Krutá realita

Obrázek uživatele angie77

Falešné přátelství?

Drabble: 

„Zeptáme se na cestu těch vojáků?“ zeptala se jedna nevinně, netušíc, co vyvolá.
„To nejsou vojáci. Nemají uniformy. Jsou to divní chlápci se samopaly!“ upozorňuje druhá.
„Fajn, ale zeptat bychom se jich mohli, ne?“

Atmosféra v autě je posléze poněkud hustá…

„Mám plné zuby toho, jak ze mne děláš pořád blbečka! Nejsi nic než rozmazlený fracek, přesvědčený o své důležitosti. Jsem ti dobrá, jen když nemáš nikoho jiného. Teď jste tu tři hvězdy, takže mě můžeš odkopnout, viď?“
„To snad ne…“
„Ale jo. Jsi svině převlečená za kamarádku!“

Na konci dne naštěstí čekala příjemná vesnická hospoda, takže se hrany obrousily…

Obrázek uživatele Envy

Lhostejnost či strach za tím?

Drabble: 

Kráčí po ulicích,
svěšené hlavy,
svět kolem míjejíc,
jsou jich davy.

Násilí, zranění,
ztracené děti,
míjejí nevnímajíc,
jako by to bylo smetí.

Lhostejní ke skutečnosti,
k situaci ostatních,
oči radši klopí k zemi,
možná je to strach, kdo ví.

A když už si světa všimnou,
jak opaření zůstávají stát,
zamíří na něj kamerou,
čekajíc co bude dál.

Pomocnou ruku nevztáhnou,
radši za display se schovají,
když vzácně procitnou,
záchranku volají.

Málokdo pomůže přímo,
většinou jsou stejně mimo,
první pomoc neznají,
za hlavu se chytají.

Je zbytečné ptát se,
kdo má zde vinu,
není to vina jednotlivce,
je to vina kolektivu.

Nejhorší zločin

Fandom: 
Drabble: 

“Kdo to byl? Kdo z vás to byl? Přiznejte se.

Jak jste to mohli udělat? Proč? Proč jste to provedli?

V celé historii lidstva snad nebyl spáchán horší čin. Veškeré

válečné zločiny se tomuhle ani náhodou nepřibližují. Rvala bych si

vlasy zoufalstvím a tvář rozškrabala nenávistí. Nepochopím to.

Nechápu vaši motivaci. Jak nalézt vysvětlení či porozuměni pro skutek,

který jste zlovolně spáchali. Podobna tragické hrdince teď jediné,

co mi zbývá, je lehnout si na polštář,

nechat se uštknout zlým hadem a pak pomalu odejít do říše zapomněni.

Sbohem, sbohem...”

*
*
*
*
*

“Ježiši, aby ses z toho neposrala. Zítra ti koupíme novou čokoládu!”

Neviditelný fandom: 

Když se ozve svědomí

Úvodní poznámka: 

Promiňte mi ten dotaz, ale: byl autor tématu zcela střízliv?
Já bohužel jsem a nic lepšího ze mě tudíž asi nevypadne...

Drabble: 

Klika cvakla, dvéře letí,
matka vchází do dveří,
děti výskaj´, sporák syčí,
táta vaří večeři.

Kuchyní se vůně line,
žena kabát odkládá,
děti výskaj´, skáčou, vřeští,
vládne dobrá nálada.

„Mami, pusu!“ „Hele co mám!“
Sápají se po matce.
Ta však do pokoje mizí,
zdá se - poněkud vratce.

Klika cvakla, dvéře letí,
manžel vchází do dveří.
„Copak je ti, moje drahá,
co bys chtěla k večeři?“

„Mokrej hadr,“ skučí žena,
„hlava bolí jako střep.“
Muž se starostlivě mračí,
k ženě dělá vzorný dřep.

Netuší však dobrák stará,
že to nebyl alkohol,
zahnula mu jeho víla,
z toho má teď duše bol.

Závěrečná poznámka: 

Rozchází se mi počítadlo ve Wordu a zdejší, tedy řídím se zdejším. DOufám, že počet slov je tedy v pořádku.

Sláva sobectví

Drabble: 

Poslední brambůrek v pytlíku je můj,
poslední dílek pizzy zhltnu stůj co stůj.
Je na čase si přiznat,
že žiju pro sebe
a nikdo kdo se vyzná,
mě za to nezje*e.
Stojatý vody mě už dávno nelákaj
je výzva sbalit zadanýho fešáka.
Je na čase si přiznat,
že žiju pro sebe
a nikdo kdo se vyzná,
mě za to nezje*e.
Tohle je nejlepší sedačka v tramvaji,
ať jiní gerontofilové klidně vstávají.
Je na čase si přiznat,
že žiju pro sebe
a nikdo kdo se vyzná,
mě za to nezje*e.
Jestli je něco na světě vážně prima,
tak překonaná morální kocovina.

Dřív jim bylo líp

Úvodní poznámka: 

óda pošklebná, protože tyhle dvě báby, starý zarytý komunistky, potkávám denně na zastávce a jsou naprosto příšerný. Sice je mi jich trochu líto, ale ne tak moc. No nic.

Drabble: 

Na zastávce stojí tiše
dvě grácie v hrdé pýše,
okolo nich běží čas.

Jedna, ta co nejvíc křičí,
jak ti mladí všechno ničí,
ta když sama byla mladá
republiku rozkrádala,
na všechno hned štempl brala
a teď sama doma brečí.

Druhá se zas nepřesvědčí,
že si darmo blahořečí,
a když rudá vlajka mává
není už to žádná sláva,
nikdo už se neudává
a teď sama doma brečí.

Staré časy, kdy se vrátí?
Uteklo jim jejich mládí.
nevšimne si nikdo as,
starých rudých babek.

Na zastávce stojí tiše
dvě babky a je to klišé,
obě chtějí cítit zas,
nebýt pouhý zmetek.

Obrázek uživatele Arengil

Všech a ničí

Drabble: 

Udělejte to takhle, řekne první tajemnice šestého podržtašky.
Nemám dost podkladů, řeknu já.
Všechno zpět! Nedělejte to, dokud nepřijde to a to!
Po dvou dnech už je mi to jaksi podezřelé i ozvu se prostředníkovi první tajemnice šestého podržtašky, zda i jemu.
Ten mlčí a věc promptně vrátí výše uvedené, která mi o minutu později umyje hlavu, proč to nebylo vyrobeno!
Zaklínám se nařízením, že to přece nemám dělat, dokud nepřijde to a to.
Tajemnice mi vytkne, že nemám věšteckou kouli a Tardis nádavkem.

"Sice jsem se spletla, ale je to vaše vina!"
a padající hovno se vydalo na cestu...

Obrázek uživatele angie77

Všechno špatně

Úvodní poznámka: 

Příběhy z Mexika pokračují :-)

Drabble: 

Zdálo by se, že když v machistickém Mexiku je jediný muž v naší skupince zároveň tím, který umí nejlépe španělsky, bude zařizovat všechny zásadní věci. Omyl…

Takže když nám v La Paz oznámí, že do Chihuahuy neodletíme, neboť rezervace byla stornovaná a letadlo je plné, jsem to já s kamarádkou, které běháme a zařizujeme – zrušení auta čekajícího v Chihuahuvě, koupení nových letenek, nocleh v Guadalajaře, kam se neplánovaně podíváme, protože jinudy se do Chihuahuy nedostaneme.

A náš malý velký muž nám na konci řekne, že je to naše vina, protože všechno děláme zbrkle a ten původní let jsme zarezervovaly špatně…

Závěrečná poznámka: 

Pokud je tu nějaký znalec pravopisu a místopisu, byla bych ráda za konzultaci ohledně skloňování města Chihuahua (čteno "Čivava"). Jsme si poměrně jistá tvarem do Chihuahuy ("Čivavy"), méně pak už v Chihuahuvě ("Čivavě") - kvůli výslovnosti tam to "v" vkládám, ale vypadá to dost divně...

Obrázek uživatele Urrsari

Morální kocovina

Úvodní poznámka: 

Veriaci odpusťá, ale toto kruci sadlo.

Drabble: 

Zem snáď plochá,
Ježiš len socha.
Kde sa pozrieš, tam je lesba,
teplí všade a nám sa to nezdá.
A potom tie potraty, boha, ženy,
dovoľte chlapom šíriť gény!
Čo sa týka kňazov, povedzme si rovno,
dokážete im akurát tak hovno.
V kresťanskom lásky duchu pravom
neprislúcha Arabovi žiť so Slávom.
Len kto otŕča ksicht každú nedeľu v chráme,
toho za svojho my máme.
Nebo a amen a hosana a chvála
tak ľahko je naša večná sláva.
Ty len stíchni, rúhavec, hriešnik,
z nás prvý kameňom nehodil nikdy nik!
Nechaj nás milovať blížneho svojho...
okrem teba. Teba. Jej.

A *Jeho*.

Obrázek uživatele wandrika

Óda na zmesku zázračnú

Úvodní poznámka: 

Tak ja to sem dám. Je to óda minimálne z troch štvrtín.

Drabble: 

Nakúpiť za málo, predávať drahšie!
Povedie k bohatstvu nezlomné šťastie.
Ó, biznis liehový, lepší než zlatý dol,
namiešam dve zložky v pomere pol na pol.

Z prameňa tajného prúdy v diaľ tryskajte,
ľahký zdroj radosti všetci si kupujte.
Rum, vodka, slivečka, len za pár drobných
poteší vám všetkých štamgastov verných.

Veseľte sa, ľudia, chlast tečie prúdom!
V banke sa zbierajú milióny na dom!
Však obzor už temnie a draho vraj platili
mnohí, čo pohárik z prameňa vypili.

Z boháča vrahom za jediný deň
spravila neúprosná súdna sieň.
Väzenie brány svoje už neotvorí nikdy viac
pre tých, čo metanol miešali nemysliac.

Závěrečná poznámka: 

Nedávno som videla film o metanolovej afére, ktorý vo mne zanechal nezmazateľnú stopu.

Soudce

Úvodní poznámka: 

Jak jsem si v úvodním drabble stěžovala, že je múza fuč, tak možná není. Tyhle témata se mi píšou samy. Sice to není žádný fandom, ale ona i realita občas stojí za to :-).

Drabble: 

Když se v životě stanete rodičem dvou a více dětí, zcela automaticky se k již stávajícím rolím připojí i role soudce. Takže několikrát denně řešíte otázky typu: kdo to udělal, kdo komu ubližuje, kdo si začal. Dříve či později vás z toho bude bolet minimálně hlava a často zjistíte, že se provokují navzájem, případně nelze spolehlivě zjistit, kdo za to může.

V takovém případě obvykle následuje předpoklad kolektivní viny. Dalším stupněm je kolektivní trest. Funguje to. I do té doby na smrt soupeřící děti začnou spolupracovat, aby kolektivní trest nevešel v platnost a máte klid.

Aspoň minutu.

Jsou to děti.

V šatníku

Drabble: 

/Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi...?/

"Holka, tyhle šaty si neber. Věř mi, neber si je. Néé, ty modrý taky ne. Proč si nevezmeš ty nabíraný? Proč se vůbec snažim?"

*

"Já se z tebe picnu. Okamžitě se přestaň tahat za špek. Co když si ho ještě víc vytáhneš?!?"

*

"Nojo, klidně si ten obličej úplně rozhnípej, přece nevadí, že máš zítra důležitou schůzku, klidně tam můžeš přijít s ksichtem jak Freddy Krueger, v pohodě, jen pokračuj. Ale jestli mě tim zase pocákáš, tak fakt asi prasknu."

*

"Co to vidim? Dneska ti to opravdu sluší. No vidiš, jak to jde, když mne jednou poslechneš."

Podivný smysl pro humor

Drabble: 

Říká se, že osud má občas podivný smysl pro humor.

Můj život je, dá se říci, celkem poklidný. Sice jsem zažila pár úžasných vrcholů a také několik pádů na dno, ale jinak spíš připomíná poklidné moře. Tedy připomínalo. Vstup mých úžasných dětí do mého života znamenalo, že moře se stalo spíš bouřlivým.

Veselých historek mám celkem dost a když přemýšlím, po kom to ty děti mají, stačí se podívat do zrcadla. Mé děti jsou to nejlepší zrcadlo, které mám a které mi ukazují, co je v životě opravdu důležité. Možná jim nebudu nejlepším přítelem, ale náš společný čas je důležitý.

Obrázek uživatele angie77

Lepší nevidět

Úvodní poznámka: 

Chtěli jste zážitky z mé mexické dovolené, máte je mít :-)

Drabble: 

Že zrcadlo není můj úplně nejlepší přítel, na to jsem si zvykla už dávno. I na to, že na oficiálních fotkách vypadám jako zarputilý terorista a na těch běžných prostě běžně blbě.

Ten večer jsem ale měla pocit, že po dni stráveném na moři při pozorování velryb a lvounů bych mohla být příjemně opálená a ošlehaná větrem. Čokoládová kráska, jak říká kamarádka spolucestovatelka.

Ukázalo se nicméně, že opalovací krém s faktorem 10 a stářím pět či více let není na ochranu před mexickým sluncem to pravé oříškové…

Nebo je ten loupající se červenáček někdo cizí, kdo mi stojí za zády?

Obrázek uživatele Ak.žena

Inzerát

Drabble: 

Max Grüblerisch byl šťastný. Dokonce velice šťastný. Potíž byla v tom, že to nevěděl. Prostě to nepoznal. Celý život, tedy od doby, kdy o těch věcech začal přemýšlet, byl přesvědčený, že stavu štěstí dosáhne teprve tehdy, až potká tu pravou . Na vině byly rozervanecké texty německých rockových kapel 80. let poslouchané v příliš útlém věku a naprosté nepochopení Goethovy novely Utrpení mladého Werthera. Moc také nepomáhalo několik generací šťastných manželství napříč celým rodem Grüblerischových.
Dnes si Max podal inzerát (zn. Příjemné dny).
A věřil, že odteď už bude šťastný.
Ale nebude.
Tedy ne víc, než už je.

Není to smutné?

Závěrečná poznámka: 

Nejsi i ty náhodou už dávno šťastný/á?

Nepojedeš!

Úvodní poznámka: 

Odvozeno od skutečných událostí.

Drabble: 

"Juchůů!"
V pátek nejde do školy, ale na chatu! Měl pomoct mámě s mladší sestrou. Těšil se na příjemné dny.
Šel si lehnout s myšlenkou, že už jenom jeden den bude ve škole (byla středa).
Ale další den to šlo od deseti k pěti.
Nejprve oba rodiče zapomněli na změnu času, takže ráno vládl pekelný zmatek. Kvůli tomu ho strašně seřvali, když nemohl najít tělocvik. Do školy přijel později, než si myslel. Dostal poznámku za vyrušování a trojku z matematiky. Doma zameškal kroužek a táta ho seřval.

A co se nestalo, v pátek byl stejně ve škole, protože auto nestartovalo.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Nostalgie

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Další vyprávění od mých krásných návštěvnic.

Drabble: 

Letos jsme měly zajímavé jaro.
Ze začátku to tak nevypadalo. Přiletěly jsme do zimního bytu ve starém stromě a už tam jednoduše nebyl. Prý ho pokáceli lidé, ještě než se nastěhujeme. Co teď?
Vydaly jsme se na doporučení místních na jakýsi balkon.
Posbírali nás tam, nastěhovali do zimních garsonek a odnesli do sklepa.
Na jaře jsme se probudily hladové a vyhublé. Naordinovali nám pár dní lidské péče.
Neměly jsme na krku hladové řvoucí dítě, jídlo jsme dostaly pod nos a co hrdlo ráčilo, třiadvacet hodin denně jsme spaly...
Pak jsme byly vypuštěny.
Letos na podzim letíme najisto na tentýž balkon.

Obrázek uživatele angie77

Všichni jsou už v Mexiku

Drabble: 

Jet s nesourodou partou kamarádů na tři týdny do Mexika se jevilo jako poměrně riskantní plán. Příprava na cestu byla minimalistická, všech pět se nás sešlo až při odletu. Mé optimistické já doufalo v bezproblémový průběh, což se nenaplnilo.

Jedna pohodová cestovatelka, co ráda chodí po horách. Jedna taky pohodová, ale milující nakupování a nedochvilná. Další pohodlná, preferující válení a tequillu. Pátý jediný muž, který neví, co chce, ale chce to hned a jakmile to nedostane, je nevrlý. Konečně já, skvělá Angie.

Navíc už začalo DMD a signál je tu občas velmi pofidérní.

Nicméně užili jsme si i příjemné dny.

Obrázek uživatele Urrsari

Keď sa niekto topí, aj tá slamka je dobrá

Úvodní poznámka: 

Tentokrát sa odkloním od dnd témy, ktorá tu ľudí aj tak nezaujíma, a tak od nej asi upustím, ale načrieme do skutočnosti. A tá má od fantázie naozaj ďaleko.

Drabble: 

5 rokov:
Panický záchvat. Myšlienka o tom, že svet nie je skutočný. Trauma.

10 rokov:
Depresia, ktorú nikto nebral vážne. Viac zvláštnych myšlienok - o démonoch a pekle a Bohu. Prvé sebapoškodzovanie. Ufóni a "operácie bez jazvy".

15 rokov:
Konšpirácie. Istota - pôjde sa na Oxford. Pedofil.

17 rokov:
Rituály - len aby sa niečo nestalo.

20 rokov+:
Hygiena na bode mrazu. Ulievanie. Disociácia. Nesústredenosť. Neschopnosť zo seba dostať súvislú vetu. Neschopnosť písať tak, ako kedysi. Nebaví, nechce sa... a nedá sa. Zúfalstvo nad zlou pamäťou, zníženým IQ, a bezmocnosť. Zabiť sa, či nie?

A medzitým, terapia a drenie - pre pár príjemných dní.

Závěrečná poznámka: 

Len dodám, že v 100 slovách sa naozaj endá vyjadriť všetko, a že toho bolo viac, ale pointa je. Snáď mi bude odpustené také "ako päsť na oko" drabble. Nechcme nikomu znepríjemniť príjemný deň, ale myslím, že aj o tomto treba písať a hovoriť.

Obrázek uživatele siani

Desátá hodina odbila - pojednání o čase

Úvodní poznámka: 

Enjoy moje drabble o tom, jak nejsem schopná nic dělat, když vím, kolik je hodin.
Je dost o ničem. :D

Drabble: 

Deset dopoledne je vážně hloupý čas.
Už není ráno, ale ještě není ani odpoledne, do toho zbývá ještě sto dvacet minut. To není mnoho. Není to ani málo. Za dvě hodiny se dá stihnout spousta věcí. Jenže zase taková spousta ne. Úderem poledne se všechno mění, v mozku. Nechci začínat něco, co zabere spoustu času, a potom to nedokončím. Něco krátkého zase nevyplní celek, zbydou minuty navíc a kdoví od čeho se pak odečtou…
No, co dělat s načatým dopolednem?
Můžu sledovat ručičky do té doby, než budou obě na dvanáctce. Nebo můžu pomalu počítat do sedmi tisíc dvou set.

Závěrečná poznámka: 

P.S. Drabble budou zveřejňována (asi až v horizontu týdnů, zhruba po sedmi, teda pokud to nevzdám) na blogu... #nedělámsireklamuvůbecne
klubztracenychkterinevicoszivotem.blogspot.com

Obrázek uživatele Naughtilus

I get to sleep in on Saturday, right?

Úvodní poznámka: 

Took the liberty to interpret the topic literally, but not quite.

Drabble: 

The sight of two books furiously humping induced a fit of laughter so strong that it catapulted me from dreams into a bleak morning.
Well, that's the last time I binge something she recommends all night.
Spoiler alert: it wasn't. At least I had the mind to walk Leo before crashing at five. A quick check of the phone told me it was exactly ten. The desk lamp was still on, and the computer soothingly hummed. Suddenly, the majority of my dog's weight painfully concentrated on my chest and stated that Saturday or not, I don't get to sleep in.

Závěrečná poznámka: 

Jsem z české kotliny, ale zastávám názor, že umím líp anglicky než česky. Loni a možná i předloni se mi povedlo na DMD zapomenout, tak snad vydržím. Ti, kdo mě znají a ví, jak píšu, možná utrpí šok z toho, jak "ordinary" je můj první drabble, ale vzhledem k tomu, že je to tak maximálně jeden člověk tady, tak mi to i projde.

Jak spolehlivě zahnat múzu

Úvodní poznámka: 

První ročník jsem bohužel prošvihla, ale desátý ročník prostě nemůžu vynechat, i když dva měsíce nejsem schopna napsat vůbec, ale vůbec nic. Ale já se prostě nevzdám. Kachnám zdar.

Drabble: 

Tak jo, zase je tu duben. Už jsem si mohla za těch dlouhých devět let zvyknout, že to zcela naruší můj pravidelný večerní řád, teda spíše neřád. Bohužel jsem si nezvykla, ono se to ještě zhoršilo. Letos, na začátku roku, jsem měla skvělý nápad na rozvinutí příběhu, který jsem chystala sepsat už pár let. Vznikla první verze, druhá verze, třetí verze. Tak jsem se rozhodla udělat podrobnější osnovu. A tím jsem příběh úplně zabila. Od té doby ani slovo. A múza v čudu, duben tady a zase desátá hodina odbila, lampa ještě svítila, byl čas spát a drabble stále nikde.

Obrázek uživatele TimeGirl

Maturantova těžká hodina

Úvodní poznámka: 

Po roce příšerné neaktivity, kdy jsem nepublikovala ani báseň do školního časopisu, jsem přišla na to, že chci-li, aby někdo mé výtvory četl, měla bych je asi někde vystavovat. Navíc se zarputile odmítám věnovat studiu a psaní je prokrastinace, která šlechtí.

Drabble: 

Protřu si oči a zamžourám na obrazovku. Konečně mi po několika hodinách docvakne, že bude-li monitor jediným zdrojem světla, bude mě pěkně bolet hlava. Oženu se po stolní lampičce, a aniž bych odrhla zrak od Marxova "vědeckého socialismu", rozsvítím ji. Ani jsem si nevšimla, že se setmělo a ono už bude půl jedenácté. Vykořisťování studentů a ne vzdělání, tak je to.

S povzdechem otevřu další soubor. Naštěstí zítra musím umět jen filozofii, na ostro to bude až za nějaký ten pátek. Možná je to tím přebytkem kofeinu ale Shopenhauerovi a Nietzemu začínám rozumět. Život je utrpení a nic nemá smysl.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Hlad

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Zaslechl jsem od jedné holky, která se cestou na letní byt stavila na pár dní v Budči

Drabble: 

Desátá hodina odbila, zapomenutá lampa ještě svítila, a velká děsivá křídla ještě čekala. Klíče v zámku ještě nezachrastily, hlad cenil velké děsivé špičáky a hnal nás z úkrytu. Rozehřáté tiše čekáme zavěšené na víku, aby nám neušel sebemenší pohyb.
Klíče v zámku chrastí minutu po desáté, drápky se zatínají do mezírek ve víku, člověk přichází, cvakne pinzetou a otevírá krabičku s živým jídlem, lákavá vůně zalévá naše nozdry, víko se zvedá a... je odloženo stranou.
Člověk převrátí vzhůru nohama půlku bytu, než ji napadne podívat se pod víko.
Odhákuji se první, ocitám se v teplé lidské dlani a konečně
JÍDLO!

Závěrečná poznámka: 

Neviathiel nebude stíhat první týden, ale bát se o ni nemusíte, my jsme hodná majijinkatá loztomilá zvížátka.

Docela jiné město

Úvodní poznámka: 

Tak zkouším, jestli mě v určené lhůtě něco napadne...

Drabble: 

Návštěvníci to netuší, vlastně ani my většinou ne. Procházíme místy, kde se odehrálo mnohé, přemnohé. Ale už nejsou k poznání.
Široká, elegantní ulice, samé nablýskané výklady, jen naproti se choulí stařenka synagoga a kus dál trčí z navýšené země kameny s hebrejskými nápisy.
Na Zderazi bychom marně hledali hrad krále Václava i klášterní zahradu se studánkou.
Na Karlově náměstí si těžko představíme, jak vyděšená dívka z nárožního domu pohlíží na zlověstné stíny polozborcené kaple.
Nenajdeme Kanálskou zahradu, kam chodívali přátelé F. L. Věka.
Od Vltavy nezazní písničky vorařů. Ani vodník pod Vyšehradem už nebudí strach.
Snad alespoň ty vzpomínky přetrvají.

Závěrečná poznámka: 

Jako obvykle se do sta slov dostala nakonec jen malá část toho, co tam mělo být.
Zmínka o Karlově náměstí je narážkou na drastickou scénu z polozapomenutého románu Karolíny Světlé Zvonečková královna (měšťanská dcerka spatří z okna v houstnoucím šeru vraždu svého milého a následně zešílí), protože jsou v ní zachyceny už zaniklé budovy a také dřívější zvláštní ponurá atmosféra tohoto náměstí, které bývalo dějištěm různých pověstí, kriminalistických historek a městských legend.

Obrázek uživatele Urrsari

Hádanka

Drabble: 

Odkedy sa pamätám, sedel mi na ramene ošumelo vyzerajúci havran a šepkal mi do ucha nezmysly. Pes z tieňa sa za mnou vliekol na chromých nohách a fúzy prašivého potkana ma šteklili na ústach. Neviditeľné kone ma kopali do hrude a brucha, a smiech hyen ma prebúdzal do tichých a nehybných nocí, a inokedy pohľad svietiacich očí neotpierov, ktoré sa plazili na strope mojej izby. Červy si vyryli cestičky mojou kožou a pod ňou. Slon spočinul na mojich ramenách, nahnevané rosomáky na mne hodujú. Líšky ma pochovávajú v smradľavých norách. Motýľ z dymu rozprestrel krídla cez moje oči.
Kto som?

Závěrečná poznámka: 

Len taká sranda.

Obrázek uživatele neviathiel

Vůdcem snadno a rychle

Úvodní poznámka: 

Drabble vystihuje téma mého letošního seriálu.

Drabble: 

Nabídněte dle vlastního výběru: bezpečí, útěchu, čest, tradici, upřímnost, pravdu, bohatství, politickou nekorektnost, řešení, smysl a možnost bojovat.

Přimíchejte: elitu, vzory, zářné příklady, příběhy úspěchu, kterým se řadoví bez dostatešné snahy nevyrovnají, ale přesto je bezpodmínečně upřímně milujete a uděláte pro ně první poslední.

Pozor na ty ostatní, marnící své pusté životy na diskotékách, ovce, nevědomé, pohodlné, v nefunkčního vztazích s partnery z diskotéky, ale spojovací články se světěm venku. Nemějte obavy, většina časem odpadne a ty ostatní prohlásíte za kořen všeho zla.

Občas je třeba někoho veřejně ponížit a potrestat nebo vyhnat. Je to pro dobro jeho i přihlížejících.

Závěrečná poznámka: 

Sekta původně označovala odnož převažujícího náboženského směru a mnohdy zárodek nové církve. Ksždfá církev začala jako malá sekta. Před 2000 lety se objevila židovská sekta, věřící, že její charismatický vůdce umí chodit po hladině vody a je syn Boží. Později by zavražděn, neboť náboženská nesnášenlivost je stará jako lidstvo samo.

Sekty v negativním slova smyslu se často formují kolem manipulativních egoistickách jedinců, dost často opilých mocí, s psychickou poruchou nebo závislostí, nebo rovnou vším dohromady. V našich končinách je to například sekta takzvaného Syna člověka Emanuela Parcivala, známá díky angažovanosti dcery herečky Mileny Dvorské jakožto paní Mesiášové. Patrně jste slyšeli o hromadných sebevraždách členů zhoubných kultů, např. Jonestown v Guatemale, nebo ke konci 20. století členů sekty Heaven’s Gate. Tohle jsou extrémní případy zhoubného vlivu na jedince. Většina sekt za sebou zanechává množství psychicky a ekonomicky zničených jedinců, kteří jen těžko znovu navazují kontakt s lidmi.

Tento způsob fungování je nejvíce znám u sekt náboženských, ve skutečnosti však totožně fungují extremistická politická uskupení a podvodní finanční schémata.

Videonávod: https://youtu.be/mnNSe5XYp6E

Obrázek uživatele Skřítě

Vydali se hledat štěstí a dostali leda pěstí

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík.

Opět se omlouvám všem se vztahem k této knize :-)

Drabble: 

"Nejsem dítě", zařval Olle, "nebudu si hrát!"
Lasse s Bossem už ho začli neskutečně štvát.
Do světa se každý vydal,
Lasse krávám mrvu kydal.
Bosse si založil firmičku s chlastem,
bohužel podlehl finančním pastem.
Těžko říct zda bručí nyní v C-dur nebo moll,
soudili ho kdesi v Čechách v kauza Metanol.
Olle ty dva teplé bratry neviděl už věky,
má váženou klientelu a odsává špeky.
Liposukci potřebuje taky Britta s Annou,
Lisa dělá uklizečku a je starou pannou.
Anna vede jistý podnik,
dřív šlapala před ním chodník.
Neklaďte to osudu za hřích nebo vinu,
prostě štěstí neměly děti z Bullerbynu.

Závěrečná poznámka: 

Dodatek aneb co se do povídky nevešlo:

Britta učí ve škole místní malé zmetky,
už má syndrom vyhoření, rozdává jen pětky.

Obrázek uživatele Skřítě

Jak nakládat s hvězdičkami - stručný návod - suďte sami

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík

Nevhodné pro srdcaře s pozitivním vztahem k tučňákům :-) Omlouvám se předem a rozhodně jim takový osud nepřeji... ale krutá realita je krutá realita... a to nakládání s tučňáky k tomu vyloženě vybízelo :-D

Drabble: 

Madagaskar navštívili jistí badatelé,
pro vědecké účely toť místo dokonalé.
Zdejší akční tučňáci vítali je zpěvem,
což se vědcům zdálo být zajímavým jevem.
O své velké expedici sepsali i knihu,
tučňáky tam naleznete - naložené v lihu.

Happy Feet byl chybou tisku přejmenován na Fooda,
v hospodě to glosovali - že snad zvláštní odrůda.
Když to slyšel místní kuchař, hned ho dal na svoje menu,
"tučňák dobře naložený" restauraci zvýšil cenu.

A co Pingu malý?
Toho do ZOO dali.
Má tam jen bazének maličký
prudí ho uřvané dětičky.

Co příčinou bylo vší té neskutečné krize?
Mediální hvězdy že z nich dělá televize.

Obrázek uživatele Kumiko

Bezmoc

Úvodní poznámka: 

Psáno na téma: Co když řeknu ne?

Drabble: 

„A co když řekneme ne?“ rodiče nevěřícně zírali na ošetřující doktory.
„Budeme se soudit.“
Maminka pohladila chlapce po hlavě. Nechápala to. Nikdo přece nemůže dát nemocnici za pravdu. Snaží se je soudním procesem jen zastrašit? Možná. Ale oni neustoupí.
---
Nevěřila svým uším. Opustila soudní síň a rozplakala se manželovi na rameno. Nerozuměla tomu. Měla pocit, že je to vše jen zlý sen. Copak jejich názor nikoho nezajímá? Copak má stát právo jen tak zabít nevinného člověka? Nemohla tomu uvěřit.
Rozsudek zněl jasně. „Není v nejlepším zájmu dítěte pokračovat v léčbě, ani jej za tímto účelem převážet do zahraničí.“

Dnes zemřelo.

Závěrečná poznámka: 

Alfie Evans byl britský chlapec, který trpěl vzácnou neurologickou poruchou, nebyl schopen v podstatě žádné komunikace, jíst etc. a zlepšení se nepředpokládalo. Liverpoolská nemocnice rozhodla proti vůli rodičů, že je v nejlepším zájmu dítěte odpojení od přístrojů - tzn. jeho smrt. Toto rozhodnutí poté potvrdily všechny soudní instituce včetně Evropského soudu pro lidská práva. Chlapec neprojevoval žádné známky toho, že by pociťoval nějakou bolest. Itálie mu udělila občanství a rodiče usilovali též o jeho převezení do vatikánské nemocnice, která nabídla jeho další léčení. Soud to zamítl a chlapec byl odpojen. Dnes zemřel.

Nemohu uvěřit, že je v nejlepším zájmu dítěte smrt.
Nemohu uvěřit, že hlas rodičů neznamená vůbec nic.

Stránky

-A A +A