„Je to hrabě Olaf,“ zaskučel Klaus vyčerpaně, „srostlé obočí, tetování, odporná povaha, absence morálních zábran, mizivý herecký talent, posedlost naším dědictvím?“
„Nesmysl, Klausi,“ blahosklonně zavrtěl hlavou pan Poe, „tahle slepice zcela jistě není hrabě Olaf. Už proto, že je to slepi...“
Byl přerušen zlověstným kvoknutím. Konsternovaně („konsternovaně“ zde znamená „udiveně, že se spletl, ačkoli to nebylo zdaleka poprvé, ovšem tentokrát existovala velmi malá pravděpodobnost, že tomu tak bude“) zaostřil zrak na tetování na slepičím pařátku...
„Probuď se,“ Polly Poeová znepokojeně budila manžela.
„Ti Baudelairovi,“ rozkašlal se pan Poe, „přitom není důvod k obavám, posílám je na vynikající, velmi bezpečnou školu...“