Krutá realita

Obrázek uživatele L.P.Hans

Svoboda

Drabble: 

Po lesní pěšině přišel mladý muž. Když stanul na okraji palouku, rozhlédl se kolem sebe. Slunce svítilo vysoko na nebi, po kterém se sunuly obláčky hnané mírným větrem. Řídnoucí stromy vrhaly mihotavý stín na hustý travnatý koberec. Nedaleko šuměl potůček a voněla čerstvá pryskyřice. Byl na správném místě ve správný čas.
Normálně by touhle dobou vyřizoval telefony v kanceláři, ale dnes ne. Krosnu pohodil do trávy a zul kanady. Natáhl se na huňatý trávník a mikinu smotal pod hlavu jako polštář. Rozbití tábora, stavba ohniště a příprava jídla počká - hodinu, možná i dvě. Stáhl si klobouk do tváře a snil.

Ach, ty krásné dny mládí

Úvodní poznámka: 

Volně souvisí zejména s tímto, též s tímhle a s tímhle

Drabble: 

I on býval kdysi mladý. Myšlenky se rozběhly jako bujné neposlušné hříbě a on zasněně začal vzpomínat na své poprvé.
Byl to tehdy takový ten typický jarní den. Slunce píchalo do očí, ptáci řvali, div mu nepraskly ušní bubínky, a kytky smrděly tak, že se z toho rozpčíkal.
Vzrušení z toho, co ho čekalo, mu však pomohlo všechny rušivé vjemy překonat.
Za chvíli to přijde! Okamžik, na který tak dlouho čekal, po kterém toužil a kterého se trošku i obával.
Konečně to bylo tady.
Do smradu kytek se vmísila nasládlá vůně.
Konečně ji spatřil.
Svou první mrtvolu, oběť násilného činu.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Už by bylo na čase

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez nároku na bod.

Dneska už fakt končím se spamováním, tohle je poslední drabble a pak jdu spát.
Jenom jak jsem si dneska tak poklidně demonstrovala, došlo mi, že to téma není až tak zákeřné a nápad mi leží přímo před očima.

Drabble: 

Myslím, že nejsem jediná, koho to překvapilo.
Když jsem se to před třemi lety dozvěděla, byla jsem smutná. Taky hodně naštvaná. Pak jsem si říkala, že to stejně dlouho nevydrží.
To samé jsem si opakovala při každém veřejném vystoupení. Při každém dalším excesu a trapasu. Vždycky, když jsem ho viděla, první, co mě napadlo, bylo, že mu odtikává poslední hodinka.
Nechápejte mě špatně - nikomu nepřeju nic zlého, opravdu. Jen si myslím, že je čas na změnu.
Ale pán z Hradu se na svém místě drží zuby nehty a nevypadá to, že by se svého teplého pelíšku chtěl vzdát nějak snadno.

Závěrečná poznámka: 

Jak jsem psala: opravdu nikomu nepřeju nic zlého. Ale přála bych si pro naši republiku něco trošku lepšího, než je teď...

(ne)rovné podmínky

Drabble: 

"Slečno Agáto, to opravdu nejde. Podívejte se, já jsem se vás vždycky zastával. Vaše pokrokové názory uznávám a snažím se o nich diskutovat. Nikdy jsem vás neodsuzoval, přestože mi mnozí radili Vás rovnou z firmy vyhodit. Já samozřejmě chápu vaše tužby a touhu proniknout až k samé podstatě, ale vám taková role nikdy nebyla předurčena. Toto je výsadou pouze mužů a nám nezbývá, než se s danou skutečností smířit. Rozumíte mi?"

*

"Agi, proč na tebe tak před celou kanceláří vyjel??"

"Požádala jsem, aby se moje pozice nazývala stejně jako u Petra, když pracovní náplň je stejná. Z asistentky odbornou referentkou."

Nikdo neví všechno

Úvodní poznámka: 

BJB jak vyšitý, ale nic jinýho mě nenapadá.
Volně souvisí s tímto a s tímto

Drabble: 

Selka zavolala policii a nahlásila zmizení manžela. Byl nezvěstný už šestý den.
Vyslechli celou vesnici, ale všichni jen krčili rameny.
„Proč jste nás nevolala dřív? To jste neměla strach, když je pryč tak dlouho?“
Selka rozpačitě žmoulala zástěru.
„Každou chvíli je někde pryč, žádnou sukni nenechá na pokoji,“ odplivl si dědeček.
„Buď je u nějaký ženský, nebo už toho ženuška měla dost,“ řekl na dvoře velitel svým lidem. „Musíme ho najít. Někde ten prasák bejt musí.“
„Prasák visí na háku ve stodole,“ sdělil jim důležitě Pepíček.
Ve stodole visel vepř.
„Tatínek od prasátka je velkej prasák,“ poučil vyjevené policajty Pepíček.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Střední škola? Kéž by...

Úvodní poznámka: 

Co jiného na tohle téma napsat? Nemohla jsem si pomoct.

Drabble: 

Jaký to radostný pohled!

Poloprázdné lavice. Taková zoufalá docházka nebývá ani na přednáškách v pátek odpoledne.

Sem tam si někdo zdřímne, sem tam si někdo přihne, do mobilu se kouká pravidelně.

Jakmile někdo předstoupí před ostatní, padají perly, které hravě strčí do kapsy kdejaký stand-up. (Což na druhou stranu není zas až tak těžké, že…)
Obzvlášť povedené hlášky bývají odměněny nadšeným jásotem a potleskem sympatizantů.

Jsou tu samí odvážní lidé.*

Poslední dobou jako by se vliv tohoto magického místa na inteligenční kvocient populace, která se uvnitř něj zdržuje, ještě zintenzivnil. Jak jinak si vysvětlit iniciaci řeckořímského zápasu přímo uprostřed místnosti?

Závěrečná poznámka: 

*S chutí se totiž vyjádří k čemukoli („Já bych rád reagoval na tu debatu, i když jí vůbec nerozumím...”) a nebojí se řešit konflikty v klidu a konstruktivně („Jesli tady pudeš, dostaneš flákanec! Jasné?").

Troška politické satiry ještě nikoho nezabila. ;) Pokud máte 15 minut a chuť se od srdce zasmát, doporučuji toto video zástupců lidu. Je naprosto skvělé od začátku do konce. :D

Jo a stan-up beru já i počítadlo jako jedno slovo ;).

Obrázek uživatele Peggy Tail

V tom domě

Úvodní poznámka: 

Je to dost depresivní.

Drabble: 

Žili v tom domě
tisíce let
žili v tom domě
jež byl celý svět
pak bylo jich moc
a někteří získali
nestoudnou moc
zakázali tančit a zpívat
zakázali na nebe se dívat
zakázali hlas
a zakázali myšlenky
zakázali názor
a zakázali pomněnky
zakázali lesy
zakázali léčivé směsi
všechno, na co přišli, zakázali
všechno pro odnětí svobody udělali
zakázali rozum, který naslouchá srdci
protože to do vyspělé a bezpečné společnosti nepatří
život jaký byl na Zemi už nikdo nespatří
protože to hnali příliš daleko
ach, ty naše modrá koule, kouzelná planeto
mysleli, že kontrola všechny spasí
zničili Zemi
na všechny časy

Závěrečná poznámka: 

Země je dům, kde se zatmívá rozum.
Pro probuzené.

Obrázek uživatele winterpool

Ta jedna jediná věc

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod

Drabble: 

Dějepisářka pobaveně hledí.
“Tohle jsme brali!”
Jasně, brali jsme to. Vybavuju si přesně, kde to mám napsané v sešitě. I tu mojí kresbu Vetřelce vedle.
Jenže přečíst to mi už paměť nedovolí.
“Když vy se dycky zeptáte na jednu jedinou věc, co zrovinka nevim,” řeknu v posledním tažení sebeobrany.
Dějepisářka se usměje ještě víc.
“Dobře, zeptám se tě na něco jiného. Ať je to fér.”
A zeptá se.
Chvíle ticha.
Jasně, zase nic.
“Když vy se vždycky zeptáte na jediný dvě věci, co zrovinka nevim,” pokusím se uhrát to na humor. Jenže kule v indexu už nepřipadá legrační ani mně.

Závěrečná poznámka: 

True story.
Tahle dějepisářka vždycky dokonale vyhmátla tu jednu jedinou blbinku, kterou člověk zapomněl, případně se jí nikdy nenamáhal naučit. Tahle historka mě poučila, že to radši nemám dál rozmazávat.
Jinak doufám, že z drabblíku je patrné, že ten dům zatmělého rozumu je škola, konkrétně gympl. Což je taky true story. Řekněme, že to nebylo právě sluníčkový období.

Sem už znovu ne, prosím

Úvodní poznámka: 

Tak jsem se tomu deprimujícímu námětu nakonec neubránila. Brát s rezervou, prosím.

Drabble: 

Když ten dům někdy míjela, vždycky jí zatrnulo.
Kdysi tam musela chodit. Momentálně hrozilo, že se bude opakovat stejná situace.
Tehdy věřila, že jí tam pomůžou. Než poznala, že na takové jako ona nejsou zvědaví tam ani jinde. Že představuje jenom položku na seznamu k odškrtnutí.
Jenže ona tu byla. Nijak výjimečná, nijak skvělá, ale snad proboha taky ne úplně k ničemu. A musela žít. Chtěla práci, chtěla se uživit, jenže taky někdo musel chtít ji.
Zoufale doufala, že její obor tu krizi ustojí. Protože prostě neměla sílu na to, začít skoro od nuly. Zpátky na úřad práce opravdu nechtěla.

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že taková situace a takové myšlenky téma dostatečně naplňují.
Ode mě asi největší deprese v historii DMD.

Obrázek uživatele Skřítě

Crossover co v Americe způsobil, že nikdy více...

Drabble: 

V ztemnělém pokoji střešního bytu
námořník odepjal umělou kýtu.

Je to dům kde rozum zvolna se zatmívá,
chlapík se usadí a křeslo rozkývá.

To křeslo houpací vrže si písničku:
"Byl jeden námořník, dobrou měl fyzičku."

Zamlada byl milovníkem, „co pro ženy žil"
a v každičkém přístavišti „z číše lásky pil.“

Ženy mu nosily domácí ovárek,
teď, chudák, zakousne jedině suchárek.

Kletbu na něj uvalila Japonečka malá
Oliva ho opustila, co proto mu dala.

V desetinné čárce chyba, tabulky, co lhaly,
špenát chudý na železo, dílo dokonaly.

Potvrzena alergie na špenát i lepek,
od té doby se mu říká slaboduchý Pepek.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Šedá chvíle duše

Drabble: 

Díváš se na mě, ale jako bys mě neviděl.
Tvůj výraz je nečitelný, podobný stěně Nejvyššího soudu.
Prosím tě neustále, pomysli na mě, dej mi znamení, že tu se mnou jsi!
Hroutím se ve své temné cele, dochází mi humor, když můj ostrovtip odrážíš mlčenlivým pohrdáním. Usměješ se někdy?
Slyšíš mě? Proč neodpovídáš na mé volání? Už nepoznáváš ani vlastní jméno?
A co ty? Ty? Nebo ty?
Cítím, že mé síly odcházejí, že jsem neviditelná mezi hluchými, sama proti tíživě tichému kolektivu.
Tvůj výraz se podobá stěně soudu... je šedý a hranatý.
„Paní magistro, nemáte zapnutý mikrofon.“
Kletě, už zase!

Závěrečná poznámka: 

Šedou (teda zhruba) mají rámečky v ZOOMu, když si člověk nezapne kameru. Tmu mám v cele kanceláři proto, že se automatické rolety na baráku zatahují v tu nejblbější chvíli!

Obrázek uživatele Skřítě

Teorie z rychlíku a praxe na koni, z dětí dnešní generace rostou mimoni

Drabble: 

Distanční výuka… mastný flek na tričku,
v pozadí maminka předvádí rozcvičku.

Honzova se ve spoďárech na záběru mihla,
kolektivní hluchota dnes šestou třídu stihla.

„Zapněte si prosím webky“ moje nová denní mantra,
doluju klid ze dna sklenky (nepomohla ani tantra).

Zen bohužel nenacházím ani v druhém loku,
zaděláno na mrtvičku, už mám tiky v oku.

„Kláro, my tě neslyšíme, funguje ti mikrofon?“
„A ty si ho vypni, Pepo, když tam troubíš jako slon.“

„Karle, jsi tam? Tys byl kakat? “
Zoufalstvím snad budu plakat.

„Komu to tam, děcka, píská?“
Úča se dnes zřejmě zlíská.

Challenge dnešní doby:
mít z učení hobby.

Obrázek uživatele Apatyka

Z černé kroniky

Úvodní poznámka: 

Tak jedno neseriálové, odlehčené.
Praha, období první republiky

Drabble: 

Žila byla jedna Ruska, co po roce 1917 přijela do Československa. A že byla mladá, hezká a na peníze, vzala si pána starého, ošklivého a s penězi. Pak k němu přibrala ještě mladého a hezkého milence. Pročež usoudila, že peníze jsou hezká věc, ale milenec je milenec a uprchla za ním. Starý ošklivý majetný manžel to pochopitelně nenesl nejlépe, pročež se rozhodl, že svou ženu přivede zpět domů. Oba milenci zabarikádovali se v milencově bytě. Manžel usoudil, že nejlépe bude dveře vyrazit. Milenec se obával, že manžel, díky své tělesné hmotnosti, nebude mít s dveřmi velkou práci, neváhal a vystřelil.

Závěrečná poznámka: 

Střela škrábla manžela na hlavě, k vážnějším zraněním nedošlo. Při následném vyšetřování bylo zjištěno, že pistoli milenci poskytla milenka, která ji dostala od své přítelkyně, jejíž bratr se chtěl zastřelit, ale rozmyslel si to, a tak již pistoli nepotřeboval. Ještě jste se v tom neztratili? :D

Strašlivá noc

Úvodní poznámka: 

Bodík je - no, však víte.

Drabble: 

Rekreantka na vesnici prožívala opravdu strašnou noc. Přijela sem hledat klid, jenomže v sobotu se zrovna pořádala diskotéka pod širým nebem. Hodně hlasitá.
To místním nevadí? Ale tady už skoro nikdo nezbyl, domy patří vesměs chalupářům. Jenom do toho velikého nového baráku na kraji se asi natrvalo nastěhoval nějaký zbohatlík. Ale toho nikdo nezná.
Panebože, to jsou rány, jako když střílejí. A ještě vřískání! Kdy to skončí?!
V neděli byla celá vesnice na nohou a všude policajti. Během noci se nějací gangsteři vloupali do toho velkého domu a všechny tam postříleli. Zřejmě nějaké vyřizování účtů. Akce byla každopádně skvěle načasovaná.

Závěrečná poznámka: 

Snad je zřejmé, že kolektivní hluchota postihla z očividného důvodu všechny přítomné, kteří nic neslyšeli, anebo si to jako protagonistka nevyhodnotili správně. Původní verze se kolem toho motala víc, jenže neměla moc šťávu.

X se rovná?

Drabble: 

,,X se rovná?"
Nikdo nic neříkal. Profesorka znuděně koukala do obrazovky a čekala než se kdokoliv z nás uráčí něco říct.
,,Sedm!" vykřikla Žofka, jediná žačka, která se na distanční výuce snažila.
,,Ano sedm, půjdeme dále, chce se toho někdo ujmout?"
Překvapivě nikdo nic neřekl. Nikdo nic neslyšel, neviděl, všichni si jen spokojeně chrupkali v postýlce v pozadí znuděné učitelky a doufali, že je mikrofon ani kamera nezradí.
,,Ukončíme to, dnes jste totiž velice aktivní," sarkasticky poznamenala. Polovina hovor opustila, zatímco ta druhá na hodině zůstala. Přeci si nebudou kazit spánek kvůli profesorce, která kvůli jejich neaktivitě ukončila hodinu dříve.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Tři a dost

Drabble: 

“Hej, hospodo! Ještě jednou!”
Muž za stolem mávl na okolo procházejícího výčepního. Ten údivem nadzvedl obočí.
“To už bude čtvrtá. Ty víš co bude…” namítl.
“Nestarej se a nalejvej,” odbyl ho muž.

***

Muž se plížil temnou předsíní. Byl sotva v polovině když cvakl vypínač. Manželka ho čekala.
“Dýchni na mě!”
Muž kymácivým krokem přišel blíže a neochotně na ni dýchl.
Manželka začichala a nakrčila nos. Kde se vzala, tu se vzala, najednou v ruce držela paličku na maso.
“Ty hovado! Měl jsi nejmíň čtyři! Myslel jsi, že to nepoznám?! Zase ses zlil jak prase!”
Na muže se sesypala snůška ran.

Pro začátek dobrý

Úvodní poznámka: 

Volně souvisí s tímto

Drabble: 

„Tak, a teď budete zpívat!“ pravil se zadostiučiněním. „Budete odpovídat na moje otázky!“
Odpovědí mu bylo jen hluboké mlčení.
„Vy budete mluvit,“ ujistil je.
Seděli proti němu na židlích bez hnutí a upírali na něj skelné pohledy.
„Kde jsi byl včera mezi pátou a sedmou večer?“ vypálil zákeřně otázku na jednoho z podezřelých. Podezřelý nereagoval.
„Jaký byl váš vztah k oběti?“ zaburácel.
Hleděli na něj prázdnými pohledy a ani se nepohnuli.
„Najednou jste všichni ohluchli, co? Na mě to ale neplatí!“
Plyšový medvěd, pes s utrženým ocasem a hadrová panenka se dál usmívali.
Na nacvičování výslechových metod museli nováčkovi stačit.

A s tímhle mám pracovat!

Drabble: 

„Pánové, čekám na vaše hypotézy,“ pronesl velitel unaveným hlasem, věda, že na něco rozumného stejně čeká zbytečně.
„Neznámý pachatel,“ navrhl snaživě obrýlený nováček. „Zavražděný přišel domů, vyrušil zloděje, který rozzuřen tím, že zde nenalezl vhodný lup, zavražděného zavraždil.“
„Zavraždila ho milenka, protože se nechtěl rozvádět,“ ucedil starší hejsek marně se snažící o vzhled světáka.
„Zavraždil ho ten soused, co ho oběť obrala v kartách.“
Velitel obrátil oči v sloup.
„Řešením je samozřejmě čtvrtá možnost, na kterou jsem opět musel přijít sám. Zavraždila ho tchýně, včera jí pohaněl bramboračku. Oběť v ruce ještě drží knoflík z její blůzy. Předveďte mi ji.“

Spíš necíťa

Drabble: 

"Po tom Covidu se mi úplně změnil čich. Nějaký pachy ještě vůbec necejtim, nebo je cejtim jinak, než si pamatuju. Normálně doma chodim po baráku a oňuchávam věci. Hrůza! Moje oblíbená kytka smrdí jako smradlavej psí bobek. Ten parfém, co mi dal David, tak taky smrdí jako psí bobek. Aviváž, ve který peru už dva roky smrdí jako hnusnej psí bobek. Všechno smrdí jako psí bobek. Ale když jdu s Ťapinou na procházku a je třeba to sebrat, tak to teda taky smrdí jako psí bobek, ale jako nesmradlavej psí bobek. Chápeš? Takže to normálně seberu a ani se nepobleju."

Závěrečná poznámka: 

:(

Hexnšůs

Úvodní poznámka: 

Náhrada za DMD 19. 4. Síly v pozadí

Drabble: 

"Míro, prosím, buď tak hodnej, podej mi tu složku. Míro? Ty mne neslyšíš? Bože, ty jseš nejenom línej, ale už i hluchej, jo?“

*

„Kájo, nech ho, nemá dneska svůj den.“

„No mně připadá, že nemá svůj tejden.“

„Spíš bych řekl, že nemá už svůj měsíc.“

„A tebe to neštve? Že se takhle chová? Mne už to nebaví koukat na ty jeho kyselý ksichty. Někdo by mu asi měl vysvětlit, jak se chovat ke kolegům.“

„No jo, je nepříjemnej, ale já se mu nedivim. Chodit měsíc s ischiasem v zadku, když jsi zarytý odpůrce léků proti bolesti, by podráždilo i buddhu.“

Závěrečná poznámka: 

True story :///

Obrázek uživatele Hippopotamie

Jeden z mých démonů

Drabble: 

Začalo to asi před deseti lety. Intenzivní, těsně nadprahový zvuk, na který se člověk nedobrovolně naladí a pak mu to brání se soustředit, myslet, spát. Noční vypínání ledničky, jističů, bojleru nepomáhá. Démon bzučení proniká do hlavy, - mozek jako zabalený v igelitu, - do břicha, rezonuje v údech. Spočinutí není. Původ, pravé jméno démona mi zatím není možno odhalit. Tak ráda bych ho vymetla! Kontroloři plynoměrů, elektrických i jiných zařízení krčí rameny. Cítím to jen v Praze, utíkám často na venkov, kde je to dobré.
„Nejsi tak trochu přecitlivělá?“
Ano, jsem. Vůbec nevím, co s tím mám dělat. Ale nějak to zvládám.

Závěrečná poznámka: 

Chtěla jsem jen popsat situaci, a nakonec koukám, že z toho vylezl trochu horor ... no, není to nic příjemného, ale ono to není pořád tak hrozné.

Po návštěvě u lékaře

Drabble: 

„Proč jsi, Milane, tak naštvanej? Co se ti stalo?“
„Ále, nic...“
„No ne, jsi v pohodě? Nějaký problémy v práci?“
„V práci dobrý.“
„Tak doma? Jsou vaši v cajku?“
„Jo, naši jsou v pohodě, nech mne bejt.“
„A jo, vždyť ty jsi byl vlastně u doktora dneska. Počkej, něco vážnýho?“
„Ne, nic vážnýho to není, ale jsem prostě naštvanej. Byla to hrůza. Patnáct centimetrů. Chápeš? Patnáct centimetrů to měří.“
„Vždyť jsi byl u praktický, ne? To se ti koukala i tam dolu?“
„Ty seš blbej! Postavila mne na váhu a pak mi řekla, že moje tuková řasa měří patnáct centimetrů!“

Obrázek uživatele Sapfó

Ano, ale kdy?

Drabble: 

Zase už nemohla spát.
Bloumala bytem, jen napůl vzhůru, automaticky se dotýkaje věcí okolo – nábytku, svých vlasů, kočičího kožíšku…
U okna poslouchala pomalu se probouzející ptačí písně.
V domě naproti se také svítí…
___

Ani dnes nespala.
Spala včera?
Bezmyšlenkovitě dosypávala kočičí misku.
Když v temnotě ulice zahlédla byt, kde se také svítilo, bezděky otevřela okno.
Taky tam někdo nespí.
Ahoj.

Vyšla ven, v noční košili.
___

Další noc její chlupaté papuče šoupaly po schodech dolů.
Usmála se na něj.
Co si říkali nedávalo moc smysl. Hodně se smáli.
___

Ráno si nikdy nic z toho nepamatovala.
Zas má práce až do noci…

Závěrečná poznámka: 

Děkuji své blízké kamarádce za inspiraci k příběhu - sice jsme si realitu, kde se přepracovaní, nespaví lidé po nocích motají ulicemi a konečně se seznamují, vymyslely s pobavením, ale z drabble vylezla malinko krutější realita, než jsem měla v úmyslu. :)

Obrázek uživatele Gilnar

Štěstí je znát cestu

Drabble: 

Chodil jsem po pokoji, nešťastnej.
Vojta mě lanařil kalit. Znělo to good. Posledně jsem nebyl. Odiče navrhovali chalupu. Nemusel jsem, ale běžky by bodly. V Crossu hráli Tick'n'oak, zadara!
Tolik dobrejch možností, který by měly dělat radost...
...ale já měl největší chuť prostě jen doma pařit na kompu.
Přemýšlení, co je větší škoda oželet, drásalo. Už od čtvrtka, většinu pátku to zabilo.
Rozhodnout se.
Už podesátý za poslední půlhodinu jsem odpovědnosti utíkal na net. Otevřu Chrome-
„S okamžitou platností se vyhlašuje zákaz vycházení po 21:00. Nelze překračovat hranice okresů. Shromažďování více než dvou osob je zakázáno.“
Ach...
...ta úleva.

Závěrečná poznámka: 

Bez nadsázky.

Příliš drsná lekce

Drabble: 

Dveře cely s bouchnutím zapadly. Ani ty řetězy mu nesundali.
Rozhlédl se po omšelých zdech. Zasmál se při vzpomínce, jaký byl problém vybrat barvu k vymalování pokoje. O jednu starost míň, tady se určitě malovat nebude.
Každý den stejná šlichta. Už nemusí přemýšlet, do jaké restaurace zajít, kde se lépe vaří.
Mundúr na něm visí, ale jiný nedostane. Jaká úleva neřešit, co si vzít na sebe.
Řetězy mu nedovolí pořádně se narovnat. Už se nemusí hlídat, zda stojí zpříma, aby ho nepomluvili.
Vůbec nemusí řešit lidské řeči. ONA je stejně nenávratně pryč.
Nemusí si zatěžovat hlavu zbytečnostmi.
Musí jen být.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že téma je tam vidět

Obrázek uživatele Zuzka

U sta hromů!

Drabble: 

Zapnula jsi konvici, když jsem spal.
Večeře nebyla včas.
Zkoušela jsi mi sahat na nohy. Zase. Víš, že to nesnáším.
Byla jsi celej den pryč.
Jen čumíš do mobilu, nevěnuješ se mi.
Záchod je úplně špinavej.
Neotravuj, chci spát.
Venku je úplně blbý počasí. Uvnitř je taky úplně blbý počasí.
Ti ptáci za oknem mě provokujou. Dělej s tím něco.

Jen počkej. Já ti zatopím. V noci.
Boty.

Čvachtavé překvapení v lodičkách je to poslední, co kocourova komorná potřebuje, když na poslední termín zápočtu zaspala.
A stejně je to trochu větší legrace, když je to cizí kocour a cizí boty.

Co je nejblíž, to si vezme

Drabble: 

„Miláčku, prosím tě, pojď mi pomoct, potřebuju odnést rajčata do skleníku.“
...
„Opravdu sis musel vzít moje plážový pantoflíčky?“

*

„Zlato, doneseš nám tu marinádu? Teď se od toho grilu nemůžu hnout.“
...
„Děláš si legraci? Moje pracovní balerínky? Vždyť mi je vytaháš! Já tě asi zabiju!!!“

*

„Bejby, zajela jsem autem do garáže, ale ještě tam jsou tři tašky, skočil bys pro ně? Já si tady potřebuju uklidit to maso.“
...
„No jako bych to nevěděla. Proč ses jako narval do mejch novejch konverzek? Přešlapal jsi mi komplet celý paty. Opravdu, už po tobě nikdy nebudu nic chtít!“

U přítele v hlavě: „Mission accomplished!“

Závěrečná poznámka: 

True story. :( :( :( Už s nim nejsem!

Obrázek uživatele Gwendolína

Vypsat se z toho

Drabble: 

A někdy ten den vůbec není dobrej, přetejká ti koš s prádlem a ty nemáš ani chvilku, abys to suché vyprané složila do skříní, a nakonec zjistíš, že ti ho počůral kocour.
A ten velkej po sobě zase nevylil nočník a ten mrňavej vycamral to čůrání všude, sakra, úplně všude. Tomu velkému všechno říkáš padesátkrát. A malej dneska furt kvičí a co má horní zuby, tak už to kojení zase děsně bolí.
A ty jenom křičíš a křičíš a pak brečíš a přeješ si být někdo úplně jiný, kráčet v nějakých cizích botách a aspoň jeden den nebýt jen...
Máma.

Obrázek uživatele Skřítě

Jak se napříč světem pletou hlavy dětem

Drabble: 

Poslouchejte, mámo, táto, přizvěte i tchýni,
píseň psanou paragrafy v jisté soudní síni.

Byť pohádku o Sněhurce registroval každý,
málokdo ví, že královnu obvinili z vraždy.

Kmen zločinných zakrslíků poklad tajně těží,
Sněhurka chce podíl, proto napráskat ji běží.

Zrcadlo, zrcadlo, koho by to napadlo?
Zrcadlo, zrcadlo, jak to dopadlo?

Co nezvládl nájemný vrah, ciankály zvládnou,
jenom v očích nekrofilů mrtvé dívky mládnou.

Sněhurku bosk nezachránil, její tělo chátrá,
nekrofilní princ je v sekci „policie pátrá“.

Neboť v soudní síni nebyl prostor na hádky,
královna už sepisuje v lochu pohádky.

Zrcadlo, zrcadlo, koho by to napadlo?
Zrcadlo, zrcadlo, státu propadlo.

Závěrečná poznámka: 

JUDr. Ivo Jahelka

Obrázek uživatele Elrond

Poslední minuty života

Drabble: 

16:00 Převrátím svou misku.
16:15 Pro jistotu převrátím ještě misku Neli.
16:30 Surfuju packou na své misce po parketách v jídelně.
16:45 Pro jistotu znova převrátím Nelininu misku.
17:00 Potřebuji jíst! Hrabu packou do páníčka. Nevšímá si mne.
17:15 Miska provede na parketách několik výkrutů.
17:30 Jdeme ven! Jsem vzorný pes, chodím u nohy a dostávám spoustu dobrot. A v křoví jsem ulovil skvělý vídeňský párek.
18:30 Jsme zpátky doma. Pániček říká, že dneska je půst.
18:45 Umírám s packou teatrálně v misce. Jsem sláb, ležím na boku. Mám sílu už jen na posledních pár kníků a pak asi umřu.

Stránky

-A A +A