Letopisy Narnie

Obrázek uživatele ef77

Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie

Úvodní poznámka: 

Letos jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je psát seriál (a dobré to je :o)). Přesto jsem vybrala neseriálové drabble, protože mi připadá nadějné. A naděje je mi zapotřebí, jak se mi celý duben dobře žilo a psalo, s jeho koncem bohužel postihla moji rodinu velká ztráta, ze které se pořád nemůžu vzpamatovat. Tím se chci zároveň omluvit, že nekomentuji, neodpovídám na komentáře a neděkuji těm, kteří některá moje drabblata dali do výběrů. Mám z toho radost, opravdu, ale síla mi nějak chybí.

Drabble: 

Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
„Přece není možné, že ona už nikdy..“
Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“

Závěrečná poznámka: 

A abych nezapomněla, drabble je věnováno Lee, za všechna její (narnijská i nenarnijská).

Obrázek uživatele Lee

Jdi a otevři dveře

Úvodní poznámka: 

Protože to pondělí byl nádherný den. Od rána až do večera se mi všechno dařilo. A když mě napadla před tělocvikem tahle stoslůvka, měla jsem z toho hroznou radost. Cestou domů jsem se těšila, jak ji napíšu. I když je nakonec trochu jiná, než jak jsem ji měla v hlavě, pořád je pro mě spojená s tím krásným dnem.

Drabble: 

Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.

Závěrečná poznámka: 

Název jsem samozřejmě sprostě ukradla, ale hrozně se mi k tomu hodil.
Psáno na téma Loňské sněhy.

Obrázek uživatele Lee

Silní a slabí

Úvodní poznámka: 

Nebodík.
Děkuji našim hvězdným organizátorkám - KaTužce a Nifredil - a také všem, co dělají DMD tím, čím je.

Drabble: 

"Vy dva se už do Narnie nevrátíte," řekl.
Vlna emocí se přes ni převalila, a než se mohla nadechnout, přišla další... a další.
"Zuzano," vytrhl ji jejím jménem z běsnícího živlu, "neposílám vás domů za trest, ale protože váš úkol už neleží tady. I váš svět potřebuje krále a královny."
Kousla se do rtu.
"Nedokážu to, Aslane."
Lev mrskal ocasem. Promluvil dunivě a mocně.
Pak řekl: "Dcero Evina, dokázala jsi už mnohem víc. Teď zase vy otevírejte cestu těm, kdo ji potřebují."
Mlčeli. Nakonec přikývli.
"Zítra projdete zpět do svého světa," odmlčel se, "vedli jste si dobře."
Oba se usmáli.

Závěrečná poznámka: 

Lewisi, ty krutý, krutý autore! Chci vědět, co jim Aslan řekl, a vím moc dobře, proč jsi to nenapsal! (Proto jsem to ani já nenapsala.)

Omlouvám se všem, kterým jsem způsobila újmu, dost jsem váhala, jestli tohle poslat (vznikly tři verze), ale nakonec jsem neodolala. (Jsem hrozně ctižádostivá.)
Ach jo, dubne, fňuk...

Obrázek uživatele Lee

Vymknutá

Úvodní poznámka: 

Pro strigg, protože bez ní by nevznikla ani jedna z mých narnijských stoslůvek.
Ku poslechu - ♫♪♫.

Drabble: 

Nechtěla tomu věřit. Nemělo to logiku. Proč nic neviděla? Vždyť přece chtěla. Tolik chtěla. Chtěla? Co chtěla? Chtěla ho vidět? Nebo chtěla jen záruku? Jistotu? Vypadnout z toho hrozného lesa? Je to strašlivý okamžik, když začnete lhát sami sobě a jste si přitom tak jisti svou upřímností. Dělala jen to, co bylo rozumné.
Následovat Lucku bylo šílenství. A přece šli. S každým krokem přibývalo světla. Oči se jí otevíraly. Teď už vědomě strhávala klapky, kterými se oslepila. Záblesk zlaté. A pak spadla poslední a ona najednou, tak jasně jako viděla své sourozence, spatřila lva, „Aslane,“ a všechno zase dávalo smysl.

Závěrečná poznámka: 

Ten film má své mouchy, ale jedno se mu musí nechat – má nádherný soundtrack.

Kdyby tohle bylo mé poslední letošní drabblátko, děkuji všem laskavým čtenářům, jste úžasní. A omlouvám se, že jsem letos v komentování nestála za nic. Nemám pro to ani žádnou omluvu, prostě to bylo tenhle rok nějak neslavné.

Obrázek uživatele Lee

Partie

Úvodní poznámka: 

A ještě jeden nebodík.

Drabble: 

„Co tady vlastně děláme?“ povzdechl si trpaslík. Chvíli zíral na šachovnici, načež přemístil krále.
„To říkáš vždycky, když prohráváš,“ usmál se faun. Po krátkém zaváhání táhl koněm.
„Chm,“ zabručel trpaslík, „ale teď se ptám vážně. Co a pro koho tu vlastně hlídáme?“
„Není to jedno? Služba jako služba.“
„Není. Na normální hlídce jeden vídá lidi,“ zamračil se.
„Táhni,“ vyzval ho faun.
„Měsíc hlídat opuštěný hrad, pche!“
Trpaslík mrzutě pohnul jezdcem.
„Eso,“ prohlásil vesele faun, když přemístil zlatého střelce.
„Kolikrát ti mám opakovat, že se říká šach!“ zaúpěl jeho společník.
Faun se smál. A kolem nich se nehlučně rozpadal Cair Paravel.

Obrázek uživatele Lee

Milován jsem všemi

Úvodní poznámka: 

Nebodík.

Drabble: 

Celé jeho nitro se sevřelo a cosi uvnitř temně zadunělo. Teď ne. Teď jdu zemřít.
Srdce se mu rozbušilo zběsilým rytmem a krev v žilách trylkovala. Ještě ne. Zbývá zvítězit.
Svaly sebou škubaly a rozeznívaly mohutný chorál. Vložit koruny na hlavy.

*
„Proč odchází?“ zeptala se Lucinka posmutněle.
„Víš, není to žádný ochočený lev,“ odpověděl pan Tumnus.
„Ne, to není,“ řekla. Ale uvnitř to nechápala. Nebylo mu s nimi dobře?

Aslan cítil dětský smutek. Nerad opouštěl ty, co ho milovali. Ale melodie uzrála a v lese mezi světy tryskala čerstvá voda. Nový svět volal po písni. A Aslan miloval nové světy.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že v knize to byl pan Bobr, kdo říkal, že Aslan není ochočený, ale mně se k Lucince zkrátka mnohem víc hodí pan Tumnus.
Kdo pozná referenci v názvu?

Obrázek uživatele Lee

Mlčení

Úvodní poznámka: 

Nebodík.

Drabble: 

"Přiznejme si to, zestárli jsme," povzdechl si.
"Vzpomínáš, byly časy, kdy tě každá narážka na věk hrozně urazila," otočil hlavu.
"Vždycky jsi pak se mnou týden nemluvila," usmál se pro sebe.
"Říkával jsem ti, jen si trucuj, jen aby ti to nezůstalo - kdo chvíli mlčel, už mlčí opodál."
V koruně stromu zahvízdal vítr.
"Já vím, že ta průpovídka je ve skutečnosti jinak. Ale to všechno, tolik se toho změnilo. Podívej na mě, copak by mě někdo ze starých přátel poznal? Faun, který netančí," umlkl.
"Tak už jednou přestaň trucovat," přejel rukou po hrubé kůře, "prosím."
Vrba mlčela. A sníh padal.

Obrázek uživatele Lee

Kým jsi

Úvodní poznámka: 

Opět nebodík. Pardon, ale tak krásné téma...

Drabble: 

Čas všednosti. Čas překovat meče v radlice, hroty šípů v násadky per, vyměnit vládu za podřízenost, trůny za nepohodlné školní škamny. A přece se v nich něco změnilo. Všichni to vycítili.

„Víš,“ zakoktal se chlapec, který jí chtěl zřejmě složit poklonu, „ty jsi jiná než ostatní holky. Jsi hrdá… skoro jako královna.“ Trefa do černého. Co na to říct?
Po chvíli ticha se usmála, s nečekanou lehkostí odhodila tu rozumnou Zuzanu a řekla: „Protože jsem královna.“
Hoch na ni s nepochopením zazíral, a když ho míjela, nezmohl se na slovo. Věděla, co si o ní pomyslí. Potrhlá „královna“. Tak ať.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že je to ohrané, ale znovu ve mně včera ta věta (once a king or queen...) díky ef77 zarezonovala.

Obrázek uživatele Lee

Kéž válka

Úvodní poznámka: 

Nebodík.

Drabble: 

V Narnii už dlouho vládl mír. Měl by zavládnout i v jeho srdci, ale…
Častokrát se přistihl – i když se za to nenáviděl – že touží po válce. A ne nutně po válce, vždyť by přece stačila docela drobná půtka, sotva týdenní potyčka na hranicích. Sám by vyrazil do boje – i když jej nesnášel – byl by v prvních řadách a riskoval by život, jen aby mohl v tu pravou chvíli zatroubit na Zuzanin roh.
Sevřel darovaný bílý kapesník a nešťastně složil hlavu do dlaní. Ano – byl by se všeho odvážil… Jenže v Narnii už dlouho vládl mír. A pan Tumnus plakal.

Závěrečná poznámka: 

Pardon, jsem krutá, já vím. Ale je v tom také mnoho obdivu, protože mi přijde neuvěřitelné, že ten roh měli a nikdy nezatroubili.

Obrázek uživatele ef77

Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie

Úvodní poznámka: 

Pro Lee, mou narnijskou hvězdu. Snad mi ten patos odpustí :o).

Drabble: 

Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
„Přece není možné, že ona už nikdy..“
Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“

Obrázek uživatele Lee

Jdi a otevři dveře

Úvodní poznámka: 

Pro ef77, protože jsem dnes znovu četla tohle. Díky.
(Nebodík.)

Drabble: 

Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.

Závěrečná poznámka: 

Elán se sice nenašel, ale nostalgie je moje oblíbené palivo.

Obrázek uživatele Lee

Novýma očima

Úvodní poznámka: 

Věnuji Rye s omluvou, ale prostě sníh... a já neodolám.

Drabble: 

"Vaše Výsosti," uklonili se.
"Nezlobte mě," rozesmála se Lucinka, "můžu si přisednout?"
Faun se posunul a udělal vedle sebe místo.
"O čem si povídáte?" zajímala se.
"Ále... stěžuji si na pana Bobra," zahudrala jakoby nespokojeně paní Bobrová.
"Copak provedl?"
"Jako by v poslední době ztratil všechen elán. Pořád jen sedí doma. Když si vzpomenu, s jakým zápalem stavěl naši hráz. Ale kdeže loňské sněhy..." náhle se odmlčela.
Pan Tumnus se chápavě pousmál.
"Co se stalo?" zeptala se po chvíli ticha zmateně Lucinka.
"To nic," paní Bobrová si otřela oči, "došlo mi, že teprve teď vím, co to loňské sněhy jsou."

Závěrečná poznámka: 

Letos jsem na Narnii úplně zapomněla. Kdeže loňské sněhy jsou... Ach jo.
(Odpusťte, vím, že by asi v Narnii tohle pořekadlo sto let nepřetrvalo, i kdyby ho tam vůbec znali, ale... Tak.)

Obrázek uživatele Rya

Roztávání

Drabble: 

Každý rok sněžilo a nikdy netálo. Ptáci zmlkli, zem sténala pod ledovým příkrovem, semena spala utopená v hloubi, světlo bylo jen vybledlou tmou.

Nebyl nejstarší, nebyl nejchytřejší, nebyl nejkrásnější a jen nakratičko byl nejmladší. Všichni měli něco, co postrádal. Křivdičky a drobné nespravedlnosti, smyšlené i skutečné, se střádaly. Srdce nezmrzlo; zmrzutělo.

Jaro přišlo náhle a bylo zázračné. Kráčeli jím mlčky, dojatí, okouzlení. Nebezpečí jim šlo za zády, ale jeho moc slábla. Přesto v mysli studil střípek: strach o ztraceného bratra.

Když kropil slzami už tak dost mokrou trávu, nevadilo mu, že brečí.
Lev plakal také.
Slzami, které odplavily špínu viny.

Závěrečná poznámka: 

Tohle je asi bez znalosti fandomu nesrozumitelné, ale napsat jsem to musela

Obrázek uživatele Esti Vera

To, co na mapě není

Úvodní poznámka: 

Mohla bych napsat "Bodík je bodík", ale vzhledem k mé neschopnosti napsat parodii se bude více hodit "Touha po bodíku je, ale bodík asi nebude" (a nebo snad ano?)

Drabble: 

„Kde to jsme?“ ptala se Zuzka

„V Narnii, v zemi, kde se každému dostane veškeré péče, kterou si zaslouží,“ odpověděl jí majestátní lev.

„A ve které galaxii to je?“

„Milé dítě, Narnie je země tvořená sny. Nachází se dále, než je možné popsat slovy. Není na mapě,“ usmál se na ni lev.

„Takže vlastně neexistuje?“

„Jistě že existuje. Jen se rozhlédni.“

„Jenže ta vaše Narnie nemůže existovat, když nikde není.“

„Ale ona existuje, tvé srdce to ví.“

„Neexistuje.“

„Do háje, jasně že existuje. Všichni to ví.“

Tak to je jasná schizofrenie, pomyslela si Zuzka. Počkat! Ten lev doopravdy právě promluvil?

Obrázek uživatele Lee

Nemilovat

Úvodní poznámka: 

Tak - musím napsat ještě jednu, když už mi to téma tak nahrává.

Drabble: 

„Vaše výsosti.“
Tón jeho hlasu byl zvláštní a přitom jakoby známý. Královně se náhle, zcela nečekaně sevřelo srdce. Trvalo dlouho, než pochopila proč. Myslel to vážně. Pro něj byla královna. Všichni její vojáci byli stateční a věrní. Ale tento jediný, ať si to uvědomoval, či ne, ji miloval. A Jadis to nebylo zcela lhostejné. Přese všechno byla žena.
Učinila jej svým osobním strážcem. Nepotřebovala ochranu, ale příčila se jí představa, že by padl. Tak se jediný člověk, který jí byl blízký, stal také její jedinou slabinou. Nemohla použít slovo.
Když ho její sestra zabila, vyhladit svět bylo náhle velmi snadné.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, že je to klišé. Jenže vždycky když čtu, jak se královna začervenala a uklonila, poté co jí Londýňané (žertem) provolali slávu, si říkám, že v ní přece muselo něco být.

Obrázek uživatele Lee

Zkažené jablko

Fandom: 
Drabble: 

Laeta se narodila jen o minutu dříve než její dvojče, ale zdálo se, jako by byla starší o pět let. Hry, které si hrála, hrála i její sestra, věci, nad kterými přemýšlela, zkoumala i její sestra, kam se vrtla, tam šla i její sestra.
Když se poprvé postavila, sestra ji následovala.
Když zpívala první píseň, sestra se přidala.
Když poprvé ztýrala sluhu, sestra nezůstala pozadu.
Když chtěla nastoupit na trůn, sestra s ní soupeřila.
Když porušila slib, sestra jej rovněž nedodržela.
Když vyhladila armádu své sestry, její sestra vyhladila svět.
Těžko říci, která z nich byla nakonec krutější.
Jadis přežila.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Konečně, konečně, konečně! Těšila jsem se na ni, ani nevíte jak.

Obrázek uživatele Erys

Ďobání vzpomínek

Fandom: 
Drabble: 

Malá holčička i odvážná velká ségra. Bojící se náletů a tmy. Milující hry na rodinu. Bránící své sourozence, mlátící své sourozence, tak to sourozenci mívají. Přemýšlivá, obezřetná, životem poučená, a přece dítě, které chce věřit. Smějící se, plačící, radující se, zkoumající svět.

Dospělá žena, obyčejná žena. Vedoucí rodinné účetnictví. Peroucí prádlo, vařící pro hladové krky. Vyprávějící přenádherné, dechberoucí příběhy. Objímající, uklidňující, zakazující, vychovávající. Milující máma i manželka. Ochotně pomáhající s dětskými hrami. Občas toužící po návratu, nemohoucí se vrátit.

Několik let žila královským životem.
Zuzana nasadí papírovou korunu na dětskou hlavu a své slzy skryje za maminkovské „sluší ti to“.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Kachny! Kachny!

Drabble: 

Někdo to prostě musí říci. Tedy napsat. Hlavně když ještě není téma a chce se něco psát. Ty kachny - uvědomujete si to určitě všichni, ať už nostalgicky lkáte, nebo je vám to fuk - ty kachny byly docela obyčejnou závislostí! Žluťoučké, roztomiloučké, člověk si je spočítal, jak to vylezlo přes desítku přes dvě, tep se zvýšil, dopamin proudil mozkem a centrum odměny radostně poskakovalo, neurologové prominou. A co se dělá se závislostmi, milí mladí přátelé? Ano, správně, se závislostmi se loučíme! Pá pá, cigaretky! Pá pá, přejídání! Pivo každý večer, sbohem! Čokoládko, uvidíme se o Vánocích! Kachny, táhněte (to není neomalenost, kachny se tak prý pohybují. Tahem.)
Ten, kdo vymyslel tohle téma, byl prostě génius, víte?
ZAMÁVEJME KACHNÁM!
A vraťme se ke slovům.
Ano, tohle drabble má moc a moc slov.
Příští už bude v pořádku.
Krásný duben.
Mám vás ráda :-)

Závěrečná poznámka: 

Kdo ví, proč jsou fandomem tohoto drabblete také Letopisy Narnie, dostane na pikniku speciální sušenku ;)

Obrázek uživatele Lee

Před usnutím

Úvodní poznámka: 

Tahle je pro tebe, strigg, s díky za to, že jsi mi tenhle svět objevila. (A také trochu pro vás všechny, kteří děláte DMD tím, čím je.)

Drabble: 

Když se v narnijských lesích poprvé objevili vlci, on byl v čele odboje. Vyhnali je jednou, dvakrát. Potřetí se to nepodařilo. Nepřátelé ho oddělili od ostatních, zahnali do kouta a div nezabili. Nakonec rozdrtil třem z nich lebku a utekl. Potrhaný a chromý klesl do svého doupěte. Tam se velká šelma rozplakala.
Ještě nikdy s nikým neprohrál. Nikomu neotročil. Až teď.
Lítost nahradila zuřivost, pokusil se vyběhnout znovu ven, ale při třetím kroku mu nohy vypověděly službu, takže prudce dopadl na bok.
Už se nepohnul. Víčka mu klesla a medvěd usnul.
V čerstvě napadlém sněhu zůstaly jen otisky Lvích tlap.

Obrázek uživatele Lee

Smysl služby

Drabble: 

Bylo to na podzim, když se náhle emancipační spolek psice Ingrid stal neobyčejně vlivným. Samice do něj houfně vstupovaly a co týden rokovaly o současné situaci a možném zlepšení.

Zrovna se stmívalo, když kdosi zabušil na dveře paní Bobrové. Jakmile otevřela, zaplavil ji vodopád slov.
"Zajímáte se o náš spolek?"
"Nezaujal vás náš program?"
"Přijďte se podívat na naše setkání!"
Paní Bobrová nevěděla, kde jí hlava stojí, když se šik znenadání zavlnil a prudce roztrhl, jak vešel pan Bobr. Špinavý, mokrý a velmi ubručený.
Dámy ho sledovaly znechuceným pohledem.
"Jak to můžete trpět?!" vyčítaly šeptmo.
"Protože mě potřebuje," řekla prostě.

Závěrečná poznámka: 

(Učení tě taky potřebuje, padej!)

Obrázek uživatele Doktor

Radost bez konce

Drabble: 

V mládí jsem byl zaskočen Radostí, ale ztratila se mi.
"Napiš mi knížku," řekl Lev.
Napsal jsem jich hned sedm. V té době jsem už miloval ženu jménem Joy.
"Zde je tvá Radost," řekl Lev.
Než jsme se stačili vzít, onemocněla rakovinou. Dostali jsme krásné čtyři roky k dobru, ale pak Radost opět odešla.
Kdy zase, Lve?
"Už brzy," slíbil.
Avšak až po trpkých třech letech řekl: "Brzy je teď."
V té chvíli se stará kulatá Země rozvinula jako koberec a přimkla se k Nové Narnii. Z vrcholků hor mávali Joy a Pevensovi.
"Tak už konečně běž," usmál se Lev.

Závěrečná poznámka: 

Za mírný podvod (není to tak docela o Narnii) se čtenářům omlouvám.

Obrázek uživatele Danae

Provazy

Drabble: 

Pištíkovi jsou nekomplikovaní a spořádaní. Každý rok vyvedou pod mezí nový vrh. Každý rok jim polovina mláďat zemře, protože věčná zima není nic pro myšátka. Když přijde Lev a s ním závan jara, vydají se za ním bez váhání, oni i holátka se sotva proloupnutýma očima. Jdou v jeho stopách, v kterých rozkvétají sněženky, až ke Kamennému stolu. Nedokáží nic udělat a nemohou ho opustit. Noc stráví schoulení hrůzou k sobě. Ráno začnou přehryzávat provazy poutající mrtvé tělo, protože jinak truchlit nedovedou. Co milovali, nesmí být potupně svázáno. Když praskne poslední vlákno, zlaté víčko se neznatelně zachvěje. Stůl pukne vedví.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Trapně chytrá a trapně silný

Fandom: 
Drabble: 

"Jsi trapnej, Petře."
"Jak to mluvíš se svým starším bratrem?"
"Ty mě taky nech."
"Co ti zase přelétlo přes nos?" Nechápala Zuzana.
Edmund naštvaně odcházel ze zahrady. Už to dělali zase. Připisovali si zásluhy za všechny věci, co udělali společně, zvlášť jeho nadutý blonďatý bratr.

Když vešel do domu, přiběhla za ním Lucinka. "Edmunde, chceš vidět, co jsem nakreslila?"
"Ne."
Malý andílek se zatvářil smutně. "Ty se na mě zlobíš?"
Zastavil se na schodech, nadechl se a otočil se k ní. "Jak bych se na tebe mohl zlobit?"
Oba se pak začali smát a Edmund svou mlaší sestru pevně objal.

Závěrečná poznámka: 

Já znám jen filmovou verzi. Jak jsem v prvním díle Edmunda proklínala, tak v daších dílech na mě zapůsobil jako opravdový hrdina. Postavy bez jakékoli charakterové vady jsou podezřelé.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Pro dítě

Fandom: 
Drabble: 

První dítě kreslilo trávu. Pěst pevně sevřenou táhlo pastelku po papíru a v jejích stopách se rodila zelená pláň.
Druhé dítě kreslilo oblohu. Pečlivě obkreslovalo mráček, který mu předkreslila jistější ruka.
Třetí dítě kreslilo řeku. Množství roztřesených tahů se slévalo do jediného toku, jen občas probleskla jiná barva, kterou dívka do řeky namátkou přimísila.
Čtvrté dítě kreslilo slunce. Zlaté paprsky křižovaly papír od jednoho konce k druhému, div že nevyzářily až na zem, na které chlapec seděl.

Všem dětem se tváře rozzářily úsměvem, když pocítily dech Lva, který stál nad nimi.
Aslan se vždy díval na dětské kresby, než zpíval.

Závěrečná poznámka: 

Pro ef77, mou narnijskou hvězdu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Nikdy nebudeš sám

Drabble: 

Na úplném konci cesty zůstala jen zářivá zeď, tráva, obloha a oni tři. Starý Eustace by řekl, že počítá jen děti, protože Beránka – Lva není možné do celkového souhrnu zahrnout, ten nový chápal, proč to udělat nelze. Pak Lev mluvil o cestách, řekách a mostech, a taky o tom, že pro dva z nich narnijská putování končí, ale začínají nová, v jejich světě, mluvil o hledání, o nalézání a poznání. Nový Eustace cítil smutek Lucinky a Edmunda. Cítil sílu, když Lev hovořil. Cítil drobná rašení naděje. A cítil taky malý osten obavy, že zůstane sám. Dokud nepohlédl Lvovi do očí.

Příliš vysoká cena

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ještě jedno nesoutěžní. Ale tohle si o napsání velmi důrazně říkalo.

Drabble: 

Zuzana je krásná. Vždycky byla moc hezká, ale teď je krásná.
Kluci se za ní otáčejí. Za mnou se nikdo neotáčí. Chtěla bych být jako Zuzana.
Vlastně nevím, jestli chci být úplně jako Zuzana.
Už s ní není taková zábava.
Už se tolik nesměje.
Je zodpovědná.
Občas má starosti. O nás.
Ale je tak krásná. Chtěla bych být jako Zuzana.

Stojí to vůbec za to?
Ta trocha svobody, kterou prý poskytuje dospělost, je jen zdánlivá.
Musím dohlédnout na mladší sourozence. Musím se postarat.
Vzpomínky na báječné chvíle blednou, až se zdají být jen pouhým snem.
Dveře se navždy zavřely.
Navždy?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Vyhnancem z vlastní vůle

Fandom: 
Drabble: 

Samozřejmě ho mezi sebou nechtěli.
Snažili se ho vyštípat, byli hrubí, vypustili na něj divoké zvíře, pokoušeli se ho zabít, umořit žízní.
Protože nebyl jako oni.
Protože byl jiný.
Lepší.

Odešel ve vzteku, sám.

Nevěděl, kam jít. Se strachem se vrátil.
Kupodivu ho přijali.
Snažili se mu pomoci, ulevit v bolesti, těšili ho, když ronil horké slzy, dumali, jak ho zachránit.
Nikdy necítil větší vděčnost.
Byl přece úplně jiný než oni.
Byl drak.

Svléct dračí kůži bolelo.
Lví drápy drásaly tělo, duši obnažily až na dřeň.
Křičel strachy, a potom radostí.
Když se vrátil, byl zase jiný.
Jiný než dřív.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Marble

Cesta tam a nikdy zpátky

Úvodní poznámka: 

Naprostý BJB, ale doufám, že jsem se alespoň trochu trefila do tématu.

Drabble: 

Rick se nudil. Už týden jim opravali dům a on si kvůli tomu musel hrát venku. Jenže co dělat na zahradě kde je jen tráva a jáma po pařezu, co ho včera vytáhli? Naštvaně kopal do hroud kolem díry když tu se v hlíně něco zablýsklo. Žlutý prstýnek? Proč je tady-

Les? Co dělá v lese? A co ta jezírka? Jak se sem dostal? Vůbec se mu to nelíbilo. Musí se dostat nějak zpátky, jenže kudy? Po chvilce zmateného pobíhání totiž naprosto netušil, z kterého jezírka se vynořil. Tak třeba tohle. Rozběhl se, vyskočil, zacpal si prsty nos a

Tma.

Závěrečná poznámka: 

Nevím kolik lidí tady četlo Čarodějova synovce, ale pokud tu knížku někdo zná a v drabble mám nějaké faktické chyby, klidně mě opravte. Narnii jsem nečetla už věky a knížky teď nikde poblíž také nemám.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Kam patříš

Drabble: 

Jsem nejšťastnější z lidí.
Není tomu však dávno, kdy jsem trpěl pocitem, že nikam nepatřím. Obýval jsem mnoho světů, ale v žádném jsem nebyl doma. Jednou se mě Lev zeptal: "Co chceš, abys byl šťastný?" A já řekl: "Pane, dej mi svět jen pro mě. Svět, který bych mohl milovat, který by mě na každém kroku překvapoval, kde bych nikdy netušil, kam dojdu, když se vydám na cestu. Stvoř mi svět náhody."
"Žádáš mnoho," řekl Lev: "nedám ti svět."
Mlčel jsem.
"Ale učiním tě poustevníkem mezi lidmi, nebudeš žít ani zde ani jinde, věčně putující.
Dám ti les mezi světy."

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že vás moje Narnie neotravuje (když tak mě varujte), jen jsem ji nemohla dostat z hlavy.

Obrázek uživatele Lee

Vlastní cestou

Úvodní poznámka: 

Věnuji nettiex, protože takhle nad tím přemýšlela dříve než já. Děkuju.

Drabble: 

Jako vždy ji bodlo u srdce, když Lucinka vyslovila to jméno.
Vstala.
"Děje se něco?" zeptal se Petr.
"Promiňte, o tomhle už mluvit nechci."
"Nechceš mluvit o ..."
Nevydržela to.
"Ne! Už o ní nechci nikdy slyšet, rozumíš, od nikoho z vás!"
"Zuzano, co tě to popadlo, vždyť..."
"Vždyť co?! Vždyť už jsem dospělá?! Přesně tak. Jsem moc stará, abych se něčím takovým zabývala!"
Schválně křičela. Věděla, že je to faleš, chtěla jen, aby ji nechali být.

Sám jsi řekl, že vrátit se nemohu. Abych přestala žít, to po mně ale nemůžeš chtít. Vím, že nechceš, Aslane.
Ale oni to nepochopí.

Závěrečná poznámka: 

Kdybych letos svým milým příliš ubližovala, dejte mi vědět a nechám toho.

Stránky

-A A +A