Krutá realita

Noční můra z nejmenované ulice

Úvodní poznámka: 

Užijte si.

Drabble: 

Jakpak mi asi je,
když pokoj zalije
svítící monitor
a na něm divný tvor
ostré zuby cení,
to je nadělení,
říká si - jéjeje -
punková nutrie.

Chlupy má zelené,
slité do hřebene,
dlouhé půlku metru
(nebo kilometru),
zkrátka drsné zvíře,
hleďme na mordýře,
říká si - ó jé jé -
punková nutrie.

Ještě se přiblíží,
dál na mě pohlíží
přes tmavá skla brýlí
(moje duše kvílí),
zakvičí: „Tu mě máš!
Tak copak uděláš?
Vždyť já jsem - oh, yeah, yeah,
punková nutrie!"

Přichází temná noc,
to už je teda moc,
sice se nechci vzdát,
radši však půjdu spát
dřív, než mě ubije
punková nutrie.

Obrázek uživatele Kilián

Klamavý dům

Úvodní poznámka: 

Ah, tohle téma mě fakt zmohlo!

Drabble: 

"Chci vám ukázat veledílo mistra Devinse, malovaný dům." promluvil průvodce na lidi.
"A co to jako je?" ozvalo se z davu.
"Prosím, abyste si nepříjemné poznámky nechali stranou, avšak pokud jste otázku mysleli v dobrém, rád vám odpovím. Tento dům je zhotoven jenom z materiálu, který je podobný kartonu. Avšak je pevnější a kvalitnější. Je tu jedna skutečná část a to když vejdete - předsíň. Vše ostatní je namalované - schody, pokoje, místnosti, prostě vše, Dokonce i zvenčí je vidět do oken, která vypadají jako opravdická. Podle mě je to umění. Otázky? Ano, vy tam vzadu."
"Jaké byly výdaje?"
"Asi čtyři miliony..."

Obrázek uživatele Kaisa

Zmírám prý...

Úvodní poznámka: 

Mám jako Narnian problém, ráda čtu, ale u nás se to toho moc netvoří. Nechceme omezovat budoucí generace, jako to udělal třeba ten chlap, co napsal Romea a Julii. Vím, jak se jmenuje, ale občas mi to nejde přes pusu, protože nyní každý tragický příběh je jeho kopií... A co s tím v Narnii...

Drabble: 

Když tak na všechny fandomy se dívám,
inspiraci vdechuji, znovu ožívám,
kdysi někdo stvořil něco překrásného,
a já využiji toho díla přítomného.
Ale nedělám to ráda, co vám budu lhát,
nemám pro to důvod – jen odmítám se bát,
že jednou mě cizí múzy v lavině zavalí,
už nebude to mé, co dupe maštalí.
A když nadechnu se, tak zmatu smysly,
budu krást a lhát a podvádět se zlými úmysly,
protože moc zaslepí mne silou svojí,
i tohle má to měřítko dvojí.
Někdy nový smysl života, jindy kreativity vraždění,
to dělá umění pro umění.
A já jsem možná mrtvá.
Asi určitě.

Závěrečná poznámka: 

Nejsem mrtvá, nebojte se. Ještě vás tu chvilku budu štvát... :D

Morský vlk vie o tom svoje

Úvodní poznámka: 

* Based on true story *

Drabble: 

„ Nevyzeráš veľmi dobre,“ skonštatoval otec situáciu, akonáhle som konečne vyšla zo svojej izby.
„ Cítim sa akoby ma prešiel parný valec. Prííííííšerne ma bolí hlava,“ zakvílila som a zložila svoje telo na stoličku.
Nebudem klamať, vedela som, že na mňa nie je pekný pohľad. Oči podliate krvou, napuchnutá tvár s mierne popolavým nádychom. Bolo mi na umretie a žalúdok ako na vode.
A otec sa len pobavene usmieval, keď mi podával aspirín s vodou.
„ Dcéra moja, zapamätaj si. Slovami vrchného strojmajstra po jednej prehýrenej noci na mojej poslednej lodi, nieje umenie sa opiť, ale na druhý deň si v tom pochodiť.“

Závěrečná poznámka: 

* V spojení s touto témou mi v hlave rezonovala spomenutá myšlienka, tak mi nedalo nepodeliť sa o ňu s vami. Námorníci to odskúšali na vlastnej koži, prišla som nato aj ja, preto šírim múdrosť ďalej :) *

Galerie moderního umění

Drabble: 

Nad jihoitalským městem Bari se zvolna probouzel nový den. Ulice pomalu ožívaly. Vstávala i Maria. Pospíchala do práce, včera večer jí zavolal sám ředitel a poprosil ji, aby přišla o něco dříve.
U vchodu se pozdravila s vrátným Luigim. "Buon giorno, konečně jsi tady. Včera jsme tu měli nával a vevnitř to vypadá jako po výbuchu."
Maria se převlékla, vzala si vozík s čistícími přostředky a pustila se do práce. V posledním sále to bylo nejhorší. Na zemi poházené noviny, kusy látek a tady, Madonna Mia, dokonce rozšlapané sušenky. Povzdechla si a dala se do zametání. Pečlivě. Třeba dostane pochvalu.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Na ulici

Úvodní poznámka: 

Vychází ze skutečného rozhovoru s pouličním umělcem

Drabble: 

„Víš, to je tak. Přijde ti ženská v nejlepších letech, hranaté tváře a krk jak jelito. Já na ni kouknu, popadnu pastely a začnu tvořit. Tady přidám trochu tvaru, tuhle křivku trochu narovnám, vynechám vrásky, přidám objem vlasům, protáhnu krk, vyhladím šíji. Nakreslit je tak, aby se ještě poznaly, ale aby už byly nádherné, to je ten pravý kumšt. Kdybych mohl dělat umění pro umění, bylo by to fajn, ale to lidi dneska nekupujou. Tímhle s přehledem uživím rodinu.“
Do židličky usedá další dívka a na papíře vzniká skvost. Na jeho ústech stále hraje vlídný úsměv, ale oči má smutné.

Obrázek uživatele Tchořin

Kanec

Úvodní poznámka: 

Eh, vtipný to asi neni.

Drabble: 

17:00 Kay
Hele, co se stane kanci, kdyz mu pichnou kudlu do zad? Ciste teoreticky. Jako co se mu stane, kdyz ho nekdo takhle zrani.

17:01 J
No, to zalezi jak hluboky to je a jak moc ten nuz byl spinavej. Kdyz se nekde nevyvali a nevytrhne si ten nuz, co pusobi v tomhle pripade jako zatka, tak casem umre na otravu krve. Proc se ptas?

17:01 Kay
Ja jenom ze zvedavosti.

17:02 J
Kecas. Co se stalo? Ste vy zmetci zase trapili zviratka?

17:05 J
Odpovez!

18:57 Kay
Sorry, byl jsem u veterinare.

Závěrečná poznámka: 

Před lety jsem vedla tenhle rozhovor se svým kamarádem. Byl o poznání delší, protože se vyptával na spoustu detailů. (Ne, opravdu mi nedošlo, že kanec je on sám.) Rozdíl je, že v zádech neměl kudlu, ale byl postřelený a chtěl se vyhnout veteřináři čti: útvarovému doktorovi.

Obrázek uživatele peva

Romatika

Drabble: 

„Čau, kamarát. Vyzeráš hrozne. Ťažký deň?“
„Ani mi nevrav. Jak bolo svätého valentýna, tak som žene sľúbil, že spravím, čo jej na očiach uvidím. Vieš, čo povedala? Či tam vidím večeru u svokrovcov. Taká zrada. Taký...nôž do chrbta!“
„Pche, nôž do chrbta. Vieš, čo je nôž to chrbta? Tak... trilión nožov do chrbta? Tá moja sa ku mne priblížila, ruky za chrbtom, nevinný výraz, klasika, a vytiahla na mňa darčekové poukážky na AKUPUNKTÚRU...človek by si myslel, že keď mi chce zapichnúť kudlu do chrbta, spraví to sama..ale nie, ona si na to najme ženskú s miliónom pidibodákov!“

Obrázek uživatele eliade

Námluvy

Drabble: 

Instinkt velí předat geny,
musím získat přízeň ženy!
Najdu si k sobě tu pravou,
pokud možno ne moc dravou.
Šel bych za ní světa kraj
– vždyť už se nám blíží máj.

Už ji vidím, to je ona,
charismatem předčí slona.
Tělo má jak z obrázku
z rukou slavné malířky,
oči jako talířky.
Brzy zhynu na lásku!

Jak se jenom vyznat ze svých citů
– ve dne či za měsíčního svitu?
Strachy se již celý třesu,
jak mám oslovit ji beze stresu?

Však to půjde, výdech, nádech.
Snad skončím jen s kudlou v zádech,
nebo v péči záchranky.
Vždyť jsme přeci kudlanky!

Obrázek uživatele estriel

Na cestách

Drabble: 

Sedíme na cestách, ale jako balvany či dlažební kostky, ani nás většina lidí nevidí.

Naše životy se odehrávají v dešti, ať se sebevíc pokoušíme pokrýt si promočeným kusem novin alespoň hlavu. Své příběhy si vyprávíme v mrazu, když si třesoucíma rukama podáváme lahev lihu a naslouchaje druhým se snažíme zapomenout na své vlastní tragikomedie.

Narozeniny slavíme nepravidelně, protože máme jiné starosti, než zjišťovat, kolikátého právě je - důležitější je, že se na zítra chystá policijní razie proti nám, povalečům, nám jizvám ve tváři našich jinak krásných měst.

Naše cesty, ať už prašné nebo ze sálajícího asfaltu, vedou všude, jen ne domů.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Neoblíbení

Úvodní poznámka: 

Dneska mám tvůrčí krizi :-(

Drabble: 

Když bych měla náš národ nějak popsat, asi bych řekla, že jsme velmi hrdí. Především, nikdy jsme nepracovali, nepracujeme a pracovat nebudeme. Jídlo se nám válí všude kolem, když máme hlad, prostě jíme. Teplo máme také zajištěné, většina z nás se může pochlubit luxusními kožíšky, co na tom, že nejsou naše. Také jsme národ kočovníků. Dennodenně jsme na cestách, ne že bychom chodili, my se prostě vezeme. Někdo blíž, někdo dál, vypráví se historka o příbuzném, který se jako černý pasažér podíval až do Egypta. Ostatní nás nemají moc rádi, ale nám to nevadí. My blechy máme prostě nádherný život.

Konání takřka sebevražedné

Úvodní poznámka: 

Znáte takové ty úžasně ignorantní lidi, co si vykládají svět po svém a nazývají si věci po svém, i když pravdu prostě nemají, a svou ignorací dokonale vytáčí všechny kolem?
Yep, zrovna nedávno jsem měla s jedním takovým tu čest :D

Drabble: 

Učitelka vzala do ruky první erb.
"Vy jste nakreslila kudlanku, že?"
"Ne, to je strašek paví."
"Cože, strašilka?"
"Ne, strašek paví."
"Ale já tomu budu říkat strašilka."
Ticho. Na obličeji se mi nejspíš objevil vražedný pohled první třídy, protože se pár lidí začalo pochechtávat.
Učitelka sebrala z hromádky další erb.
"A tohle je pionýrský tábor, že?"
"Ne, to jsou skauti."
"No, oni ti pionýři byli vždycky takoví průkopníci..."
Holka naproti se bez snahy cokoli předstírat plácla do čela. V očích jsem jí zahlédla upřímnou touhu vrazit té ženštině kudlu do zad. V pořádku. V posledních dvou minutách byla už druhá.

Závěrečná poznámka: 

Nejspíš to není úplně k popukání, spíš k pláči, ale tak...

Přirovnávat skauta k pionýrovi a to přímo před skautem? Come on...
Nazývat (zcela vědomě) straška strašilkou? COME ON...

Obrázek uživatele Maladi

Demotivace

Úvodní poznámka: 

Třeba to někomu bude připadat vtipné.

Drabble: 

Těšila se na měsíc drabble, jak pobaví sebe i druhé. Kdo by odolal zábavným příběhům pašeračky Tess, udatných Jediů a sexy klonů? Kdo by se nezasmál u parodie na Bibli? Snad jen přísný řeholník. Každý den kontrolovala komentáře ke svým malým výtvorům a radovala se z nich. Nejinak tomu bylo i tento den, kdy přibyl komentář nový. Tento však nehodnotil obsah drabblu. Kritizoval nesmyslné vytvoření dvou nových fandomů. Jako autorka cítila, že její výtvor potřebuje kategorii vlastní či nespadá do svazujících hranic fandomů stávajících. Proč mít možnost založit fandom? Prý má víc přemýšlet, a tak přemýšlí, proč vůbec psát dál.

Obrázek uživatele Kaisa

Výplň zlomeného srdce

Úvodní poznámka: 

Princezně se zlomilo srdíčko, bezcílně po Narnii bloudí a hledá klid, který nikdo nemůže jí dát. Proč zamilovaní vidí tak málo východisek, lidé? Proč láska oslepuje, bere a nevrací, jen slzy nechává nám v očích... Jsem ráda, že jsem kámen. Kameny necítí nebo snad ano?

Drabble: 

Slíbili nebohé duši, že běh uleví,
že nová štreka životem se jí objeví,
fyzická zátěž zničí všechny vzpomínky,
vrátí srdci klid, roztančí rozumu plamínky,
ale ono nic, stále jako zvíře trpí,
vykupuje smutek cizí smrtí,
nevrátí se smysl existence nikdy zpět,
stačilo trošičku – jen snůška hloupých vět,
a najednou všechno je pryč, cestuje,
temnotu v ní koření, nenávist pěstuje,
myšlenky bloudí vyprahlou pouští,
city rvou se mezi zasněžená houští,
láska za velkou louží nyní žije,
máloco z ní zbývá, zbytek hnije,
zůstala jen prázdné schránka umučení,
není více sladkého políbení,
a i po všech těchto útrapách,
nechává náplň na cestách.

Závěrečná poznámka: 

Tolik k pokusu o veselí, vážení.

Obrázek uživatele Blanca

Školní

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod, skočilo mi to do hlavy samo... a před pár dny někdo chtěl fandom pro NOZ.

Drabble: 

"...ministerstvo spravedlnosti mělo dohlížet, ale nečinilo tak, protože nevědělo vůbec, o co jde."
Zato všichni právní akademici si teď myslí, že mají patent na pravdu.
"Takže kromě těch pár kogentních ustanovení si z NOZ vlastně můžete udělat trhací kalendář."
Ale když vám tohle řeknu u zkoušky, tak roztrhnete mě.
"Na udělení koncese, narozdíl od souhlasu a povolení, není právní nárok. Ovšem tady pozor, toto není terminologie Živnostenského zákona - ta si totiž nečetla učebnici, a tak termín koncese užívá v jiném smyslu..."
Učebnice vždycky kecaj...
Bušící srdce, ruka ze které se kouří a hlava připravená vybuchnout.
Nádech - výdech, tohle prostě dám.

Závěrečná poznámka: 

Moje pocity z předstátnicové výuky (a státnic) na PrF UK.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Přepadení

Drabble: 

V bankovní hale zaburácel výstřel. Ve dveřích stanul muž v ošoupaném kabátě s pistolí v ruce.
„Tohle je přepadení, všichni na zem, klid a nikomu se nic nestane.“
Za ním se do dveří nahrnul půltucet ozbrojenců a začal obcházet přepážky. Muž se pomalu procházel, kontrolujíc situaci.
„Polož zbraň. Hezky pomalu.“
Zpoza sloupu vyšel člen ostrahy, pihovatý mladík s roztřesenýma rukama a brokovnicí.
„Chceš si hrát na hrdinu, chlapče?“
Muž se s ledovým klidem otočil a podíval mladíkovi do očí. Potom namířil svoji vlastní zbraň.
„Neměl bys mířit, pokud to nemyslíš vážně.“
Netrvalo ani pět vteřin, než brokovnice křísla o podlahu.

Obrázek uživatele swarrow

Schizofrenie

Drabble: 

Celý svět se dal náhle do pohybu, moře hrozilo vylít se z břehů, všude kolem se ozýval ohlušující řev příboje.
Vše obklopující tmu prorazil nenadálý paprsek světla a záchvat hurikánu udeřil s novou razancí.
Ubohá již ani nevěděla, kde je dole a kde nahoře.
Světlo sílilo a ona se propadala do vzduchoprázdna s úděsným strachem, že se snad rozpadne.
"Hlavně klid," řekla její flegmatická polovice.
Okolní teplota se hrozivě zvyšovala, vše kolem získávalo sírově žlutý odstín a objevil se dusivý kouř.
"Jo, klid, když mám nožičky celé z rosolu," pomyslela si její nervóznější protějšek.
Kdyby tak zůstalo jen u nožiček...

Závěrečná poznámka: 

Aneb Když se vaří pudink, lítají molekuly nebo tak něco.

Obrázek uživatele Maglynn

Lakmusový papírek

Úvodní poznámka: 

Varuji před výskytem sprostých slov:)

Drabble: 

"Kurvadoprdeledrát ne,"mumlala si pro sebe zatímco pozorovala proužek lakmusového papírku. Výsledek za pouhé tři minut! hlásala krabička, ale chytrý copywriter zapomněl dodat, že občas se tři minuty zdají jako rok.
Cítila, jak se jí stahují vnitřnosti a svorně se pokoušejí opustit tělo - žaludek vyhrával, jako první se totiž prodral až do krku.
Ještě minutu a půl. Hlavou jí vířily představy plenek, dětských postýlek, dupaček a dudlíků. Žaludek se znovu pokusil prorvat staženým krkem.
Dýchej, napomínala se v duchu. "Zachovej klid, nepanikař, nic se určitě neděje, " špitala si mantru zoufale hledíce na časový odpočet.
Teď!
Roztřeseně zvedla papírek a vykřikla.

Obrázek uživatele angie77

Dlouhý den

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na předchozí drabble "Turista a cestovatel" http://www.sosaci.net/node/9365, pochopit lze ale i samostatně :-)

Drabble: 

Sedím u silnice, tupě sleduju mizející bourák. Po pěti hodinách nemám energii ani na rozčilování, proč nás nevzal.

Polední slunce praží, pot s prachem vytváří na těle nevábný nános. Pila bych, ale nechci hrát místním divadlo při odbíhání do křoví.

Mám chuť nadávat. Když se ale podívám na svého parťáka, rychle se uklidním. Já jsem přece tuhle akci vymyslela. Že prý jet klimatizovaným turistickým busem je nuda…

Až v podvečer zastavil náklaďák s cihlami. Celý den jsme strávili na výpadovce z Baracoy. Když jsme ale stáli na korbě a vítr nám cuchal vlasy, věděla jsem, že to nebyl ztracený den.

Obrázek uživatele Puma

Těžký život

Úvodní poznámka: 

Dnes menší amok nad tím, čeho všeho se člověk od spolubydlících nedočká. Takový malý nástin, jinak by to bylo drabble tak trojité.

Drabble: 

Soupis pravidel a následné vyvěšení v kuchyni nepomohlo.
Dveře, co se mají zavřít nechávají zásadně otevřené a naopak. Neumí třídit odpad a když se zadaří, tak raději nebudou nic vyplachovat nebo mačkat, aby to nedejbože nezabíralo méňe místa. Proč taky? On to někdo bude vynášet několikrát do týdne a vymývat koš od zkaženýho mlíka smíchanýho s kofolou.
A o nádobí ani nemluvím. Jako by pravidlo: "Každý si umývá své" bylo něco náročného. A tím umývá nemyslím až o týden později!
Kolikrát jim ještě musím vysvětlovat, že po koupání mají nechat tu koupelnu vyvětrat.
Vítej plísni, kde ses flákala tak dlouho?

Obrázek uživatele Kilián

Jen ne klid

Úvodní poznámka: 

Zdá se vám občas, že všechno a všichni se vám vše snaží překazit? :-D

Drabble: 

"Safra, hej Davi, co je dneska za téma?!"
"Hlavně klid."
"Já jsem úplně v klidu. Tak mi prosím řekni, co je za téma."
"Vždyť jsem ti to už řekl. Téma je Hlavně klid."
"Aha, tak takhle to myslíš. Počkat, co je to za téma?! Jak na to mám něco vymyslet?"
"No, to nevím."
"Jo, jo, děkuju. Teď budu muset být asi hóódně v klidu, jinak nic nevymyslím."
"Hlavně klid."
"Mlč už, prosím tě. Co mám napsat? Hlavně klid. Hlavně klid. Musím být v klidu. Nerušte mě prosím!"
"Kiuiáne, Kiuiáne, puosím puecteš mi knížku?"
"Jak mám v týhle domácnosti napsat drabble?!"

Obrázek uživatele Marek

Záblesky z práce III.

Úvodní poznámka: 

Minulý rok, jsem psal pár příhod z práce. Dneska v tom pokračuji. Jméno instituce nesděluji schválně.

Drabble: 

Sedím v práci u pracovního stolu. Snažím se pracovat pro blaho našeho lidu.
Najednou zazvoní telefon.
„Dobrý den, u telefonu zaměstnanec naší instituce. Čím Vám mohu pomoci?“
„Dobrý den,“ ozve se huhňavý hlas, „mne od vás přišel dopis, nějaké čestné prohlášení. Co s tím mám dělat?“
„Předpokládám že se jedná o formulář XYZ. Formulář stačí vyplnit přesně jak je v něm uvedeno a zaslat ho zpět na naší adresu.“
„Dobře. Na shledanou.“
„Přeji příjemný den.“

Položím sluchátko. Vzdychnu.
„To posílám, aby sis na tom ustlal!“
Znovu telefon. Představím svou osobu. Opět stejný stupidní dotaz. Prostě a jasně. To chce klid!

Drobný detail

Drabble: 

Pečlivě kontrolovala scénu.
Stromy vztahovaly holé větve k temnému nebi, jako kdyby žalovaly.
Měsíc občas studeně zasvítil, když se protrhly černé mraky.
Odněkud zahoukal sýček.
Vítr zoufale zakvílel, když shazoval poslední zapomenuté listy.
Zdáli táhle zavyl vlk a po chvíli se ozvala odpověď jeho družky.
Náhrobní kameny se ztrácely ve stínech.
Všechno se zdálo být dokonalé…
„Stop!“ zařvala režisérka. „Proč má ksakru ta mrtvola kudlu v zádech?“
„Měla bejt propíchnutá…“ hájil se maskér ztěžklým jazykem.
„Měla být propíchnutá zepředu!“
„Dyk je to jedno, ne?“
„Točíme seriál o upírech, vy idiote, ne nějakou přiblblou detektivku! Měla mít propíchnutý srdce osikovým kůlem!“

Závěrečná poznámka: 

No... tak holt jo...

Na dvorečku

Drabble: 

"Ty přestárlá slepice!"
"Kdo je u tebe stará slepice? Ty kačeno jedna!"
"Já ti dam kačenu! Viděla si se v poslední době? Bejt tebou, strčim hlavu do hnojníku!"
"Na hnojišti se můžeš popelit tak ty sama a neplést se mezi slušnou společnost, ty vypelichaná krůto!"
"Ty kozo vyžilá neduživá!"
"Co se tu kravíš, že se nestydíš!"
"Já že bych se měla..."

"Ticho tady bude! Ještě jednou uslyšim nějaké zvířecí narážky, tak přísahám, že vám tak vyprášim kožichy až z vás bude peří lítat!"

*

Slepice se lekly a zalezly do svých kurníčků. A od té doby byl v kanceláři blažený klid.

Závěrečná poznámka: 

Jednou takhle v kanclu... :/

Obrázek uživatele Kaisa

Stres vs. básník 1:0

Úvodní poznámka: 

Narnie, co se času týče, je velmi neústupná země. V prvním díle tu máme malé děti a ejhle, za chvilku ten divný pobuda napsal nám knihu o královně stoleté a jejích mrtvých sourozencích. Nebo to jen v té vaší malé zemičce takhle špatně vychází? Nevím, nevím, každopádně uf, našla jsem si ve svém natřískaném diáři i čas na zkažení dne ostatním. A čím? No přeci troškou poezie...

Drabble: 

Kam ten spěch, utíkání, moji drazí,
rychle se vám kosti zlámou, zkazí,
kam to všichni tak úpěnlivě spěcháte,
na detaily života všedního nedbáte!
Kdo si všiml krásné rozkvetlé rudé růže,
kdo zase trochu zašlé vystavené kůže,
to je neustále ten samý spěch sem a tam,
kam jen tu schůzku s mým milencem dám?
Hnedle tamto, potom tohle, a pak támhleto,
vidíte, docela hodně dne, ne-li týdne, je projeto,
člověk potká vás jen, jak běžíte na poradu,
až se i bojím, že o čas vás básněním okradu,
nechápu, jak dokáže v tomhle stresu žít,
já řídím se jedním heslem – hlavně klid!

Závěrečná poznámka: 

Lala... K čemu to vlastně plnit, když to polovina z vás stejně nečte?

Obrázek uživatele Cathia

Bungee jumping

Úvodní poznámka: 

Nic lepšího mě dneska prostě nenapadlo :-)

Drabble: 

Stoupal vzhůru nekonečným schodištěm.

„Pane, zapněte si to.“
Chytil dlouhé elastické lano. Cvak…

Napravo i nalevo se promítal jeho život. Děsil jej a ztrapňoval zároveň.

„Hlavně klid,“ šeptal si.
Poté skočil.

Došel k Bráně a postavil se do fronty.

Vítr skučel. On se střemhlav řítil několik desítek metrů k rozbouřené řece.

„Jméno?“ zeptal se Petr.
„Igor.“
„Cha…“ zasmál se anděl. „Tak do druhé skupiny… k tomu idiotovi, co si zapomněl před skokem padák.“
Podíval se na poslední obraz svého pádu. Tehdy se usmíval. Ani si neuvědomil, že lano omylem zapnul k zábradlí, namísto ke kotníkům. Povzdychl si a následoval parašutistu.

Obrázek uživatele Jana Varga

Deň za milión...

Úvodní poznámka: 

Dnešný deň stál skutočne za všetky drobné. Vôbec by mi nenapadlo, že sa bude tak nádherne hodiť k dnešnej téme:D
Chcela som napísať niečo k HP, ale na druhej strane... toto bolo napísané za dve minúty:D

Drabble: 

Ráno som šla do práce v nádeji, že sa mi podarí poobede napísať drabble na dnešnú tému.

Naivná predstava.

Technické problémy, ktoré nás nútili vymieňať súčasti mimotelového obehu za chodu. Znova technické problémy, pretože bola chybná celá séria výroby.

Raňajky o desiatej.

Počet pacientov presahujúci počet lôžok. Menenie prístrojov, prevážanie postelí. Drifting s vozíkmi.

Obed nahádzaný do úst v rýchlosti, z ktorého mi prišlo zle.

Poobede hypotenzie, kŕče a zvracanie. Alarmy nie príliš funkčných cievnych prístupov. Telefonáty, odbery, výtery, papierová byrokracia.

Téma dnešného dňa skutočne príznačná...

„Chce to hlavne pokoj...“

Jasne, aj zajtra je deň. A môže byť ešte horšie.

Obrázek uživatele angie77

Turista a cestovatel

Drabble: 

Jsou podobní a přitom tak odlišní. Turista a cestovatel, dva vývojové stupně téhož druhu.

Turista cestuje s obrovským zavazadlem, kdo, ví, co všechno může v daleké cizině potřebovat. Cestovatel nosí malinký obnošený batůžek, v něm triko na převlečení a pár hygienických potřeb. Co nemá, nepotřebuje, nebo sežene u místních.

Turista potřebuje navštívit všechny památky, zběsile pobíhá. Ze svých cest přiváží tisíce fotek a spousty kýčovitých suvenýrů. Cestovatel navštěvuje hospody, jezdí na korbě náklaďáku a je spokojený, když může celý den sedět na ulici. Ze svých cest si vozí zážitky.

Chci věřit, že jsem se uklidnila. Že jsem přinejmenším napůl cestovatelkou…

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Práce z domova

Drabble: 

Tak se do toho pustíme. Zákon o vlastnictví bytů nám zrušili, v novém Občanském zákoníku na nás zapomněli, takže -
„Nevíš, kde mám telefon?“ zajímá se manžel.
„Na ledničce!“
- budeme muset účtovat nějak aby se vlk nažral a koza zůstala celá -
„Mami, mám si vzít tohle tričko nebo tohle?“ ptá se dcera odcházející na rande.
„To tyrkysové!“
- čili budeme to muset hodit na příspěvky podle stanov -
„Už jsi mi podepsala tu omluvenku za včerejšek?“ vloží se syn.
„Jo!“
- tak jenom jestli to dát na 682 nebo 684 -
„Někdo zvoní, půjdeš otevřít?“
Hlavně klid. Vražda je bohužel v Trestním zákoníku upravena jednoznačně.

Obrázek uživatele Terda

Cihelny VIII: Tréma

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na ďob

Drabble: 

Cítím, že se mi začínají potit ruce. Neklidně je mnu o sebe. Žaludek se mi houpe jako a vodě. A někde tam vzadu v hlavě se otevírá velké, černé… Temno. Zadrhnu se. Červená nit mi mizí za zavřenými okenicemi. Zalapám po dechu. No tak. Holka. Jen klid. Uklidni se. Vždyť o nic nejde. Oni tě nesežerou. Ani tě nenaloží do láku. No tak. Výdech. Nádech. Pokračuj! Omílám si jako mantru. Zoufale buším do okenic. Musím ji chytit. Tu nit. Musím pokračovat. Než si toho všimnou. Zavřené okenice se mi šklebí do tváře. Přepínám na paniku pátého stupně. Ona opět zvítězila.

Závěrečná poznámka: 

Taky máte tak strašně rádi mluvené projevy?

Stránky

-A A +A