Aldorma

Právo draka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pohádky psát moc neumím a navíc na sto slov se ani pořádná pohádka napsat nedá.

Drabble: 

Bylo nebylo, v jedné daleké zemi, žili draci. Měli sedm barev a každý z nich měl nějakou zvláštní schopnost. Ti draci chránili Aldormu a když se jim zdálo, že se děje nepravost, zasáhli. Ti draci, pokud už byli unaveni svým životem a činy, se mohli stát hvězdami. Tohle právo nedostal každý drak, ale jen ten, který si dobře vedl v životě a snažil se svou moc užívat rozumně. Jeden drak se ovšem rozhodl, že než být hvězdou, chce se raději celý život dívat, jak lidé žijí. Jenže ti, které měl rád, postupně stárli a umírali a on nemohl nic dělat.

Drak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska nemám moc nápadů, jsem mrtvá, takže to bude nejvíc BjB drabble, co jsem tento rok napsala.

Drabble: 

Byla jsem sama v lese a mířila k vesnici. Doufala jsem, že když mě Michael nevaroval před nějakou šelmou, tak to nejspíš nebylo třeba. Je fakt, že v naší době jsem se víc mohla bát lidí než zvířat, ale Aldorma byla víc podobná našemu středověku než naší moderní době. Možná měli seznam nebezpečných zvířat, takový bestiář a třeba tam byly uvedeny naše pohádkové bytosti jako je vodník, skřítek, bludička. Jen o jedné bytosti jsem měla naprosto jasno. Tato země věřila v draky, ale pro ně to nebyly obludy a zvířata, která se měla zabíjet, pro ně to byli hodní bohové.

Co se učí princ

Fandom: 
Drabble: 

„Princi Michaeli, jak Vás otec připravuje na úlohu budoucího krále?“
„Mám hodiny šermu, lekce společenského chování a pak taky nekonečné hodiny historie.“ (zatváří se znuděně) „A vlastně politiku a obchod.“

„Slyšel jsem, že Váš otec je dobrý diplomat, obchodník a umí vyřezávat předměty ze dřeva. Umíte taky něco podobného?“
„Myslím, že mu v tomto moc podobný nejsem. Když jsem se snažil vyřezat lžíci, která je prý nejlehčí, tak jsem si málem uřezal prsty a mělo to blíž k noži než něčemu jinému.“

„A co máte po mamince?“
„Jak to mám vědět, když umřela při porodu, ale prý jsem po ní.“

Na nádvoří Wildaranu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na mě a období Aldormy, které mám ráda, šlo o zbraně z příliš civilizovanější doby.

Drabble: 

Stála jsem na hradním nádvoří a sledovala místní stráže. Přesně jak Frundor říkal! Opravdu nosili muškety a kordy.

Neubránila jsem se povzdechu. S tou jedenapůlí u pasu jsem si tam připadala jako vykopávka.

„Ten strážce archivu bude mít ale normální meč, že?“ tázala jsem se dráčka v myšlenkách.

Kordu bych se nebála, body jsou ošemetné, ale zlomila bych mu to párátko prakticky po prvním seku, kdybych byla rychlejší než on. Ale muškety? To jako vážně? Na mě a období Aldormy, které mám ráda, šlo o zbraně z příliš civilizovanější doby.

„Neboj se maličká.“

„Říká drak velikosti blechy!“ odfrkla jsem si.

Závěrečná poznámka: 

To je tak, když vás drak avede do prekérní situace :)

Na měsíci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Opět je krátký úryvek z Aldormy. Opět si to o něj přímo říkalo, tak snad se bude líbit.

Drabble: 

Zelený drak Beroane nelétal často k planetě třídy M, aby usedal na tamní měsíc. Učinil výjimku jen kvůli Ohenemu, s nímž čas od času trávil klidné posezení v prachu. Byl zavolán, neboť se zrodila Briame. Svým Dračím právem směla přivést vyvolenou dívku, která spasí Clemensův rod. Kdysi dávno, v jiném životě, i Ohenův… Ten směl nahlížet do osudů každého, kdo s ním byl, je či bude pokrevně či manželstvím spjat. Nyní si však nebyl jistý. V některých ohledech ani draci nevidí vše.

Beroane nakreslil do prachu měsíce svá magická znamení. A když následně Ohene přistával, okřikl jej: „Neruš moje kruhy!“

Zázrak zrození

Fandom: 
Drabble: 

Miminko odpočívalo v kolébce a zesláblá matka vyčerpáním usnula v posteli.

Byl to skutečný zázrak. Nebýt draků, maličká, slaboučká princeznička Fiona by se nikdy nezrodila. Na zámku to však nikdo netušil. Královna Valeria si své tajemství z noci, kdy k ní sestoupila hvězda, ponechala jen pro sebe.

Dřímala netuše, že se tentýž muž s opálovýma očima rozhodl maličkou navštívit.

Pousmál se na ještě slepé dítko a tiše jí politoval. Spolu s těmi myšlenkami však přinesl i požehnání: „Služebné si dnes notují s porodní bábou, jak nerozumné bylo od královny mít další dítě. Ale ještě netuší, jak důležité její rozhodnutí bylo.“

Obrázek uživatele Eillen

Čas pracovat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Po několika letech se opět na scénu dostala Aldorma.

Drabble: 

Většina lidí Margaritu litovala. Nejen, že musela celý život žít v ústraní - tak jako oni. Navíc měla být právoplatnou dědičkou Aldormského trůnu. Matka ji zemřela při porodu, otec o pár let později. Všichni ji milovali

Až na mě. A za to mě nesnášela.

"Myslíš si, že tohle budu dělat?" vyjekla překvapeně a upravila si své dokonalé lokny.

"Hele, Meg, je mi to jasné. Jsi korunní princezna, celý svět čeká až se vrátíš na trůn. Jo, vlastně to už neplatí. On tvůj starší bratr vlastně žije. Tak koukej makat," podala jsem jí hrábě.

Její královská dokonalost musela stranou. Byl čas pracovat.

Závěrečná poznámka: 

Pro rychlost. Příběh byl na přání, kdy hlavní postavou jsem měla být já sama. Základ byl takový, že jsem se měla dostat do jiného světa (vesmíru, universa) a s něčím tam pomoct (nebo se jen snažit a totálně pohořet). Postava Margarity byla druhorozenou dcerou právoplatného následníka trůnu - tento rod žil již několik generací v ústranní. Všichni mysleli, že Margaretin bratr zemřel krátce po porodu. Šlo ale o lež, která praskla po více než třiceti letech. Hádejte komu ujela huba, když na to přišel? Ano, mé maličkosti.

Smrtí této MS myslím fakt, že už není dokonalá a hýčkaný sirotek a budoucí královna. Bohužel v dané části příběhu šla její královská dokonalost pod drn a holčička musela začít makat rukama. A protože měli všichni práce až nad hlavu, tak se o ní nikdo nezajímal. A oslovení Meg bytostně nesnáší.

Myslím si, že zabitých postav bude až dost, tak jsem to zkusila vzít oklikou...

Obrázek uživatele Eillen

Prej jediný život...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble se vztahuje k prvnímu příběhu z Aldormy. Tehdy jsem se neuměla vciťovat do svých postav a tak jsem dostala za úkol napsat fantasy příběh, kde budu hlavní hrdinkou. Tak vznikl první Drak a po něm navazovalo Dračí právo.

Drabble: 

Člověk žije jenom jednou. Po smrti vše zapomene. Pokud by měl štěstí v reinkarnaci, tak si to nebude pamatovat.

Dámy a pánové, tohle jsou kecy! Alespoň v mém případě. Takže si to pojďme shrnout.

První život byl obyčejný v České republice.
Druhý už trošku praštěnější, tentokrát v Aldormě. Navíc se do mého nitra usídlil drak.
Třetí prožívám teď. Aby nebyla nuda, tak pro změnu jsem drak s lidskýma vzpomínkama.

Teď se rozhoduje o osudu Aldormy a okolních zemí. A já to můžu rozhodnout. Klišé.
Stačí zemřít. Kolikrát ještě...

Třeba už mám smůlu vybranou.
Třeba "ožiju" ještě desetkrát.
Doufám, že ne...

Závěrečná poznámka: 

Právě jste měli možnost nahlédnout do lehce cynického myšlení autorky. Tímto se vám za ten šok omlouvám.

Obrázek uživatele Eillen

Už zase

Úvodní poznámka: 

Aldorma je zde zmíněna opravdu jenom okrajově a pozná ji zřejmě jenom pár lidí... Nemohla jsem jí využít naplno, ale zmínit jsem se o ní chtěla...

Drabble: 

Stojím uprostřed neznámého města a jediné, čeho si všímám, je velké modré vejce.

Než se stihnu uklidnit, řítí se ke mně z každé strany jeden člověk - muž a žena. On má na sobě oblek a na nohou conversky. Ona kostýmek a vysoké podpatky.

„To si děláš legraci,“ vydechnu zděšeně. „Opovaž se vylíhnout. To už tu bylo. A nehodlám to opakovat.“

"Uklidněte se slečno, vejce bude za chvíli zajištěno a odvezeno do Svatyně," usmívá se žena.

"Nechte to vejce u mě. Já ho odnesu," ozve se muž.

"Jedna ho chce do Svatyně, druhej do modrý telefonní budky a já potřebuji panáka!"

Závěrečná poznámka: 

Upozornění pro fanoušky Doktora. Seriál jsem ještě neměla tu čest pořádně vidět. Shlédla jsem asi jenom pět dílů. Ale ty conversky mi utkvěly v paměti.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Naschvály

Fandom: 
Drabble: 

Každý už věděl o hádce, kterou jsme s Margaritou měly. Naštěstí o tom nikdo nemluvil a my dvě se rozhodly se vzájemně ignorovat. Alespoň jsem si to ze začátku myslela. Margarita se rozhodla vyzkoušet odolnost mých nervů neustálými naschvály. Nebylo dne, kdy by se mi nějakou maličkostí nesnažila znepříjemnit ráno.

Ani dnešek nebyl výjimkou. Práce na Wildaranských zahradách stále pokračovaly. Ač jsme pracovali přes měsíc v kuse, část parku byla stále zarostlá.

Ačkoliv jsem ráno vstala brzy a rychle utíkala ven, abych získala lepší úkol, měla jsem smůlu. Venku na mě čekal poslední nástroj - kosa na trávu. Samozřejmě byla zubatá.

Obrázek uživatele Eillen

Škádlení

Fandom: 
Drabble: 

Dobře si vzpomínala jak v začátcích Samuela Antarese nemohla vystát. Ano, uzavřeli klid zbraní, ale vzájemné pošťuchování je oba bavilo a nevynechali příležitosti, kdy mohli toho druhého poškádlit.

Dneska to ale přeháněl. Choval se jako by sežral rozum všech světů. Neustále za ní odpovídal ačkoliv věděl, že ji tím vytočí k nepříčetnosti. No, možná proto se tak choval. Bavilo ho sledovat jak se čertí.

"Tak dost! Jsem dospělý člověk a dokážu své názory vyjádřit sama!" zaječela Lenka.

"Já vím, jen jsem tě nechtěl zatěžovat maličkostmi," odpověděl s úsměvem.

"Hele, kamaráde, možná jsi z rodu savců, ale alfa tady rozhodně nebudeš."

Obrázek uživatele Eillen

Fiflena

Fandom: 
Drabble: 

Dívala jsem se do speciální místnosti na oblečení a boty, kterou kvůli mně museli zřídit. Kvůli mně! Holce, která si dřív dobrovolně oblékla šaty jen čtyřikrát. A teď, v Aldormě, vlastním padesátery šaty na ramínka, dvacet druhů korzetových, k tomu přesně ladící boty, o špercích snad ani nebudu mluvit.

"Tak jo, Leni, statistika je sice neskonale nudná, ale taky neúprostná. Stala se z tebe fiflena," povzdechla jsem a vrátila se do své ložnice, kde jsem padla na postel a snažila se nemyslet na ty hadříky vedle. Bohužel to nešlo. Nejsmutnější ale zůstaval fakt, že mi kalhoty už dávno přestaly chybět.

Závěrečná poznámka: 

věnováno Bilkis

Obrázek uživatele Eillen

Pleťová maska

Fandom: 
Drabble: 

Před první oficiální návštěvou Lautuse jsem neskonale trpěla. Každý se mi snažil radit, jak se upravit, aby mi to co nejvíc slušelo. Všechny ženy znaly ten zaručený způsob jak zakrýt mé pihy a zvýraznit světlou pleť. Myslela jsem jen na jediné - rychle se dostat z jejich dosahu. Utéct od těch rukou, které mi co pět minut vjížděly do vlasů a snažily se o nový účes.

Konečně se mi povedlo si najít chvilku pro sebe. Procházela jsem se lesem, když tu jsem zakopla a padla obličejem do bláta.

Pleťová maska. Toliko k mému zkrášlování. Projelo mi hlavou než jsem se rozesmála.

Obrázek uživatele Eillen

Tristenolské nepokoje

Fandom: 
Drabble: 

Poprvé se o povstání v Tristenolu dozvěděli před třemi měsíci. Ačkoliv se jednalo o vedlejší království a hrozilo, že by mohl Tristenolský lid napadnout i šlechtice z Aldormského království, král vyčkával. Nechtěl se zbytečně zapojovat do občanské války.

"Nelíbí se mi to. Včera vyvraždili celý jeden rod. Děti se musely dívat jak jim zabíjejí rodiče před očima," pronesl tiše Trivet. "Kolují pověsti, že chtějí vyrazit i proti naší zemi. Dřív k nim patřila, tak máme trpět také."

"Nedá se nic dělat, musíme se začít bránit," pronesl unaveně král.

"Takže vzhurů ke strojům?"

"Je čas bránit naši zem. Pojďme stavět barikády."

Závěrečná poznámka: 

Věnování: mardom - díky tobě jsem nepřestala psát...

Druhý domov

A/N - věnováno Eillen, která Aldormu stvořila a Jackie, která v tom má taky prsty

Někdy jsem si říkala, proč jsme to právě my, kdo se dostává do Aldormy, aby jí pomohl v těžké době. I když těžko říct, pro koho jsou to těžké doby. Třeba já jsem dostala celkem banální úkol. Nebyla žádná válka, žádný problém – jen tvrdé hlavy otce a syna.

Možná v nás Frundor měl nějaký trumf a nám ho neráčil říct. Možná to bylo tím, že jsme té zemi věřily, že jsme s ní byly spojené. Sedm žen – z toho pět kamarádek. Země, která by možná neexistovala nebýt fantazie jedné z nás. Ale dnes je nám domovem stejně jako Česká země.

Fandom: 

Pokrok

Pokrok přináší životu jisté standardy, které člověk později bere za samozřejmé. Nevím, co by naši potomci řekli na standard, který teď uznáváme, ale vím, bez kterých věcí bychom se neradi obešli.

Teplá voda, elektřina a výrobky, které ji používaly, to vše jsem v Aldormě postrádala. Nikdy bych nevěřila, jak se bez nich žije těžce. Domácí práce nikdy nebyly mým koníčkem, ale bez moderních vymožeností mi to připomínalo otrockou práci.

Má vlastní hrdost mi nedovolila požádat o služku. A to jsem nemusela mýt nádobí, jen jsem si prala vlastní prádlo a uklízela si v pokoji.

Ale stejně se mi tady líbilo.

Fandom: 

Květinový dárek

V tomhle jsem asi jako každá ženská. Miluju kytky. Sem tam si je i sama natrhám, ale není nad to, když mi je přinese můj drahý. V tom případě mi je jedno, jestli naškubal pampelišky a sedmikrásky z trávníků za domem, přinesl mi luční kvítí nebo se plácnul přes kapsu a kytici nechal udělat v květinářství.

Tím, že je dostávám málokdy, nejsem ani vybíravá v druhu. Stejně mě nejvíc potěší růže a šeřík. Jedinou kytku, kterou opravdu nemusím, je karafiát – hlavně ten červený. Připomíná mi totiž pohřby.

V Aldormě naštěstí karafiáty nemají. Dostala jsem sice divnou kytku, ale z lásky.

Fandom: 

Kouzlo hudby

Damián se nikdy nechlubil tím, že umí hrát na flétnu. Ale když někdo projevil zájem o jeho hru, rád vyhověl, pokud mu to čas dovoloval.

Jednou mě učil slova jedné z písní, kterou hvízdal. Nebránila jsem se, dokud mi neřekl: „A teď zpívej.“

Možná jsem kdysi uměla zpívat, ale před ním jsem se styděla. Bála jsem se, že můj zpěv bude příliš nedokonalý vzhledem k jeho hraní. Ale on se nedal.

„Budeme zpívat oba, tak se lépe naučíš slova.“

Možná jsem podlehla jeho kouzlu, možná jsem nechtěla zbytečně odmítat. Najednou jsem s ním zpívala a svět kolem mě byl krásný.

Fandom: 

Velký rozdíl

Věděla jsem, že Creagan i Trivet přežili díky Dračímu právu Ceaty, ale nechápala jsem, co víc mohli mít společného, když je dělilo šestnáct let. A přece jsou nyní nejlepšími přáteli.

„Tuhle historku moc lidí nezná,“ začal jednou Creagan své vypravování.
„Trivet, mohlo mu být tak deset let, mě vyzval na souboj mečem,“ pokračoval.
„Na souboj?“
„Nevím, jak ho to napadlo, ale mířil na mě dřevěným mečem a myslel to smrtelně vážně. Nechtěl jsem se mu smát, tak jsem navrhnul příměří.
„A přijal to?“
„Přijal. Ale dal si podmínku, že s ním musím uzavřít pokrevní bratrství. Jsem rád za jeho přátelství.“

Fandom: 

Tvrdé palice

Účastnit se hádky mezi Creaganem a Michaelem bylo asi tak stejně bezpečné jako dostat se na tenký led a doufat, že mě udrží. Oba dva měli tvrdé palice a svůj názor prosazovali jako jediný možný.

Jenže oni potřebovali někoho, kdo by je trochu usměrnil, nějakého mediátora, který do toho nebude plést emoce.

„Chci si vzít Lucii a je mi jedno, kolik mladých, urozených holek mi představíš,“ ječel Michael na svého otce, rudý vzteky.

„Je mi jedno co chceš, musíš se oženit ve prospěch království.“

„Nic nemusím.“

„Můžu Vám dvěma něco vysvětlit?“ vložila jsem se do rozhovoru.

„Ne,“ ozvalo se dvojhlasně.

Fandom: 

Dědička

Mladý muž se s dívkou potkal na kopci za vesnicí. Utíkali z města, ve kterém žili skoro celý život. Milovali se. Toužili se vzít, ale aby to mohli udělat, museli odejít za hranice.

„Amy, už jsem tady, byl bych tu dřív, ale zjistil jsem, že tě sledují. Musíme být opatrní.“
„Co si s nimi udělal?“
„Radši se neptej, neměl jsem na vybranou. Chtěli tě zajmout a prodat některému švagrovi.“
„Copak jsem nějaké zvíře? Oni snad po smrti otce zešíleli.“
„Nediv se, chtějí vládnout a další dědička by jim mohla stát v cestě.“
„Jeffe, já nechci vládnout, chci být s tebou.“

Fandom: 

Zoufalství

Seděl na židli u její postele, a kdyby to situace dovolovala, asi by ji neopustil ani v noci, ani na jídlo. Všechno mohlo počkat. Chtěl znovu vykouzlit na její tváři smích, ale zatím se v jejích očích zrcadlil pouze hluboký smutek.

Další potrat, tentokrát těhotenství trvalo dlouho. Slzy se jí kutálely po tvářích. Měla je všechny spočítané – všechny ty chlapce a dívky, kteří se nikdy nenarodili. Zmařené naděje. Jediný princ, který žil, nebyl její krve.

Tak moc mu chtěla dát dítě, tak moc si přála být matkou. Milovala Michaela, vychovávala ho od miminka, ale touha po vlastním dítěti byla silná.

Fandom: 

Soutěž ve sbírání

„První, druhá, třetí, čtvrtá, třetí, sakra, teď mi jedna spadla na zem.“

Dva kluci se v lese skláněli nad bandaskou, do které něco házeli.

„To si mamka zase vymyslela práci, tohle mě nebaví.“
„Neremcej a počítej.“
„Dvacátáprvní, dvacátádruhá,… třicátá.“

„Já bych radši šermoval s mečem nebo cokoliv jiného. Já se o žádný koláč neprosil, tak nevím, proč bych to měl sbírat.“

„Čtyřicátá, čtyřicátáprvní,… padesátá. Už můžu skončit?“

„Ještě ne, teď jsme stěží pokryli dno bandasky.“

„Padesátásedmá, padesátáosmá, padesátádevátá, šedesátá.“

„Vidíš, jak ti to jde.“

„Kašlu na to. Tyhle borůvky jsou tak mrňavé, že nejdou počítat. Tos nemohl vymyslet lepší soutěž?“

Fandom: 

Kronika

„Myslíš, že v tom něco najdu?“ ptala jsem se Michaela a prstem jsem ukazovala na stůl, na kterém ležela kronika.
„Teda nechápu, že se ti v tomhle chce hledat, pro mě to bylo za trest.“
„Mě to baví, jen netuším, kdo sepsal tuhle konkrétní kroniku, to víš, každý autor mohl ovlivnit historii tím, jak to napsal.“

Přece mu nebudu povídat o tom, jak někteří autoři píšou úplné nesmysly a ještě se tím chlubí.

„Otec říkal, že je to kvalitní zdroj, protože tuhle psal Bhreig.“

„Jak jsi poznal autora?“

„Ten obal poznám, učil jsem se z něj častěji než bych chtěl.“

Fandom: 

Neuvážený slib

Když jsem byl mladší, asi bych se větě To je život na draka jen zasmál. Řekl bych si, že lidé neví, o čem mluví. Dlouhý život má svůj obrovský půvab, ať už se jedná o draky nebo lidi.

Když Lenka umírala, slíbil jsem jí, že se postarám o její potomky. Jak jsem měl u všech draků tušit, že to bude tak složité.

Strom jejích potomků se rozrůstal, společnost degenerovala a přestala v nás věřit. Měli jsme se stát pouhými loutkami v rukou vládců. Můj rod se rozhodl z tohoto světa odletět, ale mě zde váže přísaha.

Jak dlouho trvá věčnost?

Fandom: 

Vím

Vím, že život ve svých rukou mám,
Prošla jsem bouří mládí, už nehledám,
Kam směrovat, s kým svůj život prožívat,
Mám tebe a každou chvíli chci užívat.

Mé velké sny ohladil čas,
Tohle si zažije každičký z nás,
Jít vlastní cestou je těžká věc,
Na plný plyn, na vlastní pěst.

Nač je vám kariérní postup, vyšší plat,
Když jenom sílu a čas bude ubírat,
Proč se mám honit, proč se mám hnát,
Chci s tebou ráno vstávat, večer usínat.

Do očí tvých se podívám,
že lásku tvou stále mám,
Otevřu okno, ať slunce rozzáří,
Pokoj i duši, úsměvem na tváři.

Fandom: 

Síla rodu

Král Karl si svůj nástup na trůn představoval jinak. Jako manžel nejstarší dcery krále byl ten nejvhodnější kandidát. Akorát to trvalo moc dlouho. Zatím vládnul pouze nejvýznamnějšímu vévodství, které získal smrtí otce před osmnácti lety.

A teď si jeho švagr Jason dělá nároky na trůn a tvrdí, že bude vládnout lépe než on. Ten cizák! Tvrdí sice, že je „významný“ šlechtic ze sousedního Tristenolu, ale to neznamená, že se může povyšovat nad rodilého Aldormského vévodu. Jen co předložím svůj dokonalý rodokmen, rada mě jistě podpoří proti cizákovi.

Byl si tak jistý svým nárokem, že si nevšimnul zástupu vojáků pod hradbami.

Fandom: 

Talron

Když si mladý Bhreig pročítal kroniky, zjistil, že Talron založilo jen pár rodin. Měli s sebou majetek, co unesli a také pár koní. Od té doby uplynulo přes čtyřicet let, a ač byl Talron jen větší vesnice, chovu koní opravdu rozuměli.

Dnes už by nikdo nezjistil, jak bylo zpočátku těžké zabránit příbuzenské plemenitbě. A to nejen u koní, ale také u lidí. Zdrojů bylo málo a jen výjimečně přišli do vesnice noví lidé nebo noví koně. Sice tu byly vazby na Tristenol, ale pokud chtěli zůstat v utajení, nebylo dobré ukazovat se často.

A bez koní by byl útěk nemožný.

Fandom: 

Žlutá záplava

Aldorma byla zvláštní tím, že prakticky neznala zimu. Ano, bylo chladněji, ale sníh tu nepadal a led se nevyskytoval ani v nápojích. Rozdílnost jsem viděla také v rostlinách, které jsem při svých procházkách nacházela. Skoro jsem si nemohla vzpomenout, kdy jsem naposled viděla svůj poslední petrklíč.

Vzpomínky mě vrátily na jarní louku plnou žlutých kvítků, kam se člověk podíval, tam byly. Netoužila jsem je utrhnout, stačilo se jen koukat a užasnout nad tou nádherou. Rozesmutnilo mě to. Bylo to opravdu dávno. Od té doby už jsem tam nikdy nebyla. Ale možná jednou, až přijde správný čas, se tam zase vrátím.

Fandom: 

Vzteky bez sebe

Když jsem vyšla ze stájí, neohlížela jsem se ani nalevo ani napravo. Kdyby přede mnou někdo stál, tak bych ho smetla, aniž bych si ho všimla. Krev mi vřela v žilách, chtěla jsem vybuchnout, pořádně si zařvat, ale nehodlala jsem nikomu dopřát možnost vidět mě v tomto stavu.

Jeho štěstí bylo, že mi to neřekl sám. Takové lidi mám nejradši. Mají vždycky pravdu, hrají si na mistry světa a přitom kolikrát ani nevystrčili nos z města, kde se narodili. Jako bych nevěděla, co dělat. Pomalu jsem opouštěla zahrady, když jsem do něj málem vrazila. Kdyby pohled zabíjel, byl by mrtvý.

Fandom: 

Stránky

-A A +A