Sherlock BBC

Nová identita

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Štěně.

Drabble: 

Esma Al-Balavi se narodila roku 1985 v Karáčí. Její matka byla švadlena a otce nikdy nepoznala. Nejspíš to byl Brit, pracující v některém z britských podniků. Od malička byla vedena k Islámu. Vzhledem k chudobě absolvovala pouze základní školu a pak si začala vydělávat po vzoru své matky jako švadlena.
V roce 2003 se rozhodla imigrovat do Anglie, kde využila sociální systém a udělala si střední zdravotnické vzdělání. V roce 2010 ji nabídli místo v nemocnici v Karáčí, kterou přijala a přestěhovala se zpátky do domovského města. Jediné, co jí chybí ke štěstí je rodina.

„Kdo tu blbost vymyslel?“
„Mycroft.“

Prase

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Štěně.
Ehm +18 radši.

Drabble: 

Oděna v kůži, profesní hrdost trpěla. Na generálových zádech se rýsovala mapička bílých jizviček. Tak to dopadá, když se necháte bičovat od kdejaké běhny.
Popadla ho za krk a vytáhla na nohy.
„Myslíš, že jsi mocný generál. Nečisté prase jsi!“ zasyčela.
„Paní, koukněte se.“
To Irene zarazilo, měl se před ní plazit, nebo naoko vzpírat. Pohledem ukazoval na bezpečností kufřík.
„Co to je?“
Bičík dopadl na kůži.
„Část přístupových kódů k atomovému arzenálu.“
Potlačila chuť se pokřižovat. Jak snadné by bylo ten kufřík vzít. Jestli ho ukazuje všem běhnám...
„Takže prase s atomovkou!“
Neprofesionálně zaryla nehty do cizí kůže. Zakníkal.

Štěně

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Bič a cukr.

Drabble: 

Bydlela v malém domku západního stylu. Skromné bydlení, ale o mnoho lepší, než slumy ve kterých žila část obyvatel Karáčí.
Shodila burku a oblékla si župan.
„Vítejte!“
Vlasy barvy ohně, pihy, modré oči. Colin O'Toole, mladý Ir se sklonem rudnout pokaždé, když ukázala nahou kůži. Připomínal malé štěně, nesmělý, roztomilý a neškodný. MI6 ho přiřadila na její hlídání, asi proto, že nevěděla co s ním.
„Hledám Usámu.“
„Co?“ Ani ho neinformovali.
„Na žádost MI6.“
„Neuzavřela jste smlouvu?“
„Myslíš si, že Mycroft dbá na dodržování smluv?
„No, měl by!“
Tak naivní. Svedla by ho tak snadno, že se o to nepokusila.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování Prase

Obrázek uživatele Wendyses

Hra a dohoda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Spoiler k třetí řadě.

Drabble: 

Ta dohoda byla jednoduchá. Zemřou. Odejdou z veřejného života. Možná to bude vědět pár lidí. Ale ne ti nejdůležitější.
Udělali to oba. Jeden našel dvojníka a ten se zastřelil. Druhý skočil a s využitím celé ulice dokonale zahrál svou vlastní smrt. Detektiv měl navrch.
Soupeřili dva roky. Jeden napovídal padouchům, naváděl je k odporným zločincům. Druhý se dal k tajným službám. Kriminální poradce vyrovnal.
Vrátil se detektiv. Normální život, nudní padouši, nic zajímavého… Co potom?
Pak se vrátil i on. A dostal tím všechny, vyhrál jejich hru. Nechtěl, ale musel. Dohody se musí dodržovat. I když jsou někdy na nic.

Obrázek uživatele Azereth

Iluze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm. Nevím, kde se ve mně vzalo tolik pesimismu.
Upozornění: možná je to tak trochu depresivní...
A trochu OOC. :)

Drabble: 

Když vystupoval z taxíku, nebe bylo azurově modré. Byla to pouhá návnada absurdně kontrastující se siluetou na střeše.
Pak se nebe zatáhlo šedým povlakem. A Sherlock padal. A padal.

Teď stál John na stejné střeše. Uplynul rok. A nebe bylo stále stejně šedé.
Nemělo to smysl. Nic. Život ani kariéra. Padající postava ho pronásledovala ve snech. Držela mu otevřené dveře do prázdna. Zvala ho dál. Bylo by neslušné odmítnout.
John vystoupil na okraj střechy. Ostrý vítr mu vehnal slzy do očí. Snad naposledy.
Zhluboka vdechl vůni počínajícího jara.
Vykročil.
Nebe téměř zčernalo.
A chodník byl tak blízko.
Tak zatraceně blízko.

Závěrečná poznámka: 

Kdo se v tom bude snažit najít to téma, tomu půjčím dalekohled. :)

Obrázek uživatele Wendyses

Krása noční oblohy

Fandom: 
Drabble: 

Dívali se na nebe. Na hvězdy svítící v dálce. Nebylo to tu jako v Londýně, kde oblohu věčně pokrývaly mraky, a když už, elektrické osvětlení nedalo vyniknout té kráse.
„Je tu nádherně,“ poznamenal doktor, natáhl se do navlhlé trávy.
Detektiv nepromluvil, zíral vzhůru, snad se snažil pochopit, co je to nádherné a co se lidem na to líbí. Jen obloha, hvězdy. Jako kdyby vám to pomohlo vyřešit vraždu…
„A přitom je to jen kousek nebe…,“ povzdechl si John.
„Kousek?“
Překvapivý, nevěřícný pohled. A doktorovi to došlo.
„Ty sis myslel, že je celé? Co ses v té škole naučil?“
„Vlastně nic.“

Závěrečná poznámka: 

Dovedete si představit Sherlocka ve škole?

Bič a cukr

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Karáčí.
Irene Adler vykonává své řemeslo (nic explicitního), takže radši od 18 let.

Drabble: 

Irene vtírala hojivou mast do ran. Někdy si říkala, jestli ji nevyhledávají právě kvůli tomuhle kousku nebe po bolestivém peklu.
Vrněl blahem.
Přitlačila, sykl bolestí.
„Kdo?“ vyštěkla.
„MI6.“
„Takže Mycroft.“
Jemně přejížděla prstem po stehně. Roztřásl se.
„Co když odmítnu?“ Medový hlas.
„Nedopatřením uniknou určité informace.“
Přitlačení.
„Co mám udělat?“
„Někteří lidé z Usámova okolí mají... zvláštní tužby.“
Sjela prstem po páteři.
„Mám se k nim dostat a najít jeho úkryt?“
Pokývání.
„Představím vás generálovi s vazbami na extrémisty. Od něj musíte získat doporučení dál.“
„Žádný problém.“ Olízla krev z ramene.
Sevřel jí ruku.
„Nabídnu příplatek!“
Vyškubla se.
„Možná jindy.“

Závěrečná poznámka: 

Pokračování Štěně

Obrázek uživatele nettiex

Odpočívej, nikdy v pokoji

Fandom: 
Drabble: 

Je zase tady. Sobecky se ti ulevilo.
Zametáš mu cestičku k Johnovu odpuštění. Zcela vědomě vytváříš precedens pro vlastní soud, protože jsi vinna stejným zločinem.
Právě proto sis doktora vybrala, schopnost milovat poničené, závislost na vzrušení, před kterým by měl utéct, ne mu nastavit náruč. Tvůj pohled se setká s detektivovým. Porozumění. John vás potřebuje... ale no tak. John je jedinou náručí, která je vás schopna přijmout. Přesto cítíš hrůzu. Už je tady zas, myslíš si. Prokletí odmítnutí.

Rozsudek slibuje budoucnost, ale SH znovu ožil a chutná hořkosladce, že AGRA musela zemřít.

Ale ty to spolkneš a usměješ se, Mary.

Závěrečná poznámka: 

Moje první drabble. O postavě, kterou ani nemám ráda. Navíc ta potvůrka nějak utekla směrem, kam jsem ji vůbec nevedla. Huh, není to tak lehké, jak by se mohlo zdát. xD

Obrázek uživatele Nightie

Utrpení Lestradeovo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Lestrade není fanda zombies

Drabble: 

„Copak je letos každej Ježíš Kristus, aby vstával z hrobu?“ kroutil hlavou Lestrade a civěl na Moriartyho tvář v televizi.
„Možná to nahrál jako Holmes,“ navrhla Donovanová.
„Jak to mohl nahrát? Měl díru skrz hlavu! Jestli to hrál, tak by měl dostat nejen úplně všechny Oscary, ale i medaile na Olympiádě!“ Donovanová mlčela – nebyl to první šéfův tyjátr kterého byla svědkem. „Občas mám dojem, že jsem mrtvej já a tohle kolem je peklo,“ bručel spíš pro sebe. „Běž domů, Sally, já si dám kafe a kouknu na telku, jestli nevstal z mrtvejch třeba Elvis, když je to letos taková móda.“

Karáčí

Úvodní poznámka: 

Ehm, vzhledem k hlavní postavě radši od 15 a bude hůř.

Drabble: 

Burka ji omezovala. Zkuste taky pracovat v oboru, kde potřebujete mužskou pozornost, oblečená v pytli. Tím více Irene překvapilo, když jí v jedné z karáčských uliček oslovil zámožně vypadající arab a dal jasně najevo, že mu nejde o společenskou konverzaci.
Zašli do zapadlé kavárny.
„Esma Al-Balavi, nebo lépe Irene Adlerová, MI6 má zájem o vaše služby.“
„Tohle už nedělám.“
Odkašlal si.
„Potřebujeme najít jednoho muže a vy můžete získat informace, ke kterým bychom se jinak nedostali.“
„Koho?“
„Usámu Bin Ládina“
Bušilo ji srdce.
„Pojďme prvně probrat tu druhou věc, kvůli které jste přišel.“
Kývl.
Irene Adler už je zase tady.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování Bič a cukr.

Sedm set a třicet dní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rozehřívací kolo :)

Drabble: 

Je zpátky.

Po dvou letech. To je přesně sedm set a třicet dní, z nichž teprve ty poslední stály za vzpomínání. Sedm set a třicet nocí, z nichž mnohé byly bezesné.

A teď je zpátky. Vešel pouhý krok za smířením a jediným pohledem rozmetal křehké zdi a průhledné opony, jejichž vystavění trvalo sedm set a třicet dní. Někdo by se třeba zaradoval, ale John to nazýval pouhou bezcitností. Co je mrtvé má mrtvé zůstat - z navracení mrtvých do života ještě nikdy nic dobrého nevzešlo a vzejít nemůže.

Obzvlášť pokud jste je už pohřbili i ve svém srdci, ve svých myšlenkách.

Obrázek uživatele Kleio

Carol of the Bells

Obdarovaný: 
Blanca
Fandom: 

Milá Blanco,
přiznávám bez mučení, že přes původní nápady se mi nakonec nepodařilo zrealizovat nightrunnerovský záměr. Ale slibuju, že někdy v budoucnu tu fanfikci napíšu. Doufám, že budeš spokojená i s tímto "náhradním" řešením, a přeju ti krásné Vánoce.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Mimika štěstí

Úvodní poznámka: 

Slash :)

Fandom: 
Drabble: 

Sherlock se nesmál. John si to s hrůzou uvědomil, když vtrhl do ponurého obývacího pokoje a našel ho tam. Kdy se Sherlock usmál naposledy? Byly to týdny, možná měsíce. Johnovi se sevřelo srdce. Jak to, že si toho nevšiml? Přešel k němu. Černý smoking s růží v klopě ostře kontrastoval s vytahaným pyžamem.
„Nemáš být jinde, Johne?“
„Zvážil jsem dostupné informace, sečetl proměnné, vyvodil závěr.“
„Což je?“
„Nebudu se ženit.“
„Přešlo tě to šílenství? Ode mě se pochvaly nedočkáš.“
„Nechci pochvalu, chci tebe,“ řekl pevně a než ho políbil, spatřil ten nejšťastnější úsměv, jaký kdy na tváři svého přítele viděl.

Závěrečná poznámka: 

Uáááá, poslední drabble! Radost se ve mně mísí se smutkem a protože žal obvykle zajídám sladkým, tak i tohle závěrečné drabble je sladké. :)

Neviditelný fandom: 
Sherlock Holmes
Obrázek uživatele BC_Brynn

Kamarát

Fandom: 
Drabble: 

„-jedenásť kíl. Sodík... dve kilá. Vápnik... jedno-“

„Sherlock?“

Mycroftov sedemročný braček naňho vyčítavo zazrel. Bolo pol tretej. Ráno mal vstávať do školy.

„Nechaj ma!“

„Toxín alebo výbušnina?“ Mycroft sa rezignovane opýtal.

Sherlock vystrčil peru. „Bude to kamarát. Každý nejakého má, len ja nie – tak si ho vyrobím. Materiál už mám.“

Ráno Mycroft vzal Sherlocka k psychiatrovi.

***

Keď Sherlock začal pravidelne navštevovať márnicu, Mycroft znervóznel. Jedného dňa sa Sherlock objavil s „kolegom“ v pätách.

„Že si ho neposkladal z náhradných častí?!“ dožadoval sa Mycroft.

„Našiel som ho,“ odsekol Sherlock. „Tak ako je, potreboval len srdce. Dal som mu moje – tridsať deka.“

Obrázek uživatele Bilkis

Osm nejdůležitějších věcí

Fandom: 
Drabble: 

Za svůj život zjistil několik důležitých věcí.

Zaprvé, svět je obrovský!

Zadruhé, žijí v něm dobří lidé a ještě víc těch špatných.

Zatřetí, nikde není tak dobře jako doma. Rozhodně ne v Afghanistánu.

Začtvrté, nikdy nedokážete docenit klid až nudu rodné hroudy, dokud nemusíte někde jinde ve světě bojovat nejen za svobodu, ale i o holý život.

Zapáté, nikdy se nemodlíte tak vroucně, jako když na vás míří nepřítel.

Zašesté, nesejde na tom, je-li nepřítel špinavý a zarostlý pastevec z hor, pokud má v ruce AK-47.

A nakonec, zasedmé, klid je těžce přeceňovaný.

Naštěstí potkal Sherlocka. Geniální záruku adrenalinových zážitků.

Závěrečná poznámka: 

AK-47 jsem jako typové označení brala jako jedno slovo.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Neznalost (Sherlocka) neomlouvá

Úvodní poznámka: 

Ano, ano, zase Sherlock. :))

Fandom: 
Drabble: 

„Byla krásná a milá,“ zuřil John.
„Vůbec jsi ji neznal,“ odvětil Sherlock.
„Nedostal jsem příležitost! Díky tobě. Proč mi musíš každý vztah zničit?“
„Já…“
„Ty. Co?“ vyplivl úsečně.
„Já… Nevím.“
„Cože?“
„Já nevím, nevím, Johne. Netuším, proč to dělám.“ Vypadal bezradně.
„Máš to i k ostatním? K Mycroftovi, Gregovi, Molly...“
„Ne.“
„Skoro to vypadá, jako bys žárlil. Nejsi zamilovaný?“
„Naznačuješ, že já… Hloupost. Do koho bych se asi tak zamiloval?“
John povytáhl obočí a čekal… A čekal… Život s géniem nebyl jednoduchý.
„Och, můj bože,“ vydechl najednou Sherlock. „Co s tím budeš dělat, Johne?“
„Nechám si tě místo Krásné Neznámé.“

Obrázek uživatele Hippopotamie

V parku

Fandom: 
Drabble: 

Bylo s podivem, že se Johnovi podařilo Sherlocka vytáhnout z doupěte ven. Snad v tom sehrál roli i jeho (v podstatě neověřený) argument, že sluníčko podporuje myšlení. Ale byl krásný jarní den a oba teď seděli na lavičce v nedalekém parku.
„Příčesek, nabarvené vlasy, křečové žíly.“
„Nedávno rozvedená, manžel ji bil.“
„Ráda se napije.“
„Chodí tajně s ženatým mužem.“
„Má nohy jako hroch a proto nosí dlouhé sukně.“
„Závislost na dortech a na DMD.“
„To, na co koukáš, je umělé.“
John si v duchu povzdechl. Vyhlížet krásnou neznámou v Sherlockově přítomnosti prostě nemělo smysl. Z každé nevyhnutelně udělal známou ježibabu.

Obrázek uživatele Charlie

Přepadení

Fandom: 
Drabble: 

Zabzučel mobil.
"V Baker Street 221B bylo nahlášeno násilné přepadení. Vím, že tam ani jeden z vás už nebydlí, ale říkal jsem si, že by vás to mohlo zajímat," oznámil inspektor Lestrade a John ztuhl.
"Co chtěl?" ptal se na oko bez zájmu Sherlock.
"Zaútočil na paní Hudsonovou!" řekl John. Sherlock zvážněl a oba se kvapně vydali k Baker Street.
Jejich obavy se ale nenaplnily. Paní Hudsonová nejevila sebemenší známky zranění. Jen zkrvavená podlaha předsíně a zkroucená pánev mezi důkazy naznačovaly, jak setkání s násilníkem proběhlo.
"To víte, jsem ze staré školy, dvakrát mě na stejný trik nedostanou," usmívala se.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Milovat Sherlocka

Fandom: 
Drabble: 

„To si mám kleknout?“

„Nemusíš si klekat. Pozdravíš, předáš květiny…“

„Květiny? Proč květiny, Mycrofte?“

„Protože je to tradice, Sherlocku. Zkus alespoň jednou něco udělat správně.“

„Fajn, fajn, ale květiny?“

„Podívej, Holmesové jsou ze staré školy a Johnovy rodiče nežádáš o jeho ruku každý den.“

„Proč si ho prostě nemůžu vzít a hotovo?“

„Protože ti záleží na tom, abys měl s jeho rodiči dobrý vztah.“

„Nezáleží.“ Vzpurný pohled. Rezignace. Povzdech. „Ale Johnovi ano.“

„Přesně.“

„Co když řeknou ne?“

„Neřeknou.“

„Jak to víš?“

„Protože vidí, že tě miluje.“

„Tomu také nerozumím.“

„Drahý bratříčku, lidé kolem tebe nepotřebují racionální důvody, aby tě milovali.“

Obrázek uživatele Charlie

Zpátky do práce

Úvodní poznámka: 

Spoilery ohledně konce druhé série.

Fandom: 
Drabble: 

"Sakra, to byl ten nejšílenější plán, co jsi kdy vymyslel!" nemohl John uvěřit svým uším, když Sherlock dovyprávěl, kterak zařídil své zmrtvýchvstání.
"Pro tvojí informaci, můj původní plán byl stát se skutečně Moriartym, abych převzal ve vhodný okamžik vládu a poté tu zločineckou organizaci postupně rozložil," poznamenal Sherlock.
"Dobře, druhý nejšílenější," řekl John.
"Každopádně, teď se potřebujeme zbavit našeho přítele ostřelovače. Jdeme?" změnil detektiv téma.
"Počkat, a co ty krabice důkazů, které je třeba přebrat?" bránil se John.
"Jsem si jistý, že Anderson s Donovanovou už se nemůžou dočkat, až konečně zmizí z výsluní na vedlejší kolej," zakřenil se Sherlock.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Pár nápadů

Úvodní poznámka: 

Varování: slash

Fandom: 
Drabble: 

„Sherlocku, ty ses ani nepřevlékl?“
„Zbytečná otázka, Johne.“
„Jedl jsi něco?“
„Přemýšlel jsem.“
„Celých čtyřiadvacet hodin co jsem měl službu?“
„Pochopitelně.“
„A napadlo tě aspoň něco zajímavého?“
„Přirozeně. Moje mysl vyprodukuje zhruba 695 myšlenek za minutu, to je 41700 za hodinu a kolem 1000800 denně.“
„Tak to musí být zaručeně milionový nápad.“
„Je. Zjistil jsem, že spolu chodíme.“
„Prosím?“ Zamrkal John.
„Splňujeme hlavní kritéria partnerského vztahu. Sdílíme bydlení, finance, jídlo, plánujeme budoucnost…
„Nepatří k tomu chození náhodou i sex?“
„Samozřejmě, Johne.“
„Počítám, že to jsi také promyslel?“
Sherlock ho vzal za ruku a zamířil do ložnice.
„Měl bych pár nápadů.“

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Případ sám pro sebe

Úvodní poznámka: 

Varování: slash

Fandom: 
Drabble: 

„Co by na to řekl doktor Watson, Sherlocku?“
„Nic. Jen by se tvářil vyčítavě a provinile zároveň.“
„Nemá se proč cítit provinile. On se nesjel neznámou drogou a nenechal se zadržet Scotland Yardem.“ Mycroft kývl směrem k Detektiv Inspektorovi.
„Watson mě k tomu v podstatě naváděl,“ bránil se mladší Holmes.
„Sherlocku, když ti někdo řekne ‚hlavu vzhůru,‘ není to navádění k užívání drog.“
„Fajn,“ protáhl. „Můžu už jít?“
Lestrade přikývl.
„Bože, Mycrofte, potřeboval by sis zasouložit,“ poznamenal Sherlock na odchodu. „Zeptej se Lestrada, vypadá, že by si dal říct.“
Klapnutí dveří. Ticho. Dva nesmělé pohledy.
„Ehm…“ odkašlal si Mycroft. „Večeře?“

Obrázek uživatele Quiquilla

Znovu a poprvé

Úvodní poznámka: 

Jo, úchylná nálada mě stále neopustila. Potřebuju se někde vybít *devil*
Varování: slash 15+? (tím omezením si nejsem jistá, ale lepší varovat předem, že ano :D)

Fandom: 
Drabble: 

I když nerad, musel John uznat, že Irene Adler měla přece jen něco do sebe.
Usmál se a švihl do vzduchu jezdeckým bičíkem.
Obkročmo se posadil na Sherlocka. Ten ležel na posteli, připoutaný pouty, která společně odcizili Lestradovi.
Vlastně díky Irene se dali dohromady.
Sherlock spokojeně zavzdychal, když ho John lehce švihl do hrudi.
Bylo to poněkud zvláštní, když se poprvé políbili.
Teď to udělali snad už po milionté.
John se sklonil k Sherlockovým rtům a jazykem obkroužil jejich linii. Pak se znovu zvedl do sedu. Jeho ústa teď nahradil bičík.
„Miluji tě,“ zašeptal Sherlock tiše.
A bylo to poprvé.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je z toho jasné, že klepeta jsem pojala jako jiný výraz pro pouta.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Pro změnu příjemné ráno

Úvodní poznámka: 

No páni, další drabble ze Sherlocka a...
Varování: další slash :)

Fandom: 
Drabble: 

Mycroft se probudil a zjistil, že se nemůže hýbat. Otevřel oči a musel uznat, že to zjištění není tak znepokojivé, jak se původně zdálo, neboť příčinou jeho drobného nekomfortu nebyl nikdo jiný než detektiv inspektor, jež mu spal na hrudníku. Pousmál se, načež si všiml, že má na jedné ruce stále zacvaknutá pouta. Dokonce i muž jeho ražení, jež je schopný člověka zabít deštníkem, se při vzpomínce na předchozí noc lehce začervenal. Lestrade otevřel oči.
„Dobré ráno, Mycrofte.“ Zívl. „Jak ti je?“
„Perfektně. Jen s ohledem na uplynulé události hádám, že když jsi říkal, že přineseš klepeta, nemyslel jsi humra.“

Obrázek uživatele Lady Lestrade

V náznacích

Úvodní poznámka: 

Varování: lehký slash

Fandom: 
Drabble: 

Sherlock odložil noviny a pohledem se vpil do Watsona. Měl toho právě dost. Zase rtěnka. Počtvrté během třinácti dnů. Žádná šmouha jako minule, nýbrž dokonale čitelný otisk rtů na hraně čelisti, těsně pod uchem. Vstal, přitáhl si Johna k sobě a začal otisk zkoumat.
Stejný odstín – stejná osoba.
Nepřesné nalíčení – nezkušená žena, případně muž.
Příliš našpulené rty (ukázková chyba) – rozhodně muž.
Otlak ve tvaru obdélníku – otisk přenesený z fólie.
Vůně odličovacího mléka z Johnovy kůže.
Sherlockovy oči se rozšířily překvapením.
„Chtěl jsem, abys žárlil.“
„A chtěl bys ještě něco, Johne?“
„Ty jsi tady det…“ Zbytek jeho věty zanikl v polibku.

Obrázek uživatele may fowl

Smrt čekala na chodníku

Fandom: 
Drabble: 

Molly nebyla, vážně nebyla dobrá v utěšování lidí. Děsila se neředěného zármutku, rozmazané řasenky i falešných úsměvů. Nebyly to pocity, co jí vadily, vadila si ve vypjatých situacích sama.
John patřil k jednomu z nejnepřístupnějších druhů pozůstalých. Nebránil se vtipkování a tvářil se vyrovnaně, ale v nestřežených okamžicích sevřel rty i víčka a kondolence přijímal s prázdným výrazem člověka, který lituje něčeho, co zůstane navždy nevyřčené.
Ani vědomí, že oba ztratili někoho, na kom jim záleželo, nedokázalo překlenout propast mezi ním a Molly. Naopak. Koneckonců, bylo jasné, kdo tu hraje roli vdovce.
To Johna připravila dlažba o středobod solárního systému.

Obrázek uživatele Quiquilla

Zima

Úvodní poznámka: 

Není to úplně vončo, ale už mi to dneska nemyslí. Přes den nebyl na psaní čas, tak jsem to psala až teď. Snad to alespoň za něco bude stát.
Varování: tak trochu slash

Fandom: 
Drabble: 

„Už má být přece dávno jaro,“ zamumlal naštvaně John. Včera se nechal od Sherlocka přemluvit k vyšetřování dalšího případu. Netušil však, kolik hodin ve vysokém sněhu to bude obnášet.

Sherlock nereagoval. Seděl u počítače a vypadal maximálně soustředěně.
John se tedy raději otočil na druhý bok.

Za chvíli však ucítil závan chladného vzduchu. Hned nato se k němu přitisklo polonahé mužské tělo. John jen vyděšeně nadskočil.
„Co děláš?“ vykřikl.
„Lidské teplo je prý nejlepší,“ odvětil s klidem Sherlock.
John se snažil bránit, ale marně. Sherlock si ho jen přitáhl ještě blíž.

Nakonec John přece jen podlehl.
A ledy konečně roztály.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Konečně spolu

Úvodní poznámka: 

Celé drabble zakládá na myšlence, že Lestrada (Sherlock BBC) a Aleca Scuddlera (Maurice) v obou případech ztvárnil úžasný Ruppert Graves. Bylo prostě jenom otázkou času, než Grega doženou vzpomínky na minulý život. :)

Drabble: 

Greg Lestrade byl ve své podstatě spokojený chlap. I když se našlo spousty věcí, které ho štvaly, měl rád svoji práci i svoji ženu.
Byl spokojený do chvíle, než se jeho manželka rozhodla, že dodají manželství trochu šťávy, a vytáhla ho do kina. Romantické komedie Greg rád neměl. Když se na plátně objevil Hugh Grant, bylo to, jako by ho kdosi nakopnul do žaludku. Na prahu čtyřicítky si Greg konečně vzpomněl.
V práci začaly potíže, žena ho opustila, propadl zoufalství.
Pak se v jeho životě objevilo blonďaté stvoření – profesor literatury na Cambridge.
Oba věděli, že tentokrát do Argentiny utíkat nemusejí.

Závěrečná poznámka: 

Více o románu Maurice zde. O stejnojmenném filmu zase více tady.

Obrázek uživatele Gwendolína

Když ledy roztají

Úvodní poznámka: 

Dost bylo komedií, prozatím.

Fandom: 
Drabble: 

Na otevřený deštník pomalu dopadaly dešťové kapky.

„Víš, bratříčku, jednou jsme mluvili o péči a citech. Říkal jsem, že to není výhoda. Ale teď ti chci říct, že občas, když jsou bitvy dobojovány, přijde okamžik, kdy se citům neubráníme. Myslím, že je to dobře.“ Mycroft s povzdechem dokončil svůj monolog.
Sherlock se na něj otočil. Kapky na jeho tváři mohly a nemusely být dešťové. Mycroft mu dal potáhnout ze své cigarety.

Když odcházel k autu, ještě se naposledy otočil, aby viděl, jak se Sherlock zhroutil nad hrobem s nápisem John H. Watson.
Všechny ledy jednou roztají, ale některé příliš pozdě.

Obrázek uživatele Rohlík

Rituální drama

Úvodní poznámka: 

Věnováno každému, kdo dnes v noci rituálně vraždil.

Fandom: 
Drabble: 

Sherlock by to jistě považoval za zbytečně nesmyslný zvyk, přesto si tento měsíční rituál, „divadýlko“ John rád pěstoval. Byla to jistota, automatická činnost, která se mu prosákla pod kůži.

Scéna byla pokaždé stejná – jeden žulový kámen v zemi v místech pod stromem. I jeho role v tomto výstupu byla chladně neměnná.

Ta záležitost byla už dlouho uzavřená, ustálený pocit,který zbyl, všechno už tisíckrát přehráno. A přesto dnes, když obloha byla sterilně šedá, Johna cosi donutilo vystoupit z té zažité herecké role a zašeptat do větru „Vrať se.“. Opřel se zády o malou zídku, zaklonil hlavu a představení završil potleskem.

Stránky

-A A +A