Sherlock BBC

Obrázek uživatele may fowl

Smrt čekala na chodníku

Fandom: 
Drabble: 

Molly nebyla, vážně nebyla dobrá v utěšování lidí. Děsila se neředěného zármutku, rozmazané řasenky i falešných úsměvů. Nebyly to pocity, co jí vadily, vadila si ve vypjatých situacích sama.
John patřil k jednomu z nejnepřístupnějších druhů pozůstalých. Nebránil se vtipkování a tvářil se vyrovnaně, ale v nestřežených okamžicích sevřel rty i víčka a kondolence přijímal s prázdným výrazem člověka, který lituje něčeho, co zůstane navždy nevyřčené.
Ani vědomí, že oba ztratili někoho, na kom jim záleželo, nedokázalo překlenout propast mezi ním a Molly. Naopak. Koneckonců, bylo jasné, kdo tu hraje roli vdovce.
To Johna připravila dlažba o středobod solárního systému.

Obrázek uživatele Quiquilla

Zima

Úvodní poznámka: 

Není to úplně vončo, ale už mi to dneska nemyslí. Přes den nebyl na psaní čas, tak jsem to psala až teď. Snad to alespoň za něco bude stát.
Varování: tak trochu slash

Fandom: 
Drabble: 

„Už má být přece dávno jaro,“ zamumlal naštvaně John. Včera se nechal od Sherlocka přemluvit k vyšetřování dalšího případu. Netušil však, kolik hodin ve vysokém sněhu to bude obnášet.

Sherlock nereagoval. Seděl u počítače a vypadal maximálně soustředěně.
John se tedy raději otočil na druhý bok.

Za chvíli však ucítil závan chladného vzduchu. Hned nato se k němu přitisklo polonahé mužské tělo. John jen vyděšeně nadskočil.
„Co děláš?“ vykřikl.
„Lidské teplo je prý nejlepší,“ odvětil s klidem Sherlock.
John se snažil bránit, ale marně. Sherlock si ho jen přitáhl ještě blíž.

Nakonec John přece jen podlehl.
A ledy konečně roztály.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Konečně spolu

Úvodní poznámka: 

Celé drabble zakládá na myšlence, že Lestrada (Sherlock BBC) a Aleca Scuddlera (Maurice) v obou případech ztvárnil úžasný Ruppert Graves. Bylo prostě jenom otázkou času, než Grega doženou vzpomínky na minulý život. :)

Drabble: 

Greg Lestrade byl ve své podstatě spokojený chlap. I když se našlo spousty věcí, které ho štvaly, měl rád svoji práci i svoji ženu.
Byl spokojený do chvíle, než se jeho manželka rozhodla, že dodají manželství trochu šťávy, a vytáhla ho do kina. Romantické komedie Greg rád neměl. Když se na plátně objevil Hugh Grant, bylo to, jako by ho kdosi nakopnul do žaludku. Na prahu čtyřicítky si Greg konečně vzpomněl.
V práci začaly potíže, žena ho opustila, propadl zoufalství.
Pak se v jeho životě objevilo blonďaté stvoření – profesor literatury na Cambridge.
Oba věděli, že tentokrát do Argentiny utíkat nemusejí.

Závěrečná poznámka: 

Více o románu Maurice zde. O stejnojmenném filmu zase více tady.

Obrázek uživatele Gwendolína

Když ledy roztají

Úvodní poznámka: 

Dost bylo komedií, prozatím.

Fandom: 
Drabble: 

Na otevřený deštník pomalu dopadaly dešťové kapky.

„Víš, bratříčku, jednou jsme mluvili o péči a citech. Říkal jsem, že to není výhoda. Ale teď ti chci říct, že občas, když jsou bitvy dobojovány, přijde okamžik, kdy se citům neubráníme. Myslím, že je to dobře.“ Mycroft s povzdechem dokončil svůj monolog.
Sherlock se na něj otočil. Kapky na jeho tváři mohly a nemusely být dešťové. Mycroft mu dal potáhnout ze své cigarety.

Když odcházel k autu, ještě se naposledy otočil, aby viděl, jak se Sherlock zhroutil nad hrobem s nápisem John H. Watson.
Všechny ledy jednou roztají, ale některé příliš pozdě.

Obrázek uživatele Rohlík

Rituální drama

Úvodní poznámka: 

Věnováno každému, kdo dnes v noci rituálně vraždil.

Fandom: 
Drabble: 

Sherlock by to jistě považoval za zbytečně nesmyslný zvyk, přesto si tento měsíční rituál, „divadýlko“ John rád pěstoval. Byla to jistota, automatická činnost, která se mu prosákla pod kůži.

Scéna byla pokaždé stejná – jeden žulový kámen v zemi v místech pod stromem. I jeho role v tomto výstupu byla chladně neměnná.

Ta záležitost byla už dlouho uzavřená, ustálený pocit,který zbyl, všechno už tisíckrát přehráno. A přesto dnes, když obloha byla sterilně šedá, Johna cosi donutilo vystoupit z té zažité herecké role a zašeptat do větru „Vrať se.“. Opřel se zády o malou zídku, zaklonil hlavu a představení završil potleskem.

Obrázek uživatele Nightie

Zubatá nosí Westwood

Fandom: 
Drabble: 

Nikdy nechápal lidský strach ze smrti ani potřebu personifikovat si ten stav do něčeho hmotného, aby se lidstvo mohlo bát lépe. Kostra s kosou. Fádní. Nudné. Vždyť co bylo strašidelného na lidské kostře? Dokonale čisté, pro někoho bez jeho pozorovacích schopností, bezpohlavní. Lebka zakrytá kápí, ovšem bez mozku v ní.
Tahle personifikace smrti ho neděsila. Strach mu nahnalo málo co. Bál se nevyzpytatelné a nečitelné mysli schované za hnědýma očima. Bál se pokřiveného úsměvu, který obvykle značil jeho prohru. Jeho personifikace smrti znala všechno, co mu bylo drahé. Dokonce i to, o čem on sám nevěděl. Jeho zubatá nosila Westwood.

Závěrečná poznámka: 

V rámci mé osobní challenge jsem si zkusila napsat něco vážného. A můj historicky úplně první pokus o něco Sherločího. Jak se mi to povedlo je na vás. (A nikdo mi nenakecá, že se Sherlock Moriartyho nebál. Ne po druhém dílu druhé řady)

Omega samec

Úvodní poznámka: 

V drabbleti jsem myslela na Johna, ale v podstatě to může být kdokoliv.

Fandom: 
Drabble: 

Co se týče holek, nebyl to zrovna žádný alfa samec. No, když se na to tak díval, tak možná ani beta samec ne. No... a gama taky zrovna ne... Prostě, nebudeme si nic nalhávat. Byl pořádný looser a, když oslovil holku, tak ho čekal spíš pepřový sprej než telefonní číslo.
---
Ale ono být takový omega samec má i svoje výhody. V první řadě se nemusíte ohlížet na žádné hranice. Ve vlastní fantazii, samozřejmě. Večery můžete trávit, jak jen chcete. Můžete mít doma libovolný bordel a koukat se na libovolné porno. Maminka stejně vaří nejlíp. A v neposlední řadě hodně ušetříte.

Závěrečná poznámka: 

Omega tři mastné kyseliny.

Neviditelný fandom: 
Sherlock BBC
Obrázek uživatele Wendyses

Prokleté písmeno

Fandom: 
Drabble: 

„Sherlocku?“ John zvedl hlavu od knihy a očima pátral po svém společníkovi.
„Ano?“ Nezúčastněná odpověď z druhého konce pokoje.
„Jak se Jacob nemohl stát alfasamcem?!“ Nebohá kniha přeletěla přes místnost a doktor konečně mohl dát průchod svému naštvání.
„Vcelku jednoduše. Vezmeme-li v úvahu teorii evoluce, je nemožné, aby se nejvyspělejším druhem, které lze označit alfa, stal někdo, kdo má stále blízko ke zvířeti a dokáže na sebe vzít takovou podobu. Pokud navíc uvážíme i všeobecné povědomí, tak jak by mohl měnič nahradit člověka? To je nemožné.“ Zalomil rukama a vítězoslavně se podíval na Johna.
„Sherlocku, já říkal alfasamec, ne alfasavec!“

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Kaise. :) A ano, ta nebohá kniha má na sobě nápis Stmívání.

Obrázek uživatele Quiquilla

Statistiky nikdy nelžou

Úvodní poznámka: 

Varování: slash
Speciální poděkování: mé můze; chudák se dneska pořádně nadřela, než mi vnukla nějaký nápad

Fandom: 
Drabble: 

„Kde ten zpropadenej krám zase je?“ zaklel John a zběsile prohledával šuplíky. „Sem jsem ho dal!“
„To nevíš, že podle statistik téměř nikdy nic nenajdeš tam, kam jsi to právě položil?“ ozval se Sherlock a z kapsy vytáhl Johnův mobil.
***
„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se nechápavě John.
„Podle statistik to má vždycky na svědomí zahradník. Vygůgli si to,“ odvětil Sherlock s nezájmem.
***
„Proč si všichni myslí, že spolu něco máme?“ rozčílil se John.
„Protože statistiky mluví jasně. Dva dospělí muži v jedné domácnosti zkrátka musejí být milenci.“
„Ale my nejsme!“ zaprotestoval John. Když ho však Sherlock políbil, nebránil se.

Podle statistik

Fandom: 
Drabble: 

„Podle statistik se 18,31% mužů stane do tří let po svatbě závislými na alkoholu.“

„Podle statistik je rozvodovost v Anglii 60,54%.“

„Podle statistik žena mezi 30 a 40 rokem zvýší svoji hmotnost průměrně o 16,9% a obvod pasu o 11,2%.“

Už toho měl dost. „Podle mých lékařských statistik má z mužů, insultovaných nejlepšími přáteli proto, že se jim příliš snažili mluvit do života, zhruba 52% rozbitý nos, 21% otřes mozku, 8% zlomenou ruku, 3% vyražené zuby a 0,3% dokonce různé sečné a bodné rány, způsobené nejspíše v souboji. Nemluvě o monoklech, modřinách a boulích. Lituji Holmesi, ale Mary si vezmu.“

Obrázek uživatele Gwendolína

Kouzelná víla

Úvodní poznámka: 

Jak jinak poděkovat Lady Lestrade za kosmeticko-kadeřnické služby, než drabbletem na toto téma. :) Díky!

Fandom: 
Drabble: 

Tlumené nadávky u trhání obočí. Bolestný výkřik u holení nohou. Voskem.
Potom přichází na řadu pár příjemnějších věcí. Pečlivě nanést oční linky. Natočit řasy a obkroužit rty rudou rtěnkou.
Podvazky a těsný korzet. Jehlové podpatky.
Záchvěv vzrušení.
Nesmí zapomenout na vílí křidélka a kouzelnou hůlku. S hvězdičkou na konci.

Venku už čeká přistavené Bentley Continental GT Coupé. Jedná se koneckonců o maškarní ples, na kterém se sejde celá londýnská smetánka. Musí mezi ně zapadnout a neuříznout si ostudu.
Gregory Lestrade se šťastně usadí na zadním sedadle a uhladí si minisukni. Pořádné vyšetřování si žádá oběti. Některé z nich přinese rád.

Obrázek uživatele may fowl

Molitan

Fandom: 
Drabble: 

John se z dovolené vrátil do molitanem oblepeného bytu.
„To nemyslíš vážně,“ vydechl.
Pohled na Sherlocka ladícího baskytaru přiměl Johna upustit kufry.
Sherlock počastoval Johna nevzrušeným Pohledem. „Potřebuji přemýšlet,“ vysvětlil.
„Copak přemýšlením nad houslemi nenaděláš kraválu víc než dost?“
Johnovi se upuštění kufrů vymstilo, když vzápětí dostal do rukou ten stroj.
„Tohle je éčko,“ zavrněl Sherlock.
John nedůvěřivě cvrnknul do struny a ze zdi spadl plát molitanu.
Pak do pokoje rozpačitě vklopýtala Molly s kopákem v náručí a kytaristou Lestradem v závěsu. Vypuklo montování.
Konečně Sherlock vzal pod bradu housle.
- „Nechybí vám náhodou zpěvák?“ ozval se ode dveří hlas Moriartyho.

Obrázek uživatele sigam

Dr. Watson v tom má jasno

Fandom: 
Drabble: 

„Johne, myslím, že byste měl začít psát blog. Opravdu by vám to pomohlo přenést se přes vaše trauma. Stačí, když tomu budete věnovat patnáct minut denně.“
John se křečovitě usmál a přikývl. Asi by si mohl konečně pořídit počítač.
A o tři hodiny později přísahal, že na ten pekelný stroj už nesáhne.
***
„Pane, támhle můžete použít samoobslužnou pokladnu. Není tam taková řada,“ usmála se na Johna prodavačka.
A o pět minut později odcházel poníženě z prodejny. Bez nákupu.
***
„Zaplatíte přes PayPal?“
„Ne!“ vykřikl do telefonu. Stal se ve svém názoru neoblomným. John Watson by všechny ty počítače a internety zakázal.

Obrázek uživatele Blanca

Odejít do Afriky

A/N: Konečně jsem se dokopala k tomu napsat zase něco Sherlockovského. Zatím je to jen první kapitola, ale další jsou ve výrobě a do konce tohoto týdne bude určitě vložena ještě minimálně jedna :)

Disclaimer: Nevlastním postavy. Zápletku už možná někdo přede mnou psal, ale pokud ano, vymyslela jsem to nezávisle na něm. V některých aspektech přiznávám inspiraci "starým" knižním kánonem.

Pro koho to dělám: Pokud se vám bude povídka líbit, zašlete prosím DMS ve tvaru DMS MSFSOMALSKO na číslo 87 777 - podpoříte tím organizaci Lékaři bez hranic, konkrétně jejich aktuální projekt pomoci v Somálsku.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Animoterapie

A/N: Pravděpodobně to není moje úplně nejlepší drabble za tenhle měsíc. Ale mám pro něj v srdci zvláštní místo, protože tohle téma ("Příbuzenská plemenitba") bylo faaakt ošklivé. A taky proto, že je to jedno z mála příjemně pozitivních drabblat, která se mi povedlo vytvořit.

John stál na perónu, přes rameno sportovní kabelu a mluvil do telefonu.
"...vysvětloval jsem ti to už několikrát. Musím jet za ní."
"Ale já tě tu potřebuju."
John by přísahal, že muži na druhém konci drátu je sotva deset.
"Tři dny beze mě přežiješ. Dávej na sebe pozor."

***

Farma, kde se Harry tentokrát léčila měla dobrou pověst.
Klienti se starali o hospodářství a rodinní příslušníci byli povzbuzováni, aby se aktivně podíleli.
"To je fajn, že jsi tu, bráško," objala ho střízlivě vypadající Harriet. "Bude se ti tu líbit, čeká nás inseminace krav. Škoda, žes s sebou nevzal Sherlocka"
John strnul.

Obrázek uživatele Blanca

Květina na hrobě

Téma: Žlutý tulipán
Pro KaTužku a nifredil, naše dvě neúnavné hodnotitelky :)

Sherlock stojí nad svým vlastním hrobem.
Ten pocit zvláštnosti ještě pořád nevymizel.
Kámen s prostým nápisem.
Hlína zarostlá travou, která má trochu jiný odstín.
Kytice sem teď už nikdo nenosí.
Ale náhrobek je tu dál. Jako memento. Jako milník.
Už nic jiného, jen němá připomínka toho, co skončilo.
Toho, co právě teď končí.
Vtiskl do vlhké země malou cibulku.
Už se sem nevrátí. Je definitivně zase živý.
Až přijde jaro, rozkvete u opuštěného náhrobku jediný žlutý tulipán.
Jako záblesk světla. Jako záblesk naděje.
Jako symbol nového začátku a nového života.
Pomalu odchází. U brány hřbitova na něj čeká rozesmátý John.

Tak jsem to do limitu nestihla asi o deset vteřin...nevadí, stejně je nesoutěžní. Snad i tak udělá radost.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Případ sličné slečny

Sherlock se zhluboka nadechl, jako plavec připravující se ke skoku.
Vkročil do místnosti, označené policejní páskou jako místo činu.
Nevraživý pohled Andersona, ústa Donovanové stažená do pevné čárky.
Oči přejely místnost, krok sem, skok tam.
Pokleknout k oběti, prohlédnout skrvnu na podlaze.
Verdikt pro Lestrada a Johna:
"Může za to kočka."
Nevěřícné pohledy všech zúčastněných.
"Nejspíš oběť vzbudila, proto ten župan. Šla jí dolít vodu, ale kočka se jí připletla pod nohy a ona upadla. Jak padala, džbán jí vyletěl z ruky, voda se vylila a prázdná nádoba jí spadla na hlavu. Jedna nula pro pachatelku, myslím, že vám proklouzla."

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Naděje

„Hra, paní Hudsonová, začíná!“
A toho dne začal také můj opravdový život. Projednou jsem nebyl pěšákem na poli, byl jsem… čím jsem vlastně byl? Nejsem si jistý. Vím jen, že všechno najednou dávalo smysl.
Dnes je můj život bezútěšný a prázdný. Spíš než abych žil, přežívám. Sžírá mě nemoc, o které nás na Barts neučili. Nakažlivá nemoc, která nezabíjí a sama nikdy neumírá. To ona mě zparalyzovaného drží nad nedohranou partií.
Naděje je mrcha. Nedovolila mi ani dovolit paní Hudsonové uklidit Sherlockův pokoj. Vím, že je to bláhové, ale skrz naskrz doufám v poslední trumf.
Protože bez Sherlocka nejsem nic.

A/N: Jestliže každá hra končí vítězstvím jednoho z hráčů, pak není DMD hra, ale smrtelně vážná věc! Byl to super duben, díky za něj vám všem - organizátorům, spoludrabblitelům i čtenářům, a především lidem z mého okolí, kteří to se mnou tenhle měsíc vydrželi :) Těším se, až se tu za rok znovu setkáme!

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Doktor John Watson, zázraky na počkání, nemožné do tří dnů

Téma: Ledová voda

Po tvé smrti jsem se chytil toho posledního, co ještě zbývalo.
Jsi doktor, Johne, jsi doktor, opakoval jsem si každou noc před spaním. Jsi tu přece, abys pomáhal.
A tak jsem pomáhal. Nastoupil jsem na dětskou ambulanci do Chelsea and Westminster Hospital a snažil jsem se být užitečný, dát životu nějaký smysl.
Denně jsem křísil nezvedené malé sviště po zásahu elektrickým proudem, vyndával z drobných nosánků voskovky, vyplachoval žaludky rošťákům, co o přestávce popíjeli ředidlo, zašíval rozseknutá obočí největších rváčů mateřských školek a narovnával nožičky princeznám, které se prostě musely projít v maminčiných lodičkách.
Doteď si pamatuji tvář každého dítěte, které tam prošlo mýma rukama. A že jich byla spousta.
Tu jednu konkrétní tvář ale nezapomenu nikdy.
Tříletý chlapec, pět minut pod vodou, dvacet minut v úplné zástavě, dva dny na přístrojích. Jen zázrakem jsme ho vrátili zpátky bez trvalých následků.
Prý se pod ním probořil led, vypověděla jeho matka, která přijela s ním a zoufale se odmítala pustit nosítek.
„Co se stalo doopravdy?“ zeptal jsem se, když jsem na ni narazil na chodbě.
„Utekl doprostřed jezera vyzkoušet miniponorku,“ odpověděla Irene. „Už ho nezvládám, Johne. Pomozte mi. Prosím... Prosím!“
V duchu jsem tě proklel a dal jí své telefonní číslo.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

První rande

Koupelna byla naprosto zahalená párou.
Zabalená do ručníků vyšla do ložnice kulmou se snažila přimět vlasy ke spolupráci.
Jemně růžově perleťový lak si při malování nehtů na nohou vylila do peřin.
Sukni měnila třikrát. U halenek hledala správnou hloubku výstřihu.
Podkladový make-up se jí zdál příliš tmavý, smyla ho a dala přednost korekční tyčince. Vypatlala ji skoro celou, ve snaze docílit rovnoměrné barvy pleti.
Linky a barvu očních stínů měnila tolikrát, že měla oči jako králík.
Účes předělávala snad pětkrát.
Sherlockovi stačil jediný pohled.
"Měla sis vzít rozumnější podpatky. Není dobré chtít oslnit za každou cenu, Molly. Vypadáš pak lacině."

Fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

Poslední případ

Stáli proti sobě na kraji střechy Bartolomějské nemocnice. Měřili se pohledem; každý hrál svou hru, ačkoliv jim oběma bylo jasné, že mu ten druhý nevěří.
Bludný kruh. Rytmus bubnování prstů. Pouhý trik.
Vážně sis myslel, že to je tak jednoduché?
Možná stojím na straně andělů, ale nejsem jeden z nich.
Zbývá vyřešit poslední případ.
Dlužím ti to.
Podali si ruce; další falešná hra. Ó, jaká čest tě znát. Hluboký pohled do očí, snaží se nahlédnout za závěs divadelního partu. Ale přetvářka je silná herečka.
Zbývá poslední trumf.
Moriarty si bleskově strčil hlaveň do úst a stiskl spoušť.
Hra pokračuje pádem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Jak jsem poznal vašeho otce

„Když jsme se poprvé setkali, šokovala mě míra jeho arogance. Ale nebyl jsem tou dobou nejmovitější, proto jsem přijal nabídku společného bydlení. Ačkoli jsem ho prakticky neznal. Všechno bylo lepší než bydlet s tetičkou Harry.
Pár dní nato jsem začal vážně litovat svého rozhodnutí. Choval se tak výstředně, že k některým kouskům, které předváděl, by Steven Moffat vymýšlel scénář dlouhé měsíce.
Postupem času jsem si však na jeho výstřelky zvykl. Dokonce jsem se nejednou přistihl, že mi bez nich schází potřebná hladina adrenalinu.“

„Tati, tati, a čím tě táta nakonec dostal?“

„Pamatujete si tu cikánskou střelnici? Vystřelil mi plyšového medvěda.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Otrocké práce

Pozn.: trochu BJB

„Sherlocku, dojdi pro ten míč.“
„Jsem snad sluha?“

„Sherlocku, podej mi noviny.“
„Od čeho máme sluhu.“

„Sherlocku, podal bys mi, prosím, cukr.“
„Nejsem tvůj sluha.“

„Pro jednou snad můžeš dojít na nákup ty!“
„Otrocká práce.“

„Sherlocku, mohl by sis po sobě někdy uklidit?“
„Mám moc práce.“

„Johne, přines mi mobil.“
„To jste snad doma měli sluhy?“
„Měli.“

„Johne, půjč mi notebook.“
„Zajdi si pro svůj!“

„Johne, nabij mi pistoli.“
„To jsi vážně tak moc líný?“

„Johne, zapni mi televizi.“
„Nepřeháníš to trochu?“

„Johne, jeď ty.“
„To ty se tady nudíš!“

„Johne, dej mi cigarety!“
„Jsem svobodný člověk, nikoliv tvůj otrok.“

Fandom: 

Dopis

(téma: červený karafiát)

Milý (zarazila se … musí být opatrná) pane,
jistá nejmenovaná osoba mi vše řekla. Moc mne to potěšilo. Pokud nastanou Velikonoce, je tu pro Vás vše připraveno. Jen obsah lednice jsem už musela zlikvidovat.Vše jsem pietně pohřbila vedle Vás, když se nikdo nedíval. Druhá nejmenovaná osoba už je na tom trochu lépe. Před pár měsíci zase začal chodit mezi lidi a vypadá to, že se bude ženit. Ale nebojte, budu podle instrukcí mlčet jako Váš hrob.
Chodíme na hřbitov každý týden, tak dejte vědět, jak často máme zalévat a máte-li raději karafiáty žluté nebo červené.
Opatrujte se! Vaše Dorothy H.

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Vezměte to od podlahy, paní Hudsonová.

Byl pozdní večer první máj... Večerní máj byl...
„Čas na Doctora!“ zařval John a zapnul televizi.
Sherlock odložil knihu.
Paní Hudsonová mrštila gumovými rukavicemi do kouta a sedla si na gauč.
Sherlock: „Ta podlaha musí být čistá, než přijde Anderson.“
John: „Tak ji umyj. My se díváme.“
Sherlock: „Včera jsem došel na nákup, vyluxoval, utřel prach, přišrouboval žárovku, uklidil stůl, uvařil a uložil tě do postele.“
John: „Práce šlechtí.“
Sherlock: „Heslo koncentračních táborů?“
Paní Hudsonová: „Vy si nestěžujte na otrockou práci! Nevím, kdo z vás dvou včera celou noc klečel na podlaze.“
John zčervenal.
Sherlock: „Ale otrok jsem byl já.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Karty se obrátily

Myslel si, že je dostal všechny. Že svoje milé ochránil. Že už se nikomu nemůže nic stát.
Proto se vrátil, proto přestal být opatrný.
Když ho Mycroft požádal o schůzku u Yardu, nedal si na svém maskování záležet tak, jak si na něm dával záležet předtím.
Že Moriarty nasadil jednoho ostřelovače, o kterém mu neřekl, Sherlockovi došlo až když na Mycroftově hrudi vykvetl rudý květ po zásahu kulkou.
Situace se obrátila.
Tentokrát to byl mladší bratr, kdo svou neopatrností a přehnanou sebedůvěrou nahnal toho staršího do náruče smrti.
Nyní to byl on, kdo zoufale prosil osud, aby jeho bratr přežil.

Fandom: 
Obrázek uživatele sigam

Odměna za otrockou práci

S: Mám hlad.
J: Tak si něco uvař.
S: Já si říkal, že bys dnes mohl udělat večeři ty.
J: Dnes?! Dělám ji KAŽDÝ den!
S: Víš že takové podřadné činnosti nejsou pro mě. Mám důležitější věci na práci.
J: (mlčí)
S: (až neobvykle nejistě) Johne?
J: (zavrčení) Co chceš?
S: Večeři.
J: (vražedný pohled)
S: (psí oči)
J: (o trochu méně vražedný pohled) Nejsem tvůj otrok.
S: To nejsi. Otrok totiž nedostává odměny. (něco mu šeptá do ucha)
J: (přiblble se usmívá)
S: Skvělé, já zatím dořeším případ.
J: (pochmurně) Tak to abych ti nachystal snídani a ne večeři.

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Paní Hudsonová, držitelka ocenění "Nejtrpělivější domácí roku"

Téma: Tenký led

Nikdy jsem nestíhal tok tvých myšlenek.
Byl jako burácející vodopád, do kterého se vlévá nejméně padesát různých řek.
Dokonale jsem chápal, proč si tak často ulevuješ od jeho hluku tím, že se něčím sjedeš.
Na druhou stranu bys taky někdy mohl brát ohledy na obyčejné smrtelníky kolem sebe.
„Co to proboha dělá?!“
Odložil jsem noviny a podíval se tvým směrem.
Ještě pořád jsi ležel na gauči, ruku s injekční stříkačkou přes pelest.
„Morfium, paní Hudsonová.“
„Nezdá se vám, že už bruslí na příliš tenkém ledě?“
„Potřebuje si odpočinout.“
„Jistě. Dokud na něm nebude skákat čtverného axela, tak ho budete omlouvat.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Osudný den

Ten den se konečně odhodlal.
Nastudoval květomluvu a zašel do květinářství nedaleko Thames house.
Na poslední chvíli všechno zrušil a domluvil si schůzku s ní.
Muselo to být dnes. Přesně před čtyřiceti lety se vyslovil i jeho otec.

***

Ten den byl jako stvořený pro završení jeho plánu.
Při západu slunce, na břehu Temže, vznešená orchidej zkropená tou prokletou krví.
Připadal si jako Shakespeare tvořící závěr jedné velkolepé tragédie.
Věděl, že Irene nezklame. Vlastně neměla na výběr.

***

Ten den Anthea řekla Mycroftovi ano.
Ten den se na poslední chvíli postavila mezi něj a vystřelenou kulku.
A červené karafiáty zasypaly břeh Temže.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Scotland Yard Blues

Výslech trval už skoro hodinu a Lestrade nebyl výsledku o nic blíž, než když začínal. Donovanová ho měla vystřídat už před půl hodinou, nejspíš něco probírá s Andersonem...
Neměl bych o „nadřízených“ přemýšlet takhle.
Konečně dorazila. Pohrdavě si Grega změřila a…
"Donovanová, řekněte tomu muži, že může jít," ozvalo se z reproduktorů zpoza skleněné stěny.
To je přece…Nemožné! blesklo oběma hlavou.
"Nenechám vás zničit další život," ozval se hlas znovu. "Nedovolím, aby vám kvůli 'rychlému uzavření případu' proklouzl ten, kdo se pokusil zabít Mycrofta!"
To už Sherlock stál ve dveřích.
"Okamžitě odtud vypadněte, Holmesi!"
"Zkuste mě donutit, detektiv inspektorko."

Fandom: 

Stránky

-A A +A