Letopisy Narnie

Obrázek uživatele ef77

Malý a sám

Úvodní poznámka: 

Aspoň jedno narnijské drabble. Ačkoli on by si zasloužil něco mnohem lepšího.

Drabble: 

Když na pláži odhazoval meč, byl si cele jistý. Teď se beze zbraně náhle cítí nahý, zmocňuje se jej strach, nechtěný, nevítaný, vetřelý. Vlezle mu do mysli zasévá pochybnosti.

Že se odvážil až moc, když chce překročit práh.
Že sahá výš, než je dovoleno.
Že vstupuje tam, kam se nesmí.
Že je jen prach, pleva, bláto pod nohama.
Malý.
Sám.
Bezmocný.
Poslední z posledních.
Že nemá právo.

Proto pádluje ze všech sil, aby ten hlas přehlušil, až se najednou vyhoupne na vrchol vlny a strach se změní v pouhou bázeň.

Protože i v malém myším tělíčku může dřímat duše lva.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji, bylo a je to s vámi krásné! Děkuji za témata, za organizaci, za kontrolování a děkuji za to, že jste, jací jste - originální a skvělí.
Dá-li Glorie, těším se na pikniku na shledanou.

Obrázek uživatele Lee

Stržena tancem

Drabble: 

Připomnělo jí to náhle tu strašnou knihu, ve které hrála prasata prim. I oni vypadali, že se doposud s chutí nechali obskakovat sobě skoro rovnými. Vlastně by je měla litovat, když viděla, jak se v úprku zmateně motají, jako by zapomněli taneční kroky (ne že by ovšem vypadali jako příznivci tance), jenže strhával ji jiný tanec, tanec nadcházející svobody, té pozoruhodné dcery řádu a radosti, již tanec tak podivuhodně zjevuje. Každý, kdo po ní byť jen jiskrou toužil, vzplál v tom rytmu jako nečekaná vatra. Jako tehdy pukly ledy, i dnes to byl mohutný proud, který vnesl do Beruny jaro.

Závěrečná poznámka: 

Nějak mi to spojení Farmy zvířat s Narnií nešlo z hlavy, ačkoli vím, že to, že by Zuzana tu knihu znala, je ahistorické. (Podruhé přišli Pevensiovi do Narnie ještě za války a Farma zvířat vyšla až v srpnu 45.)

Obrázek uživatele Lejdynka

Hrdina k zapůjčení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jo, jsem trapná, zrovna na to koukáme xD

Drabble: 

Kdokoliv potřebuje hrdinu, kdokoliv je v nesnázích, trpící či jinak strádající, jsem tu ku vaší pomoci, ku prospěchu a jiným benefitům z mého poslání rytíře vyplývajícím!

Cokoliv vám udělám, zařídím, kohokoliv vyřídím, jen mi dejte šanci, jsem sice malý, ale ještě nikdy nikdo mě v boji neporazil, to bych se na to podíval!

Zabít draka? Ne, ne, draka ne, od jistého zážitku s jedním hrozně otravným drakem, který nakonec nebyl tak úplně otravný, draky nezabíjím, nezlobte se.

Ve jménu Aslana, jsem myšák Rípčíp a nabízím vám svoje služby!

(AU! NESAHEJ - MI - NA - MŮJ - OCÁSEK! PUSŤ MĚ! JÁ NEJSEM!!! ROZTOMILÁ MYŠIČKA!!!!)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Koncert jiné zkázy

Fandom: 
Drabble: 

Jako by se zem chvěla vzdáleným hučením. Ptáci poplašeně vzlétali. Vítr ustal a v nastalém tichu se do daleka neslo zlověstné praskání. Někde hluboko dole se spoutaný živel bouřil proti svému uvěznění. Všechno živé prchalo z dosahu, když jako pohněvaný leviatan přerval svoje okovy a smetl vše, co mu stálo v cestě. Do hukotu se mísilo praskání vyvrácených stromů a dunění balvanů, které nevydržely nápor stoleté vody.
Ale to už nebyl ten nádherný, opojný koncert zkázy, kterým se Jadis kochala v Charnu. To na řece pukly ledy. A tahle vlna už nebyla její. Její žhavý hněv najednou nezmrazil ani lísteček.

Závěrečná poznámka: 

Když já tu scénu nedávno četla a...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Srdce z kamene

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doplňuji téma č. 10 - Zpívá celá cela

Drabble: 

„Vy jste mladí, nebo dlouhověcí, ale co mně ještě zbývá za naději?“
„Nebude to navěky, věř mi, dočkáme se!“
„O tom nepochybuji. Ale já se nedočkám, zbývá mi jen pár zim a teď už vlastně jen tahle jedna.“
„Možná ne,“ řekl náhle jeden z okovaných, „možná, kdybychom...“ pohlédl tázavě na své druhy.
„Zbláznil ses?! Prý to šíleně bolí?“
„Povídali, že mu hráli, říkal kdo?“
„No, oni.“
„Tak vidíš.“
Mladší odhodlaně pohlédli na starého jezevce a pak zapěli jásavým hlasem:
Zlu se všechny plány zhatí, až se Aslan zpátky vrátí...
Za chvíli byla zahrada o pár soch bohatší. Čarodějnice nesnášela zpěv.

Závěrečná poznámka: 

... přinese nám jeho řev místo smutku smích a zpěv. Požehnané svátky Kristova vzkříšení!

(Utajený je spíš pro forma. Pochybuji, že mnoho z vás překvapím. :D)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Esti Vera

Zrození

Úvodní poznámka: 

Pro neznalé fandomu - chlapec Eustác je kvůli své chamtivosti přeměněn v draka, a tak se snaží vrátit do lidské podoby.

Drabble: 

Třikrát se svlékl z kůže. Třikrát pocítil naději. Třikrát byl zklamán.

Najednou lev promluvil. „Na tohle sám nestačíš.“
Přikývl. Věděl to.
„Dovol mi, abych ti pomohl.“
Tiše souhlasil. Jiná cesta nebyla.

Velké drápy se mu zasekly do hrudi a začaly z něj pomalu odlupovat dračí kůži. Strhávaly, ničily, zanechávaly rozpáleného do ruda. A tak řval a brečel, zaklet v trýzni.

Ale pak to skončilo. Zůstal tam ležet - čistý jak ve chvíli, kdy se poprvé nadechl.
Drápy, které zraňovaly tělo, léčily mysl.
Když se pak vykoupal v jezírku, bolest zmizela a on byl opět člověkem.
Čistý. Zachráněný. A živý.
Zrozen bolestí.

Obrázek uživatele Esti Vera

Tolik lásky

Fandom: 
Drabble: 

„Naskoč si,“ pobídl ji, „musíme vyrazit.“
„Já mám strach,“ zašeptala vyděšeně, pohled upřený k zemi, „bojím se, že spadnu.“ Trochu se styděla, nejspíš to bylo hloupé. Ale už ho párkrát běžet viděla a představa pádu v takové rychlosti se jí ani trochu nelíbila.
„Dítě moje,“ usmál se na ni laskavě, „uvidíš, že se ti to bude líbit. Jen pojď.“
Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Zlatě zářily a bylo v nich tolik lásky!
S úlevou se usmála a vylezla mu na hřbet.
„Odpusť,“ zašeptala do husté hřívy.
S ním se přece nemá čeho bát.
Aslan se poklidně rozeběhl.

Závěrečná poznámka: 

Ráno mi došlo, že jsem si letos na tenhle fandom ještě nic nenapsala, tak jsem to musela napravit :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Probouzení

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Kletba Bílé čarodějnice neležela na všech narnijských hvozdech stejně. Přelévala je ve vlnách podle toho, kde se právě nacházela či kam byl zrovna upřen její zrak. Udržet po léta v područí spánku statisíce živoucích bytostí nebyl jednoduchý úkol ani pro velkou Jadis z Charnu.
A tak se dryády, hamadryády i sylváni čas od času probírali ze smrtelné únavy, tu po jednom, tu ve skupině. Pomalu zvedali ztěžklá víčka, pokoušeli se otevřít ústa zaslepená sněhem. Hledali další oko, další větev, která jim pokyne na pozdrav. Šátrali pod zemí po známých kořenech. A pevně je stiskli, když udeřila další vlna ledového kouzla.

Obrázek uživatele Lee

Dvoření záhady

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Jeden svět.
Všem laskavým čtenářům, které jsem nekomentovala, za což se hluboce omlouvám.

Drabble: 

Měla dojem, že se přeslechla.
„Co, prosím?“
Nebylo přece možné...
„Znám Narnii,“ opakoval znovu tiše.
Jako by prasklo sklo. Už nebyl její svět - tak nesnesitelně obyčejný - a ten druhý, ten vysněný, který musela opustit. Ze všech zemí, všech lidí, co žijí v Londýně, všech studentů, které kdy mohla potkat, se o ni uchází ten, který viděl... Viděl. A teprve teď jí došlo, že se doposud dívala jen přes roušku, v bolesti se přesvědčila, že svět kolem ní nemá tajemství, dokud jí jedna z jeho záhad nepřišla až ke dveřím.
„Odpusťte, neměl jsem vás tím obtěžovat během hry.“
Stiskla mu ruku.

Obrázek uživatele Lee

Svatební den

Úvodní poznámka: 

Pro ef77, snad Ti udělá alespoň trochu radost.
Požehnané Velikonoce vám všem! :)

Drabble: 

Odmalička snila, že bude mít svatbu jako jednou za sto let. Všichni se jí smáli. Jak by se něco mohlo vyrovnat stoletým oslavám? Jak by se jakkoli bohatá svatební veselice mohla přiblížit jásavému veselí, které propukalo každých sto let kolem kamenného stolu?
Mysleli si, že si dělá legraci.

Když pak pohlédla do očí Lva, napadlo ji, že snila až příliš skromně. Její svatební den byl největším dnem od chvíle, kdy nad Narnií zazněla stvořitelská píseň. V dobrém i ve zlém. Sevřela v dlani svatební prsten, přetáhla svého manžela přes práh a všichni zlí duchové utonuli ve vodách zalévajících starou Narnii.

Závěrečná poznámka: 

Nějak mě zamrzelo, že na včerejší téma nenapsal nikdo Narnii, ale přišlo mi zvláštní už podruhé vydávat drabble na staré téma. :D Tak snad to takto projde. :)

Obrázek uživatele Arengil

Padá hvězda, něco si přej!

Úvodní poznámka: 

BéJéBé

Drabble: 

Koriakin, nejjasnější Pán úsvitu, zazářil a opsal elegantní oblouček kolem Almabil, Paní míru, koketně obkroužil mlhovinu Aslanův oštěp, z dálky pozdravil Ramandua, aby dal zblízka přednost Tarvovi, Pánu vítězství.
Opatrně se mu dvořil... Nebo snad Tarva jemu?
Oběžnice se přibližují... Vesmír hoří!

Aslanovy oči se mu propalují do bublající krve zpěněné vášní.
"Koriakine, Koriakine..."
"Copak? Paní Almabil žalovala?" ušklíbl se Nejzářivější, rozpřáhl ruce, a pak už jenom padal.

Pán úsvitu, v sousedním studánkovém světě známý jako Světlonoš, Jitřenka, Heosphoros, Lucifer, Had rajský z podřádu hadů, z řádu šupinatých, třídy plazů, z říše padlých hvězd.

"...Tohle jsou ťulpodi. A tvůj trest."

Obrázek uživatele Lee

Vůně jara

Úvodní poznámka: 

Počkat, to chcete říct, že na tohle téma nikdo nenapsal Narnii?! Odpusťte, ale to mi přijde jako hrozné mrhání.
NESOUTĚŽNÍ, samozřejmě. :)
(Varování: patos)

Drabble: 

Běžte, mí poslové, leťte po větru a vyřiďte všem dobrou zprávu. Zburcujte spící, dejte naději ustrašeným, potěšte umírající... a pak – až začne země procitat – vyjděte naproti mým vlkům a nenechte je na pochybách, ať poznají, že se blížím. Ať se lekají mého odrazu na vodní hladině, v temné noci ať je budí můj hlas. Jediný z nich se neskryje před vzpomínkou na mě. Doneste jim tu dobře známou vůni, ať je zabrní v nohách touha po svobodě a až znovu odkryjí tesáky, aby zavrčeli, zuby jim zatrnou a zachvějí se, protože staletá zima povoluje, jak se král šelem vrací domů...

Obrázek uživatele Lee

Rytířem

Drabble: 

„Jsou to zbraně, ne hračky,“ řekl mu tehdy (přišlo mu to tak dávno) a on nadšeně přikyvoval, ačkoli vlastně nevěděl čemu, protože to byla ta nejskvělejší hračka, kterou kdy dostal.
Teprve teď si doopravdy uvědomil, že tohle není hra, že to, co drží, není ozdoba, ale to jediné, co stojí mezi ním a smrtí. A že to je zoufale málo. V očích šelmy četl smrt a četl ji poprvé.
Když ho pak mohutné tělo povalilo a vlčí tesáky chňaply naprázdno, zdálo se mu, jako by umíral a zároveň se v něm někdo nový rodil.
Od té chvíle držel meč jinak.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se. Napsala jsem to v hlavě a pak už jsem se neudržela. Tak hrozně tenhle fandom miluji a čím dál víc ho vořu. :D

Obrázek uživatele Rebelka

Poslední strážce

Úvodní poznámka: 

Ahoj podesáté! :) Letos budu asi drabblit z mobilu, tak nevím, jak dlouho to vydržím. Ale budu se snažit. ;)

Drabble: 

Slunce se zhoupne za obzor a zbarví nebe do krvava. Lampa svítí, musí svítit. Jakmile dají Bobrovi děcka spát, přijdou sem a pozorují první hvězdy. Bez světla by zakopli a to lampa nechce. Navíc se jí líbí, jak se drží za tlapky.

Všichni už dávno spí a les je klidný a tichý. Lampa svítí, musí svítit. Věří, že existují jiné světy a že se v nich její světlo zrcadlí jako oheň majáku.

Svítá a paprsky slunce lechtají rosu v trávě. Lampa svítí, musí svítit. Je posledním strážcem a svým světlem zahání hlubokou tmu. Takovou, která může přijít i ve dne.

Obrázek uživatele Lee

Kam zlo nedohlédne

Úvodní poznámka: 

Co mám s tímhle tématem dělat...

Drabble: 

Bylo by mi tě snad i líto, Aslane, jak tak se staženým ocasem odcházíš ze své země, kdybych to nebyla já, před kým prcháš. A dobře děláš, brzy bys svou zemi nepoznal, jak ji přetvořím ke svému obrazu. S tebou opouští tuto zemi vše dobré. Se mnou opouští tuto zemi vše dobré. První padne tvůj zákon, ta směšná, ubohá berlička pro slabé. Slabí nemají v mé zemi místo, kdo nedokáže přežít, právem umírá.

Jenže Čarodějnice, ač byla u stvoření Narnie, už dávno nebyla schopna vidět za její okraj. Tak se stalo, že aniž to věděla, zákony prastaré magie platily dál.

Závěrečná poznámka: 

Zas to hrozně uteklo, ach jo, DMD je na mě jaksi příliš nahuštěné a příliš krátké.

Obrázek uživatele Lee

Euangelion

Fandom: 
Drabble: 

Nabrousivše kosy, pustili se ženci do práce. Klasy nehlučně klesaly na zem spolu s bodláčím, které mezi nimi vzrostlo. Svazovali jej do otýpek a házeli stranou na rostoucí hromadu. Když bylo všechno obilí shromážděno na vozech a odvezeno, nepotřebný plevel zapálili.
Cítila stoupající kouř a žár. To ona hořela. Ale nebyla koukolem, spíš kovem, hrnčířskou hlínou, ptákem. Bolest tančila a ohněm probleskovala zlatá záře.
S trhnutím se probudila. Mžitky před očima dosud oranžově plápolaly. Aslane...
Byla to zpráva pro ni. Dobrá zpráva. Jsou v pořádku. Šeptem opakovala jméno Lva. A poprvé od jejich smrti nebyla její modlitba výčitkou, ale prosbou.

Závěrečná poznámka: 

Pardon, nějak mi to nepíše. Ale konečně se začínám cítit správně rozjetá a namotivovaná, že bych mohla začít komentovat. :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Jeden svět

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Společný jazyk.

Drabble: 

Bavila se. Obtloustlý komorník se rozjařeně batolil po jevišti, předčítaje nahlas z nastrčeného dopisu. Cítíc na sobě jeho pohled, smála se jen v duchu, nedovedla se (zvlášť když jí vykal) chovat jako holka z třetí lavice u okna. Bylo to celé tak hloupé. Zatímco se publikum chechtalo směšným pohybům a replikám černobílé figurky, přemýšlela. Nemohl věřit, že by opravdu byla královna. Takže to jen hrál. Proč? Koutkem oka postřehla jeho pohyb.
„Promiňte, že vás ruším, ale musím se zeptat.“ Zpozorněla.
„Jaké říši jste vládla?“
Obrátila se na něj nechápavě. Ptal se zcela vážně.
„Narnii,“ vydechla tiše.
Usmál se: „Tu znám.“

Závěrečná poznámka: 

Napsala bych "BJB", ale anžto je dost možné, že kontrolující v tom neuvidí téma, psát to radši nebudu. :D

Obrázek uživatele Lee

Sprostého původu

Drabble: 

Byla to velká věc. Zpět ve staré Anglii by to bylo nevídané: skok o dvě, možná tři společenské třídy až do té nejvyšší. Neobešlo by se to bez množství ceremonií, slavnostních večeří a oficialit. Celá země by o tom mluvila. Ale tohle nebyla Anglie.
Oni se tu, zaskočeni radostí, vůbec nezměnili. Koruny na jejich hlavách v nich vyvolávaly stejnou úctu a bázeň jako ta, kterou nosila královna Viktorie. Neuměli vládnout. Právě proto je Aslan vybral. Čerstvě stvořená země a její obyvatelé si žádali spíš porozumění než organizaci, spíš oddanost než inteligenci.
Mladá Narnie potřebovala víc krále drožkáře, než drožkáře krále.

Závěrečná poznámka: 

(A určitě nepotřebovala troškaře krále. :))

Obrázek uživatele Lee

White hole

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nebodík. Ani to nemusíte číst (pokud máte cynickou náladu, asi by vás to otrávilo), to já jen tak sobě pro radost, i když jsem už o tom psala asi tisíckrát.

Drabble: 

Poslední bílá místa na mapě byla vždycky něčím výjimečná. Měla tajemství. Do jisté míry se dala odhadnout na základě všeho ostatního, ale v něčem přece vždy převyšovala očekávané. Čím byl svět, ze kterého bylo možno usuzovat, větší, tím spíš ho ono poslední místo naplnilo úžasem a radostí. Proto je miloval. Ať to bylo poprvé, nebo po tisící, odkrýval a tvořil ona místa vždy s největší opatrností a pečlivostí.

Poslední prázdné místo tohoto vesmíru bylo malinké, tak akorát na jedno drobné těleso. Celý kosmos (ale hlavně Aslan) zpíval pro modrou planetu i všechny na ní a viděl, že je to dobré.

Závěrečná poznámka: 

Poslouchám teď znovu Ortodoxii a některé myšlenky jsou prostě tak fascinující...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Společný jazyk

Úvodní poznámka: 

Nebodík. Volně navazuje na Kým jsi.

Drabble: 

„Hej, Pevensiová, nepřeháníš to trochu s tím hraním si na dospělou?“ pokřikovala na ni skupina holek, se kterými se nebavila, protože si mezi nimi připadala jako stařena.
Udržujíc předstíraný nezájem (měla na jazyku hodně jedovatých poznámek), obrátila stránku, když si uvědomila, že vedle ní někdo stojí.
„Ehm.“
Vzhlédla a střetla se s nervózníma očima. Zas tenhle poděs.
„Poctila by mě... vaše výsost svou přítomností na divadelní hře?“ ke konci skoro šeptal, asi aby ho neslyšela drbající parta. Musela se hodně soustředit, aby nevyprskla smíchy, ale vlastně to k smíchu nebylo. Vzal ji vážně.
„Ano,“ řekla prostě, „audience je u konce.“

Závěrečná poznámka: 

Když to prostě nejde nenapsat na tohle téma Narnii...

Obrázek uživatele Lee

Kde jsou dva

Úvodní poznámka: 

Narychlo se vypravuji s Viktorkou ven a nevím, kdy (a v jakém stavu :D) se vrátím, tak alespoň takto.

Drabble: 

Nejhorší bylo uvědomit si, že jí nikdo nepomůže. Ve škole byli jen oni a ti, kteří se jich báli. Největší zklamání byli ale dospělí... Ti, kteří to věděli, s tím nechtěli nic dělat a ti ostatní nic nevěděli, protože vědět nechtěli. Škola nebyla skutečné peklo, protože ji (a spoustu dalších) trápili, ale protože to všem bylo jedno.
Když pak najednou přišel on s tou svojí legrační (ale tak krásnou) pohádkou o světě, kde velká slova mají význam, zaváhala. Zaváhala před brankou, protože se to zdálo příliš dobré, aby to patřilo do jejího světa.
Pochopil to a vzal ji za ruku.

Závěrečná poznámka: 

(Pořád platí: řekněte když tak STOP.)

Obrázek uživatele George

„Říkal, že ho možná neuvidíš“

Drabble: 

Není to žádná slast budit uprostřed noci čtyři spící lidi, kteří za sebou mají namáhavý celodenní pochod a jsou navíc všichni starší než vy.
Jak se k nim blížila, doslova cítila strašlivou neochotu, jak jí tíží nohy. Neochotu pramenící ze strachu. Ale čeho se to vlastně bojí? Že se na ni rozzlobí? Možná jo, na chvilku, ale Lucinka věděla, že to se zas spraví. Že na ní budou nepříjemní? Právě probuzení lidi to mají tak trochu v popisu práce...

Čeho se doopravdy bojí, je, že jí to nebudou věřit.
Ale v tuhle chvíli možná úplně stačí, že Mu věří ona.

Obrázek uživatele Danae

Tiší v Kalormenu

Drabble: 

Kalormen nebyl nijak něžný k těm, kdo se narodili jiní. Ctil sílu a výsledek. V tašbánských slumech ovšem pohlíželi na nemocné údy či zakalený zrak pragmaticky. Žebrající slepé děvčátko či chlapec bez nohou dokázali uživit celou rodinu, protože Kalormen se občas rád dojal.
Rodina, kde vyrůstal chlapec bez sluchu, byla pokládána za Tašovy milce. Tisrok takové děti vykupoval v pěti letech za sumu, za kterou mohlo po dlouhá léta žít mnoho hladových krků. V paláci je pak vychovávali jako otroky, kteří asistovali při nejtajnějších jednáních. Neměli sluch a hlas. Nemohli nic vyzradit. Kdopak by si všímal nenucených pohybů jejich rukou.

Závěrečná poznámka: 

Dva neslyšící otroci, kteří drží svíce při tajném jednání tisroka, Rabadaše a Ahošty v "Kůň a jeho chlapec", pro mě vždycky byli fascinující a děsivý detail.

Obrázek uživatele George

Probuzení

Fandom: 
Drabble: 

Již je tomu dávno, kdy do země vpadl krutý útočník, dobyl ji a většinu obyvatel pobil.
Ti, co zbyli, uprchli daleko do hlubokých lesů, kde bohužel postupem času zdivočeli, zhoupli a oněměli.
Stromy upadly do hlubokého spánku. Z něj se budí jen občas a jen napůl, když jimi náhle pohne dávná vzpomínka na nekonečné tance pod hvězdami, na udatné činy a zašlé časy. Tiše si šeptají staré příběhy.

Stromy si pamatují. A čekají.

...

Jednoho rána (stejně obyčejného jako každé jiné, ale zároveň tak neobyčejného jak to
jen jde), se právě s rozbřeskem rozlehl Narnií Lví řev. Hluboký, mohutný a nádherný.

Závěrečná poznámka: 

Je hezké být zpět :)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lee

Před zraky mnohých

Úvodní poznámka: 

Moc dlouho jsem to tedy bez tohohle fandomu nevydržela. Až to bude nesnesitelné, řekněte stop.

Drabble: 

Polykal děs. V lese bylo ticho. Odporné ticho, ve kterém slyšel jen vlastní dech a sliny stékající z jejich mord.
„Dryády! Nejsem tu přece sám, pomoc!“ chraptěl a v duchu se smál vlastní bezmocnosti.
Šelmy ho pomalu obklopily.
„Tak pomozte! Ve jménu Aslanově, toto je přece i vaše země!“ oddaloval nevyhnutelné.
Z hrdla nejstaršího vlka zabublal smích.
Vaše země? Lev je pryč, co je v téhle zemi ještě vaše?
Hlas se mu nečekaně vrátil.
„Modlete se, aby byl pryč. Aby byl navěky pryč, protože jinak…“
Dryády beze slova sledovaly, jak ho vlci roztrhali na kusy.
A nikdy si to neodpustily.

Obrázek uživatele ef77

Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie

Úvodní poznámka: 

Letos jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je psát seriál (a dobré to je :o)). Přesto jsem vybrala neseriálové drabble, protože mi připadá nadějné. A naděje je mi zapotřebí, jak se mi celý duben dobře žilo a psalo, s jeho koncem bohužel postihla moji rodinu velká ztráta, ze které se pořád nemůžu vzpamatovat. Tím se chci zároveň omluvit, že nekomentuji, neodpovídám na komentáře a neděkuji těm, kteří některá moje drabblata dali do výběrů. Mám z toho radost, opravdu, ale síla mi nějak chybí.

Drabble: 

Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
„Přece není možné, že ona už nikdy..“
Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“

Závěrečná poznámka: 

A abych nezapomněla, drabble je věnováno Lee, za všechna její (narnijská i nenarnijská).

Obrázek uživatele Lee

Jdi a otevři dveře

Úvodní poznámka: 

Protože to pondělí byl nádherný den. Od rána až do večera se mi všechno dařilo. A když mě napadla před tělocvikem tahle stoslůvka, měla jsem z toho hroznou radost. Cestou domů jsem se těšila, jak ji napíšu. I když je nakonec trochu jiná, než jak jsem ji měla v hlavě, pořád je pro mě spojená s tím krásným dnem.

Drabble: 

Něco scházelo. Bylo to jako škubání v chybějící končetině, pálení, na které nelze dosáhnout. Bolest, bolest, bolest. Zasykla, protože si nepřítomně zatrhla nehet až do krve. Neměla by tu tak sedět a dělat ze sebe chudinku. Ale všechno kolem ji dusilo.
Zprudka otevřela dveře své stísněnosti a za nimi - místo starých závějí - najednou nebylo nic, jen tichý šum vzduchu po dešti. A Aslanovo jméno znenadání, jako když se vytrhne trn z paty, přestalo bolet a přineslo zpět známou vůni a melodii. Ten večer s odleskem zlata v koutku očí poprvé vyprávěla svým dětem příběh o jednom starém domě a skříni.

Závěrečná poznámka: 

Název jsem samozřejmě sprostě ukradla, ale hrozně se mi k tomu hodil.
Psáno na téma Loňské sněhy.

Obrázek uživatele Lee

Silní a slabí

Úvodní poznámka: 

Nebodík.
Děkuji našim hvězdným organizátorkám - KaTužce a Nifredil - a také všem, co dělají DMD tím, čím je.

Drabble: 

"Vy dva se už do Narnie nevrátíte," řekl.
Vlna emocí se přes ni převalila, a než se mohla nadechnout, přišla další... a další.
"Zuzano," vytrhl ji jejím jménem z běsnícího živlu, "neposílám vás domů za trest, ale protože váš úkol už neleží tady. I váš svět potřebuje krále a královny."
Kousla se do rtu.
"Nedokážu to, Aslane."
Lev mrskal ocasem. Promluvil dunivě a mocně.
Pak řekl: "Dcero Evina, dokázala jsi už mnohem víc. Teď zase vy otevírejte cestu těm, kdo ji potřebují."
Mlčeli. Nakonec přikývli.
"Zítra projdete zpět do svého světa," odmlčel se, "vedli jste si dobře."
Oba se usmáli.

Závěrečná poznámka: 

Lewisi, ty krutý, krutý autore! Chci vědět, co jim Aslan řekl, a vím moc dobře, proč jsi to nenapsal! (Proto jsem to ani já nenapsala.)

Omlouvám se všem, kterým jsem způsobila újmu, dost jsem váhala, jestli tohle poslat (vznikly tři verze), ale nakonec jsem neodolala. (Jsem hrozně ctižádostivá.)
Ach jo, dubne, fňuk...

Obrázek uživatele Lee

Vymknutá

Úvodní poznámka: 

Pro strigg, protože bez ní by nevznikla ani jedna z mých narnijských stoslůvek.
Ku poslechu - ♫♪♫.

Drabble: 

Nechtěla tomu věřit. Nemělo to logiku. Proč nic neviděla? Vždyť přece chtěla. Tolik chtěla. Chtěla? Co chtěla? Chtěla ho vidět? Nebo chtěla jen záruku? Jistotu? Vypadnout z toho hrozného lesa? Je to strašlivý okamžik, když začnete lhát sami sobě a jste si přitom tak jisti svou upřímností. Dělala jen to, co bylo rozumné.
Následovat Lucku bylo šílenství. A přece šli. S každým krokem přibývalo světla. Oči se jí otevíraly. Teď už vědomě strhávala klapky, kterými se oslepila. Záblesk zlaté. A pak spadla poslední a ona najednou, tak jasně jako viděla své sourozence, spatřila lva, „Aslane,“ a všechno zase dávalo smysl.

Závěrečná poznámka: 

Ten film má své mouchy, ale jedno se mu musí nechat – má nádherný soundtrack.

Kdyby tohle bylo mé poslední letošní drabblátko, děkuji všem laskavým čtenářům, jste úžasní. A omlouvám se, že jsem letos v komentování nestála za nic. Nemám pro to ani žádnou omluvu, prostě to bylo tenhle rok nějak neslavné.

Obrázek uživatele Lee

Partie

Úvodní poznámka: 

A ještě jeden nebodík.

Drabble: 

„Co tady vlastně děláme?“ povzdechl si trpaslík. Chvíli zíral na šachovnici, načež přemístil krále.
„To říkáš vždycky, když prohráváš,“ usmál se faun. Po krátkém zaváhání táhl koněm.
„Chm,“ zabručel trpaslík, „ale teď se ptám vážně. Co a pro koho tu vlastně hlídáme?“
„Není to jedno? Služba jako služba.“
„Není. Na normální hlídce jeden vídá lidi,“ zamračil se.
„Táhni,“ vyzval ho faun.
„Měsíc hlídat opuštěný hrad, pche!“
Trpaslík mrzutě pohnul jezdcem.
„Eso,“ prohlásil vesele faun, když přemístil zlatého střelce.
„Kolikrát ti mám opakovat, že se říká šach!“ zaúpěl jeho společník.
Faun se smál. A kolem nich se nehlučně rozpadal Cair Paravel.

Stránky

-A A +A