Lucifer

Obrázek uživatele Danae

Lucifer - Úvod do fandomu

Lucifer je komiks scénáristy Mikea Careye. Popisuje osudy knížete temnot, který se zřekl vlády v pekle, aby zamířil k mnohem větším cílům... Vznikl jako spin-off k Sandmanovi Neila Gaimana. Česky zatím vyšla čtyři alba.
Více zde: http://www.topzine.cz/recenze-komiks-lucifer-dabel-vchazi-do-dveri-sezna...

Fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Fiat LUX!

Fandom: 
Drabble: 

Nikdo z dodavatelů, kteří nakonec prošli ostrým výběrovým řízením pro vybavení klubu LUX, na tuto zakázku nevzpomínal příliš rád. Zadavatel totiž vyžadoval přesnost a preciznost, která byla i pro losangeleské dodavatele, zvyklé na zpovykané hollywoodské hvězdy, něčím nevídaným. Mramor koupelnových obkladů musel být sněhobílý. Bukové dřevo podlahy perfektně vybroušeno i pod barovým pultem. Klavírní křídlo Steinway vracel načtyřikrát.
Nejhorší bylo, že se zadavatel (v perfektním bílém obleku) nečekaně zjevoval za každým řemeslníkem, který si chtěl něco ulehčit. Nevěděli, co je děsí víc – zda jeho palčivý pohled, nebo žena s poloviční maskou a dýkou za pasem, co mu šla v patách.

Obrázek uživatele Doktor

Dva výjevy z pekla

Drabble: 

Hned za branou Effrulu se rozprostírají Pole bolesti. Na nich jsou Zatracení mučeni na mnoho různých způsobů. Jejich utrpení je sklízeno jako obilí a zpracováváno v mlýně na jemný prášek, který pekelná šlechta užívá k povzbuzení smyslů.
Na dohled od Polí bolesti spatříš Les sebevrahů. Kdysi to byl jen malý remízek, dneska se jeho konce nedá dohlédnout. Tam si dávají schůzky zamilovaní démoni a lámou ze stromů větve. Je to velmi zábavné, protože z ulomených větví kapou krůpěje krve a postižený strom se otřásá a úpí až z hloubi kořenů.
Kdože to řekl, že je lepší umřít než se oženit?

Obrázek uživatele Danae

Mazikeen

Drabble: 

Jeho pekelné souložnice ho milovaly pro jeho moc. Ona ho miluje pro vše ostatní. Proto mu vyzná lásku, až když se zřekne říše. Když mu Pán Snů utne křídla.
Tehdy ji poprvé políbí a odejde. Následuje ho zpovzdálí, nevtíravě, ve stínech. Jde v jeho šlépějích pouští, bouří a plamenem. Do paláců i bordelů, znetvořenou tvář zahalenou, ruku na dýce. Čeká, až ji bude potřebovat.
Přisedne k němu u fontány v Central Parku, když má oči prázdné jako papír.
“Nezůstávej se mnou,” řekne tiše. “V tomhle vesmíru nemám místo.”
“Mhůj vhesmír jhe tham, kdhe jsi thy.”
Tu noc se milují poprvé.

Obrázek uživatele Aveva

Zázrak stvoření

Úvodní poznámka: 

Inspirováno scénou na konci čtvrté knihy Sandmana.
A teď se mi ještě přiznejte, komu z vás jsem svoje Údobí mlh půjčila!

Drabble: 

Západ hořel. Nad mořskou hladinou zářila jedinečná a neopakovatelná kombinace barev.
Lucifer přes špičky propletených prstů sledoval, jak slunce zapadá za obzor.
Bůh byl opravdu umělec. Jeden každý západ slunce od stvoření do té chvíle byl jedinečným uměleckým dílem. Dokonce i v dobách, kdy ho mohly vnímat jenom améby v živném roztoku moří, plýtval Bůh svým uměním na dechberoucí podívanou končícího dne. Umělec od prvního do posledního dechu. Stvořitel.
Lucifer lehce nakrčil obočí. V hlavě se mu formovala myšlenka.
Tohle zvládnu taky, usmál se.
A když slunce zmizelo docela, vstal z pláže a vyrazil na cestu za stvořením vlastního vesmíru.

Obrázek uživatele Danae

Jiskra

Drabble: 

Má ji v sobě, tak jako všechno stvořené. Malou jiskru, kterou eóny mučí, dusí a popírá. Čas od času se mu připomene v tu nejnevhodnější chvíli. Na trůnu říše zatracených ucítí trýznivý závan soucitu. Pod prsty na klaviatuře se vetřou dva takty chorálu, který kdysi složil na Jeho počest. Pohlédne na západ slunce a zahlédne ostrou dokonalost krásy.
Trvá to vždy jen okamžik. Jeho sebeovládání je jako ocel tříštící všechno, co jí stojí v cestě. Prodlevy mezi relapsy jsou čím dál delší. Přesto se neobelhává. Vzepřel se nebi a byl z nebe svržen. Ale kousek nebe v sobě zabít nedokáže.

Obrázek uživatele Doktor

Lazar a Lucifer

Bývalého vládce pekel jen tak někdo nevytočil.

Tenhle chápek jo. „No jasně, že vám tu věc neprodám,“ řekl.

„Proč ne?“ nadzvihl Lucifer obočí.

„Nemáte mi čím zaplatit. Tedy ničím, co by mě zajímalo. Sice vedete nějaký bar v Los Angeles, ale mě peníze nezajímají, můžete mi vyhrožovat, ale nemůžete mě...“

„A zajímalo by vás co?“

„Já obchoduju s nadějí. Mimochodem, nechcete cigaretku? Kousek čokolády?“

Ďábel konečně pochopil. Ten Lazar se mu prostě pořád bude plést do cesty. Jednou ho odkopneš, vrátí se v jiné podobě. A pořád bude takhle ukecaný.

Otočil se a odcházel. Za Lazem výsměšně probleskl ohnivý meč.

Obrázek uživatele Danae

Improvizace

Klavírista a majitel v jedné osobě. Kvůli němu se hosté do klubu Lux opakovaně vraceli. Nesedal za klavír každý večer a nikdy, nikdy nehrál na přání. Ale i ten nejtrapnější šlágr a nejohranější standard zněl pod jeho prsty, jako by byl právě stvořen. Když hrál, nebyl nikdo schopen mluvit ani jíst. Jen výjimečně přešel do improvizace. Tehdy hostům padaly příbory z rukou a rudé víno se rozlévalo po ubrusech. Jejich mysl se rozevírala bolestnou slastí, náhle viděli daleko za svůj vlastní svět, daleko za hranice vesmíru. Dotýkali se hranic stvoření. Většinou skončil včas, než první z nich přišel o rozum.

Rok: 
2011
-A A +A