DMD č. 23. pro 23. 4. 2012. Téma: Šedesátá

Obrázek uživatele Blanca

Čas

Poslední vteřina.
Poslední nadechnutí, sbohem, krok a pád.
Poslední minuta.
Šok, nedůvěra, chaos. Spěch, strach a rozbité tělo.
Poslední hodina.
Vztek, žal a vířící emoce, které zabraňují spánku. Po dvou a půl dnech milosrdné bezvědomí.
Poslední den.
Dva měsíce návštěv u hrobu. Truchlení, popírání, výčitky a jiskra naděje.
Poslední měsíc.
Smíření a nový začátek. Pět let od chvíle, kdy jsem tě poznal, konečně dokážu žít bez tebe.

Poslední měsíc.
Pět let od našeho prvního setkání se k tobě vracím.
Poslední hodina.
Dva a půl dne ve tvém náručí. Teď už věříš, že jsem opravdu naživu?
Poslední vteřina poslední minuty.
Polibek.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Dvanáctý

Rozběhnout se, skočit. Zachytit se zdi, vytáhnout se nahoru, proplazit se branou, než se úplně zavře. Obratně přeběhnout přes vachrlatá prkna, vyhnout se pádu do jam s naostřenými hroty. Kudy dál? Jak dlouhá cesta ho ještě čeká, teď, když každá minuta má cenu krve?
Mladý muž v bílém chvátá spletitými chodbami. Spěchá zachránit svou milovanou.
Bez dechu vpadne do dalšího patra.
Strážce! Žlutý! Tasit meč, sekat. Není čas na finesy. Přežít, zabít a dál.
Nepřežil. Padá mrtev. Znovu vyskakuje ze dveří.
Rozběhnout se, skočit. Rychleji!
V prázdném pokoji stojí opuštěné přesýpací hodiny.
Dvanáctý level se za minutu stihnout prostě nedá.

>Prince of Persia

Fandom: 
Obrázek uživatele Amy

(od)Počítej pozpátku

Poprvé netušila, co se děje. A než jí to mohlo dojít, bylo už příliš pozdě.

Podruhé žila v jedné z nejchudších částí světa a celý její život se nesl ve znamení dosud nepředstavitelné bídy.

Potřetí se ocitla v nemocném těle.

Podesáté se snažila napravit všechny minulé chyby, aby nakonec seznala, že je to marné.

Potřicáté týrala samu sebe v zoufalé snaze cokoliv cítit. Fungovalo to... vždy jen na chvíli.

Popadesáté rezignovala a jen přemýšlela, kolikrát si tímto bude muset ještě projít.

A pošedesáté se konečně probudila po jeho boku a seznala, že ten život přece jen není tak úplně špatný.

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Úmorný únor

A/N: Ještě jedno nesoutěžní.

Bylo to divné období. Barvila si nehty nafialovo, poslouchala až moc metalu a v jednom kuse žrala Prinzenrollen. Z dalekého domova neměla žádné zprávy a pro ty, které se k ní přeci jen donesly, se děsila ptát na další.
Džouí (tomu to v zimě obzvlášť slušelo) se nijak netajil se svou posedlostí South Parkem. Párkrát ho pozvala k sobě, už jen pro těch pár okamžiků, kdy mohla šňupat jeho kolínskou a v duchu si vykreslovat obraz vířivky, šampaňského a jahod se šlehačkou.
Přetáhla si od něj pár epizod.
Někde u šedesáté jí došlo, že se baví. Velice ji to znepokojilo.

Obrázek uživatele Anne

Šedesát

Nesoutěžní drabble
Volná hodina na školní zahradě vyplněna rozjímáním a asociačním psaním.

Šedesátá ruka naklání se ke Slunci, šedesátá hrdlička uždibuje lísteček sedmikrásky, šedesát miliónů trávových listů, šedesátá šestá pampeliška kvetoucí v zahradě, šedesát tisíc lístečků na kaštanu, šedesátá třetí hlavička jitrocele ozdobena bílým věnečkem, šedesátý mravenec tohoto jara lezoucí šedesátkou po dlaždici šedesát krát šedesát, šedesátá šestá příčka plotu skví se červení jasnou, šedesátá první kniha tohoto roku otevřená na šedesáté stránce Kerouac utratil šedesátý dolar na cestě, šedesátá tisící hodina znuděnosti v životě kontejnerů modrý se stále nebaví se žlutým a zeleným, šedesátá smrt malého kaštánku potomku jednoho ze šesti stařešinů noži sekačky, mínus šedesátý prostor výjimka pro šedou Ostravu

Fandom: 

Léta praxe

Svoji první popravu si pamatuji dodnes. Kluk, kterého jsem měl stít, nevypadal o moc starší než já. Byl bílý jako křída, oči měl vytřeštěné a když poklekal a skládal hlavu na špalek, hrůzou se pomočil. Přesto jsem mu téměř záviděl, protože pro něj to byl konec; pro mě teprv začátek. Večer jsem se šel vyzpovídat a pak opít. Přesto jsem v dlaních ještě dlouho cítil náraz, jak sekera dopadla a slyšel křupnutí oddělovaných obratlů.
Teď dokážu člověka stít čistě, rychle a bez emocí, jak jiní sklízejí hlávky zelí. Dávno jsem přestal počítat, kolikátá poprava to byla. Padesátá? Šedesátá? Šestistá? Nevím.

Fandom: 
Obrázek uživatele Demis

Chovatel

„Tahle byla šedesátá…“ povzdechl si Viktor a odstrčil nohou kotě, které mu před chvilkou přicupitalo ke kotníkům a začalo si s ním hrát na ebonitovou tyč a liščí ohon, „co jsem vám říkal? Ano, můžete si pořídit nějakého mazlíčka, ale tohle už trochu přeháníte,“ Pan Tau seděl ve svém křesle a tvářil se natvrdle. Upír pomalu prohrával souboj s roztomilostí kotěte, kterému přicházely posily.
„Měl bych vám to ,Chcete mě?‘ zakázat,“ rezignoval, když už se k němu lísala celá smečka kočičáků, „přeci si nemůžete pořídit každou kočku bez domova, co tam maj?“
Nic.
„Chm, raději si toho Srstku si proklepnu…“

Obrázek uživatele Gary Stu

Výběr

Stejně jako všichni ostatní je napjatá - zanedlouho se dozví, kdo bude tvořit prvních sto lidí, jež se vydají na Mars jako osadníci. Mnoho měsíců strávili v Antarktidě v izolaci od zbytku světa. Neustálý dohled výběrové komise a celého světa byl opravdu velkou zátěží. Mohla samozřejmě využít magie - to by ale nebylo správné. Jako ostatní se spoléhala na své znalosti. Mezi těmi, kteří vydrželi, jsou některá z největších jmen různých vědeckých oborů. Samozřejmě mnoho kosmonautů. A jedna čarodějka -alespoň se Hermiona domnívala, že všichni ostatní byli mudlové.
Už za chvíli.
Ano, zvládla to. Šedesátá.
Teď ještě, jak na loď propašovat Harryho...

Poznámka: inspirováno crossoverem Magical Mars (http://www.fanfiction.net/s/4826239/1/Magical_Mars)

Co se neříká...

„Miláčku, kolik párů bot si ještě plánuješ zkoušet?“
„Tolik, kolik bude potřeba, lásko.“
„Ale…“
„Hele, pro krásu se musí něco vydržet a ty pro moji krásu musíš také něco vydržet,“ zasmála se a sundala ze stojanu levandulové lodičky. „Až se budeš na tvém firemním večírku dmout pýchou, jak to tvé partnerce sluší, tak si na tuhle nepříjemnost ani nevzpomeneš. Och, to je nádherná kabelka! Tu musím mít.“
„Miláčku, nemáš už dost kabelek?“
„Počet kabelek každé ženy by měl být zhruba dvojnásobek jejího věku.“
Muž se zamyslel.
„Takže tohle je tvoje sedmdesátá?“ Zeptal se bezelstně.
„Né,“ vyjekla žena. „Šedesátá, pouze šedesátá!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Obrazy v číslech

A/N: Hádejte. A hádejte i souvislost s tématem.
Čísla beru jako jedno číslo (celé) = jedno slovo.

****

Je noc. Je tu sama.
Tiše si čte v knize z roku 2012.
1477. 18. srpna 1483. 1508 -1512.
Prosím?
V číslech se nevyzná.
Pamatuje si jen to jméno. A pak to známější jméno. To její.
Vzhlíží vzhůru, ale nemůže se dopočítat. 60, 61, 62... 64...
Nazí mladí muži ji uvádí do rozpaků. Raději oči zase sklopí.
Pak počítá znovu. Letopočty a vojenské hodnosti toho, pro kterého bylo toto dílo stvořeno.

Nakonec si matka neslyšně povzdechne, pohrozí nepřítomnému geniálnímu synovi roztřesenou rukou – jak jen mohl v Svaté Kapli namalovat něco tak nemravného? – a rozplyne se v stovky let starém vzduchu.

Obrázek uživatele kytka

Nad atlasem

Margaret sedí schoulená na podlaze svého domečku na stromě, milovaný atlas rozevřený na kolenou. Špičkou prstu zlehka přejíždí barevné stránky a sní. Indie, kde se vzduch tetelí horkem a voní kořením, jak jí včera prozradil plukovník Brandon. Egypt s líně tekoucím Nilem, v jehož hladině se odrážejí starobylé chrámy pohanských božstev. Blízko rovníku hora se jménem, které přímo dýchá tajemným dobrodružstvím: Kilimandžáro… A tady těsně nad šedesátou rovnoběžkou veliký bílý ostrov. Z atlasu jako by zavanulo ledovým dechem. Margaret se rozzářily oči. Grónsko! Místo jako stvořené pro chladnou manželku bratra Johna! Teď ji jen přesvědčit, aby se tam chtěla přestěhovat.

Obrázek uživatele Lunkvil

V časovém presu

Poznámka: Tak mě dneska napadlo drabble, které by mohlo mít potenciál. Nicméně mě nenapadlo, jak ho naroubovat na dnešní téma, takže místo toho tu je s omluvou další BJB...
Varování: happy end

----------------------------------------------------------------------------
První.
Mříž za ním zapadla. Nesměle se rozhlíží. Doprava, nebo doleva?
Ze všeho nejdřív potřebuje meč. Za rohem totiž čeká hlídka.

Pátá.
Výpad – krýt se – výpad. A otevřít bránu.

Třináctá.
Něco nového. Musí si to přesně načasovat, jinak bude na dva kusy!

Dvacátá.
Za zrcadlem nechává svůj stín.

Třicátá.
Tlouštík se kácí k zemi. Přesto ho zradí vlastní já.

Čtyřicátá.
Hrad skrývá mnohá kouzla, pomocná tlapka se ale vždycky najde.

Padesátá sedmá.
Souboj soubojů. Zlo je poraženo a vezír padá k zemi mrtev.

Šedesátá minuta.
Hvězdy za oknem mžourají a líně pozorují, jak si princ s princeznou padnou do náruče.
----------------------------------------------------------------------------
Fandom: Prince of Persia

Fandom: 

Soutěž ve sbírání

„První, druhá, třetí, čtvrtá, třetí, sakra, teď mi jedna spadla na zem.“

Dva kluci se v lese skláněli nad bandaskou, do které něco házeli.

„To si mamka zase vymyslela práci, tohle mě nebaví.“
„Neremcej a počítej.“
„Dvacátáprvní, dvacátádruhá,… třicátá.“

„Já bych radši šermoval s mečem nebo cokoliv jiného. Já se o žádný koláč neprosil, tak nevím, proč bych to měl sbírat.“

„Čtyřicátá, čtyřicátáprvní,… padesátá. Už můžu skončit?“

„Ještě ne, teď jsme stěží pokryli dno bandasky.“

„Padesátásedmá, padesátáosmá, padesátádevátá, šedesátá.“

„Vidíš, jak ti to jde.“

„Kašlu na to. Tyhle borůvky jsou tak mrňavé, že nejdou počítat. Tos nemohl vymyslet lepší soutěž?“

Fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Zlatá šedesátá

„Příručí vrchního podantouška, nechaj tu zdechlinu, mám pro nich něco lepšího…“
„Postojíš mi modelem? V depozitáři nám chybí atrapa skalního hňupa,“ kontroval Mirek a vrátil exponát do vitríny.

„Poslyš, proslýchá se, že se chystá nějakej bugr…“
Zarazil ho. „Paní Vodnášková, odpíchněte mi ve dvě, jo?“

„Tak to vyval.“
„Nevim,“ kroutil se Jirka a žmoulal v ruce cigaretu.
„Seš dacan. Popraskaly vám hrnky na zdi, nebo co?“

Po chodníku se rozstříkla krev.

Rozhlas měl zase poruchu. „To jsi ty, Mirku? V troubě máš fašírku.“
Zvedl pokličku, ale viděl jen Jirkovu rozmašírovanou hlavu...
„Něco ti nesedlo?“
„Jo.“

„…aby zachovali klid…“

Rádio vybuchlo.

-----
Pozn. aut.: Toho léta napadla věčný otisk prastaré strážní lípy zvláště úporná forma astrálních larev a v klenutých kobkách Vyšehradu bylo podepsáno rozhodnutí o nevměšování se. (Obyčejné houbové choroby si na budečské lípy nikdy netroufaly.)

Exponát je z Muzea vyhynulých kouzelných nestvůr, kde zamlada pracoval Miroslav Doležal. Krom toho v té době už rok učil na Budči. Jirka byl jeho kamarád a spolužák, který se před svou předčasnou smrtí zabýval zvědnou magií.

Pokračování povídky je tady

Obrázek uživatele Jeřabina

Deprivace

„Tak dobrou noc,“ prohlásil zcela nevinně král Ambrose a zavřel dveře.
Karkulka potlačila touhu frustrovaně zavýt. Samozřejmě, že si byli souzeni. Samozřejmě jí bylo jasné, co k ní cítí. Jisté věci dojdou v jisté fázi každé ženě, i té, která strávila většinu života na samotě v lesích. Ale ačkoliv věděla, že dříve nebo později to musí dojít i jemu, stejně jí přišlo devětapadesát cudných přání dobré noci prostě trochu příliš. Už o nich začali vtipkovat i goblini!
Otráveně se sebrala a sešla ze schodů. Tak třeba napošedesáté už se mu rozbřeskne. A jestli ne... inu, vlk se taky nerozpáral sám.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Budiž světlo

Opět věnováno Lejdynce. Ty víš proč.

Pomalu se z toho stával zvyk. Už se jim to ani nenamáhala říkat. Prostě sešla dolů - pečlivě se přitom vyhýbala všem temným stínům - zašátrala v té nejomšelejší komodě a vytáhla další. Už nejmíň šedesátou.
Přistavila si židli a opatrně nahmatala objímku, ze které trčel zubatý kalich ostrých střepů. Už se ani nenamáhala ohlédnout. Věděla, že podivný přísvit, pronikající škvírou pode dveřmi vinného sklepa, dávno pohasl. Uplyne ještě minimálně minuta, než se jeden z Carpenterů uráčí nahodit pojistky.
Jistá část jí samotné pochopitelně CHTĚLA vědět, čím se tam dole zabývají. Její pud sebezáchovy ji ale pokaždé přesvědčil, že NECHCE. Alespoň zatím.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Šedesátá dávka je smrtelná

„To je lembas, elfský chléb,“ vysvětloval Legolas hobitům a kousíček si uždibnul, „Tomuhle množství říkáme dávka a dospělému muži vystačí na celý den!“
Pipin vyvalil oči. „Na celý den? A to vážně?“
„Ale jistě – lembas obsahuje mnoho přísad zvyšujících činnost metabolismu. Pokud bychom snědli dávek příliš, mohli bychom se klidně i předávkovat a umřít.“
Pipin se začal dusit. Smíšek mu bušil do zad, zatímco se nenápadně vyptával: „A jaká dávka je ta smrtelná?“
„Z našich nepříliš ověřených výzkumů vyplývá, že šedesátá.“

Po elfově odchodu zavládla mezi hobity na chvíli ticho.
„Ty, Pipe, koliks jich měl?“
„Šedesát dva. Musím jít zvracet!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Stevko

Antlar

Kontrolka na hrudi Ultramana začala povážlivo blikať. Ak sa do minúty nezmení naspäť na Hayatu, už nikdy nezachráni svet pred ďalšími príšerami. Lenže Antlar útočil ďalej. Čo na tom, že už prišiel o obe hryzadlá. Stále sa zdal byť nepremožiteľný a neúčinkovala naňho ani Ultramanove spaciove lúče. A sekundy ubiehali.
Zrazu si Princezná z Baraji na niečo spomenula. Prastará socha Ultramana držala akýsi zvláštny kameň. Vbehla do paláca a ihneď vybehla aj s kameňom späť. Šesdesiata sekunda sa blížila, Ultraman už nemohol dlho bojovať. Princezná hodila kameňom po Antlarovi. Po obrovskom výbuchu bol Antlar zničený a Ultraman sa stihol zachrániť.

Poznámka autora: Podľa epizódy z obskurného japonského seriálu. A takto vyzerá Antlar.

Fandom: 

Variace na šedesátou povídku

Pozn.: Dekameron, den šestý, příběh desátý. Mnich Cipolla slíbí vesničanům, že jim ukáže péro z křídla archanděla Gabriela; když však najde místo pera uhlí, namluví jim, že je to ono uhlí, na němž byl pečen svatý Vavřinec.
(Pero, které bylo ve skutečnosti z papouška, vyměnili mnichovi za uhlí dva vtipálci.)

Já, Cipolla, ctihodný mnich,
velice zbožný, znalý knih,
ukážu vzácnou relikvii vám,
ze Svaté země získal jsem ji sám.

Relikvie jest vpravdě skvělá:
pírko z perutě archanděla.

(Je vskutku z dalekého kraje,
pochází z ptáka papagáje,
je pohled na ně jistě oblaží,
a almužnami klášter obdaří.

Však – nebesa! Je to snad klam?
Ve schránce černý uhel mám!)

Ach, drazí lidé, velký div!
Přechovávali jsme již dřív
uhlí, jež přečkalo žár hranice
určené pro svatého Vavřince.
Příští den má svátek přec
sám ušlechtilý Vavřinec!
Všemohoucí si jistě přál
bych tuto schránku radši vzal.

Pohleďte tedy, dámy, páni,
nechť přinese vám požehnání.

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Pozvání na pivo

Šedesátá. Konečně. Tohle bylo pro dnešek druhé stádo shorthornek. Na dvorku za vilou jsem zaparkoval auto. Doplnil si léky na další den, následně už jsem spokojeně unavený mířil do obývacího pokoje, kde jsem se svalil do křesla. V druhém seděl Siegfried, který měl službu.
Uplynulo několik hodin, když mě probudil telefon. Siegfried byl pryč. Dobelhal jsem se na chodbu a zvedl sluchátko.

„Osmdesát!“
„Jo, možná krapet víc. Potřeboval bych vás co nejdřív, zrovinka jsme je sehnali z pastviny.“
„Dobrá, vyjíždím.“ chystal jsem se položit sluchátko.
„Jime, dej si pohov! Sedím v baru U tří koček, přijeď. Zvu tě na pivo.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Ness

Rozhodnutí

Zkusil, viděl a zažil toho už tolik, že více než polovinu již dávno zapomněl. Mohl by se pokusit to všechno prožít zase, ovšem pro tlustá skla brýlí skoro nevidí a paměť je také každým dnem slabší. Ruce se mu třesou, jejich pevnost je dávno pryč. Nohy jsou na tom ještě hůře, bez berlí neudělá ani krok. Přesto nelituje jediné minuty, vždyť společnost měl výbornou. Ovšem je třeba jít dál; ví to oba. I proto padlo nakonec rozhodnutí, stvrzené slabým povzbudivým stisknutím artritických rukou a pevným pohledem jejích vlídných očí do jeho.
Věčný život není všechno.
Tahle dekáda bude jejich poslední.

A/N: Nicholas Flammel a jeho žena žili byli šťastně šest set let, aspoň co se povídá a já vím :-)

Fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Domácí úkol

Paní učitelce 3.B povolily nervy. Třída řádila jako stádo divé zvěře, zavřené v příliš malé kleci.
„Do zítřka mi každý za trest napíšete seznam šedesáti situací, kdy něčeho litujete,“ řekla jim. Rozdávání trestů tohoto typu jí bylo proti mysli, ale nešlo to jinak. Nechtěla křičet.

Druhý den se na katedře objevil štůsek vypracovaných úkolů. Většina vět zněla: „Je mi líto, když mi maminka nedá bonbon.“ Nic překvapivého.
U Maruščina seznamu se zarazila. Všechny položky seznamu byly krasopisně vypsané, až na tu šedesátou.

„Proč jsi nic nenapsala k šedesátce?“ zeptala se Marušky.
„Právě proto. Je mi líto, když mě nic nenapadá.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Charlie

Málem bych zapomněl na čas

Sedmý den byl dnem odpočinku. A nudy. Ono takový den je trochu nespecifický pojem, když neexistuje čas. Aziraphal bojoval proti nudě teoretizováním o způsobech zaznamenávání myšlenek, když najednou:

Tik.

Anděl polekaně zamával křídly. Co to na výsostech je?

Tak.

Tik.

Tak.

Podivný rytmus tepal celým jsoucnem. Že by ten hadí mizera vymyslel nějakou křivárnu? Crawlyho našel rychle, opět se vyhříval na stromě vědění.
„Co to tu provádíš?“ spustil na démona přísně.
„Nic,“ odpověděl.

Tik.

„To už byla padesátá devátá,“ chvíli hledal správné slovo, „sekunda.“ A o další sekundu později jim oběma došlo, že právě uplynula první minuta oficiálně měřeného času.

Obrázek uživatele may fowl

Shořet

A/N: Sešroubovala jsem dvě svoje nejoblíbenější písničky z let šedesátých a výsledkem je tento (vý)tvor. Uhodnete, které to jsou?

„Dej mi oheň.“
Poslední sirka se jí chvěje v ruce. Ruby ke mně zvedne oči.
„Chyť své sny, než ti proklouznou mezi prsty. Ztrať je a ztratíš sám sebe.“
Ohořelý klacík ťukne o dlažbu.
„Zkusme to znovu,“ zašeptám. „Zkusme to teď. Co by se mohlo stát?“
„Můžeme jen prohrát,“ usměje se a má pravdu. Od začátku bylo jasné, jak to dopadne.
„Na tom nezáleží. Čas váhání už dávno minul.“
Naposledy si táhne a pak típne cigaretu. Obláček kouře jí zakryje obličej.
„Není čas ztrácet čas,“ slyším ji říct.

Naše láska skončí na pohřební hranici. Nemůže jinak. Vždyť umírá celou dobu…

Fandom: 
Obrázek uživatele zana

Smrt hledače pokladů

Práce v podzemí byla strašlivá - dřeli v pološeru, často zapadlí do bahna, když někde podlaha povolila, stále s obavou, že povolí i strop. Bojovali s halucinacemi. Ale poklady podzemního města se dole po proudu vyvažovaly zlatem, často mnohonásobně.

Ignorovali lehké otřesy. Opravdové zemětřesení ještě nezažili.

I kouzlo Elderlingů se léty vyčerpá a světla v chodbách bylo dneska obzvlášť málo. Mechanicky počítal značky na stěně, u šedesáté zpomalil. Tyto dveře. Odolávaly, stejně jako minule. Proto si taky donesl páčidlo.

Zabral. Zároveň se země pohnula. Dveře se otevřely a z místnosti se vyvalila směs bahna, vody, zlámaných trámů a pokladů nevyčíslitelné hodnoty.

Obrázek uživatele Innes

Pomoc!

Pan Krauss seděl za svým stolem a soustředěně zíral do změti papírů. Občas se zvedl, došel do kuchyně a dolil si kávu do obrovského hrnku. Pak za ním opět zapadly dveře.
„Tohle nemůže dlouho vydržet,“ vrtěla hlavou Mája.
„Už takhle funguje skoro 80 hodin.“
Účetní si přišel pro další kávu a zase odešel.
„Kolikátá to je?“ zeptal se Incubus
„Šedesátá.“
Liam se zvedl „Tohle sami nezvládneme. Jdu zavolat odbornou pomoc.“
Pan Krauss přišel pro další.
„Snad se sem dostane včas, nebo nám umře,“ povzdechla si Mája.
Zavrzaly dveře a Jessie nakráčel do kuchyně:
„Volal tady někdo kávovou pohotovost?“ zubil se.

Obrázek uživatele Quiquilla

Závislá

„Ahoj, já jsem Linda a… jsem závislá.“
„Ahoj Lindo,“ skupinka ji sborově pozdravila.
„Dnes je to šedesátý den mé léčby,“ Linda se odmlčela, „Začalo to nevinně. Nikdy jsem takovým zábavám neholdovala. Ale kamarádka mě přesvědčila, ať to zkusím. Vypadalo to tak neškodně… ani nevím, kdy jsem tomu skutečně propadla. Jen vím, že jsem nemohla přestat. Nic jiného mě nezajímalo. Trvalo dlouhou dobu, než jsem si uvědomila, že mám problém.“
Skupinka pozorně poslouchala.
„Vím, že někteří z vás jsou teprve na začátku své cesty. Svého boje. Ale věřím, že to dokážete a zvítězíte nad svou závislostí nad drabble.“
A následoval potlesk.

........................................................................
Poznámka: Tak lidi, pozor na to! Ať neskončíte jako Linda ;)

Obrázek uživatele Rebelka

Tvůrčí krize

Poznámka: Vycházím z českého šestého vydání.

„NEBUDU PLATIT ZA TO, ABY HO NĚJAKÝ POTRHLÝ STARÝ BLÁZEN UČIL TY SVOJE ČÁRY MÁRY!“ vřeštěl strýc Vernon.
Hagrid ucouvl, sklopil oči a zašoupal nohama.
„Ehm… máte asi pravdu,“ vykoktal nakonec a pečlivě se vyhnul Harryho pohledu.
Přikrčil se, aby mohl vycouvat ze dveří, a za chvíli už Drusleyovi pozorovali, jak se jeho rozmazaná silueta pomalu vzdaluje.
V září Harry nastoupil na stonewallskou měšťanku a byl tam docela šťastný.

„Tak co říkáš mé knize Harry Potter a dvojciferné sčítance?“
„No… víš, Joanne… je to docela dobré, ale ta šedesátá stránka… nechtěla bys ten děj od ní dál ještě trochu překopat?“

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Hrdina

Věnováno Rye, která si přála Beowulfa. :)

Šedesátá číše zazvoní o stůl. Beowulf, král geátský, v podroušeném stavu barvitě popisuje, kterak přemohl svou šedesátou bestii. Bylo tomu dávno, ale hrdina si pamatuje vše. Každý detail, který byl ještě včera zapomenut. Družina jásá a znovu připíjí svému králi na zdraví. Mladí hrdinové, kteří přišli království na pomoc, se mračí. Někteří odcházejí dobrovolně, jiní se chtějí bít, aby dokázali, co všechno umějí. Nezůstane ani jeden, královská přesila je příliš velká. Beowulf povstane. Nevidí, jak se mu třese ruka, když pozvedá meč a pronáší řeč proti ohnivému draku, který pustoší jeho zemi.
Neuvidí, jak se otřese království, když vysílen padne.

Fandom: 
Obrázek uživatele Suzanne

Kolik stačí

Varování: násilí

První, druhá, třetí. Desátá. Rány magickým bičem dopadají na nahé tělo.
Na kůži perlí horký pot. Zatíná zuby, až ho bolí čelisti. Nekřičí. Nebude křičet. Tu radost jim neudělá.
Dvacátá. Křičí. Končetiny se zmítají v poutech. Klouby bolí. Nebude prosit. Tu radost jim nedopřeje.
Třicátá. Křik přechází ve sténání. Krev stéká v potůčcích po nahé kůži.
Čtyřicátá. Chraptí. Prosí. Chce, aby to skončilo. Na těle mu zbývá pár kousků zdravé kůže.
Padesátá. To, co bývalo lidským tělem, je proměněné v krvavý kus masa. Visí v bezvládně v poutech. Srdce stále slabě bije. Smrt je blízko.
Šedesátá. Poslední. Je mrtvý. Konečně.

Fandom: 

Stránky

-A A +A