Krutá realita

Geometrická

Úvodní poznámka: 

Musím se přiznat, že letošní ročník se mi pocitově moc nevyvedl, nemám ani zaručenou srdcovku, ale u psaní tohohle kousku jsem se bavila a pobavit alespoň sebe, to je jedno z kouzel DMD

Drabble: 

Nerušte moje kruhy. Mám o kolečko víc a mohla bych to roztočit. Já na to půjdu hezky zpříma. Žiju už tak dost na hraně, nemám zrovna moc co ztratit. Na rovinu, my dva společný průsečík nikdy nenajdeme. Manželské trojúhelníky mě nezajímají, tím spíš, že vypadáte jako koule. Ne že by můj život byl tak symetrický, spíš je samá hyperbola, ale rovnoběžně s vámi se o mě zajímá jeden, jehož obsah i obvod, jakožto i křivky prokazují mnohem logičtější propojení. Ve sjednocení nedoufejte, moje vnitřní body jsou proti, je to pro mě naprosto uzavřená záležitost. Tvořte si množinu s někým jiným!

Co s tím?

Úvodní poznámka: 

Téma: Sedm osmin

Drabble: 

„Tak pojď, ještě kousek.“
Stojí a dívá se.
„Ještě kousek, pojď, to zvládneme.“
Otáčí se směrem k domovu a nejistým krokem, leč s pevným odhodláním, míří tam.
Dřív jsme toho obešly osmkrát víc.
Do schodů nevyleze. Beru ji do náruče. Ze svých čtyřiadvaceti kil živé váhy má maximálně jednadvacet. Kdoví jestli. Během týdne.
„Tak pojď, dáme ňamku.“
Očuchá misku a podívá se na mě sametově hnědýma očima. Je to jasné, budeme krmit. Granulku po granulce s kousky masíčka jí strkám do krku, dokud otvírá tlamku. Pak pevně stiskne čelisti.
Dokázala jsem do ní dostat sotva osminu. Zbytek jde do ledničky.

Závěrečná poznámka: 

Asi nemusím říkat proč...

Obrázek uživatele L.P.Hans

Hvězdička

Drabble: 

„Klapka padesát tři, scéna první,“ oznámila sličná slečna a cvakla zmíněnou filmařskou pomůckou.
Režisér se naklonil k producentovi a šeptnul: „Jestli to zkazí ještě jednou, neručím za sebe a je mi jedno kolik Oskarů ta hvězdička má.“
Před kamerami stál mladík ve staromódním kabátku a upřeně zíral na lebku, kterou držel v ruce. Zuřivě poulil oči, jako by se snažil na něco vzpomenout. Potom vyhrknul: „Blít, či neblít? Toť otázka!“
Režisér zrudl v obličeji, zařval vzteky, přiskočil ke sličné asistentce, vyrval jí klapku z rukou a překousl ji.
„A dost! Já tohle netočím. Vyhoďte někdo toho debila, než ho zabiju!“

Vzpomínka na Láďu

Úvodní poznámka: 

leden až červen 2010

Drabble: 

klap

Z divadla

"A přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové! Ne jako
já. Ten se nezakecá. Na shledanou.", a Smrťák odchází.

Tleskám.

klap

Z besedy

"Já tak rád diskutuju s vámi, mladými lidmi. I když je člověk starý, tak vy mu, třeba i nevědomky, rozšiřujete pohled na svět. Takže já se nebojím. Až jednou odejdu, přijde někdo mladší a bude pokračovat v šíření inteligentního humoru."

Pokyvuju hlavou.

klap

Z nekrologu

"Pamatuješ, jak jsme váhali s postavou Smrtky, jestli se nerouháme? A tys tenkrát říkal: "Rouháme, ale to je jediný, co proti ní můžeme udělat."

A já pláču.

klap

Pero mocnější meče a motyčka...pluhu?

Úvodní poznámka: 

Náhradní za 26 Překovat meče v pluhy

Drabble: 

Tak už je to zase tady. Jaro naplno propuklo a všechno pučí, bují, raší, roste a kvete. Příroda se probouzí a s ní se o slovo hlásí... Zahrádka! A křičí: rejpej, plej, sázej, zalejvej. Galeje hadr.
Zima už mizí v dáli a s ní všechny ty volné chvíle. Kdo nemá domek nebo zahrádku, nepochopí, že ten slastný pocit, kdy má člověk čas číst mraky knížek a sledovat filmy, chodit po výstavách a nebo psát každej den drablísek, je nenávratně pryč. Tomu všemu je konec. Zahrádka volá a vyžaduje pozornost.
Nastal čas transformovat pomyslná pera v našich rukách v bytelné motyčky.

Obrázek uživatele Lagertha

Óda na telenovely

Drabble: 

Je dopoledne, žehlička se nahřívá a prádla přibývá, ale to nevadí, protože začíná tisící epizoda seriálu Nezkrotná, životem zkoušená Anna Maria Lucía.
V prvních minutách se dozvíte příběh chudinky Anny, Marie i Lucíi o těžkém dětství v chudinské čtvrti, o nočních brigádách sbírání plechovek na léky nemocné matce, odpoledním podržení otci, který vlastně nebyl otec, ale bratr, o milovaném pejskovi, ze kterého udělal mafian papuče a cestě pomsty, kterou se Anna vydala, ale překazila jí ji nešťastná láska.
A vy nevíte jestli dřív brečet, smát se, tleskat nebo se dojímat... slzy tečou, prádlo hoří, ale věřme, že Anna vše zvládne!

A dokud nedopili, pijí dodnes.

Drabble: 

Bylo nebylo, v dalekém severním království žil král Gustav, který rád chodil mezi prostým lidem, aby se dozvěděl, co se o jeho vládě vypráví. Jednoho dne přišel do hospody U královniny hlavy. Uvnitř osaměle seděl smutný hospodský. "Co se děje, příteli?", tázal se král.
"Nechodí lidi, protože před hospodou leží obrovská kupa odpadků."
S tím bych měl něco udělat, pomyslel si král. A jak řekl, tak bylo. Na druhý den přijel královský vozka, hromadu odvezl na královskou skládku, kde ji zpracovali královští recyklátoři do velikosti korálku a od té doby se v království nehromadí odpadky a lidé mohou vesele popíjet.

Obrázek uživatele Skřítě

Pročpak Jenda, jestli žije, ve vězení dosud hnije

Drabble: 

Jenda si nastavil emoční zátku,
nechtěl si připustit, že skončí v chládku.
Mařku už z přežrání chytaly křeče,
z čeho ta babizna perníky peče?
Dala do nich projímadlo, zlodějíček dotyčný,
byl usvědčen exkrementem, což byl předmět doličný.
Vina byla prokázána a o vraždu pokus
přišili jim ke krádeži jako další bonus.
Z chládku jen tak nevylezou, maj ten případ na triku,
Jenda nechtěl brečet v sále, chyt emoční koliku.
Vyhrožoval, že si babu po návratu podá,
nebude to dřív než řekou projde všechna voda.
Pomoc babčám je vítaná, ne však rovnou do pece,
tak zloděje ježibaba dál zavírá do klece.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Přísaha, která se nevyplatila

Drabble: 

Začalo to banálně. Útočník hostí teatrálně padá, rozhodčí nařizuje penaltu. Penalta proměněna, hosté se ujímají vedení, které udrží až do konce. Domácí jsou frustrováni. Nejvíce Kamil, údajný faulující. Odcházeje ze hřiště zvolá do mikrofonu televizního reportéra:
"Přísahám na svou smrt, na smrt své matky, že to penalta nebyla..."
Čas běžel. Asi po dvou letech Kamil onemocněl, zjistili mu nádor na mozku. Podstoupil léčbu, vrátil se k fotbalu, avšak nemoc se znovu ozvala. Kamil nakonec šest let po své přísaze ve věku osmadvaceti let umírá.
Tato přísaha se mu tedy krutě nevyplatila. I přesto, že mu televizní záběry daly za pravdu.

Závěrečná poznámka: 

Tento příběh se opravdu stal, viz toto video:
http://www.eurofotbal.cz/video/zesnuly-jansta-prisaha-na-svoji-smrt-13430/
Fotbalista Kamil Janšta (1971-1999) takto jednou opravdu přísahal a nakonec skutečně předčasně zemřel. Výše odkazované video ukazuje, že tehdy opravdu nefauloval.
A jaké z toho plyne poučení? Určitě by nikomu neměly být lhostejné výsledky jeho práce, ale přísahat kvůli tomu na svou smrt, to už jsou emoce za hranou. Nikdo mne nepřesvědčí, že jeho předčasné úmrtí bylo náhodným jevem.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Kariéra

Drabble: 

Když byl ještě malý, jen co objevil zrcadlo, rád křivil obličej, dělal „ksichty“ a šklebil se. Rodiče mu říkali: „Nedělej to, zůstane ti to a nikdy si nenajdeš práci.“
Měli pravdu, zůstalo mu to. Ale kariéru měl velmi úspěšnou. Zastával velmi důležité postavení v nadnárodní firmě. Měl pracovní auto až pro patnáct lidí, kancelář s divokou šelmou, nosil slušivý pracovní oblek, používal profesionální kosmetiku a k občerstvení jedl jen vybrané dortíky. A když mluvil on, vždy byl středem pozornosti.
Samozřejmě, mnozí by nad takovou kariérou ohrnuli nos, ale on na ni byl pyšný. Přece jen, málokdo se stane cirkusovým klaunem.

Výchova

Drabble: 

Hlavně s dítětem jednejte v klidu, aby emočně nestrádalo. Občas jsem ty přiblbé příručky nebo články nesnášela. Jako bych se o to nesnažila. Poprvé: Nedělej to. Podruhé: Pojď se mnou, budeme si kreslit. Potřetí: Já ti říkala, abys to nedělala, chceš dostat na zadek? Počtvrté: řev, neboť dostala na zadek.

Občas jsem měla chuť řvát, bouchat se hlavou do zdi, případně cokoliv, co by mi odvedlo vztek jinam. Hlavně pokud jsem byla nevyspaná, šla má trpělivost do kytek. Jenže mlátit ji nemělo smysl. Mé emoce mi svíraly tělo, když mě ignorovala nebo si prosazovala svou. Už se těším na pubertu.

Ochutnávání

Drabble: 

První rok života:
Ochutnávám co to je, hračka, jídlo nebo maminka?
Ona je tak roztomilá, asi ji rostou zoubky.

Druhý rok života:
Každé dítě má za život sníst kyblík špíny. Musí zjistit, co je jedlé a co ne.
„Miláčku, tohle se nepapá. Dej si raději jablíčko.“

Třetí rok života:
Tak těch kýblů už bylo minimálně pět.
„Kolikrát jsem ti říkala, že tohle se do pusy nestrká. Do pusy dáváme jen jídlo.“

Čtvrtý rok života:
„Co to máš v té puse? Okamžitě to vytáhni ven.“

„Jen ať ji to nezůstane.“
Ale až uplyne trošku více let, může se jí to hodit.

Obrázek uživatele Wolviecat

Britská biologická pohádka

Úvodní poznámka: 

V Londýně v Přírodovědném muzeu mají nádherně osmdesátkovou část, kde mimo jiné předvádějí koloběh uhlíku na rozkládajícím se králíkovi.
Cameo by Richard Dawkins.

Drabble: 

V jednom malém britském lesíku žila rodina králíčků. Maminka králíček, tatínek králíček, dědeček králíček a kupa malých králíčat.
Jenže jednoho dne snědl dědeček králíček poslední lístek salátů a pak bylo dočista po něm.
"A co teď," ptala se králíčata: "bude teď z dědečka duch?"
"Kdepak," řekl vědec, který se z ničeho nic vynořil z křoví: "duchové nejsou. Váš dědeček se rozloží na malé kousky - molekuly uhlíku."
"A pak z něj bude duch?" zeptal se jeden králíček, který měl delší vedení.
"Kdepak," řekl vědec: "příroda ty molekuly hezky zrecykluje. Z vašeho dědečka bude třeba další salát!"
"Fuj," řekla králíčata a odhopkala.

Povzdech

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se za BJB, protože chřipka mi stále nedovoluje myslet, dovolím si aspoň na toto téma krátkou úvahu.

Drabble: 

Byla jsem unavená, ale pořád jsem měla štěstí, že to byla jen obyčejná chřipka, která mě trápila. Že jsem žila tady a teď, protože jiní to štěstí neměli.
Žádné dítě by nemělo vyrůstat ve strachu, že přijde o rodinu, žádné dítě by nemělo zažít hlad, protože místo toho, aby se selo a sklízelo a pěstovalo a chovalo, se jen bojuje.
Možná brzo nastane ten čas, kdy se odloží zbraně a zase se bude orat a žít. Není řešení, aby všichni uprchli pryč. Jediné řešení je ukončit válku a žít tam, kde jsem se narodil.
Jenže současná situace tomu moc neodpovídala.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Guláš

Drabble: 

Táhlo k půlnoci, když ho popadla mlsná. Vyplížil se z ložnice, tak aby nevzbudil manželku, a zamířil do kuchyně. Chodil sem a tam a hledal něco k snědku. Tu otevřel lednici, tam nahlédnul do skříněk. Všimnul si hrnce na sporáku. Manželka říkala, že udělá guláš na druhý den, čekala hosty. Nikomu neuškodí, když trochu ochutná. Zvednul poklici a ovanula ho omamná vůně. Vylovil kousek masa, pikantní šťáva ho šimrala na jazyku. Ještě jednu lžíci by mohl…
Ráno ho probudil křik.
„Kde je guláš?!“
„Měl jsem trochu hlad, tak jsem si zobnul…“
„To bylo osm porcí! Teď je tam stěží jedna!“

Náročná situace

Úvodní poznámka: 

Padla na mě asi chřipka. V 15h jsem byla ještě ok a v 17 h jsem padla do peřin, neschopna ničeho. Respektive až na to, co jsem zvládnout musela. Proto se omlouvám předem, pokud drabble nebude zcela ok.

Drabble: 

Mateřství, to bylo zaměstnání na plný úvazek, občas by se dalo říct, že i poslání. Neexistovaly volné víkendy, dovolená, státní svátky. Byl to prakticky nepřetržitý provoz. Sem tam se sice našel někdo, kdo byl ochoten se na krátkou dobu vystřídat, ale se zvyšujícím se počtem dětí byla ochota jiných lidí menší.

Jenže pak občas přišla zákeřná situace. Nemoc. Můžu říct, že jsem byla ze sedmi osmin naprosto nepoužitelná a ta jediná živá osmina se snažila o jediné – zajistit, aby se děti navzájem nezabily a nezdemolovaly domácnost. No a vlastně v omezené míře zajistit jídelní a pitný režim pro všechny doma.

Co s tím?

Drabble: 

„Tak pojď, ještě kousek.“
Stojí a dívá se.
„Ještě kousek, pojď, to zvládneme.“
Otáčí se směrem k domovu a nejistým krokem, leč s pevným odhodláním, míří tam.
Dřív jsme toho obešly osmkrát víc.
Do schodů nevyleze. Beru ji do náruče. Ze svých čtyřiadvaceti kil živé váhy má maximálně jednadvacet. Kdoví jestli. Během týdne.
„Tak pojď, dáme ňamku.“
Očuchá misku a podívá se na mě sametově hnědýma očima. Je to jasné, budeme krmit. Granulku po granulce s kousky masíčka jí strkám do krku, dokud otvírá tlamku. Pak pevně stiskne čelisti.
Dokázala jsem do ní dostat sotva osminu. Zbytek jde do ledničky.

Obrázek uživatele Skřítě

Statistika nuda není, když se správně okoření

Úvodní poznámka: 

Za předposlední verš se omlouvám mužské části čtenářstva, nějak se mi tam nevešla sloka i pro ně... tak snad příště :-)

Drabble: 

Sedm osmin trpaslíků se Sněhurkou žije,
šest zemřelo na cirhózu, sedmý ještě pije.

Sedmi z osmi holubů je u Popelky kosa,
osmého si před oltářem vyšťourala z nosa.

Sedm osmin loupežníků čeká na své kyje,
osmý učí ve škole a Zubejda ho bije.

Sedm osmin žížal rekord v prohnojení trhá,
osmá - Julča - na pasece před Patraskou zdrhá.

Sedm osmin zlobříků je Shrečí školka malá,
osmého sis statisticky za manžela vzala.

Sedm osmin tvých oveček přešlo večer lávku,
jen ta osmá úmyslně žele zelí hlávku.
Kdyby všechny přebrodily, už bys chrápal v sednici,
takhle opět noční průvan děláš ve své lednici.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Klukovská rivalita

Drabble: 

Mezi kluky z Lesní a Polní ulice vždy panovala rivalita. Ta kulminovala každou zimu obrovskou sněhovou bitvou. Toho roku měla parta z Lesní navrch.
„Vzdáváte se srabíci?“
„Nikdy! Tahle bitva ještě neskončila!“
Nic to ale nezměnilo na tom, že se domů vraceli mokří a promrzlí na kost.
Přišlo jaro, začalo léto. A na začátku srpna parta z Polní vkročila do Lesní s dvoukolákem přikrytým plachtou. Lesní se začali stahovat jako supi.
„Přišli jste si pro výprask?!“
Polní strhli plachtu a zahájili palbu. Lesní samozřejmě netušili, že otec Jardy z Polní 36 vlastnil velký nevyužitý mrazák, akorát tak na uschování munice.

Babička vypravuje

Úvodní poznámka: 

Pozor, jedno sprosté slovo!

Drabble: 

"Jojo, děti, ještě než jsem zestárla, to jsem si užívala. Zvládla jsem jeden večer kalit do rána, pak jít rovnou do práce, vypít sedm smrtících kafí, večer přijít domů, něco zhltnout a dál pokračovat v paření.

Jenže teď už jsem prostě stará, vypít toho tolik, co zamlada, už nedokážu, spát musim nejmíň osm hodin denně, jídlo potřebuju pravidelně, ale nesmí bejt moc mastný nebo kyselý a taky musim jíst ty luštěniny, kafe mi způsobuje bušení srdce a v práci si musim dělat přestávky. Ale tenkrát, v mládí, ještě než mi bylo třicet..."

"Adélo, neser mně, třicet ti bylo teprve včera!"

Sníh

Drabble: 

Byla půlka února a počasí připomínalo spíš půlku května. Sice bylo ještě trochu chladno, ale sluníčko svítilo a místo na svahu jsme mohli čas strávit na pískovišti.
„Mami, mami, kdy zase půjdeme sáňkovat,“ ptala se mě každý den dcera.
„Až napadne sníh, tak můžeme jít.“
„Tak mami prosím vykouzli sníh.“
Jojo, kdyby to bylo tak lehké. Ale minulý rok byly tři dny sněhu a letos dokonce více než týden. Kde jsou ty doby, kdy byl sníh skoro dva měsíce. No možná kdybychom bydleli na horách a ne v Praze, tak bychom měli víc štěstí. A pak o velikonocích zase padal.

Slovní alpinismus

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

Slova se pomalu řadí za sebou. Dávno tomu, co přibývala tak rychle, jak jen do klávesnice se ťukat stačilo. Věta, slovo. Další věta. Mezi věty slova, sousloví...
Těžce, přetěžce korálky slov na nitku drabblete navléká.
Nakonec je přece jen hrubá stavba hotova. Teď jen okna osadit, omítku nahodit, dveře nalakovat...
Uf! Šak to byla túra! Jenže horší nastává.
Zdolané hory slov se zdají být pouhými kopečky před těmi velikány.
Jsou rok od roku větší. Kde jsou ty časy, kdy jeden neexistoval, druhý byl krtincem a třetí kopečkem tak malým, že ho přeplivneš!
Hory jménem Mám-správně-pravopis?, Je-tam-téma? a Jaký-tomu-mám-dát-název?. Hory velehory.

Závěrečná poznámka: 

Názvy "hor" beru jako jedno slovo. Prosím, prosím, berte je tak i vy :)

Kapka za kapkou

Drabble: 

Jsem kapka. Padám spolu s mými sestřičkami z mračné oblohy. Okolo mne proudí vzduch a já prším.
Zem mne přivítá vůní a měkkostí hlíny. Propadám se stále níž, než mne uchvátí bratříček pramínek. Spolu plujeme dál a mohutníme, až se dostaneme na světlo, poskakujeme přes kameny a přidávají se k nám další a další, tečeme mohutným proudem a konečně se z nás stává král vody, velký oceán.
Ale už cítím, jak strýček slunce si mne volá k sobě, pomalu mizím, celé mé tělo je průsvitné a nic neváží, stoupám vzhůru do rodného mraku.
A znovu padám dolů...

Ale proč vlastně?

Obrázek uživatele Teresa

Znovuotevřená příležitost

Drabble: 

Udělat důležité rozhodnutí je složité. Sepíšete si plusy, mínusy, vyložíte si karty, zeptáte se na názor nejbližších a stejně vás odpověď neuspokojí. Odložíte to. A když už čas vyprší a přijde doba, kdy už musíte pohnout ledy, rozloučíte se se svoji životní etapou. Něco končí, aby mohlo přijít něco nového. Ale ono nepřichází. Přišlo jen to, že zase přemýšlíte nad tím, co jste považovali za vyřešené. A tak se staré dveře opět otevřou dokořán a nabídnou vám své rozhodnutí zvážit, změnit bez negativních následků. Jste zmatení, nejistí, unavení. Spadnout do možného rizika dobrodružství znovu, nebo žít jiný, neznámý, nový život?

Obrázek uživatele Dia

Průprava před bitvou

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Drabble: 

Nerada se v zrcadle vidím,
ale stejně u něj trávím hodně času,
abych zamaskovala to, že se stydím

a nevynechala jedinou řasu.

Trénuju si tak všechny obličeje,
abych pak působila sebevědomě
a zapadla mezi všechny společenské obyčeje

a neschovávala se pořád u sebe v domě.

Ten těkžý proces trvá dlouze,
ale o to se mi pak bude lépe dýchat,
až mezi lidmi budu veselá pouze

a nebudu své pocity nikam míchat.

Ta technika funguje zdá se,
když mi ne jeden smích chválí,
kde beru optimismus ptá se

a pravda se víc vzdálí.

Cvičiště je jako kyvadlo

proto asi studuju divadlo.

Obrázek uživatele Keneu

Studium a odhodlání

Drabble: 

Předvečer Nového roku.
Karty. Smích. Voda.
Voda?!
Zaplavuje pozemky.
Nečistá ničí půdu.
Nevzejde ani stéblo trávy.
Vzplane hněv a odhodlání.
Proti čínské státní firmě?
Wangu, máš jen tři třídy!
Nulové šance.
Slovník, papír, tužka.
Naturálie prodavačce v knihkupectví.
Prokousat se zákony.
Nebezpečný odpad dál vyvážen do přírody.
Stejně rychle a snadno jako plynou roky.
Sousedé, stůjte při mně.
Důkazy, podpisy, žaloba.
Skryté výhrůžky.
Když ti jdou po krku, jsi na správné cestě.
Pomoc těch, kdo v tom umí chodit.
Čekání.
Soud.
Firma musí platit.
Odvolá se?
Nevadí.
Zvítězíme.
Pokud ne hned, budeme bojovat dál.
Vždyť mi táhne teprve na sedmdesát!

Závěrečná poznámka: 

Závislost

Drabble: 

Uvařila jsem si hrnek kávy. Na chuť. Možná to byla jediná chvíle dne, kdy jsem měla chvilku klidu. Jenže později jsem si bez kávy už nedokázala představit ráno. Potřebovala jsem fungovat, tak jsem vždy této touze podlehla. Jenže když jsem si ráno dala kávu na probuzení, odpoledne jsem dostala chuť na tu chvíli klidu a vychutnání. Ne že ji do sebe hodím a začnu se starat. A tak jsem pila dvě kávy denně. Jenže kolikrát mě hezky zahřála, když jsem málo jedla. A tak káva na chuť byla až večer. Byla jsem v bludném kruhu, káva mě držela nad vodou.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Staré dluhy

Drabble: 

Táhlo mu už na osmý křížek a tak většinu volného času trávil na krátkých procházkách a krmením holubů v parku. Hřál se na sluníčku a bezmyšlenkovitě házel kousky rohlíku. Vtom na něj padnul stín.
„Jaroslav Hromádka?“
Před ním stál další sešlý osmdesátník. Odpověděl kývnutím. Nově příchozí vytáhnul diář a zalistoval.
„Chodili jsme spolu na základní školu. V padesátém prvním jsi mě shodil ze schodů a já si zlomil nohu.“
„To mě mrzí.“
„Mě taky. Na stáří jsem se rozhodl splácet staré dluhy.“
Zapískal a ze země vyrostla gorila v teplákové soupravě.
„A protože mi zdraví už neslouží, pozval jsem vnuka.“

Státní zařízení

Úvodní poznámka: 

Nikdy jsem parodii nepsala, ale tohle mě napadlo jako první... bohužel 100 slov je tentokrát zoufale málo.

Drabble: 

Stát se o nás umí postarat úplně nejlépe. Začne to školkou. Matka musí do práce a dítě do systému. Teď si hrej, potom uklízej, společně za ručičku na procházku, oběd, spánek a můžete jít domů.

Pokračovalo to školou v trochu přísnějším režimu, tohle se nauč a nezapomeň na úkoly. Ani v dospělosti se stát nezbavoval své starostlivosti. Nezapomeň chodit do práce, aby měl kdo vydělávat na daně. A aby sis nemusel lámat hlavu, za co ty peníze utratíš, tak ti těch daní vymyslíme víc.

A pokud neumřeš v produktivním věku, tak šup, máme tady domovy důchodců. Odložené dítě odložilo rodiče.

Na nákupu

Úvodní poznámka: 

To jednou šli nakoupit a Mach povídá, člověče, Šebestová, taky máš plný zuby těch řečí, co tu pořád pouští, puč mi sluchátko …

Drabble: 

(Hluboký, mužný hlas):
„Upozorňujeme na širokou nabídku čerstvě uschlých květin v květináčích.
Zaručujeme 50 % zkaženost všech potravin po slevě. Pokud nebudou zkažené, náš zmučený personál vám je ochotně vymění.
Chcete pravou jahodu? Jděte jinam. Toužíte po zářivě červené, velké jahodě, která vypadá i chutná jako z plastu? Nabízíme široký výběr.
Využijte pravidelnou akci jen do konce měsíce – s kupónem zaručujeme 15 % přirážku.
Obrovský výběr éček!
Zaručujeme, že se vaší drobné reklamaci budeme věnovat nejméně půl hodiny.
Zanedbatelnou část našich dodavatelů tvoří místní zemědělci. Ke své práci přistupují s pravou nenávistí. Poslechněte si:
(Zemědělec): „K*va, zase musim na to zas*ný pole …“

Stránky

-A A +A