Letopisy Narnie

Obrázek uživatele Lee

Kam zlo nedohlédne

Úvodní poznámka: 

Co mám s tímhle tématem dělat...

Drabble: 

Bylo by mi tě snad i líto, Aslane, jak tak se staženým ocasem odcházíš ze své země, kdybych to nebyla já, před kým prcháš. A dobře děláš, brzy bys svou zemi nepoznal, jak ji přetvořím ke svému obrazu. S tebou opouští tuto zemi vše dobré. Se mnou opouští tuto zemi vše dobré. První padne tvůj zákon, ta směšná, ubohá berlička pro slabé. Slabí nemají v mé zemi místo, kdo nedokáže přežít, právem umírá.

Jenže Čarodějnice, ač byla u stvoření Narnie, už dávno nebyla schopna vidět za její okraj. Tak se stalo, že aniž to věděla, zákony prastaré magie platily dál.

Závěrečná poznámka: 

Zas to hrozně uteklo, ach jo, DMD je na mě jaksi příliš nahuštěné a příliš krátké.

Obrázek uživatele Lee

Euangelion

Fandom: 
Drabble: 

Nabrousivše kosy, pustili se ženci do práce. Klasy nehlučně klesaly na zem spolu s bodláčím, které mezi nimi vzrostlo. Svazovali jej do otýpek a házeli stranou na rostoucí hromadu. Když bylo všechno obilí shromážděno na vozech a odvezeno, nepotřebný plevel zapálili.
Cítila stoupající kouř a žár. To ona hořela. Ale nebyla koukolem, spíš kovem, hrnčířskou hlínou, ptákem. Bolest tančila a ohněm probleskovala zlatá záře.
S trhnutím se probudila. Mžitky před očima dosud oranžově plápolaly. Aslane...
Byla to zpráva pro ni. Dobrá zpráva. Jsou v pořádku. Šeptem opakovala jméno Lva. A poprvé od jejich smrti nebyla její modlitba výčitkou, ale prosbou.

Závěrečná poznámka: 

Pardon, nějak mi to nepíše. Ale konečně se začínám cítit správně rozjetá a namotivovaná, že bych mohla začít komentovat. :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Jeden svět

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Společný jazyk.

Drabble: 

Bavila se. Obtloustlý komorník se rozjařeně batolil po jevišti, předčítaje nahlas z nastrčeného dopisu. Cítíc na sobě jeho pohled, smála se jen v duchu, nedovedla se (zvlášť když jí vykal) chovat jako holka z třetí lavice u okna. Bylo to celé tak hloupé. Zatímco se publikum chechtalo směšným pohybům a replikám černobílé figurky, přemýšlela. Nemohl věřit, že by opravdu byla královna. Takže to jen hrál. Proč? Koutkem oka postřehla jeho pohyb.
„Promiňte, že vás ruším, ale musím se zeptat.“ Zpozorněla.
„Jaké říši jste vládla?“
Obrátila se na něj nechápavě. Ptal se zcela vážně.
„Narnii,“ vydechla tiše.
Usmál se: „Tu znám.“

Závěrečná poznámka: 

Napsala bych "BJB", ale anžto je dost možné, že kontrolující v tom neuvidí téma, psát to radši nebudu. :D

Obrázek uživatele Lee

Sprostého původu

Drabble: 

Byla to velká věc. Zpět ve staré Anglii by to bylo nevídané: skok o dvě, možná tři společenské třídy až do té nejvyšší. Neobešlo by se to bez množství ceremonií, slavnostních večeří a oficialit. Celá země by o tom mluvila. Ale tohle nebyla Anglie.
Oni se tu, zaskočeni radostí, vůbec nezměnili. Koruny na jejich hlavách v nich vyvolávaly stejnou úctu a bázeň jako ta, kterou nosila královna Viktorie. Neuměli vládnout. Právě proto je Aslan vybral. Čerstvě stvořená země a její obyvatelé si žádali spíš porozumění než organizaci, spíš oddanost než inteligenci.
Mladá Narnie potřebovala víc krále drožkáře, než drožkáře krále.

Závěrečná poznámka: 

(A určitě nepotřebovala troškaře krále. :))

Obrázek uživatele Lee

White hole

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nebodík. Ani to nemusíte číst (pokud máte cynickou náladu, asi by vás to otrávilo), to já jen tak sobě pro radost, i když jsem už o tom psala asi tisíckrát.

Drabble: 

Poslední bílá místa na mapě byla vždycky něčím výjimečná. Měla tajemství. Do jisté míry se dala odhadnout na základě všeho ostatního, ale v něčem přece vždy převyšovala očekávané. Čím byl svět, ze kterého bylo možno usuzovat, větší, tím spíš ho ono poslední místo naplnilo úžasem a radostí. Proto je miloval. Ať to bylo poprvé, nebo po tisící, odkrýval a tvořil ona místa vždy s největší opatrností a pečlivostí.

Poslední prázdné místo tohoto vesmíru bylo malinké, tak akorát na jedno drobné těleso. Celý kosmos (ale hlavně Aslan) zpíval pro modrou planetu i všechny na ní a viděl, že je to dobré.

Závěrečná poznámka: 

Poslouchám teď znovu Ortodoxii a některé myšlenky jsou prostě tak fascinující...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Společný jazyk

Úvodní poznámka: 

Nebodík. Volně navazuje na Kým jsi.

Drabble: 

„Hej, Pevensiová, nepřeháníš to trochu s tím hraním si na dospělou?“ pokřikovala na ni skupina holek, se kterými se nebavila, protože si mezi nimi připadala jako stařena.
Udržujíc předstíraný nezájem (měla na jazyku hodně jedovatých poznámek), obrátila stránku, když si uvědomila, že vedle ní někdo stojí.
„Ehm.“
Vzhlédla a střetla se s nervózníma očima. Zas tenhle poděs.
„Poctila by mě... vaše výsost svou přítomností na divadelní hře?“ ke konci skoro šeptal, asi aby ho neslyšela drbající parta. Musela se hodně soustředit, aby nevyprskla smíchy, ale vlastně to k smíchu nebylo. Vzal ji vážně.
„Ano,“ řekla prostě, „audience je u konce.“

Závěrečná poznámka: 

Když to prostě nejde nenapsat na tohle téma Narnii...

Obrázek uživatele Lee

Kde jsou dva

Úvodní poznámka: 

Narychlo se vypravuji s Viktorkou ven a nevím, kdy (a v jakém stavu :D) se vrátím, tak alespoň takto.

Drabble: 

Nejhorší bylo uvědomit si, že jí nikdo nepomůže. Ve škole byli jen oni a ti, kteří se jich báli. Největší zklamání byli ale dospělí... Ti, kteří to věděli, s tím nechtěli nic dělat a ti ostatní nic nevěděli, protože vědět nechtěli. Škola nebyla skutečné peklo, protože ji (a spoustu dalších) trápili, ale protože to všem bylo jedno.
Když pak najednou přišel on s tou svojí legrační (ale tak krásnou) pohádkou o světě, kde velká slova mají význam, zaváhala. Zaváhala před brankou, protože se to zdálo příliš dobré, aby to patřilo do jejího světa.
Pochopil to a vzal ji za ruku.

Závěrečná poznámka: 

(Pořád platí: řekněte když tak STOP.)

Obrázek uživatele George

„Říkal, že ho možná neuvidíš“

Drabble: 

Není to žádná slast budit uprostřed noci čtyři spící lidi, kteří za sebou mají namáhavý celodenní pochod a jsou navíc všichni starší než vy.
Jak se k nim blížila, doslova cítila strašlivou neochotu, jak jí tíží nohy. Neochotu pramenící ze strachu. Ale čeho se to vlastně bojí? Že se na ni rozzlobí? Možná jo, na chvilku, ale Lucinka věděla, že to se zas spraví. Že na ní budou nepříjemní? Právě probuzení lidi to mají tak trochu v popisu práce...

Čeho se doopravdy bojí, je, že jí to nebudou věřit.
Ale v tuhle chvíli možná úplně stačí, že Mu věří ona.

Obrázek uživatele Danae

Tiší v Kalormenu

Drabble: 

Kalormen nebyl nijak něžný k těm, kdo se narodili jiní. Ctil sílu a výsledek. V tašbánských slumech ovšem pohlíželi na nemocné údy či zakalený zrak pragmaticky. Žebrající slepé děvčátko či chlapec bez nohou dokázali uživit celou rodinu, protože Kalormen se občas rád dojal.
Rodina, kde vyrůstal chlapec bez sluchu, byla pokládána za Tašovy milce. Tisrok takové děti vykupoval v pěti letech za sumu, za kterou mohlo po dlouhá léta žít mnoho hladových krků. V paláci je pak vychovávali jako otroky, kteří asistovali při nejtajnějších jednáních. Neměli sluch a hlas. Nemohli nic vyzradit. Kdopak by si všímal nenucených pohybů jejich rukou.

Závěrečná poznámka: 

Dva neslyšící otroci, kteří drží svíce při tajném jednání tisroka, Rabadaše a Ahošty v "Kůň a jeho chlapec", pro mě vždycky byli fascinující a děsivý detail.

Obrázek uživatele George

Probuzení

Fandom: 
Drabble: 

Již je tomu dávno, kdy do země vpadl krutý útočník, dobyl ji a většinu obyvatel pobil.
Ti, co zbyli, uprchli daleko do hlubokých lesů, kde bohužel postupem času zdivočeli, zhoupli a oněměli.
Stromy upadly do hlubokého spánku. Z něj se budí jen občas a jen napůl, když jimi náhle pohne dávná vzpomínka na nekonečné tance pod hvězdami, na udatné činy a zašlé časy. Tiše si šeptají staré příběhy.

Stromy si pamatují. A čekají.

...

Jednoho rána (stejně obyčejného jako každé jiné, ale zároveň tak neobyčejného jak to
jen jde), se právě s rozbřeskem rozlehl Narnií Lví řev. Hluboký, mohutný a nádherný.

Závěrečná poznámka: 

Je hezké být zpět :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Před zraky mnohých

Úvodní poznámka: 

Moc dlouho jsem to tedy bez tohohle fandomu nevydržela. Až to bude nesnesitelné, řekněte stop.

Drabble: 

Polykal děs. V lese bylo ticho. Odporné ticho, ve kterém slyšel jen vlastní dech a sliny stékající z jejich mord.
„Dryády! Nejsem tu přece sám, pomoc!“ chraptěl a v duchu se smál vlastní bezmocnosti.
Šelmy ho pomalu obklopily.
„Tak pomozte! Ve jménu Aslanově, toto je přece i vaše země!“ oddaloval nevyhnutelné.
Z hrdla nejstaršího vlka zabublal smích.
Vaše země? Lev je pryč, co je v téhle zemi ještě vaše?
Hlas se mu nečekaně vrátil.
„Modlete se, aby byl pryč. Aby byl navěky pryč, protože jinak…“
Dryády beze slova sledovaly, jak ho vlci roztrhali na kusy.
A nikdy si to neodpustily.

Obrázek uživatele ef77

Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie

Úvodní poznámka: 

Letos jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je psát seriál (a dobré to je :o)). Přesto jsem vybrala neseriálové drabble, protože mi připadá nadějné. A naděje je mi zapotřebí, jak se mi celý duben dobře žilo a psalo, s jeho koncem bohužel postihla moji rodinu velká ztráta, ze které se pořád nemůžu vzpamatovat. Tím se chci zároveň omluvit, že nekomentuji, neodpovídám na komentáře a neděkuji těm, kteří některá moje drabblata dali do výběrů. Mám z toho radost, opravdu, ale síla mi nějak chybí.

Drabble: 

Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
„Přece není možné, že ona už nikdy..“
Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“

Závěrečná poznámka: 

A abych nezapomněla, drabble je věnováno Lee, za všechna její (narnijská i nenarnijská).

Obrázek uživatele Lee

Jdi a otevři dveře

Úvodní poznámka: 

Protože to pondělí byl nádherný den. Od rána až do večera se mi všechno dařilo. A když mě napadla před tělocvikem tahle stoslůvka, měla jsem z toho hroznou radost. Cestou domů jsem se těšila, jak ji napíšu. I když je nakonec trochu jiná, než jak jsem ji měla v hlavě, pořád je pro mě spojená s tím krásným dnem.

Drabble: 

Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.

Závěrečná poznámka: 

Název jsem samozřejmě sprostě ukradla, ale hrozně se mi k tomu hodil.
Psáno na téma Loňské sněhy.

Obrázek uživatele Lee

Silní a slabí

Úvodní poznámka: 

Nebodík.
Děkuji našim hvězdným organizátorkám - KaTužce a Nifredil - a také všem, co dělají DMD tím, čím je.

Drabble: 

"Vy dva se už do Narnie nevrátíte," řekl.
Vlna emocí se přes ni převalila, a než se mohla nadechnout, přišla další... a další.
"Zuzano," vytrhl ji jejím jménem z běsnícího živlu, "neposílám vás domů za trest, ale protože váš úkol už neleží tady. I váš svět potřebuje krále a královny."
Kousla se do rtu.
"Nedokážu to, Aslane."
Lev mrskal ocasem. Promluvil dunivě a mocně.
Pak řekl: "Dcero Evina, dokázala jsi už mnohem víc. Teď zase vy otevírejte cestu těm, kdo ji potřebují."
Mlčeli. Nakonec přikývli.
"Zítra projdete zpět do svého světa," odmlčel se, "vedli jste si dobře."
Oba se usmáli.

Závěrečná poznámka: 

Lewisi, ty krutý, krutý autore! Chci vědět, co jim Aslan řekl, a vím moc dobře, proč jsi to nenapsal! (Proto jsem to ani já nenapsala.)

Omlouvám se všem, kterým jsem způsobila újmu, dost jsem váhala, jestli tohle poslat (vznikly tři verze), ale nakonec jsem neodolala. (Jsem hrozně ctižádostivá.)
Ach jo, dubne, fňuk...

Obrázek uživatele Lee

Vymknutá

Úvodní poznámka: 

Pro strigg, protože bez ní by nevznikla ani jedna z mých narnijských stoslůvek.
Ku poslechu - ♫♪♫.

Drabble: 

Nechtěla tomu věřit. Nemělo to logiku. Proč nic neviděla? Vždyť přece chtěla. Tolik chtěla. Chtěla? Co chtěla? Chtěla ho vidět? Nebo chtěla jen záruku? Jistotu? Vypadnout z toho hrozného lesa? Je to strašlivý okamžik, když začnete lhát sami sobě a jste si přitom tak jisti svou upřímností. Dělala jen to, co bylo rozumné.
Následovat Lucku bylo šílenství. A přece šli. S každým krokem přibývalo světla. Oči se jí otevíraly. Teď už vědomě strhávala klapky, kterými se oslepila. Záblesk zlaté. A pak spadla poslední a ona najednou, tak jasně jako viděla své sourozence, spatřila lva, „Aslane,“ a všechno zase dávalo smysl.

Závěrečná poznámka: 

Ten film má své mouchy, ale jedno se mu musí nechat – má nádherný soundtrack.

Kdyby tohle bylo mé poslední letošní drabblátko, děkuji všem laskavým čtenářům, jste úžasní. A omlouvám se, že jsem letos v komentování nestála za nic. Nemám pro to ani žádnou omluvu, prostě to bylo tenhle rok nějak neslavné.

Obrázek uživatele Lee

Partie

Úvodní poznámka: 

A ještě jeden nebodík.

Drabble: 

„Co tady vlastně děláme?“ povzdechl si trpaslík. Chvíli zíral na šachovnici, načež přemístil krále.
„To říkáš vždycky, když prohráváš,“ usmál se faun. Po krátkém zaváhání táhl koněm.
„Chm,“ zabručel trpaslík, „ale teď se ptám vážně. Co a pro koho tu vlastně hlídáme?“
„Není to jedno? Služba jako služba.“
„Není. Na normální hlídce jeden vídá lidi,“ zamračil se.
„Táhni,“ vyzval ho faun.
„Měsíc hlídat opuštěný hrad, pche!“
Trpaslík mrzutě pohnul jezdcem.
„Eso,“ prohlásil vesele faun, když přemístil zlatého střelce.
„Kolikrát ti mám opakovat, že se říká šach!“ zaúpěl jeho společník.
Faun se smál. A kolem nich se nehlučně rozpadal Cair Paravel.

Obrázek uživatele Lee

Milován jsem všemi

Úvodní poznámka: 

Nebodík.

Drabble: 

Celé jeho nitro se sevřelo a cosi uvnitř temně zadunělo. Teď ne. Teď jdu zemřít.
Srdce se mu rozbušilo zběsilým rytmem a krev v žilách trylkovala. Ještě ne. Zbývá zvítězit.
Svaly sebou škubaly a rozeznívaly mohutný chorál. Vložit koruny na hlavy.

*
„Proč odchází?“ zeptala se Lucinka posmutněle.
„Víš, není to žádný ochočený lev,“ odpověděl pan Tumnus.
„Ne, to není,“ řekla. Ale uvnitř to nechápala. Nebylo mu s nimi dobře?

Aslan cítil dětský smutek. Nerad opouštěl ty, co ho milovali. Ale melodie uzrála a v lese mezi světy tryskala čerstvá voda. Nový svět volal po písni. A Aslan miloval nové světy.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že v knize to byl pan Bobr, kdo říkal, že Aslan není ochočený, ale mně se k Lucince zkrátka mnohem víc hodí pan Tumnus.
Kdo pozná referenci v názvu?

Obrázek uživatele Lee

Mlčení

Úvodní poznámka: 

Nebodík.

Drabble: 

"Přiznejme si to, zestárli jsme," povzdechl si.
"Vzpomínáš, byly časy, kdy tě každá narážka na věk hrozně urazila," otočil hlavu.
"Vždycky jsi pak se mnou týden nemluvila," usmál se pro sebe.
"Říkával jsem ti, jen si trucuj, jen aby ti to nezůstalo - kdo chvíli mlčel, už mlčí opodál."
V koruně stromu zahvízdal vítr.
"Já vím, že ta průpovídka je ve skutečnosti jinak. Ale to všechno, tolik se toho změnilo. Podívej na mě, copak by mě někdo ze starých přátel poznal? Faun, který netančí," umlkl.
"Tak už jednou přestaň trucovat," přejel rukou po hrubé kůře, "prosím."
Vrba mlčela. A sníh padal.

Obrázek uživatele Lee

Kým jsi

Úvodní poznámka: 

Opět nebodík. Pardon, ale tak krásné téma...

Drabble: 

Čas všednosti. Čas překovat meče v radlice, hroty šípů v násadky per, vyměnit vládu za podřízenost, trůny za nepohodlné školní škamny. A přece se v nich něco změnilo. Všichni to vycítili.

„Víš,“ zakoktal se chlapec, který jí chtěl zřejmě složit poklonu, „ty jsi jiná než ostatní holky. Jsi hrdá… skoro jako královna.“ Trefa do černého. Co na to říct?
Po chvíli ticha se usmála, s nečekanou lehkostí odhodila tu rozumnou Zuzanu a řekla: „Protože jsem královna.“
Hoch na ni s nepochopením zazíral, a když ho míjela, nezmohl se na slovo. Věděla, co si o ní pomyslí. Potrhlá „královna“. Tak ať.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že je to ohrané, ale znovu ve mně včera ta věta (once a king or queen...) díky ef77 zarezonovala.

Obrázek uživatele Lee

Kéž válka

Úvodní poznámka: 

Nebodík.

Drabble: 

V Narnii už dlouho vládl mír. Měl by zavládnout i v jeho srdci, ale…
Častokrát se přistihl – i když se za to nenáviděl – že touží po válce. A ne nutně po válce, vždyť by přece stačila docela drobná půtka, sotva týdenní potyčka na hranicích. Sám by vyrazil do boje – i když jej nesnášel – byl by v prvních řadách a riskoval by život, jen aby mohl v tu pravou chvíli zatroubit na Zuzanin roh.
Sevřel darovaný bílý kapesník a nešťastně složil hlavu do dlaní. Ano – byl by se všeho odvážil… Jenže v Narnii už dlouho vládl mír. A pan Tumnus plakal.

Závěrečná poznámka: 

Pardon, jsem krutá, já vím. Ale je v tom také mnoho obdivu, protože mi přijde neuvěřitelné, že ten roh měli a nikdy nezatroubili.

Obrázek uživatele ef77

Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie

Úvodní poznámka: 

Pro Lee, mou narnijskou hvězdu. Snad mi ten patos odpustí :o).

Drabble: 

Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
„Přece není možné, že ona už nikdy..“
Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“

Obrázek uživatele Lee

Jdi a otevři dveře

Úvodní poznámka: 

Pro ef77, protože jsem dnes znovu četla tohle. Díky.
(Nebodík.)

Drabble: 

Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.

Závěrečná poznámka: 

Elán se sice nenašel, ale nostalgie je moje oblíbené palivo.

Obrázek uživatele Lee

Novýma očima

Úvodní poznámka: 

Věnuji Rye s omluvou, ale prostě sníh... a já neodolám.

Drabble: 

"Vaše Výsosti," uklonili se.
"Nezlobte mě," rozesmála se Lucinka, "můžu si přisednout?"
Faun se posunul a udělal vedle sebe místo.
"O čem si povídáte?" zajímala se.
"Ále... stěžuji si na pana Bobra," zahudrala jakoby nespokojeně paní Bobrová.
"Copak provedl?"
"Jako by v poslední době ztratil všechen elán. Pořád jen sedí doma. Když si vzpomenu, s jakým zápalem stavěl naši hráz. Ale kdeže loňské sněhy..." náhle se odmlčela.
Pan Tumnus se chápavě pousmál.
"Co se stalo?" zeptala se po chvíli ticha zmateně Lucinka.
"To nic," paní Bobrová si otřela oči, "došlo mi, že teprve teď vím, co to loňské sněhy jsou."

Závěrečná poznámka: 

Letos jsem na Narnii úplně zapomněla. Kdeže loňské sněhy jsou... Ach jo.
(Odpusťte, vím, že by asi v Narnii tohle pořekadlo sto let nepřetrvalo, i kdyby ho tam vůbec znali, ale... Tak.)

Obrázek uživatele Rya

Roztávání

Drabble: 

Každý rok sněžilo a nikdy netálo. Ptáci zmlkli, zem sténala pod ledovým příkrovem, semena spala utopená v hloubi, světlo bylo jen vybledlou tmou.

Nebyl nejstarší, nebyl nejchytřejší, nebyl nejkrásnější a jen nakratičko byl nejmladší. Všichni měli něco, co postrádal. Křivdičky a drobné nespravedlnosti, smyšlené i skutečné, se střádaly. Srdce nezmrzlo; zmrzutělo.

Jaro přišlo náhle a bylo zázračné. Kráčeli jím mlčky, dojatí, okouzlení. Nebezpečí jim šlo za zády, ale jeho moc slábla. Přesto v mysli studil střípek: strach o ztraceného bratra.

Když kropil slzami už tak dost mokrou trávu, nevadilo mu, že brečí.
Lev plakal také.
Slzami, které odplavily špínu viny.

Závěrečná poznámka: 

Tohle je asi bez znalosti fandomu nesrozumitelné, ale napsat jsem to musela

Obrázek uživatele Esti Vera

To, co na mapě není

Úvodní poznámka: 

Mohla bych napsat "Bodík je bodík", ale vzhledem k mé neschopnosti napsat parodii se bude více hodit "Touha po bodíku je, ale bodík asi nebude" (a nebo snad ano?)

Drabble: 

„Kde to jsme?“ ptala se Zuzka

„V Narnii, v zemi, kde se každému dostane veškeré péče, kterou si zaslouží,“ odpověděl jí majestátní lev.

„A ve které galaxii to je?“

„Milé dítě, Narnie je země tvořená sny. Nachází se dále, než je možné popsat slovy. Není na mapě,“ usmál se na ni lev.

„Takže vlastně neexistuje?“

„Jistě že existuje. Jen se rozhlédni.“

„Jenže ta vaše Narnie nemůže existovat, když nikde není.“

„Ale ona existuje, tvé srdce to ví.“

„Neexistuje.“

„Do háje, jasně že existuje. Všichni to ví.“

Tak to je jasná schizofrenie, pomyslela si Zuzka. Počkat! Ten lev doopravdy právě promluvil?

Obrázek uživatele Lee

Nemilovat

Úvodní poznámka: 

Tak - musím napsat ještě jednu, když už mi to téma tak nahrává.

Drabble: 

„Vaše výsosti.“
Tón jeho hlasu byl zvláštní a přitom jakoby známý. Královně se náhle, zcela nečekaně sevřelo srdce. Trvalo dlouho, než pochopila proč. Myslel to vážně. Pro něj byla královna. Všichni její vojáci byli stateční a věrní. Ale tento jediný, ať si to uvědomoval, či ne, ji miloval. A Jadis to nebylo zcela lhostejné. Přese všechno byla žena.
Učinila jej svým osobním strážcem. Nepotřebovala ochranu, ale příčila se jí představa, že by padl. Tak se jediný člověk, který jí byl blízký, stal také její jedinou slabinou. Nemohla použít slovo.
Když ho její sestra zabila, vyhladit svět bylo náhle velmi snadné.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, že je to klišé. Jenže vždycky když čtu, jak se královna začervenala a uklonila, poté co jí Londýňané (žertem) provolali slávu, si říkám, že v ní přece muselo něco být.

Obrázek uživatele Lee

Zkažené jablko

Fandom: 
Drabble: 

Laeta se narodila jen o minutu dříve než její dvojče, ale zdálo se, jako by byla starší o pět let. Hry, které si hrála, hrála i její sestra, věci, nad kterými přemýšlela, zkoumala i její sestra, kam se vrtla, tam šla i její sestra.
Když se poprvé postavila, sestra ji následovala.
Když zpívala první píseň, sestra se přidala.
Když poprvé ztýrala sluhu, sestra nezůstala pozadu.
Když chtěla nastoupit na trůn, sestra s ní soupeřila.
Když porušila slib, sestra jej rovněž nedodržela.
Když vyhladila armádu své sestry, její sestra vyhladila svět.
Těžko říci, která z nich byla nakonec krutější.
Jadis přežila.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Konečně, konečně, konečně! Těšila jsem se na ni, ani nevíte jak.

Obrázek uživatele Erys

Ďobání vzpomínek

Fandom: 
Drabble: 

Malá holčička i odvážná velká ségra. Bojící se náletů a tmy. Milující hry na rodinu. Bránící své sourozence, mlátící své sourozence, tak to sourozenci mívají. Přemýšlivá, obezřetná, životem poučená, a přece dítě, které chce věřit. Smějící se, plačící, radující se, zkoumající svět.

Dospělá žena, obyčejná žena. Vedoucí rodinné účetnictví. Peroucí prádlo, vařící pro hladové krky. Vyprávějící přenádherné, dechberoucí příběhy. Objímající, uklidňující, zakazující, vychovávající. Milující máma i manželka. Ochotně pomáhající s dětskými hrami. Občas toužící po návratu, nemohoucí se vrátit.

Několik let žila královským životem.
Zuzana nasadí papírovou korunu na dětskou hlavu a své slzy skryje za maminkovské „sluší ti to“.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Kachny! Kachny!

Drabble: 

Někdo to prostě musí říci. Tedy napsat. Hlavně když ještě není téma a chce se něco psát. Ty kachny - uvědomujete si to určitě všichni, ať už nostalgicky lkáte, nebo je vám to fuk - ty kachny byly docela obyčejnou závislostí! Žluťoučké, roztomiloučké, člověk si je spočítal, jak to vylezlo přes desítku přes dvě, tep se zvýšil, dopamin proudil mozkem a centrum odměny radostně poskakovalo, neurologové prominou. A co se dělá se závislostmi, milí mladí přátelé? Ano, správně, se závislostmi se loučíme! Pá pá, cigaretky! Pá pá, přejídání! Pivo každý večer, sbohem! Čokoládko, uvidíme se o Vánocích! Kachny, táhněte (to není neomalenost, kachny se tak prý pohybují. Tahem.)
Ten, kdo vymyslel tohle téma, byl prostě génius, víte?
ZAMÁVEJME KACHNÁM!
A vraťme se ke slovům.
Ano, tohle drabble má moc a moc slov.
Příští už bude v pořádku.
Krásný duben.
Mám vás ráda :-)

Závěrečná poznámka: 

Kdo ví, proč jsou fandomem tohoto drabblete také Letopisy Narnie, dostane na pikniku speciální sušenku ;)

Obrázek uživatele Lee

Před usnutím

Úvodní poznámka: 

Tahle je pro tebe, strigg, s díky za to, že jsi mi tenhle svět objevila. (A také trochu pro vás všechny, kteří děláte DMD tím, čím je.)

Drabble: 

Když se v narnijských lesích poprvé objevili vlci, on byl v čele odboje. Vyhnali je jednou, dvakrát. Potřetí se to nepodařilo. Nepřátelé ho oddělili od ostatních, zahnali do kouta a div nezabili. Nakonec rozdrtil třem z nich lebku a utekl. Potrhaný a chromý klesl do svého doupěte. Tam se velká šelma rozplakala.
Ještě nikdy s nikým neprohrál. Nikomu neotročil. Až teď.
Lítost nahradila zuřivost, pokusil se vyběhnout znovu ven, ale při třetím kroku mu nohy vypověděly službu, takže prudce dopadl na bok.
Už se nepohnul. Víčka mu klesla a medvěd usnul.
V čerstvě napadlém sněhu zůstaly jen otisky Lvích tlap.

Stránky

-A A +A