Krutá realita

Obrázek uživatele L.P.Hans

Duel

Drabble: 

Opatrně volil krok na úzké pěšině obtáčející skálu. Tu zaslechl nečekaný zvuk. Mekot? Na stezce stál kamzík!
Kamzík zachytil pohled, vyložil si ho po svém a výzvu přijal. Několikrát si odfrknul a sklonil hlavu obtěžkanou zakroucenými rohy.
Horolezec ztuhnul. Pohled doleva mu naznačil, že po skále nikam nevyleze, pohled doprava mu naznačil, že do údolí se mu padat nechce. Takže to bude kdo z koho, tahle stezka není pro dva dost velká!
To už byl ale kamzík u něj. Hmátl po rozích a zvrátil zvíře doprava. Podařilo se, kamzík padá do propasti! Teď ještě kdyby se pořád nedržel těch rohů.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Sourozenecká rivalita

Drabble: 

„Tohle je velmi zajímavé,“ prohlásila zamyšleně postarší ženština.
Po chvíli zírání do dlaně nervózního muže dodala: „Jaké jste znamení?“
„Beran, madame Fortuno,“ odvětil muž.
„Skopec,“ pokývala hlavou věštkyně, „myslela jsem si to. Vyložím vám karty.“
Uchopila do rukou tarotové karty a začala vykládat budoucnost.
„Hmmm,“ zabručela madame Fortuna.
Muž si zatahal za límeček košile: „Je to špatné?“
„V brzkých dnech vás čeká ošklivý pád.“
...
Navzdory varování se Pavel Šarabata, jeden ze dvou přímých dědiců pohádkově bohatého Jaromíra Šarabaty, vydal se svým bratrem Petrem Šarabatou na výšlap na Sněžku.

Našli ho pomláceného u úpatí.
Jeho smrt byla uzavřena jako tragická nehoda.

Závěrečná poznámka: 

Věštby z karet a rukou nejsou věci, kterým bych dvakrát věřila, abych pravdu řekla. Ale, jak se říká, svět je malý a o náhody něm není nouze.

V ZUŠce

Drabble: 

V šesti letech:
"Tatííí, tatííí, já bych moc chtěla hrát na dudy!"
"Ne ne, si na to ještě moc malá, nejdřív budeš hrát na flétničku."

V deseti letech:
"Tatííí, tatííí, já bych tak chtěla hrát na dudy!"
"Ale Barunko, teď si se začala učit hrát na kytaru. Ještě počkej."

Ve dvanácti:
"Tatííí, tatííí, už můžu začít hrát na dudy?"
"Baru, mluvil jsem s panem učitelem, dudáků má letos plno, ale potřebujou basáka. Co kdyby sis vyzkoušela basu?"

V pětadvaceti.
"Tatí, proč sem se nemohla učit hrát na dudy?"
"Pravdu? Protože ten zvuk je mi tak protivnej, že by okamžitě letěly!"

Závěrečná poznámka: 

True story.

Tímto vás všechny srdečně zvu na 23. mezinárodní dudácký festival do Strakonic. :)
http://www.dudackyfestival.cz/

Dudy mají měch buď z ovčí nebo kozí kůže. :)

Obrázek uživatele Bilkis

Jan Šlapák 1948-2018

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní!

Toto je pocta příteli. Snad na nás koukáš z nebeské hospody u fujary a chcípáka. A máš tam spoustu paninek.

Drabble: 

Jeník, kterému nikdy nikdo, možná kromě matky, neřekl jinak než Gejza, odešel tiše po zákeřné nemoci v únoru tohoto roku.
Kdo ho znal, vzpomíná na něj v nejlepším. Jeho mottem byla slova: Když můžu, pomůžu. A pomáhal, i když už vlastně nemohl. A nikdy nechtěl nic na oplátku, to nebyl jeho styl.
Mnozí si mysleli, že je to obecní blázen, ale on byl virtuoz mezilidských vztahů. Nic ho nedokázalo zlomit, nic mu nesmazalo úsměv z tváře, měl rád lidi a život.
Rád zpíval, rád tančil na stole, rád pil a strašně rád žil. Čest jeho památce!
Masaryk nás svolává, svolává...

Závěrečná poznámka: 

Chybíš nám, Honzíku. Snad si zase zatančíme.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Kapitán Irenka

Drabble: 

Maminka seděla na lavičce u hřiště a pozorovala hrající si dítka. Na hřišti stála zbrusu nová atrakce – prolézačka ve tvaru lodi se spoustou lan a tyčí na šplhání. Drobná dívenka s papírovou čepicí vyšplhala až na samý vrchol a začala křičet z plných plic: „Napněte plachty, vy smrdutý škeble! Neberte zajatce! Zabte všechny krysy!“
Maminka zrudla v obličeji.
„Irenko! Pojď sem na moment!“
Dívenka poslušně přicupitala.
„Kdepak jsi k tomu přišla, kdo tě to naučil?“
„S tatínkem jsme si hráli, když jsi byla minulý týden za tetou Pavlínou.“
„Tak tatínek? A jak by se ti líbilo jet příště se mnou?“

Předpůlnoční mozkobouření

Drabble: 

Shoď skopce z kopce.
Cože to jako má bejt? Byl autor námětu s prominutím zcela střízliv? uvažuje drabblista při pohledu na monitor.
To mám házet ubohý beránky někam do údolí?
Jaký je vlastně rozdíl mezi shazováním skopců z kopců a shazování z kopců skopců... A je tam nějaký? V prvním případě jde o důraz na skopce, v druhém na kopce... Ne, z toho taky příběh nebude…
Mozek drabblisty hrozí explozí jak přetlakovanej papiňák.
Existuje-li skopec, kterého chce někdo shazovat z kopce, musí zákonitě existovat i dokopec, kterého budou vytlačovat do kopce.
Skopec a Dokopec.
Žili, byli dva beránci, dva bratříčci…

Závěrečná poznámka: 

Prásk
Papiňák vybouchl.

Generace

Drabble: 

Když byla Janička malá, často se na svého tatínka hněvala. Jeho vtípky jí přišly trapné a ten horror, když vtipkoval před spolužačkami! Nebo si povídal s televizí. Stačily závěrečné titulky a než se kdo nadál, tatínek z nich složil písničku. Trapnou! No a když si pořídili štěňátko, tak tatínek ho trápil, tahal ho za ocas a za uši!
---
Dnes už je Jana velká a má vlastní rodinu. A když přijedou na návštěvu za dědečkem, společně zhudební závěrečnou část kriminálky a vytahají šarpejovi všechny faldy.

A Janin syn? Nejspíš se taky na svou maminku hněvá. Má ale smůlu. Genům nikdo neuteče.

Obrázek uživatele Erendis

Z tajného jednání vlády

Drabble: 

„Vážení ministři, chci s vámi projednat záležitost přímo strategického významu. O naší zemi se v zahraničí stále více šíří nejapná pomluva, že prý jsme země euroskeptická, že euroskeptické strany dostávají čím dál větší prostor ve veřejných funkcích, ba se s nimi jedná i o vládě. Tyto řeči musí skončit.
Navrhuji proto, abychom přijali nové opatření, které jednoznačně prokáže, že jsme evropštější než celý Brusel!
Jaké, ptáte se?
Každý ví, že Evropská unie dbá na politickou korektnost, na genderovou vyváženost zvláště. Proto předložíme novelu, podle které se společnosti v rámci koncernů nebudou již nazývat dceřinými a mateřskými, nýbrž dceřinými a otcovskými.“

Závěrečná poznámka: 

S fandomem jsem to možná přehnala, ale z výtvorů, které dokáží naši zákonodárci vytvořit z evropských předpisů (jež samy o sobě mají často k dokonalosti daleko), se nemůžu zbavit pocitu, že takhle nějak ta jednání probíhají.

Obrázek uživatele Kumiko

Poklad

Drabble: 

Když oznámila, že zákrok nepodstoupí, zavládlo překvapení.
"Nikdo by ti nic nezazlíval..."
"Rozmysli si to pořádně."
Když pak, že dítě vychová, zděšení.
"Cože?"
"Ve tvé situaci...."
"Neuvědomuješ si, co děláš!"
"S nim na to už nikdy nezapomeneš."
***
Holčička s pláčem přiběhla. Pofoukala jí bolístku, pohladila, pochovala. Ty tři roky byly náročné. Ale naučila se to. Musela. Nechtěla v tom dítěti vidět dceru jejího otce. A neviděla.

Když si prohrabovala zásuvky, našla svou kopii trestního oznámení na neznámého pachatele pro znásilnění. Bez rozmýšlení ji hodila do koše. Případ stejně odložen.

"Maminko, namalovala jsem ti obrázek."
Otočila se a silně děvčátko objala.

Závěrečná poznámka: 

Ach jo, nějak mi to letos vůbec nejde... :-(

Obrázek uživatele Vinpike

Čest jejich památce!

Drabble: 

Vážení truchlící,
velmi náhle odešel náš přítel a kolega Pepík Česnek, disident, zakázaný autor a novinář. Byl to vždy dříč, a jak žil, tak umřel. Dovolte mi na tomto místě přečíst jeho poslední nedokončený příspěvek, nekrolog, nad jehož přípravou mu puklo srdce. O našem drahém zesnulém vypoví více, než dlouhé řeči. Cituji:
"Včera nás po krátké a lehké nemoci opustil Alois Sekyrář, nositel Řádu Klementa Gottwalda a řady dalších ocenění. Působil jako literární kritik Rudého práva, jeho slovo mělo značný dopad. Za svou práci se nikdy nestyděl, prý nikomu vědomě neublížil. Kariéristické prase to bylo, šmejd, bolšán a sekerník, který..."

Vesnická sámoška

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble jsem napsala asi tak za 30 sekund. Jsem alergická na ten název! Nebo trpim posttraumatickym šokem. :D

Drabble: 

Začátek dalšího pracovního dne.
Jako první se ke kase přiloudal "Koktal" a poprosil o d-d-dvě k-k-krabičky m-m-máček.
Hned za ním stála nachystaná "Jedubába". Dneska si mne jenom prohlédla od hlavy k patě, ale neřekla nic. Třeba jí konečně zdřevěněl jazyk.
Další na řadě "Dědek Slizák". Nejspíš mi propálil díru do zaměstnanecký vesty. Nojo a na odchodu volal "Frantovi Hnusákovi":Můžeš pžijít, dneska pjacuje ta Kozatá. Blbec.
A to dneska určitě příde "Loudivej Petr" a pozve mne k sobě domu na sklenici něčeho vostřejšího, háháhá. Legranda hahaha.
Na závěr? Sprdunk od vedoucího: Jestli se ti tu nelíbí, můžeš jít do Flopu!

Závěrečná poznámka: 

True story. Bombastický letní brigády v www.terno.cz. Fakt žejo. :/

Obrázek uživatele L.P.Hans

Výpadek

Drabble: 

„Budu slavnej a ty mi k tomu pomůžeš.“
Mladík v kapuci se nechápavě zatvářil na svého společníka.
„Podívej se, v dubnu se taková banda individuí schází na internetu a píše ptákoviny, každej den jednu. Dostávají bodíky a předhání se, kdo dostane víc. A ty mi pomůžeš vyhrát.“
„Proč?“
„Je to hotový terno! Ti, co jsou fakt dobří, dostanou placku a uznání komunity!“
„A co chceš po mně?“
„Jen se tam drobně nabouráš a připíšeš mi pár bodíků.“
O pět minut ťukání na klávesnici se hacker obrátil na kamaráda: „Hele sorry jako. Jsem se tam nabořil a asi to drobně zbořil.“

Obrázek uživatele Erendis

Hledá se dědic

Drabble: 

Zadání:
Paní Božena Neužilová, osaměle žijící osoba, zemřela bezdětná ve věku 59 let. Rodiče, jedináčci, jejichž byla taktéž jediným dítětem, ji stejně jako všichni ostatní předkové předemřeli.

K notáři se postupně dostavily následující osoby:

Pan František Rádobyl se závětí, ve které je jmenován jediným dědicem. Závěť je psána na psacím stroji a opatřena vlastnoručním podpisem zesnulé. Za života se s ní přátelil, vystrojil jí pohřeb.

Slečna Marie Nevrlá. Nejbližší pokrevní příbuzná zesnulé – jejich matky byly sestřenice.

Paní Věra Zachovalá. Před třemi lety zesnulou adoptovala.

Otázky:
Kdo je dědicem paní Neužilové?
Kdo získá rodinný dům a tři miliony v cenných papírech?

Obrázek uživatele wandrika

Honba za špekáčkami

Drabble: 

Demänovská dolina, horný koniec, obchodík s potravinami.
Wandrika: Aha, špekáčky! Mohli by sme si ich opiecť v tom altánku, čo sme objavili minule.
Galahad: Ale sú už po záruke, pozri!
Wandrika: Hm... tak skúsime iný obchod.

O hodinu neskôr a osem kilometrov nižšie.
Dolný koniec, stánok s potravinami.
Wandrika: Tu majú len sladkosti a minerálky. Skúsme to inde.
Galahad: Iný obchod tu už nie je.
Wandrika: A čo vo vedľajšej dedine?

O pol hodiny neskôr a dva kilometre ďalej.
Pavčina Lehota, Terno:
Wandrika: Dobrý deň, máte špekáčky?
Predavačka: Máme tu už len tento grilovací set.
Wandrika a Galahad (nadšene): Berieme!

Závěrečná poznámka: 

Podľa skutočnej udalosti na dovolenke v Nízkych Tatrách.

Obrázek uživatele Queen24

Vzpomínat i zapomínat

Úvodní poznámka: 

Trocha poezie k večeru.
Není to láska, není to zlo... Jenom se nám to nepovedlo. Vzpomínat i zapomínat, a voči při tom zavírat...

https://www.youtube.com/watch?v=hA5HWeg_Il0

Drabble: 

Marně se otáčí
hledí mu do očí
On už ji nevnímá
na jinou se usmívá

Byla to asi
iluze, chyba, sen?
Přání snad
aby měl ji rád

Tisíce bodláčků
teď nosí v srdci
však svoji porážku
neuzná přeci

Je vítězkou
co prohrála
Už tehdy
když naivně
maličké bodláčky trhala

Marně se otáčí
v srdci má bodláčí
To srdce
ztěžklo velice

Kam se asi poděla
louka plná podběla
a dalšího kvítí
Zmizela
Docela

Umřela

Slunce pořád svítí
kam zmizelo kvítí
Zbylo jen bodláčí

Jeden pohled nestačí
tak se pořád otáčí
Hledí mu do očí
a místo slunce

vidí v nich bodláčí

Obrázek uživatele galahad

Votrelec

Drabble: 

Pred 417 rokmi
Ťažká celtovina šušťala o porast. Kyrys vojakov občas zaklopal o vetvičky.
Lúka bola plná podivnej dreviny plnej tŕňov. Musí sa na tie stromy pozrieť bližšie. Hore bzučalo veľa včiel, mohli by mať úžitok aj doma.

Pred 407 rokmi
Botanik smeroval do Európy. Všetkým ukáže svoje objavy, čo viac, mal exempláre a semená!

Pred 140 rokmi
„Vysaďte to tu, spevní to zem a dodá jej to živín!“

Pred rokom
„Vyrúbte celý svah.“

Súčasnosť
„Tadiaľto neprejdeme! Samý tŕň!“
„Ale nerúbali tu minulý rok?“
„Rastie to rýchlo. Nezbavíš sa toho a naviac hubí iné rastliny.“
„Odkiaľ sa to tu vzalo?“

Závěrečná poznámka: 

Poznali ste drevinu?

("Bodláčí" beriem aj ako tŕnistú húštinu, dúfam, že to zadanie spĺňa)

Obrázek uživatele L.P.Hans

Záměna

Drabble: 

„Tak tady vám vezu ty kuřata, kam to chcete složit?“
„Prosím? My čekáme na dodávku tučňáků, tohle je zoo, ne restaurace.“
„Tučňáci nebo kuřata, není to jedno?“
„No to tedy není.“
„No tak počkejte, za hodinku jsem zpátky.“
Řidič naskočil do dodávky a odjel. Zamířil si to nejkratší cestou k jinému zákazníkovi – přímo na náměstí.
„Dobrý den, mám takový problém. Došlo k drobnému omylu, zdá se, že to co jsem vám včera dodal, nebyla kuřata.“
„No mě se taky zdály nějak velký a vypasený.“
„Potřeboval bych je zpátky.“
„To půjde jen těžko.“
Restauratér ukázal na ceduli: „Menu: Kuře v marinádě.“

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Děti

Drabble: 

Maruška se pokusila vklouznout do třídy bez povšimnutí. Bohužel neúspěšně.
„Ale, ale, ale,“ zakroutila hlavou Veronika, samozvaná královna kolektivu, která oběť zpozorovala jako první.
Maruška se na děti, které ji obestoupily, nervózně usmála.
Petr udělal krok vpřed a škodolibě se zachechtal: „Náš tučňáček je dneska nějak moc dobře naložený!“ A vší silou píchl dívenku do břicha. Ta tohle nečekala. Zavrávorala a přepadla dozadu.
„Neublížila sis, špekáčku?“ nahnul se nad ležící Marušku Michal.
Kruh spolužáků se kolem ní uzavřel ještě těsněji. Nad sebou viděla jen šklíbící se obličeje, které zlomyslně vykřikovaly odporné nadávky.
Holčička se marně pokoušela zadržet slzy.
Nenáviděla se.

Obrázek uživatele Erendis

Nevěřte reklamním letákům

Úvodní poznámka: 

Ehm, nějak mě poslední dny napadají samé blbosti.

Drabble: 

„Ve slané vodě,“ pobrukuje si mlsně hlava rodiny, „prokládaný kousky tuleního masa.“
„Raději mrožího, je výživnější,“ oponuje nejstarší syn, zatímco se celá skupina pomalu šine krajem a vrhá kolem nadějné pátravé pohledy.
Nikde nic, všude bílo.
„Já osobně bych si ho dala pěkně ve vlastním sádle, možná s rybí polévkou,“ navazuje po chvíli další z potomků.
„A co v lihu? Jako ten námořník, co jsme ho měli onehdy?“
„Kušuj! Hloupé nápady, na to by tě užil. Kdybys alespoň nějakého ulovil!“
„Nemůžu ulovit, co nepotkám. Jsme vůbec za správným polárním kruhem?
A rodinka ledních medvědů dál pokračovala v hledání vysněné pochoutky.

Obrázek uživatele Queen24

Poslední bílej

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 9 ,,Poslední bílé místo na mapě"

Drabble: 

Překrásné oči plné strachu.
Srdce mu divoce tluče, špicuje uši.
Je sám. Ve tmě. Chvilka nehybnosti. Pak se dává do pohybu.
Utíká, co mu síly stačí, země duní.

Kulky prořízly tmu a ostrá ozvěna výstřelů se nese savanou.

Leží. Nehýbe se. Už neuteče.

Našli ho tam po několika dnech. Zohavená hlava, neodborně uřezaný roh, vykrvácel.
Strážce parku potlačil slzy a vztekle praštil kloboukem o zem. Tenhle měsíc už druhé zvíře! Zatracená práce!!

Tak to šlo roky. Ubývalo jich. Postupně, nenápadně, jejich počet stále klesal. Až jednoho dne... zbyl poslední.
Poslední samec. Súdán. Byl nemocný, ale statečně bojoval až do konce.

Závěrečná poznámka: 

Súdán se narodil roku 1973 v Shambe, zemřel 19. března 2018 v Národním parku Ol Pejeta v Keňi. Po dlouhém boji s nemocemi, kdy se jeho stav nelepšil, se ho jeho ošetřovatelé rozhodli uspat. Súdán byl posledním žijícím samcem severního bílého nosorožce na světě.

Černočerná tma

Drabble: 

(klasický hospodský šum, cinkání skleniček, mnohačetné rozhovory)

"Nepřijde ti to tu takový podivný?"

"Klid, Aleši, rozmysli si, co si objednáš."

"No ne, tobě to nepřijde divný? Však se okolo sebe rozhlédni. Já nevěřím vlastním očím."

"Aleši! Víš co jsme si řekli!"

"Dobrý den, máte vybráno?"

"Promiňte, ale já vůbec nevidím na jídelní lístek... (zvuk, jako když někdo do něčeho kopne) Auuu!"

"Dobrý den, promiňte, oba si dáme pivo."

"Ale pěkně si se kopla, co? To je tim, že je tu taková tma."

"Aleši, ty si takovej hňup! Co si o nás budou myslet? Tebe už nikdy do Neviditelný kavárny nevezmu!"

Závěrečná poznámka: 

Ohnivá voda

Drabble: 

"...říká se, že na dně sklenky najdeš pravdu. Jenže to není vůbec pravda. Na dně sklenky najdeš akorát prázdný sklo! A pak musíš vyzkoušet další sklínku, jenže tam je taky vždycky prázdný sklo. Jak dlouho to má člověk zkoušet, aby uspěl? By mě zajímalo, co tam našel ten, co tuhle blbost vymyslel. Nebo kolik toho vypil. Nebo z jaký skleničky to chlastal. Třeba ty středověký poháry jsou fakt obrovský. Nebo řecký amfory. Ale ty zas nejsou skleněný. Může bejt hliněná sklenička? A co třeba ti, co pijou rovnou ze sudů, nebo..."

"Kamile, chlastáš už dva dni v kuse. Jdi domů!"

Obrázek uživatele TimeGirl

Ztráta

Drabble: 

Tak tohle je konec. Totální. Nevím, co dělat. Jak dál. Má vůbec smysl pokračovat? Nic už nebude jako dřív. Svět už nikdy nebude stejně barevný. Zbyde z něj jen fádní jednobarevný stereotyp všedního dne.

Několik slz dopadne na vodní hladinu pode mnou. Měla bych tam skočit taky a ukončit své trápení? To nejmilejší, co jsem v životě měla, je teď pryč. Nenávratně ztraceno pod odporně černou vodou, která všem bere, ale nikdy nic nevrátí.

Nikdy ve svém životě už nenajdu nic podobného, co by mi přineslo stejnou radost. Je to beznadějné. Vždyť moje oblíbené sluneční brýle skončily na dně rybníka.

Obrázek uživatele Erendis

Eldorádo pro kočky

Úvodní poznámka: 

Nahrazují téma První třída.

Snad na mě nikdo nezavolá Ligu na ochranu zvířat.
Majitelce utajeného fandomu děkuji za jeho propůjčení.

Drabble: 

„Chtělo by to dovolenou,“ protáhne se Silva.
„Dovolenou? Proč?“ Paní Hřbetová, přitoulavka, považuje za dovolenou každý den pod střechou.
„Od Ní. Slyšela jsem o úžasném místě, kde se kočky mají přímo nebesky.“
Mour, další přitoulavec, si pochybovačně odvrkne: „Někoho pálí dobré bydlo.“
„Já bych jela,“ opatrně mňoukne Černucha. „Tuhle jsem si jenom skočila na stůl a Ona po mě hodila pantofel. Lekla jsem se!“
„Mně přišlápla ocas! A ještě mi vynadala, že jí ho strkám pod nohu!“ přidá se Minda.
„Dobrá,“ Mour nejistě ustupuje většině. „Ale kde?“
„Prý se to tam jmenuje,“ Silva se dramaticky odmlčí, „Hotel U Devíti koček.“

Závěrečná poznámka: 

Ten pantofel tehdy letěl vedle. Nechtěla jsem rozbít nádobí.
A zkuste nepřišlápnout ocas kočce, co těsně za vašima patama sleduje, jak krájíte maso.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Peggy Tail

Fronta

Úvodní poznámka: 

Krutá (ne)realita :D

Drabble: 

„Dobrej, já dost pospíchám. Prosil bych dvacet kilo násilí, čtyřicet pět kilo úzkosti, krabici bezmoci, trochu té fyzické bolesti a samozřejmě tunu strachu...“

„Píšu si, ale musíte si počkat, před váma je fronta zákazníků.“

„Heleďte, víte vy vůbec, kdo já vlastně jsem?“

„Nejsem slepá. Ale poptávka je velká. Hlavně od televizních společností. To, že jste to kdysi zavedl, už dneska vůbec nic neznamená. Budete si holt muset počkat no.“

„Jak je ale možný, že toho tolik chtěj?“

„To víte, lidi se na to rádi dívaj. Protože sami už nic necejtěj. Takže na čekačku a uhaste si ten ocas, hoří vám.“

Obrázek uživatele Erendis

Stavovská povinnost II

Drabble: 

Často bývají podezřelí už při prvním setkání.
A fructibus eorum cognoscetis eos.

Přesvědčení, že ví všechno nejlíp, že by vás vlastně nepotřebovali. Ale soud je soud, advokát prý lépe ví, jak to tam chodí.
Quod licet Jovi non licet bovi.

Vylíčí situaci, vy si vyžádáte podklady a nadhodíte eventuální možnosti řešení. Jednu si okamžitě zamilují.
Tacere utilius est, quam loqui temere.

Situace podle podkladů se značně liší od té vylíčené. Zamilované řešení je nepoužitelné.
Tacere utilius est, quam loqui temere.

Vynadají vám do podvodníků. Rozhněvaně odejdou, svobodni vás kdykoli a kdekoli pomlouvat.
Absente reo.

Vy musíte mlčet.
Tacendus est vobis.

Závěrečná poznámka: 

Překlady:
Poznáte je po ovoci.
Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.
Je lepší mlčet než nerozvážně mluvit.
Proces bez přítomnosti obžalovaného (doslova "za nepřítomnosti věci").
Musíte mlčet.

Obrázek uživatele Faob

Rozrostlé Desatero

Drabble: 

Bylo řečeno, nesesmilníš, ale já ti pravím, kdo dvakrát denně neumyje tělo své, nesmí do dopravy hromadné; nezabiješ, ba masa nepojíš, u rostlin ještě zkoumáme, jak je to bolí. Nebudeš kouřiti aniž okusíš nápoje opojného už dávno nahradilo desítku, odhalenou jako vlastnický přídavek Semity Mojžíše. Cti otce i matku, budiž, máš-li je, především však porozené potomstvo naše; vztáhneš-li ruku, nechť ti upadne; vychovej bez napoměnek, malé stresují. První trojka zrušena; kdo kostela nezná, i peci se klaní.
Desatero zmasakrováno, na úrodně rozptýlený popel prší déšť zákazů; ujmou-li se, už je nevykořeníš, jako rakovina bují.
Za tím vším nějaký pekelný zákazník.

"No co je tohle za cestovku?"

Drabble: 

Vážená paní vedoucí,
mám několik stížností na Váš zájezd do Itálie.
1) Před odjezdem jsem nestihla nabít fotoaparát. V autobuse jsem požádala průvodkyni o pomoc. Nepomohla, a proto jsem celý den nefotografovala!
2) Zaplatila jsem 3500 korun navíc za jednolůžkový pokoj. Jenže můj pokoj byl menší než sousední dvojlůžkový! Měřila jsem obojí pomocí PET láhve. Chci ty peníze zpátky!
3) Poslední den zastávka v poledne! V tom vedru jsem byla jako mátoha a kvůli tomu jsem tam zapomněla foťák! Vaše kancelář mi zařídila vrácení až po DVOU TÝDNECH!!!
Žádám přiměřenou náhradu podle zákona o újmě způsobené ztrátou radosti z dovolené!

Závěrečná poznámka: 

Je to všechno pravda. Resp. je to kombinace dvou osob, ale přinejmenším ta jedna by sama vydala na několik stoslovek dohromady. A samozřejmě těch bodů stížnosti by bylo správně mnohem víc.

Čertovské patálie

Úvodní poznámka: 

Není zákazník jako zákazník.

Drabble: 

Mladí čerti Lucián a Eliáš konečně dostali vytouženou propustku do světa lidí...

Vyšli ze skal a vyrazili. Vypadalo to jinak než v učebnici, ale nevzdali se! Našli hospodu.

Neonový nápis HELL nade dveřmi. Rámus uvnitř. Cílem - bar.

„Dvakrát pivo,“ poručil Lucián.
„80 korun.“
Eliáš vytáhl bezedný měšec a pečlivě na pult vyskládal 80 zlaťáků.
„Co to má být?!“ rozohnil se barman.
„Zlaťák!“ odvětil Lucián bezelstně.

Vyhodili je. Dopadli do sněhu.
„Vždyť to bylo pravé zlato!“ nechápal Eliáš.

Kdosi se zasmál. Ohlédli se. Týpek, dlouhé vlasy, červené čočky. Ale aura anděla!
„Koukám, že vás v pekle také školí podle starých příruček!“

Závěrečná poznámka: 

Doba jde rychle kupředu.
Ani v pekle už to není to, co bývalo. : ))

Obrázek uživatele winterpool

Banány

Úvodní poznámka: 

!NESOUTĚŽNÍ SPAM!

Československo 1977

Drabble: 

Toho rána byl pan Máslo, vedoucí prodejny Jednota, poněkud neklidný. Jistě to mělo co do činění se srocením místních sousedek před obchodem.
“Banány!” zahájila palbu vdova Vomáčková, svou konstrukcí ne nepodobná raketovému křižníku Groznyj.
“Neblázněte, soudružko, my banány přeci nemáme,” zasmál se nervózně Máslo. “Ty jsou jen v televizi!”
Za křižníkem rezonovalo výhružné mručení davu.
“Banány, sem!” zavrčela vdova. Dav se semkl těsněji kolem Másla.
“Soudružky, uklidněte se! Co rohlíček? Čerstvý! Anebo - hašlerku?”
“BA-NÁ-NY!”
“NE-MÁ-ME!”
Máslo v poslední vteřině zabouchl dveře. Díval se, jak křižník zlostně krouží kolem výloh a pomyslel si:
Tu Ženu za pultem mi byl čert dlužen...

Závěrečná poznámka: 

To je tak, když v televizi běží dvanáctidílná fanfikce na reálný socialismus, a lidé jí uvěří...

Stránky

-A A +A