Krutá realita

Obrázek uživatele Queen24

Před jménem za jménem, nikdo nesmí stát!

Úvodní poznámka: 

Nooo, nevím jestli to úplně ladí k tématu... Ale snad joo :)
Malém bych zapomněla, bacha na nějaký to sprostý slůvko ;)

Drabble: 

,,Ty studuješ vejšku? To jsi určitě chytrá."
O nic víc než mnoho mých přátel, kteří žádnou vejšku nestudují a jsou mnohem chytřejší než já...

,,Ty studuješ v angličtině? To asi umíš skvěle anglicky co?"
Tak určitě. Úplnej génius. Sedím u počítače, otevřený Google překladač a podruhé hledám, jak se řekne "přístup". Poprvé proto, že jsem si nemohla vzpomenout, podruhé proto, že jsem si nezapamatovala, jestli je ve slově "approach" jedno p nebo dvě.

,,A kterej učitel to je," ptá se spolužačka. ,,Takovej kretén. Titulů jak nasráno, ale úplně blbej."

............

Přijímací pohovor. ,,Vy nemáte vysokoškolské vzdělání? To je nám líto. Nashledanou."

Závěrečná poznámka: 

Já tím nechci shazovat ani vyzdvihovat ani jednu stranu, sama vejšku studuju, zároveň znám dost otitulovaných "idiotů". Patent na rozum opravdu nemáme nikdo a rozhodně není možné lidi škatulkovat jen podle pár písmenek před jménem či za jménem. Jedna věc jsou předsudky a podceňování (On nemá ani maturitu? Tak to bude určitě úplnej blb.) a druhá věc je naopak přeceňování (Juuu on je Ing. Phd. kandidát věd, to musí být geniální člověk!) Jasně, VĚTŠINOU to tak je. Ale zdaleka ne vždycky a rozhodně neni možný se takhle na lidi dívat zrovna třeba při přijímacích pohovorech. Realita je holt ale trochu jinde no..

PS. Název drabble je oblíbená hláška mého táty (mimochodem MUDr. ale nerad to kdekoliv uvádí xD)

Ono to nějak půjde

Drabble: 

Cože? Nemůžu dopnout džíny! Copa to jako má bejt, todleto? Venku je to samá vyzůna a já abych chodila v pytli vod brambor, ne? Takle by to teda nešlo. Vod zejtřka držim dietu. Ne, dietu ne, to je moc pomalý, držim půst.
Den první: piju jen vodu a slabý čaj. Abych neomdlela, večer zhřeším slabým kafem.
Den druhý: piju jen vodu. Centimetry neubývají, kila už vůbec ne.
Den třetí: králíčkovi v přepravce na lavičce v parku ukradnu zbytek mrkve a zbaběle prchám.
Den čtvrtý: ráno ještě v polospánku sežeru tabulku čokolády.
Půst je k ničemu, najedu na dietu.
Den první…

Obrázek uživatele Zuzka

Na cvočky

Drabble: 

Všechno vědění měl u konečků prstů. Vstřebával, četl, pozoroval. Informoval se, formoval se. Utvářel názor, získával vědomí a sebevědomí.
Nedíval se z okna, hleděl do oken.
Získané toužil předat, sdilel, šířil. Vzrušení z malých čísel a znaků. Krátce žité, potřeboval další a další. Krásná závislost, aspoň neničí tělo. Past.
Máme tržní ekonomiku, všechno se dá prodat. Názor na prodej. A člověk sám? Odedávna.
Zdroje? Zbytečná otázka.
"Já přece vím!"

Aby mozek fungoval, musí být hlava otevřená.
Když je hlava příliš otevřená, mozek vypadne.

"Tobě by, chlapče, slušela jedna z těch kšiltovek s patentkou vzadu."
Potíž je mezi židlí a klávesnicí.

Obrázek uživatele Skřítě

Vydáváme manifest, za ten zločin chceme trest!

Drabble: 

„Učitelé nově berou pětatřicet tisíc.“
Marně pátrám na výplatce dlouze okem visíc.
Pod článkem zas projevil se krásný český um,
prezentovat v komentářích patent na rozum.
„Ti hlídači dětí“, ano, zodpovědnost máme,
o přestávkách dík dozorům ani nečuráme.
„Tabulkový plat je příliš za zkrácenou šichtu,“
před patnáctým školením jím obědovou šlichtu.
Vyrábím pomůcky, přípravy, testy
a večer doháním písemné resty.
Oprava písemek, domácích úkolů,
na víkend v plánu (zas???!!!) příprava na školu.
Pro potřeby ministerstva vyplnit šest slintů,
a s rodiči v týdnu řešit, kde vzal Pepík flintu.
Zrušte volna, milá vládo, dejte na Einsteiny,
udělejte z učitelů profi Frankensteiny!

Obrázek uživatele L.P.Hans

Chemik

Drabble: 

“Co si o sobě myslí? Snědli snad všechnu moudrost?”
Muž v ochranném obleku se skláněl nad kádinkami s chemikáliemi a mumlal si pod vousy.
“Já jim dám, vyhnat mě z univerzity.”
Pomalými pohyby přelíval tinkturu z jedné zkumavky do druhé.
“Prý jsem šílený a nebezpečný. Pcha! Kdo jim dal právo rozhodovat o tom, kterým směrem se bude věda ubírat?!”
Opatrně do zkumavky přisypal trochu stříbřitého prášku.
“Pokusy s mícháním kyseliny dusičné se sírovou jsou prý příliš nebezpečné. Já jim ukážu! Ještě o mě uslyší!”
Měl pravdu. O minutu později mu vyklouzla zkumavka z rukou. Výbuch byl slyšet až na univerzitě.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Učedník

Drabble: 

“Znovu opakujem, všechno je to jen účelovka a kampaň! Nikdy neodstúpim! Nikdy!”
Nato se zvedla smršť otázek, ale politik jasně dal najevo, že tisková konference je u konce. Otočil se a odcházel dveřmi za pultíkem.
Bodyguardům poručil zůstat přede dveřmi a pečlivě za sebou zamkl. Jakmile se ujistil, že je v kanceláři sám, položil na desku stolu stříbřitý disk. Zmáčkl několik tlačítek a nad stolem se objevil mihotavý hologram muže v hábitu, s obličejem zakrytým kapucí. Politik okamžitě padl na kolena.
“Můj pane, začínají něco tušit.”
“Trpělivost, můj učedníku. Již brzy přejdeme k další fázi plánu a galaxie bude naše!”

Neviditelný fandom: 

Jeden pšouk je lepší než deset doktorů

Úvodní poznámka: 

Ještě jedno bez nároku na bod

Drabble: 

Cítila se stále hůř. Bolelo ji celé tělo. Vyrážka byla vskutku nepříjemná a poslední dobou se neustále zhoršovala. Špatně se jí dýchalo. Navíc se jí zmenšovaly plíce. Vyrážka byla stále agresivnější. Občas zkusila nejpostiženější místa omýt vodou, ale skoro to nepomáhalo. Na chvíli se jí sice ulevilo, ale vyrážka se vracela. Běžné a dříve spolehlivé metody přestávaly fungovat, vyrážka se stávala rezistentní. Nefungovalo chlazení postižených míst ani nahřívání.
Smrkala, pčíkala, slzela, vyrážka se zavrtávala stále hlouběji. Vnitřnosti se jí začínaly kroutit. Byla sice dáma, ale tohle se už vážně nedalo vydržet.
Planeta Země si hlasitě pšoukla. Zanedlouho bylo po vyrážce.

Závěrečná poznámka: 

Snad jsou ty síly v pozadí zřejmé.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Je tam?

Úvodní poznámka: 

Varování: nemocnice, smrt (přidáno v rámci znovuprocházení drabble v návaznosti na proběhlou debatu na téma Varování; pořád si nejsem jistá, jestli to používám správně, ale třeba na to někdy přijdu)

Drabble: 

Nemocniční pokoj. Dezinfekce tě štípe v nose. Někde v pozadí pípají přístroje.
Sedíš vedle postele, na níž leží člověk, kterého jsi dříve tolik milovala.
Teď jako by každou jinou emoci nahradila ochromující nejistota a strach z toho, co bude zítra.
Držíš ho za ruku. Zrovna má otevřené oči, ale nejeví známky toho, že by si tě všiml. Hledáš v těch očích něco, cokoli, co by napovědělo, že tohle není konec, že otec tvých dvou dětí a tvůj milovaný manžel tam pořád někde je, že tohle není jenom unavené tělo zubožené dlouhou nemocí.
Našla jsi to?
Umírá o pár dnů později.

Dokonáno jest

Drabble: 

Jak krásná a důležitá jsem bývala.
Sousedi mi svěřovali svá tajemství, trápení, touhy, lásky a nenávisti. S nadějí, že s mou pomocí dojdou úlevy, odpuštění, naplnění a klidu.
Všechno jsem věděla.
Láska voní tak nesmírně, že se to ani popsat nedá.
Naděje je jako svěží louka za ranního rozbřesku.
Zlost je horká a červená.
Trápení jako šedý balvan, těžký a studený.
Tajemství je tmavomodrý hustý závoj, někdy se rozplyne, jindy dusí, však sdělené bývá jen jak pavučinka.
Pomáhala jsem jim řešit jejich problémy.
Potřebovali mne. Bylo to krásné poslání.
Pak svět ovládla digitální demence.
Poštovní schránka už k ničemu není.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že téma je tam patrné.

První pokus

Drabble: 

"Zuzanko, podívej, támhle je, no to je ale fešák. Samí, pojď sem a ukaž se! Ty jsi ale krasavec nejkrásnější. No tak se pěkně seznamte. Tohle je naše Zuzanka a tohle je, Zuzanko, Samík. Zdá se mi, že jste si padli do oka, a tak vás teď paničky nechají hezky na zahrádce, abyste si popovídali a lépe se seznámili (mrk mrk) a mezitím si v kuchyni vypijeme kávičku."

...
-po kávě, zákusku a třiceti minutách nervózního poposedávání zpět na zahrádce-
...

"Já ti nevim, Aleno, možná jsem už nějaká zmatená, ale nepřijde ti, že by Samík měl být ten, který bude nahoře?"

Závěrečná poznámka: 

True story. :D

Obrázek uživatele L.P.Hans

Ženich na útěku

Drabble: 

“Mařká! Bere roha!”
Do místnosti, kde si nevěsta právě upravovala závoj, vběhla zadýchaná družička.
“Ženich ti zdrhá!” vypravila ze sebe jen co popadla dech.
Nevěsta vyskočila ze židle a vyklonila se z okna. Zahradou skutečně utíkal muž v obleku.
“Sakra!” zaklela a strhla ze zdi kulovnici. Zkušenými pohyby zarazila do zbraně zásobník, zaklekla u okna a opřela pažbu o rameno. Chvíli muže sledovala v zaměřovači, než zmáčkla spoušť. Minula. Muž v zahradě začal kličkovat. Zacvakala uzávěrem zbraně a na zem dopadla prázdná nábojnice. Druhý výstřel poslal muže k zemi.
Zakroutila nevěřícně hlavou a zamumlala: “Jak se jenom dostal z řetězů?”

Obrázek uživatele L.P.Hans

Výzkum

Drabble: 

“Den třicátý osmý. Pokus se opět nezdařil.”
Muž u psacího dopsal větu a namočil brk do kalamáře.
“Motýlí křídla jsou bohužel dalším z řady neúspěchů. Přestože si mi podařilo odchytit dostatečné množství exemplářů, jejich upevnění ke konstrukci křídel se ukázalo býti náročným. Testovací let selhal na plné čáře. Podařilo se mi sice vzlétnout, ale kontrola ve vzduchu byla téměř nemožná. Křídla si dělala co chtěla, několikrát zakroužila nad vesnicí a potom neomylně zamířila směrem k největší květinové zahradě v okolí.”
Muž se chvíli koukal z okna na vzdálený stín kroužící na obloze.
“Možná kdybych ke křídlům přivázal půl tuctu krahujců…”

Rozdílné pohledy

Úvodní poznámka: 

Poetická inspirace se nedostavila, další možností byl nějaký přírodovědecký pohled a nakonec je z toho tohle. Berte s rezervou, prosím.

Drabble: 

Pomalu plachtil po louce za slunečného odpoledne, krasavec s velkými a obzvlášť krásně vybarvenými křídly. Vyhlédl si pěknou květinu, ale právě když přistával, dopadl na něj stín.
Motýl tedy raději odletěl o kus se dál. Jenže ten velký stín se přesunul stejným směrem.
Ale nebyl důvod se znepokojovat, motýl byl koneckonců pro nebezpečné situace vybaven. Když doširoka rozevřel křídla, předvedl pronásledovateli zblízka zářivé barvy, před nimiž se každý příčetný tvor má mít na pozoru. A k tomu výraznou kresbu vytvářející jasný dojem útočícího predátora. Tohle jistě nezklame.
„Ach, jaký nádherný exemplář!“ zajásal při tom pohledu sběratel a rozmáchl se síťkou.

Závěrečná poznámka: 

Au.

Ze školních škamen

Drabble: 

„Hej, prober se, máš rozebrat tu báseň.“
Manon je můj osud.
Klišé
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
To toho moc nezná.
Manon je první a poslední můj hřích.
Chudák. A ještě se tím chlubí?
Manon je motýl. Manon je včela.
No ty vole, to je snad rozdíl, ne? Motýl má křídla barevný a velký. Včela malinký.
Manon je růže, hozená do kostela.
Ještě botanika do toho.
Manon je rozum, který mi uletěl!
S tím se dá jedině souhlasit. Co šňupe?
Manon je dítě.
Pedofil?
„Pedofilní básník na drogách bez znalostí přírodopisu vyjadřuje frustraci z absence kvalitního sexuálního života.“

Obrázek uživatele L.P.Hans

Šiml se musí najíst

Úvodní poznámka: 

Inspirováno skutečnou událostí z loňského roku.

Drabble: 

“Dobrý den, Emanuel Štot jméno mé.”
Na prahu stál pomenší pán a v napřažené ruce držel vizitku.
Rozespalý muž narychlo navlečený do županu na mužíka zamžoural zakysanýma očima a zeptal se: “Kdože?”
“Váš správce daně.”
“Proboha, které?” zaúpěl rozespalec.
“Daň z nabytí nemovitosti! Koupil jste chalupu a neodvedl daň z jejího nabytí.”
“Ale vždyť tu hned vzápětí zrušili! Dokonce retroaktivně, myslím,” namáhal rozespalý muž své mozkové závity. “Nemohl byste na mě tak trochu zapomenout?”
“To by nešlo,” odvětil mužík. “Daň musí být vyměřena a zaplacena.” Potom se rozjasnil: “O vrácení přeplatku za zrušenou daň si ale můžete zažádat vzápětí. Poštou.”

Jarda

Drabble: 

„Hele a pamatujete si, jak tenkrát Jarda skočil nahej do rybníka, protože si chtěl chytit kachnu k večeři, a přijeli na něj policajti, protože si stará Došková myslela, že se tam někdo topí?“

„Nebo jak na dovolený v San Marinu vlezl omylem až do prezidentský kanceláře, když hledal záchod, a pak ho sekretář vyprovodil až ven?“

„A nebo jak jsme mu dali do krosny čtyři slovníky a zjistil to až druhej den, když stavěli stany?“

.....

„No jo, jen si ze mne dělejte legrácky. Já každej den děkuju všemohoucímu, že se mi tyhle věci stávaly, když ještě nikdo neměl chytrej telefon!“

Obrázek uživatele Apatyka

Klášter

Úvodní poznámka: 

Zcela mimo seriál, jiná doba, jiný člověk. Ale na seriál nápad nemám a tohle muselo být napsáno.

Drabble: 

Až budete mít někdy cestu okolo Humpolce, najděte si chvilku a zastavte se v Želivi. Tamní premonstrátský klášter, barokní perla z dílny Jana Blažeje Santiniho, nabízí komentované prohlídky konventu a kostela Narození Panny Marie. Po domluvě a v dostatečném počtu můžete absolvovat prohlídku celého areálu kláštera.
Součástí prohlídky je i zastávka u jedné pamětní zdi, dvou pamětních desek, jednoho Ukřižovaného a jedné Okurkové monstrance. Zdejší klášter byl v padesátých letech peklem na zemi, internačním táborem pro kněží. Jedna z pamětních desek patří opatu Bohumilu Vítu Tajovskému, druhá lékaři a spisovateli Nikolaji Kelinovi.

Nikolaj Andrejevič Kelin zapomenut nebyl. Kolik dalších ano?

Závěrečná poznámka: 

Byla jsem tam a můžu říct, že málokteré místo na mě zapůsobilo tak silně. Slzy mi jdou do očí ještě teď, čtyři roky po mé návštěvě tam. Pokud by vás zajímalo víc, tak:
Nádherný článek zde.
Kelinova báseň Živá pochodeň (přednes Karel Kryl) zde.

Za úspěch se musí platit

Úvodní poznámka: 

A vlastně je jedno, kdo to je, ani kde a kdy přesně žil. Byli, jsou a budou.

Drabble: 

Odmala toužil vyniknout a věděl, jak na to.
Jediná cesta vzhůru vedla přes stranickou legitimaci. Dobře tedy. Nehodlal přece skončit v podřízeném postavení s ubohým platem.
Když byl někdy dotázán na své názory, věděl, jak odpovědět. Nemohl úplně přehlížet špatné stránky vládnoucího režimu, ale vycházel s ním.
Když měl něco podepsat, udělal to, proč ne.
Když režim padl, dokázal se přizpůsobit. Praxe a zkušenosti se cenily.
Po letech mu někdo předhazoval starou legitimaci a nějaké podpisy? Proč se hrabat v minulosti?
Nějací blázni, co si kdysi hráli na hrdiny, a ubožáci, kteří sami nic nedokázali. Jako by na takových záleželo!

Každý může ujet

Drabble: 

Napsal jsem knihu. Román. Já. Sám. A sám jsem si ji vydal. Založil jsem si na to živnost. Přece nebudu živit nějaký darmožrouty. Nějaký rektory, korektory, editory, grafiky. Na co? To si umím udělat sám a líp. I reklamu jsem si udělal sám. Jsem přece nejlepší. A ty kecy na netu? Zakyslý závistivci. Jaký gramatický chyby? Jaký překlepy?
O dvacet let později…
Když si vzpomenu, jakej jsem byl namachrovanej pitomec, dal bych si pár facek. Od tý doby jsem přečet hodně dobrejch knížek. Švagrová se mnou drtila gramatiku a sloh. Naučil jsem se pokoře.
Snad prohřešek nezralého mládí bude zapomenut.

Vhodné i pro absolventy

Úvodní poznámka: 

No, tak to tu máte a užijte si to.
Prosím o shovívavost, pokud jde o formální stránku, jedná se koneckonců o dílo (téměř) začátečnice.

Drabble: 

Vážená paní Ing. Důležitá MBA,

mám zájem o Vámi inzerovanou pracovní nabídku.

Splňuji hlavní požadavky pro uchazeče: vysokoškolské vzdělání, ačkoliv ne přímo v oboru, znalost tří světových jazyků: angličtina (úroveň: velmi pokročilá), španělština (velmi pokročilá), němčina (konverzační úroveň).

Pro danou pracovní pozici mohu nabídnout dostatečnou flexibilitu, ochotu učit se novým věcem i schopnost týmové spolupráce. Věřím proto, že nedostatek praxe nebude nepřekonatelný problém.

Nabízené platové ohodnocení mi vyhovuje, slibně vypadají možnosti kariérního postupu.

Jsem tedy přesvědčená, že práci uklízečky zastanu dobře a že budu Vaši renomovanou firmu na tomto postu vhodně reprezentovat.

S pozdravem a přáním hezkého dne

Mgr. Nezaměstnaná

Závěrečná poznámka: 

Jednou jsem viděla skutečně inzerát na práci v úklidu (nazvanou ovšem stylově anglicky) podaný ve velkém stylu, který si vyžadoval asi uchazečku na takovéto úrovni. Napadla mě k tomu i fotografie usmívající se mladé dámy v elegantním kostýmku s koštětem v ruce, ale protože jí nedisponuji, doplňte si ji sami.
A příště doufám bude nějaké příjemnější téma, třeba něco na způsob návštěvy krvelačných zombie.

Bezkonkurenční

Drabble: 

Vážení,
reaguji na váš inzerát a ucházým se o to inzerované zamněstnání, na které se hodím ze fšech nejlíp. Jsem velice spolehlivá, zodpovědná, přispúsobivá, vůdčí typ a člověk cílevědomí a skutečně schopný. Umím si zbudovat autoritu a dokážu jednat s lidmi, protože si dokážu o nich zjistit co potřebuju.
Umím na písíčku a mám řidičák.
Fšechny podrobnosti o mém vzdělání a o mích schopnostech najdete v sívíčku. Zdúrazňuju, že mám doktorát v oboru gender studies a praksi jako jůtůberka, influencerka, instagramerka, fotografka, blogerka, modelka na internetu, koučka, spěvačka a aktyvistka.
Takže pro fyrmu Byrokrati sro jsem ta nejlepší.
Bibiana Vopršálková

Obrázek uživatele Zuzka

Do dětství

Drabble: 

"Byla jsem se tam podívat. Spinká."
"No, hlavně že o půlnoci řádí."

"Máme pro ni nachystané jídlo?"

"Tohleto já nejim. Nechci. Nechutná."

"Nemůžu to najít. Podíváš se? Asi jsem to někde zapomněla."
"Kde jsi to měla?"
"Nevím."
Bojujeme se zmatkem. S roztržitostí. S nepořádkem.

***

"Nemůžu to najít. Někdo mi to vzal."
"Vždyť jsi to měla tady."
"Nikde to tu není. Někdo tu byl."
Bojujeme se vztekem. Se strachem. S rozčarováním.

"Co se ti stalo?"
"Upadla jsem."
"A že jsi nic neřekla?"

"Maminka se se mnou nebaví."

"Táta mi nebere telefon. Asi obědvá."
Je deset dopoledne.
"A nevezeš Jana do práce?"

Závěrečná poznámka: 

Je to zlý a je to smutný, ale je to první, co mě napadlo a už se to nepustilo.
Máme dvě babičky nad devadesát a každá má své.
Tak trochu uvažuju, co potká mě, jestli se toho dožiju.
(Drabble dopsáno 23:58 a uloženo, poznámka 00:01)

Obrázek uživatele L.P.Hans

Šaty

Drabble: 

“No táto, podívej se na to! Moje svatební šaty…”
Muž vzhlédl od rozečtených novin. Manželka stála ve dveřích a mávala zaprášeným cárem bílé látky. Celou neděli uklízela ve skříních a on už toho začínal mít dost. Něco zavrčel a vrátil se ke čtení.
“Myslíš, že bych se do nich ještě vešla?” nenechala se odbýt.
“No, to záleží,” manželovi, který takovou otázku ten den slyšel už mnohokrát, konečně došla trpělivost. “Musela by jsi zhubnout. Víš, už nejsi nejmenší. Dřív jsi bývala štíhlá jako proutek.”

***

“No a potom, ctihodný soude, vstal z gauče a upadl. Přímo na nůž. A pak ještě třináctkrát.”

Obrázek uživatele winterpool

Šílená

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod

Drabble: 

Sedí na okně, nožkou kope do topení a píská si.
“Tak ty bys rád ven?” zeptá se. Zní přesně tak, jak vypadá. Šíleně.
“Nejdřív bych rád z postele,” zabručím.
“Jen tu hezky zůstaň. Venku tě ještě někdo uvidí. Vyděsíš malé děti.”
“K čertu s dětma. Potřebuju aspoň uklidit. Umejt nádobí. A sebe,” podotknu.
Šílená se spokojeně protáhne. “Dneska ne.”
Od minula trochu povyrostla. Nedivím se. Mor, účty, daně. Třetí světová. Návrat zimy. Málo komiksů. A svojí mámu jsem neviděl půl roku.
“Až budeš zase malá… menší... tak -” nedokončím.
“Tak co?” zazubí se. “Co uděláš?”
Nevím, co odpovědět.
“Nech mě spát.”

Závěrečná poznámka: 

Pro případ, že by to bylo matoucí - autor vede hovory s depresí.

Kua, tohle téma mi dalo! Neměli bychom tam zase nějakou prdel v mlze, pls?

Obrázek uživatele L.P.Hans

Instant

Drabble: 

“Konečně, mé životní dílo je dovršeno!”
Muž v laboratorním plášti držel v ruce křivuli s našedlým práškem uvnitř.
“Hleďte!” obrátil se na laboratorní asistenty. “Instantní vejce v prášku!”
Obratně do křivule přilil vodu. Ozvalo se tichounké “Ping”. V křivuli zabublalo a potom se z pěny vylouplo vejce, velké asi jako slepičí.
“Nobelova cena mě nemine!” jásal profesor.
Vtom se ozvalo druhé “Ping” následované praskotem skla. To už bylo vejce jako pštrosí. Potom to nevydržel stůl a následně už se vejce dralo stropem do druhého patra.

Profesor se hrabal z trosek s úsměvem - až postaví školu novou, pojmenují ji po něm.

Obrázek uživatele Elluška

Mojí milé Jenny

Úvodní poznámka: 

BEZ NÁROKU NA BOD.

Normální pokračování bude zítra, ale tohle jsem musela.
Někdo to tu pochopí, jsem si jistá.

Drabble: 

Jmenuje se Jenny.
Má tichou, klidnou postýlku pod oknem a tam spává.
Někdy jde Jenny ze školky. Na cestičce se nebojí, poslouchá ptáčky, potok, dívá se na kytičky. Jde pomalu, pomaloučku. Má dlouhé nohy, máminy nohy. Proto jde pomalu, protože na konci cestičky už nemůže být Jenny.
Někdy si Jenny hraje. Směje se a bere plastová zvířátka do svých příliš velkých rukou, máminých rukou. Všichni se diví: Proč se tak směješ? Nemůže jim to říct.
Někdy Jenny pláče. Choulí se do klubíčka. Nechce slyšet křik.
Neboj, maminko. Dají jí napít. Pohladí.
Aby mohla tiše, klidně spát.
Dokud nebude zase Jenny.

Milovnice převratných vynálezů

Drabble: 

Fandím pokroku. Bedlivě sleduju všechny vynálezy, ale každý má nějaký nedostatek.
„Zlato, konečně jsem objevila něco úžasného! Tohle musím mít! Tohle je naprosto revoluční věc!“
„Ale miláčku, nemáme těch krámů doma už dost?“
„Ale tohle není krám, tohle je konečně objev století, víš, kolik žen na něco takovýho čeká? Já to nutně, ale fakt nutně potřebuju, nejsme přece žádní staromilci, žádné fosilie, jdeme s dobou, tohle je vážně úplnej zázrak! A za ty prachy, no nekup to!“
Ten zázrak jsem si vybojovala.
Sušičku výhradně na obnovitelné zdroje energie bez negativních vlivů na životní prostředí.
Z balíku vypadla šňůra na prádlo.

Závěrečná poznámka: 

Já jsem si postě nemohla pomoct.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Deficit

Drabble: 

"A jak jsem přišel z práce, tak jsem si udělal další kafe a pak-"
Spojení se přerušilo. Obličej kamarádky z obrazovky zmizel.
"Sakra," zamumlal a začal listovat kontakty v telefonu. Co takhle Matěj?
Vytočil číslo. To čekání se zdálo nekonečné.
"Čau, tak co, jak se máš?" vyhrkl. "Už jsme spolu zase dlouho nemluvili..." řekl, ale Matěj ho přerušil.
"Myslíš tím předevčírem?"
Nemohl ho teď vidět, ale z tónu Matějova hlasu to znělo, že při těch slovech kroutil hlavou.
"Nemáš ty bejt introvert? Seš teď furt nějakej ukecanej," dodal Matěj.
Zaklel. Nemohl si pomoct. Měl deficit. A vinil z toho pandemii.

Obrázek uživatele Brygmi

O mém neskonalém optimismu

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 9: Čekatel optimista

Drabble: 

Vstanu brzo. Velmi rychle jsem nachystaná: klíče a respirátor na stole, aby se celý proces urychlil.

Zatím zbytečně.

9:15

Zkontroluji telefon – zvuk zapnutý, zpráva žádná.

9:45

Možná jsem si jen spletla čas? Ověřím si to. Tak ne, nespletla.

11:30

Dávno jsem měla být v práci. Jenže nemůžu. Čekám. Přišel už by snad i Godot.

15:30

Volám na dispečink. Nic z toho.

18:30

Stmívá se. Vyjdu před dům a smutně se koukám na projíždějící auta, žádné z nich mi ale neveze balíček.
Napadne mě podívat se do schránky. Leží tam osamělý lístek.

10:00 adresát nezastižen

Šneci

Úvodní poznámka: 

Náhrada za 5. 4. 2021 Jako vejce vejci

Drabble: 

"Ježiši, Káťo, pojď se podívat, co to tady ty šneci mají?"

Běžim jak splašená podívat se, co se stalo šnečkum.

"Nééé, Zeman s Klausem se rozmnožili. To jsou vajíčka. Takhle brzo? Všude na netu píšou, že se začínají rozmnožovat až ve dvou letech. Co budeme dělat? Nejsem ještě připravená stát se... Babičkou? Vždyť těch vajíček je tady milion. Slyšela jsem, že nejhumánější je ta vajíčka vzít a zmrazit. Kájo, prosím tě, vyber je všechny, já bych to nezvládla."

Přítel hrdinně vybere vajíčka a dá je do mrazáku.

*terárko po 14 dnech*

"Ty malý vypadaj úplně jak ty velký, že jo?"

Závěrečná poznámka: 

True story. :/ Chcete někdo šnečky?

Stránky

-A A +A