Krutá realita

Láska bolí

Drabble: 

Nástup do první třídy si pamatuji naprosto přesně. Celé prázdniny jsem nemluvila o ničem jiném, rodiče ze mne asi pěkně bolela hlava, ale těšili se taky (až se mě zbaví, zaručeně). A úplně nejvíc jsem se těšila, že si sednu do lavice se svojí školkovou láskou.
Když nastal den D, nemohla jsem ani dospat, chtěla jsem jít do školy už asi v pět hodin. Konečně jsem byla vypravená, šatičky, aktovka.
Cestou do školy jsem míjela autobusovou zastávku, ze které na mne mával ON! Jakou já měla radost, že ho vidím. Tak jsem se rozběhla a...
Nojo, dva stehy na čele.

Závěrečná poznámka: 

True story. :(

Obrázek uživatele galahad

Panenka

Úvodní poznámka: 

Varovanie: Je to mierne nechutné. Neslušné slovo.

Drabble: 

Obedná prestávka. Pri vedľajšom stole si niekto pochutnáva na bravčovej panenke. Prvotriedny kúsok mäsa.

...

Pri vstupe je nutná sprcha. Hygiena na vysokej úrovni. Oblečenie, vrátane spodného prádla, treba dať preč, vyfasuje sa erárne. Prvotriedna starostlivosť.

„Čo z toho je prasacie hovno?“ pýtal sa kolega ukazujúc na erárne galoše a to čo z nich odpadávalo.
„Všetko,“ tušiac odpoviem.
Farmár sa pozerá s úsmevom.

Obilniny majú prvotriedne, náš chlieb je horší. Toxíny škodia pôrodnosti.

Vo väčších maštaliach sa koncentrované miazma dalo vidieť ako jemný opar.
Pod podlahou, kde nie celkom všetko odteká, je jazero o ktorom nechcete nič vedieť.

Panenka je fajn.

První třída?

Drabble: 

Dlouhá kolona aut se vleče za těžkopádným autobusem. Na místě, kde je na chvíli přerušovaná čára, jede jako na potvoru několik aut v protisměru. Kolona se dál řítí rychlostí nadměrnou třicet kilometrů v hodině. V obci autobus pro jistotu ještě víc zpomalí.
Za vsí plná čára, občas po krajnici vrávorá cyklista.
Na kusu rovné silnice se podaří těm nejrychlejším a nejodvážnějším autobus předjet. O kus dál málem strhnou brzdy před semaforem. Práce na silnici, úsekem se jezdí kyvadlově. Než projedou, vyjede z pole traktor. Vlečou se za ním pět kilometrů.
To je ona. Silnice první třídy číslo dvacet Plzeň - Budějovice.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno vlastními zážitky. Bývá i hůř...

Obrázek uživatele winterpool

Elfí sexice aneb Nemůžu vám zaplatit, ale...

Úvodní poznámka: 

Based on true story

Drabble: 

Zpočátku se kreslíř raduje ze zakázky.
“Celobarevná ilustrace na obálku, ok.”
Zpočátku je klient nenáročný.
“Nějaký elfky ať tam sou.”
“Jasně, elfky.”
Zakázka se stává konkrétnější.
“Nakreslete nějaký pěkný, kozatý. Ať toho na sobě moc nemaj. Mohly by jakoby tancovat na paloučku. Sexy tancovat. Elfí sexice. Jo?”
Priority se vyjasňují.
“Mno... vaše kniha, vaše pravidla, ale co kdybychom nechali sexy elfice v devadesátých letech, kam patří, a zkusili třeba...”
Vyjednávání se vyostřuje.
“Elfí... sexice!”
“Tak... dobře!”
Přichází finále.
“Moje standardní cena za takovouhle práci je tři tisíce.”
“Nemůžu vám zaplatit.”
“???”
“Ale dám vám výtisk mé knihy. A zmínku na Fejsbuku!”

Závěrečná poznámka: 

Původně byl můj záměr nepsat do DMD absolutně nic ze života, tím míň ze svýho (přísahám, že v plánu bylo psát buddymovie pro WS a DP, nechat je trochu si zablbnout v časoprostoru, proběhnout se po střechách, sem tam vykydlit pár záporáků a zachránit dámičku v nesnázích). Díky letošním tématům se mi to trochu vymklo z ruky. Ale tohle se fakt psalo samo.

Evička

Úvodní poznámka: 

Ze života lyžařského instruktora

Drabble: 

Někdy na počátku loňského jara, dojezd modré sjezdovky.
Celá moje skupinka úspěšně sjela "letadýlkem" celý kopec a nyní se za lomozu přezkáčů usazuje ke stolkům na svačinku.
Neunikne mi, že jedna z prvňaček má ve tváři výrazně rudější odstín, než všichni ostatní.
"Evičko, není ti horko?" ptám se ustaraně.
"Trochu," zazubí se holčička. S neblahou předtuchou a asistencí paní učitelky jí rozepínáme kombinézu.

Ukázalo se, že Evička je vlastně ze všech svých spolužáků úplně nejvzornější. Jen nás toho rána nenapadlo, že výčet: "Vezměte si kombinézy, bundy, oteplováky..." nepochopí taxativně, nýbrž kumulativně.

Alespoň jsem zjistila, kolik vrstev takový prvňáček snese. Pět.

Obrázek uživatele wandrika

Luxus nad luxus

Úvodní poznámka: 

modrá znamená štátne železnice
čierna znamená Regiojet

Drabble: 

Sprievodcovia nepotrebujú vidieť váš lístok. Majú predsa rozpis obsadených sedadiel.
Počas trojhodinovej cesty vám skontrolujú lístok dvakrát. Ak ste ho navyše kupovali cez internet, musíte ukázať aj občiansky preukaz. Veď čo keby ste to náhodou neboli vy, ale nejaký zlovoľný hacker?
V cene každého lístka máte jedlo, pitie aj noviny. Jedlo vám donesie sprievodca.
Musíte sa predierať až na samý koniec vlaku, aby ste našli predražený jedálny vozeň.
V prvej triede je kopa miesta a ďalšie občerstvenie v cene.
Prvá trieda vyzerá úplne rovnako ako druhá. Nefungujú zástrčky ani internet. Navyše dostanete iba pollitrovku vody...
a niekedy ani tú nie.

Závěrečná poznámka: 

Na vysvetlenie: Regiojet prevádzkoval vlaky na Slovensku iba pár mesiacov. Potom sa politici rozhodli, že ho zlikvidujú.
Lístky bývali večne vypredané, a tak sa mi podarilo cestovať s nimi len párkrát, ale stálo to za to. Človek zrazu zistil, že môžu fungovať všetky veci, o ktorých štátne železnice vždy tvrdili, že to proste nejde.

Obrázek uživatele Vinpike

Žalozpěv pýchy k pádu

Drabble: 

„Chceš-li se vymýtit,“ poučil mě starší kolega, „noř se denně do podmáslí, nebo − to krapet jednodušší − hodně pij.“
Ráno přijdu mezi prvňáčky a zeptám se, zda je někdo chytřejší než já, kantor.
Nepřihlásí-li se všichni, řeší mě inspekce.

„Kdo se povyšuje, bude ponížen,“ říká ředitel.
„Kdo víc ví, ponižuje,“ mumlá ministr.
„Kdo chce tvarovat, manipuluje,“ ví většina.

Učit se, učit se, učit se, apeluji na jejich levicové kořeny.
„Právě,“ příručkově odpovědí, „to je naše celoživotní vzdělávání: s každou první třídou rozšířit svou střídmost.“

„Když opravuješ,“ pravilo právo, „zpochybňuješ relativitu světa.“
Jsem jediným žákem armády učitelů, co ani netuší, kolik nevědí.

Obrázek uživatele winterpool

První dojem

Úvodní poznámka: 

Podle skutečné události

Drabble: 

První září, prvňáci pochodují školní chodbou. Já capu poslední. Poprvé zazvoní, učitelka nás nahání do třídy. Nenechám se. Jdu doleva, protože tam čeká dobrodružství.
Druhé zvonění, chodba se vylidnila. Řada dveří. IV. A, V. B… Tady jsem asi špatně. Za dalším rohem alej voděnek a SBOROVNA. Sem už vůbec!
Další dveře. ORDINACE. Cože?
Z ORDINACE se vynoří malá, snědá, tváře divé, pod plachetkou - zubařka!
“Co tu děláš? Kde máš třídu?”
Začnu couvat, zakopnu o voděnku, dávám se na útěk.
Moje nová třídní mě odchytí u záchoda.
“Tebe si budu pamatovat.”
Dodržela slovo. Posadila mě do první lavice a začal boj.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení:
Na naší základce skutečně sídlila ordinace místní víly zubničky, zašitá hned vedle sborovny. Co půl roku se tam po skupinkách střídala celá škola na pravidelnou údržbu. Zubařka byla pekelná ženština a veškerý kredit za můj dosavadní odpor vůči doktorům jde jí. Všechna čest!
Autor rovněž uměl už před nástupem do školy číst, od toho tedy ty nápisy na dveřích.

Obrázek uživatele winterpool

Nutella Pizza

Úvodní poznámka: 

Věnováno Eliášovi.
Více dodávat netřeba.

Drabble: 

Mozek: “Ty prase. Nedělej to!”
Žaludek: “Come on, srabe! Tohle je jedinečná příležitost!”
Mozek: “Ne, tohle je zbraň hromadného ničení! Já ti zakazuju - “
Žaludek: “Nutellová. Pizza. Co je víc? Nic! Šup tam s ní!”
Autor: “...”
Mozek: “Za chvíli začne plavková sezóna!”
Žaludek: “Patetické. Kdy naposled měl na sobě autor plavky?”
Mozek: “V létě roku 1998, z donucení - “
Žaludek: “Plavkový argument neplatný. DO TOHO!”
Autor: “NOM!”

O hodinu později

Žaludek: “Au. AU! Proboha. Kristepane. Ješišmarjá! Ú! Jsem překyselený a bolím se! Asi se budu vracet..!”
Mozek: “Buzzzzzzz….”
Žaludek: “Spolupracuj a polituj mě!”
Mozek: “Neslyším tě přes cukrovej rauš. Sorry, kámo. Buzzzzzz….”

Závěrečná poznámka: 

Autor přísahá, že neví, jestli existuje něco jako nutellová pizza. Ale vůbec by ho to nepřekvapilo.

Obrázek uživatele Aplír

Jedničkář

Drabble: 

Každé ráno netrpělivě podupával před školou. Nemohl se dočkat, až ji odevřou. Rád se dozvídal nové věci. Na vysvědčeních se monotónně opakovaly jedničky.

Přihláška na střední školu zůstala neodeslaná na základce, protože neměl dostatečně politicky uvědomělé rodiče.

Výborně se učí, tak ať se jde učit! Musel nastoupit do učňovského učiliště.

Na učňovském listu samé jedničky. Byl vyhodnocen jako nejlepší učeň. Odměna? Jednodenní výlet na Máchovo jezero.
Druhé místo získal synovec ředitele učiliště s průměrným prospěchem: pětidenní pobyt v Tatrách.
Třetí místo obsadil s několika čtyřkami syn předsedy KSČ: desetidenní zájezd k moři.

Vítězství zkyslo.
Zanevřel na režim, nikoliv na vzdělání.

Babička má vždycky pravdu

Úvodní poznámka: 

Je tam, je tam buben! :D

Drabble: 

"Je to všechno na prd. Chápeš to, zase sem to neudělal. Už nevim, jak se to mam učit. Určitě mě vyrazí. No a v práci jakbysmet. Dneska na mě šéf deset minut křičel, protože jsem měl v excelový tabulce jednu chybu. Chápeš to? A ještě to ani nebyla moje chyba. Ňáká čúza účetní se překlepla ve faktuře o jedno desetinný místo a jsem já snad jasnovidec, abych věděl, v kterejch podkladech je co jinak, notabene když ty papíry ani nemam? Skočim z mostu, fakt že jo."
"Kliiid, Daníku. Moje babička vždycky řikala: Byli jsme a buben. A dožila se devadesátky."

Závěrečná poznámka: 

True story!

Obrázek uživatele Evangelista biolog

O příliš hodné holčičce

Úvodní poznámka: 

BJB jako prase, ale prostě nechci vynechat téma.

Drabble: 

Byla jednou jedna holčička.
Nebyla ani nejkrásnější ani nejchytřejší, ale byla hrozně hodná. Na každého se usmívala, pomáhala broučkům z kaluže, kamarádkám půjčila gumičku a vždycky se rozdělila o bonbóny.

Holčička vyrostla v mladou slečnu. Ač nebyla nejchytřejší, vždycky, když věděla, poradila při testu. Ač nebyla nejkrásnější, některým klukům se líbila. Moc se nezměnila. Pořád byla hodná. Až příliš.

A tak začali přicházet rozliční lidé, kteří si od ní jen brali. Protože mohli. Brali věci, peníze, dobrou náladu, lásku. A ona je nechala.

Nakonec jí nezůstalo vůbec nic.

A tohle je příběh, jak hodnou duši přivedla její dobrota na buben.

Obrázek uživatele Aplír

Pech

Úvodní poznámka: 

První, co mne napadlo.

Drabble: 

„Prosím, jak je na tom moje dcera?“
„Jak se jmenuje a na jakém je oddělení?“ zaznělo nezúčastněně.
„Nevím na jakém je oddělení. Jmenuje se Dagmar Nováková. Přivezli ji v noci se zraněním po autohavárii.“
„Moment, podívám se,“ odpověděla mechanicky operátorka.

DLOUHÁ PAUZA.

„Haló, jste tam ještě?“
„Ano.“
„Spojím vás s primářem chirurgie.“

„Jánský.“
„Dobrý den, Nováková. Pane primáři, prosím, co je s mojí dcerou Dagmar?“
„Paní Nováková, telefonické informace nepodáváme, upřednostňuji osobní setkání.“

„To je na tom tak špatně?“
„Ne. Mně je ně-jak… špa-t-ně……“

RÁNA.

„Primář nedýchá,“ ječela hystericky nějaká žena. „Evo, zavěs to sluchátko. Pojď mi pomoct!!!" přikazovala.

CVAK.

Když ji miluješ...

Drabble: 

Housle plakaly, prosily a kvílely, ale nadarmo. Malý klučina je urputně a soustředěně týral a v jejich nářku by nikdo nepoznal písničku Skákal pes přes oves.
Otec se ustrnul nad houslemi, chlapci je sebral a zakázal, aby se jich ještě někdy dotknul.
Časem hoch přinesl domů trubku.
„Nu což, hudba zušlechťuje duši,“ zastal se vnuka nahluchlý dědeček.
Chlapec pilně cvičil a nožkou si podupával do rytmu.
„Dej to sem, ty kluku pitomá, místo sluchu máš hudební hluch a ty tlapy - darmo mluvit!“ nevydržel záhy nářek trubky ani dědeček.
Nakonec si hudbymilovný chlapec donesl domů nástroj, u kterého nedostatek muzikálnosti nevadil.

Obrázek uživatele Erendis

Nejvyšší hrozba odvrácena

Drabble: 

Na Zemi už neprozkoumaná místa prakticky nejsou. Jistě, zbývají nějaké ty oceánské hlubiny; a možná někde v pralese, v Antarktidě či na Sibiři by se našel decimetr čtvereční, který lidská noha nepošlapala; zraky všech jsou teď ale obráceny úplně jinam. Vzhůru.

Je třeba dobýt vesmír. Je třeba dobýt vesmír jako první, ukázat těm prohnilým kapitalistům, jak moc je socialistický člověk přesahuje!

Na dně srdcí však zůstává nejmenší nikdy nevyslovená pochybnost. Co když tam opravdu je, co když ho první sovětský kosmonaut nalezne?

Napětí po přistání by se dalo krájet. Jurij Alexejevič je protne jedinou větou:
„Boha jsem ve vesmíru neviděl.“

Závěrečná poznámka: 

Nevím, zda onen výrok Gagarin skutečně pronesl, ale možná stačí, že ho dost lidí bere vážně.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Ráno po divoké noci

Drabble: 

Prudce jsem se zvedla do sedu. To byla chyba, bolest hlavy mě okamžitě vrátila zpět do horizontální polohy. Jak jsem tak ležela, napadlo mě, kde to vlastně sakra jsem.
Druhý pokus se již podařil lépe, takže jsem se vysoukala ze spacáku, postavila se a vykoukla ze stanu. Asi půlka lidí už byla vzhůru a seděla u ohniště. Připojila jsem se k nim.

Jak jsem zpovídala kamarádky, mapa včerejšího večera se pomalu plnila vzpomínkami.
„OK, vzpomínám si. Poslední věc: jak jsem se dostala do stanu, když jsem nebyla schopná ani mluvit?“
„Tak to netuším. Něco holt zůstane mezi nebem a zemí.“

Obrázek uživatele Birute

Výšlap

Úvodní poznámka: 

Značně přehnaná verze událostí; prakticky fikce, včetně literárního odkazu.

Drabble: 

„Už bude tábořiště,“ prohlásila vůdkyně.
„Ale mapa tady končí. Už je tady jenom nějaký ledovcový splaz. S divným jménem,“ protestoval člen výpravy.
„Massiíssemekkinæraðbráðnamilliárstíðajökull,“ doplnila ho pohotově vůdkyně. „Tady už to prostě musí být.“
Členové výpravy zalitovali, že poblíž není aktivní sopka, do které by ji hodili. Tohle jim tvrdila už pět kilometrů.
Vůdkyně vykročila kvapně sněhem vzhůru jako zatracenej Legolas.
Na vrcholu kopce se na ně široce usmála.
Dole se táhla nekonečná sněhová hnusota a uprostřed ní se nacházel odtátý kruh černého obsidiánu.
Tábořiště.
Aspoň budou v pohodě pro případ, že by se vůdkyně změnila v Jinou, až ji zaškrtí.

Závěrečná poznámka: 

Massiíssemekkinæraðbráðnamilliárstíðajökull = "Masa ledu, která netaje v průběhu ročních dob - ledovec". V islandštině je to samozřejmě přehledná rozkouskovaná věta.

Dívám se, dívám...

Úvodní poznámka: 

Náhrada za DMD č. 2. pro 2. 4. 2018.
Téma: Němí svědci

Drabble: 

Co si pamatuju, tak byly se mnou. Když jsem šla poprvé do školy i když jsem z ní naposledy odcházela. Oplakávaly všechny mé bývalé mazlíčky. Vždycky mne ochraňovaly. Díky nim jsem mohla poznávat krásy i ošklivosti světa. A i když bylo období, kdy jsem je nenáviděla a příliš jsem se o ně nestarala, nikdy mne nezklamaly.
A přesto, že je mi to zvláštně líto, přišel čas posunout se dál. Může to znít nevděčně, ale pevně doufám, že se lejzrová operace povede a mé staré brýle už nikdy neopustí pouzdro. Nevyhodím je, ale nechám si je jako připomínku toho, co bylo.

Obrázek uživatele akai

Hranice

Drabble: 

"Mohla bych vidět vaši občanku?"
Už si na takové otázky zvykla a občanku měla vždy připravenou. Ve skutečnosti jí bylo téměř třicet. Jenomže deset let bez pořádné stravy se na jejím těle podepsalo a ona nedosáhla ani ke sto šedesáti centimetrům.
Zdvořile se usmála a rychle odešla s flaškou vína.
Po cestě domů se vmísila do davu desetiletých žáků. Nedokázala se ubránit otázce, kdy ona přestala být dítětem; při útěku z domovské země, kde se málem utopila v rozvodněné řece, za hranicemi, kde se na ní vystřídali tři chlapi za jednu noc, v Číně, kam ji pak prodali do bordelu?

Závěrečná poznámka: 

Asi se mi to úplně nelíbí. A chybí mi faktické znalosti o fungování života v Jižní Korei. Každopádně to tedy bylo o uprchlíku ze Severní do Jižné Koree.

Trable mladého muže

Drabble: 

To snad neni možný! Ježiši, jak to? Jak se to mohlo stát? Proč zrovna dneska? Nejed' jsem nic mastnýho ani kyselýho. Celej minulej tejden jsem cvičil a HNED potom jsem se šel umejt. Používal jsem ty hnusný vodičky a každej den jsem si patlal tu bílou smradlavou mastičku. Okej, může se to stát, to je jasný. Ale proč zrovna dneska, proč v tak důležitej den? Jak asi budu vypadat? Mam to zkusit zapatlat, nebo to bude ještě trapnější? Nebo to rozškrabat a všem řikat, že mě poškrabala kočka?
Snad už jsem dost starej na to,aby se mi dělaly beďary!?!

Obrázek uživatele Envy

Obchod

Úvodní poznámka: 

Nahrazované téma: ,,Nabídka, která se nedá odmítnout"

Drabble: 

Dva muži seděli naproti sobě. Právě měli za sebou dlouhou diskuzi, jež byla nabitá zdvořilými fázemi, než se konečně dostali k hlavnímu tématu dne, nyní zbývalo to jen dovršit.

"Podívejte se, už nejsem nejmladší a stále bez ženy, a vy máte krásnou dceru. Já pomůžu vaší firmě, zaplatím dluhy, podržím vás nad vodou a pomohu k jejímu rozvoji. A za tuto službičku chci jen jednu věc, vaši dceru. Co říkáte?"
Druhému muži se jen na moment někde v hloubu mysli zablýskla myšlenka na dceru a její blaho, než souhlasil.

Nevěsta později brečela v náručí své matky "Maminko, já nechci, maminko!"

Obrázek uživatele L.P.Hans

Setkání

Drabble: 

Don Costello byl nervózní. Před dvaceti lety si s donem Gambino rozdělili město a jeden druhému se nepletli do obchodů. Až dnes, když si ho vůdce severního podsvětí pozval na schůzku.
„Jak jdou obchody? Mám zvěsti, že se vám nedávno podařilo něco velkého…“
„Jde to. A zvěsti přehánějí.“
„Ach ta skromnost… Ale proto jsem tě nepozval. Udělám ti nabídku, která se neodmítá.“
Don Gambino pokynul jednomu ze svých mužů a ten sáhl pod pršiplášť. Pod takovým pláštěm může být cokoliv - donu Costello po zádech stekla kapka potu.
„Mamá udělala velký pekáč lazaní a já to za boha nemůžu sníst sám.“

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Utrpení Mladého fyzika

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Volně navazuje na drabble Nevyvedený šlofík. Kromě jmen (a trochu více vystupňovaných reakcí, uznávám) je tohle reálná situace (která v různých obměnách nastala více než jednou).

Drabble: 

„Proboha, Kájo, jsi v pohodě?“ zhrozila se Vendy, když vešla do třídy. Zhroucená v lavici jsem brečela do třetího kapesníku.
„Nakonec nás organizátoři pozvali do celostátního kola na Slovenko. Už je to definitivní. Takže ještě není konec,“ vzlykla jsem.
Ta se nechápavě zašklebila: „Ale proč na Slovensko? Stejně tam chce jet akorát Ondra.“
„Já vím. Mluvit o fyzice v angličtině je utrpení. Vždyť já vlastně asi vůbec neumím anglicky!“ Znova jsem propukla v pláč.
„Vykašli se na to!“
„To nejde. Jsme tým. A navíc, taková nabídka se prostě neodmítá.“
Vendy pokrčila rameny: „No jo, komu není rady, tomu není pomoci.“

Závěrečná poznámka: 

Turnaj mladých fyziků - soutěž, o které je řeč - je náročná soutěž, kdy tým pěti až sedmi lidí řeší rozmanité fyzikální úlohy a o svém řešení poté debatuje na takzvaném Fysboji s jinými týmy. Komunikace by měla probíhat výhradně v angličtině.

Obrázek uživatele neviathiel

Příliš brzy

Drabble: 

Žila sama s dcerou. Nikoho dalšího nepotřebovaly.
Když se přestěhovaly do Prahy, měly každá vlastní pokoj. Někde daleko měly stále příbuzné čaroděje, ale s tímhle světem nechtěly nic mít. Matka měla normální práci a časem i normálního přítele. Časem trávila víc času u něj než doma. Dcera se o sebe uměla postarat, a často byla večer pryč. Matka byla ráda, že si konečně našla přátele a zdálo se, že i muže.
Jednou zahlédla pět kulatých modřin na dceřině ruce.
„To je z tréninku.“
Možná. Nevěřila jí.
Jsou věci, se kterými nemůžete nic dělat, pokud druhá strana nechce.
Můžete jen čekat.

Závěrečná poznámka: 

Dospělá dcera se odmítá dělit o své problémy, což doufám téma splňuje.

Obrázek uživatele winterpool

Když uživatele lapají...

Úvodní poznámka: 

!NESOUTĚŽNÍ SPAM! (nemůžu za to, tohle téma se píše samo... což ovšem není výzva k tomu, aby se objevil zadek v mlze!)

Drabble: 

Pokušitel: “Upiš se. Přidej se. Odevzdej mi veškeré údaje o soukromí! Všichni tví kamarádi to už udělali!”
Nepřesvědčený: “A co za to?”
Pokušitel: “Hmm… Co třeba že bys vedl S TROLLY nekonečné politické debaty, které nemůžeš vyhrát?”
Nepřesvědčený: “No nevím. Co tam máš dál?”
Pokušitel: “Fotky z dovolených od lidí, co ses s nimi bavil naposled na střední.”
Trochu nalomený: “A co s nimi?”
Pokušitel: “Můžeš se jim smát, jak od maturity přibrali.”
Téměř přesvědčený: “Zajímavé. Ještě něco?”
Pokušitel (naléhavě): “Gify! Gify roztomilých koťátek!”
Náhle přesvědčený: “OK, jak dlouhé má být moje heslo?”
Pokušitel (vítězně): “Nenamáhej se s něčím složitým…”

Závěrečná poznámka: 

Asi nemusím dodávat, kdo je tady Pokušitel :-)

Obrázek uživatele neviathiel

Vůdcem snadno a rychle

Drabble: 

Nabídněte dle vlastního výběru: bezpečí, útěchu, čest, tradici, upřímnost, pravdu, bohatství, politickou nekorektnost, řešení, smysl a možnost bojovat.

Přimíchejte: elitu, vzory, zářné příklady, příběhy úspěchu, kterým se řadoví bez dostatešné snahy nevyrovnají, ale přesto je bezpodmínečně upřímně milujete a uděláte pro ně první poslední.

Pozor na ty ostatní, marnící své pusté životy na diskotékách, ovce, nevědomé, pohodlné, v nefunkčního vztazích s partnery z diskotéky, ale spojovací články se světěm venku. Nemějte obavy, většina časem odpadne a ty ostatní prohlásíte za kořen všeho zla.

Občas je třeba někoho veřejně ponížit a potrestat nebo vyhnat. Je to pro dobro jeho i přihlížejících.

Závěrečná poznámka: 

Sekta původně označovala odnož pževažujícího náboženského směru a mnohdy zárodek nové církve. Ksždfá církev začala jako malá sekta. Před 2000 lety se objevila židovská sekta, věřící, že její charismatický vůdce umí chodit po hladině vody a je syn Boží. Později by zavražděn, neboť náboženská nesnášenlivost je stará jako lidstvo samo.

Sekty v negativním slova smyslu se často formují kolem manipulativních egoistickách jedinců, dost často opilých mocí, s psychickou poruchou nebo závislostí, nebo rovnou vším dohromady. V našich končinách je to například sekta takzvaného Syna člověka Emanuela Parcivala, známá díky angažovanosti dcery herečky Mileny Dvorské jakožto paní Mesiášové. Patrně jste slyšeli o hromadných sebevraždách členů zhoubných kultů, např. Jonestown v Guatemale, nebo ke konci 20. století členů sekty Heaven’s Gate. Tohle jsou extrémní případy zhoubného vlivu na jedince. Většina sekt za sebou zanechává množství psychicky a ekonomicky zničených jedinců, kteří jen těžko znovu navazují kontakt s lidmi.

Tento způsob fungování je nejvíce znám u sekt náboženských, ve skutečnosti však totožně fungují extremistická politická uskupení a podvodní finanční schémata.

Videonávod: https://youtu.be/mnNSe5XYp6E

Obrázek uživatele Vinpike

Chlapi těžší to maj...

Drabble: 

„Nikdy,“ řekl jsem, „chci být poustevníkem!“
„Je krásná, bohatá, vzdělaná,“ rozhazoval rukama otec, „proč jsi tak zatvrzelý?!“
„Můj synu, můj jediný synu, pro Boha tě prosím,“ klečela na kolenou matka, „ušetři nás donova hněvu!“
Raději prodali dům i políčku, mě se zřekli a i se setrou utekli za oceán.

„Stále si trváš na svém?“ ptal se mě mezi ranami bičem donův pohůnek.
„Třeba si mě zabte,“ proplétala se mezi chuchvalci krve z mých úst slova, „ale své rozhodnutí nezměním.“

Jednou mě v temné kobce přišla navštívit, vyhladovělého.
Usmála se, prohnula, nožku ukázala, do výstřihu nahlédnout dala.

Do týdne byla svatba.

Obrázek uživatele peva

Zadajte prosím nové heslo

Úvodní poznámka: 

Z bezpečnostných dôvodov, každé tri mesiace, je z nás náš admin na prášky ;)

Drabble: 

"Zmeň mi prosím heslo."
"Však si ho môžeš zmeniť sám.."
"Veď som si ho menil! Jak každé tri mesiace! Ale menil som si ho tak rýchlo, že som si ho nestihol zapamätať!"
***
"Prečo sa mi ide prihlásiť len cez príkazovú riadku?"
"Mrknem sa.. Jak sa ti podarilo do hesla prepašovať backspace ?!"
****
"Nemôžem sa prihlásiť! Heslo mám určite správne! Teraz som ho menil!"
"Nemal si prepnutý jazyk?"
"Nemal! Mám iba anglickú klávesnicu... Počkať, sú tu dve angličtiny.."
"Jedna z nich je britská, čo?"
***
"Máme prosím náhradnú klávesnicu?"
"No, máme, prečo?"
"Pretože som to blbé heslo zadával toľkokrát, až mi klávesnica odišla!!!"

Hesla rules!

Drabble: 

Na všechny své účty používám jedno heslo. Já vím, že se to nemá, ale znáte to, kdo by si chtěl pamatovat milion hesel k milionům účtů. To dá přeci rozum, mozek prostě nemá kapacitu na různý divný slova.
To je pořád: nezapomeňte na velké písmeno, taky nějaký číslo, teď nově i speciální znak a hlavně aspoň osm míst!
Ale já jsem na všechny tyhle systémy vyzrála! Všude stejné heslo, ale (!) s malými změnami. Tady napíšu velké písmeno na začátek, tuhle ho dám doprostřed, jinde změním číslo...
Už dlouho jsem se nikam nepřihlásila, ale no a co? Všechny jsem je přelstila!

Obrázek uživatele Saphira

Proměny

Drabble: 

“Chceme svobodu!” křičí, “chceme spravedlnost! Chceme bezpečnou zemi!”
Hádají se, přestrkují, ukazují jeden na druhého. V ústech vznešená hesla, ale v myslích jako by se usídlil ďábel.
“Nechceme, aby nás ohrožovali! Nechceme, aby nám sebrali naše tradice!
V době změn ukazují svou pravou tvář.
“Ať chcípnou! Bojíme se o svoje děti!”
Bijí se slovem za své hodnoty, ale sami zapomínají, jaké jsou. Ne nepodobni Boschovým kreaturám odsuzují jiné k záhubě, bez lítosti, bez soucitu.
“Vlastizrádci!” ukazují na ty, kteří vyjadřují pochopení.
Zapomínají, že nakonec jsme všichni jen obyčejnými lidmi, že všichni v hloubi srdce toužíme po totémž.
Žít v míru.

Závěrečná poznámka: 

Musela jsem. Protože někdy je mi z toho smutno až k nesnesení.

Stránky

-A A +A