Letopisy Narnie

Obrázek uživatele Esti Vera

Zůstane ledová noc

Drabble: 

Stojí nad mrtvým tělem, ledová krása, ztělesněné zlo, na rtech jedovatý úsměv.
„Vidíte?“ zvedne hlas, všichni kolem okamžitě zmlknou. „Tohohle jste se báli!“
Na chvíli se odmlčí, rozhlédne, hltají každé její slovo.
„Jen obyčejná kočka, báchorka pro zoufalé, mrtvá. A každý, kdo se mi postaví, skončí stejně!“
Dav jí odpoví krvelačným zvoláním.

---

Když vrazi konečně odtáhnou do údolí, krajinou se rozprostře mrtvolné ticho.
Zůstane kamenný stůl, vychládající tělo lva, krev z rány barví srst do ruda.
Zůstane truchlící země, dvě dívky plakající v objetí.
Zůstane ledová noc, temné nebe.
A pod mořem smutku, kdesi na obzoru, zatím skrytá naděje svítání.

Obrázek uživatele ef77

Zuzana

Drabble: 

Zahltila ji prázdnota, když se tu hroznou zprávu dozvěděla, a ona ji přivítala, protože skutečnost byla příliš bolavá. Ostrá jako její šípy… tehdy… tam. Pila ji lačnými doušky, polykala v jídle, které jí nutili jíst, objímala ji za nocí, když se dívala do nikam.
Dokud nezaslechla jednoho večera dětský pláč z vedlejšího pokoje. Dokud nevstala, neodešla tam a nezůstala. Utřela slzy, ukonejšila, a pak seděla a svírala malou ruku cizího dítěte ve své. Nad ránem se jí na chvíli zazdálo, že plyšový lev spící v dětském náručí se na ni usmál a povzbudivě zamrkal.
Přikývla na souhlas.
Byla zpátky. Živá.

Zpátky ve škole

Úvodní poznámka: 

Zpětná poznámka: jeden z mých letošních málem propadáků, což mě docela mrzí, protože i když to určitě není zrovna úžasné, jsou v tom myšlenky, které mi připadalo dobré napsat. Proto to zatím nejsem s to vymazat, i když bych ráda.

Drabble: 

„Pevensová!“ Hlas slečny Brownfieldové zazněl jako polnice. „Co jsem teď říkala?“
Lucinka poplašeně vzhlédla. Během nudné, úmorné hodiny se na chvilku přenesla zpět do Narnie, za fauny, dryádami, všemi zvířaty…
Učitelka ji chvíli hlasitě hubovala a pak jí uložila za trest esej.
Holky v lavici za Lucinkou si něco posměšně šeptaly. Tyhle dvě se do ní pořád navážely.
A takhle to chodilo každý den. Z narnijské královny, milované a vážené, zase obyčejnou holkou, co musí poslouchat a psát úkoly. Všem připadá divná, vlastně si s ostatními ani nerozumí.
Ještěže je tu Zuzana. Rozumná, laskavá Zuzana.
Snad se po vyučování potkají.

Závěrečná poznámka: 

Tohle je něco, na co myslím už docela dlouho - jaké mohlo být pro děti, které v Narnii prožily jako králové a královny docela dlouhý čas, najednou spadnout zpátky do toho všeho, být zas jen docela obyčejné děti. Které ovšem už v Narnii vlastně dospěly, takže se svými vrstevníky toho těžko mohly mít moc společného.
A holky jsou samozřejmě v internátu, spolu ve stejné škole.

An Alternative Solution of the Susan Problem

Úvodní poznámka: 

Británie vcelku nedávno po konci 2. světové války...

Drabble: 

Sedím na posteli a pláču. Už nikdy nesmím za svými sourozenci. Nejsem hodna, protože... Protože jsem chtěla žít?! Měla jsem svou touhu pohřbít jako moje sestra?
"To by byla samozřejmě pitomost." Pravila paní, která se postavila do čela mé postele - na hlavě rudou čapku, přes rameno nonšalantně přehozené kopí. "Pohřbívat cokoli předtím, než to umře, je hloupé." Řekla ta v nohách postele, bílá a vyhublá, opírající se o meč.
"Kdo jste?"
"Spravedlnost."
"S, ehm, doprovodem."
"A co...?"
"Řekněme, že blatantní odmítnutí tvých snů o ženství a hrdinství panem Ovečkou nám nepřijde úplně fér."
"A že je více vládců více světů."

Závěrečná poznámka: 

Faerické bytosti vychézejí ze snů lidí a proto zosobňují nejen jejich sny, ale i principy, které těmto snům vládnou... Co vše se stane, když skřet s rudou čepičkou zaujme místo Spravedlnosti na férickém dvoře a ta bílá s mečem... Nu... O té se moc nemluví... :) O nich vypráví celé ságy o dvoře Argondijském.
A chuť stavět snové říše do kontrastu s jedním smutným příběhem zapomenuté dívky, tu má dneska kdekdo. A to je dobře. Ona svým způsobem taky něco zosobňuje, a ačkoli je těžké to popsat jedním slovem, je to docela významná, byť zanedbávaná veličina...
A pan Ovečka vlastně taky něco zosobňuje, i když se obléká do lví kůže, ale protože bohové jsou v tomto případě diskvalifikováni, využijeme to jako záminku, proč si s ním nebudeme hrát. Patří mu to!

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Deník městského kluka

Fandom: 
Drabble: 

17. září
Připadám si trochu zvláštně, když tohle píšu. Ani nemůžu uvěřit, že zase udržím pero v ruce. Každý pohyb je pro mě neskutečně nový. Houpání paluby ve srovnání se střemhlavým letem najednou sotva cítím. Teprve teď jsem si uvědomil, jak jsou lidské končetiny fantasticky flexibilní, odpoledne jsem jen tak vyšplhal do lanoví, prostě protože jsem mohl… Kdybych věděl, že je šplhání tak zábavné, nesměju se sousedovic klukům, co slezli každý strom v okolí. Taky teď zase vidím lidem do očí. A mám dojem, že se na mě nedívají vůbec zle.
Vlastně jsem chtěl jenom napsat, že už nejsem drak.

Závěrečná poznámka: 

Zase na lehčí notu. ;)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

IV. zastavení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pochopím, když neuznáno, zapomněla jsem se před psaním podívat na téma, věřili byste tomu? :D

Drabble: 

Chvíli trvalo, než na ně bolest dolehla, ale když k tomu došlo, budili se někdy slzami a dlouho zírali do noční tmy, než se jim podařilo přes úzkostnou bezmoc znovu usnout. Čtvero zraněných, čtyři tóniny smutku.
Ale když pak našli mezi směsí vyčkávajících očí ty jediné, na malou chvíli všechna bolest ztraceného království i ponížení jejich nedětských duší zmizela, protože tam měli skoro všechno, ale tady měli matku. Petr se ani nesnažil skrývat slzy, když ji sevřel v náručí (připadala mu teď mnohem drobnější), a všichni měli pocit, že v té písni zmaru je snad přece ještě čeká nadějnější sloka.

Neviditelný fandom: 

Snad se jednou vrátí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když je opravdu na co vzpomínat...

Drabble: 

„Jo, děti,“ zavzpomínal děd, „když jsem byla malý, les vypadal úplně jinak. Jako v pohádkách.“
„V řekách teklo mléko a med?“ napadlo vnučku.
Dědeček se zasmál. „To bylo dávno pradávno, to už jsem nezažil. Ale bylo léto. Teplo, sluníčko opravdu hřálo. Někdy až moc… Les byl zelený, na stromech listy, dole tráva.“
„A maliny!“ ozval se vnouček. „Byly maliny?“
„Ano. Maliny, borůvky, jahody. A med taky, protože létaly včely…“
Když později vyšla medvědí rodina z doupěte do zasněženého zmrzlého lesa, medvíďata se pokoušela představit si léto.
„Jednou se vrátí,“ vzdychl starý medvěd. „Já už se toho nedožiju, ale vy ano.“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Pod cizím znamením

Fandom: 
Drabble: 

„Dal bych si tu čtvrtou,“ zavrčel mlsně čtvrtý jezdec Apokalypsy ve vlčí kůži. A držel se stopy více pro svou chuť než rozkaz alfy. Ve svém dychtění po té tmavovlasé dívce se stal až příliš hluchým ke svým instinktům, příliš slepý ke znamením, takže neviděl, co varovalo řadu jiných. Nepostřehl bílý roh, který vždy přivolá pomoc, ani luk, který nemine cíl. Necítil stopy Vánoc, na jejichž existenci dávno zapomněl. Osudně přehlédl, že byla pod znamením Lva, jenž byl vládcem nad jejím životem i smrtí. A kde je Lev, tam ani smrt nebere, a tak hladová smrt zemřela mečem budoucího krále.

Závěrečná poznámka: 

Skoro náhodný střípek - číslovka čtyři mě zafixovala na těch čtyřech a bylo. Teprve v průběhu psaní mi došlo, že takový útok opravdu proběhl, když jsem to vymýšlela v hlavě, ani mi to neseplo. :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

V tavícím kelímku

Fandom: 
Drabble: 

Tupá bolest pomalu ustupovala, kolem byla taková zima, že mu nohy ztuhly a okovy skoro necítil. Meditací nad odpornými koňskými kopyty už také nechal. Začal mít dojem, že nachází rovnováhu. Pomalu, v minutách mrazivých nocí nacházel své pevné jádro. A když pak přišla, něco v něm se nezlomilo, protože tahle pouta nebyla její trest, byla to jeho volba, tohle vězení byl doklad jeho svobody a ta zloba, co na něj z jejích očí sršela, důkaz její bezmoci. Z konce její hůlky na něj mrkala smrt, měl veliký strach a byl hluboce šťastný, protože teď věděl, že není hanbou svého rodu.

Závěrečná poznámka: 

Začala jsem ji číst dětem doma. A po včerejší stoslůvce jsem zjistila, že mi chybí. :) Díky za krásné téma.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Jarní tání

Úvodní poznámka: 

Zkracovat ze 108 slov, když jste s básní jakž takž spokojeni, je nejhorší mor.

Drabble: 

Rej skočných stvoření v umrzlém sněhu ustal,
v zmar svátků vánočních vzklíčila kletba tichá,
jen sotva ke kmeni že nepřimrzla ústa,
však dole pod ledem stvoření sotva dýchá.

Mráz srdcí kamenných zakusoval se v ledy
řek věky zamrzlých, z nichž prchl všechen čas;
sny všechny, tající, strnuly věčně bledy
a stromy mluvící ztratily vlastní hlas.

Lvím hlasem potichu, když zemi svou jsem volal
a ticha věčný hlas mi zazněl odpovědí,
žhavý dech mého bytí vyvřel z hlubin zdola
tak mocně, že citliví tvorové už vědí:

nebude více kmen, který by nebyl vzkvétal,
až vrátí se zas Aslan, Vládce léta světa.

Závěrečná poznámka: 

Jsem blázen. Absolutní cvok. Vysvětlete mi někdo, proč se pouštím do takových šíleností?!
Má to být Otokar Březina, jestli ho někdo poznáte, budu nadšená, jestli ne, dalo se to čekat, nicméně aspoň bodík za snahu bych dostat mohla, či? (Ovšem přiznávám, jeden obrat (ticha věčný hlas) jsem mu vyloženě ukradla, na mou obranu jsem tam chtěla něco takového napsat a nemůžu za to, že v dané básni, kterou jsem měla před sebou jako referenční materiál, byl obrat, který se k tomu tak hodil.
Jo a čtrnáct veršů to má z toho prostého důvodu, že jinak mi to na slova prostě nevycházelo. :D

Obrázek uživatele Kumiko

Neboj se

Fandom: 
Drabble: 

Zůstal tam snad jediný. Zapomenut. Nepohnul se, když duněla země, jak se druzí hnali do boje konečně zvítězit. Spoutanému zbylo jen vzpomínat. Na doby, kdy stačilo jediné mávnutí křídel. Jediné mávnutí křídel a celý svět pod ním.
Zůstal ležet i tehdy, když se snad každé stéblo trávy radovalo z porážky zimy. Když každý strom zpíval novým vládcům a dryády tančily do zemdlení.
Ležel a přemýšlel, jak dlouho to potrvá, než se z něj stane skutečný kámen. Bez citu. Bez vzpomínek. Bez bolesti.

Náhle na něj padl mocný stín.
„Nezapomněl jsem na tebe,“ pravil Aslan a jeho dechem bylo pouto zlomeno.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o tomto motýlu (cca 1:46 dál).

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Zase a znovu

Fandom: 
Drabble: 

Čte jim to v očích. Nevěří jí, ani trošičku. Zase a znovu ten stejný příběh, odpradávna opakovaný, nevíra schovaná za předstíranou moudrost dospělých.
„Pojď, ty brepto, kdo ví, co jsi zase viděla.“
Já vím, co jsem viděla! chtěla by říct, vykřičet pravdu do celého světa. Vím to a nemýlím se!
Bratr se usměje, postaví se na její stranu, ale nestačí to, pořád je to zoufale málo. Rozhodnutí padne, osud je zpečetěn.
Na chvilku zaváhá, rozpolcená, nerozhodná, nahoru nebo dolů?
Nakonec vyrazí za sourozenci, pomalu sestupují do rokle. Pláč s každým krokem sílí, nejde zastavit.
Když se otočí, Aslan je pryč.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Eustace

Úvodní poznámka: 

Toto už jsem jednou psala (tuším, že téma bylo Přizdisráč), ale u Eustace mám prostě ráda jeho vývoj (nebo jinými slovy, nejraději vykrádám sama sebe :)).

Drabble: 

V hloubi duše toužil být hrdinou, slavným a hlavně - středem pozornosti.

Zkusil to ve škole, jako pilný žáček. Učitelé pokývali hlavou, ale nechválili, v experimentální škole se to tak nedělalo.
Zkusil to v partě spolužáků, jako práskač, žalobníček, mučitel. Silnější se jen ošklíbli, slabší utekli a všichni jím pohrdali.
Zkusil to doma, jako hodný a šikovný chlapec. Rodiče neudělali nic, protože je vlastně vůbec nezajímal.

Když z něj všechnu jeho malost, bezúčelnou píli, zlobu a zášť, špatnost, strhaly ostré drápy, byl u toho jen Lev a on sám. A tehdy pochopil, že dovolit, strpět, vydržet a mlčet je taky hrdinství.

Obrázek uživatele ef77

Malý a sám

Úvodní poznámka: 

Aspoň jedno narnijské drabble. Ačkoli on by si zasloužil něco mnohem lepšího.

Drabble: 

Když na pláži odhazoval meč, byl si cele jistý. Teď se beze zbraně náhle cítí nahý, zmocňuje se jej strach, nechtěný, nevítaný, vetřelý. Vlezle mu do mysli zasévá pochybnosti.

Že se odvážil až moc, když chce překročit práh.
Že sahá výš, než je dovoleno.
Že vstupuje tam, kam se nesmí.
Že je jen prach, pleva, bláto pod nohama.
Malý.
Sám.
Bezmocný.
Poslední z posledních.
Že nemá právo.

Proto pádluje ze všech sil, aby ten hlas přehlušil, až se najednou vyhoupne na vrchol vlny a strach se změní v pouhou bázeň.

Protože i v malém myším tělíčku může dřímat duše lva.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji, bylo a je to s vámi krásné! Děkuji za témata, za organizaci, za kontrolování a děkuji za to, že jste, jací jste - originální a skvělí.
Dá-li Glorie, těším se na pikniku na shledanou.

Obrázek uživatele Lee

Stržena tancem

Drabble: 

Připomnělo jí to náhle tu strašnou knihu, ve které hrála prasata prim. I oni vypadali, že se doposud s chutí nechali obskakovat sobě skoro rovnými. Vlastně by je měla litovat, když viděla, jak se v úprku zmateně motají, jako by zapomněli taneční kroky (ne že by ovšem vypadali jako příznivci tance), jenže strhával ji jiný tanec, tanec nadcházející svobody, té pozoruhodné dcery řádu a radosti, již tanec tak podivuhodně zjevuje. Každý, kdo po ní byť jen jiskrou toužil, vzplál v tom rytmu jako nečekaná vatra. Jako tehdy pukly ledy, i dnes to byl mohutný proud, který vnesl do Beruny jaro.

Závěrečná poznámka: 

Nějak mi to spojení Farmy zvířat s Narnií nešlo z hlavy, ačkoli vím, že to, že by Zuzana tu knihu znala, je ahistorické. (Podruhé přišli Pevensiovi do Narnie ještě za války a Farma zvířat vyšla až v srpnu 45.)

Obrázek uživatele Lejdynka

Hrdina k zapůjčení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jo, jsem trapná, zrovna na to koukáme xD

Drabble: 

Kdokoliv potřebuje hrdinu, kdokoliv je v nesnázích, trpící či jinak strádající, jsem tu ku vaší pomoci, ku prospěchu a jiným benefitům z mého poslání rytíře vyplývajícím!

Cokoliv vám udělám, zařídím, kohokoliv vyřídím, jen mi dejte šanci, jsem sice malý, ale ještě nikdy nikdo mě v boji neporazil, to bych se na to podíval!

Zabít draka? Ne, ne, draka ne, od jistého zážitku s jedním hrozně otravným drakem, který nakonec nebyl tak úplně otravný, draky nezabíjím, nezlobte se.

Ve jménu Aslana, jsem myšák Rípčíp a nabízím vám svoje služby!

(AU! NESAHEJ - MI - NA - MŮJ - OCÁSEK! PUSŤ MĚ! JÁ NEJSEM!!! ROZTOMILÁ MYŠIČKA!!!!)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Koncert jiné zkázy

Fandom: 
Drabble: 

Jako by se zem chvěla vzdáleným hučením. Ptáci poplašeně vzlétali. Vítr ustal a v nastalém tichu se do daleka neslo zlověstné praskání. Někde hluboko dole se spoutaný živel bouřil proti svému uvěznění. Všechno živé prchalo z dosahu, když jako pohněvaný leviatan přerval svoje okovy a smetl vše, co mu stálo v cestě. Do hukotu se mísilo praskání vyvrácených stromů a dunění balvanů, které nevydržely nápor stoleté vody.
Ale to už nebyl ten nádherný, opojný koncert zkázy, kterým se Jadis kochala v Charnu. To na řece pukly ledy. A tahle vlna už nebyla její. Její žhavý hněv najednou nezmrazil ani lísteček.

Závěrečná poznámka: 

Když já tu scénu nedávno četla a...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Srdce z kamene

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doplňuji téma č. 10 - Zpívá celá cela

Drabble: 

„Vy jste mladí, nebo dlouhověcí, ale co mně ještě zbývá za naději?“
„Nebude to navěky, věř mi, dočkáme se!“
„O tom nepochybuji. Ale já se nedočkám, zbývá mi jen pár zim a teď už vlastně jen tahle jedna.“
„Možná ne,“ řekl náhle jeden z okovaných, „možná, kdybychom...“ pohlédl tázavě na své druhy.
„Zbláznil ses?! Prý to šíleně bolí?“
„Povídali, že mu hráli, říkal kdo?“
„No, oni.“
„Tak vidíš.“
Mladší odhodlaně pohlédli na starého jezevce a pak zapěli jásavým hlasem:
Zlu se všechny plány zhatí, až se Aslan zpátky vrátí...
Za chvíli byla zahrada o pár soch bohatší. Čarodějnice nesnášela zpěv.

Závěrečná poznámka: 

... přinese nám jeho řev místo smutku smích a zpěv. Požehnané svátky Kristova vzkříšení!

(Utajený je spíš pro forma. Pochybuji, že mnoho z vás překvapím. :D)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Zrození

Úvodní poznámka: 

Pro neznalé fandomu - chlapec Eustác je kvůli své chamtivosti přeměněn v draka, a tak se snaží vrátit do lidské podoby.

Drabble: 

Třikrát se svlékl z kůže. Třikrát pocítil naději. Třikrát byl zklamán.

Najednou lev promluvil. „Na tohle sám nestačíš.“
Přikývl. Věděl to.
„Dovol mi, abych ti pomohl.“
Tiše souhlasil. Jiná cesta nebyla.

Velké drápy se mu zasekly do hrudi a začaly z něj pomalu odlupovat dračí kůži. Strhávaly, ničily, zanechávaly rozpáleného do ruda. A tak řval a brečel, zaklet v trýzni.

Ale pak to skončilo. Zůstal tam ležet - čistý jak ve chvíli, kdy se poprvé nadechl.
Drápy, které zraňovaly tělo, léčily mysl.
Když se pak vykoupal v jezírku, bolest zmizela a on byl opět člověkem.
Čistý. Zachráněný. A živý.
Zrozen bolestí.

Obrázek uživatele Esti Vera

Tolik lásky

Fandom: 
Drabble: 

„Naskoč si,“ pobídl ji, „musíme vyrazit.“
„Já mám strach,“ zašeptala vyděšeně, pohled upřený k zemi, „bojím se, že spadnu.“ Trochu se styděla, nejspíš to bylo hloupé. Ale už ho párkrát běžet viděla a představa pádu v takové rychlosti se jí ani trochu nelíbila.
„Dítě moje,“ usmál se na ni laskavě, „uvidíš, že se ti to bude líbit. Jen pojď.“
Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Zlatě zářily a bylo v nich tolik lásky!
S úlevou se usmála a vylezla mu na hřbet.
„Odpusť,“ zašeptala do husté hřívy.
S ním se přece nemá čeho bát.
Aslan se poklidně rozeběhl.

Závěrečná poznámka: 

Ráno mi došlo, že jsem si letos na tenhle fandom ještě nic nenapsala, tak jsem to musela napravit :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Probouzení

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Kletba Bílé čarodějnice neležela na všech narnijských hvozdech stejně. Přelévala je ve vlnách podle toho, kde se právě nacházela či kam byl zrovna upřen její zrak. Udržet po léta v područí spánku statisíce živoucích bytostí nebyl jednoduchý úkol ani pro velkou Jadis z Charnu.
A tak se dryády, hamadryády i sylváni čas od času probírali ze smrtelné únavy, tu po jednom, tu ve skupině. Pomalu zvedali ztěžklá víčka, pokoušeli se otevřít ústa zaslepená sněhem. Hledali další oko, další větev, která jim pokyne na pozdrav. Šátrali pod zemí po známých kořenech. A pevně je stiskli, když udeřila další vlna ledového kouzla.

Obrázek uživatele Lee

Dvoření záhady

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Jeden svět.
Všem laskavým čtenářům, které jsem nekomentovala, za což se hluboce omlouvám.

Drabble: 

Měla dojem, že se přeslechla.
„Co, prosím?“
Nebylo přece možné...
„Znám Narnii,“ opakoval znovu tiše.
Jako by prasklo sklo. Už nebyl její svět - tak nesnesitelně obyčejný - a ten druhý, ten vysněný, který musela opustit. Ze všech zemí, všech lidí, co žijí v Londýně, všech studentů, které kdy mohla potkat, se o ni uchází ten, který viděl... Viděl. A teprve teď jí došlo, že se doposud dívala jen přes roušku, v bolesti se přesvědčila, že svět kolem ní nemá tajemství, dokud jí jedna z jeho záhad nepřišla až ke dveřím.
„Odpusťte, neměl jsem vás tím obtěžovat během hry.“
Stiskla mu ruku.

Obrázek uživatele Lee

Svatební den

Úvodní poznámka: 

Pro ef77, snad Ti udělá alespoň trochu radost.
Požehnané Velikonoce vám všem! :)

Drabble: 

Odmalička snila, že bude mít svatbu jako jednou za sto let. Všichni se jí smáli. Jak by se něco mohlo vyrovnat stoletým oslavám? Jak by se jakkoli bohatá svatební veselice mohla přiblížit jásavému veselí, které propukalo každých sto let kolem kamenného stolu?
Mysleli si, že si dělá legraci.

Když pak pohlédla do očí Lva, napadlo ji, že snila až příliš skromně. Její svatební den byl největším dnem od chvíle, kdy nad Narnií zazněla stvořitelská píseň. V dobrém i ve zlém. Sevřela v dlani svatební prsten, přetáhla svého manžela přes práh a všichni zlí duchové utonuli ve vodách zalévajících starou Narnii.

Závěrečná poznámka: 

Nějak mě zamrzelo, že na včerejší téma nenapsal nikdo Narnii, ale přišlo mi zvláštní už podruhé vydávat drabble na staré téma. :D Tak snad to takto projde. :)

Obrázek uživatele Arengil

Padá hvězda, něco si přej!

Úvodní poznámka: 

BéJéBé

Drabble: 

Koriakin, nejjasnější Pán úsvitu, zazářil a opsal elegantní oblouček kolem Almabil, Paní míru, koketně obkroužil mlhovinu Aslanův oštěp, z dálky pozdravil Ramandua, aby dal zblízka přednost Tarvovi, Pánu vítězství.
Opatrně se mu dvořil... Nebo snad Tarva jemu?
Oběžnice se přibližují... Vesmír hoří!

Aslanovy oči se mu propalují do bublající krve zpěněné vášní.
"Koriakine, Koriakine..."
"Copak? Paní Almabil žalovala?" ušklíbl se Nejzářivější, rozpřáhl ruce, a pak už jenom padal.

Pán úsvitu, v sousedním studánkovém světě známý jako Světlonoš, Jitřenka, Heosphoros, Lucifer, Had rajský z podřádu hadů, z řádu šupinatých, třídy plazů, z říše padlých hvězd.

"...Tohle jsou ťulpodi. A tvůj trest."

Obrázek uživatele Lee

Vůně jara

Úvodní poznámka: 

Počkat, to chcete říct, že na tohle téma nikdo nenapsal Narnii?! Odpusťte, ale to mi přijde jako hrozné mrhání.
NESOUTĚŽNÍ, samozřejmě. :)
(Varování: patos)

Drabble: 

Běžte, mí poslové, leťte po větru a vyřiďte všem dobrou zprávu. Zburcujte spící, dejte naději ustrašeným, potěšte umírající... a pak – až začne země procitat – vyjděte naproti mým vlkům a nenechte je na pochybách, ať poznají, že se blížím. Ať se lekají mého odrazu na vodní hladině, v temné noci ať je budí můj hlas. Jediný z nich se neskryje před vzpomínkou na mě. Doneste jim tu dobře známou vůni, ať je zabrní v nohách touha po svobodě a až znovu odkryjí tesáky, aby zavrčeli, zuby jim zatrnou a zachvějí se, protože staletá zima povoluje, jak se král šelem vrací domů...

Obrázek uživatele Lee

Rytířem

Drabble: 

„Jsou to zbraně, ne hračky,“ řekl mu tehdy (přišlo mu to tak dávno) a on nadšeně přikyvoval, ačkoli vlastně nevěděl čemu, protože to byla ta nejskvělejší hračka, kterou kdy dostal.
Teprve teď si doopravdy uvědomil, že tohle není hra, že to, co drží, není ozdoba, ale to jediné, co stojí mezi ním a smrtí. A že to je zoufale málo. V očích šelmy četl smrt a četl ji poprvé.
Když ho pak mohutné tělo povalilo a vlčí tesáky chňaply naprázdno, zdálo se mu, jako by umíral a zároveň se v něm někdo nový rodil.
Od té chvíle držel meč jinak.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se. Napsala jsem to v hlavě a pak už jsem se neudržela. Tak hrozně tenhle fandom miluji a čím dál víc ho vořu. :D

Obrázek uživatele Rebelka

Poslední strážce

Úvodní poznámka: 

Ahoj podesáté! :) Letos budu asi drabblit z mobilu, tak nevím, jak dlouho to vydržím. Ale budu se snažit. ;)

Drabble: 

Slunce se zhoupne za obzor a zbarví nebe do krvava. Lampa svítí, musí svítit. Jakmile dají Bobrovi děcka spát, přijdou sem a pozorují první hvězdy. Bez světla by zakopli a to lampa nechce. Navíc se jí líbí, jak se drží za tlapky.

Všichni už dávno spí a les je klidný a tichý. Lampa svítí, musí svítit. Věří, že existují jiné světy a že se v nich její světlo zrcadlí jako oheň majáku.

Svítá a paprsky slunce lechtají rosu v trávě. Lampa svítí, musí svítit. Je posledním strážcem a svým světlem zahání hlubokou tmu. Takovou, která může přijít i ve dne.

Obrázek uživatele Lee

Kam zlo nedohlédne

Úvodní poznámka: 

Co mám s tímhle tématem dělat...

Drabble: 

Bylo by mi tě snad i líto, Aslane, jak tak se staženým ocasem odcházíš ze své země, kdybych to nebyla já, před kým prcháš. A dobře děláš, brzy bys svou zemi nepoznal, jak ji přetvořím ke svému obrazu. S tebou opouští tuto zemi vše dobré. Se mnou opouští tuto zemi vše dobré. První padne tvůj zákon, ta směšná, ubohá berlička pro slabé. Slabí nemají v mé zemi místo, kdo nedokáže přežít, právem umírá.

Jenže Čarodějnice, ač byla u stvoření Narnie, už dávno nebyla schopna vidět za její okraj. Tak se stalo, že aniž to věděla, zákony prastaré magie platily dál.

Závěrečná poznámka: 

Zas to hrozně uteklo, ach jo, DMD je na mě jaksi příliš nahuštěné a příliš krátké.

Obrázek uživatele Lee

Euangelion

Fandom: 
Drabble: 

Nabrousivše kosy, pustili se ženci do práce. Klasy nehlučně klesaly na zem spolu s bodláčím, které mezi nimi vzrostlo. Svazovali jej do otýpek a házeli stranou na rostoucí hromadu. Když bylo všechno obilí shromážděno na vozech a odvezeno, nepotřebný plevel zapálili.
Cítila stoupající kouř a žár. To ona hořela. Ale nebyla koukolem, spíš kovem, hrnčířskou hlínou, ptákem. Bolest tančila a ohněm probleskovala zlatá záře.
S trhnutím se probudila. Mžitky před očima dosud oranžově plápolaly. Aslane...
Byla to zpráva pro ni. Dobrá zpráva. Jsou v pořádku. Šeptem opakovala jméno Lva. A poprvé od jejich smrti nebyla její modlitba výčitkou, ale prosbou.

Závěrečná poznámka: 

Pardon, nějak mi to nepíše. Ale konečně se začínám cítit správně rozjetá a namotivovaná, že bych mohla začít komentovat. :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Jeden svět

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Společný jazyk.

Drabble: 

Bavila se. Obtloustlý komorník se rozjařeně batolil po jevišti, předčítaje nahlas z nastrčeného dopisu. Cítíc na sobě jeho pohled, smála se jen v duchu, nedovedla se (zvlášť když jí vykal) chovat jako holka z třetí lavice u okna. Bylo to celé tak hloupé. Zatímco se publikum chechtalo směšným pohybům a replikám černobílé figurky, přemýšlela. Nemohl věřit, že by opravdu byla královna. Takže to jen hrál. Proč? Koutkem oka postřehla jeho pohyb.
„Promiňte, že vás ruším, ale musím se zeptat.“ Zpozorněla.
„Jaké říši jste vládla?“
Obrátila se na něj nechápavě. Ptal se zcela vážně.
„Narnii,“ vydechla tiše.
Usmál se: „Tu znám.“

Závěrečná poznámka: 

Napsala bych "BJB", ale anžto je dost možné, že kontrolující v tom neuvidí téma, psát to radši nebudu. :D

Stránky

-A A +A