Kdo je nejvíc hustej

Úvodní poznámka: 

Varování: obsahuje drsné výrazivo dnešní mládeže

Drabble: 

„Já byl včera celý vodpoledne venku!“
„Ty vole, to nic není, já byl s našima na horách a venku sem musel bejt celej den! A ještě mě nutili CHODIT!“
„Voba ste volové, páč nejvíc hustej je muj bráchanec. Normálně ho poslali na ňákej tábor. Dva tejdny v úplný divočině. Ty vole, ale voni nebyli v hotelu. Voni spali ve stanech!“
„Kecáš, vole.“
„Nekecám. A v těch stanech nebyla elektrika. Nebyla tam kuchařka, dokonce ani kuchyně. Vařili si sami na vohýnku.“
„To bych dal taky.“
„Nedal, vole. Víš totiž, co tam nebylo? Wifina!“
„A přežil?“
„Se mu to dokonce líbilo, vole.“

Trable mladého páru

Drabble: 

"Ahoj miláčku, už jsem doma!"
"...."
"Jak si se dneska měl?"
"Špatně."
"A co v práci, dobrý?"
"Na hovno!"
"Co chceš k večeři? Mam tady tu kýtu, tak že bychom si to dali s bramborem?"
"Nic nechci!"
"Představ si, že jsem cestou domů potkala svojí spoužačku ze základky, normálně už má tři děti. Šílený, co?"
"Hmpf."
"Kouknem se večer na toho Pána prstenů?"
"Na nic čučet nebudu."
---
"Co to je?"
"To je jenom taková cedulka, abych věděla. Až příště Slavie zase prohraje nějakej zápas, tak ti to pověsim na krk. Ještě měli Budu u vrat za pět vteřin, tak jak chceš."

Obrázek uživatele Erendis

Úskalí kostelních lavic

Drabble: 

Náhodný návštěvník katolické mše si povšimne, že věřící v různých intervalech vstávají či poklekají.
Náhodný návštěvník více mší si může povšimnout, že vstávání, klekání i sedání má určitý řád.
Náhodný návštěvník mší v různých kostelech možná zaznamená, že tento řád se může kostel od kostela lišit.
Učiní-li náhodný návštěvník dotaz na osobu znalejší, dozví se, že „jestli s tím máte problém, klidně seďte celou dobu, nikdo vás neukousne.“
Pokusí-li se však náhodný návštěvník prosedět celou mši v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze u Karlova mostu konanou v zimních dnech, obzvláště, káže-li T. H., možná odejde s lehce připáleným sedacím svalem.

Závěrečná poznámka: 

Ony totiž v tom konkrétním kostele jsou ty podložky na lavicích vyhřívané. Občas poněkud moc.

Obrázek uživatele Vinpike

Sedíš-li, ulpíš

Drabble: 

Kdo postaví se, už nesedí.
Zadky rozložité, držíme se svých židlí jak klíšťata, dokud pod sebou, nezasednutelné, přivandrovalci chodí po ránu a večer, nitrozrádci milují čas oběda a dovolené, seď a nepolevuj, upřednostníš-li potřebu, nevážíš si; ulevíš sobě v hrobě.
„Musíš odrazovat,“ řekl jsem té své, „průjem vyvolávej!“
„Není problém,“ odvětila mi, „ale jsem nestranná.“
Nosím plínky, mohu se však přebalovat, než se kdo rozhoupe, jsem zpátky.

A prý jsou i křesla, říkal mi švára, pokušitel, blázen a střelec, těká odnikud nikam, hubenější, jak každou chvíli stojí.
Ale já nemám proč vstávat, přirůstám ke své sesli a ona ke mně.

Obrázek uživatele Ness

Není všechno zlato, co se třpytí

Úvodní poznámka: 

Velmi nekorektní. Ale nemohla jsem si pomoct.

Drabble: 

Zálibně si uhladím záhyby na bocích a otočím hlavu dozadu, abych mrkla do zrcadla. Látka krásně splývá, kde má, obepíná, kde má, a ani není poznat, že jsem už půl roku do fitka ani nepáchla, natož, že mám právě silně se věku nehodící kalhotky s Batmanem. Prej neobjednávej si přes internet, bude to průhlednej hadr, velikost musíš osmkrát větší, pche, zvládla jsem to levou zadní! A ta cena! Hezky to ty děti v Číně ušily!
Radost mi vydržela pouze do frontálního pohledu, který odhaluje tolik, že by se červenala i sociální pracovnice z E55. A pak věřte fotkám z Číny!

Nic není zadarmo

Drabble: 

Je zajímavé, jak i malá a na první pohled nedůležitá událost dovede změnit lidský život. A tím nemyslím třeba to, že kdyby Mette-Marit nešla jednoho dne pařit na festival, nestala by se norskou princeznou. Ani že strejce trošku píchalo na hrudníku a za dva tejdny tu nebyl.
Existují totiž i takové případy, kdy vám spolubydlící přinese bylinné homeopatikum, vy si vezmete rovnou dva prášky, aby to mělo aspoň nějakej účinek a teprve pak vám dojde, že na těch růžových tabletkách bylo vyražené velké X.

Myslím, že mi nezbývá už moc času. Tak tedy, všechny svý věci odkazuji Daně a smrt-

Závěrečná poznámka: 

True story.
Nebojte, dobře to dopadlo. Část se závětí je doslovná citace, která dále pokračovala: ...a smrt Pepanovi, od kterýho si už nikdy nic nevezmu.
Lol, tohle drabble se napsalo samo. :D

Obrázek uživatele netopýr budečský

Letouni, zatím ještě s vámi

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Drabble: 

Věděli jste, že každý pátý savec je letoun?
Ještě ano.
Pomalu se, druh po druhu, propracováváme mezi kriticky ohrožené vyhynutím.
Jsme tvorové noci a většina lidí se nás bojí, protože jim určitě v noci sajeme krev, zaplétáme se naschvál do vlasů a zákeřně olizujeme řídítka tříkolek, abychom nakazili jejich děti vzteklinou.
Lidská civilizace si ukrajuje víc a víc z přírody. Ztrácíme úkryty, zimoviště a letoviska. Zraňujeme se o lidské výtvory. Smrt vybírá daně.
Až nebudeme, nikdo nebude opylovat nebo lovit miliony hmyzáků, kteří opravdu přenáší nemoci a ničí úrodu.
Až nebudeme, zhroutí se ekosystém.
Až nebudeme, zaplatí lidstvo daň nejvyšší.

Závěrečná poznámka: 

Pozn - opylovači = kaloni, hmyzožravci = netopýři

Vyšetřování problematiky vyžadující zvláštní citlivosti

Úvodní poznámka: 

Varování: drabble obsahuje výrazy běžného hovorového jazyka.

Drabble: 

„Takže vy tvrdíte, že tento občan za vámi přišel a nabízel vám intimní spojení...“
„Nic mi nenabízel! Přišel ke mně a znásilnil mě!“

Policejní úředník se trochu zakabonil.
„Taková slova byste měla používat jen případě, že jste si jista, že vás chtěl znásilnit...“
„Zatraceně, posloucháte mě?! Ten čmoud mě prostě zatáhnul do uličky a znásilnil!“

Úředník zrudl.
„Proboha, tedy pardon, neproboha, ale takovéhle výrazy vůbec nepoužívejte! Chcete snad říci, že útočník byl tmavé pleti? Rozmyslete si dobře, co odpovíte.“
„Jděte do prdele, myslíte, že jsem slepá? Jak mi pomůžete?!“
„Promiňte, ale uvědomujete si, že jste právě použila několika hrubých slov?“

Závěrečná poznámka: 

Snaha o „korektní“ popisování skutečnosti často obléká šat vznešeného cíle a v intelektuálním prostoru působí velkolepě - dokud si neuvědomíte, jak moc se týká skutečných osob, skutečných osudů a skutečné schopnosti jim pomoci nebo nepomoci.
Kontroverzní téma je tedy záměrné a jde o s literární licencí zpracovanou zkušenost jedné osoby. Pardon, nikoliv osoby – reálné ženy.

Slyší jen když chtějí

Drabble: 

"Kluci, snídaně! Čeká tu na vás čerstvý chleba s medem a teplé mléko. Honem pojďte jíst!"
Dusot dětských nožiček.

"Klucí, přineste poštu, paní s letákama zrovna odchází."
Ticho.

"Klucí, našla jsem pinčesový pálky, chcete si zahrát? Ale žádnou obíhačku."
Dusot dětských nožiček.

"Klucí, dojděte mi do sklepa pro brambory k obědu."
Ticho.

"Klucí, dědeček vás chce vzít na ryby, honem se jděte připravit. Chlebníky jsou ve špajzu a teple se oblečte."
Dusot dětstkých nožiček.

"Klucí, před večeří umyjte nádobí."
Ticho.

"Klucí, pojďte nám přeci dát pusu na dobrou noc a pak honem spát, ať jste zítra čilí."
Dusot dětských nožiček.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Perfektní rodina

Drabble: 

Tušila, že je něco špatně, když se přestali hádat. Ale neptala se. Věděla, že nedostane odpověď. Protože o věcech, jako je rozvod, se u nich doma přece nemluví.

Každý den chodila ze školy s rozbitými věcmi nebo se jí tam něco "ztratilo". Když jedno odpoledne přišla domů s natrženým rtem, matka se jí zeptala, kolik si k zelí dá knedlíků. Protože o věcech, jako je šikana, se u nich doma přece nemluví.

Klidně pozorovala bílé pilulky v dlani a postupně je spolykala. Už bude klid. Už bude ticho. Protože o věcech, jako je deprese, se u nich doma přece nemluví.

Stránky

-A A +A