Krutá realita

Horkost

Úvodní poznámka: 

Nahrada za tema Pelynek z 8. 4.

Drabble: 

Alice sedela na schodech ministerstva. V ustech mela horkou pachut pelynku. Bylo ji jedno, ze se po ni lide otaceji. Vzpominala na dobu pred sesti lety. Na ovzdusi nabite emocemi. Na nejkrasnejsich par mesicu ve svem zivote. Vzpominala, jak po letech strachu najednou srsela energii a radostnym ocekavanim. Ani trimesicny pobyt v nemocnici ji nezlomil, cekala zazrak.

A zazrak prisel. Za tri roky nemela uz ani na najem.

Jedina nadeje? Socialni davky z ministerstva. To ponizeni. A v komisi?

Sedeli tam oba. Porevolucni majitel cinzaku a namestek, ten, ktery ji tenkrat, pred sesti lety, obuskem zlomil ruku a vyrazil oko.

Závěrečná poznámka: 

Ctete Zdenu Frybovou, deti. :(

Obrázek uživatele Aziz

Aprílové počasí

Drabble: 

Sevřít pevně luk, přiložit šíp na zakládku. Zachytit končík za tětivu pod korálkem. Vzít za tětivu - ukazovák nad šípem, prostředník a prsteník pod.

Trochu luk naklonit, aby mi drzý dubnový vítr neshodil šíp ze zakládky.

Natáhnout, oběma rukama. Zakotvit si v koutku úst, až mě letky zašimrají pod nosem. Srovnat si hrot šípu s terčem, uvážit nadměření či podměření.

Mířit trochu do strany, aby mi vítr nevyhnal šíp mimo dráhu.

Nadechnout. Ještě jednou vše zkontrolovat. A pak chci v klidu, s výdechem šíp vypustit.

Minu, protože mi vítr foukne vlasy do obličeje. Prskám. Pozoruju, jak můj šíp mizí v křoví.

Obrázek uživatele angie77

Není úniku

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma pro 13.4.2019 - Pořád spolu

Drabble: 

Půjčit si v pěti lidech auto se jevilo jako skvělý nápad.

Poloostrov Baja California jsme sedmimístným bourákem projeli tam a zpět, kamarádka horalka je zkušená řidička. Otestovali jsme, co všechno takový ne úplně terénní stroj dokáže. Místa bylo dost, cena příznivá, pohoda.

Druhé auto měl být džíp s náhonem na všechna čtyři, do hor kolem Měděné soutěsky vhodný. Místo něj jsme nafasovali pickup, takže jsme batohy vozili na korbě zabalené v pytlích na odpadky, aby se na prašných cestách nezničily. Horší byl nedostatek prostoru. Ponorková nemoc se na konci druhého týdne projevovala dost silně a stísněný prostor situaci rozhodně nevylepšoval…

Obrázek uživatele angie77

Když ti vítr napne plachtu

Drabble: 

Šnorchlování jsem nikdy dřív nezkoušela. U moře si vystačím s plaváním a blbnutím ve vlnách. Tentokrát jsem se nechala přesvědčit a vyrazila s ostatními na celodenní výlet. Byla jsem nucena navléknout se do záchranné vesty, ačkoli jsem kormidelníkovi vysvětlovala, že plavat umím. Pak jsem dostala malinké tlačící ploutve a šnorchl s dost nechutným náustkem. Když jsem se před opuštěním lodi pokusila zbavit té poblblé o tři čísla větší vesty, byla jsem vyhodnocena jako potížista.

Šnorchlování jako takové mne moc nenadchlo. Ale jízda na loďce byla super. Mám ráda, když mi vítr hvízdá v uších a z vlasů dělá nerozčesatelný spletenec.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Specialista

Drabble: 

„Pane, poslušně hlásím, že útočníci se zabarikádovali v bance.“
Kapitán se podíval na nováčka, potom vykouknul přes barikádu a zase rychle hlavu schoval, když mu těsně nad ní hvízdla kulka.
„To vidím taky. Co rukojmí?“
„Asi dvacet lidí, většinou zaměstnanci.“
Velitel se zamyslel a pokračoval: „Vyšleme tam Pavouka.“
Strážmistrovi zasvítily oči: „To bude určitě ten nový robot, co jsem o něm četl.“
„Ne.“
„Snad ne cvičení sklípkani? Četl jsem, že teď policie nasazuje i jiná zvířata než policejní psy.“
Velitel zavrtěl hlavou: „PaVoUK – Paramilitantní Vodovodní Úderné Komando.“ Prstem ukázal na nedalekého nadstrážmistra Janáčka, který se soukal do neoprenu s ploutvemi.

Souslednost

Úvodní poznámka: 

Obávala jsem se, že tohle téma prostě nedám. Vzhledem k náročnosti programu jsem těžko hledala čas na přemýšlení. Ale ačkoliv je půlka dubna, tak mi nápady naskakují rychle a jsem schopna za deset minut vymyslet drabble. Někdy po deváté večer (děti mají chodit spát mezi půl desátou a desátou) jsem si nad to sedla, napsala dnešní drabble a zkusila jsem i bonus a překvapení, ono to vážně šlo.

Drabble: 

Zjistila jsem, že ačkoliv jsem člověk, který nemá pevný řád, určité rituály, obzvlášť s dětmi, se hodí. A úplně nejpotřebnější čas, kdy je to potřeba dodržovat, je večer, abychom byli schopni další den rozumně vstát do práce a školky. Proto jsme zavedli P. A. V. O. U. K. a. Souslednost kroků před spaním.

Poslední večerní jídlo, Aktivní vyčištění zubů, které ovšem kontrolujeme a dočišťujeme, za odměnu Večerníček. Nezapomenout Obléknout pyžamo, poté vyvětráme a počítáme projíždějící auta (počet si děti stanoví samy od 1 do 10) a pak Ulehnout do postele a když to jde dobře, tak Konečně spí celkem brzo.

Závěrečná poznámka: 

Opravdu to u nás takhle probíhá s malýma obměnama a možností prohodit pořadí.

Separační úzkost

Úvodní poznámka: 

Tohle téma mi hned přivedlo myšlenku na drabble. Plánuju dovolenou (jednu bez dětí) a mé děti mi neustále říkají, že beze mě nemůžou být, že je nemůžu opustit.

Drabble: 

Říká se, že pupeční šňůra mezi matkou a dítětem je hodně silná a tvoří se už v těhotenství. Zpočátku se tohle pouto jeví jako roztomilé, protože malé miminko, které potřebuje často maminku, ostatní, obzvlášť ženy, docela rozněžňuje.

Ale malé dítě časem roste a roste a jeho potřeba maminky je stále velká, takže takové období separace, které kolem jeho 9. měsíce přijde, už je horší, zvlášť, když si žena nemůže zajít sama ani na záchod.

Období pořád spolu ovšem tímto nekončí. Spaní v rodičovské posteli ještě v předškolním věku je vcelku častá. Naštěstí v pubertě přichází snaha o získání vlastního soukromí.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Jiříkovo vidění

Drabble: 

Jirka ležel na lehátku a opaloval se, když v tom na něj padnul stín.
„Haló je tohle Paříž?“
Protřel si oči a rázem se mu zatočila hlava. Nad zahradou se mu vznášel úplně malinkatý hrad a z cimbuří na něj shlížel mužík v leteckých brýlích.
„To… tohle je Horní Dolní u Prahy,“ vykoktal.
„Tak pardon, že jsem obtěžoval.“
Mužík zatáhnul za páku a hrad zamířil za obzor.
„Máňo! Právě tu proletěl hrad! Pojď se podívat!“
Manželka vyšla na zahradu, očima přelétla hromadu prázdných lahváčů a už ho brala koštětem.
„Ty si se zase spráskal jako prase. Já ti dám hrad!“

Obrázek uživatele Naughtilus

Do you like what you see?

Drabble: 

Nazdar, ty v zrcadle.
Vzpomínáš, když nám bylo sotva deset?
Nechat se draftovat do NHL, získat Vezinu, Stanleyho?
A co patnáct? Okouzlit češtinářku? Teda když jsme zrovna nefantazírovali o životě s Terezou?
Někde mezi dvaceti a třiceti, vykašlat se tady na všechno a všechny, odjet přes půl světa za tou roztomilou slečnou, co jsme kvůli ní pravidelně zůstávali vzhůru do rozbřesku, vystudovat tam, a dělat bůhvíco?
Jo, to byly naivní časy.
A podívej se, jak vypadaj naše vzdušný zámky dneska.

Vstát z postele, zvládat každodenní lidský situace, přestat sám sebe sabotovat neschopností se pohnout a něco udělat, dokud není pozdě.

Mylne predstavy

Drabble: 

Vecer v posteli:

Dnesek tedy nebyl moc produktivni. Ale to neva! Zitra bude akcni den. Rano jsem prihlasena na jogu a uz je to zaplaceny, to mne donuti vstat. Jeste pred odchodem si pripravim snidani sampionu, treba mi konecne zacne chutnat. A v praci se vrhnu na ty dva mejly tri mesice stary a dodelam ten otravnej report. Odpoledne nakoupim a uvarim neco hodnotnyho a pak se budu aspon hodinu ucit nemcinu. No a vecer konecne uklidim botnik a za odmenu se podivam nan nejakej vzdelavaci porad. To bude parada.

Rano v posteli:
Na vsechno kaslu, stejne si radsi pospim.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Jako princezna na bále...

Úvodní poznámka: 

Při pročítání drabble za několik posledních dnů se bavím tím, kolik periferních bicáčků se vejde do jiných témat ;D

Drabble: 

Když jsem dolaďovala poslední detaily mého vzhledu, moje představivost běžela na plné obrátky.
Naprosto živě jsem viděla, jak vstoupím do sálu a všichni přítomní se po mně otočí. A někde tam bude ON, Pan Dokonalý, který mi pomůže zapomenout na… to je jedno.
Dá se se mnou do řeči, protančíme celou noc a při posledním ploužáku si budeme tak blízko a pak se naše rty spojí…

Realita je samozřejmě úplně jiná.

Jsem jen další holka v davu. Celý večer trávím ve společnosti svých kamarádek a sklenice vína.

Místo cizí náruče končím sama ve své vlastní studené posteli. Zklamaná. Jako vždy.

Závěrečná poznámka: 

Tohle jsem celá já. Postavím si celé město ze vzdušných zámků a pak se hrozně divím, že nic nejde podle mých představ.

Dětské myšlenky

Úvodní poznámka: 

Dneska trošku ošizené, jsem unavená, musíme jít spát a já si vzpomněla, že jsem zapomněla ještě vložit drabble. A to mě čeká zítra ještě Pavouk... ach jo.

Drabble: 

Dětská fantazie nezná mezí. Občas se něčemu z toho zasmějeme, občas je nám dospělým jasné, že tak, jak si to dítě plánuje, to rozhodně nemůže vyjít – třeba že si vezme za manžela svého brášku a budou mít spolu děti, které se budou jmenovat jako oni a někdy si v duchu říkáme, že se ty touhy mohou i splnit, když bude mít dítě dost trpělivosti a snahy jít za svým.

Já už jako dítě věděla, co chci a šla jsem si za svým. Ale druhá část mé hlavy stavěla vzdušné zámky a vymýšlela příběhy o princeznách, dracích a jiných pohádkových bytostech.

Obrázek uživatele angie77

Jednou bude líp

Drabble: 

„Už nikdy nepojedu na dovolenou ve skupině! Už nikdy nepojedu ve skupině! Už nikdy!“ supím.
„Já tě chápu, ale teď tu jsme a musíme se snažit nejenom přežít, ale i si to užít,“ uklidňuje mě kamarádka horalka.
„To se řekne…“ zoufám si, neboť dnes mě štvou všichni tři najednou, a to tak, že hodně.
„Musíš to brát pozitivně,“ povídá a já přemýšlím, jestli se mě nesnaží naštvat i ona, protože jsou chvíle, kdy by se optimisti měli střílet…
„Budeme mít skvělý večer, uvidíš,“ slibuje.

A poté se jí dokonalou manipulací podaří, že jsme se rozdělili a každá skupinka bydlela jinde.

Tajny boss

Drabble: 

Kazde jednani s tim panakem je zabava. Jak navenek vystupuje presne tak, jak si kazdy predstavuje nejmocnejsiho muze sveta, ale uvnitr citi, kdo tu ma navrch. Preci jen je to obchodnik a i kdyz se o nem rika leccos, je dobry obchodnik, ktery pozna rozdil mezi prohrou taktickou a tou opravdovou.

Snad si ti jejich vysetrovatele nemysleli, ze bojoval za nase plany vedome? Chudaci. A ted jim to potvrdil i ten jejich nezavisly soud. Uspech? Blamaz.

Nastava dalsi faze.

"Dimitriji? Rekni Zaldostanovi, at pripravi svoje vlky. Americky prezident si pri sve navsteve zada nejlepsi ochranku, jakou mu Rusko muze nabidnout."

Obrázek uživatele angie77

Pavouk alkoholikem či alkoholik pavoukem?

Drabble: 

Toho dne se našemu bicáčkovi obzvlášť dařilo, takže není divu, že když večer odešel popíjet do baru mezi tlupu Mexičanů, naše dámská čtyřka popíjející pro změnu na pokoji víno ho „mírně“ drbala.

„Já se z něj jednou zblázním,“ povzdechne si vlčice.
„Ale on je opravdu obvykle v pohodě,“ snaží se ho, byť už ne tak vehementně, hájit ta, která ho zná nejdéle.
„Já ti věřím,“ odpovídá kamarádka horalka, která ho naopak poznala až na letišti. „Pro mě vlastně představuje fascinující objekt zkoumání. Takový divný pavouk se hned tak nepotká.“
„Pavouk?“ zeptám se potutelně. „Myslíš Prominentní alkoholik vytrvale očekávající uznání kolektivu?“

Předvolební

Drabble: 

Máte obavy o svoji budoucnost? Vadí vám, kam mocní tohoto světa vedou celou planetu? Máte obavy o osudy svoje a svých dětí? Přemýšlíte, jestli dokážete přežít po katastrofě celoplanetárních rozměrů? Máte obavy, že i když přežijete, vaše snažení a vaši mravenčí práci na obnově civilizace budou opět ničit rozdílné názory prodejných politiků? Těch politiků, kteří nás vedou mílovými kroky ke zničení planety?
Braňte se už teď! Volte PAVOUKa! PAVOUK vám zajistí bezpečí a svobodu.
Nemusíte být odborníkem, a přesto přežijete! PAVOUK se o vás postará! PAVOUK nemá sobecké zájmy. PAVOUK je zde pro všechny!

Postapokalyptický Amatérský Vysoce Objektivní Univerzální Klub

Závěrečná poznámka: 

Nezdají se vám ta témata letos tak nějak čím dál tím víc šílenější a šílenější???
To asi ten jubilejní ročník...

Obrázek uživatele angie77

Malí stydliví vlci

Drabble: 

Obvykle jsme otázku ubytování řešili živelně, tentokrát jsem prosadila, že při předpokladu pozdního příjezdu do velkého města je vhodné mít rezervaci. Iniciativně jsem objednala pokoje. Na fotce vypadaly pěkně. Realita byla horší a pro ty z nás, kteří nejsou zvyklí na bojové podmínky, těžko stravitelná.

„Fajn, je pozdě, jednu noc dám, ale zítra se stěhuju!“ řekla a pořádně si přihnula.
„Máme zaplacené obě noci.“
„To mě nezajímá, tady nebudu,“ další půldecák Jimadora.

O něco později.

„Nepůjdem spát?“
„Aši… ši jo. Ržekni… řekni to těm vlkům… kni jim, že jdu domů.“
„Vlkům? Žádní tu nejsou. Jen pár stydlivých švábíků.“
„Ždyť poudám!“

Závěrečná poznámka: 

AN: Doteď jsem si v mexických příbězích vystačila skutečně s tím, co se odehrálo, dnes poprvé jsem realitu musela drobně upravit – aneb byli tam brouci, nespokojená spolucestující a flaška tequily, ale ta věta a vlcích/broucích nezazněla.

Obrázek uživatele TimeGirl

Hotel Johna Watsona

Úvodní poznámka: 

Konverzační drama o maturitě. Tentokráte z jazyka anglického. Protože já už ostatně ničím jiným nežiji.

Drabble: 

Student 1: Co to zase mělo být? Jaký den s přáteli v přírodě? Mají pocit, že teďka chodím někam ven?

Student 2: Nebo že máš kamarády?

Student 1: Hele, nech si to jo, jinak tě s sebou do Walesu nevemu.

Student 2: To bys sis to nejprve musel umět u pana "Johna Watsona" zabookovat, chytráku.

Student 1: Jseš nějakej vtipnej, copak jsi to snad napsal dobře?

Student 2: Ne, ale matka mi ráno uvařila čaj z třezalky a po něm mě nic nerozhodí. Nepůjdeš s náma na pivo?

Student 1: Ani nápad, jdu spát. Vyřiď ostatním, že už jsem doma.

Závěrečná poznámka: 

Přátelé, aby jste tomu rozuměli. Nešťastná dítka letos anglicky psala článek o dni v přírodě a formální dopis jistému panu John Watsonovi, který údajně vlastnie hotel ve Walesu.

Obrázek uživatele Aplír

Amala a Kamala

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
(Bo-bo-boo-jííím a di-di-voké počítám celkem pouze jako dvě slova.)

Drabble: 

„Co to je?!“ zděšeně vyjekla.
„Propána! To jsou děti! Couvala před jejich vrčením. „Nevím, zda jsou tak snědé nebo špinavé? Jsou jako blesk, ale běhají po čtyřech!“

„Našel jsem je v lese,“ odpověděl misionář a zabouchnul dveře.

„Já se jich bo-bo-boo-jííím, jsou takové di-di-di-voké,“ koktá hospodyně. „Pomóóóc!! Cení na mne zuby.“ Vřeští.

„Ujmu se jich.“

Koupel odhalila mozolnatou, tvrdou kůži na loktech a kolenech.
„Kde jsou nůžky? Tak zacuchané vlasy nerozčešu!“

Amala utekla domů. Našli ji mezi svými. Unesli ji vlkům.
„Uuuuáááá,“ vyla na protest. Nežrala.

Druhý útěk.
Uloupila slepici. Hltavě ji trhala. Při dopadení z úst visela jen střeva.

Závěrečná poznámka: 

Dívky Amala a Kamala byly jako první "vlčí děti" zapsány do učebnic sociologie. Ojevil je v indickém lese misionář Joseph Singh roku 1920. Vzal je do domova pro opuštěné děti, který v Indii zřídil. Začal se dívkám plně věnovat. V následujících letech si vedl deník, který zveřejnil v roce 1942 antropolog F. M. Zingg.

Obrázek uživatele wandrika

Vlky zo Sierra Moreny

Drabble: 

Na kraji lesa sa Rodríguez vyzliekol a nechal si len starú jeleniu kožušinu. Bolo mu trochu chladno, ale vedel, že si zase zvykne.
Pred ním sa rozprestieral šíry les.
Rodríguez sa dlhé roky snažil žiť medzi ľuďmi. Ale nerozumel im, ich slová aj výrazy tvárí ho miatli a to neustále hemženie davov mu naháňalo strach.
Rozbehol sa a vydal zo seba hlboké hrdelné volanie.
Som späť! Povedzte to všetkým vlkom!
Oproti nemu zastala mladá vlčica a zvedavo sklopila uši.
Som späť, sestrička!
Vlčica zachytila jeho pach – ľudský pach – a celá sa zježila.
Rodríguez pochopil, že k vlkom sa vrátiť nemôže.

Závěrečná poznámka: 

Marcos Rodríguez Pantoja vo veku šiestich rokov utiekol z farmy, kde s ním nezaobchádzali dobre a rozhodol sa ukrývať radšej v lese. Dvanásť rokov prežil s vlkmi, ktorí sa s ním často rozdelili o korisť.
V roku 1965 ho v lesoch objavili policajti a priviedli ho späť do civilizácie, ale Rodríguez sa medzi ľuďmi doma necítil. Raz sa pokúsil vrátiť k vlkom, ale neúspešne.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Toníček

Drabble: 

„V prvním rohu máme veterána, Doktora Pěst!“
Boxerský ring se otřásl aplausem.
„A ve druhém rohu vyzyvatel… to myslíte vážně? No dobře… Toníček!“
Toníček, neduživý chlapec z předměstí se probudil o půl hodiny později. Společnost mu dělal neznámý muž.
„Chlapče, takhle to nepůjde,“ vzal chlapce za ruku. „S takovým ochablým svalstvem kariéru neuděláš. Ale existuje cesta. Tu máš.“
***
„A ve druhém rohu vyzyvatel, Ždímačka!“
Ve druhém rohu stála hrouda svalů, to co kdysi bývalo Toníčkem někde uvnitř. Ze zarudlé kůže vystupovaly naběhlé žíly obepínající pletence steroidního svalstva. Groteskní postava se svezla na stranu, jak jí pod tím náporem puklo srdce.

Bejvavalo

Drabble: 

Jo, jsem to ja. A s kulturistikou jsem uz davno seknul. Ale reknu vam, chlapci, ze takovou jizdu, jakou mam za sebou ja, v tyhle republice nikdo neprozil. To byly casy, kdyz jsem rano vstal na trenink, pak vosum hodin bouchal ve fabrice a pak mne cekal zase trenink. No a o vikendu zavody. Tyjo a kdyz mi komousi povolili vyjet za hranice, tak jsem vubec nejed, abych z diet usetril na novy boty. A pohar mi stejne sebrali. To dnesni profici uz neznaj.
A ted uz posiluju jen tak okrajove a jen na jedny ruce. Tak na zdravi, kluci.

Obrázek uživatele angie77

Silný a skromný muž

Drabble: 

„Celý den jste se mnou nepromluvily ani slovo, ale já jsem divný,“ prská.
„Možná proto, že jsi ráno místo pozdravu oznámil, že jsme objednaly drahého taxíka,“ utrousím, fakt na něj nemám náladu.
„Vždyť jo, hotelový byl levnější!“
„Jenže hotelový by nás těžko vzal všech pět…“
„Já bych šel klidně pěšky, to vy si musíte pořád vozit prdel. Plnou hubu keců o chození po horách, ale přitom mám lepší kondici než vy!“

S kamarádkou se na sebe lehce omámeně podíváme. To snad nemůže myslet vážně…

Myslí… Myslí si, že nás dostal. Periferním viděním zahlédnu, jak spokojeně zaťal svaly. Teda spíš svalíčky…

Můj čas

Úvodní poznámka: 

Uhoněná po celém dni dostávám chuť psát a to ani neznám téma. A pak... to téma se mi tak hodí do nálady. Takže zase těsně před spaním píšu, ale tentokrát o den dřív než je limit. Inu, proč ne, to se občas poštěstí. Zatím mi ten duben tak nějak hezky notuje.

Drabble: 

Už dlouho jsem nezažila pocit, že se nudím. Spíš mám pocit, že ať dělám, co dělám, vždycky nestihám. A tak jsem si dala základní pravidlo. Jednou se věnuju sobě, podruhé manželovi a potřetí a počtvrté dětem, pořadí je čistě náhodné a občas se prohazuje, ale všechny v jeden den prostě nezvládnu.
Když mám zrovna svůj den, většinou vyrazím někde na procházku. Protože zůstat doma znamená, že jsem o svůj den přišla. Děti prostě nesmí maminku vidět. Poslední dobou musím svůj čas rozšířit i o návštěvu obchodu a přinést jídlo, takže když přijdu, muž je zavolá a oni mě bouřlivě přivítají.

Závěrečná poznámka: 

Vlky jsem použila v přeneseném významu, ale myslím, že téma jsem dodržela. Protože oni vážně čekají, až přijdu (no hlavně na to jídlo, že ano).

Obrázek uživatele TimeGirl

O lásce k Cermatu

Úvodní poznámka: 

BJB, protože můj mozek byl maturitní slohovkou rozcupován na kousíčky a nemyslím na nic jiného, než na článek s prvky recenze o Válce s mloky a vypravování o tajemném hradu. Óda na mou nehynoucí lásku ke společnosti Cermat. A asi založím fandom "maturita".

Drabble: 

Na roztřesných nohou se vypotácím z učebny. Svezu se vedle podobně zdrceně vzhlížejících studentů na lavičku. Myslím, že mi ten spisovatelský výkon přivodil karpální tunely. Spolužák vedle mě mi podá plaskačku.

"Kdes to vzal?" zeptám se a silně přihnu si.

"Dal mi to tříďas."

"Hezky," ušklíbnu se a lahvička koluje dál. "Tak o čem jste psali?"

"Jedničku," pokrčí chlapec rameny, "vypravování je vždycky jistota, i když nevím, jestli 'utrpení ve sklepě' bylo úplně ideální téma. Co ty?"

"Úvahu. Periferní bicáček, co to jako mělo být?" odfrknu si.

"Neboj, když to budeš mít moc dobré, postoupíš do dalšího kola v září."

Na obalu huj...

Drabble: 

"Za mych mladych let jsme pili hodne alkoholu. Hlavne kvalitni rumy, ty se ted zase vraci do mody. V cem jsem ale odbornik, a nebojim se rict na slovo vzaty, jsou vina. Jsem takovy amatersky somelier. Mne staci k vinu cichnout, lehce povalet na jazyku a hned vim, jestli je to vino dobre nebo slivka."

"A muzes ochutnat tohle vino? Dostali jsme ho od znamych, zarucene archivni."

"Hmmm, vune krasne plna, barva jiskrna. Chut lehounce natrpkla s vyraznym priznakem kyselinky. Telo ma lehce ovocnou prichut a dozvuk krasne svira hrdlo."

"Vidite? Ja jsem vam rikala, ze Sklepmistr je nejlepsi vino!"

Závěrečná poznámka: 

Sklepmistr a RC kola, nejlevnejsi opice :D

Vedeli jste, ze ty krabice z krabicaku povazuji (americti vedci) za dost dobry zpusob skladovani vin? Nepropusti svetlo ani vzduch. :)

Obrázek uživatele Aplír

Téměř větší než hlava

Drabble: 

Obdivně se na něho dívala. Chtěl překvapit nejen ji, ale i všechny fanoušky na instagramu.

Když se po delší době s milou setkali, chtěl ji ohromit. Obnažil paži a změřil si svůj biceps.

„To koukáš!“ pronesl pyšně.
Nevěřícně vytřeštila oči. Sval, nafouklý jako balon, nechutně rozpláclý na podložce, připomínal spíš meloun, kterého zbavíte kůry, ale ne jeho tvaru. Celý byl protkaný fialovými žilkami. Vyrazilo jí to dech. Po obvodu měřil neskutečných 65 centimetrů.

„Tak, co mu říkáš?“
„Teda ten je ohromný!“ hlesla, ale zamlčela, že jí připadá zrůdný.
„To je jen periferní bicáček,“ chvástal se. „Teď přijde na řadu hrudník.“

Závěrečná poznámka: 

Tentokrát mne neinspiroval obraz, ale článek.
https://sport.tn.nova.cz/clanek/tenhle-mladik-ma-pres-bicak-65-cm-hrozi-...

Není cvičení jako cvičení

Úvodní poznámka: 

Nejprve jsem si říkala, že to je prostě šílené téma, že na to zítra nic nevymyslím, za pět sekund mě napadl nápad, řekla jsem si, to zítra sepíšu, ne, to sepíšu dneska, protože to do zítra zapomenu a ještě mám čas pár minut, než půjdeme spát.

Drabble: 

Když žena otěhotní, často si říká, že po porodu začne cvičit, aby shodila přebytečná kila, která nabrala. Jistě existují výjimky, které tohle opravdu zvládnout, ale po porodu najednou není čas. Není čas vůbec na nic. Všechno se točí kolem dítěte. Pak se žena utěšuje, že přeci neustále nosí to x-kilové závaží. To je cvičení. Občas kila dolů jdou, občas ne. Protože čokoláda na nervy případně dvojka vína, to je povolený doping. A tak místo pořádných svalů se občas krčí periferní bicáček (většinou na jedné straně, protože prostě tu druhou máme šikovnější na další úkoly) a jsme rády i za to.

Práce po rodičovské

Úvodní poznámka: 

Nějak mám pocit, že se na mě ty zkušenosti s dětmi podepisují. Člověk nějak získává inspiraci na drabble tak nějak mimochodem.

Drabble: 

Asi mi většina lidí bude věřit, že děti rychle rostou a člověk se ani nenaděje a už je čas milé dítka odevzdat do školek a jít do práce. Pokud má člověk štěstí na práci nebo na obor, vrátí se občas na stejnou pozici, ze které odcházel. Ale často se pracovní doba nedá skloubit s otevírací dobou předškolních zařízení a pak je potřeba změnit práci.

A protože se ta doba blížila i u mě, byl čas zrevidovat své silné stránky a najít zkušenosti, které jsem poslední dobou získala. Pozici sklepmistra asi nebude to pravé ořechové, takže co třeba organizování a plánování?

Obrázek uživatele angie77

Vinařka v Mexiku

Drabble: 

Tradičním nápojem v Mexiku je pochopitelně tequila, té jsem ale nikdy nepropadla. Zato víno, to je jiná (dvacet let strávených na vinobraní ve Francii se musí někde projevit). Takže zatímco většina výpravy likviduje litrové lahve Jimadora jak na běžícím pásu, já s kamarádkou horalkou po večerech testujeme různé druhy vína – mexické má kvalitu kolísavou, ale nachází se tu i dostatečný výběr kvalitních dovozových z Chile, za velmi příznivé ceny. K tomu zdejší výborné kozí sýry, případně olivy, co víc si lze přát.

Nezanedbatelným pozitivním vedlejším efektem těchto nevinných dýchánků byla dohoda ohledně výletu do Paříže, kde budeme v degustaci pokračovat.

Závěrečná poznámka: 

AN: Jimador je oblíbená značka tequily, levná a (prý) kvalitní.

Stránky

-A A +A