Řecká mytologie

Obrázek uživatele Smrtijedka

pohledu Mytologický vlnobití z rozhovor

Úvodní poznámka: 

Jsem za tento bonus ráda, protože když jsem ho psala před těmi x lety, netušila jsem, co to dada je, a podle toho mé drabble taky vypadalo. S tímto jsem mnohem spokojenější :).

Drabble: 

„neřek sem!“ v pohledu „Nemáš.“
„Obávám se.“
„Nevšímej si.“ smysl zaváhal zesnulý peníze
„Tak.“ Styx jen chtít „Prachy.“

posvátné odkudsi veslem už Charón
ho duše ozvalo se minci zasekl přikývl „chechtáky.“
„Chechtáky?“
pod nimi toho bodl „ty!“

že by se šikla a zaplatil zabrblal pokračovala
„chechtáky?“ jsi čerstvě tady života tolik do vod na cestu
metafyzicky nedbala řekl očividně „Nemáš?“
snad zesnulý duše do prázdna tě kamsi staletí duše

„Jau!“ zamyslet
„No.“ Cháron nějaký hlas „oškubat.“
žádnou tuhle mince jsem už mám bude
„Pst!“ na palubě minci z vody jednu a řeky hej

naklonil by se kamaráde
zvědavě znechucen leda

Závěrečná poznámka: 

1. napiš drabble
2. očísluj slova
3. nahoď generátor náhodných čísel

Božská hra

Drabble: 

Pohlédl mu do očí. Usmál se. Ten druhý úsměv opětoval. „Směje se jako idiot,“ pomyslil si Narcis, „ale je okouzlující.“

„Je to idiot. Je to přece idiot …,“ opakoval vyděšeně její vnitřní hlas, zatímco se sladce usmívala a vrhala Paridovi do náruče.

Vrátil se z lovu, unavený, plný sil.
„Ten Hippolytos je ale okouzlující,“ pomyslela si Faidra.
„Ze všech bohů sloužím jedině Artemidě.“
„Ten Hippolytos je ale okouzlující idiot.“

Zeus zvedl hlavu od karet. „Pygmalión – kus šutru, tuhle kombinaci jistě nedáš. Konečně budu na řadě.“
"Myslíš?" ...
„Afrodíté, s tebou nemá cenu to pexeso hrát. Ty si vždycky všechno spáruješ podle svého.“

Závěrečná poznámka: 

(oni to pexeso hrají trochu jinak než my, spojují karty do příběhů ...)

Obrázek uživatele Tyfónek

Jak se Kerbík naučil počítat

Drabble: 

„Kočičko“, zeptal se jednou pejsek, „nechceš se mnou jet za Kerberem, bratrancem z druhého kolene?“
„Ne pejsku, jedu za sfingou, bratrovou sestřenicí z třetího kolene,“ odpověděla mu kočička.
V Řecku:
„Tak co, Kerbíku, jak jde služba?“ zeptal se Pejsek.
„No, jde to, ale Hádés zavádí nový řády, chce po mně, abych se učil matiku, řečtinu a podobně,“ odpověděl ustaraně Kerbík.
„A co po vás chce?“
„Nejvíc matiku, jako třeba 6:2.“
„Tak dej hlavy dohromady, takhle, a kolik čumáků teď vidíš?“
„Tři, proč?“
„Vidíš Kerbíku, až se tě na něco podobného budou ptát, tak si vzpomeň na oči a čumák.“

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Noční návštěvníci

Drabble: 

Xanthippos se rozloučil s milující manželkou a políbil své děti. Jeho nejstarší syn se dlouze díval, jak otec mizí na obzoru, dokud je oba neoddělila tma. Zatímco ženská část domu klidně oddychovala, trápili mladého muže tři noční návštěvníci.
Ráno o nich vyprávěl Damónovi, svému učiteli. První přišel krásný mladý muž, měl lesklou zbroj a přilbici. Druhá připlula pentéra plná zlata a obilí. Ale poté přišel vlk, měl krvavou tlamu a hlavu plnou boláků.
"To byli Morfeus, Fantasos a Fobétór, bohové snů," pravil Démonos.
"Snad mi přinesli vizi?" otázal se mladý žák.
"Snad, ale kdo ví, co znamená, můj milý Perikle."

Závěrečná poznámka: 

*pentéra = loď s pěti řadami vesel
Jinak je snad všemu rozumět. :-)

Božské nároky

Úvodní poznámka: 

Neumím kreslit. Takže takhle.

Disclaimer: socha je v Louvru, fotografa neznám, ale nečiním si žádný nárok na nic...

Obrázek: 
Athena
Obrázek uživatele Katie

Dobrovolníci?

Úvodní poznámka: 

Malá místnost, kdesi na Olympu...

Drabble: 

"Athéno? Nechceš jít? Jako dcera?"
"Milá Héro, možná si zapomněla, já jsem bohyně moudrosti. Proč nejdeš ty? Jako manželka?"

"Artemis?"
"Tss, ani náhodou, byla jsem s ním včera a stačilo mi to."

"Já mám na dnešek naplánované tsunami, bohužel."
"Já..." začne Hádes.
Persefona mu skočí do řeči: "My budeme mít přece spoustu práce s tím Poseidonovým tsunami, miláčku."

Héra se zoufale rozhlíží po místnosti...

"Já bych možná šel... ale bohužel mi někdo," Hefaistos se významně podívá na Héru,"jako malému zlomil nohy."

Náhle se otevřou dveře a vejde dobře naladěný Zeus: "Tak co, kdo si se mnou dneska půjde zaběhat?"

Obrázek uživatele strigga

Puklina

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Konečně mě taky něco napadlo. Mně ty krásný romantický témata zoufale nejdou, všechno, co na ně vymyslím, mi přijde hrozně prvoplánový.. snad už budem pokračovat v tomhle kurzu :)

Drabble: 

Toho drobného kamínku si všiml už dávno. Ať zvolil jakoukoli cestu, byl tam, nevyhnutelný. První drobnou prasklinu vítal. Jenže pak...
Za ta léta splynuli v jedinou duši, nekonečným vláčením zbavenou všech sobeckých hrbolků i úskočných výmolů, čistou a hladkou jak broušené sklo. Sdíleli puchýře, žízeň, únavu i bolest; nenávist se koncentrovala do jediného místa a hrozila rozbíjet skály, jenže on neměl sílu bohů, a tak se časem obrušovala, až zbylo jen smíření a nakonec snad i láska. On a jeho společník.
Puklina rostla.
A kámen pukl.
Sisyfos, král korinthský, stál s prázdnýma rukama a cítil, jak v něm něco zemřelo.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Drasťák z dovolené

Úvodní poznámka: 

Zombie apokalypsa na utěšeném středomořském ostrově.

Drabble: 

Lidi v přístavní hale křičeli ve směsi jazyků. Vypukla rvačka. Athéna netušila, jak dlouho jí výmluvnost a logika bude ještě sloužit. Několik mužů, kteří nejspíš z filmů získali dost mylné představy o životě, vrhalo pohledy po jejích zbraních.
Zatím je používala jen na nemrtvé venku.
Bude to chtít těžší kalibr.
„Marku, Nikosi, to už stačilo,“ zašveholil melodický hlas a muži se přestali přetahovat. „Všichni se uklidníme,“ pokračovala Afrodita a Athéna viděla, jak se jí rána na čele otevřela.
Halou zavonělo uklidňující aroma obvykle spojované s relaxačními koupelemi.
Všichni se dlouze nadechli.
„Jsi nejzářivější hvězda,“ poznamenala Athéna.
„Planeta,“ opravila ji Afrodita.

Neviditelný fandom: 

Častý návštěvník

Úvodní poznámka: 

Tentokrát se povedlo navázat. Odehrává se nějaký čas po minulém příběhu.

A třeba až dodnes, kdo ví. Možná AU, možná ne...

Drabble: 

Často, když shlížel z vrcholku Olympu do říše smrtelných, vzpomněl si.

To se pak většinou rozhodl nabrat podobu orla či racka, a sletěl blíž, přímo do srdce Frýgie, k údolí, obklopující hluboké jezero, a v jeho středu ostrůvek, na kterém kdysi stával skvostný chrám.

Léta ubíhala, chrám se pomalu měnil ve zříceniny, až zbylo jen několik sloupů.

Sletěl níž a usadil se, jako pokaždé, na jeden z nich. A jako pokaždé znovu a znovu užasl, když je oba spatřil.

Lípu a dub, rostoucí těsně vedle sebe, větve láskyplně vztažené, koruny propletené v záplavě smaragdového listí, ševelícího v poryvech Zefyrových prstů.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Přadlena

Drabble: 

Idmonova dcera plakala při pohledu na své zničené dílo. Byla přesvědčená o tom, že bylo dokonalé. Dny i noci strávila nad barevnými nitkami, tkala vzory, její jemné ruce čarovaly obrazy a příběhy. Tapisérie však skončila roztrhaná na kousky, uražená bohyně pocítila zcela lidský vztek.
Idmonova dcera plakala při pohledu na smyčku, kterou si sama utkala. Na jejím konci si vzala dobrovolně život, bála se Athénina trestu.
Pozdě si bohyně proslulá moudrostí uvědomila chybu, jíž se dopustila. Duši mrtvé Arachné alespoň vetkala do bytosti věčně spřádající.
Dala jí jméno pavouk. Podle všeho na památku slov Pallas Athéna věčně odčiňuje unáhlené konání.

Obrázek uživatele Keneu

V jejím jméně

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na Toužím se ti vyrovnat.

Drabble: 

Na vývěsním štítě stálo Pavoučice Arachné – Vlákna, Obrazy, Učení, Kusadla.
Příchozí dáma si jej zaujatě prohlédla a vešla do krámu.
Ruch uvnitř rázem ustal. Tolik očí se na ni upřelo! Koupala se v jejich zájmu.
Jedna z přadlen se vytrhla z překvapení a rozeběhla se do zázemí obchodu.
Arachné dorazila tak rychle, jak jen jí osm nohou dovolilo. Tohle pokleknutí nacvičovala dlouho.
„Má paní.“
Athéna požádala o rozhovor v soukromí.
Bohyně se usadila v nabídnutém sofa, hostitelka se spustila na jeho opěrku.
Dlouho mluvily a naslouchaly jedna druhé. Téměř přítelkyně.
Nazítří vyvěsili nový štít.
Pokorná Athénina Velekněžka Obratně Utkané Krásy

Závěrečná poznámka: 

Ano, probíhá v době, kdy už je Arachné pavouk. A Palas Athéna možná maličko lituje, že nevyužila její nabídky milostné služby.

Otec a syn

Fandom: 
Drabble: 

Dva poutníci, otec a syn, se trmácejí krajinou. Hledají nocleh, prosí o jídlo.

Marně. Krajina je krásná, ale je plná lakoty, pýchy, a hněvu.

"Zmizte odsud."

"Žebráky neživíme!"

Syn tvrdí, že neuspějí. Mýlí se. Otec zatluče na poslední vrata.

Otevřou jim staří, poloslepá a polohluchý.

Jen oni jediní ctí pohostinství, jen oni jediní zrcadlí v svých duších nádheru kraje. Uvítají poutníky a pohostí je jako krále.

Otec se synem oběma odhalí svá jména, a jedinou myšlenkou z krajiny vykoření vše zlé.

Pak otec starcům dovolí vyslovit přání.

Nepochybuje, že budou chtít vrátit zrak a sluch.

Ale tentokrát se mýlí on.

Závěrečná poznámka: 

Téma je doufám v nevysloveném přání.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Část třetí: Specifické subjektivní faktory a jejich vliv na estetický prožitek

Úvodní poznámka: 

Cokoliv v komentářích napíšete, může být použito, ať už proti postavám či v jejich prospěch.

Double. Když je tak hezky :-)

Obrázek uživatele Katie

Trojí odmítnutí

Drabble: 

"Co si o sobě myslí?! Unese mě a já se do něj mám zamilovat? A navíc se mám vzdát života venku a navždy ztvrdnout v podsvětí?"
(...)
"Devět měsíců s matkou a jen tři zimní měsíce s ním... To by možná šlo."

***

"Já se divím, že ho pořád baví zkoušet na mě ty jeho triky. Neřekla jsem mu snad jasně ne?"
(...)
"Jéé, ty jsi ale roztomilá kukačka. A co to máš s křídlem?"

***

"Díky, tati. Byli bychom opravdu výborný páreček. Já, nejkrásnější bohyně a ošklivý kulhavý kovář. Ani náhodou!"
(...)
"Ale vlastně nikdo netvrdí, že musím trávit celé dny s ním, že?"

Závěrečná poznámka: 

Dvojice popořadě - Hádes a Persefona, Zeus a Héra, Héfaistos a Afrodita.

Ani jedna z bohyň nebyla nejprve ze svého budoucího manžela nadšená, ale odmítnutí nefungovalo. Persefona nakonec přistoupila na to, že v podsvětí bude jen přes zimu, Héra se zamilovala do nemocné kukačky, ve kterou se Zeus proměnil a Afrodita? Ta to vyřešila po svém.

Obrázek uživatele Keneu

Toužím se ti vyrovnat

Drabble: 

Že se rouhám? Že pokorně se před ní neskláním? A co má být? Já nemohu se před ní sklonit, když celá se k ní tajně vzpínám. Já bláznivá, jež miluji bohyni! Soupeřit s ní? To ne. Ale mohu jí ukázat, co umím, mohu se pokusit ji okouzlit, není přec z kamene jak její sochy. Snad je v ní aspoň kousek z jejího otce a může vzplanout láskou k smrtelnici.
Ano, to zobrazím. Jejího otce vlečeného vášní, olympské mocné v jejich radovánkách, rozehřeji její srdce, složím hold jejímu původu, dokážu, jak umím tkát, já, její žačka, toužící stát jí po boku

Závěrečná poznámka: 

báje o Arachné
Dostala jsem chuť si tuhle variaci napsat celou...

Obrázek uživatele Katie

Krasavice

Drabble: 

Deméter má na jaře plné ruce práce.

Nemůžete se proto divit, že když přijde domů, jako první si sedne do své oblíbené lenošky. Dnes ale není tak pohodlná.
"Co to má být?!"

"Jé, ahoj mami," přiběhne na její zavolání Kóré následovaná svou kamarádkou Hébé.
"Můžete mi říct, co jste poslední dny dělaly?" ptá se Deméter s pohledem na bodláčí všude kolem.
"No, my jsme chtěly květinové věnce do vlasů. Takové, co nosí teta Afrodita, víš? Ale ty ses pořád nevracela, tak Hébé říkala, že je zkusí udělat ona."
Hébé s širokým úsměvem natáhne ruku: "Ale tenhle už má dokonce květ."

Závěrečná poznámka: 

Hébé je bohyně jara a Kóré je známá spíše pod jménem Persefona.

Obrázek uživatele Katie

Ach ty rána...

Úvodní poznámka: 

A znova na Olymp.

Drabble: 

[tlumený smích a šustot látky]
[rychlé kroky]
Zeus: [rozlobeně] Afrodito! Co to má znamenat? Snad jsme se domluvili, že aspoň ve dne nebudeš podvádět svého manžela!
Afrodita: [udiveně] Copak je den? Ve dne přece svítí slunce. Zatímco teď je všude tma.
Arés: [smích] Přesně tak, radši by ses měl jít zlobit k jinému loži, otče.
[otevíraní dveří]
[smích]
Arés: Copak Hélie, hledáš něco?
Afrodita: [potutelně] Nebo snad někoho?
[smích]
Hélios: [potichu] No... Já... Ehm... Ona... My...
Zeus: Já chápu, že jsme včera vypili hodně vína. A Nyx je samozřejmě okouzlující. [zvýší hlas] Ale nechat si od ní ukrást sluneční vůz?!

Závěrečná poznámka: 

Afrodita má za manžela kulhavého Héfaista, ale pravidelně ho podvádí právě s Arém.
Hélios je bůh Slunce a Nyx bohyně (temné) noci.
A všichni bohové jsou samozřejmě vševědoucí, takže moc dobře ví, co se stalo.

Obrázek uživatele Katie

Večírek

Drabble: 

Appolon byl mrzutý. Už skoro hodinu se snažili naladit všechny lyry, citery a flétny, ale pořád to nebylo ono.

BUM BUM

Lidem by to asi stačilo, ale copak s touhle hudbou mohou vystoupit na božské hostině? Navíc mu už podruhé praskla struna na lyře.

DUM BUM

Múzy to už také přestávalo bavit a místo přípravy se radši pošťuchovaly. Momentálně zkoušely, jestli jim víc sluší tragická nebo komická škraboška.

DUM BUCH

A navíc to otravné dunění, které se tu pořád odněkud ozývalo.

BUM DUCH

Náhle je všechny probral Poseidonův křik: "Dionýse, můžeš mi laskavě vysvětlit, co to děláš s mojí želvou?!"

Závěrečná poznámka: 

Asi tam bylo veselo...

Výstupní kontrola

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma "Probuď se!"

Drabble: 

Démon u výstupní brány luštil křížovku a docela se nudil.
Něco zašustilo.
"Á, vy jdete zpátky! Počkejte, ještě vyplnit dotazník. Pýthagorejec? Dobře. Píšu si: kategorie - duše, nové vtělení."
...
"Proč tu duši táhnete ven? Legitimujte se!" "Asklépios ... dobrá, ale dejte si pozor, aby se vám to nevymstilo."
...
"Paní, nespěchejte tolik, musíte vyplnit dotazník."
"Eurydiké, kde sakra vězíš?" ... "Aha, už nemusíte."
...
"A co vy sem lezete?" "LAZARE, POJĎ VEN!" "Aha."
...
"Pane, počkejte! Ještě musíte něco vyřídit manželce - dobře, ale aby se moc nepolekala, a brzo se vraťte - píšu si: kategorie: revenant."
...
"Haló, kam jdete? Aha, vy mne nevnímáte. Tak jo, kategorie: zombie."

Obrázek uživatele gleti

Důvěřuj, ale prověřuj

Fandom: 
Drabble: 

Síní rozhořčeně rázoval Šéf, chvílemi to až vypadalo, že cestou přibere některý z mramorových sloupů. Měl před sebou nepříjemnou povinnost, musel vyčinit Velké Devítce.
"Dámy!" spustil hlasem, z něhož odkapávala nelibost a rozmrzelost. "Když jsem přistoupil na vaše argumenty, že se zvýšením počtu pozemšťanů narostl i počet literátů a tvořivých lidí vůbec a že potřebujete rozšířit své řady, doufal jsem, že zainteresujete bytosti, které budou ke své práci přistupovat zodpovědně. A ne že se mezi nimi najdou jedinci, jejichž posledním hrdinou bude nějaký barbar Cohen a pak více než patnáct let nepolíbí žádného autora. To by nešlo! Okamžitě zjednejte nápravu!"

Závěrečná poznámka: 

bacha, sice v utajení, ale AU.

Neviditelný fandom: 

Vyznání

Drabble: 

Mocná Hekaté. Zbloudilý poutník k tobě promlouvá. Vím, jsem příliš nicotný, jen prach pod tvýma nohama. S tichou bázní skláním hlavu a poklekám u nohou sochy, která tě zpodobňuje. Bohyně měsíce, vládkyně proměn, ty chráníš naše ženy a pečuješ o blaho našich narozených dětí. Noc, tvá věrná společnice, přináší do našich srdcí klid. Zpovzdálí pozoruješ náš život, máš mnoho podob. Vídají tě jako krásnou pannu, zralou ženu i moudrou starou dámu. Vévodíš osudům, máš moc nad životem i smrtí. Hekaté, královno cest, patronko poutníků, děkuji ti za své bratry. Přijmi prosím mé skromné dary a nech mne v tichosti odejít.

Obrázek uživatele gleti

Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

Úvodní poznámka: 

„On to zvládne,“ zamumlala Ginny.
Harry se na ni podíval, a když ruku spouštěl, bezděčně si přejel po jizvě ve tvaru blesku, kterou měl na čele.
„Já vím, že zvládne.“
Jizva ho už celých devatenáct let nezabolela. Všechno bylo, jak má být.

Epilog Harryho Pottera - poslední věty

Drabble: 

Nad Parnasem se nesl jek. Zoufalství a vztek v jednom. Vyděšené múzy se seběhly a našly nepříčetnou Kalliopé.

„Co to je?!“ smála se a plakala zároveň, „+všechno bylo, jak má být+; nic není, jak má být!“ cupovala epilog Harryho Pottera. „Tohle má být nejlepší dětská literatura všech dob?!“zuřila. „Ale já to tak nenechám, já to předložím Apollónovi! Co Apollónovi! Já to poženu až k samotnému Diovi!“ vyhrožovala.

Z davu* vystoupila mladinká dívka.
„Prosím, nezlobte se, vznešená Kalliopé. To je jen takový experiment,“ pípla nesměle.

„Jaký experiment?!“ zahřměla múza.

„Aby si autoři fanfiction mohli upravovat příběh podle sebe,“ vysvětlilo děvče.

Závěrečná poznámka: 

*ano z davu múz, protože i múzy přizpůsobily svůj počet nárůstu obyvatelstva,

Obrázek uživatele Carmen

Problém ve skladu

Drabble: 

Zeus schlíple seděl na pomuchlaném obláčku.
„Copak lidi,“ vykládal rozčileně.
„Ale copak na tomhle se dá sedět?!“ vztekle zamával od pohledu tvrdým bouřkovým mrakem.
„A jak to vypadá! Taková ostuda! Jak jste mohli celou letošní zásilku ztratit?“
Nižší božský poskok v montérkách se podrbal na hlavě.
„Dyž jak jsme stěhovali sklad, se to ňák... Jsme to šoupli do takový modrý bedny..“
„Do ČEHO?“
„Nó, bedny. S vokýnkama.“

*

V dubnu se bedny se sněhovými mraky zničehonic objevily. Dovezl je podivný mužík omlouvající se za poruchu řízení času.

„Tak to vysypem teď,“ zabručel Zeus, „aspoň bude víc obětin kvůli strachu o úrodu...“

Neviditelný fandom: 

Jak sbalit obyčejnou holku. Návod pro bohy

Drabble: 

Sroloval příručku. Ne, to nejde. Má nějakou důstojnost. Tolik ty cizí bohy kritizoval, a teď by se měl chovat jako oni? I když přiznával, že na některých radách ( „Ani za nic se jí neukazujte ve své pravé podobě!“) něco bude.
Jako býk? Nepřípustné. Není přece zlaté tele.
Co déšť? To není špatný nápad, „rosu dejte nebesa …“, ale je to takové neosobní.
Vzít na sebe podobu Josefa rovnou zavrhl jako nedůstojný podfuk.
Labuť? Možná něco menšího … jasně, řekne Duchovi, ale to celý problém se seznámením neřeší.
Musí to zařídit nějak decentně.
„Zavolejte Petronela! Ten zase spí. Aha. Dobře. Tak zavolejte Gabriela …“

Závěrečná poznámka: 

Citát "rosu dejte nebesa" je z Izajáše.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Pokladnice

Fandom: 
Drabble: 

Už když ho poprvé spatřila, do pokladny osudu přidala první peníz. Mince se sypaly, když kvůli němu (pro něj! z lásky!) zabila, ne jednou, ale nesčetněkrát. Bez výčitek propůjčila svou magii zločinu. Bez výčitek, z lásky! Ale jemu na ní nezáleželo.
Sebral jí všechno. Domov, otce, bratra, svobodu, hrdost i rozum. Bral, dokud bylo. Mince tiše padaly. Pak konečně odešel. Za jinou, nepoužitou, krásnou, růžolící. Ke svatbě přispěla zlatem, drahokamy, vonnými oleji, slonovinou. Šťastná to žena. Křičela, svíjela se v hořícím šatě. Pokladnice se naplnila.
Zatímco se na hradě slavila svatba, vydala Médea věno Smrti, jíž zaslíbila svoje – Iásonovy – děti.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Tak ještě jednou z té veselejší stránky mytologie.
Věno je zde značně metaforické, ale snad splňuji téma.

Rozumný otec

Úvodní poznámka: 

AU

Drabble: 

Ne, synu, svoji „káru“, jak pravíš, ti rozhodně nepůjčím. Že nebudeš „in“ a budeš vypadat mezi kamarády „jako z jiný galaxie“, mne vůbec nezajímá. Nebylo ti osmnáct, nevlastníš ani bezpečnostní helmu, a co je hlavní, nemáš s řízením žádné zkušenosti.
Říkáš, „to je bomba, kočírovat sluneční spřežení“, ale je to práce od rána do večera, nemáš den volný, a když si někdy potřebuješ už nutně odskočit, tak je z toho hned zatmění. Věř mi, raději bych řídil autobus.
Na to, abys mohl balit holky a kamarádům dokázal, že jsi můj syn, ti budou muset stačit zlaté vlasy a noční vidění.

Zcela anonymní

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma "anonymní seznamka"
Tak jedna šílenost na konec. Děkuji za pěkný duben!

Drabble: 

Naše seznamka je zcela anonymní. Zaručujeme vám, že toho, koho si přes nás najdete, nebudete znát ani po dvaceti letech manželství.
Množství děkovných dopisů:
„Díky vaší seznamce žiji se svým mužem Modrovousem zcela šťastně.“
„Děkuji, seznamko! Zbavil nás sfingy, je mladý a chytrý!“
„Všech šedesát je fajn! Faraon.“
„Super! Nepoznal mne! Támar.“
„Mne taky ne! Myrrha.“
/„Je výborná, ale nemohl bys zkusit ještě jedno žebro?“
„Okamžitě to smaž a předepiš mu monogamii!“
Odpověď: „Vyřídí později kolega.“/ deleted
„Nevím, jak se jmenuje ani jak vypadá, ale strašně ho miluju! Psýché.“
Afrodíté odtrhla svého syna od internetu. „Nemyslíš, že to poněkud přeháníš?“

Obrázek uživatele Carmen

Vysvobození na dně

Fandom: 
Drabble: 

„Nejsem jejich majetek,“ syčela podrážděně.
„Pořád tu pro ně musím být! Slyšeli někdy o syndromu vyhoření?!“

Byla vyčerpaná. Nemohla ani proplakat noc: I během té ji někdo stále volal.

„Mám nárok odejít,“ říkala si, „mám stejná práva jako... Jako kterákoli jiná entita! Vždyť tu nikdy nejsem pro sebe! Budu samostatnější, budu se řídit sebou, nebudu...“ Ani to nedořekla a volali ji.

Bohové se sháněli po vhodných darech. Činili tak značně lidsky po vzoru tetičky, která ochotně předá dál nejohavnější nejzaprášenější amforu. Divili se, že se přihlásila ona.

Šťastně se stulila na samém dně skříňky. Konečně měla na chvíli klid.

Neviditelný fandom: 

Teirésiás

Drabble: 

Zpočátku ho to docela bavilo, brzy ale zjistil, že mít věštecký dar není právě nejlepší věc.
Kamkoli přišel, vítali jej mnohdy s radostí, avšak loučili se s ním přinejlepším s rozpaky.
Nejvíce ho štvaly davy čumilů, které se za ním táhly s predátorskými výrazy, doufajíce, že dnes zcela určitě něco praskne. Kolegyně Pýthie sice z podobných důvodů vyvinula metodu věštění v hádankách, ovšem prakticky to vedlo často k mnoha dezinterpretacím, omylům a dalším trápením.
Když opouštěl Théby, byl sice rád, že mor je pryč, ale kdesi hluboko cítil smutek.
Božské vytahování kostlivců ze skříní je sice očistné, ale poněkud bolestné.

Z ekonomických důvodů

Drabble: 

„Chci stejnou čelenku s perlami, jako má Andromaché. Viď, že mi ji koupíš?“
„Došly už ty šaty z Egypta?“
„Dochází mi myrrha!“
„Ty slavičí jazýčky jsou připeklé, udělejte mi nové!“
„Co je to za splašky! Já chci nemejské víno!“
Paris se s prázdnou hlavou vypotácel z paláce na hradby. Kromě ženy uzmul Meneláovi i pokladnici, ale i ta už byla prázdná.
Helena rozhodně nebyla levná kořist.
Afrodíté navzdory ji druhý den vrátil s omluvným dopisem. Meneláos se mu ji sice potom neúspěšně pokusil v dřevěném koni (a také s omluvným dopisem) propašovat do Tróje zpět, ale nakonec trójská válka nebyla.

Stránky

-A A +A