Krutá realita

Obrázek uživatele angie77

Obtížná domluva

Drabble: 

„Plánování v pěti lidech prostě nefunguje,“ shrnujeme po týdnu empirický poznatek. „Co kdyby každý den měli na povel dva lidi a ti řekli, co se bude dělat?“
„Jako že nejdřív domluva mezi čtyřma očima a pak tvrdá diktatura?“
„Spíš mezi šesti až osmi… No co, většina vás je brýlatých,“ zašklebím se. „Ale jinak v zásadě jo.“

Dlouhé zamyšlené ticho.

„Už vidím, jak se zrovna vy dvě podřizujete tomu, co někdo vymyslí,“ ozve se vzápětí odboj z očekávané strany.
„Co by ne, zkusme to.“
„Blbost!“
„Taky myslím, že to nebude fungovat.“

Neboli jsme se nedohodli ani na tom, že se nedohodneme…

Obrázek uživatele Aplír

Tajemství

Úvodní poznámka: 

+ 15

Drabble: 

Jako malá se dívala před usnutím na strop. Byly tam dvě praskliny. Spolu se stíny připomínaly oči.

Ty oči viděly její stud a strach. Viděly, jak se marně brání jeho síle, zbytečně volá o pomoc, jak se zoufale zmítá pod jeho chtíčem. Jeho oči neviděla, nechtěla vidět. Jen ty na stropě.
Dívaly se bez mrknutí, chladně, strnule a pořád.

Ty oči ji začaly pronásledovat.

"Tady se ti nic nestane," chlácholí ji lékař. "Pověz mezi čtyřma očima, čeho se bojíš?"

Neřekla o dalších očích, že je vidí, ať je kdekoli, jako by je vždy někdo orazítkoval na strop...
Zamlčela, co spatřily.

Obrázek uživatele Ness

O můře a plameni II

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A/N: Pamatujete si ještě http://sosaci.net/node/24317?

Drabble: 

A tak spolu byli...
Občas plamen můru ožehl, ale to můra byla vždy na vině.
"Já přece nechtěl! Musíš dávat víc pozor."
Někdy se můře zdálo, jako by zaslechla šelest křídel ve tmě, ale plamen jen zazářil víc a tma ztmavla.
"Máš slyšiny, jsem jen tvůj..."
A můra s důvěrou v plamen poletovala dál.

Až jednou ji sežehl víc, až spadla. A když se na zmrzačených křídlech pokusila vzlétnout zpět k vábení plamene, přes závoj bolesti vzhlédla...
A tam, ve tmě, se třepotaly další a další můry, každá oslněná světlem a žárem plamene, každá omámená stejnými sladkými slůvky o výjimečnosti...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele angie77

Univerzální lék

Drabble: 

Máme drobný problém se poskládat do taxíku…

„Co vlastně máš v tom obrovském batohu?“ nedá mi to. „Dvakrát denně se nepřevlékáš jako někdo, takže oblečení to nebude…“
„Zas tak velký ho nemám,“ brání se.
„Dvojnásobný oproti mému, a to vleču pracovní notebook.“
„Já mám zase lékárničku, to jsem hlásila předem.“
„Dobrý, ale pár náplastí, Paralen a Endiaron přece nezabere tolik místa.“

Jsem hrdá, že jsem si vzpomněla na dva názvy léků, které jednou za uherský rok použiju. Následuje nicméně výčet minimálně dvaceti dalších, údajně naprosto nezbytných.

„Já ti nevím… mně na všechny cestovní neduhy stejně zabírá nejlíp slivovice. Univerzální životabudič.“

Dušení srnci

Drabble: 

„A víš, že dušení srnci nemívají více potomků?“ pronesl zničehonic Richard, Mistr Duchovního učení XX. stupně.
„Nevím...“ odpověděl jsem upřímně a snažil se v jeho podivném výroku najít nějaký smysl nebo aspoň souvislost.
„Jde totiž o princip, víš?“ dodal na vysvětlenou tajuplně, zahleděl se mi to očí, přičemž pomalu hladil svoji čivavu.
„Jistě, to je jasné, vždycky jde hlavně o princip,“ vykoktal jsem.
Rozchechtal se bujaře zářícím smíchem osvícených.
„Pochopils!“ zahlaholil v mezeře mezi smíchem, „to se mi líbí. Máš talent!“ a plácl mě po zádech.
„Kristepane,“ proběhlo mi hlavou, „teď mi řekne, že chce, abych se stal jeho nástupcem.“

...ale muzu!

Drabble: 

"Tyy jo, vcera jsem se prihlasil na kurz Spanelsky za sest tydnu. To bude husty, uz se tesim, jak si na dovoleny na Mallorce pokecam s mistnima."

“Hm.”

"Jo a taky mne zajima ten Kurz malby levou hemisferou. Loni to Kresleni pravou hemisferou bylo dost super, uplne mne to nadchlo. Nechces tam chodit se mnou? "

"Hm."

"Vedela si, ze muzem skoro zadaco chodit na Argentinsky tango? Fakt hustej, mega sexi tanec! Uci to kamarad, dal by mi slevu, shani studenty."

"Hm, vis, ze jednim zadkem na vsech zidlich sedet nemuzes?"

"To je sice mozny, ale aspon nesedim jak pecka doma."

Závěrečná poznámka: 

True story. :( :D

Zvýšení rodičovského příspěvku

Drabble: 

Mám pocit, že celé mateřství je jedno velké klišé. A přesto, nebo právě proto, není nic rozdílnějšího než matky na mateřské. Ostatně ukázalo se to i teď, když se jedná o zvyšování rodičovského příspěvku.

Jakmile to vypadalo, že dostanou přidáno jen nově narozené děti, semkly se matky a jaly se organizovat petici. Jenže nejsou peníze. A tak se řeší, jak to vyřešit. Jeden přídavek na všechny děti pod čtyř let je drahý.

Tak padají návrhy, aby to dostaly jen ty, co ještě nevyčerpaly, případně aby se přidávalo podle věku dětí. Myslím, že ať to dopadne jakkoliv, vždy bude někdo nespokojený.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Perpetum mobile

Drabble: 

„Funguje! Ono to funguje!“ profesor Kutil troška vyběhl z laboratoře.
Jeho křik přilákal hlouček čumilů.
„Perpetum mobile funguje! Zázrak techniky! Dokázal jsem to!“
Profesor se smál, skákal radostí a přihlížející se pomalu začínali shánět po zřízencích s vestami, co se zapínají na zádech. On však nedbal a začal rozhazovat věci z kapes – drobné mince, nářadí a součástky.
„Už nebude třeba peněz! Zavládne všeobecná prosperita a mír!“
Náhle se zarazil a pohlédl na předměty, které držel v ruce.
„Ale ne, zapomněl jsem na matice spojovací hřídele.“
Budovou otřásl výbuch. Naštěstí měla silné stěny a lehkou střechu a tak přestavba nebyla obtížná.

Obrázek uživatele Rorico

Hořké vítězství

Drabble: 

Davy jásají, když Václavským náměstím pochodují rázným krokem vyštafírovaní vojáci.
Mají nažehlené uniformy, hrdé pohledy a rozdávají úsměvy. Po mnoha letech válečných útrap v cizině je vítají jejich krajané doma v Československu.
Také dvě ženy mávají procházejícím a natahují krky aby už už spatřily své syny, Otu a Alfréda. Neviděly je celou věčnost a nyní se jejich chlapci vracejí domů jako hrdinové.
Další a další vojáci procházejí, smějí se a stejně tak lidé okolo.
Dvou žen se však zmocňuje neblahé tušení. Ota a Alfréd stále nikde a okolo svatého Václava právě procházeli poslední z mužů.
Za nimi už je prázdno.

Závěrečná poznámka: 

Tak nějak zase k té minulosti.

Obrázek uživatele wandrika

Najväčšia spomedzi súrodencov

Drabble: 

Dve červienky sa usadili na konári a nahliadli do hniezda. Pod ochranou samčekových krídel sa tam mrvilo päť holých bezbranných vtáčatiek.
„Práve sa vyliahli,“ povedala prvá červienka hrdo a našuchorila hrdzavočervenú náprsenku.
„Krásna znáška,“ pochválila druhá červienka. „Ja mám iba tri vajíčka. Ale nie je tamto mláďa väčšie než ostatné?“
„Je predsa silné a zdravé!“ odsekla hrdá matka. „Neverili by ste, koľko toho zje!“
Akoby chcelo potvrdiť jej slová, mláďa doširoka otvorilo zobáčik.
„Ja som počula, že s tými veľkými mláďatami nie je všetko v poriadku,“ pípla druhá červienka neisto.
Ale matka už odlietala loviť hmyz pre svoje prerastené mláďa.

V dilne

Drabble: 

"Rikam ti, ze v tom mam system, nevim, co na tom nechapes. Vsechno je usporadany tak, jak ma byt. Zadnej chaos. Tady nahore jsou ty nejmensi. Dolu a doleva se zvetsujou. Ruzny materialy, ale stejne veliky, jsou u sebe. Takze kdyz budes potrebovat matku velikost 8 v mosazi, je to druha radka od shora, krabice zhruba uprostred. Takovy ty traktorovy jsou tady dole. Jak proc? Protoze jsou nejtezsi. Takhle sem si to usporadal, jestli si to nepochopila, tak si uplne mimo."

"Dyt to mas jak tetris. A co kdyz jednu krabicku vytahnes?"

"Tak to jsem jeste nikdy nezkusil. Vopovaz se!"

Závěrečná poznámka: 

True story! (diky tati) :D

Obrázek uživatele Taarg

Zoufalství v hlase

Úvodní poznámka: 

Výchovný dreblík.

Drabble: 

"Vypadá jako Olivka, ale nevoní tak," přemítala zoufale mladá maminka. "Přece se nemohla takhle změnit, vždyť jsem byla pryč jenom půl dne."

Olivka pokojně ležela na boku, trochu se třásla z toho velkého zážitku. Ten velký neznámý pán k ní přišel a chvilku ji hladil. Pak znovu zmizel v křovinách, odkud se tak náhle objevil.

"Ona doopravdy smrdí, to už moje dítě nebude!" rozhodla se maminka, otočila se od zkoprnělé Olivky a odběhla zpátky do lesa. Přitom starostlivě "tu svou" Olivku volala, aby se jí okamžitě ozvala.

Olivka zůstala sama. Ještě to nevěděla, ale srnčí maminka se jí už nevrátí.

Závěrečná poznámka: 

Každoročně se opakuje, že na mláďata v přírodě se nesahá. A každoročně to tisíce lidí udělají.

Obrázek uživatele angie77

Když se daří...

Drabble: 

„Ahoj mami, hlásím návrat do vlasti.“
„To jsi ty! Já jsem tak strašně ráda, že jsi v pořádku. Měla jsem obrovský strach, že se vám něco stalo,“ valí se na mě z telefonu.
„Ale proč?“ ptám se udiveně.
„Neodpověděla jsi mi na tři zprávy. Zkoušela jsem ti volat, ale hlásilo mi to, že se s volaným číslem nelze spojit.“
„Vždyť jsem ti psala mail, že mám zablokovaný telefon a ať si neděláš starosti.“
„Mail?“
„Ty sis vůbec nezapnula počítač, viď?“
„To mě nenapadlo…“

No, moje mamka je hodná, ale počítačově nepříliš zdatná. Mělo mi to dojít. Naštěstí všechno dobře dopadlo.

Improvizace

Úvodní poznámka: 

Nějak mám pocit, že témata k drabblům se snaží kopírovat můj život, protože zmatky, to je teď moje. Mám pocit, že má hlava se nachází až někde u protinožců. Drabble obsahuje jedno slovo, které teď nevím, jak odborně nazvat, prostě je takové ani ne sprosté, jako společensky neslušné :-D.

Drabble: 

Matky se vyznačují tím, že zvládnou víc věcí najednou, mají přehled nejen o svých záležitostech, ale také, kde děti (a manžel) najdou to, co zrovna teď nevidí, ač to zcela jistě je přímo před jejich očima.

Překvapivě i ony mají své dny. Nutno podotknout, že za to většinou může nevyspání v noci způsobena potomky (rostou zuby, noční můry, dítě potřebuje čůrat). Potom v domácnosti, ale hlavně venku přichází zmatky.

Třeba přijde včas k doktorovi, jenže v jiný den, náhradní oblečení nechá doma a dítě se celé zmáchá nebo zapomene plenku a dítě je posrané až za ušima. Improvizace nade vše.

Podezřelá osoba

Drabble: 

Všechno bylo v pořádku. Dokonalé matky hleděly do svých mobilů a jejich děti na těch svých mastily hry. Pokud náhodou nekňouraly. Prostě všechno bylo, jak má být.
Tedy až do okamžiku, než do čekárny vstoupila ta divná osoba. Už na první pohled na ní bylo něco zneklidňujícího, i když se ještě nedalo přesně říct, co to je.
Klidně se posadila vedle svého dítěte. Nevytáhla z kabelky mobil. To bylo podezřelé.
Za chvíli sáhla do tašky a vytáhla knihu. To bylo divné.
Podala knihu dítěti. Dítě ji nehodilo na zem.
„Já ti něco přečtu, maminko.“
Výbuch bomby by nevyvolal větší zmatek.

Obrázek uživatele angie77

Sny se stále míjejí

Drabble: 

„Mám ráda moře. Nerada chodím. Jo, jsem líná… Můžete mě aspoň vnímat?“ úpěnlivá prosba.
„Teď sem chcíplá, ale za měsíc jedu do hor a potřebuju tam nebýt brzda. Vysedneme z toho auta konečně?“ dost důrazná žádost.
„Včera u Zopilota byla skvělá banda lidí. Slíbil jsem jim, že se zastavíme i dnes večer. Opravdu musíme odjet?“ poměrně smířlivý dotaz.

Zoufalý pohled z očí do očí. Moje hodná kamarádka chce (pokolikáté už?) vysvětlovat. Já nedávno pochopila kouzla diktatury.

„Nebuď líná. Nevysedneme. Musíme! Aneb pokud jste to nepochopili, Mexiko je velká země, my máme omezený čas dovolené a do toho se musíme vejít…“

Obrázek uživatele Urrsari

When your time was mine it was ours

Úvodní poznámka: 

BEZ NÁROKU NA BODÍK!

Drabble: 

We were so new to this world when we met and yet. We forged our friendship in a slow-burn fire, it was that much stronger. We dedicated to each other, and there was no other.
Except when there was.
Time and time again, you spent more time with her. And less with me. We spoke less often, and not at such lengths. As our time shortened, I saw less of you - your time became a mystery.
I guess we were bound by time. And trapped by time. And divided by it.
If we don't reunite soon, our time will die.

Asi v rakvi, bejby.

Drabble: 

Tak jsme se s Mirkem shodli, ze uz to fakt nedavame.
Rano vstavame v pul sesty, ja tak obden jeste o pul hodinky driv. Umejt, najist, prevlict. Pred sedmou odchazime. Hodinu jedu do prace. V osum tam jsem. Pak se rozjede pracovni kolotoc, na obed mas sotva cas. Odpoledne zase jedu hodinu z prace. Takze prijedu v sest a mam nakych pet hodin casu na vsechno. Takze uvarit, uklidit, pripravit veci na dalsi den.
A to bych mela jeste kazdej den cvicit kvuli tomu koleni a za chvili je zkouskovy. A kdy to mame jako stihnout spat aspon osum hodin?

Závěrečná poznámka: 

Asi v rakvi, bejby.

Podobnost

Úvodní poznámka: 

Původně jsem chtěla psát něco jinému, ale k tomuto to sklouzlo tak nějak samo.

Drabble: 

Přijde mi zvláštní, jak nás občas dostihuje naše vlastní minulost a jak nám dojdou věci, které nám dřív nedávaly smysl až tehdy, když se s nimi později potkáme z jiného úhlu pohledu.

Víckrát jsem slyšela, že si má muž prohlídnout před svatbou matku své snoubenky, protože jaká matka, taká Katka a přišlo mi to přinejmenším podivné. Jenže když se čas překulí přes čtyřicítku a sami máme děti, tak najednou kolem sebe vidím tolik podobností dcer s matkami a mužů s otci, že to nebude jen náhoda.

Jsme všichni spoutáni časem a věřím, že ani naše děti se tomuto přirovnání nevyhnou.

Od kolébky do hrobu

Drabble: 

Pět třicet! Crrrr! Robůtku, vstávej!
Pět čtyřicet. Robůtku, vyčistit zuby a opláchnout obličej!
Pět padesát. Robůtku, vypij si ranní kávu.
Šest deset. Robůtku, odchod do práce, no tak dělej, mazej, máš málo času!
Za deset sedm. Odpíchnout si příchod. V kanceláři uvařit a vypít další kafe. Mezitím zapnout počítač.
Jedenáct. Robůtku, poklusem do kantýny na čvoch!
Jedenáct třicet. Makat, makat, makat.
Patnáct třicet. Robůtku, vypni počítač a padej domů, čeká tě ještě plno práce.
Šest večer. Večeře.
Půl sedmé. Robůtku, zapni televizi, dávají ti seriál.
Jedenáct v noci. Robůtku, je čas jít spát, fofrem!
Matka Příroda jen nevěřícně kroutí hlavou.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Život je krásný

Drabble: 

Dnes měl velmi dobrý den. Ráno vstal pravou nohou, pojedl vtipné kaše a vykročil vstříc zářné budoucnosti.
Na schodech prohodil pár slov se sousedem, u vchodu pochválil domovnici novou trvalou a dokonce zamával i popelářům. S písní na rtech si to zamířil dolů ulicí. Tu si pohladil pejska, tu se usmál na krásnou slečnu – kdekterá mu i dokonce úsměv oplatila. Na rohu si koupil noviny a ranní kávu a zamířil do parku. Cestou se kochal blankytnou oblohou a zpěvem ptáčků zpěváčků hnízdících ve stínu stromů.
Život byl nadmíru krásný. A tak si vůbec nevšiml výkopu předtím, než do něj zahučel.

Obrázek uživatele Ness

Touhy

Drabble: 

Občas sním, že ty zprávy myslí vážně.
Občas sním, že mu chybím, jak tvrdí.
Občas sním, že je pravda, že sám a že mě stále miluje.
Občas sním, že nebyly žádné jiné.
Občas sním, že mě aspoň nějakou dobu miloval doopravdy.
Občas sním, že jsme pořád spolu.
Občas sním, že mu můžu věřit.
Občas sním, že jsem to zjistila dřív.
Občas sním, že mě večer bude čekat doma.
Občas sním, že se můžu k němu v noci přitulit.
Občas sním, že se to celé nikdy nestalo.
Vždycky vím, že tyhle sny jsou nebezpečné.
A všechny z nich si musím zakázat.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

O čem sním, když spím či bdím

Úvodní poznámka: 

Jakože nevím, jestli tam to téma je. Nechám se překvapit ;)

Drabble: 

Je noc a já nemůžu spát
Ležím v posteli a začínám se bát
Že chvíli si postát u spíže
Je jediná věc, co mě uspí, že
Koukat do otevřené lednice
Mě uspokojí, ač je to proti logice
V břiše mi kručí, nezbývá než se vzdát
Musím vstát a něco si dát
Směje se na mě dort a zbytky od oběda
Když se tak zamyslím, není to žádná věda
Dám si jen kousek a pak si půjdu lehnout
Jinak se nebudu moct ani sehnout
Ale v hloubi duše vím, že to všechno sním
Že se někdy ovládnu, o tom jenom sním

Závěrečná poznámka: 

Ten nápad není úplně z mé hlavy, dost jsem se inspirovala tímhle.

Přátelství

Drabble: 

Čím déle jsem byla s dětmi doma, tím víc jsem se uzavírala do sebe. Kdysi jsem byla družný a společenský člověk, ale pomalu se ze mě stával asociál. Když už jsem se do nějaké společnosti dostala, tak jsem buď nevěděla, co říct, nebo jsem mluvila trošku mimo.

Stával se ze mě snílek, který si žil ten svůj ideální život, ve kterém byl dokonale šťastný, ale trošku odtržený od reality. Začalo mě děsit, že nejsem schopná navazovat normální přátelské vztahy. Možná to spraví návrat do práce, možná je to stav trvalý, možná bude stačit se jen trochu snažit. A pořád snít.

Obrázek uživatele angie77

Všeliké sny

Drabble: 

„Myslela jsem, že budeme víc u moře. Šnorchlování bylo fajn, ale jen jedno…“
„Mohlo být i druhé, ale to by ses nesměla opít tak, že jsme tě druhý den vzbudili v poledne.“

„Myslel jsem, že nebudeme spát každou noc jinde. Vážně se nemůžete na chvíli zastavit?“
„Neřekla bych, že to bereme moc hekticky. Ale jestli chceš vysedávat týden v jedné hospodě, jsi na špatném zájezdu…“

„Myslela jsem, že ji naučíme dochvilnosti. Už mě nebaví na ni čekat!“
„Obávám se, že jí ani nedochází, že dělá něco špatně…“

Každý měl očividně jiné představy a sny. Zdaleka ne všechny se podařilo naplnit…

Obrázek uživatele Naughtilus

Konference mozková

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma pro 18.4. - Nehlaste se všichni

Drabble: 

Jedenáctá hodina už je skoro pryč, a já marně vzývám mozek, nápad nikde. Amygdalo, nemáš pro mě něco s depresí? Anebo úzkost, to ty taky umíš, včetně fobií. Nebylo by něco v dlouhodobé paměti? Určitě je tam něco deset patnáct let staré, co už nemůžu nijak ovlivnit, co bych nejradši udělal jinak, co si tak "rád" připomínám ve tři ráno. A co pre-frontální lalok, nemá něco z krátkodobé paměti, na co jsem zapomněl a na co už je pozdě? Zadní mozku, nebyly by nějaké primitivní pudy? Kůro mozková, vymysli něco. No tak, má někdo něco? No nehlaste se všichni, krucinálhimlhergotdonrvetršajskárlgot!

Závěrečná poznámka: 

Takhle to vypadá pravidelně po 23:30. Asi BJB.

Obrázek uživatele angie77

Žízeň je veliká

Drabble: 

„Ještě jednou,“ objednávám.

Teda… chci objednávat. Vyskytl se problém, jehož hloubku jsme nejprve nepochopili.

„Dos equis už není.“
„Hm, tak Técaté?“ navrhuji a všichni kývají, protože jedna z věcí, které máme společné, jsou pivní preference.
„Došlo.“
„Indio nebo Sol?“ začínám být lehce nervózní, neb se dostáváme ke značkám poněkud pofidérním.
„Nejsou.“
„No tak Coronu…“ hlesnu zoufale.
„Neuvěříte,“ usměje se číšník, „ale byli tu cvoci, kteří vypili i Coronu.“
„Vážně nemáte žádné pivo?!?“
„Vypít mexickou hospodu se nepodaří každý den,“ přitočí se ke stolu stařičký domorodec, „nepamatuju si, že se to někdy vůbec stalo.“

Rekord, ze kterého ale nemáme velkou radost.

Obrázek uživatele angie77

Co by kdyby

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 20 - Osamocen v davu

Drabble: 

„Jste jako smečka. Jakmile se ozvu, hned se do mne pustíte. Nikdy nemám šanci říct, co bych chtěl dělat,“ chrlí v největší hádce pobytu a početné osazenstvo restaurace na nás konsternovaně zírá.

Tehdy jsme to odmávly jako pitomost. Nicméně…

Slavné mexické dobrodružství skončilo před dvěma týdny a s mírným odstupem času uznávám, že náš malý velký muž to občas neměl jednoduché. Přemýšlím, jestli by bylo lepší, kdyby býval měl s sebou parťáka. Že by si možná nepřipadal tak osamocený a vyčleněný. Že by se nesnažil prosadit za každou cenu a úplně blbými způsoby.

Ale testovat to při další cestě nebudu…

Guláš

Úvodní poznámka: 

Teda to byl ale bonus. Nápad se mi líbil, ale ta realizace, to bylo vážně náročné. Navíc v mém momentálním rozpoložení. A sehnat vhodné obrázky, a zkombinovat je (technicky s textem), ne, to fakt není můj šálek kávy (prostě to neumím).

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Historka je reálná.

Nemoc

Drabble: 

Jak stárnu, tak se moje vnímání času mění. Co dříve bylo tak snadné a jednoduché, jde s dětmi jen stěží a ačkoliv vím, že zase přijde doba, kdy budu o svém čase rozhodovat hlavně já sama, tak teď je to spíš sen než realita.

Jednou za sto let mám čas v klidu ležet v posteli, být nemocná a číst si u toho knížku, aniž bych musela co minutu zodpovídat otázky, proč ležím v posteli, jak to, že nespím, proč nevstanu, když není noc a taky že jim mám nachystat jídlo a pití případně cokoliv jiného, co mě vytáhne z postele.

Stránky

-A A +A