Příroda

Obrázek uživatele Birute

Chladný kraj, horké srdce

Drabble: 

Našinec si nemůže zadat jen tak s někým. Výběr spolehlivého partnera je důležitá věc.
Tenhle se zdá být solidní. Pravidelně chodí na schůzky. Jeho peří má sice netradiční zbarvení, ale působí dostatečně elegantně a jeden by se s ním nestyděl chodit do společnosti.
Je poněkud větší a hrozí, že rozsedne snůšku, na druhou stranu vakem na vejce by vybavený byl.
Problém je, že ho ještě nikdo neviděl lovit ryby. Přesto očividně prospívá, a pokud by naši potomci podědili jeho výšku – třeste se, tuleni!
Jeho zpěv je neortodoxní a v kolonii se rozhodně neztratí.
Ano, myslím, že tenhle vztah má budoucnost.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno fotografií, jejíž popis už byl na Wikipedii bohužel opraven.

Antarktická zima

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak, jednoznačné BJB. Ale tučňák je rozhodně naložený až až.

Drabble: 

Mrazivá noc, poměrně světlá, protože měsíční záře dopadá na bělostnou zem.
Množství ptáků se choulí těsně u sebe. Chrání a zahřívají nedávno vylíhlá mláďátka.
Osudy potomků visí na vlásku. Matky loví v moři, samečkové trpělivě vyčkávají.
V dálce se ozve volání. A další. Tam! Samec s mládětem vychází vstříc partnerce.
V množství ptáků je obtížné se zorientovat, ale nakonec se partneři domluví.
Matka dorazila. Spolykala tolik ryb, kolik se do ní jen vešlo, a přináší je potomkovi.
Převezme mládě, vyhladovělý otec vyráží na lov.
Budou se střídat celou zimu. Na jaře se moře přiblíží a všichni se přesunou do vody.

Závěrečná poznámka: 

Ze života tučňáků císařských, žijicích v Antarktidě. Ptáci se páří na začátku zimy, hned po snesení jediného vejce se samičky vydávají do moře (po kře zasahující mnoho kilometrů do vody) na lov, samci zahřívají vejce, dokud se nevylíhne mládě, a pak s ním čekají na návrat matky. Pak si partneři vymění role.
Na jaře část kry roztaje, a když se moře přiblíží na dosah, mláďata následují rodiče do vody a nastane hodování.

Dodatek: jak vidím, už nejsem první.

Obrázek uživatele Birute

Hádanka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poznáte říkanku?

Drabble: 

Dobře, průjmy jsou problém. Teda ne u nich a vůbec, sušením se to vyřeší. Dejte si sirup nebo limonádu. Nebo kosmatici – není to senzační slovo?

Klasika nejklasičtější, co vyvolává i ruší prokletí v mnoha barvách. To jsou holt ty vitaminy.

Dál by tu byl zářný vzor. Neochvějný bojovník proti zánětům a křečím. Navíc dobře vypadá. Bílá a žlutá, spolehlivá kombinace.

Drsný běžec pustinou. V chumlech obklopí osamělé auto a divoce tančí kolem. Když roj zmizí, silnice zůstane prázdná.

Poslední je česnek. Roste si v lese a má dost starostí sám se sebou. O těch předchozích by vám rozhodně nic neřekl.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele JednoDuše

Naděje pro všechny?

Fandom: 
Drabble: 

Když věříte v reinkarnaci a máte rádi fakt velikou zimu a ještě k tomu navíc třeba ryby, co lepšího se vám může stát v dalším životě, než to, že se narodíte jako lední medvěd.
Když věříte v reinkarnaci a máte rádi fakt veliký lesy a ještě k tomu navíc třeba med, co lepšího se vám může stát v dalším životě, než to, že se narodíte jako medvěd „lesní“ neboli hnědý.

Než si jako duše řekneš svý přání, nauč se pořádně vyslovovat, pomyslel si v severní polární oblasti, odolávajíce síle zimního spánku.

V lese se ozvalo: To je ale sakra med.

Obrázek uživatele KattyV

Jaro v rozpuku

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ne že bych nedokázala vymyslet něco o Teddym, ale když v lese je teď tak hezky.

Drabble: 

Jaro si letos dalo načas, ale konečně se ráčilo dostavit. Den za dnem sleduju, jak se příroda ze spící krásky mění v rozvernou lvici.
Barev se dotýkám očima a konečky prstů. Střapatě žlutých podbělů, drzých petrklíčů s meruňkovou vůní, závějí bledulí, něžně fialových polí podléšek, o něco tmavších záplav fialek. Trnky jsou v rozpuku.
Ale nejenom oči a ruce mají svou pastvu. Sojky pobaveně hulákají a nad hlavou švitoří skřivánek, málem k ohluchnutí.
Nadšeně líčím své lesní zážitky náhodné známé. Ohrne ret: „Že se ti chce vláčet se křovím. Na internetu máš mraky fotek.“
Dávám přednost osobnímu setkání. Fotky nevoní.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno vzpomínce na Alasdaira. Pevně doufám, že by ho tohle drabble potěšilo

Obrázek uživatele netopýr budečský

Čas nevinnosti

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Narodil jsem se před spoustou let. První dny jsem neustále visel na mamince a držel se cecíku. Když jsem povyrostl a ztěžkl, lítala na lov sama.
Když maminky odletěly, byla nám zima. Neuměli jsme se zahřát sami, takže jsme se tiskli k sobě v jednom chumlu, dokud nedorazily maminky a teplo a mléko.
Pak už nám zima nebyla, ale na mléko jsme se těšili dál.
Pak přišel velký den. Roztáhli jsme křídla, poprvé se pustili trámu a odletěli na první lov.
Maminky nám vysvětlily pravidla netopýřího společenského života a nadšeně vyrazily vstříc zpěvu pánů, protože když děti vyletí, začíná život.

Závěrečná poznámka: 

My netopýři se jako lidé rodíme po jednom, jen výjimečně jako dvojčata. Vyrůstáme v mateřské letní kolonii. Zimujeme pak obvykle jinde.

Magické kruhy

Fandom: 
Drabble: 

Dokážeme zaznamenat spoustu věcí. Náš tvar, síla, barva, to všechno je proměnlivé, ale přesně odpovídá tomu, co právě prožíváme. Je v nás uložena minulost, od okamžiku smrti zpět až k samému počátku. I staletí poté může být vše, co zaznamenáme, čitelné.

Naše záznamy nelžou, a i když můžeme být různého druhu, náš jazyk je stejný, protože jej tvoří samotný čas, vepsaný do našeho těla.

Nemluvíme, ale ti, kdo nám umějí naslouchat, nás slyší...

***

"Hele, ta korelace střední křivky. Suché jaro, dva roky potom mírné zimy, a pak tři deštivá léta."

"Přesně. Takže ten strom na trám museli porazit roku 1561."

Závěrečná poznámka: 

Aneb dendrochronologie je zajímavý obor...

Živé letecké eso

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když potřebuji něco rychle vymyslet, na pomoc přicházejí moji milí opeřenci.

Drabble: 

Vznáší se ve velké výšce. Chvílemi prudce mává křídly, chvílemi se jen nechá unášet na vlnách vzduchu.
A přitom stále vyhlíží dokonale bystrýma očima.
Kořist letí! Teď!
Dravec vytahuje svůj trumf. Sklápí křídla nazad a prudce vyráží kupředu. Ohromující rychlostí se řítí dolů.
Letící pták už je rázem na dosah.
Teď ale pozor! Dravec prudce roztáhne křídla a tím zbrzdí let. Už jen ze setrvačnosti se přiblíží k vyhlédnuté kořisti, aniž by do ní narazil v plné rychlosti.
Jedním rázem do ní zasekne spáry.
Uloveného ptáka uchvátí a zmizí zase tak rychle, jako se objevil.
Nádherný a nemilosrdný sokol stěhovavý.

Závěrečná poznámka: 

Co se týká rychlosti během útoku, je sokol naprosto bezkonkurenční. Údaje se různí, uvádí se rychlost od 160, přes 200 až po 300 i více km/h. Dá se říci, že je to až takový moderní přírodovědecký mýtus. V každém případě je jeho strategie i dokonale promyšlená.

Až k dokonalosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jeden ze dvou dnešních přijatelných nápadů. Ten, který jsem nezapomněla.

Drabble: 

Už jsou vlastně skoro dospělí, ale přece jen jim to samotným úplně nejde.
A tak jim rodiče pomáhají. Stále se je ještě co učit.
Jídlo bude, ale ne úplně zadarmo.
Tatínek vám přináší večeři. Tak si ho chyťte! Rozletí se a prudce kličkuje mezi stromy. Oba mladí se ženou za ním. Kdo chytí, ten se nají.
A další kousek, tady. Rodič ho nečekaně pustí. Mladí se tedy vrhnou dolů a snaží se úlovek zachytit, než dopadne na zem.
Létat už dávno umějí, ale je potřeba se dál cvičit. Až k dokonalosti
Právě takhle budou sami jednou pronásledovat kořist v lese.

Závěrečná poznámka: 

Mladí jestřábi setrvávají s rodinou ještě nějaký čas poté, co vyrostou, a takhle se učí dobře létat a lovit.
Říkala jsem si, že už dlouho nebyli nějací opeřenci...

Obrázek uživatele hidden_lemur

V lese

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes si, milé děti, popovídáme o drogách.

Drabble: 

To byla nádherná noc! Jarní vítr pofukoval, smrky dmuly prsa a špice jim šmrdlaly sem a tam. Nebe zářilo.
Ležela v trávě. Ta tráva byla taky nádherná. Huňatá jako kožich. Na každém stéble kapku. A v každé kapce se odrážel vesmír. Aspoň ten, co dokáže veverčí mozek pojmout. Ten její momentálně obsahoval spoustu věcí! S prozřením se dostavily filozofické otázky, které nikdy dřív neměla. Například:

Je mazanice samicí od mazance?
Když existuje pampeliška, je taky pampevlk?
(Jé, hele, had! Čau, hade!)
A: když sním další muchomůrku, zůstane to takhle napořád?
Ležela v trávě. Usmívala se.
Maličká veverka v alkaloidovém rauši.

Závěrečná poznámka: 

Na rovinu přiznávám, že tohle téma mi pěkně naložilo. Pak jsem si náhodou vzpomněla, že taková zvířátka se taky dovedou pěkně zmazat. Bude-li mi uznáno, nevím.
Uvidíme.

Obrázek uživatele Danae

Kam upíchnout děti

Fandom: 
Drabble: 

“No jistě, velikonoční pečivo lákavě vystavené na stole se přímo nabízí,” pravila zkušená samice zavíječe právě vykuklené mladici. “Ale to je začátečnická chyba. Pustí se do něj hned zítra a tvá draze nakladená vajíčka skončí v zažívacím traktu. Ty musíš pečlivě oblédnout terén a také odhadnout konzumní návyky místních. Peče se tu jen o svátcích? Pak můžeš děcka bez obav umístit do mouky. Je cizrna támhle v rohu spíže pozůstatek novoročního předsevzetí lépe se stravovat? Pak jsou to ty nejlepší jesle. Hodně se vyplatí sledovat data spotřeby.”
“Ty umíš číst?” vydechla mladička obdivně.
“Taky se naučíš. Rozmnožování si žádá mazanost.”

Závěrečná poznámka: 

Jestli to takhle půjde dál, bude fandom "Soukromý život zavíječe" mým hlavním fandomem pro příští DMD :-p

Probuzení

Fandom: 
Drabble: 

Všude se rozprostírá tma, chlad, ticho. Cítí tu jen náznak, myšlenku, příslib hřejivého pocitu. Jako příjemné zašimrání.

Je tu celou věčnost, uzavřená ve vězení pod ledovými spáry, které pomalu mizí.

Nastal čas se probudit.

Pohne se. Opatrně, pomalu, váhavě protahuje končetiny, zkouší jimi okolní hebkou měkkost, zkoumá cestu směrem k tomu vzdálenému pocitu.

Teď už to není šimrání, je to volání.

Probuď se. Je čas.

Zapře se nohama a zatlačí vzhůru. Třese se námahou, v jejím promrzlém těle začíná proudit krev. Ještě výš...

Teď. Obrátila tvář vzhůru. Dopadl na ni první paprsek, a její vlasy se rozzářily jasnou zelenou barvou.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

...a uprostřed tajícího sněhu se objevila první sněženka...

Obrázek uživatele Kokoška

Malí mistři mikrospánku

Fandom: 
Drabble: 

Drazí opeření i opelichaní čtenáři. Tento týden rubrika "Nechme pípnout veřejnost" nabízí článek slečny Sojky, velitelky ptačí policie:
"Děkuji deníku Peříčko za prostor. Mých pár slov se bude týkat bezpečnosti letového provozu, konkrétně bych ráda promluvila k přátelům rorýsům. Patří jim velké poděkování za ohleduplné a důmyslné opatření, které využívají ve chvílích odpočinku. Jelikož původní návrh týkající se spaní za letu byl shledán neopatrným, byla v plánech provedena drobná úprava. Konečný průběh procedury spánku vypadá následovně: ospalec vyletí zhruba do výšky 1000 metrů nad zem. Následuje mikrospánek a pád. Jedna hemisféra však kontroluje okolí! Chválíme. Je důležité být ve střehu."

Riskantní přelet

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mimo soutěž. Protože jsem chtěla na dnešek napsat taky nějaké opeřence. A nakonec se našlo i něco, co souvisí s (ne)bezpečností letu.

Drabble: 

Slunce stojí vysoko na obloze a pálí. Skály jsou rozžhavené. Horký vzduch stoupá vzhůru.
Hejno obrovských ptáků s hnědým peřím a dlouhým bílým krkem krouží ve velké výšce. Ten horký vzduch potřebují, nechávají se jím nadnášet.
Před nimi se však prostírá široká vodní plocha. Moře, sice úžina, ale pořád je z jednoho břehu na druhý daleko.
Nad ním už teplé vzdušné proudy nebudou.
Mohutní ptáci se odhodlaně vydávají na cestu. S roztaženými křídly plachtí vzduchem, vstříc mohutné skále na protějším břehu. Přitom zvolna a nezadržitelně klesají….
Pokud dobře odhadnou výšku, břehu dosáhnou. Ale občas někteří skončí svou pouť ve vlnách.

Závěrečná poznámka: 

Supi využívají stoupajícího teplého vzduchu k tomu, aby se vznesli nahoru, protože jsou velice velcí a těžší (většina druhů).
Tohle popisuje, jak mladí supi bělohlaví přelétají přes Gibraltarskou úžinu z Afriky do Evropy. Tento přelet je pro ně docela náročný a riskantní, protože když je nic nenadnáší, musejí se zkrátka dostat na druhou stranu dřív, než klesnou úplně dolů.

Obrázek uživatele Aziz

V korunách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jsem sice víceméně ornitolog, ale netvrdím, že všichni tihle ptáčci se stoprocentně mohli sejít v jednom smrkovém lese.

Drabble: 

Převážně smrkový les. Brzké ráno.
Černobílý strakapoud trpělivě vyťukává do kůry svůj rytmus.
‘Hvizd! Hvizd!’ ‘Hvizd- hvizd!’ proletí kolem dvě hnědé skvrny tak rychle a tak blízko, až to strakapoudovi pocuchá čepičku.
Křivka na vedlejším stromě na výtržníky nesouhlasně zacvaká křivým zobákem. “Vrabci blázniví! Co kdybyste někoho srazili!”
“Ti nejsou zdejší,” pípne tence maličký králíček ohnivý o větývku vedle.
Moudrá sojka přikývne.
Strakapoud nasupěně ťukne do stromu. “Jsou to měšťáci. Měšťáci vždycky lítaj jako prasata.”
“Hrajou si na auta,” dá mu za pravdu křivka.
“Kašlou na předpisy, na bezpečnost,” pokračuje strakapoud a každé slovo podtrhává ťuknutím.
Sojka přikývne. “Jako lidi.”

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé zájemce: strakapoud, králíček ohnivý a křivka.

Obrázek uživatele Lagertha

Žlutí bojovníci

Fandom: 
Drabble: 

Letělo semínko na ochmýřeném deštníčku, unášeno lehkostí vánku... nedobrovolná figurka ve hře větru. Vznášelo se krajinou, čekajíc na svůj osud.
Bude žít? Dostane se mu živé půdy nebo mu bude přikřnut osud bojovníka a nehostinná, udusaná zem či lány asfaltu a betonu?
Ať tak či tak, bude bojovat. Bude bojovat ze všech sil.
Usadí se a začne růst, před tím, co by osamělý článek rozpojeného řetězu, vytržen z obětí blízkých, začne pracovat a vzkvétat, aby zase nebyl sám.
V okolním prostředí budou nepřehlédnutelní, jako všude, kde se záplava žlutých sluníček objeví, aby dál nesla poselství o odhodlání, vytrvalosti a síle.

Závěrečná poznámka: 

A za chvíli bude zase na věnečky a med :) ikdyž nevím, jestli je správné je tu opěvovat a pak to urvat :O

https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/88/6b/c1/886bc15758a25751...

Obrázek uživatele Profesor

Malá ontogeneze

Fandom: 
Drabble: 

Čas nula mínus čtyři. Chvatné pozdravení, pracovní oděv.

„Zdravím, jak?“
„Kluci pouštějí, holky ještě ne. Zkusíme to za hodinu.“

Čekání.

„Pouštějí. Začínáme.“

Čas nula mínus tři. Chvatné pohyby. První ryba. Jemná masáž břicha.

„No tak, holka. Buď hodná. Drž!“
...
„No vidíš, že to šlo.“

Čas nula. Aktivace. Oplození.

„Mléko?“
„Ne, jsem alergik.“
„Myslel jsem na jikry, ne k pití.“
„Velmi vtipné.“
„Nežvaňte nebo se vám to slepí.“
„Hm.“

Čas nula plus tři. Jikry odlepkovány.

„Jdeme na flašky. Pojď mi pomoc.“

Čas nula plus sto čtyři. Embryonální vývoj završen.

„Tak už se nám kulí.“
„Prima. Stejně jsou krásný.“
„To opravdu jsou.“

Závěrečná poznámka: 

Takový malý záznam z umělého výtěru jesetera.
A teď si trošku zapoučuji:
Časem nula tu myslím oplození. Mléko se používá na odlepkování jiker. Ty jsou totiž lepivé(u určitých druhů ryb), aby se po vytření nalepily na vodní vegetaci. Tato vlastnost není ovšem při umělé inkubaci jiker v inkubačních lahvích žádoucí; jikry by se slepily a zplesnivěly.

Obrázek uživatele Aziz

Laskavé invazní druhy

Drabble: 

Usídlila se na jednom pěkném travnatém plácku křídlatka. Plácek to byl klidný, nepřebydlený. Křídlatka přišla z daleka, až z Japonska.
Žila si tam o samotě nadmíru spokojeně.

Jednoho dne ale na poklidný, až líný plácek vtrhla jiná křídlatka - z Ruska! Chtěla se rvát, všechny vyštvat pryč a plácek si zarůst sama. Urputně s rostlinkami bojovala o světlo, vodu, minerální látky.

A pak se střetla s křídlatkou z Japonska.

Ruská se zklidnila, stáhla své oddenky, její botky změkly a pokorně se začala Japonské dvořit. Zahořela pro ni láskou.

Nakonec se jim narodila dcerka - křídlatka Česká.

Tak vznikla známá šťastná invazní rodinka.

Závěrečná poznámka: 

...a ona je to vlastně pravda. Takhle to bylo. Vážně začínám shipovat křídlatky?

Předjaří za polárním kruhem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

První pokus nebyl moc úspěšný, tak to zkusíme ještě jednou.

Drabble: 

Během nejchladnější části roku byla i Slunci taková zima, že v poledne stěží vykouklo nad obzor a už spěchalo zpátky ohřát se do teplejších krajin. Neúprosný tikot slunečních hodin je však donutil vydržet každý den na obloze o něco déle. Hudba vyluzovaná na strunách paprsků postupně pronikla až pod sněhovou pokrývku a probudila tam spící semínka a pupeny. Moře by se na tu melodii nejraději dalo rovnou do tance, kdyby nebylo sevřeno ledovými okovy. Avšak i nepřístupné ledy začaly pod slunečním úsměvem tát. Uvězněné vlny se už nemohou dočkat, až provětrají své krajkou lemované sukně. Snad konečně dnes to přijde...

Babička vypravuje

Drabble: 

Kdysi dávno, ještě než se moje prabába z vejce vyklubala, žili v našem kraji dravci, byli malí a rychlí, a i když nám velkým neublížili, pro malé a pro vejce byli nebezpeční. I když jsme s nimi zápasili jak jsme dovedli, nedokázali jsme hnízda ubránit.

Jednoho dne se tu poprvé objevili jiní dravci, větší než my. Báli jsme se, že budeme muset opustit náš kraj, ale nakonec utekli ti menší draví. Báli se těch větších.

A tak tu všichni s těmi velkými dravci žijeme dodnes. Malí dravci před nimi prchají, a když se my nenecháme překvapit, naše hnízda zůstávají plná.

Závěrečná poznámka: 

O oviraptorech a tyrannosaurech vám vyprávěla triceratopsí babička.

Obrázek uživatele Aplír

Obdivuhodný

Drabble: 

Uvíznul v ledové kře. Zoufale se snažil vyprostit, avšak marně. Nepomohla mu ani jeho majestátní velikost – 32 metrů délky, ani jeho váha - uctyhodných 200 tun. Jeho volání o pomoc se šířilo do vzdálenosti 850 kilometrů, ale nebylo mu nic platné. Nakonec uhynul. Jeho tělo vyplavilo moře blízko Newfoundlandu. Vědci ho začali zkoumat.

Srdce uhynulého plejtváka obrovského vážilo 180 kilogramů. K naložení potřebovali 3785 litrů formaldehydu.

Oproti tomu mozek tohoto zástupce největšího současně žijícího živočicha vážil 4,5 kg, což je 0,007 % celkové tělesné hmotnosti. Pro srovnání: lidský mozek má průměrnou hmotnost 1,5 kg a tvoří 2 až 2,5 % hmotnosti.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Záhada

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Víte co? Pojďme do lesa.

Drabble: 

Zatím se to jevilo jako čistě filozofický problém. Jak tak seděl na pařezu a zíral na tu věc, ze všeho nejdřív ho napadlo:
„Když to budu tiše pozorovat, neuteče to?“
„Dá se to sníst?“
„Asi je to mrtvé. Studené věci jsou mrtvé. Třeba sníh.“
Bylo to malé, oválné a smrdělo to. Trochu jako vzduch po bouřce a karabiny, co trousili lidé s batohy na zádech. Dodneška nechápal, proč tak řvou a utíkají, když na ně vykoukne. Proč věší jídlo na strom. (To od nich bylo milé.)
Seděl, přemýšlel a koukal na plechovku.
S nápisem Prague Ham.
Víte, medvědi neumějí číst.

Obrázek uživatele Liall

Legendární Ham

Úvodní poznámka: 

Seznámení s někým, koho byste měli znát.

Drabble: 

Ham se narodil v Kamerunu a zemřel v Severokarolínském zooparku. Při zmínění jeho jména se většině jistě vybaví jídlo, málokdo ale ví, jaký význam má tenhle šimpanz pro osud lidstva.
Někteří z vás to možná nevědí – vsadím se, že většina –, ale Ham byl účastník amerického kosmického programu zvaného Mercury. Jakožto první hominid neboli tvor člověku podobný překonal jednatřicátého ledna roku devatenáct set šedesát jedna hranici vesmíru na palubě lodi nesoucí název Mercury-Redstone 2.
Jeho jméno je akronymem k názvu laboratoře, jejž ho na let připravovala, a to Holloman Aerospace Medical Center. Jeho památník můžete najít v síni slávy vesmírné historie.

Závěrečná poznámka: 

„I've come way too far for this, I've put in too much work, I've dealt with too much hurt.“ - Hollywood Undead

Obrázek uživatele Lagertha

Ptačí námluvy

Úvodní poznámka: 

Další dávka zajímavostí z přírody :)

Drabble: 

Znáte Pipulku kadeřavou? Většina asi ne. Já se s ní setkala nedávno.
Je to malý ptáček, který žije v pralese. Čím mě oslinili, je jejich způsob námluv.
Samozřejmě jako u většiny zvířecích druhů, se o námluvy stará sameček. Trošku u toho vypadá jak Michael Jackson. Jak to myslím?
Tento ptáček vyleze na vršek větývky a pak se po ní klouže dolů. Ale to není vše. On u toho dokonce twerkuje ocáskem! Sjede dolů, vyšplhá nahoru, sjede dolů, zase nahoru, zase dolů a stále vrtí.
Celkem se u toho nadře a slečna ptáčková se pak otočí a odletí. To je život.

Udělám pro něj vše

Drabble: 

Už je to chvíli, co u mě Paragordius bydlí. Nejprve jsem s ním nechtěla mít nic do činění. Šla jsem se jen napít a on se ke mně přidal. Nechtěl zmizet a tak jsem ho vzala s sebou. Dnes mi mé počáteční antipatie připadají podivné. Udělala bych pro něj všechno. Chci být jeho dokonalý hostitel. A tak mu poskytuji domov, stravu, prostor pro osobní růst a vývin. Soused tvrdí, že mi to leze na mozek, ale já chci, aby byl úspěšný i v soukromém životě, měl hodně potomků... Do vody bych pro něj skočila. Doslova. Jenže, jako Nemobius neumím plavat.

Závěrečná poznámka: 

Strunovec Paragordius tricuspidatus je jeden z parazitů, kteří ovlivňují nervovou soustavu svého hostitele, cvrčka lesního, který jej vypije v jeho ranném larválním stádiu. Když larva dospěje(a vyplní značnou část cvrčkova těla), přinutí jej (chemickým ovlivněním nervové soustavy) dojít k nejbližšímu vodnímu zdroji a skočit do vody, kde cvrčka opustí a rozmnožuje se, zatímco cvrček se většinou utopí.

Podobných parazitů je více, ale mně se líbil zrovna tento příklad...

Borec

Fandom: 
Drabble: 

Jsem vůdce. Když se mi někdo opováží odporovat, tak jich ode mě dostane, že nebude vědět, čí je.
Jsem nepochybně nejrychlejší, nejsilnější, nejodvážnější i nejvytrvalejší. Nikdy se neunavím.
Vedu si zodpovědně, na každé zastávce dávám pozor na všechny a jsem připraven za ně bojovat.
Už po mně párkrát vystřelili. Jednou jsem to schytal, ale dostal jsem se z toho. Teď jsem pro všechny ještě větší hrdina.
Lidským příbytkům se vyhýbám, jak to jde. Nejen proto, že lidé občas střílejí. Nemůžu prostě vystát ty naše pitomé bílé příbuzné, co se nechali zkrotit a už ani nelétají, jenom žerou až k prasknutí.

Závěrečná poznámka: 

Aneb jak pravil myslivec spisovatel J. Vrba, titul hloupá husa platí jen pro tu domácí, ty divoké jsou chytré a ostražité. A zdatné samozřejmě taky.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele HCHO

Jaro

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Upozornění pro alergiky! Vysoká koncentrace pylů!
Sugestibilnějším osobám je doporučeno drabble přeskočit, požít antihistaminikum nebo si připravit zásobu kapesníků.

Drabble: 

Jak se pozná jaro? Příroda si pořídí spoustu zelených pastelek. A začne malovat. Nejprve se zelené vedle té bílošedé sněhové ještě trochu bojí, a tak vezme trochu hnědé na hlínu a načervenalé na jehnědy lísek, žlutozelenou na vrbové větvičky a stříbrnou na jívové kočičky. Ale pak už se pustí do záplavy zelených odstínů a maluje javorové květy jásavou světlou, jehnědy břízy jemně žlutavou; vybere jemnou zeleň na květy a první lístky habrů a veselou na rašící lipové lístečky. Nastříbří konečky velikánských pupenů kaštanů. Topolům půjčí stříbřitě šedou a dubům, zimním ospalcům, narůžovělou na nalité pupeny. Ano, jaro už je tady.

Závěrečná poznámka: 

Lidské oko je (od dob lovců a sběračů) uzpůsobeno k rozpoznávání nejvíce různých odstínů ze všech barev právě u zelené.
Technická pro trpělivé počítače slov: při své humanitní nedovzdělanosti, nevím, zda bílošedá a žlutozelená jsou správně jako jedno slovo.

Obrázek uživatele Profesor

Pulčí závody

Fandom: 
Drabble: 

„Hele kluci! Kdo bude dřív u toho slepence pod dubovým listem?!“ hecoval mladý pulec své kamarády.
„Já!“ „Já!“ „Já!“ vykřikovali jeden přes druhého. Houf černých torpéd s pružnými ocásky se jako jeden muž vrhl kupředu.
„Vítěz!“ „Vítěz!“ „Vítěz!“ pokřikovali jeden přes druhého, ačkoli nikdo nevěděl, kdo doopravdy vyhrál.
Vyzývající pulec se spokojeně drbal zadní nohou u žaberních štěrbin.
„Tak co, komu už rostou přední nohy?“ ozvalo se z houfu.
„Mně!“ „Mně!“ „Mně!“

Až jim upadne ocásek, bude konec pulčím hrám. Budou dospělí, ale dají život novým pulečkům. Pokud je nesežere čáp. Ale i taková už může být cena žabí dospělosti.

Levná, nikoliv však lehká

Drabble: 

O několikasetkilogramové želvě se rozhodně nedá říci, že to je lehká kořist, ale díky pomalosti těchto obrů to byla kořist snadná a laciná. A když se navíc ukázalo, že dokáže přežít bez potravy až několik měsíců, což z ní dělá skvělou živou konzervu, který námořník by odolal?
Před sedmdesáti milióny let obývaly velké suchozemské želvy několik kontinentů. Do našeho letopočtu přežily jen na třech souostrovích, kde neměly přirozené nepřátele. Ale to se změnilo s příchodem člověka. Galapážské želvy jsou dnes na pokraji vyhynutí. Na Maskarénách se je podařilo vyhubit úplně. V Seychelském souostroví přežil pouze jediný druh na atolu Aldabra.

Závěrečná poznámka: 

Víc o velkých želvách se můžete dočíst zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Giant_tortoise

Pro neangličtináře shrnu aspoň informace o Galapágách a jejich želvách.
Galapágy (známé též jako Želví ostrovy nebo Začarované ostrovy) jsou mladé sopečné souostroví (2,5-3,5 mil. let). Veškerý život sem byl zanesen mořskými proudy nebo hurikány z 1000 km vzdáleného jihoamerického kontinentu. Proto tvořily původní faunu ostrovů především bezobratlí, plazi a ptáci. Obojživelníci citliví na vyschnutí i mořskou vodu se na ostrovy nedostali vůbec a savce zastupovali před příchodem člověka pouze lachtani, netopýři a dva druhy drobných hlodavců. Tvrdý přírodní výběr a časté příbuzenské křížení v rámci malých populací pak vedly k urychlení evoluce, takže se na Galapágách vyvinul velký počet endemitů. Dokonce se mezi sebou liší i příbuzné druhy z jednotlivých ostrovů. Konkrétně želvy z vyprahlých ostrovů, které se živí okusováním opuncií, mají krunýř vepředu vykrojený, aby mohly zvedat hlavu do výšky. Naproti tomu populace z vlhkých ostrovů s dostatkem přízemní pastvy mají okraje krunýřů rovné.
Lidmi bylo souostroví objeveno v r. 1535. Ačkoliv zůstalo neobydlené až do 19. století, piráti a později velrybáři je používali jako základnu a místo pro doplnění zásob (viz drabble). Další ránu galapážské přírodě zasadili kolonisté. (V r. 1958 vysadil jeden rybář na ostrově Pinta dvě kozy a kozla. O třináct let později tam žilo odhadem 20000 koz!)
Ačkoliv Galapágy byly mezi prvními dvanácti památkami, které se v r. 1978 dostaly na seznam světového dědictví UNESCO, a v r. 2007 se ocitly na dalším seznamu UNESCO – tentokrát seznamu ohrožených památek, pro některé druhy už je pozdě. V r. 2012 zemřel bez potomků Osamělý George, poslední zástupce želv sloních z ostrova Pinta.

Obrázek uživatele Profesor

Jak se staví rybník

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tolik nápadů a jen jedno drabble...:-(

Málem tu byly von Drakovi kostlivci či kudlanka nábožná, ale...

Drabble: 

Představ si rybníček. Nemusí být velký. Jenom takový, aby se ti vešel do hlavy. Na břehu nech vyrůst dvé starých vrb. Budou důležité. Hlavně jejich kořeny pod břehem. Přidej několik olší a houštinu rákosí. Trošku trávy na požerák. Ten postav nejlépe dvoudlužový. Vezmi několik jív. Nezapomeň na maliní, k severnímu břehu se bude hodit; když nepoznáš sever, nevadí.
Vidíš už rybníček, můj milý? Tak pojď, dáme do něj ryby. Kapříky, okounky, štičky vrbám pod kořeny... Možná sumce... Běličku. Té hodně. Budeš ji potřebovat. Je to dobrá kořist pro dravé druhy, hlavně malá pro okounky. Vlastně i štikám se snadno chytá...

Stránky

-A A +A