Risa byla zpět na Wildaranu. Královský palác vypadal stejně jako před tím, než vyrazila, vypadal stejně i před padesáti lety, ale Risa měla pocit, jako by se změnil.
Ale nejvíc se změnila ona sama. Pochopila, kým je a s kým chce být. Byla sobecká ve své snaze být sama sebou. Nechtěla se Brenta vzdát, ale nyní musela brát ohledy na to, kde se narodila.
„Riso, je pravda, že ses v Tezárii vdala?“ zeptali se jí rodiče.
„Ano, je.“
„Mrzí nás, že jsi nás nepožádala o svolení.“
„Omlouvám se, že jsem byla ukvapená. Ale bála jsem se, že mi Brenta neschválíte.“