Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Království ostrovů

Rozcestník všech drabblat do roku 2014 včetně.
Všichni víme, že neexistuje magie, co by stála za řeč. Myslím tím ve skutečném světě.
A je pro to dobrý důvod.
Magie je totiž pro pozemské organismy vysoce toxická. Takže když se nečekaně uvolnila zpoza bariér, které ji udržovaly uzamknutou miliony let, nastaly opravdu vážné problémy. Civilizace, jak ji známe, zanikla.
Naštěstí nejsou magií prosycené všechny oblasti rovnoměrně. Několika enklávám se podařilo přežít první nápor i následující roky chaosu. Stále existují i po desítkách let, osamělé, obklopené životu nebezpečnými Zónami, křehké.
A lidé zůstávají lidmi. Vždycky tu bude někdo, kdo touží po moci, po bohatství. Je jedno, jak malé je království, nikdy není špatné být králem.
A ještě je tu jeden problém. Lidé sice zůstávají lidmi... ale ne všichni.
(Drabblata zahrnují období od roku nula po léta 200+)

Obrázek uživatele Tess

Království ostrovů

Úvodní poznámka: 

Dva (téměř) nesmrtelní provádějí rutinní hlídkování u Hranice, přičemž se Dějí Věci. Mezitím poštovní služba prochází nečekanou revolucí...

Drabble: 

Omlouvám se. Psala jsem letos dva seriály. První jsem hodila na Livejournal, ale bylo s tím takové práce (očividně má ona platforma potíže s delším textem), že Ostrovy tam asi hodím až něco později, protože jsem pro dnešek vyčerpala svůj příděl sprostých slov.

Zatím si můžete počíst zde (následujte šipky, povedou vás).

A o čemže jsou Ostrovy? Tedy Království ostrovů?
Je to můj svět, z něhož už roky píšu drabble a mám rozpracovanou knížku.
Stabilizované postapo.
Časové období cca 80 let po konci světa, 100 let před psanou knihou a uprostřed všech drabblů, které jsem kdy z tohohle světa napsala.

Obrázek uživatele Tess

Vše je relativní

Úvodní poznámka: 

Originální fandom :)
Letos psáno na pokračování, ale s úmyslem, aby se dalo číst i jednotlivě.
Přemýšlela jsem, které sem dát. Nebylo to jednoduché. Nakonec jsem dala jedno z těch s turbínou, neznámou to a nečekanou hrdinkou letošního roku.

Drabble: 

Jídlo jim pomalu docházelo. Táhnout turbínu je kaloricky náročná činnost.
Chcíplotina (docela čerstvá) byla darem z nebes.
Beránek byl obětí nešťastné náhody. Zvrácená hlava, zlomený vaz
„Sval to dolů,“ ukázala Liška k potoku a začala sbírat suchý ovčí trus. Palivo jako palivo. Bude dlabanec.
A byl.
„Dobrej beran,“ pochvaloval si Vran.
„Skopec,“ podotkla Liška.
„Co je skopec?“
„To je... to je... vůl od berana.“
„Aha. No, dobrej vůl.“
„Sám jsi vůl.“
„To teda nejsem!“
V noci ani nepršelo a ráno se čerství vydali na další pochod.
Asi po hodině se Vran zastavil.
„Já vůl!“
Turbínu nechal na místě chcíplého skopce.

Závěrečná poznámka: 

Pro zájemce - začátek letošní série.

Obrázek uživatele Tess

Obyčejně neobyčejné

Úvodní poznámka: 

Tak se mi to letos podařilo nějak celé do sebe uzavřít. Snad :)

Drabble: 

Liška s Vranem to do Gerasdanu měli sotva den. Domů, do kasáren, do pohodlí.
Sice bez elektřiny, ale kdo ji potřebuje. Olejové lampy taky dobré, pumpa je hned na dvoře a ve velkém kotli dost horké vody.
Chaos hraničních zemí nechali daleko za sebou. Tři dny cesty pro démona.
Chaos zůstává, ale nebude prázdný. Brzy se objeví další hlídka. Zkontroluje, jestli neubírá pořádku.
Maličké, rutinní, nedůležité věci.
Pracuj poctivě, starej se o okolí.
Obyčejné věci, co udržují civilizaci.
Vracej to, co sis půjčil.
Rezka sešoupla veslici na hladinu. Foukal protivítr, ale to nevadí.
Tak se to dělá.
Svět drží pohromadě.

Obrázek uživatele Tess

Pomsta je sladká, i když...

Drabble: 

Vran spal a chrápal, roztažený po celé posteli. Liška trucovala.
Umyl se, pravda. Ale pak se k ní přitulil (studený!) pod pokrývku a usnul. Následně jí pokrývku ukradl a pak se rozprostřel po způsobu hvězdice, takže skončila na zemi.
Démoni spát nepotřebují. Ale když spánek je tak příjemný!
Liška napaprčeně zamířila do koupelny a jala se práskat zásuvkami.
„A heleme!“ Vzadu se krčila povědomá tuba.
Byla už sto let prošlá, ale to nevadí.
Hennová pasta. Něco s ní provedu a udělám si vlasy...
Zachrápání.
Podlý lesk v oku....
Když druhý den odcházeli, chválili technici Vranovi knír. S úsměvem.
On nechápal.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Hymna poštovního úřadu

Úvodní poznámka: 

Mimo časovou osu :D

Drabble: 

Jak sdílet radost svou? Než zbrklé nápady
svěřte se v dopisu, jaképak záhady.

Poštovní agenti, ti rychle běží,
novinky roznesou, dokud jsou svěží.
Zvláštní pak kurýři všechno včas doručí,
je-li to potřeba i větru poručí.

Máte-li pro změnu tajné pak cíle,
diskrétní budeme, jak je vám milé.
Poštovní holubí hnízdí nám v podkroví,
listovní tajemství nikomu nepoví

I vaše balíky pošleme levně
třeba snad kalhoty nebo i jehně.
Obchodní příručí jsou naši přátelé,
poctiví, milí jsou, povahy veselé.

Balíky přepošlou, vědí si rady,
než zítra vstanete, máte je tady.
Cinkylink, cinkylink, cinkají rolničky,
cinkylink, cink, cink, cink
už jedou balíčky.

Obrázek uživatele Tess

Dilema? Jaké dilema?

Drabble: 

Vran dožvýkával druhou půlku Liščiny večeře. Nabídla mu ji s tím, že musí myslet na svou linii. Nevěděl, co by to mělo znamenat, ale jídlo navíc nikdy neodmítl.
Teď se z přilehlé komůrky ozýval zvuk deště.
Trvalo dobrou hodinu, než se Liška vynořila. Byla zabalená do dvou velkých ručníků a za ní se ven vyvalila oblaka páry.
„To je fakt teplý déšť?“
„Byl,“ řekla, zatímco si ručníkovala vlasy. „Obávám se, že jsem všechnu teplou vycmrndala...“
„Nevadí,“ polknul poslední sousto, skopnul boty a hopnul do postele.
„Padej se umejt.“
„Proč?“
„Smrdíš. Když se neumeješ, budeš spát na zemi.“
Zvolil si pohodlí.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Otevřené obzory

Drabble: 

Kdyby Rezka pospíchala, bude u adresáta za tři dny. Po pevnině.
Po moři je tam zítra.
Démona nevezmou na loď, protože by se jim zbláznil kompas. Hory nad zátokou jsou ale dobře vidět a moře je klidné.
Plachtit neuměla. Tak si půjčila veslici.
Průliv kromě mořské vody obsahoval také mořské proudy, vlny a nečekaný vítr. Nic z toho nemělo šanci proti veslici obsahující pár vesel a tvrdohlavou démonku.
Večer přirazila ke břehu a zjistila problém.
Veslice neobsahovala lano.
Rezka si povzdechla, skočila do vody a vynesla veslici mimo čáru přílivu.
„Zase si ji vyzvednu,“ sdělila překvapeným přihlížejícím stařečkům a odklusala.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Nástrahy civilizace

Drabble: 

Smlouvání o ceně bylo zábavné. Jedna strana se snažila cenu srazit dolů, poukazujíc na špatný rozměr, nefunkčnost a rezavost. Druhá cenu vyšroubovat, přestože bylo jasné, že dál se s tím kusem kovu tahat nebudou.
Dohoda dopadla kompromisně. Nebyli spokojení ani jeden.
„Ale můžete u nás přenocovat,“ zněl poslední argument.
Ubytovna byla plná doslova magických zařízení.
Byla tu splachovací latrína a místnůtka s teplým deštěm.
Zářící těleso na zdi.
„Co to je?“ hodlal ho zkoumat Vran.
„Pozor, nesahej na tu objímku!“
„Na tuhle věc?“ dotknul se jí Vran. Rychle škubl rukou pryč a protřepával si jí.
„Kouslo mě to!“
„Jo. Probíjí.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Ty rozdílné standardy!

Drabble: 

„Ta turbína mě už štve,“ opřel Vran zmiňované zavazadlo o zem. „Do Gerasdanu se mi ji táhnout nechce.“
„To vydržíš,“ povzbuzovala ho, mírně poťouchle, Liška. „Už to není daleko.“
„Mám lepší nápad. Kousek vlevo je vodní elektrárna.“
Měl pravdu. Sotva patnáct mil na východ skutečně byla vodní elektrárna. A výpočetní středisko.
„Co na nás řvete, k počítačům nepolezem,“ ohrazoval se Vran na námitky hlídky. „Nesu vám tuhle turbínu, určitě se vám ohromně hodí, co za to?“
„To ani není správná velikost!“
„Náhodou!“ Vran šoupl turbínu do kruhového otvoru, „Vzadu sedí perfektně.“
„To není na uložení turbíny, to bylo kontrolní okénko!“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Demokracie v praxi

Úvodní poznámka: 

Momentka z běžného života.

Drabble: 

„V sóbotu poslední dén! Nézapomeňte na daňé!“
Vyvolávač vyvolával a lidé se ošívali. Někteří. Jiní se zamýšleli.
„Já letos platit nebudu,“ povídá rybář. „Volil jsem vloni a stačilo. To si peníze radši nechám. Podívejte na toho kluka,“ ukázal na sotva čtrnáctiletého výrostka, který upaloval s měšečkem k starostovi, „jak je hrrr!“
„Chce za tři roky volit, tak mu to neber,“ obhajoval chlapce kolář.
„Co ty, platíš letos?“ obrátil se k Rezce rybář.
„Ne,“ zněla stručná odpověď. Nemělo smysl vysvětlovat, že když démoni nesmí volit, nemají důvod platit daně.
„To je fakt. Nemusíš. Nemusíš nic. Musíš jenom umřít.“
„To taky nemusím.“

Závěrečná poznámka: 

Daně jsou v Království dobrovolné, ovšem kdo celé předchozí daňové období neplatí daně, nesmí volit.
Démoni jsou nesmrtelní, pokud je něco neusmrtí, teda.

<<< Předchozí Pokračování >>>
Začátek

Obrázek uživatele Tess

Jak říci, co je potřeba, a přitom!

Drabble: 

Pršelo. Vranovi s Liškou to přišlo normální.
Nezúčastněnému pozorovateli by to však přišlo jako konec světa. Déšť se řinul z nebes podoben vodopádu. Proudy vody bičovaly zem, která byla po pár minutách pokryta souvislou vrstvou kapaliny, a tudíž kapky opět vystříkavaly až netušeně vysoko.
Mokrá tráva klouzala.
Déšť očividně nevadil ani místním dětem. Tahaly staré pytle nahoru a sjížděly kopec, pořád dokola, nyní již podobné bahnitým koulím.
Vran uklouzl a turbína mu padla na nohu.
„Dopr-“ s pohledem na bahnité koule pokračoval. „-kený vohrady, kterej kretén zabroušenej, kráva sánská, plivajzník ztřeštěnej, který hovado, střevo, jantar...“
„Koukej, kam šlapeš,“ opáčila Liška.

Závěrečná poznámka: 

Malebných slov je tam doufám dosti :D

<<< Předchozí Pokračování >>>
Začátek

Obrázek uživatele Tess

To je ovšem nepříjemné

Drabble: 

Bylo dusno. Stahovaly se temné mraky. Ani větérek nezafoukal.
To v těchto končinách bylo vysoce neobvyklé.
Bylo naprosté ticho. Neozývalo se ani bekání ovcí, ani všeholení ptáčků, ani bzučení komárů.
Ovce se ovšem v rašeliništi nevyskytují. Jsou pitomé, ale ne TAK pitomé.
Ptáčci (a to je překvapení) se neholí. Natož pak všichni najednou. A pokud by se holili, z důvodu nedostatku elektřiny by používali žiletky. Což je příjemně tichý způsob.
Komáři tu překvapivě nejsou.
Jsou tu ovšem muchničky.
Černý oblak se tiše tetelil tam, kde by byla pěšina, pokud by tu byla pěšina. Hladově čekal na případné oběti.
Dočkal se.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Za humny

Drabble: 

Vran si nadhodil turbínu na rameni.
Liška se opakovaně nabídla, že mu s nákladem pomůže, ale to čistě jenom proto, že věděla, že odmítne.
Odmítl.
Už byl pomalu čas zamířit na západ. Vran se rozveselil a vykročil s větší křepkostí.
Bohužel také začal mluvit.
„Už tři dny nepršelo.“
„Skvělý.“
„Takže se dobře jde.“
„Hm.“
„Támhle už vidím ten... ten kopec, víš ty který...“
„Jo.“
„Máme co jíst a za chvíli začneme jít z kopce. Do dvou dnů jsme na základně...“
Liška se podívala na jih, na kupící se mračna.
Známý kopec už pomalu taky přestával být vidět.
„Abys to nezakřikl.“

Závěrečná poznámka: 

<<< Předchozí Pokračování >>>
Začátek

Obrázek uživatele Tess

Poslední

Úvodní poznámka: 

Mimo časovou linii.

Drabble: 

S lítostí vám oznamuji, že nachází čas na rozloučení s cenným členem naší společnosti. Všem dobře známou a oblíbenou Matyldou.
Nezanechává po sobě žádné příbuzné.
Měla spoustu přátel, ale nenalezla vhodného partnera. Nikdo netruchlil víc než ona nad takovým osudem. Kromě nás.
Neměla potomků. Nikdo netruchlil víc než ona nad takovým krutým osudem. Kromě nás.
Byla poslední svého rodu. Nikdo netruchlí víc než ona nad takovým krutým osudem. Kromě nás.
Já za nic nemůžu! Na tu palici naběhla náhodně. Pak ještě dvakrát.
Pohřební hostina se bude konat tuto sobotu.
Příbory vlastní.
Nechť zůstane dlouho v našich žaludcích.
Matylda. Poslední svině.

Obrázek uživatele Tess

Vše je relativní

Úvodní poznámka: 

Povídala Blanca, že mám napsat něco veselého...

Drabble: 

Jídlo jim pomalu docházelo. Táhnout turbínu je kaloricky náročná činnost.
Chcíplotina (docela čerstvá) byla darem z nebes.
Beránek byl obětí nešťastné náhody. Zvrácená hlava, zlomený vaz
„Sval to dolů,“ ukázala Liška k potoku a začala sbírat suchý ovčí trus. Palivo jako palivo. Bude dlabanec.
A byl.
„Dobrej beran,“ pochvaloval si Vran.
„Skopec,“ podotkla Liška.
„Co je skopec?“
„To je... to je... vůl od berana.“
„Aha. No, dobrej vůl.“
„Sám jsi vůl.“
„To teda nejsem!“
V noci ani nepršelo a ráno se čerství vydali na další pochod.
Asi po hodině se Vran zastavil.
„Já vůl!“
Turbínu nechal na místě chcíplého skopce.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Co taky jinak

Drabble: 

Plesk!
Bahnitá koule přistála na pěšině kousek od Rezky. Ta se zastavila. Z křoví nad tůní vyletěla další hrouda.
Rezka začala šplhat nahoru.
Křoví vyplivlo holčičku.
„To nesmíš!“ prohlásila. „Tak se to nehraje. Ty zůstaneš dole a dostaneš bahnem.“
Rezka se zarazila. Lidská mláďata nevídala často a takhle se ještě žádné nechovalo.
Jedno ale věděla jistě.
„Ne, to se hraje jinak,“ řekla klidně, popadla dítě a ponořila ho do tůně.
„To nemůžeš! Tatínek si to s tebou vyřídí,“ vřískala holčička až uši zaléhaly.
Její ječení přivolalo muže. Ten byl taky velmi hlasitý. Chvíli se rozkřikoval...
Pak taky skončil v tůni.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Co se všechno nehodí

Drabble: 

Pokračovali podél říčky.
„Podívej“ vyhrkl náhle Vran. „Tohle poznám! Je to... udělátor! Zařízení.“
„To máš pravdu. Přesně tak vypadá.“
Liška do zpola zarostlého předmětu kopla. Zaduněl.
„Podívám se na to.“
Po chvíli mocného lomcování byla turbína venku.
„Dobrý. Vem to a jdem.“
„Cože?“ podivila se Liška.
„Já jsem ten, velitel. Neseš to ty.“
Liška se na metrákový kus oceli zadívala.
„Klidně to ponesu,“ řekla opatrně. „Ale co si o tobě lidi pomyslí? Že všechno necháš oddřít slabou ženskou? To seš chlap?“
Vran se zamračil.
„Naval to!“
Popadl turbínu a vykročil.
Liška za ním, ruce v kapsách a úsměv na tváři.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Na sever

Drabble: 

Pochodovali už několik hodin. Hranice Zóny chvíli vedla naprosto nepřátelským terénem. Naštěstí se brzy stočila do údolí, dostatečně blízko staré stezky přes průsmyk (nebo těmi místy, kudy mapa tvrdila, že stezka vedla), takže se šlo lépe. Každý po jiné straně úbočí, dokud se nesetkali v průsmyku.
Dolů to šlo dobře. Spadali po suťovisku, které se tu během sta let náhodně objevilo, až do údolí, k řece.
Při posledním pádu v ní Liška skončila.
Vran dopadl doprostřed fialového býlí.
„Jauvajs,“ prohlásil.
„Copak, bodlák?“ zeptala se Liška jen trochu škodolibě.
„Ne,“ strčil si Vran prst do pusy. „Včela.“
Očividně TADY zóna nebyla.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Starostlivá péče

Úvodní poznámka: 

Taky nemám tučňáka, tak beru nejbližšího příbuzného.

Drabble: 

Když daleko, tak daleko. I Vnější ostrovy občas potřebují odeslat zvláštní zásilku.
Daleko na západ se prakticky už v hlubinách Atlantiku skrývá poslední z nich. Život je tam těžký, ale svobodný. Prakticky už nepatří do Království; teoreticky však ano a to je zahrnuje do poštovního okrsku.
Nikomu se z ničeho nezodpovídají. Ale taky skoro nic nemají. Dřevo jenom naplavené (pokouší se o zalesnění, ale moc to nejde), žijí na rybách, bramborech a mořských ptácích.
Co v létě nezakonzervují, v zimě nemají.
Vůbec toho moc nemají
O vzácného hosta, posla, se ale starají dobře.
„Ty, máš hlad?“
Přikývnutí.
„Dej si papuchalka.“

Závěrečná poznámka: 

Na ostrově Kilda až do 30. let 20. století žila víceméně soběstačná komunita, avšak moc pestrosti ve stravě neměla. Na jaře vždycky chytali ve velkém papuchalky, sušili a nakládali je a pak je až do dalšího jara jedli "jako snickers" (jak je doslova psáno v mé knížce o tomto ostrovu). Svačinka jako svačinka. Skoro dvěstě let potom jsme je tam šoupla znovu :D

<<< Předchozí Pokračování >>>
Začátek

Obrázek uživatele Tess

Za hranici možností

Drabble: 

Hraničním územím šli až nějak moc dlouho. Mělo by to být pár hodin. Teď už byli na cestě skoro dva dny. Liška byla unavená a moc jí to nemyslelo.
Zóna tu očividně měla vypouklou hranici. Pravděpodobně povede úbočím hor.
Měla by se zmapovat.
Což znamená, že by ji měli zmapovat oni.
„Jdu vnitřkem!“ hlásil okamžitě Vran.
Liška si povzdechla. To znamená, že ona půjde v „bezpečném“ pásmu. Bažiny, potoky, hmyz. Večer bude zničená už úplně.
Vytáhla detektor a nechala se vést jeho cinkáním.
Vran se ušklíbl a zamířil do vnitřní oblasti.
Na tu detektor nepotřeboval.
Byla tam, kde vychcípaly muchničky.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Výchova mladého muže

Drabble: 

Rezka nemohla požadovat změnu zařazení. Návrhy ale podávat mohla.
Zasedání poštovní rady, které se obvykle skládalo z krátkého čtení shrnujících zpráv a dlouhé konzumace čaje a koláčků, si její návrh přečetlo.
„Doručování zvláštních zásilek, hm. Má to budoucnost?“
„Já bych to zkusil! Třeba Jacob z Inviru nás už dlouho otravuje, vozem to poslat nechce...“

„Jsem tady pro tu zásilku,“ oznámila hospodáři mladá žena.
„Jo. Jasně. Chci reklamovat jalůvku. Tuhle. Je jalová. Koukejte ji odnýst a přinýst mi zpátky peníze.“
„Dobrá.“
Popadla krávu a nadzvedla ji.
„Jen ji zvážím a spočítám vám poštovné.“
Jacob už poštu z neznámého důvodu nikdy neobtěžoval.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Čas na změnu

Drabble: 

Slunce sotva vyšlo a ještě nehřálo. Rezka už byla v třídírně a balila zásilky. Dopisy, více dopisů (balíčky řeší obchodníci). A speciální zásilky. Platby, ceniny a dopis do vlastních rukou.
Tentokrát bylo speciálních zásilek pomalu víc než obyčejných dopisů.
Po její trase se nikdo nebál peníze poslat. Démona neokradou.
Jih od Gerasdanu to měl jednoduché. Ale co jiná místa?
Poprvé po padesáti letech dostala chuť změnit rutinu. Padesát let dvakrát týdně tam a sem, sem a tam....
Být spojení mezi vzdálenostmi je skvělé, ale chtěla bych vidět víc.
Každá poštovní trasa si zaslouží spolehlivého doručovatele.
Pro poštu té nejvyšší třídy.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Noční cvičení

Drabble: 

Zvuk deště.
Zvuk cinkání.

Liška: Vrane, vstávej! Posouvá se Zóna!
Křup
Liška: Vylez zpod toho stromu!
Vran: Co asi dělám.
Prásk
Vran: Kdo sem nastražil všechny ty stromy?
Liška (netrpělivě): Jsme v lese.
Vran: Nic nevidím. Ty něco vidíš?
Liška (váhavě): Skoro.
Zvuk deště zesiluje.
Čvacht.

Vran: Někam jsem zapadl a nemám tušení, kam.
Liška: Radši to nezkoumej. Pokud se ale správně pamatuju z mapy, někde by tu měl být násep.
Vran: Ua!
Zvuk pádu
Vran: Byl pod námi. Teď na sever nebo na jih?
Liška: Na jih.
Zvuk kroků.
Liška: Ne tam! Tudy.
Zvuk deště přestane.
Vran: Zatracený muchničky.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Prohra je relativní

Drabble: 

Vyrazili dál na jih, aby zjistili, kde teď začíná Zóna. Večer déšť zeslábl. Hranice nikde. Zalezli do smrčí, do (relativního) sucha a uvelebili se k odpočinku.
„To je pak jasný, že to vzdala,“ mudroval Vran, který kvůli troskám vesnice přemýšlel o Rezce. „Každej na to nemá. Mohla být voják, jako my. Pořádnej chlap... ženská. Ona vyměkla a dala se na pošťáka. Pořád někde lítá a vděčnost žádná. Prestiž žádná. To jsme na tom líp.“
Kapy kap, padly mu kapky na ucho.
Tu noc spala Rezka v teplé posteli. Další den se na farmě ládovala jahodami se smetanou.
Vran žvýkal šťovík.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Přízrak minulosti

Úvodní poznámka: 

Vrací se obloukem k tomuto šest let starému drabbli.

Drabble: 

Po chvíli už se zorientovali. Podle vesnice. Nebo spíš jejích zbytků.
Ne že by toho zbylo nějak moc. Ale to, co zbylo, bylo poničené ohněm a výstřely.
„Nevím, kdo to tu měl tenkrát na starost,“ rozhlédl se Vran kolem, „ale odvedl mizernou práci. Tohle místo se dalo ubránit skvěle.“
Liška zabodla prst do mapy a pak se prudce nadechla.
„Rezka,“ řekla. „A nedalo. Tedy, dalo by se, ale místní se obrátili proti ní. Lovci démonů, nepamatuješ?“
„Až je najdu...“ zavrčel Vran.
„To bylo před sto lety.“
„Až je najdu...“
„Uvědomuješ si, že lidi tak dlouho nežijí?“
„To je hrozně nešikovný.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Nedokonalá technologie

Úvodní poznámka: 

Tak skočíme zpátky k Rezce. Paradoxně se možná obě dějjové linie opět spojí... časem.

Drabble: 

Pošta funguje docela spolehlivě. Po hlavních trasách doručuje jednou až dvakrát týdně. Na sběrná místa už ale musíte dojít sami.
Farmáři bydlící všemožně po údolích a úbočích to nemají jednoduché.
I oni mají naštěstí spolehlivý komunikační systém.
V noci, když neprší, jsou to záblesky světel.
Tuto noc pršelo.
K ránu Rezku vzbudilo vzdálené dunění.
Když snídala, připojil se k ní poštmistr.
„Ozvali se z Lonanu. Potřebují dostat do Gerasdanu splátku za jalůvku. Ale jsou tam jen dva chlapi a nemůžou z hospodářství, nemohla bys...?“
Patnáct mil na otočku... A volný den byl v háji.
Některé věci se tamtamy poslat nedají.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Za hranicemi

Úvodní poznámka: 

Tak se nám příběh rozvětvil. Což bude mít za následek jen obtížné navazování šipeček pro mě, jakožto autora; pro čtenáře snad ne. Ani pro čtenáře, co čtou bez pokračování nebo na přeskáčku.

Drabble: 

Pro změnu pršelo.
To bylo naprosto normální. I to, že déšť padal ze všech možných a nemožných stran a nebylo lze vidět na krok.
Museli jen následovat železnici.
A včas ji opustit.
Bohužel opravdu nebylo vidět na krok, Slunce bylo schované za mraky, kompas těmhle dvěma byl k ničemu a šli rychleji, než mysleli.
K jejich železnici se připojila jiná trať.
„Tady jsem snad nikdy nebyla,“ Liška vytáhla mapu a snažila se najít odpovídající část. Vran pomáhal. Dokáže, že mapu číst umí!
„Ha!“ prohlásil po chvíli vítězně. „Musíme být tady. Akorát je to tu takový divně bílý...“
„To je okraj.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Dobré jídlo je důležité

Úvodní poznámka: 

Tak tedy pokračujeme s Rezkou.

Drabble: 

Hospoda byla plná hluku, kouře a opilců, ale vařili tu dobře. Pokoje měli malé, čisté a levné. Rezka přespávala v tom s výhledem na moře.
Teď seděla v jídelně a loupala krevety.
„Nejsem žádnej malej usmrkanec,“ hlučel mladíček u nálevního pultu. Bylo mu sotva šestnáct. „Báchorkama mě neoblafnete. Nadlidský schopnosti? Dávný války? Stvoření z temnot? Zatahej mě za druhou nohu, na tý mám rolničky.“
Štamgasti se opatrně zasmáli. Nejeden z nich hodil pohledem tam, co seděla Rezka. Někteří ji znali dobrých padesát let.
Ona si jen dál vychutnávala krevety.
Neřekne nic. Proč taky. Nebude se hádat. Z toho vyrostla dávno.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Doručujeme dvakrát týdně

Úvodní poznámka: 

Bez obav následujte šipky, i když tohle je tak trochu úkrok stranou. Na pokračování.

Drabble: 

Byl to dlouhý den. Ráno vyrazila z Gerasdanu jižní silnicí. Běželo se většinou dobře. Na několika místech ji čekala loďka, kterou si zkrátila cestu. Poslední část cesty urazila po staré železnici. Dobře poznala, kdy se dostala do stabilizované oblasti. Koleje tu zmizely; železo mělo velkou cenu.
Do svého cíle v přístavním městečku volně sklusávala s kopce, v nohou skoro padesát mil. Zvon právě odbíjel půl páté.
Dobrý čas.
Zvonek nad dveřmi poštovního úřadu zacinkal, když vkročila dovnitř a zamířila do třídírny. Odloží tam náklad a půjde si sednout do hospody...
„Dneska jsi tu brzo,“ usmál se poštmistr.
„Nedáš si čaj?“

Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A