Krutá realita

Slyšet!

Závod s časoprostorem. Nic tu nedává smysl. Jako nedomyšlená počítačová hra.

Mlýn!

Div se nepřerazím o nečekanou překážku. Nutí mě zrychlovat, ty hlasy v mé hlavě.

Blýskat se!

Nade mnou jsou stroje. Před sebou mám bránu, zaheslovanou. Jak je to dál? Plynout? Náraz. Špatná odpověď. Plýtvat? Sakra, otevři se!

Polykat!

Pouští mě do dalšího levelu, děsivějšího než ty předešlé. Nesnáším skákačky, pot ze mě stříká na všechny strany. Takhle švihlej sen jsem snad ještě neměl. A další bizarnosti čekají. Překonávám je.

Pelyněk!

Už vidím cílovou čáru. Vysvobození! Jen nepolevit!

Plyš!

Gratulujeme Vám. Právě jste zvládl vyjmenovaná slova po L.

Jsem zoufalá. Jsem totálně zoufalá ze své trapné pubertální patnáctileté dcery. Řekla bych, že už jsem snad zkoušela úplně všechno. Už ale nevím co s ní, jelikož nic nezabírá.
Zkoušela jsem to po dobrém. Hodiny a hodiny jsem do ní hustila moudra o životě a ona stále hledala svůj mozek na druhé straně hlavy. Sebrala jsem jí telefon, řešila to zákazy, dokonce u nás proběhlo i násilí, ale už od prvního roku svého života zkouší nejspíše hru Kdo z koho.
Vše bylo bezúspěšné.
Možná by potřebovala zjistit jaký život ve skutečnosti opravdu je.
Vyřešeno.
Dostane dnes místo večeře pelyňkový čaj.

Pelyněk pravý postačí pro prožluklé potěšení pohříchu provinilého pána. Pouhých pět pint pelyňkového pití pomůže překrvit pánev, působit potrat přebytečného potomka. Ponejprv podráždění pokožky, porucha paměti, pochabnutí požeráku, podruhé poškození pajšlu - přichází poslední půlhodinka? Přiotrávený, poleptané půnebí, pomatený puls, pasivně přijímající pochybné požehnání proklínané pramáti pelyňkového patoku, pomlč před pány, prosím, protože předzvěst protialkoholní - později paliativní - péče příliš poděsí průměrného pivaře.
Prastará pramáti pokolení pitoreskních polonahotin petrolejově pableskujících před pianinem, pomyslný plode pelyňkově páchnoucích pixií, proč posloucháš pitomé průpovídky postaršího pijáka pelyňku? Povolej posly půvabně pránické poezie! Pojď, potrestej Palivce, protože pančuje pití, pelyněk pozvolna pozbývá pravosti. Pivaři poznají prd!

"A kdy ze tu skolu dodelas?"
"Uz jsi dala mikroekonomii?"
"Kdy jdes na statnice?"
"Jak dopadly statnice?"
"Uz jsi inzenyr?"
"A co kluka, uz nejakyho kluka mas?"
"A kdy nam ho predstavis?"
"Hele, uz jste spolu fakt dlouho, kdy bude svatba?"
"No tak kdy ze bude ta svadba?"
"Mas nejvyssi cas poridit si dite, vzdyt ti uz bude tricet?!"
"Vazne? Za nas se deti kojily az do dvou let, myslis, ze to je normalni?"
"Coze, ty jdes do prace? Uz? Manzel s tim souhlasi?"
"Tvuj muz bude na materske? A nemuze to ohrozit vyvoj ditete?"
"Nejakou radu ode mne, nechcete?"

Neklidně poposedávám. Cítím se dost nekomfortně. Uvažuju, jak dlouho ještě musím čekat, aby bylo společensky přípustné, že si dám skleničku vína. Nebo dvě. Tyhle situace vážně nezvládám.
„Tak, jak to máš s kluky? Už sis někoho našla?“ zaměřila nyní moje babička pozornost na mě. A jéje, už je to tady.
Než stihnu odpovědět, vloží se do toho teta: „Prosím tě, mami, ona má teď plnou hlavu maturity. Že?“
Nasazuju poněkud křečovitý úsměv a pokouším se používat jen zdvořilé očekávané fráze. Vydechnout si můžu až po chvíli, když se vymluvím na toaletu.
Jsou věci, které bych u rodinného výslechu nejradši vynechala.

„
„Proč jsi nešel s námi?“ ptá se ta nejvstřícnější udiveně.

Opět otázka, která rozpoutala bouři…

„Kam? Vždyť jste mi nic neřekly! Zase jste se ztratily a já vás pak jak debil hledal. Prochodil jsem půlku města…“
„Bavili jsme se přece, že jdeme do té hospody hned vedle ubytka, že vypadá sympaticky.“

Snaha o racionální dialog…

„To jste možná řešily mezi sebou. Pořád si něco špitáte, ale mně nic neřeknete!“
„Nebude to spíš tím, že blbě slyšíš?“

Udeřil hřebíček na hlavičku - aneb empiricky testováno, nepřiznáno…

„Jasně! Vy šeptáte a nakonec je to ještě moje chyba!“

Některá témata jsou očividně příliš citlivá…

Člověk je tvor společenský, což znamená, že více či méně vyhledává společnost jiných lidí. V takových případech se nevyhne konverzačním tématům. Obzvlášť v případech, kdy se daní lidé neznají dostatečně dobře, často vstupují do hry takové výplňové témata jako počasí, sport nebo politika. A některá témata by se měli rovnou zakázat, neboť je skoro jisté, že se při nich lidé pohádají. Jako by zvítězit v rozhovoru, který politik je větší blbec, byla nějaká výhra. Možná má člověk nějakou vnitřní potřebu být nejlepší, ale jsou rozhodně lepší místa, kde to může dokazovat. A uplně nejlepší je být spokojený sám se sebou.

„Za domácí úkol máte sloh v rozsahu dvou stránek. Bude to podrobný a srozumitelný popis.“
„Jakože návod pro blbý, jo?“
„A popis čeho jako?“
„Libovolné téma. Ale bude to gramaticky i stylisticky správně a musí to dávat smysl. Jasné?“
Čert mi byl ty puberťáky dlužen, pomyslela si při odchodu ze třídy.
Totéž si pomyslela při četbě jejich slohů. Nenápaditá témata, nudné zpracování. Hrubky. Pouze jedna práce ji opravdu zaujala. Jak vyrobit doma výbušninu... Autora nechala úkol přečíst před celou třídou.
Některá témata by měla být tabu, pomyslela si o pár dní později, když na místě školy zel jen obrovský kráter.

The stage is finished. The gym hall's been transformed into a rock venue. Almost everything's ready for the evening's music festival. They sent me to pick up last few props. I don't mind. I love driving J's old Ford Transit. The rattly diesel comes with a built-in smokescreen for cops.
When I come back, the other guys are goofing off. There must've been some leftover beer bottles from yesterday, because K's hanging from the gymnastic rings. I just hope he doesn't...
Yep. He's wearing that kilt proper. Excuse me while I go looking for bleach to pour into my eyes.

Mexické dobrodružství zvolna končí. Včera jsem dolaďovala chybějící nákupy – většinu jsem sice zvládla v Teotihuacánu (je příjemné, když čumíte na majestátní pyramidy a do toho vám prodejci za směšné peníze nabízejí hromady zajímavých věcí), ale ještě mi něco chybělo. Super barevné deky (mám doma zatím jen tři), neméně barevné kabelky, tequilu (těch sedm litrů od minula už se pochopitelně vypařilo) a v neposlední řadě pálivé omáčky. Ty tu prostě umí. Je to ostrá země s ostrými lidmi a ostrým jídlem. Takže se mnou domů jede celé barevné spektrum pálivek.

A nezbývá než říct – hasta la vista, México. Já se vrátím!

“Jee, ahoj, Zdeni, jak se mas? Co skola,furt te to bavi? A v praci taky v pohode? No a co Lukas, uz se budete brat? Predstav si, ze zacnu pracovat u vas, a sef mi taky nabidl sluzebni byt, tak poznam i toho tvyho frajera. Akorat jsem si myslela, ze mate sluzebaky na Dejvicich?”

“Noooo, mame jich vic. Mam se dobre,vsechno klape,MOC se tesim, az budeme kolegyne i sousedky.”

“Ja taky, rada jsem te videla, papa.”

*

Jen co se Zdena vratila do azylaku, pohladila kocoura, nacala cokoladu a sedla k pocitaci. Nastal cas zmenit okruh kamaradek. Hned.

I laughed when she asked me to help her create a fake identity for some internet whatsit. We all use fake identities, I told her, every day of our waking existence. We create a new person, new identity, by showing the world only what we want it to see, all the time. When was the last time you bared your entire self to anyone? Have you ever? Is there anyone in the whole wide world who knows the real you, with everything that it entails? We're all fakes in the end. And some may even not bare themselves to themselves.

Občas člověk nechce být sám sebou a hledá nějakou osobnost, za kterou by se mohl schovat. Někteří lidé to berou jako hru, jiní jako nutnost, ale výsledkem je většinou nějaká falešná identita.

Děti a zvířata však mají celkem zajímavou schopnost vycítit vaše pravé já. A ačkoliv se je snažíte přesvědčit, že nemluvíte sprostě, nepomlouváte sousedku a vztahy s partnerem jsou ideální, tak ty malé potvůrky poznají, kdy nemluvíte pravdu.

A pak se zeptají na takové otázky v tu nejhorší dobu, že nevíte, jak to zamluvit, zaručeně zčervenáte a lidé kolem budou dusit záchvat smíchu.
Inu lhát dětem se vážně nevyplácí.

Rádo ke mně přicházíš poněkud nevítáno,
jako když noc příliš brzy vytlačuje ráno,
a tvůj první paprsek mou duši nehřeje,
protože v mysli mám jen mráz a závěje.

Nakonec to každým rokem nikdy jiné není,
po prvních dnech nezájmu nastane okouzlení,
když na stráních se fialové kvítky rozvoní,
když se třešně pod záplavou květů nakloní,
když v hájích modré z nebe na zemi vykvétá
a větvemi se zeleň prvních listů proplétá.

Toužím k tvojí poctě píseň chvály pět,
a toulat se a pozorovat omlazený svět,
jenomže tvému vábení se nesmím zcela vzdát,
vždyť dokonce i na jaře je nutné - pracovat.

Diskusia k článku: „Varte zdravo s brokolicou“
Daphne_532: jasné, brokolicu ráno, večer, napoludnie! zelený zázrak!

Diskusia k článku: „Na Liptove diviak vyhrabal poklad“
1Birithon: super, že to odovzdali. málo je takých.

Diskusia k článku: „Jednorazové plasty budú zakázané od Januára 2021“
Daphne_532: eu sa príliš stará sa do vecí
1Birithon: presne tak!

Diskusia k článku: „Je Rusko hrozba?“
Daphne_532: zase rusofóbia.
1Birithon: len rusko je naša budúcnosť!

Diskusia k článku: „Protestné zhromaždenia zaplavili ulice miest po celej krajine“
Daphne_532: sorošove deti!
1Birithon: ohlúpnuté davy, ulica nám rozkazovať nebude!
Barkinka: nech idú voliť a nebliakajú v uliciach, takto sa demokracia nerobí!