Historické RPF

Obrázek uživatele Scully

Montmartre

Drabble: 

Na Place du Tertre ležérně posedávali v pouličních kavárnách umělci a vesele klábosili, trhovkyně nabízely ve stáncích své zboží okolojdoucím lidem a vzduch provoněly šeříky a palačinky s cukrem.
Vincent se šťastně rozhlédl kolem sebe. Prošel malým trhem a vkročil do stínu katedrály Sacre-Coeur. Jen pár kroků dál po kočičích hlavách a měl celé město jako na dlani.
Zhluboka se nadechl. Jeho nitro zaplavil pocit svobody a naplnění. Konečně měl směr, cíl, důvod. A věděl, že tentokrát je to to pravé.
Viděl pod sebou Paříž a představoval si, jak by ji namaloval. V pastelových tónech ranního světla, ospalou, bezstarostnou, oduševnělou.

Obrázek uživatele Scully

Životní dráha

Úvodní poznámka: 

"&" počítám jako slovo (počítadlo bohužel ne).

Drabble: 

Rodiče chtěli, aby se vypracoval u strýčka Centa v obchodě uměním Goupil & Cie. Zpočátku ho to bavilo, pak zůstával už jen kvůli rodičům.
Haag, Londýn, Paříž. Chtěl se zavděčit všem, ale čím dál víc cítil, jak ho tento osud tlačí. Prodávat krásné umění hloupým lidem, které nezajímá…
Do obchodu chodil s čím dál větším odporem. Byl otrávený, protivný, neurvalý. Nakonec ho propustili a Vincent najednou čelil skutečnosti, že sobecky zklame rodinu.
Ale Paříž byla tak zajímavá… plná skutečných umělců, se kterými mohl hodiny rozprávět o současných dílech. V jeho srdci to zaselo semínko, které o roky později plně vykvetlo.

Závěrečná poznámka: 

Než se Vincent vydal na dráhu umělce, čekala ho ještě těžká cesta. Nejprve se chtěl věnovat duchovní kariéře (jeho otec byl protestantský kněz) a pustil se do studia teologie, ale byl z něj vyloučen. Poté se vydal jako laický kazatel do hornické osady Borinage. Až později se začal plně věnovat malířství (včetně dalšího pokusu o studium v Paříži, ze kterého byl opět vyloučen).

Obrázek uživatele Rorico

Co je mi po nějakým Husovi

Drabble: 

Banda lapků Matěje Vůdce se v hostinci u Prachatic nalévala pivem a okusovala skromnou jehněčí pečínky.

Po dvou týdnech, kdy je pronásledovali zbrojnoši Rožmberka, byli rádi, že se můžou konečně usušit a užít si trochu hospodské zábavy.

Navíc v hospodě potkali známé kumpány, družinu Sokola z Lemberka a teď se předháněli ve vyprávění o svých výpravách.

"A to jste slyšeli o tom Husovi?" zeptal se Votava. Připojil se k bandě Sokola teprve před pár týdny a pocházel z Prahy.

"Hus? Tfuj!" vyplivl Jan Jednookej kousek kosti. "Podle jména by chutnal rozhodně líp jak tadyto vyžle. Ten mě nikdá zajímat nebude.

Obrázek uživatele Saphira

Obyčejný život

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 19 - Rekonstrukce

Drabble: 

Čeledníci na poli, snopy obilí, zlatá, azurová, světle modrá, radost z dobře odvedené práce, odpočinek. On a ona, v jednotě, spolu. V pozadí koně ve zlaté záplavě, vpředu dřeváky a dva srpy. Vincent maluje obraz podle Milleta, fascinován obyčejným životem a jeho zářivými barvami. Rekonstruuje výjev, který sám neviděl, ale přesto do něj dává něco ze sebe.
Milletovy obrazy maloval, když si ještě sám netroufal na vlastní kompozici, učil se na nich, obdivoval je pro jejich jednoduchost. Umění věrně zobrazující skutečnost. Teď ale maloval podle oblíbeného mistra z čisté radosti, že to dokáže. Věřil sám v sebe jako nikdy dřív.

Obrázek uživatele Scully

Bez času na starosti

Drabble: 

Ještě když měl v hlavě ideu komunity malířů žijících v jeho Žlutém domě, horečně obstarával všechno, aby se na příjezd umělců z Paříže připravil. V první řadě neustále psal Gauguinovi. Ten odpovídal sporadicky, ale čím méně od něj dopisy chodily, tím více jich Vincent napsal.
V druhé řadě pořizoval nábytek, který bylo potřeba opravit, vybavoval pokoje, uklízel, do toho stále intenzivně maloval. Skoro nevařil, jen se odbýval kusem chleba, jeho žaludek proti pestřejší stravě protestoval.
Činorodé naplnění dne ho uspokojovalo. Cítil se šťastný a tak lehký, jako kdyby všechny starosti světa odletěly pryč.
A na stůl postavil vázu se slunečnicemi.

Obrázek uživatele Scully

Bolestí zapomenout na bolest

Drabble: 

Někdy ho to tak přepadlo, ani nevěděl jak, ten záblesk šílenství, co přinášel jen zkázu. V koncertu slov chrlících se z jeho hrtanu pozoroval v němém úžasu, jak Gauguin vrtí hlavou a s rozzlobeným výrazem odchází.
Temno před očima ho ohlušilo, slepě se potácel zahradou utopenou v měsíčním světle a doklopýtal na ulici. Nevnímal nic, jen mu v hlavě zněla Paulova slova doprovázená protirytmem jeho odchodu. Je pryč, je pryč, je pryč.
Prázdno, kterému nemohl uvěřit, ale stejně mu rozdíralo nitro. Není to pravda.
Ale ruka, která pak sahala po břitvě na nočním stolku, ta věděla, že je to tak.

Obrázek uživatele neviathiel

Došly okurky

Drabble: 

"Ke sledovačce je třeba zakusovat, Jardo."
"Sakra. Máme jen tři okurky."
Skutečně je tomu tak.
Ministr Obzina ještě vytáhne balíček sušenek a předem otevře flašku slivovice.
"Tak jdeme na to. Klíčové slovo: Honza."

Díl Případů Majora Zemana Studna se sice týkat událostí současných, byl však shledán politicky velmi nezávadným, hlavně díky zmínce o spasitelské invazi vojsk varšavské smlouvy.
Pouze věta "V dubnu, ještě tam budou" by měla být nahrazena větou "Duben, ještě tam budem".
Jiří Procházka scénář upravil a oddechl si. Záložní scénáře nebude muset rozpracovávat.
Zatím.

Sušenky byly panem ministrem shledány jako naprosto nevhodné zakusovadlo, jakmile se ráno vzpamatoval.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rorico

Shrňme si to

Drabble: 

V hospodě u piva proti sobě sedí dva muži, tiše hovoří a snaží se nevnímat hlasatele v rádiu hovořícího protivnou němčinou.

"Tak co říkáš? Půjdeš s námi?

"Rád bych si to shrnul. Mohu?"

"Povídej"

"Když půjdu s vámi a chytí nás na hranicích, tak nás zastřelí. Když to ale zvládneme a dostaneme se až do Záhřebu, tak budeme pokračovat do Francie a pak budeme bojovat a to asi taky nepřežijeme..."

"Jsi přeci voják."

"Ještě jsem nedokončil. Když tu ale zůstanu, určitě mě zatknou a to jistě nepřežiji.

"Takže?"

"Samozřejmě, že jdu s vámi. To je alespoň nějaká šance na život.

Závěrečná poznámka: 

Rokem 1938 bylo mnoho vojáků (a nejen těch) postaveno před velmi nezáviděníhodnou volbu. Je větší šance na přežití doma, ať už v aktivním odboji, či v roli pasivního občana, nebo odejít do exilu a čelit nepříteli v cizině? Pro vojáky první republiky v mnoha případech strach o život nebyl rozhodující činitel v této volbě, spíš jejich oddanost vlasti, ale i přesto bylo nutno šance na přežití do tohoto kalkulu zahrnout.
A přiznejme si, ani jedno z toho nebyly příliš lákavé vyhlídky ani z perspektivy, která v počátcích druhé světové války převládala, a sice, že válka bude krátká a nepřítel bude brzy poražen. Nikdo neočekával že se bude jednat o 6 let se vlekoucí nejhorší konflikt v lidských dějinách.

Obrázek uživatele Rorico

Znamení ohně

Drabble: 

"Otto, vydrž," stiskl Joachim svému druhovi rameno a podal mu píku.

"My už je neodrazíme, viď?" pohlédl mladý voják na svého druha. Oči měl plné strachu a beznaděje.

"Stačí je zdržet. Král Jan s vojskem už brzy přijde."

Joachim se vydal dál obchůzkou bastionu. Nechtěl to přiznávat, ale Otta měl pravdu. Pokud se Sobiesky neukáže dnes, minéři Osmanů zřejmě odpálí hradby a Vídeň padne. Ze zvyku pohlédl ke kopcům na severu.

A srdce se mu málem zastavilo, když uviděl velké množství dýmu z nespočtu ohňů.

Všichni ve Vídni i před Vídní věděli co to znamená.

Jan Sobiesky přichází na pomoc.

Závěrečná poznámka: 

Tzv. Druhé obléhání Vídně probíhalo v létě roku 1683 od 14. července do 12. září. Osmanský vojevůdce Kara Mustafa se pokusil dobýt město s 200 000 muži a 300 děly, přičemž tato armáda k Vídni pochodovala přes 1 600 km. Naproti tomu Vídeň měla k dispozici cca 40 000 obránců včetně jezdectva a 92 děl. Její obraně velel Ernst Rüdiger von Starhemberg, zástupcem mu byl český šlechtic Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic.
Vídeň tvrdě odolávala obléhatelům, ale i přes veškerou snahu byla porážka otázkou času. Osmanům je podařilo vyhodit do povětří hlavní bránu vnějšího opevnění a jeden z revelinů, čímž vytvořili průlom do města. Jejich útok byl ale vytlačen ven a průlom v hradbách obránci zahradili.
Když se Kara Mustafa doslechl, že se na pomoc městu blíží polský král Jan Sobiesky, rozhodl se rozdělit armádu na dvě části, přičemž jedna měla finálním útokem za pomoci podzemních min dobít město a druhé zdržet pomocné vojsko. Obráncům se nicméně podařilo na poslední chvíli minu zneškodnit a tím odvrátili rozhodující útok a dost jistě i porážku Vídně.
Mezitím se vojsko krále Jana vrhlo ve třech proudech na obléhatele. Bitva trvala dva dny, 11. a 12. 9. a její součástí byl největší útok jezdectva v dějinách lidstva. 18 000 polských, litevských a německých jezdců udeřilo na osmanské jezdectvo a spolu s ním obrátilo na útěk celé vojsko včetně Kary Mustafy, který ze svého stanu utekl na poslední chvíli.

Pro dotvoření atmosféry doporučuji následující dvě videa:

https://www.youtube.com/watch?v=eWkrQQly6xU

https://www.televizeseznam.cz/video/slavnedny/den-kdy-se-viden-ubranila-...

Obrázek uživatele Rorico

40 dní

Úvodní poznámka: 

Tak ještě jedno historické okénko. Ty témata se prostě hodí :)

Drabble: 

Dubrovník L.P. 1340

"Tak co ti řekli?" zeptal se Nicolo svého kapitána Flavia.
"Že máme zakotvit támhle u ostrůvku a počkat," odvětil kapitán lodi Bella signora.
"Počkat? A jak dlouho?" zaprskal Nicolo.
"Čtyřicet dní," odplivl si Flavio do moře.
"Cože?! Čtyřicet dní? Dyť propásnem dobrej vítr do Benátek!"
"Myslíš, že to nevím?" okřikl kapitán námořníka.
"A proč tady vůbec musíme čekat?"
"Nemoc," odtušil Flavio. "Lodě z Krymu mají občas nemocný námořníky a oni se bojí, že bychom to zavlekli do města."
"Pche, taková blbost!" nadával Nicolo dál a mimoděk chytil do prstů blechu, která ho právě kousla do krku.

Závěrečná poznámka: 

Jedno z možných míst, odkud se dostala morová rána 14. století do Evropy, byl Krym, který právě v té době obléhali mongolští nájezdníci. Ti nemoc zvanou později černá smrt zřejmě přinesli ze střední Asie, nebo z Indie.
Lodě italských a benátských obchodníků, které pluly nejen do Malé Asie, ale také právě na zmíněný Krym pak před cestou do domovských přístavů v Itálii často kotvili i v Dubrovníku, kde se poprvé setkáváme s nápadem nutného zakotvení připlouvajících lodí mimo hlavní přístav, aby se prokázalo, zda na lodi není někdo nakažený novou, neznámou nemocí. Doba, po kterou musely tyto lodi setrvat v izolaci, byla nejprve třicet dní, později navýšena na čtyřicet. A právě z italského slova pro číslo čtyřicet - quaranta dal název karanténě.

Obrázek uživatele Saphira

V polích

Drabble: 

Každý den utíkal do plenéru. Mezi zlatá pole a nazelenalou oblohu, do bouřlivých mistrálů a pod žhnoucí slunce. Pryč od lidí. Od lidí, kteří mu stejně nerozuměli, kteří ho nechápali, snad ani nechtěli.
Jeho malby pro ně byly projevy blázna. Možná mají pravdu, myslel si Vincent.
Vrány se shlukovaly mezi klasy pšenice a umocňovaly jeho samotu. Zlověstné krákání a blížící se čerň na nebi. Maloval výjev před sebou a maloval svoje osamění.
Každý den potkával v malém městě ty stejné lidi, zdravili ho, ale nic víc. Pár přátelských pohledů, ale Vincent se jim vzdaloval. Sám a sám, dál a dál.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že téma je dost patrné v té sebeizolaci - není to karanténa jako taková, ale spíše přenesená.

Obrázek uživatele Scully

Dopis

Drabble: 

Milý Theo,

píšu ti až po pár dnech, doktor mi nařídil odpočinek, nemohl jsem ani malovat. Ty dny prázdnoty byly dlouhé a chladné, ale cítím, že mi pomohly. Venku už zase sálá léto a teplo mi proudí do těla a zdá se, jako kdyby se v něm objevovala nová energie. I na duchu je mi mnohem lépe. Za pár dní, pokud doktor povolí, půjdu malovat do zahrady. Letní Slunce vytváří oStré stíny a zahradu vykresluje v dalších pohledech. Cypřiše voní intenzivně i v noci. MySlím na tebe a tvou rodinu. Těším se, až se zase znovu uvidíme.

S láskou, Vincent

Závěrečná poznámka: 

V šifře ve vyznačených písmenech je ukryt název místa, kde si Vincent nakonec vzal život.
Auvers-sur-Oise

Obrázek uživatele Rorico

Ďáblové v boží noci

Úvodní poznámka: 

Tak si dáme ještě jedno historické okénko :)

Drabble: 

Martina probudili rámus. Vylezl z postele,zapálil lucernu, u dveří popadl sekeru a vyšel z chalupy na náves.
I jeho sousedé vycházeli z okolních stavení do noci a při svitu loučí a lamp se snažili zjistit co ruší noc.

Pak to uviděli.

Přes náves se ze tmy blížili lidé, nesli zbraně, svítili si plameny na cestu a byli... nazí. Dočista nazí.

Martinovi zatrnulo. Věděl dobře kdo to je.

Adamité! Kacíři.

Rychtář k nim vykročil s rukou napřaženou v gestu, aby zůstali stát. Ale jen se dostal na dosah prvního z naháčů, dotyčný mu zarazil sekeru do hlavy.

Rozpoutalo se peklo.

Závěrečná poznámka: 

Adamité vznikli jako radikální křídlo husitů na Táboř. Poté, co se v roce 1420 nesplnily očekávání konce světa, každý se s touto skutečností vypořádável po svém. Skupina lidí, vedených Martinem Húskou, začala v reakci na tuto skutečnost pořádat poněkud „jiné“ bohoslužby vyznačující se odmítáním eucharistie a příležitostnými orgiemi.
To se pochopitelně nepozdávalo zbytku Táborského obyvatelstva a po neshodách skupina Martina Húsky z Tábora odešla a usadila se v Příběnicích. Zde se do vedení skupiny dostává Petr Kaniš, a také se zde dochází k prvním projevům adamitství – odhazování šatů. Tito sektaři totiž věřili, že náleží do doby po Adamově pádu a chtěli se svou nahotou více přiblížit původní čistotě lidí v Ráji.
Na tyto sektaře měl však velmi spadeno Jan Žižka. Proto obyvatelé Tábora provedli na přelomu března a dubna 1421 výpad na Přiběnice a adamity rozehnali. Část adamitů byla polapena a ve vsi Klokoty upálena, část utekla do lesů, kde dál rozvíjeli a praktikovali své učení. Zbytek adamitů se shromáždil na ostrově na řece Nežárce u Veselí nad Lužnicí. Odtud činili výpady na okolní usedlosti a obce, přičemž vypálili i Kardašovu Řečici.
Přepočítali se však když podnikli výpad proti Soběslavi. Jan Žižka shromáždil vojsko a vytáhl na jejich ostrov na Nežárce, kde došlo v říjnu 1421 k rozhodujícímu střetu. Během něj byla naprostá většina Adamitů pobita, zbytek zajat u následně popraven.

Obrázek uživatele Rorico

Šifra, mistře Leonardo?

Úvodní poznámka: 

Pardon, špatně jsem si přečetl zadání tématu, takže bude nesoutěžní.

Drabble: 

1498

Mistr hleděl na své dílo a hodnotil jej.

Ano, byl spokojen. Freska znázorňující třináct lidí sedící za stolem, kteří spolu živě diskutují a večeří, mu zabrala hodně času a práce, ale byl rád, že mu pan Sforza tuto práci zadal. Popustit zde uzdu své představivosti a do postav, jejich gest, tváří a rozsazení ukrýt mnoho detailů, které budou každého nutit k zamyšlení a udrží pozornost u díla.

Ano, byl rozhodně spokojen. A kdo ví pomyslel si, co všechno při tom pohledu lidi napadne.

2001
Dan Brown hledí na známou fresku Poslední večeře. Tak pane Leonardo, je tam Vaše šifra?

Závěrečná poznámka: 

Mám tu knížku i film prostě moc rád :)

Obrázek uživatele Rorico

Půl zlatky pohne dějinami

Drabble: 

Pan Konrád, majitel čtyř hamrů a pěti kováren, toho času na špacírku, zrovna procházel okolo radnice, jejíž podloubí sloužilo jako vývěsní tabule pro řemeslníky, když ho zaujal kazatel pan Luther, který se zde snažil vyvěsit na dřevěný kolíček jakési lejstro. Pan Konrád nelenil a hned začal radit
"Pane Luther, tady se vyvěšují obchodní nabídky. Jestli maj něco náboženskýho, tak to přitlučou támdle na vrata kostela. A mimochodem, budou potřebovat kladivo a hřebík, to koštuje půl zlatky. Děkuju uctivě."
A tak pan Konrád nevědomky pomohl Martinu Lutherovi zveřejnit jeho 97 tezí, které by jinak možná zanikly mezi nabídkami kominíků a zubařů.

Obrázek uživatele Scully

Malíř na přání

Úvodní poznámka: 

Tohle je naprostá fikce :)

Drabble: 

Vincent listoval novinami a zaškrtával si zajímavé události. Mimo hltání nejnovějších románů si rád udržoval kulturní přehled. Také už dlouho nic nenamaloval – Haagské teskné zimní ulice ho příliš neinspirovaly, jen čas od času udělal pár ponurých črt každodenního dění.
V tom ho to upoutalo – strana s inzercí. Lidé nabízeli a poptávali práci všeho druhu – Vincentovi svitla naděje.
Ihned sedl ke stolu a napsal Theovi několikastránkový dopis. Namaluje několik obrazů a prostřednictvím inzerátu bude svá díla nabízet. A nebude nadále finančně závislý na Theovi…
Za týden v novinách jeho inzerát vytiskli.
Vincent van Gogh, malíř z Noord-Brabantu, nabízí svá umělecká díla…

Závěrečná poznámka: 

Jak to s tím inzerátem dopadlo, to si asi dokážete představit, že...

Obrázek uživatele Rorico

Nespokojený zákazník

Drabble: 

Firma Popravy až k vám domů

REKLAMAČNÍ PROTOKOL

Důvod reklamace:

S vaším výrobkem "Instantní ukřižování" zakoupeném v předvelikonočním výprodej jsem velmi nespokojen. Dodaná sada pro snadné rekonstruování událostí na Golgotě roku 30 n. l. obsahuje pouze postavu Ježíše, dva trámky, sadu hřebíků a čtyři roucha. Přitom na obalu balení jsou znázorněni také tři setníci, pět figur rozlíceného davu a dvě plačky.
Ježíš dodaný v balení se navíc odmítl tyto Velikonoce nechat ukřižovat, jelikož jsou vládou zrušené a z kříže si vyrobil houpačku.
Žádám o vrácení peněz, nebo doplnění ostatních postav a výměnu za k ukřižování ochotnějšího Ježíše.

Váš

P. P.

Obrázek uživatele Lejdynka

Pij

Úvodní poznámka: 

Ehm, 15+

Možná víc.

Drabble: 

Tu sem

tu tam

frrrrnk

a hltá

sladký nektar

(jazzzzzzzyk!)

(jako kdyby měl

- ach!

sosáků nespočet )

pije do dna

ze dna

a byl

a je

tu tam

ten tam

********

bim bam bim bam
hup!
pojď k nám
pojď k nám
sem k nám
tam k nám

********

Pij!

Pyj.

********

Motýlku polétavý

do žluta zbarvený

s křídly prachovými

z kterého jara

přicházíš k nám do Čech?

(z jihu. zjihnu.)

********

Sosák z květnatých vět

Vysál až do dna

Kořeny slov

Sklenku vína

A dívčí klín

********

Nakonec

Neví co říct

Odchází.

Němý

Přežitek doby

********

Sex je mrtvý

Nastal čas lásky

Tedy -

- než přijde Mácha.

Obrázek uživatele Rorico

Vždy se správnou výbavou

Úvodní poznámka: 

Tak tedy znovu do toho a věřím, že letos lépe než níže zmíněný pán při uvedené události :)

Drabble: 

Je sychravé, červnové, belgické dopoledne a císař Napoleon poslouchá hlášení jednoho ze styčných důstojníků.

"Pane, vévoda Wellington obsadil návrší a řadí jednotky."
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šerpu."

"Pane, naše jízda zahájila útok!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi klobouk."

"Pane, náš útok na křídlo a střed byl odražen!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šavli."

"Pane, Wellingtonovi dorazil na pomoc Prusové a stará garda se stahuje!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte paniku a podejte mi hnědé ústupové kalhoty."

A tak císař Napoleon ustupoval od nyní již památné obce s velmi výstižným názvem nakvap, leč adekvátně oděn situaci.

Obrázek uživatele Saphira

Obyčejný den

Úvodní poznámka: 

Téma č. 14 - Vítr ve vlasech

Drabble: 

Ten den vál mistrál obzvlášť silně, ale Vincenta to neodradilo. Sbalil si stojan, barvy, na hlavu si narazil slamák, aby se chránil před ostrým sluncem, a vyrazil do polí. Jejich žlutá barva před žněmi ho inspirovala a naplňovala hlubokým štěstím.
Rozložil si věci, zahleděl se k modravým kopcům a začal na plátno přenášet svou vnitřní vizi.
Mistrál zesílil a jeho rozbolela hlava. Nevšímal si toho, ani když mu vítr strhl slamák z hlavy a odvál ho. Vlasy mu vlály kolem obličeje, ale on rychlými pohyby nanášel vrstvy barvy na plátno.
Byl konec dne a on cítil, že odvedl kus práce.

Závěrečná poznámka: 

Je to zvláštní, ale když mi dochází inspirace, Vincent mi vždycky pomůže :)

Obrázek uživatele ef77

Kristián X.

Drabble: 

Napadli jeho zemi za tmy a tmu přinesli s sebou. Vplížila se do myslí, svědomí, neviditelná, tušená za slovy, gesty, smíchem, pohledy.
Rozrostla se a zakořenila, zažrala, má pocit, že jeho lid a jeho samého zevnitř leptá.
Kdysi slíbil, že bude králem každého obyvatele Dánska, od nejvyšších po posledního z posledních.
Může být jen trpěným králem okupované země, ale stále je král. Každé jeho gesto, je gesto královské. Pokud okupanti chtějí, aby Židé jeho země nosili na kabátu Davidovu hvězdu, vezme si ji i on sám. Protože král nevidí rozdíl mezi Dánem a Židem.
Šesticípá zazáří jasně v královské klopě.

Závěrečná poznámka: 

Nezadala jsem fandom Historie, protože historka o tom, že si dánský král Kristián X. za německé okupace připjal Davidovu hvězdu je urban legend (ale hezká!). Pravdou ovšem je, že tím nejspíš nacistům vyhrožoval. Možná díky tomu nebyla povinnost hvězdu nosit v Dánsku stanovena. Král financoval (tajný) převoz Židů z Dánska do neutrálního Švédska, který provádělo dánské hnutí odporu. A taky byl prvním skandinávským monarchou, který navštívil synagogu (v roce 1933).
V mých očích frajer, který by si zasloužil lepší drabble.

Obrázek uživatele Saphira

Snít nestačí

Úvodní poznámka: 

Věnováno Gwendolíně k jejím dnešním narozeninám <3

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Když se rozhodl živit se malováním, vkládal do toho Vincent veliké naděje. S nadšením se vrhl do studií, skicoval výjevy z běžného života, horníky, sedláky, tkalce, drobné lidi svojí malé země. Později se pustil do barev, zemitých, těžkých, v duchu všech nizozemských provincií.
Toužil ale po něčem jiném, větším, pestřejším. Věřil, že se změnou se vše obrátí k lepšímu. Že prolomí.
Usadil se mezi veselými barvami, zlatými snopy a pod zářivými hvězdami, které odrážela Rhôna, nechával se ovanout silnými mistrály, ale ani to jeho naděje nenaplnilo.
Jen postupně strádal pod tíhou své nemoci a všechny sny pomalu umíraly.
Štěstí nepřišlo.

Obrázek uživatele may fowl

A psal

Úvodní poznámka: 

Norsko, 1905.

Drabble: 

Přišli ruku v ruce, usedli každý sám. On do trávy, ona na okraj útesu. Rudolf vytáhl zápisníček.

Tady jako kdyby se život zastavil. Nebylo kam pokračovat, vždyť byli na konci světa.

Kajiny myšlenky vzlétly nad fjord, ale vítr je strhnul kamsi do hlubin.

„Rudo, poslyš ty racky!“

„Ano, miláčku,“ odvětil Rudolf. Nevzhlédl.

Přišli ruku v ruce, přesto každý sám.

Kaja se rozechvěla a nemohla přestat.

*

Té noci neusnula. Po půlnoci rozžnula, aby jí alespoň světlo dělalo společnost.

V osm se ozval výstřel.

Když v deset ráno do vily dorazil policejní důstojník, lampa ještě svítila. Rudolf držel zápisník, plakal a psal.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno osudy Rudolfa Těsnohlídka a divadelní hrou o jeho životě.

Obrázek uživatele Saphira

V záři slunečnic

Drabble: 

Po devíti dnech, kdy jen maloval od rána do večera, potřeboval na vzduch. Vlhké stěny a plesnivý zápach ho pomalu užíraly zevnitř. Pomalu mu docházely náměty, cítil se prázdný. Malým špinavým oknem viděl slunečnice vyhřívající se ve sluneční lázni a najednou pocítil nutkání nastavit se léčivým paprskům. Vyšel z domu.
Venku do něj teplo a světlo vlily novou energii. Chvíli se jen oddával žluté síle, nasával její štěstí, a pak se hlasitě rozesmál. Upřímně, hrdelně. S úsměvem od ucha k uchu.
Rozběhl se ke slunečnicím a natrhal jich celou náruč.
Tři malé, tři větší, tři odkvetlé.
A všechny je namaloval.

Obrázek uživatele Saphira

Co ani slova nedokážou

Drabble: 

Drahý Theo,

jsem místní krajinou naprosto okouzlen, zlatá pole a zelenkavé nebe, v dáli se modrají hory a po obloze se honí fialové mráčky, jen ten mistrál je ohlušující a brání příjemným procházkám pod rozpáleným sluncem. Rád bych ti tu krajinu popsal do nejmenších detailů, ale bojím se, že ani nejmalebnější slova ji nedokážou vykreslit tak, jak ji vidím. Budeš se muset spokojit zatím s malou kresbou, kterou přikládám, a počkat na první obraz. Až se tu trochu usadím, vyrazím do plenéru a namaluji ti, jak to tu vypadá.
Zatím se opatruj, můj milý Theo. Těším se dobrému zdraví.

Vincent

Obrázek uživatele Saphira

Mnoho pozdravů

Drabble: 

„Milý příteli,“ začala dopis jako vždy, ani o tom nemusela přemýšlet. Dál váhala nad vhodnými slovy, ale znenadání popustila uzdu své duši. Prožívala to, co popisovala, to vnitřní sevření, hledání, prázdno.
Chyběl jí a potřebovala mu to říct, ale jak? Tolik let si dopisovali a ona nenašla odvahu. A tak jen kroužila ve slovech, ve větách, v odstavcích, psala o své spoutanosti a bolesti, ale on nečetl mezi řádky.
Čekala na jeho odpovědi čím dál déle.
Nakonec to bylo tak dlouho, že už nikdy žádný přijít neměl.
Místo dopisu četla v pražském deníku o jeho sňatku s jakousi mladičkou Aťkou.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o Anně Fischerové, sestře Otokara Fischera. Právě v rámci edičního semináře zpracováváme její korespondenci a máme k dispozici bohužel jen její dopisy. Udržovala řadu let korespondenci s Milošem Martenem a je velkou otázkou, jaký mezi nimi byl vztah, protože máme jen její polovinu příběhu a není úplně jasné, jak to mezi nimi bylo. Ale je hezké se domýšlet, že :)
Nicméně přibližně v době, kdy se Marten skutečně oženil s jistou Aťkou, její dopisy končí, tomuto konci předcházely prodlužující se intervaly korespondence (minimálně z její strany). Jestli za to mohlo jeho zasnoubení nebo se dopisy jen ztratily, to nevíme.

Obrázek uživatele Keneu

Poběžíme spolu od betléma

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 18. 4. Terno

Drabble: 

„Tady by to šlo.“
„No jestli musíš, Františku... Ale já ženskou nehraju.“
„Panenka Maria není žádná ženská! Tuhle roli si vezmu já, jen si vyčešu z vlasů zbytky toho hnízda. A jsem panic.“
„Ty jsi ještě panic? Kolik ti je?“
„Kolem čtyř set let, ale to nemá s věkem nic společného. Stoupni si vedle té krávy a radši mlč.“
František položí do jesliček ranec, prsty si rozčeše vlasy a postaví se k oslíkovi. Za chvíli už svítí spokojeností.

„Táto, v chlívku hoří!“
Když je sedlák žene z vesnice, zasípe věčný Žid k Františkovi: „S tebou cestovat, to je fakticky terno.“

Závěrečná poznámka: 

drabble patří ke všem vánočním Cyklostezkám
První betlém vůbec zinscenoval svatý František v roce 1223.

Obrázek uživatele Saphira

Barvy země

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vincent hleděl na zdi svého pokoje v Saint-Rémy a cítil úzkost. Potřeboval tvořit, vypustit nashromážděnou energii, nechat ji vytrysknout v gejzíru barev na plátno.
Později mu dovolili malovat, i když zpočátku ho doprovázela nedůvěra. Hnědá, červená, zelená, v agresivních odstínech, pohnutky jeho duše.
Občas klesal na duchu, když pozorovat ostatní blázny – on mezi ně přece nepatří. A někdy si zas nebyl jistý tím, co je jeho představa a co skutečnost.
Pak se projasnilo nebe a s ním i jeho myšlenky.
Napsal mu Theo a on vzal do ruky štětec.
Maloval rozkvetlou zahradu a cítil, že odteď už bude jen dobře.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Saphira

Vytoužená

Úvodní poznámka: 

Za inspiraci dík Blueberry Lady :)

Drabble: 

Vystoupila jsem z lodi poprvé na švédskou půdu, jejíž jsem se stala královnou. Lidé volali „Desideria!“ a bylo to zvláštně dvojsmyslné. Vytoužený král a jeho vytoužená královna. A nástupník trůnu, můj malý Oskar. Otec budoucí dynastie. Byla to podivná představa.
Nikdy jsem tomu prostředí tady nepřivykla. Té zimě, tomu zvláštnímu jazyku, tomu prostředí královského paláce.
Byla jsem dcerou francouzského obchodníka, pocházela jsem z Marseille a mým dosavadním největším životním kotrmelcem bylo to, že jsem se málem provdala za budoucího císaře Napoleona.
Vkročila jsem na švédskou půdu jako královna dvou zemí, ale ve svém srdci jsem stále zůstávala dcerou svého otce.

Závěrečná poznámka: 

Désirée Clary, provdaná za francouzského maršála Bernardotta, se stala královnou Švédska a Norska a byla spolu se svým mužem Jean-Baptistem, králem Karlem XIV., zakladatelkou nové švédské královské dynastie. Désirée si ale nikdy na Švédsko nezvykla a pobývala tam zprvu jen velmi krátce, takže žila v odloučení od svého manžela i syna Oskara (který si mimochodem vzal vnučku Joséphine de Beauharnais, která Désirée Napoleona "ukradla", nicméně později se obě Napoleonovy ženy staly víceméně přítelkyněmi :))

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A9sir%C3%A9e_Clary

Obrázek uživatele Saphira

Zuáv

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Kontrast zeleného pozadí a červeného fezu, obličej orámovaný černou konturou; zuáv je pohodlně opřen o zeď a lenivě hledí do dáli, někam mimo obraz, mimo malířův pohled. Vypadá trochu smutně, pomyslí si Vincent a snaží se jeho výraz zachytit barvami. Modrá šerpa pod zlatě zdobenou černou kazajkou.
Maluje vojáka základními barvami, a přesto vyjadřuje celou škálu emocí. Vincent skoro až slyší vojenský buben dunět marš, když pozoruje mužovu tvář.
A ten jeho smutný pohled. Jako by se v něm odráželo něco z něho samotného, jakási lítost nad vlastním životem, vlastní ubohostí, nedokonalostí, nesmiřitelností.
A možná jen touží po své dívce.

Stránky

-A A +A