Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Království ostrovů

Rozcestník všech drabblat do roku 2014 včetně.
Všichni víme, že neexistuje magie, co by stála za řeč. Myslím tím ve skutečném světě.
A je pro to dobrý důvod.
Magie je totiž pro pozemské organismy vysoce toxická. Takže když se nečekaně uvolnila zpoza bariér, které ji udržovaly uzamknutou miliony let, nastaly opravdu vážné problémy. Civilizace, jak ji známe, zanikla.
Naštěstí nejsou magií prosycené všechny oblasti rovnoměrně. Několika enklávám se podařilo přežít první nápor i následující roky chaosu. Stále existují i po desítkách let, osamělé, obklopené životu nebezpečnými Zónami, křehké.
A lidé zůstávají lidmi. Vždycky tu bude někdo, kdo touží po moci, po bohatství. Je jedno, jak malé je království, nikdy není špatné být králem.
A ještě je tu jeden problém. Lidé sice zůstávají lidmi... ale ne všichni.
(Drabblata zahrnují období od roku nula po léta 200+)

Obrázek uživatele Tess

20. Překážková dráha

Obrázek uživatele Tess

19. Plány v plánech

Obrázek uživatele Tess

Království ostrovů 2019

Drabble: 

Vážené publikum, dovoluji si vám prezentovat svůj letošní seriál.
Královstí ostrovů je můj vlastní svět, který už píšu snad... sedm(?) let. Jedná se o stabilizované postapo. Letošní povídka se odehrává sto let "potom".
Vždycky se snažím, aby drabblata byla srozumitelná i lidem, kteří ten konkrétní vesmír neznají.
V posledních letech píšu drabblata na pokračování (taky když už je drabblat z jednoho světa přes stopadesát, začíná vznikat celkem velký bordel!)

Seriál si můžete přečíst buď zde (odkaz na první drabble, následujte šipky) nebo na Livejournalu vcelku.

Item si dovoluji zapropagovat stejný svět v akci Padesátka, nicméně povídka dosud není hotova. Samozřejmě.

Závěrečná poznámka: 

Tohle bylo sto slov!

Obrázek uživatele Tess

18. Světlo v temnotách

Obrázek uživatele Tess

Dlouhodobý plán

Úvodní poznámka: 

Tak, a je to!
Děkuji všem organizátorům.
Taky děkuji svým komentujícím i svým nekomentujícím čtenářům.
Poprosím všechny nekomentující čtenáře, jestli by nebyli tak hodní a aspoň si tady nekáčli nebo nesmajlíknuli, abych věděla, že četli (sama kolikrát nevím, jaký komentář upustit! :)

Drabble: 

Zídka obkružující chrámovou zahradu potřebovala opravit. Beranovy prsty svrběly touhou po práci s kamenem.
Na to byl snadný lék.
Kameny k němu mluvily, tak trochu odjakživa. Věděl, který se bude hodit do které díry, ještě než ho vzal do ruky.
Práce na pár dnů.
V kapse stále valounek zlata, ale teď prázdný, vyčištěný od magie. Křemen si o ni řekl a pohltil ji.
Na to přišel Badatel.
-Kdybych olemoval cesty křemenem...
-Stejně potřebují spravit. Najdu ten správný křemen...
-A já ho usadím na to pravé místo.

Potřásli by si rukama, ale obě zrovna používal Beran.
Na tom nezáleží.
Jsou tým.

Závěrečná poznámka: 

Je hrozně zvláštní, že mě témata nakonec dovedla přesně k tomu konci, který jsem měla rozmyšlený na začátku. (Chtěla bych napsat něco o člověku, který dělá důležitou práci, ale vlastně si to nikdo moc neuvědomuje... ano, budu psát o cestáři! :D )

<<< Začátek | < Předchozí | Konec

Letošní drabblata z Ostrovů mimo příběhovou linii:
Óda Vzpomínka na krásu
Komiks Jedinečnost je relativní

Letošní drabble mimo Ostrovy:
Dohořeno jest (pokud máte rádi katedrály :D )

Pro fanoušky Ostrovů též doporučuji delší příběh z Padesátky (stále se píše!) Hraniční země

Obrázek uživatele Tess

Ozvěny

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík (moje druhé na toto téma, ale první na toto téma a zárověň na Ostrovy.)
Fascinuje mě, jak se nakonec všechno (samozřejmě za pomoci kačenky) dává dohromady. Byť dada, snad se zde aspoň trochu ozřejmí, co se to vlastně dělo...

Drabble: 

Tam dole
volá volá stále hloub
zlato
takový odlesk nemá nic jiného
vynést ho nahoru v paprscích Slunce odlesky tančí
zlato ten drahý kov
sleduj žílu tam dolů dolů
pod Zónu
magie
vyrazila z kořenů Země když rozbila pouta
pro zlato
dolů
vynést nahoru
vynést magii, nevadí
stejně tu je
Zóna.
Volá
chce nahoru
kameny nikdy nemlčí
hučí.
Rozumíš mi? Dotkni se mě
buď se mnou
vynést nahoru a přitáhnout víc
ke mně.
Nepustím.
Jsem magie
jsem zlato
dolů dolů
volám
pojď.
Jsi můj.
Spolu
ty a já
zlato, bohatství, život.
Vezmu.
Není důležitý.
Ty slyšíš.
Jsi můj.
Neodcházej!
...
Odešel.

Obrázek uživatele Tess

Centrum rovnováhy

Úvodní poznámka: 

Vůbec zajímavé, jak se mi nakonec témata dobře složila...

Drabble: 

Kamenná zídka obkružující chrámovou zahradu se konečně objevila na dohled.
Potřebovala by opravit.
Vůně květin, tak uklidňující.
Tiché nádvoří.
Šestkrát sedm schodů, ten lichý rozhodí krok.
Tady najdou odpovědi na všechno.
Beran... i Badatel.
Rezka se vydá na zpáteční cestu. Po dobré večeři a poklidně strávené noci.
Zase doma.
Chrám i mniši vypadají pořád stejně. Jako by se život zastavil. Třeba se to tady opravdu stává.
Včely tiše bzučí.
Kočka se vyhřívá na sluníčku, co nejplacatější, aby pohltila co nejvíc tepla.
Ta taky zná odpovědi na všechno.
Některé odpovědi jsou jednoduché.
Proč nesmím do zadního pavilonu?
„Stavíme tam počítač, Rezko.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

17. Perný den

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Po minulém týdnu a mohutných rozhovorech dnes něco poněkud jiného.

Obrázek uživatele Tess

Střed světa

Úvodní poznámka: 

Idiot tam sice patří, ale obsadil mi drahocenná slova a to mu nedaruju :D

Drabble: 

Beran už byl schopný pohybu. Jen ne sám. Motal se. V kousku své hlavy cítil přítomnost, kterou dlouho byl.
Temnotu porazili spolu.
Badatel.
Je to dobrej chlap.
Asi budeme kamarádi.

Překvapivě, cestou narazili na známého.
Seděl na cestě, takže ji úspěšně blokoval, a svačil.
„Á, vás dva jsem dlouho neviděl. Taky do Chrámu?“ přivítal je.
„Ano,“ odpověděla Rezka.
„Ani tam nemusíte. Zavolali totiž mě.“
„Aha.“
„Jestli máte něco k vyřízení, jsem váš člověk.“
„Nepovídej.“
„Jasně, co bych neudělal pro tvoje hluboký voranžový voči, zlato.“
Rezka si povzdechla.
„Vrane... povím ti to jednoduše. Jseš milej. Ale odstraň se mi z cesty.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Návrat

Drabble: 

Badatel bojoval, už od okamžiku, co se probudil a vybral si jméno. Bojoval se šílenstvím, temnotou, pokušením. S tušeným stínem minulosti.
Bitva většinou zuřila hluboko v podvědomí. Otevíraly se mu staré vzpomínky, nejdřív zřídkakdy, pak každým dnem. Zprvu vítal pocit, že někam patří, že se nevznáší v prázdnotě.
Pak si ale uvědomil, že se začíná ztrácet. Vzpomínky určují osobnost, byl Badatel, ale toho začínal potlačovat ten druhý.
Nechtěl to.
Zadusat ho do země...
Zrušit...
Zabít!
V posledním vzepětí vzdoru ho pohltilo vražedné šílenství.
Nemohl mu dát volný průběh. Nenechala ho. A stín byl příliš silný.
Badatel prohrál...
Beran otevřel oči.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Utajené hody

Drabble: 

Zkratka je dovedla přímo k vědecké stanici. Začínalo svítat, když byla zásilka úspěšně předávána, v oboustranné naději, že je kompletní.
Zpečetili předání vlažným čajem, povinně se obdivujíce generátoru.
„Ještě máme pravý čaj – pro zvláštní případy.“
Ze tří hrníčků se kouřilo.
Asi se jednalo o zvláštní případ.
„Poštu vezmu cestou zpátky,“ dopila Rezka. „Teď mám jinou zásilku.“
Její společník jí dělal starosti. Když vbíhali do Gerasdanu, zase se začal motat. Čím dříve dorazí do Chrámu, tím lépe.
Necelé dva dny cesty, při troše štěstí jeden. Nahoru do kopců, kolem jednoho, druhého, třetího jezírka, stále dál.
Než dorazili k šestému, přišla krize.

Závěrečná poznámka: 

Jo, horská oka, to je prevít! :D

<<< Začátek | < Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Tess

Na pokraji vyhoření

Drabble: 

Byl na konci sil, a to už dlouho. Staral se o provoz nemocnice, s tím začal. Pak na něj hodili i veřejné osvětlení. A v několika posledních letech taky provoz počítačového střediska.
To je na jeden malý přetížený generátor prostě moc.
Kromě toho do něj lili vysloveně podřadný materiál.
Není divu, že se začal kuckat.
Potřeboval urgentní opravu... naštěstí díly prý už jsou na cestě.
Byl stroj, takže neměl dilema, jestli se má radovat, nebo si zoufat.
Jeho údržbář, který kolem něj poletoval, dilema neměl. Naopak, začal slušně nadávat.
Univerzální klíč je zcela jistě úžasná záležitost... dokud neobjevíte pětihranné šroubky.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Smolný den

Drabble: 

Alespoň se do Chrámu dostaneme opravdu rychle, pomyslela si.
Brašnu nesla sama. Svého spolucestujícího znala, ale nevěřila mu. Nemohla si to dovolit. Bůh ví, co s Přeměněným provede druhotná infekce.
Zásilka byla příliš důležitá.
Téměř letěla kupředu a sluchem kontrolovala, jestli její kolega běží za ní. Do kopce, z kopce, kámen skrytý ve stínu přehlédla.
V pádu chránila brašnu vlastním tělem, takže citlivým součástkám se nic nestalo. Jenže... povolilo zavírání a ven se vysypala přehršel méně citlivých součástek.
Tiše zaklela a podívala se na to nadělení. Na cestě (naštěstí hladce udusané) ležela změť šroubků a matiček.
Doufám, že najdu všechny.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Jediná možnost

Úvodní poznámka: 

Tak mi nové téma pomohlo rozseknout staré, přesně, jak jsem doufala.

Drabble: 

Zaťukání na dveře.
„Ano?“
„Máme problém,“ oznámil nový příchozí.
„Jakýpak?“ obrátila se k němu mladá žena.
„Bude potřeba doručit zásilku...“
„Od toho tu přece jsem.“
„... do Gerasdanu...“
„Je po cestě, žádný problém.“
„... nejpozději zítra ráno.“
„To jste nevěděli dřív?“
„Holub přiletěl před chvílí, že jejich generátor se začal sypat. Záleží na každé minutě. Nějak ho látají dohromady a my máme...“
„Generátor je priorita,“ přerušila ho. Pak potřásla hlavou a podívala se na pacienta. I on byl priorita. Nemůže ho spustit z očí – co kdyby – ona je tu ochránce... a on Přeměněný. Jenže si nemusela vybírat. Šlo priority sloučit.
„Zvládneš běh?“

Závěrečná poznámka: 

(doufám, že je dostatečně zřetelná časová tíseň, která nutí naše protagonisty k společnému běžeckému výkonu...)

<<< Začátek | < Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Tess

Rozsvíceno

Drabble: 

Zamžoural do odpoledního světla. Prach tančil ve slunečních paprscích svítících skrz škvíry v prkenných stěnách.
Nebyl sám.
„Jsi vzhůru.“ Konstatování. Opatrnost v hlase.
„Víš, co ti je?“
„Šok z odeznívající druhotné infekce Zónou, řekl bych.“
„Hm. Kolik prstů?“
Snažil se zaostřit.
„Čtyři.“
„Jaká je rychlost plně naložené vlaštovky?“
„Africké nebo evropské?“
„Asi budeš v pořádku. Teď. Ale radši... radši bychom se měli ujistit.“
„Ujistit se? Jak?“
„Spíš kde. Nedá se nic dělat... musíme do Chrámu.“
Zasténal.
Už zase?
To nestačilo před sto lety?

Moment... Chrám! Tam přece mířil! Aniž věděl, že tam jde.
Dobrá.
Jednou za sto let je akorát.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Ztráty a nálezy

Drabble: 

Jako by se topil ve studni. Tma. Pocit pádu. Strach a nejistota.
Hlasy, slyšel, nerozuměl...
„Co je mu?“
„Nevím.“
„Můžem ho přenýst na vejminek, je prázdnej. Zavolám Sue, zná trochu bylinky.“
„Díky. Já ho odnesu.“
„Vezmu ti aspoň tu brašnu.“
„Dobrá.“
„Hele... nenecháš nás tady s nim tak, že ne? Přece jen.. je to jeden z vás...“
„Nenechám, neboj.“
Slyšel, nerozuměl... ale pamatoval.
Pamatoval si všechno.
Najednou jakoby se mu rozsvítilo. Oranžové oči, stejné, jako ty jeho.
Byl zpátky, to, co ho dělalo opravdu... jím.
Napůl spal, ale přesto se probudil. Něco ho vytáhlo z temné studny noční můry.
Konečně.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

16. Dobře namazaný stroj

Obrázek uživatele Tess

Pevný bod

Drabble: 

Zóna byla na jihu. Takže směr byl jasný. Potřeboval se vydat na sever.
Brzy vklouznul do osvědčeného cestovního tempa. Míle ubíhaly celkem rychle.
Směrem k severu byly cesty v lepším stavu a netrvalo dlouho a začal míjet první známky osídlení – pole v údolích a farmy na kopcích.
Do vesnice dorazil druhý den večer. Byla pořádně velká. Venku napočítal alespoň padesát lidí.
Hlava se mu zatočila, až se musel opřít o plot. Tolik lidí. Taková... cizost.
Nechápal, co se to děje, jen cítil, jak se mu podlomily nohy.
Hlas.
„Jsi v pořádku?“
Pohled oranžových očí.
Úleva.
Není tu uprostřed cizoty sám.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Jedinečnost je relativní

Úvodní poznámka: 
Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Zdrojové obrázky:
- vlastní fotografie
- vlastní kresba (Clip Studio)
- manželova fotografie

Obrázek uživatele Tess

Najít cíl

Drabble: 

Na mechové matraci se spalo pohodlně. Dokud nezačali ptáci v předtuše svítání řvát.
Tohle mi v Zóně nechybělo.
Zamyšleně se podíval na valounek zlata, který držel celou noc v ruce.
Nikdo by o tom neměl vědět a přece... je to větší, než zvládnu sám.
To znamenalo vydat se na cestu. Mezi lidi. Na... místo...
Nepamatoval si přesně které. Ale až bude blíž, určitě si vzpomene.
Ale... mezi lidi?
Zachvátil ho silný pocit hněvu. Něco se stalo. Oni zavinili... nebo on?
Zapomenul.
Možná by bylo na čase i odpustit. Jim... sobě?
Nemůžete žít pořád v minulosti.
Zvláště, když žijete prakticky věčně.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Přízemní starosti

Drabble: 

Rozptylovalo ho to. Takový nezvyklý pocit, hryzavé bodání v břiše... Co to může být?
Hlad! Po dlouhé době měl hlad.
Tady se mu dá ovšem snadno odpomoct. Je mimo Zónu...
Zkušeným okem obhlédl krajinu. Ano, támhle...
Blízký pahorek jevil známky přítomnosti králíků.
A vskutku, když se blížil, zaslechl zadupání, šustot trávy a ticho.
Ztuhnul s rukou v kapse. Netrvalo dlouho a nad trsem trávy se objevil pár uší. Jen trochu daleko. No, zkusí to i tak...
Nemusel. Jen si počkal trochu déle.
Během chvilky se podobných uší objevilo více.
Tak kterého... třeba tamtoho.
Vzduchem zasvištěl zlatý nugget.
Večeře bude vydatná.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Řemeslo má zlaté dno

Drabble: 

Kameny k sobě sesazoval hladce, jako by tuhle práci nedělal poprvé.
Pravděpodobně proto, že tuhle práci pravděpodobně nedělal poprvé. Matně si vzpomínal na triky, které zajišťují, aby k sobě kameny pasovaly...
Rozhodně měl oproti běžným kameníkům výhodu. Na manipulaci s materiálem nepotřeboval těžkou techniku.
Vnější plášť z větších kamenů byl hotový než přišel příliv. Do mezer vloží menší kameny...
Vše do sebe zapadalo jako sofistikované puzzle.
Tady by se vešel valounek...
V kapse něco nahmátl.
Nugget.
Polil ho děs.
Tenhle nugget... zajistil byl, že se sem Zóna vrátí.
On to ví. Ale... nikdo jiný by se to radši dozvědět neměl.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Nový cíl

Drabble: 

Nechal se hnát proudem, jen trochu mu pomáhal vesly. Proč se namáhat. Už se namáhal dost.
Pocit v hlavě se měnil z pípání ve slabé zvonění v uších.
Když ustalo, začal vyhlížet přístav.
Tady proběhla evakuace jen před několika lety. Možná se sem lidé vrátí.
Život se sem už vrátil, uvědomil si, když sledoval orla mořského stoupajícího na vzdušném proudu.
Zahlédl něco, co mohlo být molem. Vlny zimních bouří ale vymlely maltu mezi kameny. Ty nevydržely nápor živlů a nyní vypadaly spíše jako hromada.
Pocítil určitou nepatřičnost.
Někdo by s tím měl něco udělat.
Třeba já.
Zas tak unavený nejsem.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Bez hranic

Úvodní poznámka: 

Ano, témata zase na přeskáčku.

Drabble: 

Pracoval rychle. Posbírat kameny. Shrnout je na jednu hromadu.
Jde o plochu, kterou obklopují.
Zmizí tu Zóna? Jak dlouho to bude trvat?
Tuhle odpověď si přijede zjistit později.
Zlato, zlato, zlato.
Tak skvělý vodič. Tak zvláštní přirozený akumulátor magie.
Tak velká zlatá žíla a celá nakažená.
Škoda.
Jakoby z něj spadly okovy. Už ho nepřitahovala zář, nespalovala touha vlastnit a hromadit.
Po dlouhé době byl volný.
Spustil veslici na vodu a bez ohlédnutí zabral vesly.
Na zlatý nuget v kapse zapomněl.
Nevadí.

Ostrov osaměl.
Vítr si pohrával s trsy metlice. Zavládlo ticho. Jen...
Kdesi mezi kameny pípal detektor. Stále slaběji.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení: Metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), anglicky tufted hairgrass je nativní i na Skotských ostrovech.

<<< Začátek | < Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Tess

Ze tmy do světla

Úvodní poznámka: 

Obligátně napřeskáčku.
Ehem, ano.
V padesátce jsem přidala další kapitolu.
(Sem patří mírné šťouchání potenciálních čtenářů)
(Sem patří nedůstojné žadonění o komentíky)
:D

Drabble: 

Vydal se na obchůzku kolem ostrůvku. Od jednoho kamene k druhému. Měly v sobě jas, který nebylo možno vidět pouhým okem.
Nedíval se pod nohy. Špatný došlap, zavrávorání... pád... Tma.

Sedí hluboko, hluboko v dole a nemůže se nabažit té záře. Jak v duši, tak před očima.
Zlato.
Našel žílu.
A všechno to zlato dokáže vytáhnout ven. Jen on. Kdo jiný? S kamenem pracovat umí, Zóna mu nevadí...
Zlato, zlato, zlato.
Jeho odrazy v roztříštěném zrcadle.
Přitáhlo ho jako můru plamen.

S trhnutím se probral a přimhouřil oči před slunečními paprsky, které prorazily mraky.
Rozsvítilo se mu.
Už věděl jak.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

15. Bezpečný přístav

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Tak dneska už k nedělnímu obědu!
Zase lehce odborné.
Pokud je to nesrozumitelné, nebo píšu hovadiny, ocením zpětnou vazbu. Přece jen tak dobrý námořník nejsem.
Opět Vydra.

Obrázek uživatele Tess

Změna je život

Drabble: 

Ostrov se nakonec zdál opuštěný. Výborně.
Badatel ho pečlivě obešel s detektorem. Ten ani nepípl.
Ideální pokusná oblast.
Pečlivě rozmístil lesklé kameny. Od jednoho dohlédl na druhý. Měl určitý pocit, že je to tak správně.
Něco mu to našeptávalo.
Obešel pokusnou oblast znovu s detektorem.
Stále ticho.
Ještě je moc brzy.
Spal dobře a v relativním pohodlí v provizorním přístřešku. Ale ráno...
Kam zmizel detektor?
Byl jeho věrným společníkem několik desetiletí. Kam ho jen položil? Jak bude zjišťovat...
Zarazil se.
Cítil určitou jinakost.
Přišla změna.
Detektor nebude potřeba. Vyvinul si v hlavě vlastní.
Toho se nezbaví.
Aspoň nebude sám.
Píp.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Zábor teritoria

Úvodní poznámka: 

Ano. Příběh je na pokračování. Ano, mimo pořadí témat. Chcete-li číst podle pořadí napsání, následujte šipky.
Vždycky ale můžete číst mimo pořadí.

Drabble: 

Moře je zrádné a nedá se lehce překonat. V průlivu byl silný proud, který si s Pavoučkem krutě pohrával. Ale stačila trocha perné práce s vesly a Badateli se podařilo z proudu vymanit. Zamířil k největšímu z ostrůvků.
Zbytky zrezivělé konstrukce u pobřeží slibovaly, že se tu civilizace kdysi vyskytovala. Molo tu ovšem nebylo.
Badatel přistál s obtížemi, ale v jednom kuse.
Tak, a je u cíle.
Je tu ale sám? To hodlal zjistit.
Sebral kámen a začal bušit do zbytků železa. Údery hlasitě ohlašovaly jeho přítomnost.
Objeví se šelmy? Nikdy nevíš.
Nebál se. Věděl, co je tu nejnebezpečnější.
On.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Velké plány

Úvodní poznámka: 

Ano. Pro případ čtení na pokračování následujte šipky.

Drabble: 

Na západě byly za dobrého počasí vidět ostrůvky. Příliš malé, příliš bezvýznamné a příliš blízko Zóny, aby byly obydlené (rozvzpomínal se na stále více věcí). Pořád ale v bezpečném území.
Aspoň to mu stále tvrdil detektor. Mlčel.
Dnešní den dobré počasí sliboval.
Dotáhl Pavoučka na vodu, naložil sudem, pár bednami postarších zásob a pytlem s vytěženými kameny. Odstrčil od břehu a začal veslovat. Odliv mu v pohybu pomáhal.
Ostrůvky jsou neobydlené, ale třeba tam bude ještě molo.
Třeba tam budou ještě budovy.
Stojící.
A zastřešené.
A s krbem.
Funkčním.
Třeba konečně vyžene z kostí ten nepřirozený chlad.
Třeba bude dobře.

Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A