V komnatě dusný oheň hoří, v krbu kamenném.
Dveře zaskřípají.
Vhodí ji dovnitř.
Šaty cár brokátový, co perla, to slza dřívějších.
Košile cár hedvábný, co uzel, to sladká bolest.
Něžná není noc, nic.
Nemohou jinak.
Ústa a ruce zraňují ostré hladí krk krev dar.
Poslední šancí láska není. ¨
Aaaah...
Alas, my love.
****
Nádvoří dusné, oheň hoří, v srdci kamenném.
Vzpomíná...
Dveře zaskřípaly.
Vběhl dovnitř.
Lůžko cár krvavý, co kapka, to zbytek naděje.
Košile cár slzavý, co pohled, to opustil mě.
Nezná noc, nic.
Nemůže jinak.
Ostré hladí krk krev dar.
Poslední šancí láska není.
Hlava padá.
Aaaah...
Alas, my love.