Pověsti

Poslední shledání v Odenwaldu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Momentální inspirace. Je to depresivní.

Drabble: 

V obavách trnula o svého chotě, jakmile odjel. Neměla stání, až se nakonec rozjela za ním.
Dostihla jeho družina v Odenwaldu. Setkali se, vřele se objali.
A potom ji znovu opustil. Odjel na lov s jejími bratry.
Nevěděla, že se lesem plíží zrada.
K ránu ho přinesli, nepřemožitelného reka skoleného zákeřnou ranou, která pronikla jediným zranitelným místem na jeho těle.
Sama to tajemství prozradila, nic zlého netušíc. I ona je vinna jeho smrtí.
V pláči klesla Kriemhilda vedle těla statečného Siegfrieda.
Stále už bude truchlit a lkát.
Dokud v jejím srdci nezvítězí touha po pomstě, která přnese zkázu rodu Burgundů.

Závěrečná poznámka: 

Z Písně o Nibelunzích.

Obrázek uživatele ef77

Mlýn v Těchobuzi

Úvodní poznámka: 

Drze jsem si dovolila přidat i Budeč, pověst je opět místní.

Drabble: 

Mlynář v Těchobuzi věřil v právo silnějšího. Tím byl on. Mleče dřel z kůže, mlelo se ve dne v noci, o nedělích i svátcích. Zatímco bohatým mlynář podlézal, z chudáků vyrazil poslední grošík. Z namletého ukrádal. Na koně bral bič. Na čeleď občas taky. Služebná dřela v domě a ještě musela chodit ovce pást.
Dokud si neuvědomila, že i ona má svoje práva.
Dokud se nezadívala na mlýn s vroucím přáním, aby se i s mlynářem do země propadl.
Dokud se to nestalo.
Místo mlýna je hluboká tůň.
Pasačka je v Budči. Tak obrovský potenciál tam neviděli už hodně dlouho.

Obrázek uživatele Crossover

Pod hradem

Fandom: 
Drabble: 

„Ke hradu Krašov patří spousta pověstí a vůbec nejsou veselé.“
„Vyprávěj nám nějakou na dobrou noc,“ zaprosila Romanka, nejmladší člen naší vodácké výpravy.
„Tak poslouchejte,“ rozpovídal se Slimák. „Kdysi patřil hrad rodu Miseroni. Zvlášť jeden z nich, Norbert, si to jméno zasloužil. Vzteklý, zlý. Žárlivý na svou manželku Johanku. Pohádal se s místním kovářem, který ho ve vzteku zastřelil. Johanka pak skočila do řeky. Každou noc prý sedí tamhle na skále a krásně, ale moc smutně zpívá.“

Půlnoční ticho nad Berounkou přerušila teskná píseň. A Slimák se celý příští den hádal, že ten bílý flek na skále nebyl odraz měsíce.

Závěrečná poznámka: 

Po italském rodu Miseroni z Lisonu nám tu údajně zůstalo označení mizera.

Obrázek uživatele Birute

Přes široké moře

Fandom: 
Drabble: 

Byla milované dítě. I když by té lásky nemuselo být tolik, říkala si někdy, ale hned se zarazila, protože to přece otec dělal pro ni.
Když se narodila, vědma předpověděla, že královu novorozenou dcerku zahubí had. Proto princezna trávila léta na ostrůvku, kde byly jen malé štíhlé ještěrky a ptáci.
Každý den jí loďka přivážela voňavý chléb, sýr, ovoce a víno. Když hračky vystřídalo hedvábí a perly, chodila po břehu a zpívala, aby jí Bůh dal sokolí oči a labutí peří.
Jednoho dne v košíku s jablky, co otec poslal, nahmatala zvláštní hladkou věc. Ucítila pohyb a bodnutí.
Potom letěla.

Závěrečná poznámka: 

Ta písnička, kterou si zpívala, je tady.

Obrázek uživatele Crossover

O uhlíři a knížeti

Fandom: 
Drabble: 

„Vím, že mě čeká trest,“ řekl uhlíř. „Ale nepytlačil jsem svévolně, Výsosti, mám rodinu a doma není co jíst. A Vaše Jasnost o dva chycené králíky určitě nezchudne.“

Knížeti se cosi na uhlíři zalíbilo. Pokývl hlavou a řekl: „Chci ti dát možnost zachránit si život. Prý jsi dobrý v pití vína. O mě říkají totéž. Navrhuji ti tedy toto. Potvrdíš-li skutkem svoji pověst a udržíš-li se mnou v pití krok, udělím ti milost. Nevydržíš-li, stihne tě trest.“

Po desátém vypitém poháru byl kníže udiven: „Obstál jsi své pověsti, uhlíři. Udílím ti milost. A abys nemusel pytlačit, jmenuji tě knížecím uhlířem.“

Obrázek uživatele Smrtijedka

Otrava národa

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Omlouvám se za ošklivé formátování, můj Word asi stávkuje a nechce se spustit.

Drabble: 

Přidal se téměř nezpozorován, málo mluvil a vrhal mnoho výmluvných a výmluvnějších pohledů. Nic nedělal, ale z hrnce si vždycky nabral nejvíc. Na schůze nechodil - aspoň nemohl nic zkazit. Zkoušky horou nebral vážně a poškleboval se. Zkrátka otrava. Nikdo už se s ním nebavil a to mu neustále zvedalo náladu. Výprava ale pokračovala a velký šéf stále tvrdil, že čím víc rukou, tím víc... rukou.

Dav se chvěl očekáváním, když vystupoval na další potenciální horu.
"To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!"
Jásot a slzy upřímné radosti neměly konce.
Vetřelec zoufale zavyl. "To chcete říct, že pivo nebude?!"

Závěrečná poznámka: 

Téma je tak schované, až ho skoro nevidím, ale dneska už zřejmě nic lepšího nevyplodím. Takže toto nazývám bjb.

Až napotřetí

Fandom: 
Drabble: 

Vládla temná noc. Vesnice byla ponořená do ticha, měsíc jasně zářil.
Na dveře domku dopadla rána.
Nablízku se rozštěkal pes, další se přidali.
Domek ale zůstal tichý.
Další prudké klepání.
Ale stále nikdo neotvíral.
Do třetice zaznělo klepání.
Tu zaplála jiskřička světla, zazněly kroky. Snědá žena s tmavými vlasy zabalenými v šátku otevřela dveře.
Muž vešel dovnitř. Nepromluvil, žena na něj mlčky hleděla. Na rameni měl krvavý šrám.
Tak tomu bylo vždycky.
Protože když se vlkodlak vrací domů, je za dveřmi nejprve lítá šelma, která by roztrhala i vlastní ženu.
Až po třetím zaklepání je zase člověkem. A může vstoupit.

Závěrečná poznámka: 

Podle folklóru v jihoitalském kraji Basilicata, jak to zaznamenal Carlo Levi v podivuhodné knize Kristus se zastavil v Eboli. Vlkodlaci se tak už rodí a nikdo jim celkem nevěnuje pozornost, je pouze potřeba dbát ve styku s nimi některých opatření, jako je tohle.

Obrázek uživatele ef77

Zlá paní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 11 - Nevidím zlo neslyším zlo nemluvím zlo

Drabble: 

Pacovskému panství vládla krutá paní, služebnictvo týrala, pro poddané byla ztělesněné zlo. Jednou o senoseči jela na hrad Kámen a zkrátila si cestu přes louku, kde lidé kosili trávu. Jakmile kočár vjel na čerstvě posekanou louku, začala se pod ním propadat zem, jakoby se na tom místě znenadání objevila bažina. Poddaní zachránili kočího, a pak se mlčky odvrátili, hluší k nářkům a slepí k zoufalství zlé paní. Volala, plakala, prosila, kámen by se ustrnul – marně. Nakonec slibovala – peníze, úlevy, žádnou robotu. Naslibovala hory doly, než se poddaní smilovali a vytáhli ji.
Vrátila se na zámek a okamžitě nařídila zvýšit daně.

Závěrečná poznámka: 

V originální pověsti se zlá paní polepšila, ale my víme svoje :o). A to místo se od té doby jmenuje Propad.

Obrázek uživatele ef77

Otec, matka a dítě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Originální pověst je psaná kurzívou, zbytek je můj.

Drabble: 

Měl manželku, čekali dítě. Oral, sel, sklízel, lopotil se na kamenitých políčkách, pro ně, pro rodinu. Měl malou chaloupku, strakatou kravku, slepice a kozu a cítil se jako boháč.
Už nemá ženu. Ani dítě nemá. Je vdovec, a přece si tak vůbec nepřipadá.
Jedna žena z Litohoště utopila svoje dítě. Když si svůj čin uvědomila, sama se zabila. Od té doby je na břehu litohošťského rybníka slyšet dětský pláč. Bílá postava na druhé straně se snaží přejít hladinu a dostat se k svému dítěti, aby jej utišila. Nikdy se jí to nepodaří.
Někdy se na ně v noci chodí dívat.

Obrázek uživatele ef77

Čeřenův zvon

Fandom: 
Drabble: 

Kdysi dávno se pacovský občan Michal Čeřen vydal na pouť do Jeruzaléma. Když se do roka nevrátil, byl jeho majetek prodán a z výtěžku byl, podle Čeřenova přání, ulit kostelní zvon. Po létech vešel do pacovských bran sešlý stařík a zvon se sám rozezněl. S posledním úderem stařec, sám Čeřen, zemřel a zvon pukl.
Takhle se to vypráví dětem.
Nenechte se vysmát.
Čeřen byl mág, černý jako dehet. Vytvořil mocný artefakt, zvon, který proráží hranice, boří bariéry světů a podsvětí. Nikdo neví, kde je ukryt.
Pokud ho najdete, nenechte ho zaznít. Nevíte, jaké dveře otevřete. Ani to, kdo jimi vejde.

Závěrečná poznámka: 

První část je opravdu místní pověst (v Pacově existuje i ulička jménem Čeřenova branka), druhá už je mojí licencí.

Obrázek uživatele ef77

Básníkův kraj

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poslední dobou se mi stýská po rodné hroudě. Proto jsem si řekla, že, pokud téma dá, zkusím si napsat nějakou z místních pověstí. A ejhle! Toto je takový úvod, zda bude ještě něco souvisejícího, se uvidí. V drabble je kus básně Velkého Rodáka, kterému se tímto omlouvám, že jsem ho znectila.

Drabble: 

Žijeme v nádherném kraji, kde se Vysočina lehce dotýká jižních Čech, v kraji bílých bříz, hlubokých lesů, remízků v kamenitých polích. Žijeme mezi třemi vrchy, strážci zadumaných údolí, zpívajících potůčků, zeleného mechu, tichých lesních tajemství. Básníkův kraj, kraj perleťových mlh, zlatého listí, ševelícího rákosí. Přijeďte nás navštívit, kochejte se zjevnou i skrytou krásou. Ale dávejte dobrý pozor. Kdo se nechá vplést do sítí veršů, kdo se zapomene, už se nemusí nikdy vrátit zpět.
Ty české rybníky jsou stříbro slité, žíhané temnem stínů pod oblaky!
My místní dobře víme, že básník měl vodníky v přízni. A jeho stezka vede kolem divoženek.

Obrázek uživatele Bilkis

Drahý Doktore

Autor: Bilkis
Beta: Mariella (děkuju mockrát!), všechny chyby a faktické nesrovnalosti padají na mou hlavu
Přístupnost: bez omezení
Fandom: Historie RPF/Doctor Who/Pověsti
Shrnutí: Jak Doktor ovlivnil tvář Prahy?
Varování: AU
Prohlášení: Povídka nebyla sepsána za účelem zisku, postavy patří jejich tvůrcům, případně "historii". Nápad na interakci dvou hlavních postav patří Anne a já moc doufám, že se nebude zlobit, že jsem ho takhle zneužila.

Odkaz: Drahý Doktore

Obrázek uživatele Bilkis

Výlet do Čech

Název: Výlet do Čech

Autor: Bilkis

Beta: Mariella

Přístupnost: bez omezení

Fandom: Doctor Who/pověsti

Shrnutí: Co se dělo před založením Prahy? A proč se Praha jmenuje Praha? Přemysl je kanec, Libuše je hysterka a možná přijde i Bivoj.

Prohlášení: Povídka nebyla sepsána za účelem zisku, postavy patří jejich tvůrcům, případně "historii".

Odkaz: Výlet do Čech

Navždy svoji

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jeden kousek mimo soutěž.

Drabble: 

Nastala noc.
Žena seděla dosud u ohniště v temné jizbě.
Naslouchala zvukům zvenčí. Šumění větru, cvrčci, občas štěkot.
Kroky… Ne, nemíří sem, jen nějaký pozdní chodec.
Oddechla si. Třeba dnes nepřijde. Měla by jít spát. Ale stále nevstávala.
A teď... Těžký dupot u domu. Jeho kroky.
Zaklepání. Ačkoliv byla ztuhlá hrůzou, šla odsunout závoru.
Stejně by se sem dostal…
Stál tam. Napohled stále stejný. Statné tělo, tvář, která ji kdysi okouzlila.
Ale ty oči, studené, prázdné.
Oči nemrtvého.
Jako omámená s ním šla na lože.
Sousedé vtipkují, že lépe umřít, než se oženit.
Její muž ji neopouští ani po smrti.

Závěrečná poznámka: 

Podle chorvatské pověsti. Jure Grando z vesnice Kringa na Istrii se prý po smrti stal upírem, obcházel v noci ves a spal se svou ženou. Trvalo to prý po šestnáct let, nakonec ho zlikvidovalo několik sousedů tak, že mrtvole sťali hlavu.

Obrázek uživatele Lee

Zlato

Fandom: 
Drabble: 

Povím vám, jak to bylo s Faustem doopravdy. Dalo by se říci, že jsem v tom měl prsty. Ten chudák dřel jako kůň, vyzkoušel snad všechno, ale marně. Viděl jsem to. Jeho zoufalství mi mohlo dobře posloužit. Nabídl jsem mu pomoc výměnou za jednu laskavost. Nejdřív byl nedůvěřivý, ale když jsem mu slíbil splnit nejdřív svou část dohody, přijal.
Pak už to bylo snadné. Ďábel se mnou velice ochotně vyměnil lidskou duši za jednu laskavost.
Ale abyste nemysleli, že jsem ukrutník, nechal jsem Fausta těšit se mým zlatem celý jeden rok. Pak jsem ho poslal na schůzku.
Dobrej kšeft, ne?

Obrázek uživatele Birute

Srdnatá paní Zuzana

Fandom: 
Drabble: 

Muzikanti hráli mistrovsky a vznešení hosté na boskovickém hradě se skvěle bavili. Sám pan markrabí hudebníky vychvaloval.
Primárius muzikantů pan Klobása byl okouzlující jako vždy, zvlášť když byla nablízku paní hradu Zuzana.
„Škoda, paní, že jsi mě nenavštívila na Černém hrádku,“ litoval. Dnes ho líbezná paní musela zklamat ještě tím, že nechtěla tančit.
Když muzikanti dohráli, pan markrabí vstal a pokynul vojákům, aby je spoutali.
„Já tě na Černém hrádku navštívila, pane Klobáso. Naštěstí jsi mě tam se svými lapky nepřistihl. Jinak by mě čekalo toto přivítání,“ řekla paní Zuzana, když na stůl položila šátek s prstenem na useknutém prstě.

Závěrečná poznámka: 

Tady žila a lapky přestrojené za muzikanty odhalovala paní Zuzana Boskovická.
V této pověsti je skvělá drastická scéna, kdy Zuzana navštíví prázdný hrad a najde v něm stůl posetý uříznutými prsty. V tu chvíli uslyší, že se loupežníci vracejí... Podaří se jí ale vyklouznout a asi byla štěstím bez sebe, že svého koně nechala stát mimo dohled v lese.

Obrázek uživatele Jacomo

Tíha svědomí

Drabble: 

Jde se mu ztěžka. Jen co noha nohu mine. Na jednu stranu doufá, že se mu po zpovědi uleví, ovšem na tu druhou si není jistý, jestli to bude stačit. To tajemství je příliš veliké, příliš svazující. Kdyby vyšlo najevo, co ví, stálo by ho to život.
Ale cesta je neúprosná. Každým krokem se víc a víc blíží k okamžiku rozhodnutí. I v nastalém šeru před sebou uvidí známou siluetu a naposledy zaváhá. Poté se roztřesenou rukou přežehná a poklekne. Dlaň zlehka spočine na hřejivém povrchu dřeva.
Zhluboka se nadechne a zašeptá do vrbové kůry: „Král Lávra má oslí uši!“

Družina neznámé bohyně

Úvodní poznámka: 

Místo abych vymýšlela něco na děsivé pampeliškové téma, přidávám na pokraji tvůrčích sil mimosoutěžní kousek.
Ačkoliv to vlastně nebyl původní záměr, tohle je jakýsi protipól mého předchozího kousku. Stín té první říše, druhá strana mince.

Drabble: 

Biskup brixenský hleděl nedůvěřivě na dvě stařeny z Val di Fasa. Dopustily se jakéhosi divného čarování.
„Sloužily jste tedy ďáblu?“ tázal se.
„Milosti, náležíme družině dobré paní.“
„Jaká je to paní?“
„Paní všeho živého. Říkáme ji Richella. Navštěvovaly jsme ji o nocích v horách.“
„Ona nám naděluje hojnost jídla. Dotkla se nás prackami, byly jako medvědí…“
Negramotné stařeny mluvily podivným nářečím. Neznaly ani Credo.
Biskupovi připadaly napůl pomatené. Zavřel je a venkovanům kázal proti bludům.
Sotva tušil, že stanul na pomezí neznámého světa, říše bohyně, paní zvířat.
Byla před křesťany, Římany, přetrvávala dál. Města náležela pánům. Divoká příroda však jí.

Závěrečná poznámka: 

Výslech (historicky doložený) se odehrál roku 1457. Brixenský biskup byl Mikuláš Kusánský, proslulý vzdělanec a diplomat a svým způsobem typický představitel toho prvního, civilizovaného světa.
Jméno Richella, které používaly staré ženy z Val di Fasa, je jen jedno z mnoha, které se té bytosti dávalo.

Obrázek uživatele Iswida

Říše mrtvých

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nic moc, já vím. Ale vzhledem k náladě jsem dnes nějak ničeho jiného nebyla schopná.

Drabble: 

Říše mrtvých není taková, jak byste si ji nejspíš představovali. Nikde tu nepoletují šedivé přízraky s vlajícími cáry. Nevisí tu kostlivci ze stromů. Neděsí vás tu pohyblivé stíny.
Vlastně tu žádné stromy nejsou. Ani stíny ne, neboť tu nesvítí slunce. Kam oko dohlédne a vsadím se, že ještě mnohem dál se táhne louka pokrytá drobnými kvítky asfodelu. Obyčejná louka. Žádné zvláštní efekty, žádný ráj ani pekelné utrpení. Jen louka. Jenom trocha trávy, naprosté bezvětří a malé květinky, na té obrovské ploše stejně ztracené jako my. Žil jsem obyčejný život. Zemřel jsem obyčejnou smrtí. Jaký jiný osud bych si mohl přát?

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Jenovéfa

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Upřímně, nikdy jsem jednání postav v téhle pověsti úplně nepobrala, ale to neznamená, že je nevyužiju do drabble.

Drabble: 

Spanilá Jenovéfa vlasů zlatých a očí nebeských pojala za manžela vévodu Petra. Ten si ji střežil jako nejcennější klenot, na její počest pořádal rozličné hostiny, kde ji coby poklad vystavoval. Nejedla nic než věcí bílých a jemných. Však vévoda byl rovněž stižen žárlivostí a když Jenovéfa počala, zpochybnil věrnost její. Popravu jí uchystal, však kat smiloval se a nechal ji utécti.
V lese žila, kde nebylo ku stravě věcí ušlechtilých. Že nevěděla čím, jenom kořínky a mechem se živila. Nakonec se celá mechem obalila a vlasy jí zezelenaly. Naštěstí, nad synkem, kterého porodila, srnka se smilovala a denně ho kojila.

Obrázek uživatele Aries

Güije

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Z kubánského folklóru.
Ilustrace

Drabble: 

„Nechoď k vodě, vezme si tě güije,“ strašívají kubánské venkovanky své děti. Dobře dělají, protože güijes jsou cháska úskočná, zlomyslná a občas opravdu nebezpečná.
Říká se, že je kdysi přivezla portugalská otrokářská loď v hliněném džbánu z Afriky. Džbán se na břehu rozbil, güijes se rozutekli do hor a usadili se v říčkách a jezírkách.
Güije vypadá jako malý křivonohý černoušek s velikou hlavou, obrovskýma očima a přeostrými zuby. Pozor na něj! Krade jídlo, provádí ošklivé žertíky, které pro člověka můžou skončit zle. Má slabost pro hezké ženy. Šeredkám však při máchání prádla kalí vodu, dokud je od potoka nevyžene.

Víno pro trpaslíky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Lidová pověst z okolí Bolzana.

Drabble: 

Terlanské víno je nejlepší. A proto si starý Müller, jako každý podzim, vezl odtamtud pořádný sud.
Cestou domů projížděl lesem.
A tu bác, dva trpaslíci uprostřed cesty.
„Dobrý muži, dejte nám trochu napít!“
Müller okamžitě popadl bič.
„I ještě to tak, pekelná verbeži!“
Jel dál, ale tu vypadlo kolo. Ozval se tichý chechot.
Kolo opravil, ale zlobilo celou cestu. A pořád slyšel to chichotání…
Konečně doma! Ale když Müller nadzvedl sud, strašlivě zaklel. Prázdný!
A na boku stály verše:

Jenom doušek jsme chtěli pít,
řekl nám však: „To nesmí být!“
Tak jsme provedli pěkný špás
a celý sud vypili vráz.

Obrázek uživatele Birute

Odměna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Mrazilo mě z toho v dětsví a mrazí mě doteď. Ale ta ironie se musí ocenit.

Drabble: 

Na cestách člověk potká všelijaké lidi. Sedlák Řehoř o tom věděl své. Ty ženské, které co stály u Bečvy, byly pohublé, ošklivé a měly na sobě divný kroj. Řehoř se však nad nimi slitoval a vzal je s sebou na druhou stranu.
Nakonec se zeptal: „Odkudpak jste?“
Babice odpověděly: „Zdaleka. Máme za sebou hezký kus cesty a práce. Ale že jsi nás převezl, něco ti něco poradíme: Vezmi rodinu a čeládku a odjeď s nimi na tři dny a tři noci z dědiny. Přitom se nezastavuj a neohlížej. Nikomu o nás neříkej. Jsme morové ženy.“
Potom zamířily k jeho vsi.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Elita

Fandom: 
Drabble: 

Další naiva. Hlupáček. Copak se nikdy nepoučí? Vždyť je to tu každou chvíli – přes třicet procent tajemných zmizení mám na svědomí já. A kolegové, samozřejmě. Ale já jsem jeden z nejlepších, patřím do elitní jednotky.
Jmenuje se MEFISTOFELES. Maximálně EFektivní Institut Správců Tajemství, Obluzovačů, Faktaměničů, Enormně Lstivých Entit a Smlouvačů. Máme ty nejlepší výsledky, elegantní vystupování, nejvyšší vzdělání a nepřekonatelný pekelný šarm.
Vlastně se ani nedivím, že se stále najdou takoví jako tenhle ubohoučký doktůrek.
„Brzy na viděnou, Fauste,“ řekl jsem dost potichu na to, aby mě bylo slyšet sotva jako ševelení větru, a dramaticky se rozplynul v černý dým.

Závěrečná poznámka: 

Zkratka mi dala vážně zabrat, zvlášť, když jsem ji musela měnit po tom, co jsem zjistila, že to nebyl Mefistoteles, ale Mefistofeles :D. Jen si říkám, jestli tohle drabble vůbec za něco stojí. Snad jo, posuďte, kritiku snesu :).

Obrázek uživatele Ampér

Dopis z Bruselu

Drabble: 

Odesílatel: Komise EU pro strašidla, duchy a jiné nadpřirozené bytosti

Adresát: Správa státního zámku Rožmberk

Vážený pane kasteláne,

naše komise ukládá správě státního zámku Rožmberk pokutu ve výši 5 000 €. Důvodem je porušení nařízení Evropské unie č.j. 45645/200 ze strany správy hradu.

K porušení dané směrnice došlo v níže uvedených případech týkajících se strašidla registrovaného pod značkou "Bílá paní Perchta":
- používá šaty bílé barvy odstínu č. 190; směrnicí je určen odstín č. 195
- místem jejího výskytu je nejen směrnicí daný hrad Rožmberk, ale i přilehlé městečko
- byla viděna s ručním nářadím (hasák), což neodpovídá směrnicí povoleným atributům

Podpis: nečitelný

Obrázek uživatele Birute

Kristýnka od Zlatého orla

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Děkuji paní Lisické za horory mého dětství.

Drabble: 

Urostlý podkoní z krnovského zámku byl ve službě pár týdnů, ale už propadl kouzlu šenkýřky Kristýnky, která nedávno utekla cvilínským loupežníkům a jednoho z lapků, který ji tu noc chytil, zle pobodala.
Podkoní dívku nepustil z náručí, ale když s ní vytančil na ulici, vysadil ji na koně a vyskočil za ní do sedla, Kristýnku přešel smích. „Pusť! Strýc mne čeká!“
Podkoní pobodl koně.
„Já na tebe taky čekal. Pod Cvilínem jsi mi utekla. Málem mě to stálo život. Teď zas já polechtám tebe.“
Na mostě se mu pokusila vytrhnout.
Tma. Chladný proud.
Když se dostala na břeh, byla sama.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Charlie

Dvě mouchy jednou ranou

Fandom: 
Drabble: 

V domě duchovního byl pěkný nepořádek. Dopoledne zkoušel dělat keramiku, ale trochu neodhadl množství materiálu. Po celém dni tu navíc zbyl strašný nepořádek a on netušil, jak a jestli to kdy dokáže uklidit, natož aby vymýšlel využití pro obří hroudu zbylého jílu.
A pak ho to napadlo. Postupně vymodeloval bytelné tělo se zabudovanou pecí. No, možná to nevypadalo úplně jako člověk, ale neměl zrovna chuť a čas si nějak vyhrávat s detaily. Už jen poslední drobnost. Rychle načmáral pokyny na šém a vložil ho Golemovi do úst.
Mohutná bytost ožila vnitřním žárem. Rabín zajásal. Od teď se bude pracovat samo.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Staré já

Úvodní poznámka: 

Pověsti Teplicka. S Doubravskou horou se pojí pár úžasných legend. Tu o lovkyni/čarodějce mám nejradši. Hlavně proto, že se nejrůznější vypravěči ohledně charakteru dotyčné jaksi nedokáží shodnout.

Fandom: 
Drabble: 

Za světla to vypadá jako dobrý nápad. Jakmile se ale setmí, a z hospody na Panorámě začnou pořvávat první opilci, přestává to platit. Míjeli jsme plot tenisových kurtů, opuštěných a ztichlých; a les nám studeně dýchal za krk. Z téhle strany se hora zdála obrovská. Za kaštanovou alejí, lemující cestu na Písečák, se ve tmě dalo tušit torzo zhroucené brány. Zkoušela jsem si vybavit, jak opevnění vypadalo. Předtím. Než zlomili prokletí. Než jsem přišla o koně. A o magii.
Martin se v temnotě zasmál.
„Půjdem nahoru? Prej tu straší.“
Sevřela jsem darovanou růžičku, a s úsměvem vykročila. Za hloupou vzpomínkou.

Obrázek uživatele Ampér

V jeskyních

Fandom: 
Drabble: 

Vešel jsem do jeskyně a oněměl úžasem nad nádhernou výzdobou. Tyhle reliéfy nemohla vytvořit příroda ani lidská ruka.
„No tak vejdi, když už jsi zde,“ ozval se odněkud nerudný hlas. „Náš král tě zve k procházce naším královstvím.“ Za chvilku stál vedle mě vousatý trpaslík, který byl mým průvodcem. To, co jsem viděl v podzemí, bylo prostě přenádherné. Z kamene vytesané nejjemněší tvary třpytící se v záři malachitu a křemene.

Asi se do těch míst už nevrátím. Celé tohle dobrodružství mi bude připomínat jen dar, který mi věnoval jeden z trpaslíků. Kamenná růže, která se stane navěky erbem našeho rodu.

Závěrečná poznámka: 

Napsáno na námět písně skupiny Strašlivá Podívaná

Zahrada krále trpaslíků

Úvodní poznámka: 

Jedna mimo soutěž. Můj fandom smíchaný s původní místní pověstí.

Drabble: 

„Támhle je Rosengarten,“ řekl tatínek.
Ukázal na mohutný masiv skal podobných hradbám. V zapadajícím slunci plály jasně růžovou barvou.
„Vidíš růže krále Laurina? Kdysi dávno tam sídlil trpasličí král Laurin a měl tam nádhernou zahradu růží. Unesl jednu princeznu, kterou chtěl za ženu. Princeznu ale vysvobodil statečný kníže Dietrich a Laurin ve zlosti růže začaroval, aby je nikdo nespatřil. Jsou vidět jen o západu slunce.“
Antonino zaujatě naslouchal.
„A tu zahradu nikdo nenajde?“
„Je to příliš nebezpečné. Chodby trpaslíků jsou zakleté, nikdo se z nich nedostane.“
Antonino si však umínil, že jednou zahradu objeví. A natrhá tam růže pro Nanettu.

Stránky

-A A +A