Historické RPF

Obrázek uživatele Tenny

Pomsta za nedokonalou péči

Úvodní poznámka: 

Já vám ani nevím, jestli je to parodie. Nechám to na posouzení sosaček.
Je to každopádně takové meta-něco a jediné, co mě napadlo.

Drabble: 

Někdo mu zaklepal na dveře velmi pozdě v noci. Vzal si svojí věrnou pušku a pohlédl skrze kukátko. Osoba za dveřmi měla obličej skrytý pod kloboukem.
"Kdo tam?" zeptal se.
"Přítel z Ameriky."
Věděl, že dělá chybu, ale nemohl si pomoci a otevřel. Vzápětí dostal ránu do hlavy.
"Já ti dám, žes byl v Americe! Víš o tom houby, mohl ses alespoň víc snažit!"
Další rána.
"Kdo sakra jste?" Zoufale se bránil, ale jeho útočník byl silnější.
"Nepoznáváš svého pokrevního bratra? To je mimochodem naprostá kravina, Šárlí!" zvolal Vinnetou a praštil svého autora ještě jednou.
"A to máš za Hitlera!"

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Asi bude třeba vysvětlení... Karl May byl svými díly tak posedlý, že o sobě tvrdil, že je Old Shatterhand a že všechny příběhy se opravdu staly a že se staly jemu. Ve skutečnosti ale v USA nikdy nebyl a všechny informace o indiánských kulturách měl napůl z druhé ruky a napůl vycucané z prstu. (např. celá ta záležitost s pokrevním bratrstvím)

Co se týče Hitlera, ten byl Mayovým velkým obdivovatelem a využíval Mayovi knihy k nacistické propagandě.

Aby bylo jasno, filmy i knihy byly součástí mého děství a mám pro ně slabé místo, ale stejně si nemohu pomoci a musím si rýpnout. :D

Obrázek uživatele Keneu

Malíř z časů budoucích

Úvodní poznámka: 

anachronické setkání kardinála de Richelieu a malíře Georgese Croegaerta

Drabble: 

Situace si žádá podrobný plán.
Kardinál je proti své vůli nervózní. Ne že by to na něm bylo poznat.
Host z takové dálky... Co si o mně řeknou, jestli to nevyjde?!
Bude potřebovat všechny. Cavois a Rochefort jsou zvyklí a mušketýři snad taky budou ochotní pomoci. Je to koneckonců pro budoucnost.

Croegaert přichází, všichni jsou ve střehu, kočky zatím nic nezničily.
Malíř obhlédne situaci a s chápavým úsměvem uklidňuje kardinála.
„Vaše Eminence, nedělám to prvně. Hlavní je přirozenost. V klidu se posaďte a kočky pusťte z hlavy. Pokud budou chtít, na obraze budou. Jinak s nimi nehne ani celá armáda.“

Závěrečná poznámka: 

K tématu: neřeší válku, politiku ani jestli mu jde někdo po krku, jen takové milé věci jako je obraz a kočky.

Obrázek uživatele Lejdynka

Nezájmem trpěti - neplechu dělati

Úvodní poznámka: 

Citace - první věty postav - pochází samozřejmě nikoli od Shakespeara, nýbrž od pana Hilského. Kéž tenhle drabble nikdy nenajde. :D

Jo, a celé je to samozřejmě příšerný anachronismus.

Drabble: 

"Romeo, Romeo, proč jsi Romeo!" lká zoufale krasavice.
"Co já vim," zavrčel, "se zeptej našich, proč mi dali tak blbý méno."

"Do hrobu kvítek pad, kdo slzami ho vykropil, kdo má ho tolik rád?" pláče Ofélie.
"Neřvi, budeš mít červený voči," drcne do ní Claudius. "Si ho prostě nevšímej, ne?"

"Desdemono, má Desdemono! Mrtvá!" řve Othello.
"Apríl, osle, apríl!" zvedá se Desdemona a mlátí ho po hlavě pánví.

"Tak. To máš za to, že se mi vůbec nevěnuješ, "ušklíbl se spokojeně desetiletý Hamnet, zahodil přepsané tátovy rukopisy pod postel, brk do krbu a šel si zase nevinně hrát na dvorek.

Závěrečná poznámka: 

Prosím organizátorky či počitatele/počitatelku, aby mi sdělili, jestli mám téma. Nejsem si úplně jistá, jestli jste to myslely takhle :D Nemusí to být jeden konkrétní fandom, že ne?

Jinak pro jistotu dodávám, že HAMNET není překlep.

Obrázek uživatele Lejdynka

Vzpomínky starého námořníka

Úvodní poznámka: 

Tenhle nápad už určitě někdo měl, tak se omlouvám!
EDIT: Hele, fakt neměl! :O Tak to koukám.

A ano, je to fikce. Fakt že jo. Skoro. ;)

Drabble: 

Plavili jsme se příliš dlouho. Nikoho cesta za poklady Orientu pranic netěšila.

Námořníci se potáceli se po palubě, živé mátohy.
Bezzubých bylo víc, než plachet na stěžních!
Při každém zvolání z dásní stříkala krev.
Hejna much bzučela nad převázanými balíky mrtvých.
Náš lodní lékař sám trpěl krvotokem.

A pak - zázrak, pane, učiněný zázrak! - se přišoural k našemu nemocnému doktorovi neznámý námořník. Široce se usmál a vložil mu něco do ruky.

"Banány jsou cool," pronesl prý mírně, a ztratil se v podpalubí.
Našli jsme tam toho pak ještě kolik kop!

A pak jsme konečně dopluli do - eh, dnes tomu říkají Amerika.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Kdo nepoznal záhadnou nemoc, tak zase tak záhadná nebyla, protože ji měl v podstatě každý námořník - kurděje.
A na ty pomáhá vitamín C.
Předstírejme, že to ještě dotyční nevěděli, a že na lodi neměli dostatečnou zásobu kyselého zelí. :)

Obrázek uživatele Scully

Barvy

Drabble: 

Když Vincent zjistil, že jeho plán s výstavou v kavárně nevyšel, potřeboval si vytyčit jiný cíl, náhradní směr, kterým se vydá. Nakonec se rozhodl odjet na jih.
Venkovské ovzduší mu prospěje.
Zabalil si své malířské náčiní a s příslibem finanční pomoci od Thea odjel vlakem do Arles.
Nizozemce zvyklého na zlatavé duny a zelené pláně polderů nával barev Provence téměř oslepil. Do zad mu dul mistrál, který dokázal mnohé přivést k šílenství.
Okamžitě si to místo oblíbil. Každý den chodil malovat do plenéru a nikdy neměl dost.
Znovu se zamiloval.
Tentokrát do krásy všech barev, kterými příroda na jihu hrála.

Obrázek uživatele Dangerous

Rosemary

Drabble: 

Bublalo to. Někde uvnitř. Snažila se to ovládnout, uklidnit, ale dělalo si to, co chtělo. Křičelo to na ni. Ona křičela nazpět. A potom otec křičel na ni a ona brečela, protože to prostě nebylo fér.
Byla tu nuda. Učila se, jak mohla. Ale bylo to těžké. Ostatní nedělali skoro nic a chvála byla jejich. Copak ji nikdo nevidí? Snaží se. Prý ne dost.
Usmívá se a je krásná. Chlapci z města jsou hezcí a taky se usmívají. Znovu vyklouzne večer z kláštera.
Chytili ji. Ztratili trpělivost.
Jako poslední viděla obličej doktora, který s ní mluvil. Pak už nedokázala říct.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o Rosemary Kennedy.

Obrázek uživatele Scully

Rue Lepic 54

Úvodní poznámka: 

Právě se nacházím v Paříži na Montmartru a shledávám toto prostředí velmi inspirujícím :)

Drabble: 

Vincent horečnatě přecházel pokojem, v těle patrný neklid, usilovně přemýšlel o svém plánu.
"Představ si to, Theo, jaký to bude mít pro místní umělce význam. Zviditelníme se, prodáme svá díla, obyčejným lidem představíme nové umění, bude to úspěch," vykládal a popotahoval z dýmky.
"Vincente, to není jen tak, musíš to pořádně promyslet," snažil se ho Theo zklidnit, bez účinku. Vincent se pro svou ideu nadchl. Nebyl schopný svůj plán kriticky zhodnotit.
"Mám to promyšlené. Najdeme kavárnu, která vystaví naše obrazy. Lidé nezkažení uměleckým snobstvím určitě něco koupí."
Už nechtěl být na bratrovi závislý.
Nakonec musel uznat, že bratr měl pravdu.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Karel a Jan

Úvodní poznámka: 

Nějak mi z toho vznikl takový malý horor. Ale vlastně to docela odpovídá.

Drabble: 

Když se narodili dva silní chlapečkové, byla to v rodině miletínského ševce radost nad radosti. Dostali jméno Jan a Karel, po otci a po dědovi, ale dlouho se rodiče netěšili. Uplynul měsíc a starší z dvojčat náhle zemřel. Pro mladšího se rychle konaly křtiny, neb churavěl. Po kmotrovi dostal do vínku jméno Jaromír.
Karlík prostonal celé dětství, často plakal a silně koktal. Snad kdyby se někdo přímo jeho zeptal, co ho trápí, mohl by prozradit, že ještě vídá Jana. Vždycky před spaním šeptal jeho jméno.
Jako dospělý se ho snažil neslyšet. Neslušelo se, aby se muž bál svého mrtvého bratra.

Závěrečná poznámka: 

Kdybyste to do teď nevěděli, Karel Jaromír Erben opravdu pocházel z dvojčat a Jan zemřel bez křtu.

Obrázek uživatele Lejdynka

Jásot a vzlyk

Úvodní poznámka: 

Prostě vás může inspirovat všechno kolem vás, třeba - televize.

Drabble: 

Předtím.

Dvouleté batole pospává, stočeno v rohu postele.
Občas zakňourá, sen se mění ve skutečnost, skutečnost v sen.
Tvářičky zrudlé pláčem a vyrážkou.
Celou noc nemohli ho utišit, celou noc oplakával - ani snad neví co a proč. Maličký.
Zlatem se bleskne v okně, ranní slunce proniká dovnitř.
Modré očko se zaleskne novou slzou.
Sůl slz nad zlato šperků a třpyt klenotů.
Klapnou dveře.
Přicházejí.

"Tak pojď, vstávej," šeptá maminka do ouška. "Musíš se připraviti."
"Musím?" přetahuje si přes hlavu houni.
"Nezlob mě."

Potom.

Dvouletý král Václav, toho jména Čtvrtý, se batolí na trůn, dřevěného koníka pevně svírá v ruce.

Vzlyk.

Závěrečná poznámka: 

Ano, korunovali ho, když mu byly dva roky. A asi měl kliku, že ho rovnou neoženili.
Dokument na ČT2 byl fajn, děkuji za inspiraci.

Obrázek uživatele Scully

Jedlíci brambor

Úvodní poznámka: 

Bolí mě hlava, nestíhám a spala jsem asi 4 hodiny. Ale nakonec to přišlo.
O Jedlících brambor jsem už psala (De Aardappeleters), ale tak nějak mě to k nim přivedlo ještě jednou.

Drabble: 

Rychlé črty uhlem na papíře. Zapadlé oči, křivý nos, hranatá brada. Stín ve tváři. Prázdné oči.
Další. Bílý čepec, sklopená víčka. Mozolnaté ruce položené na zástěře.
Strhané výrazy předčasně zestárlých lidí. Byl to život. Zachycoval ho na papír pořád dokola.
To bylo před tím. Studoval jejich tváře a těla, aby je co nejvěrněji zachytil.
Ne takové, jak doopravdy vypadali, ale takové, jací doopravdy byli. Tam uvnitř, vonící zeminou a severním větrem.
Po mnoha hodinách příprav se dal do práce.
Napnul plátno na rám a na paletu nanesl barvy. Do zemitých tónů záblesk světla.
To bylo potom.
Jeho úplně první obraz.

Závěrečná poznámka: 

Ze začátku Vincent hodně jen kreslil, ve skutečnosti trvalo několik let, než se odvážil přejít k olejovým barvám. Pořád se jemu a jeho okolí nezdálo jeho kreslení dost dobré, a tak pořád dělal studie. Nakonec se k tomu odhodlal, naštěstí. Jeho první obrazy mají typickou holandskou barevnost - hnědé tmavé tóny - to se změnilo, když přijel do Arles na jihu Francie, kde ho naprosto očarovala barevná zářivost tamní krajiny.

Obrázek uživatele Scully

Zelená víla

Drabble: 

Vincent seděl u stolu malé kavárny. Místností ozářenou svícemi prostupoval modrý dým z cigaret. V očích se mu leskla zelená světýlka, která odrážela sklenice na stole před ním.
Pomalu upíjel a propadal se do čím dál většího opojení, jako mnoho večerů před tím. Bylo v módě pít absinth, ale on měl pocit, že jemu dělá obzvlášť dobře. Zbystřoval jeho smysly, viděl věci, kterých si předtím nevšímal.
Ale ve skutečnosti se jeho psychický stav zhoršoval. Zelená víla, nápoj pařížských bohémů, vyšší civilizované společnosti, ho ničil postupně čím dál tím víc. Byl ničivější víc než zbraň, kterou si nakonec přiložil k hrudníku.

Obrázek uživatele Lejdynka

Svíjí se v mysli své

Drabble: 

Bloudí tmou, cesta trnitá, rudne krví ústa stesk vzdech v žilách chlad...

První kruh. otevírají se vrata. Neznámé tváře ho viní z žití. Nemá se jak hájit, nechce se kát. Pes. Josefe.

Druhý kruh. Překrásné panství, pevně uzamčené v listech papíru. Sex. Všechno je Klam.

Třetí kruh. Usíná a probouzí se cizí. Odpor. Hnus. Prach a bezmoc. Zborcené harfy tón.

Čtvrtý kruh -

Ne! Svět! Žena. Klenot. Diamant.

"Neruš mé kruhy!" vzkřikne Kafka zoufale, odhazuje pero, nevěda, že takto volali již jiný před ním a jiní po něm volati budou, dokud nebude objeven lék.

Dora odchází.

Poslední kruh - smrt povodeň krve.

Závěrečná poznámka: 

Kafka byl maniodepresivní. V té chvíli je skutečnost asi dost nepodstatná. Nějak mi to připomnělo pohyb v kruzích. Ani vpřed, ani vzad.

Obrázek uživatele Dangerous

Můj folklor

Drabble: 

Byl to jeho sen. Nejdříve momentální nápad, který ale pučel a vyvíjel se a chtěl, aby ho zrealizoval. Touha sestavit vlastní taneční skupinu, která bude prezentovat egyptský taneční folklor.
Procestoval každý kout země, díval se, sepisoval, učil se... I když ne tak docela, výlet si udělal jen párkrát. Zbytek si prostě musel vymyslet. Postavit folklorní tanečnice na pódium byl otřesný nápad! Kroužek boky sem, kroužek boky tam, něco jako osmička… a tak pořád dokola. Kostýmy – kostýmy?! Zmatené pohledy, nevědí, kam se koukat… Ne, folklor nechá tam, kam patří. Pro pódium si vymyslí vlastní. Třeba se na to bude dát dívat.

Závěrečná poznámka: 

Mahmoud Reda dal v roce 1959 dohromady světoznámou The Reda Troupe, která prezentovala egyptské folklorní tance. Udělal pro tanec strašně moc, dal mu nějaký řád apod., ale stejně se stalo to, co je uvedené v drabble. Na autentický folklor se v divadle koukat nedá. A s tím jeho cestováním to prý taky nebylo tak slavné. :)

Obrázek uživatele Lejdynka

Novorozeně

Úvodní poznámka: 

Úplný začátek je písnička Novorozeně od Jaromíra Nohavici, která mi tak nějak pořád rezonuje v tomhle tématu.
No a je to o skutečné osobě a v mezích i o skutečných událostech, tak nevím, můžete hádat. :)

Drabble: 

Novorozeně
nic neví o jméně
a nezná důvody
prostě se jen tak narodí.

A roste jako ta květina, tvoří si svou živnou půdu, nadýchanou Slovem, zavlažuje prázdnou mysl sny.
Svět neuronových vláken, příběh návratu, zapomnění. Já, já, já!

ČTI! pOLOŽ Se.
POvíDEJ.
NEPLač.

Krev. Hlas. Nádraží. Vlak. Úsměv. Vztah. Myšlenka. Ty.
On. Proč? Včera. Mladý. Kdysi. Spi. Sni. Kniha.
Svět. Hlava. Oko. Modrá. Láska. Nenávist. Jdi. Sex.
Dětství. Otec. Sám. Jsem. Nejsem. Musím. Nedám. Neodejdu. Nevydržím.
Odcházíš. Plyšový. Kufr. Jmenovka. Beze jména. Plyn. Sestry. Smrt.
Sen.

Zázrak knih.
Zázrak pochopení světa lidské mysli.
Zázrak, který přežil.
A který zrodil sen.

Závěrečná poznámka: 

Protože jste mě tak vypsychovali, že nevím, jestli jsem se v předchozím drabblu vešla do tématu!

Obrázek uživatele Dangerous

Newstead

Drabble: 

Lačnýma očima pozoroval jezera a vřesoviště anglického venkova, louky, lesy. Několik mil za Nottinghamem vjel kočár do Sherwoodského lesa, projel mlázím, borovinou a pak se alej stočila. Na břehu jezera stálo krásné, zpola zarostlé gotické opatství. Proti šedému nebi klidné, melancholické, živé.
Všechno se rozpadalo. Střechu, zdi, podlahy léta nikdo nespravoval. Všude nepořádek a špína.
Přesto panství překonalo jeho očekávání. V srdci mu vzplál plamen, který nemohl nikdo nikdy uhasit. Láska bouřlivá jako tolik jiných v jeho životě, stálá jako žádná jiná.
Napůl v žertu zasadil do země žalud. Jeho dub bude na Newsteadu růst, dokud lord Byron bude žít.

Obrázek uživatele ef77

Dopisy

Obdarovaný: 
Terda

Veselé Vánoce, milá Terdo! Přeji Ti krásné, radostné a požehnané svátky, dobrý vstup do nového roku, fůru zdraví a štěstí, lásky a přátelství, klidu a pohody, spoustu spisovatelských nápadů a fantazie a příznivý vítr do skřivánčích plachet.

Povídka je fikcí, vystupují v ní ale historické postavy, a tak se sluší poděkovat těm, od kterých jsem mohla čerpat: Vladimir G. Truchanovskij (kniha Osud admirála Nelsona), Monika Bandasová (bakalářská práce Admirál Lord Nelson), Mgr. Jiří Kovařík (blog Napoleon-knihy.blogspot.com).
Děkuji strejdovi Googlovi a tetě Wiki, kde bych bez vás byla! (Navíc neobracíte oči v sloup ani nekrčíte pohrdavě nos, ať se vás ptám kdykoli na cokoli)
A v neposlední řadě děkuji Terdě za výběr tématu pro dárek, objevila jsem díky tomu pro mě dosud neznámý kousek doby, kdy "lodě byly ze dřeva a muži z oceli".

Obrázek uživatele Scully

Het Gekkenhuis

Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem nevěděla co, ale Vincentovská drabblata mám stejně vždycky asi nejraději.

Na téma "Záblesk".

Gekkenhuis znamená blázinec.

Drabble: 

Dny v Saint-Rémy utíkaly pomalu.
Vincent byl letargický, celé dny ležel na svém kavalci a četl si nebo pozoroval ostatní pacienty ústavu. Měl pocit, že tam nepatří. Oni byli skutečnými šílenci, které sem příbuzní odložili, on byl v pořádku. Nebyl šílený, jen v jeho záchvatech občas probleskl náznak běsnosti.
Chtěl vyjít ven a ponořit se do svých barev a pláten.
Doktor mu to ale zakázal. Měl strach, co by s ním další vypětí udělalo. Ne, Vincent se rozhodně nesmí znovu vysilovat.
Dovolil mu psát aspoň dopisy, do kterých občas kreslil perem. Těšil se, až zas bude malovat nádherně žlutá pole.

Obrázek uživatele Saphira

Hvězdná obloha

Úvodní poznámka: 

Díky za tak krásné téma na závěr DMD, které mě inspirovalo ještě k jednomu Vincentovskému drabblátku.
K poslechu.

Drabble: 

Nemohl spát. Zíral do tmy a hlavou se mu honily neuspořádané myšlenky jako chuchvalce prachu. Na podlahu jeho pokoje oknem dopadaly měsíční paprsky. Zvedl se a šel se podívat na noční oblohu.
Byla to nádhera. Na nebi se rozsvěcely hvězdy jako lampiony puštěné nad vodou po větru, který kolem nich proudil v odstínech tmavé modři a žluti. Nekonečné víry nekonečných galaxií.
Uchvácen výjevem postavil na stojan čisté plátno a začal horečně malovat.
Začalo pomalu svítat, když svůj obraz dokončoval. Lampiony zhasínaly v atmosféře a měsíc nahradilo v nebeské stráži slunce.
Vincent ulehl na lůžko plný spokojenosti.
Usínal s klidnou hlavou.

Obrázek uživatele Profesor

Svědkem v zemi koření

Úvodní poznámka: 

Zdeněk Lev z Rožmitálu je tu už minimálně dvakrát, proto jsem raději sáhla jsem po jiné osobnosti z historie nedávné.

Seznamte se s Janem Medem.

Drabble: 

Budete mými svědky až na konec země…

Poprvé se jeho nohy dotkly indické půdy dvacátého druhého listopadu 1935. Na pevné zemi bombajského přístavu stanul po téměř dvoutýdenní plavbě z italských Benátek. On sám však Ital nebyl. Byl osmnáctiletý český mladík, který opustil rodnou zemi, aby se vydal na konec světa…
Očima přelétl pestrobarevný dav. Snažil se nalézt muže v prostém bílém oděvu, který měl jeho i ostatní spolubratry odvést do nového domova.
„Vítejte, bratři,“ pozdravil je dohněda opálený muž.

Teprve později, když poprvé přišel do vesnice v assámských horách, pochopil, jak se mýlil, když považoval rušnou Bombaj za konec světa.

Závěrečná poznámka: 

P. Jan Med byl český salesián, působící v Indii. V tomto drabble je to však mladý hoch na počátku své řeholní cesty.

Obrázek uživatele Kleio

Poslední píseň

Drabble: 

Letmo se zahleděl na své ruce. Sotva v nich udržel pero, jak se třásly. O zbytku těla raději nepřemýšlel. Za poslední rok ztratil polovinu své váhy. Kolik času mu ještě asi zbývá? Měsíc? Týden? Zvládne dokončit tuhle píseň?
I’m just the shadow of the man I used to be...
V tom mu na stůl vyskočila Delilah a začala příst. Pohladil svou patnáctiletou mazlu po šedivějící srsti. „Už to není, co to bývalo, viď, holka?“
Vzal ji do náruče a jemně kolébal. Broukal jí i sobě na uklidnění zatím rodící se melodii.
Too much love will kill you
in the end…

Závěrečná poznámka: 

Text písně by mohl napovědět, že pisatel je Freddie Mercury. A jako bonus Delilah: http://images2.fanpop.com/image/photos/14000000/Freddie-s-Cat-Delilah-fr...

Obrázek uživatele Kleio

Po Innsbrucku

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Fascinován zpět ve své kleci

Drabble: 

Sníh do chodidel mě prapodivně pálil. Zanechával jsem za sebou krvavé stopy. Když jsem došel k jezeru, věděl jsem, že po něm dokážu kráčet. Vlastně, stal jsem se Kristem. Jen pojďte, já vám požehnám a svět bude krásný.
A pak jsem najednou nebyl Kristus. Vzali mě, svázali a nacpali do mě léky. Z Innsbrucku jsem cestoval ve svěrací kazajce.
Většinu času trávím uvázaný na lůžku u okna s mříží. Často jsem zase dítě, s tatínkem se vydáváme na boleny. Nabírám vodu do dlaní a smáčím v ní ústa, jako bych ji líbal.
Líbat řeku je stejně krásné jako líbat ženu.

Závěrečná poznámka: 

*Ota Pavel

Obrázek uživatele Saphira

Vnitřní neklid

Drabble: 

Když Vincenta konečně pustili z nemocnice, kde byl hospitalizován po útoku na Gauguina a své ucho, cítil se zvláštně obnažený. Nevěděl, co má dělat.
Žlutý dům byl opuštěný a zpustlý. Vlhko a zima mu neprospívala, jeho domov byl sklíčený tak jako jeho duše.
Nemohl žít teď sám. Bál se být sám.
Cítil, že to nezvládne. Propadal se osamělostí.
Měl zpátky svou svobodu, mohl malovat, ale jakási tíha života mu to nedovolovala.
Psal Theovi, aby společně našli řešení. Nechtěl zpět do Paříže, nehodilo se to.
I přes nevyhovující podmínky se nakonec rozhodli pro Saint-Rémy.
Vincent se mezi zdmi léčebny vnitřně uklidnil.

Obrázek uživatele Saphira

Malý velký bratr

Úvodní poznámka: 

Vincenta představovat nemusím, tak se podíváme na jeho bratra Thea.

Drabble: 

Theo van Gogh (1. května 1857 – 25. ledna 1891)
Celým jménem Theodorus van Gogh [tejo'dorɵs vɑŋ 'ɣɔx], mladší bratr malíře Vincenta van Gogha. Narodil se v Zundertu. Stal se obchodníkem uměním v rodinném podniku Goupil & Cie, jako jeden z mála podporoval tvorbu soudobých impresionistických malířů. Působil v pobočkách v Haagu, Londýně a Paříži. Oženil se s Johannou Bonger. I přes to, že sám trpěl depresemi a dlouhodobě onemocněním syfilidou, celý život se obětavě staral o Vincenta. Zemřel v Utrechtu na následky mrtvice. Poslední půlrok života se u něj naplno projevila psychická porucha, která zřejmě přispěla velkou mírou k jeho úmrtí.

Závěrečná poznámka: 

Zdrojem mi byla anglická a nizozemská wikipedie: https://en.wikipedia.org/wiki/Theo_van_Gogh_(art_dealer)

Obrázek uživatele Profesor

Cagliero

Úvodní poznámka: 

Nikdy neusínejte v knihovně...

(aneb Profesor si chtěla napsat zase jedno salesiánské drabble. Vřele proto děkuje autorovi tématu za pomoc.)

Drabble: 

Knihovna je dobrodružství. V tichu zní šustění listů, opatrné žďuchnutí knihy navracené do regálu, ostýchavé ťukání do klávesnice. Knihy mluví. Jejich neslyšná řeč plní prostor napětím. Unavené mozky studentů zahloubaných do tajů vědění se stávají senzitivními k mimosmyslovým poselstvím...

"Jeníku, potřebuji tě," zazní hlas z nebytí. Z bělostných stránek vystoupí muž a chlapec. Putují.

"Chtěl bych uskutečnit misijní výpravu, ale jsem již stár. Kdo bude ten odvážný?" ptá se kněz svých hochů. Přijímá jeho nejmilejší.
Mladý kněz putuje pouští, lesem, roklí i vodou. Padá. Vstane. Jednou ho odnesou.

"Otče, pláčí námořníci rum?" slyší dětský hlas.
Neví. Viděl je jen pít.

Závěrečná poznámka: 

Jan Cagliero byl první salesiánský misionář. Působil v Jižní Americe, konkrétně v Argentině, v Buenois Aires i v Patagonii, dále v Uruguayi, Brazílii, Chile a Ekvádoru.
Kněz, který ho tam vyslal, a také řekl onu větu "Jeníku, potřebuji tě." byl sv. Jan Bosco.
(Pro zájemce více zde: "Jeníku, potřebuji tě.")

Obrázek uživatele Kleio

Prekérní situace

Úvodní poznámka: 

Funguje to i jako originál, ale v mé hlavě je Harry Houdini.
12+

Drabble: 

Do dnešního večera se považoval za mistra svého řemesla. Ostatně, kdo jiný se mohl chlubit tím, že unikl z cely smrti? Kdo jiný se vymanil ze všech pout, kazajek, řetězů a klecí? Někteří se snažili, ale nikdy nebyli tak dobří jako on. Dokázal uniknout odevšad. A lidé věřili, že je to magie. I ti nejzarytější skeptici zmlkli, když viděli, čeho je schopen.
Tedy, čeho byl schopen. Odkašlal si a doufal, že nějak upoutá její pozornost. Trapnost celé situace se prohlubovala. On, slavný eskamotér, v posteli s milenkou v bezvědomí. Proč jen dovolil, aby ho přivázala k pelesti tou prádelní šňůrou?

Obrázek uživatele Aplír

Král pout

Drabble: 

Měl svázané ruce a nohy lany, tělo obtočené řetězy se zamknutými zámky, ležel v zatlučené bedně, kterou spustili pod vodní hladinu. Divákům se tajil dech. Vteřiny se zdály nekonečně dlouhé. Během chvíle se dokázal osvobodit. Aplaus nebral konce.

Aby se neokoukal, připravoval stále nebezpečnější čísla. Hazard byl jeho nerozlučný parťák. Dokázal nemožné: uvolnit se ze svěracích kazajek, policejních pout, uniknout z nejrůznějších rafinovaných pastí. Třikrát se nechal pohřbít zaživa. Často riskoval život.

„Vydržíte jakýkoliv úder?“
„Samozřejmě.“ Se slávou rostlo sebevědomí.

Vydržel prudké rány pěstí do břicha.
Zanícené slepé střevo prasklo.
Tolikrát unikl smrti. A teď ho dostala na takovou banalitu!

Závěrečná poznámka: 

Handcuff king: Harry Houdini.

Obrázek uživatele Lejdynka

Alas, my love, you do me wrong

Úvodní poznámka: 

18 +
Vložila bych sem video 18+, které mě inspirovalo, moc toho tam vidět není, sice je jasné, co se děje, ale snad to nebude vadit. Nicméně je to jedna z nejsmutnějších scén z toho seriálu, když člověk zná historický kontext nebo mu dojde, o čem to vlastně je. https://www.youtube.com/watch?v=BWDewrTQK3E

Drabble: 

V komnatě dusný oheň hoří, v krbu kamenném.

Dveře zaskřípají.

Vhodí ji dovnitř.

Šaty cár brokátový, co perla, to slza dřívějších.

Košile cár hedvábný, co uzel, to sladká bolest.

Něžná není noc, nic.

Nemohou jinak.

Ústa a ruce zraňují ostré hladí krk krev dar.

Poslední šancí láska není. ¨

Aaaah...

Alas, my love.

****

Nádvoří dusné, oheň hoří, v srdci kamenném.

Vzpomíná...

Dveře zaskřípaly.

Vběhl dovnitř.

Lůžko cár krvavý, co kapka, to zbytek naděje.

Košile cár slzavý, co pohled, to opustil mě.

Nezná noc, nic.

Nemůže jinak.

Ostré hladí krk krev dar.

Poslední šancí láska není.

Hlava padá.

Aaaah...

Alas, my love.

Závěrečná poznámka: 

Henry VIII a Anne Boleyn.

Obrázek uživatele Scully

Dopis

Úvodní poznámka: 

Fiktivní dopis Vincentovi od jeho matky. Snad je téma patrné, píšu doslova na koleni na tabletu a ještě navíc v autě...

Drabble: 

"Drahý Vincente,

děkuji ti za tvůj poslední dopis, skica rybářských loděk nás s otcem velmi potěšila. Přesto nás tvůj stav i nadále trápí. Přáli bychom si, aby ses usadil a sehnal si slušnou obživu vhodnou pro tvůj stav. Od Thea jsme se dozvěděli, že stále žiješ s tou ženou nedobré pověsti, kvůli níž se s tebou nechce setkávat ani rodina strýce Mauva.
Vincente, snažně tě prosím, odejdi a naprav svou reputaci. Pokud bys chtěl, můžeš na čas zůstat v rodičovském domě. Malířství je uctihodné zaměstnání, ale asi jsi pro něj nebyl zrozen.
Willemina posílá srdečné pozdravy.

S láskou

tvá matka"

Obrázek uživatele Keneu

Deník Eset - chráníme si svoji pravdu

Úvodní poznámka: 

Tlačenka ve smyslu protekce. Neměla jsem tušení.

Drabble: 

Julius Caesar už od srpna terorizuje zemi! Dělá si z naší krásné a mírumilovné země Kemet hřiště pro vojáčky! Náš spolehlivý zdroj, obchodník s koberci, nám navíc sdělil, že se Caesar nevecpal Kleopatře pouze do domu, ale i do lože. Nemáme snad v Alexandrii dost mužů?!
Dle nejnovějších zpráv Caesar dokonce stojí za vypálením Alexandrijské knihovny! Nebyly proti němu podniknuty žádné kroky a obyvatelstvo se právem děsí, co si dovolí příště. Caesar se nechal slyšet, že knihy nahradí, i kdyby je měl někde ukrást. Knihovno v Pergamonu, měj se na pozoru, protežovaný Kleopatřin milenec má možná spadeno právě na tebe!

Závěrečná poznámka: 

On to fakt udělal. Knihovna chytila omylem (on chtěl podpálit jen přístav), a tak Caesar vyloupil tu Pergamonskou a věnoval to Alexandrii. Tak jsme se to aspoň učili na VOŠce, anglická wikipedie zase tvrdí, že 200000 svitků z Pergamonu ukradl Markus Antonius a dal je Kleopatře jako svatební dar. Každopádně jeden z nich to byl.

Obrázek uživatele Saphira

Cesta za posláním

Úvodní poznámka: 

Nebodík, bonusové drabble, nápad mi straší v hlavě už od včera.

Drabble: 

Měl do života skvěle nakročeno. Strýc Cent mu domluvil práci u Goupila. Poznal kus světa, byl ve styku s uměním. Jenže po čase v tom přestal cítit poslání, obrazy mu přišly plytké a zákazníci příliš snobští.
Obrátil se k víře svého otce, chtěl se stát duchovním. Konečně ve své duši cítil, že se zase zaplňuje! Ale víra žaludek nenaplní.
Nikde ho nechtěli, nezajímali se o něj. Když se pokusil dospět a živit se malováním, po jeho obrazech neštěkl pes. Theo mu každý měsíc posílal peníze.
Zemřel s tíhou na duši, že nikdy nebyl samostatný.
Dnes si jeho slunečnic nezměrně cení.

Závěrečná poznámka: 

Vincent za svůj život kromě pár kreseb prodal asi dva obrazy. Dnes se jeho dílo prodává za stovky milionů korun a jako malíř je velmi uznávaný. Za svého života třel bídu s nouzí a nebýt jeho o pět let mladšího bratra Thea, který ho finančně i psychicky podporoval v uměleckém tvoření, asi by nikdy nevznikla všechna ta nádhera, kterou nám tu po sobě zanechal.

Stránky

-A A +A