Equilibrium RPG

Chcete-li se o fandomu dozvědět víc nebo se i zapojit, hledejte na stránkách Equilibria.

Obrázek uživatele Mia

Po bitvě

András si zamyšleně mnul bradu a kdesi za ním se ozýval tlumený smích jeho vnuka. Když mladá vlkodlačice utáhla zdobený korzet, Leandros se rozesmál naplno.
Viktor se mračil a možná kdyby se nenacházel v sídle vlkodlačí smečky, dovolil by si i důrazněji protestovat. Takhle jen v duchu přísahal krvavou pomstu celému jejich klanu a tiše si nadával do bláznů, co ho vlastně přimělo těm čoklům pomoci. Slib daný alfovi tohle rozhodně nezahrnoval.
„Hotovo.“ Prohlásila žena a uhladila sukni plesových šatů.
„Omlouvám se, ale nic jiného ten útok nepřežilo.“ Zadíval se András na skleslého upíra.
Taková potupa pro bývalého sanfranciského Prince!

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Mia

Tak snad příště

Téma: Lesk a bída kurtizán
Fandom: Equilibrium (rpg)

„Ukážu ti cestu rájem.“ Slibovala mu šeptem do ucha a přitiskla ho zády na studenou zeď v postraní uličce. Leandros se jen spokojeně ušklíbl.
„Darovanému koni…“ zamumlal a vykasal jí sukni vysoko nad kolena. Pak ale strnul. Něco nebylo v pořádku. Dívka mu zabořila nos do ramene, ruce jí bezvládně klesly podél těla. K zemi se snesla už jen jako lehký popílek.
Chvilku na to nevěřícně zíral, přemítal, kde udělal chybu, ale když zvedl oči a spatřil plavovlasého muže se stříbrnou dýkou v ruce, pochopil.
„Ale no ták, dědo!“ obořil se na něj podrážděně. „Tohle byla tenhle týden už třetí!“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Mario ad portas

Njörl Zlatovousý, první majitel Meče rovnováhy a jeden z prvních upírobijců, strávil posledních pět století tím, že ostatní otravoval svými nudnými báchorkami. Nebýt Meče, tohohle idiota by sežral první kolemjdoucí upír, ale to si nechával pro sebe.
Arne, nevěda o samozvaném hrdinovi zhola nic, se ovšem k poslechu zlákat nechal. Njörl mu vyprávěl, jak s Mečem vyrazil, aby zachránil varjažskou princeznu ze zajetí upířího hraběte. Jak nalezli jeho hrad, vybili hromadu ghúlů, upírů, vesničanů a draků a nakonec rozsekali jak hraběte, tak podezřele vybledlou ženštinu po jeho boku.
„Klídek,“ uklidnil pak doteď spícího posluchače, „naše princezna byla v jiném hradě.“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Dušené city

Všeobecným názorem je, že obyvatelstvo Valhaly sestává z drsných mužů, co slzu neuronili ani tenkrát v roce 1352, kdy jim černá smrt pokosila půlku rodiny a štěňátko. Stejně jako jiné všeobecné názory je však i tento poněkud nepřesný.
Na Valhale totiž sídlila celá skupina drsných mužů, jejichž den se bez slz prakticky neobešel. Ráno co ráno se sešli, probudili zástupy pomocných skřítků a pak se s nimi dali do díla, při kterém nezůstalo suché ani to nejcyničtější oko.
Teprve když po obědě odložili bílé zástěry, mohli si kuchaři poblahopřát, kolik zase pod fenomenální pečínku pro nepředstavitelné kvantum strávníků nakrájeli cibule.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Mia

Když je důvod...

Byl to krásný den a letní sluníčko se opíralo do tlustých zdí starého skotského hradu. Paddy držel otce za ruku a zkoumavě pozoroval dav okolo. Nějak mu to nedocházelo. Strejda Iason brečel. Strejda Zach…taky brečel. Strejda Leandros navzdory tomu, že byl pokaždé samý smích a žert, brečel jakbysmet.
To, že brečela máma, se dalo pochopit. Je to přece holka. Ale že se leskly v očích slzy i tátovi, to už na něj bylo trochu moc. Zatahal ho za rukáv. András se k němu sklonil, pousmál se a rozcuchal mu vlasy.
Alespoň že nevěstě a ženichovi hrály na rtech úsměvy.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Innes

Svatbokazové

Došel do pokoje a popadl láhev whisky. Po chvíli přemýšlení přibral ještě jednu.
Dovnitř vtrhl Matěj s Kanibalem. Oba měli sukně z palmových listů, pestré květinové náhrdelníky a rumba koule.
„Co to…“ vyhrkl Liam.
„My přemýšlíme nad svatbou. Co takhle ala Hawai? Pizza, koktejly, limbo.“
V místnosti se prudce ochladilo.
„A co třeba carské Rusko? Kožichy, sáně tažené koňmi, ledové sochy…“ Matějova fantazie jela na plné obrátky.
Na oknech se pomalu tvořila jinovatka.
„Ne?“
„A co tradiční kanibalská svatba?“ nahodil kanibal.
Ticho.
„No co? Lidí je dost – a slouží jako jídlo i jako zábava“
Liam do sebe obrátil láhev. „Ven,“ řekl tiše.
„Tak jaké bude téma?“
„Hned.“ Liam je popadl a vystrčil ze dveří.
„No tak, Lee. Svatba potřebuje téma.“
Liam se na ně dlouze podíval. „Co třeba láska? Co jiného sakra k svatbě potřebuju?“
„Láska?“
„Srdíčka,“ vypadlo z Matěje.
„Růžová,“ přisadil si kanibal.
„Buď korektní- lososová.“
„Ach, ano, zapomněl jsem. Smetanové růže a smyčcový orchestr?“
„Geniální! A své ano si řeknou na pláži, při západu slunce a do vzduchu vzlétne tisíc holubiček.“
V té chvíli Liam zabouchl oběma svatbokazům dveře, plácl sebou do postele a snažil se zapudit myšlenky na budoucnost, která se zdála být teplejší než Elton John.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Innes

Hon na upíra

Sebastian zazíval a unaveně si protřel oči. Pořád se mu nedařilo najít správný postup a na stole tak místo dalšího nemrtvého ležela hromada pseudokostí.
Došel do kuchyně, vzal hrníček, naplnil ho krví, nastavil mikrovlnku na dvě minuty a těšil se na pozdní večeři. A na klid.
„Na něj!“ ozvalo se z chodby a Sebastiana zasálo do očí ostré světlo.„Hele kluci, on se nějak nezpopelnil.“ Hlasy zněly zklamaně.
„Já jsem Vyšší upír. Na mne to neplatí,“ zašeptal zmoženě.
„Hm… škoda. Tak to jdem zkusit na nějakého, který má pod metr šedesát.“
Zmizeli. Sebastian si povzdechl a radši se věnoval večeři.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Mia

Hlad a láska určují nejen dějiny...

Sotva se za ním zavřely dveře, zahulákal někam do útrob domu obvyklé: „Zlato, jsem doma!“ Ale místo ní ho přivítal jen štiplavý zápach kouře a spáleniny. V předtuše živelné katastrofy opatrně prošel okolo ohořelých závěsů a pak se mu naskytl velmi smutný pohled. Mezi hromádkami popela ležely zbytky něčeho, co ještě před tisíci stupni celsia býval jeho milovaný Apple.
„Čím si to ten chudák zasloužil?“ zeptal se zrzek ztrápeně a pak si všiml hořícího stvoření naproti. Mělo nezaměnitelné ženské tvary a naštvaný výraz ve tváři.
„Hádej.“ Ucedila fénix a zkřížila ruce na prsou. „Můžeš třikrát.“
„Ale no tak, plamínku…“ povzdechl si a pak ji oheň neoheň přivinul do náruče. „Bylo to jen jídlo, Agnes, tak už se nezlob.“ Políbil ji na špičku pihatého nosu, když konečně zhasla.
Zamračila se na něj. „Jídlo…to tvrdíš pokaždé.“
„Měl jsem hlad, nic víc v tom nebylo. Vážně.“ Pokrčil inkubus rameny. A když jí nevěřícný výraz stále nemizel z tváře, ještě pro jistotu dodal: „Ale fakt! Přísahám.“
Stiskla rty, ale nakonec si s povzdechem položila hlavu na jeho rameno.
„Podívej, Liame, když si sem tam vymeteš nějaký fast food, to mi nevadí. Na to už jsem si zvykla. Ale na večeři choď laskavě domů!“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Polární záře

Na Valhale začínal další všední den.
Odinova armáda einherjů pochodovala na nedaleké pole, aby se tam tradičně utkala se svými známými z armády Freyjiny. Dnes je čekalo malé překvapení.
Edvin, dhampír a Odinova elitní podržtaška, právě mečem přeměnil dva německé minometčíky na ražniči a chystal se posilnit jejich krví, když se země otřásla a uprostřed bojiště ožilo nové slunce. Válečníci obou stran zastavili krvavou řež a sledovali, jak se k nim žene oslepující světlo.
Někteří mu šli naproti, jiní jen stáli a civěli, ostatní prchli, ovšem nakonec se všichni prakticky vypařili. Trpaslíkům se test jaderné pumy prostě vydařil na výbornou.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Mia

Partnerské povinnosti

Andrášku?“
Zvedl oči od papírů na stole a unaveně se na ni pousmál. „Ano, Irén?“
Popošla těch pár kroků k němu, opřela se o dřevěnou desku a zadívala se na něj. Velmi výmluvně.
„Měl bys na mě chvilku?“
„Samozřejmě.“ Povzdechl si. „Copak potřebuješ?“
„Víš,“ obešla stůl a posadila se mu na klín. Ruce mu obtočila okolo krku. „Poslední dobou se příliš soustředíš na práci a zanedbáváš partnerské povinnosti.“
„Miláčku, ale já-“
Položila mu prst na ústa, políbila ho na čelo a vyhoupla se mezi papíry.
Kdyby nebyla světlem jeho života, asi by na to celé rezignoval a šel na ryby.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Innes

Cestou necestou

Vystoupili.
Kočár se znovu rozdrkocal a pomalu se šinul podél strže.
Začali se drápat nahoru na sráz.
Kočár zrychloval. Stmívalo se.
Ze zatáčky náhle vyběhli psi a se štěkotem se vrhli na koně. Následoval je dav třímající pochodně a vidle. Koně se splašili a přes veškeré snahy kočího se kočár zřítil dolů do propasti. Ozval se výkřik, rána, praskání dřeva a vítězný smích vesničanů.
Postavy na kopci se dívaly do hlubin.
„Věčná škoda,“ prohlásil černovlasý. Jeho zrzavý kumpán mu položil ruku na rameno.
„Já vím, Vlade, byl to dobrý sluha.“
Černovlasý vztekle nakopl nejbližší kámen. „Kdo mluví o něm?“ zavrčel.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Gesta Danorum

Svět je malý a o náhody v něm není nouze. Dánsko je ještě menší, takže náhody mají žně.
Tři vyslanci Valhaly tradičně pročesávali sklepy nemocnice, kam se často uchylují upíři pro krevní konzervu poslední záchrany, když narazili na muže pracujícího přesčas.
„Co tu...“ začal se divit, ale ne dlouho.
„Ty nemehlo!“ umlčela ho Botilla rázně, neboť mu ubalila facku jako hrom, nemilosrdně ho kopla ho slabin a pak ho milosrdně omráčila.
„Očividně se znáte,“ podivila se druhá Dánka.
„Jo, pitval mě po té přestřelce.“
„Víš, je to jeho práce. Třeba potřebovali vytahat kulky kvůli vyšetřování.“
„Ale já ještě nebyla mrtvá!“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Holandská spojka

I bohové chybují, zejména když zuří. Tór při přenášení trojice božích bojovníků zuřil tak, že mu málem hořely fousy.
Nelze se tedy divit, že je místo do dánského Hollandsbjergu poslal do holandského Denekampu a pak šel mlátit obry, takže bylo potřeba obstarat alternativní dopravu. Ida se pokoušela stopovat, ale jejím přednostem zastavila až podezřele pestrobarevná dodávka.
Zevnitř se linula vůně květin a smrad vlkodlaků, ale jeli žádaným směrem a vzali je.
„Na sever!“ zavelel Arne a jelo se. Vlkodlačí hipíci byli velice přátelští a stopaře po dvanáctihodinové cestě a jedenácti pořádných jointech vyklopili do příkopu nedaleko Bruselu. A sebe taky.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Innes

Zasněžená Francie

Dívka se sesunula mezi odpadky. Mladíci si do ní ještě kopli a pak se se smíchem přesunuli do nedalekého hostince. Liam si povzdechl.
„Znáš ji?“
Kurtizána na zemi se marně snažila přitáhnout si cáry oděvu k tělu.
Pokýval hlavou „Bývala milenkou krále."
Sukuba pokrčila rameny „Prostě pech…“
Zasmál se: „Mademoiselle, trochu zájmu by neškodilo, ostatně, mohla jste to být vy.“ Sledoval dveře hostince a pak se otočil k sukubě „Večeře? Zvu tě.“ Oči měl zlaté a hladově se mu leskly.
„Vážně nejsi Francouz? Takové choutky."
„Kdo ví,“ spiklenecky na ni mrkl. Společně se vydali trochu zamíchat lidské osudy.
Začalo sněžit.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Běs sviňavý ženský

Fandom: Equilibrium (rpg) (rok 2005)

Když ke svému překvapení zjistil, že první cíl jeho lovecké kariéry není upír, ale zdivočelá sukuba-společnice, byl donucen začít improvizovat. Po pár hřejivých slovech si to rozdali přímo v koupelně apartmánu, kde ji zastihl velmi neozbrojenou.
Ona mistrně využívala své mrštnosti, drápků i znalosti citlivých míst na mužském těle, on měl jako začátečník co dělat, aby zběsilé tempo přežil. Ona ječela jako německá siréna, on se potil snad i na chlupech.
Nakonec jí z posledních sil nastříkal do obličeje plnou dávku ze sněhového hasícího přístroje, což její choutky dostatečně zchladilo, a propadl podlahou bojem zdemolovaného pokoje přímo do hotelového baru.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Finské Vánoce

Fandom: Equilibrium (rpg) (rok 1939)

Kulky svištěly vzduchem a jeho posledního kamaráda zasáhla střela z děla sovětského tanku T-28 přímo do čela. Sampo sám stačil včas skočit za nedaleký pařez, kde mohl v relativním klidu zvážit svou dost nezáviděníhodnou situaci.
Nebyla naděje, že by se finské armádě povedlo proti mnohonásobné přesile Rusů zvítězit, byť měla v domácích lesích dramatickou taktickou výhodu. Teď, když překontroloval zásobník a odhalil v něm jedinou kulku, mu bylo jasné, že válka skončila i pro něj.
Zapálil molotov, políbil přívěsek kladiva na krku a dal se do díla: vyběhl, hodil, zařval, vystřelil, zasáhl, zemřel.
Valkýry měly naštěstí poslední dobou plnou pohotovost.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Kam s ním?

Tentokrát už toho měl Tór vážně dost. Srazil Lokiho jedním mocným úderem ještě mocnějšího kladiva a za vlasy ho odtáhl před Odina, dožaduje se spravedlivé kompenzace za to, že na něj zlomyslný bůžek opakovaně sesílá škytavku a kocovinu.
Vzhledem k předchozím škraloupům bylo rozhodnuto, že bude výtržník potrestán věčnou separací tak daleko od ostatních, jak jen to bude možné. Kde však takové místo hledat?
Na dně světového oceánu má synka, v podsvětí dcerku a na dalekém, mrazivém severu dokonce družku.
Brokk s Andvarim, trpasličí mistři kováři a poslední dobou hlavně průkopníci kosmonautiky, ale nakonec přišli s jedním moc zajímavým návrhem...

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Tři strážníci

Na všem ležel neproniknutelně modrý mrak, ale brzy bude horký den, je čas procitnout. Tříčlenný tým božích bojovníků, dhampír, medvědodlak a norský dřevorubec, pomalu kráčel prašnou ulicí zapadlé vesničky někde na Sicílii, daleko od civilizace.
Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady právě dokončili čištění města od upírů. Velitel si na hlavu usadil ukořistěný slamák, ovšem jeho kolegové mu rázně vysvětlili, že v něm vypadá jako dement.
Suvenýru na svou první cestu do Středomoří se tedy neochotně zbavil, zahodil jej do nejbližšího křoví a prošel čerstvě otevřeným portálem. Už se těšil, jak se zas nahoře pěkně ožerou.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Champbacca

Boží řeč

„Ragnarök se nezadržitelně blíží,“ sýčkoval Odin v hodovní síni Valhaly stejně, jako to dělal každý den posledních pár století. „Teď to vypadá, že přijdeme i o nové posily.“ Tohle byla pro tisíce přítomných bojovníků zlá novina, leč Frey se kudlou v zubech špárat nepřestal.

„Ti pokřížkovaní buzeranti se šíří jako mor, už mají baštu i v Uppsale,“ zařval vztekle, udeřil pěstí do stolu a Frey zalitoval svých návyků stran zubní hygieny.

„Ale to vyřešíme. Nyní jezte, pijte, poslední na nohou myje nádobí,“ pokynul svým mužům a zvedl číši, načež se spustil pravý severský mejdan hodný padlých válečníků a jejich bohů.

Rok: 
2011

Stránky

-A A +A